Vážení čtenáři tohoto blogu, dovoluji si Vás pozvat na první sympozium Spolku letničních křesťanů, které se koná 27. 1. 2024 v Kolíně. Nese název Na čem záleží. Sympozium bude zaměřeno na ovoce Ducha, ale prostor dostanou i různá jiná témata. Registrovat se můžete na stránce https://slkr.cz/sympozium. Tam naleznete také postupně doplňovaný seznam referátů.
Důkazy historického premilenialismu
Dne 28. 10. se v budově nadačního fondu Maják v Brně konala konference, na níž vystoupili zástupci čtyř hlavních směrů v evangelikální eschatologii. Všeobecným přehledem začal Aleš Franc, za amilenialismus vystoupil Pavel Steiger, za postmilenialismus Jan Prorok, za dispenzační premilenialismus Ludvík Tvrdý a za historický premilenialismus jsem vystoupil já. Nahrávky z konference naleznete zde. Ve svém vlastním příspěvku jsem se soustředil na ústřední článek historického premilenialismu, který říká, že v budoucnosti nastane období, v němž bude Kristus na zemi fyzicky vládnout. V tomto textu se pokusím shrnout obsah svého příspěvku pro případnou další referenci.
Jsme v příběhu evangelikální teologie? (recenze)
Můj oblíbený teolog Roger E. Olson napsal před asi 20 lety knihu The Westminster Handbook to Evangelical Theology. V roce 2012 poskytlo nakladatelství Návrat domů první část této knihy v češtině pod názvem Evangelikálové: Příběh evangelikální teologie. Česká verze opravdu zahrnuje pouze prvních 66 z celkových 328 stran verze anglické, aniž by to kdekoli uváděla a v tiráži naopak nepřesně uvádí, že je překladem původní knihy, což může být pro čtenáře zavádějící. Samotnému poselství knihy tím však újma nevzniká, protože v anglické verzi po sekci s „příběhem evangelikální teologie“ následuje přehled evangelikálních organizací, teologů a pojmů seřazený do hesel. Jádro knihy tvoří Olsonova teze, dle níž je moderní evangelikalismus hnutím, které se ve svém étosu vymezuje proti fundamentalismu, ale na rozdíl od liberalismu trvá na potřebě osobního obrácení a na nejvyšší autoritě Písma (např. 16, 81 a průběžně).
Pět rad probuzeneckým kazatelům
V následujících pěti radách evangelikálním a letničním evangelistům si dovoluji poukázat na to, co je dle mého názoru potřeba opět a znovu zdůrazňovat. Jsou to rady dobře míněné a psané s vědomím, že každá z nich je se může týkat i mě samotného (zvláště #4!). Řada probuzeneckých kazatelů tyto rady nepotřebuje, protože se jimi už řídí. Mezi takové patří například dánský evangelista Per Hyldgaard nebo řada českých, slovenských a rumunských kazatelů, které znám (1. Mihai Decean 👍, ale i mnoho dalších).
Podívej se do zrcadla!
Toto je úvaha, kterou jsem sepsal v říjnu 2020 pro náš sboreček v Čáslavi.
List Jakubův je možná záznamem kázání, které Jakub, bratr Páně (Ga 1,19; Jakuby máme v Novém zákoně čtyři. Viz Carson & Moo, Úvod do Nového zákona, 546.), přednášel křesťanským sborům v Judsku a Galileji. Tak jako jiní pisatelé Nového zákona i Jakub adresoval problémy svých posluchačů. Pokud bychom tyto problémy měli vyvodit ze samotného textu, byly jimi:
- Rozlišování lidí podle společenského postavení (1,9–11; 2,1–9; 5,1–6),
- nedbalost o chudé (1,27; 2,15–26; 5,1–6),
- prostořekost, hněv a zlá slova (1,19–20; 3,1–16),
- slabá aplikace víry konkrétními skutky (2,14–26),
- malá víra a sebestřednost při modlitbě (1,5–8; 4,1–10; 5,13–18),
- únava ze zkoušek (1,12).
Jak si fanatický stoupenec eschatologického systému dohlédne na špičku nosu?
Jedním ze zřejmých cílů brněnské konference o eschatologii (nahrávky zde) bylo poukázat na to, že každý z přístupů v biblické eschatologii má své přednosti i slabé stránky. Tohoto cíle bylo podle mého názoru dosaženo. Co má však dělat člověk, pro kterého je toto zjištění v jádru nepříjemné? Co mají dělat ti, jimž zpochybňování jejich názoru otřásá celým jejich světem? Není pro takového člověka vlastně lepší a přirozenější, když se zabejčí, protiargumenty přehluší a od těch, kdo mu je říkají, se odstřihne jako od lidí bez pravého poznání?
Tak to být nemá. Myslím, že v diskusích o eschatologických systémech je potřebná sebereflexe založená na zdravé epistemologii, vědomí vlastní zranitelnosti a nadhled. Navrhuji tedy čtyři cvičení, která mohou pomoci takovou sebereflexi získat, aniž by to případného fanatika semlelo.
Dejme tomu, že jsi skalním až fanatickým stoupencem určitého eschatologického směru. Jak si dohlédneš na špičku nosu?
Knize Vytržení zbývá jeden rok
Koncem srpna uplynulo šest let od publikace mé recenze knihy Vytržení, v níž Sergej Miháľ s odkazem na moderní židovský kalendář, pravidelné astronomické úkazy a klasické nauky dispenzačního premilenialismu tvrdí, že k vytržení církve dojde nejpozději v roce 2024. Při důsledném propočtu lze nejzazší přesný čas vytržení určit na den 4. 10. 2024, 17 hodin a 19 minut středoevropského času. Má recenze knihy Vytržení vzbudila různorodé ohlasy a následovalo ji z mé strany několik rozšiřujících textů, které se Miháľovým učením podrobně zabývají. Tento článek z těchto textů vychází a jejich části přejímá. Jsou jimi:
Porozumění druhému příchodu (recenze)
Vydavatelství Danielknihy.cz přichází s nenáročnou a užitečnou knihou zaměřenou na druhý příchod Krista: Porozumění druhému příchodu. Její autor David Pawson (1930–2020) u nás není příliš známý, nicméně jinde oblíbený biblický kazatel a učitel z britského baptistického prostředí.
Hereze a jak na ně
Tento článek původně vyšel v Mládežnickém měsíčníku 2023/6 sboru AC Čáslav. Tato verze doznala několika úprav, ne však zásadních změn.
Termín hereze chápeme v kontrastu s významově opačným termínem ortodoxie. Zatímco ortodoxie označuje „pravé hledisko“ (doslovně z řeckého orthos a doxa), hereze označuje odlišný názorový směr (takto z řeckého hairesis, což znamená „volba“ či „názor“). Za to, co je ortodoxní a tudíž nikoli heretické, se pokládá učení Starého a Nového zákona, jak jej vykládali apoštolé a otcové rané církve, což byli žáci a žáci žáků prvních apoštolů a lidé, kteří se jejich učení drželi.
Rozdíl mezi přirozeným a zvláštním zjevením s příklady
Jedním ze zásadních východisek teologie je rozlišování mezi různými druhy Božího zjevení, zejména pak mezi přirozeným zjevením a zvláštním zjevením. Přirozené zjevení nalézáme v přírodě, rozumu, filosofii, matematice, a podobně ve všem, co Pán Bůh zjevil svým stvořením a zaopatřením veškerenstva komukoli, kdo má o takové zjevení zájem. Zvláštní zjevení nalézáme v tom, co Pán Bůh zjevil zvláštním způsobem nad rámec přirozeného zjevení. Výtečnou prezentaci rozdílných zdrojů zjevení nalezneme v češtině u Hortona (77–88). Přesto nanosím trochu dříví do lesa a přednesu své vlastní vysvětlení.