Tak a je to tu. První vlnu koronavirové neepidemie máme za sebou a na druhou se těšíme. Uplynulé tři měsíce nám daly prostor pro nivelizaci mezních reakcí na nastalou situaci, jakými byly strach či silná slova toho i onoho druhu. Jelikož se ale nacházíme v oku hurikánu a příštích 14 vln nákazy si v edičních plánech redakcí zarezervovalo termíny na 5 let dopředu, je potřeba přerušit dobu hájení a začít hovořit o tom, co se v minulých měsících vlastně stalo, abychom to vlnobití, ba vysoký příboj, očekávali připraveni jako Nevěsta Koronavirova. Co povídám…?! Kristova!
Osmá revize schválena, modlete se za akademiky
Finální verze je na spadnutí. Kéž mi dá Pán sílu dotáhnout tuto věc do konce a chytit do plachet správný vítr, který by mne provedl psaním první kapitoly a pak celým zbytkem studia.
— Michael Buban, Pán chce, abych pracoval na doktorátu z teologie, červenec 2019
Tedy ne že by tento citát nebyl pravdivý. Ona ta finální verze proposalu na spadnutí byla. Jenže to připomínalo spíše pád ze strmého kopce, kdy je finální náraz rozdělen na koulení a škobrtání. Můj návrh výzkumu (proposal) se ocitl ve víru revizí, které sestávaly převážně z úvah o struktuře, definicích a příprav na možné reakce dvou komisí, které se proposalem měly zabývat.
Střetnout se se světem v jeho nejlepším
Toto je poslední díl eseje s názvem Sním o skutečném zákonictví. V prvním díle jsem představil základní tezi, která říká, že láska je v novosmluvním křesťanství především legislativním principem. V následujících dvou dílech jsem tuto tezi podpořil pohledem na Ježíšovo a Pavlovo učení. V minulém díle eseje jsem se věnoval metodě obecným principům metody, která by mohla při vlastní legislativě posloužit. V tomto posledním díle rozvedu myšlenku, kterou jsem náznakem utrousil již v díle předchozím: Skutečné zákonictví není jako pavouk, který štípne a pak čeká, až jeho oběť stráví jeho jed. Naopak se toto zákonictví chce střetnout se světem v jeho nejlepším. Ne v jeho hříchu, zvrácenosti, násií, ne v jeho patologických extrémech, ale v jeho ctnostech, výdobytcích, pokroku a nadějích. Použiji za tím účelem myšlenkový rámec Bonhoefferovy etiky.
Klasické letniční doktríny v praktické diskusi
V předchozím textu zaměřeném na pneumatologii jsem představil historický kontext diskuse o klasické letniční doktríně o důkazu následné zkušenosti. Nyní přikročíme ke shrnutí argumentů, které se běžně používají v diskusi na toto téma mezi křesťany.
Historický kontext diskuse o důkazu následné zkušenosti
Během hodin pneumatologie se v tomto semestru nezabýváme jenom otázkami klasické letniční doktríny o počátečním důkazu následné zkušenosti. Jelikož ale jde o téma, které se v samotných letničních kruzích často buď přehlíží nebo dokonce problematizuje, dovolím si k němu již potřetí přispět. (Viz mé svědectví a tabulku letniční doktríny dle Skutků.)
Chráněno: Teze k problému tolerance či podpory Aleše France
Krásná jalovička, etuda na alegorickou jeremiádu
Metoda legislativy lásky
Nyní tedy lehce doznáme, že má-li ono biblické místo [Lk 14,26] mít nějaký smysl, musí se chápat doslovně. Bůh požaduje absolutní lásku. Kdo čeká od člověka lásku a domnívá se, že mu ji mimo jiné sám má dokázat tím, že nyní bude vlažný ke všemu, co mu dříve bývalo milé – takový člověk je nejen egoista, nýbrž i hlupák. Kdo takovou lásku vyžaduje, podpisuje zároveň svůj vlastní rozsudek smrti, ovšem za předpokladu, že jeho život v té lásce záleží. (Kierkegaard, Bázeň a chvění, 63)
V předchozích částech jsem ukázal, že láska je především legislativní princip. Ve dvou posledních částech bych jen krátce deduktivně načrtl, jak by mohl vypadat metodický rámec legislativy novosmluvního zákonictví. Budu trvat na tom, že dané legislativní principy vedou k vytváření objektivních a poznatelných zákonů, jejichž externí autoritou je novosmluvní křesťan vázán. Existují čtyři epistemické vektory vedoucí k aplikaci legislativních principů. Jsou jimi existence, Písmo, komunita a Duch.
