Blog sem, blog tam

Deset měsíců uplynulo od posledního článku zde na blogu. Během těchto měsíců jsem se snažil pohnout se svou dizertací a staral jsem se o rodinu, do níž nám začátkem září přibyl šestý člen – krásná dcerka. Člověk u tří až čtyř dětí někdy ani neví, kde mu hlava stojí a jak rychle uteče čas.

Kupříkladu před rokem jsem si zakoupil jako začínající rádoby radioamatér vysílačku Quangsheng UV-K5. Velmi mě nadchla možnost nahrát do ní upravený firmware a poslouchat pak s malou UHF/VHF vysílačkou i jedenáctimetrové pásmo. Vysílačka však dodnes leží na skříni. A pokaždé, když k ní v mysli natahuji ruku, plácne mě po ní ta či ona jiná záležitost.

Během těchto měsíců jsem se nicméně pokoušel posunout několik projektů, jejichž součástí je i blogování. Jsou jimi…

Sympozium Spolku letničních křesťanů: Na čem záleží

Vážení čtenáři tohoto blogu, dovoluji si Vás pozvat na první sympozium Spolku letničních křesťanů, které se koná 27. 1. 2024 v Kolíně. Nese název Na čem záleží. Sympozium bude zaměřeno na ovoce Ducha, ale prostor dostanou i různá jiná témata. Registrovat se můžete na stránce https://slkr.cz/sympozium. Tam naleznete také postupně doplňovaný seznam referátů.

Důkazy historického premilenialismu

Dne 28. 10. se v budově nadačního fondu Maják v Brně konala konference, na níž vystoupili zástupci čtyř hlavních směrů v evangelikální eschatologii. Všeobecným přehledem začal Aleš Franc, za amilenialismus vystoupil Pavel Steiger, za postmilenialismus Jan Prorok, za dispenzační premilenialismus Ludvík Tvrdý a za historický premilenialismus jsem vystoupil já. Nahrávky z konference naleznete zde. Ve svém vlastním příspěvku jsem se soustředil na ústřední článek historického premilenialismu, který říká, že v budoucnosti nastane období, v němž bude Kristus na zemi fyzicky vládnout. V tomto textu se pokusím shrnout obsah svého příspěvku pro případnou další referenci.

Jsme v příběhu evangelikální teologie? (recenze)

Můj oblíbený teolog Roger E. Olson napsal před asi 20 lety knihu The Westminster Handbook to Evangelical Theology. V roce 2012 poskytlo nakladatelství Návrat domů první část této knihy v češtině pod názvem Evangelikálové: Příběh evangelikální teologie. Česká verze opravdu zahrnuje pouze prvních 66 z celkových 328 stran verze anglické, aniž by to kdekoli uváděla a v tiráži naopak nepřesně uvádí, že je překladem původní knihy, což může být pro čtenáře zavádějící. Samotnému poselství knihy tím však újma nevzniká, protože v anglické verzi po sekci s „příběhem evangelikální teologie“ následuje přehled evangelikálních organizací, teologů a pojmů seřazený do hesel. Jádro knihy tvoří Olsonova teze, dle níž je moderní evangelikalismus hnutím, které se ve svém étosu vymezuje proti fundamentalismu, ale na rozdíl od liberalismu trvá na potřebě osobního obrácení a na nejvyšší autoritě Písma (např. 16, 81 a průběžně).

Pět rad probuzeneckým kazatelům

V následujících pěti radách evangelikálním a letničním evangelistům si dovoluji poukázat na to, co je dle mého názoru potřeba opět a znovu zdůrazňovat. Jsou to rady dobře míněné a psané s vědomím, že každá z nich je se může týkat i mě samotného (zvláště #4!). Řada probuzeneckých kazatelů tyto rady nepotřebuje, protože se jimi už řídí. Mezi takové patří například dánský evangelista Per Hyldgaard nebo řada českých, slovenských a rumunských kazatelů, které znám (1. Mihai Decean 👍, ale i mnoho dalších).

Článek o křesťanském sionismu

Asi před týdnem jsem dokončil článek o křesťanském sionismu. I když to pro mne zdaleka nebylo nové téma, během asi měsíční práce jsem si uvědomil, že jsem si ukrojil velký krajíc. Jde o komplexní historický, teologický a možná i etický problém, který by si žádal daleko více pozornosti. Článek nicméně spatřil světlo světa a je odeslán do redakce slovenského religionistického časopisu Rozmer, v němž bude exkluzivně otištěn přinejmenším rok. (Což je důvod si ten časopis koupit a podpořit jeho další činnost. O první části článku pojednávám na tomto sklepním videu.

Jak si fanatický stoupenec eschatologického systému dohlédne na špičku nosu?

Jedním ze zřejmých cílů brněnské konference o eschatologii (nahrávky zde) bylo poukázat na to, že každý z přístupů v biblické eschatologii má své přednosti i slabé stránky. Tohoto cíle bylo podle mého názoru dosaženo. Co má však dělat člověk, pro kterého je toto zjištění v jádru nepříjemné? Co mají dělat ti, jimž zpochybňování jejich názoru otřásá celým jejich světem? Není pro takového člověka vlastně lepší a přirozenější, když se zabejčí, protiargumenty přehluší a od těch, kdo mu je říkají, se odstřihne jako od lidí bez pravého poznání?

Tak to být nemá. Myslím, že v diskusích o eschatologických systémech je potřebná sebereflexe založená na zdravé epistemologii, vědomí vlastní zranitelnosti a nadhled. Navrhuji tedy čtyři cvičení, která mohou pomoci takovou sebereflexi získat, aniž by to případného fanatika semlelo.

Dejme tomu, že jsi skalním až fanatickým stoupencem určitého eschatologického směru. Jak si dohlédneš na špičku nosu?

Knize Vytržení zbývá jeden rok

Koncem srpna uplynulo šest let od publikace mé recenze knihy Vytržení, v níž Sergej Miháľ s odkazem na moderní židovský kalendář, pravidelné astronomické úkazy a klasické nauky dispenzačního premilenialismu tvrdí, že k vytržení církve dojde nejpozději v roce 2024. Při důsledném propočtu lze nejzazší přesný čas vytržení určit na den 4. 10. 2024, 17 hodin a 19 minut středoevropského času. Má recenze knihy Vytržení vzbudila různorodé ohlasy a následovalo ji z mé strany několik rozšiřujících textů, které se Miháľovým učením podrobně zabývají. Tento článek z těchto textů vychází a jejich části přejímá. Jsou jimi:

Porozumění druhému příchodu (recenze)

Vydavatelství Danielknihy.cz přichází s nenáročnou a užitečnou knihou zaměřenou na druhý příchod Krista: Porozumění druhému příchodu. Její autor David Pawson (1930–2020) u nás není příliš známý, nicméně jinde oblíbený biblický kazatel a učitel z britského baptistického prostředí.

Hereze a jak na ně

Tento článek původně vyšel v Mládežnickém měsíčníku 2023/6 sboru AC Čáslav. Tato verze doznala několika úprav, ne však zásadních změn.

Termín hereze chápeme v kontrastu s významově opačným termínem ortodoxie. Zatímco ortodoxie označuje „pravé hledisko“ (doslovně z řeckého orthos a doxa), hereze označuje odlišný názorový směr (takto z řeckého hairesis, což znamená „volba“ či „názor“). Za to, co je ortodoxní a tudíž nikoli heretické, se pokládá učení Starého a Nového zákona, jak jej vykládali apoštolé a otcové rané církve, což byli žáci a žáci žáků prvních apoštolů a lidé, kteří se jejich učení drželi.