Letniční v době koronakrize

Tak a je to tu. První vlnu koronavirové neepidemie máme za sebou a na druhou se těšíme. Uplynulé tři měsíce nám daly prostor pro nivelizaci mezních reakcí na nastalou situaci, jakými byly strach či silná slova toho i onoho druhu. Jelikož se ale nacházíme v oku hurikánu a příštích 14 vln nákazy si v edičních plánech redakcí zarezervovalo termíny na 5 let dopředu, je potřeba přerušit dobu hájení a začít hovořit o tom, co se v minulých měsících vlastně stalo, abychom to vlnobití, ba vysoký příboj, očekávali připraveni jako Nevěsta Koronavirova. Co povídám…?! Kristova!

Následující body jsem připravil v e-mailové odpovědi na otázku, kde byli letniční v době koronakrize? Nepokládám se za „popírače“. Uvědomuji si přítomnost nového koronaviru a jeho možné dopady. Do adekvátní míry cíleně vyhledávám opatření pro ochranu sebe, své rodiny a lidí, s nimiž se setkávám. Domnívám se ale, že je potřeba v rozhodovacích procesech v církvi umenšit zbytnělou roli kulturních a politických vazeb a obnovit roli exegetické a teologické reflexe dané situace. Koronakrizi neberme na lehkou váhu. Uvědomme si, že nebýt internetu, církev by de facto zanikla a že online stream nemůže nikdy nahradit normální setkání. 

Osmá revize schválena, modlete se za akademiky

Finální verze je na spadnutí. Kéž mi dá Pán sílu dotáhnout tuto věc do konce a chytit do plachet správný vítr, který by mne provedl psaním první kapitoly a pak celým zbytkem studia.
— Michael Buban, Pán chce, abych pracoval na doktorátu z teologie, červenec 2019

Tedy ne že by tento citát nebyl pravdivý. Ona ta finální verze proposalu na spadnutí byla. Jenže to připomínalo spíše pád ze strmého kopce, kdy je finální náraz rozdělen na koulení a škobrtání. Můj návrh výzkumu (proposal) se ocitl ve víru revizí, které sestávaly převážně z úvah o struktuře, definicích a příprav na možné reakce dvou komisí, které se proposalem měly zabývat. V září jsem po intenzivním feedbacku (rozuměj: studené sprše) vypracoval detailní poznámkový a bibliografický aparát. V říjnu až prosinci jsem na základě dalšího feedbacku úplně překopal strukturu a vymyslel logický rozbor hlavní otázky. V lednu a únoru jsme se již dostali ke slibné verzi, která měla pouze dvě malé vady na kráse: Přítomnost detailního bibliografického aparátu a hlavní otázku. Po dalších menších úpravách pak ale verze, která je v mém číslování označena jako 8. významná revize, byla v dubnu schválena katedrou a nyní v květnu fakultní radou doktorského studia. Od vzniku prvního draftu uběhl celý rok. Pán Bůh nade mnou bdí a dává mi obstát i v těchto radostných, leč obtížných výzvách. 

Střetnout se se světem v jeho nejlepším

Toto je poslední díl eseje s názvem Sním o skutečném zákonictví. V prvním díle jsem představil základní tezi, která říká, že láska je v novosmluvním křesťanství především legislativním principem. V následujících dvou dílech jsem tuto tezi podpořil pohledem na Ježíšovo a Pavlovo učení. V minulém díle eseje jsem se věnoval metodě obecným principům metody, která by mohla při vlastní legislativě posloužit. V tomto posledním díle rozvedu myšlenku, kterou jsem náznakem utrousil již v díle předchozím: Skutečné zákonictví není jako pavouk, který štípne a pak čeká, až jeho oběť stráví jeho jed. Naopak se toto zákonictví chce střetnout se světem v jeho nejlepším. Ne v jeho hříchu, zvrácenosti, násií, ne v jeho patologických extrémech, ale v jeho ctnostech, výdobytcích, pokroku a nadějích. Použiji za tím účelem myšlenkový rámec Bonhoefferovy etiky. 

Klasické letniční doktríny v praktické diskusi

předchozím textu zaměřeném na pneumatologii jsem představil historický kontext diskuse o klasické letniční doktríně o důkazu následné zkušenosti. Nyní přikročíme ke shrnutí argumentů, které se běžně používají v diskusi na toto téma mezi křesťany.

Jak jsem již zmínil, teologickou polemiku nepokládám za hlavní úkol teologa, křesťana nebo studenta VOŠMT. Zároveň nechci, aby v denominaci, která se stále pokládá za klasickou letniční, zůstali zastánci klasické letniční při případné polemice bez munice. Proto poskytuji tento seznam běžných argumentů a odpovědí.

V běžné diskusi je potřeba zabývat se zaprvé legitimitou narativní teologie, zadruhé otázkou následnosti a zatřetí otázkou důkazu následné zkušenosti. Jsou to tři různé otázky, která na sebe ve schématu letniční doktríny navazují, ale jinde mohou působit jako nesouvislé celky. 

Historický kontext diskuse o důkazu následné zkušenosti

Během hodin pneumatologie se v tomto semestru nezabýváme jenom otázkami klasické letniční doktríny o počátečním důkazu následné zkušenosti. Jelikož ale jde o téma, které se v samotných letničních kruzích často buď přehlíží nebo dokonce problematizuje, dovolím si k němu již potřetí přispět. (Viz mé svědectví a tabulku letniční doktríny dle Skutků.)

V následujícím textu objasňuji kontext diskuse o klasické letniční doktríně důkazu násedné zkušenosti. V textu, který publikuji později, pak shrnu běžné argumenty pro a proti této doktríně.

Jako učitel na VOŠMT, která se ke klasické letniční doktríně hlásí, pokládám za nutné, aby mí studenti doktrínu o následné zkušenosti a jejím důkazu znali a uměli vysvětlit a aby nebyli lapeni v nějaké vysloveně zavádějící argumentaci. Nepokládám za nutné, aby tuto doktrínu sdíleli a jejich nesouhlas, který je vyjádřen standardními etickými způsoby, nepokládám v žádném případě za cosi negativního. Mrzí mne nikoli informovaný nesouhlas, ale lhostejnost letničních vůči jejich vlastní historii a jejich doktrinálnímu dědictví.

Metoda legislativy lásky

Nyní tedy lehce doznáme, že má-li ono biblické místo [Lk 14,26] mít nějaký smysl, musí se chápat doslovně. Bůh požaduje absolutní lásku. Kdo čeká od člověka lásku a domnívá se, že mu ji mimo jiné sám má dokázat tím, že nyní bude vlažný ke všemu, co mu dříve bývalo milé – takový člověk je nejen egoista, nýbrž i hlupák. Kdo takovou lásku vyžaduje, podpisuje zároveň svůj vlastní rozsudek smrti, ovšem za předpokladu, že jeho život v té lásce záleží. (Kierkegaard, Bázeň a chvění, 63)

V předchozích částech jsem ukázal, že láska je především legislativní princip. Ve dvou posledních částech bych jen krátce deduktivně načrtl, jak by mohl vypadat metodický rámec legislativy novosmluvního zákonictví. Budu trvat na tom, že dané legislativní principy vedou k vytváření objektivních a poznatelných zákonů, jejichž externí autoritou je novosmluvní křesťan vázán. Existují čtyři epistemické vektory vedoucí k aplikaci legislativních principů. Jsou jimi existence, Písmo, komunita a Duch.

Neztrácejte 👑 víru!

On tě uchrání před osidlem ptáčníkovým, před morovou zkázou. (Ž 91,3)

Tuto úvahu sepisuji v době, kdy krize způsobená nákazou virem SARS-CoV-2019 a těžkými případy nemoci Covid-19 stále trvá. Psát ji při pohledu zpět, vytratila by se z ní aktuálnost a ten rozměr jakéhosi napětí, do nějž vstupuje.