8. Pojednej o důvodech upřednostňování jistých hudebních stylů vzhledem k tomu, co je vhodné pro církev ve tvém kontextu.

Otázku preference žánru nechávám otevřenou kvůli následujícímu buď – anebo: Buď je klíč k odpovědi pouze ve svědomí člověka podobně jako s masem obětovaným modlám, anebo nebo je potřeba povážit i kořeny žánru, které svými okolnostmi a povahou naprosto odporují křesťanské zvěsti.

• Odpověď je ve svědomí,
  • žánr je předmět k užívání podobně jako maso,
  • žánr sám o sobě není špatný, i kdyby byl původně „obětovaný démonům“,
  • kontroverze by neměla pohoršovat, jiný důvod ke zdrženlivosti před „démonickým žánrem“ než láska k bližnímu však není.
• Je potřeba zvážit kořeny žánru,
  • neboť hudba není totéž, co jídlo,
  • svými prostředky ovlivňuje duši člověka,
  • pokud je žánr ve svých počátcích „zasvěcený ďáblu“²¹ (např. rock'n'roll, black metal, či hudba New Age²²), nemůže sloužit ke chvále toho, proti němuž byl snován.

Osobně se lehce přikláním spíše k prvnímu řešení, a to z těchto důvodů:

• Slovy Grahama Craye²³:

  Pravděpodobně neexistuje žádný hudební forma, která by ve svém původním kulturním kontextu nekomunikovala cosi, co je v rozporu s křesťanskou zvěstí.

• Existují křesťanské kapely (Antestor, Crimson Moonlight, Pantokrator a mnohé jiné) očišťující původně závadný hudební styl (black/folk metal) zvěstováním evangelia pomocí křesťanských a často čistě kérygmatických textů. Tyto kapely přispívají ke snaze misijních organizací jako je Nordic Mission24, která se snaží implementovat evangelium do jinak nepřístupné extrémní metalové subkultury. Ačkoli se tyto snahy nemohou vyhnout kontroverzi, není třeba je pezprecedentně šikanovat. Bude zapotřebí těžké výzkumné práce ke zmapování skutečné podoby rozmanitých subkultur více či méně zasažených křesťanskou zvěstí.