Hebrejské slovo סֶלָה (sęlâ) se vyskytuje 71 krát v 31 žalmech, v Abakukovi 3 krát a jeho význam je nejasný, takže jej některé překlady zcela vypouštějí (např. Český ekumenický). V tomto článku uvedu jeho významné interpretace, s nimiž jsem se dosud setkal. Plný výčet všech výskytů slova sęlâ uvádím v příloze na konci článku.
Mezihra. Septuaginta překládá sęlâ slovem διαψαλμα (diapsalma), tj. něco jako „skrzžalmí“, což by mohlo znamenat, že sęlâ či diapsalma fungovaly jako značka pro hudební mezihru (takto Derek Kidner)1. Peter Enns a Tremper Longman III tuto domněnku potvrzují odkazem na podobné slovo salā perského původu, které může znamenat „zvuk strun“2. Ačkoli se tento názor těší oblibě, Enns a Longman upozorňují, že ono diapsalma ze Septuaginty je spíše kvalifikovaným odhadem než jistým a doslovným přenesením původního významu3.
Ztišení. Na podporu názoru, že sęlâ je místo ztišení zpěvu a nástupu mezihry, by přispěchala i Strongova konkordance, která sęlâ odvozuje od סָלָה (sâlâ), což znamená „skončit“ či „odmítnout“ podobně jako příbuzné כָּלָה (kâlâ), tj. „skoncovat“. Jako pokynu ke ztišení se slovu sęlâ rozuměl například Luther4.
Navěky a amen. V Targumech, tj. volných parafrázích a výkladech Hebrejské bible v aramejštině, se sęlâ překládá například aramejským לְעַלְמָא (navěky)5.
Klanění se. Dle některých zdrojů (např. NBS) může být sęlâ odvozeno i z aramejského kořene צלא, tj. „poklonit se“. V tomto případě by tedy opět šlo o liturgickou funkci6.
Pozvedání. James W. Thirtle navrhuje příbuznost sęlâ s hebrejským סָלַל (sâlal), což znamená „pozvednout“. Sęlâ by tak nebylo ani tak přerušením žalmu za účelem mezihry, jako spíše výzvou k okamžitému pozvednutí srdce a hlasu a pokračování ve zpěvu7, aby se hrálo forte nebo crescendo 8. Je-li kořenem skutečně sâlal, pak sęlâ mohlo vyzývat i k pozvedání rukou nebo očí za účelem repetice9, což je však dost nepravděpodobné, protože někdy je sęlâ uprostřed myšlenky či věty (Ž 55,8.20)10. Nemůže-li být sęlâ znaménkem repetice, nemůže být ani znaménkem rozdělení strof v textu žalmů11. Podle Thirtla a dále také B. B. Edwardse by tedy sęlâ mělo obnášet spíše apel na emocionálně zesílené vyznávání žalmu. Druhý význam hebrejského sâlal, totiž „zhodnotit“, by zde nabyl relevance. Žalm by tak byl v okamžiku sęlâ obohacen o vroucnost v horlivém vyznání emocionálně zatíženého obsahu. Sâlal jako „pozvednout“ by zde vyzývalo k pozvednutí duše a sâlal jako „zhodnotit“ by zde vyzývalo k zintenzivnění vyznávání12.
Všechny dosavadní interpretace jsou do značné míry kompatibilní. Jejich ohlas nalézáme u Diodora z Tarsu, který sęlâ pokládal za „změnu v rytmu a stylu“13 nebo v Geseniově slovníku ke Starému zákonu, dle nějž šlo o „změnu v normálním přednesu“14. Je však funkce sęlâ pouze technická? Řehoř z Nyssy například pokládal diapsalmata za „učení od Ducha svatého, k němuž tajemně dochází v duši“15. Pro takový názor neexistuje žádná opora. Přesto se zdá, že sęlâ je více než hudební značka.
Zdůraznění myšlenky. B. B. Edwards upozorňuje, že ačkoli se sęlâ vyskytuje v mnoha různých kontextech, vždy se jedná o kontext zásadní důležitosti. Jde o témata spjatá s dějinami Izraele, s Božím majestátem a spravedlností, s ochranou zbožných a potrestáním nehodných nebo se smutkem z pocitu oddělení od Boha. Sęlâ by tak fungovalo jako jakýsi apel na náboženské povědomí Izraele, které vzývá Hospodina a vyprošuje si Jeho intervenci16. Edwards tuto funkci dokládá na mnoha příkladech z celého žaltáře. Sęlâ je podle něj jakýsi vykřičník za voláním o pomoc a o vyslyšení modlitby17. Edwards dále tvrdí, že sęlâ bylo spojeno s „troubením na trubky nad zápalnými oběťmi“ (Nu 10,10; Lv 25,9), které bylo odlišeno od zpěvu a mělo sakrální význam, protože zatímco zpívat mohli různí vybraní levité, na trubky mohli troubit pouze kněží (1Par 15,16–28; 16,4–6; 2Par 5,12; 29,26–28; Ezd 3,10; Neh 12,35). Žalmista podle Edwardse umístil sęlâ právě na ta místa, která vzývala Boha Izraele nejintenzivněji a která měla být okamžikem troubení.
[Sęlâ] je básníkem umístěno do pasáží, u nichž při chrámové písni sbor kněží stojící proti sboru levitů zatroubil na trubky (סלל). Právě vyřčená slova byla mocnými tóny tohoto nástroje označena a přenesena vzhůru k Jehovovu uchu. Tato přímluvná hudba kněží byla podpořena levity ráznými tóny harf a jiných strunných nástrojů, odtud pak řecké διάψαλμα18.
Důkaz spojení mezi sęlâ, chrámovou bohoslužbou a troubením, můžeme spatřit i v Tamidu, což je traktát Mišny zachycující chrámovou praxi v období druhého chrámu. Zde se píše, že „když levité dosáhli konce kapitoly žalmů, zatroubili sérii troubení a lidé, kteří přihlíželi, se poklonili“, že „na konci každé kapitoly se zatroubilo“ a po každé sérii troubení se lidé poklonili19.
Tak či onak, Edwardsův postřeh poskytuje prostor dalšímu biblickému intertextovému výzkumu. Lze skutečně dokázat, že sęlâ plnilo de factor didaktickou funkci v teologickém vyučování při chvalách? A pokud ano, jak mohou sęlâ informovat naši teologii Starého zákona?
Významy sęlâ, které jej vysvetlují jako hudební značku, jsou do značné míry kompatibilní. Mezihru může doprovázet ztišení, klanění se, či pozvedání rukou, očí nebo hlasu. Jakákoli interpretace by zde platila, sęlâ je místo zastavení, které propůjčuje žalmu jakousi plastičnost. Sęlâ je vrásnění, které probíhá v místě střetu textu s jeho vyznáváním. Na tomto pozadí nakonec platí i docela běžný a na první pohled nekvalifikovaný překlad sęlâ jako „zastav se a poslouchej“ nebo „zde počkej a zamysli se nad tím“, který uvádí populární zdroje20. Sęlâ by pak bylo pokynem k mezihře, při níž se Izrael zastaví a poslouchá, tj. ztiší, pokloní a pozvedne svůj hlas v prosbě o budoucí spásu a v myšlence na spásu minulou.
Z tohoto důvodu jsem si slovo sęlâ s celou jeho ambivalencí oblíbil a uvádím jej do názvu tohoto blogu. I ten se neustále snaží být takovým sęlâ, totiž místem zastavení mezi textem a jeho vyznáváním.
Výskyty sęlâ v Žalmech
Výskyty jsou uvedeny dle číslování v anglických biblích, které je oproti našemu číslování často posunuté o jeden verš zpět.
V první knize: Ž 3,2; Ž 3,4; Ž 3,8; Ž 4,2; Ž 4,4; Ž 7,5; Ž 9,16; Ž 9,20; Ž 20,3; Ž 21,2; Ž 24,6; Ž 24,10; Ž 32,4; Ž 32,5; Ž 32,7; Ž 39,5; Ž 39,11
Ve druhé knize: Ž 44,8; Ž 46,3; Ž 46,7; Ž 46,11; Ž 47,4; Ž 48,8; Ž 49,13; Ž 49,15; Ž 50,6; Ž 52,3; Ž 52,5; Ž 54,3; Ž 55,7; Ž 55,19; Ž 57,3; Ž 57,6; Ž 59,5; Ž 59,13; Ž 60,4; Ž 61,4; Ž 62,4; Ž 62,8; Ž 66,4; Ž 66,7; Ž 66,15; Ž 67,1; Ž 67,4; Ž 68,7; Ž 68,19; Ž 68,32
Ve třetí knize: Ž 75,3; Ž 76,3; Ž 76,9; Ž 77,3; Ž 77,9; Ž 77,15; Ž 81,7; Ž 82,2; Ž 83,8; Ž 84,4; Ž 84,8; Ž 85,2; Ž 87,3; Ž 87,6; Ž 88,7; Ž 88,10; Ž 89,4; Ž 89,37; Ž 89,45; Ž 89,48
Ve čtvrté knize: 0
V páté knize: Ž 140,3; Ž 140,5; Ž 140,8; Ž 143,6
U Abakuka: Abk 3,3; Abk 3,9; Abk 3,13