26Květen2021

Proč se nenechat očkovat?

Ti všichni jednají proti císařovým ustanovením, neboť říkají, že králem je někdo jiný: Ježíš. (Sk 17,7b)

Už od počátku koronakrize jsem se zuby nehty snažil zachovat dekorum, chladnou hlavu a vyvážený pohled na věc. Ne vždy se mi to podařilo, takže jsem několikrát své mlčení prolomil v ne zcela konstruktivní výměně. Jindy bylo mé mlčení způsobeno spíše neznalostí, protože studium roztodivných výpovědí, mediálního balastu, populárně naučných prezentací a dlouhosáhlé diskuse o nesmrtelnosti na sociálních sítích jsem shledával únavnějšími, než kdykoli před tím. Nyní ovšem pokládám za vhodné ospravedlnit střízlivě negativní postoj k očkování proti onemocnění covid-19.

Tento text vzniká krátce před svým publikováním, totiž od 18. 5. 2021. Je zcela podmíněn aktuální situací a některé jeho části mohou v následujících měsících zastarat ve světle nových skutečností. Mým cílem vůbec není odradit někoho od jeho již učiněného rozhodnutí nechat se očkovat nebo způsobit lítost v někom, kdo se již očkovat nechal. Vedení či pokání v této věci musíš hledat u Pána Boha, ne na blogu jednoho jeho mazánka. Kdybych cokoli takového způsobil, šel bych proti duchu tohoto textu, který musí ukazovat ke svobodě volby a respektu vůči svobodě bližního a vůči tomu, co jeho volba vyjadřuje.

Úvodem také upozorňuji, že má schopnost kritického zhodnocení odborných publikací, na které se odkazuji, je omezená. Je ovšem nutné se alespoň pokusit o náhled skutečného výzkumu a nespoléhat na média, která mají své vlastní zájmy.

Odmítnout očkování je výrazem víry

Všecko, co není z víry, je hřích. (Ř 14,23b)

Jistě lze říci, že otázka očkování je z hlediska laika jasná volba. Média a vlády nás ubezpečují, že jde o jedinou cestu k „normálu“. Odborná veřejnost zpravidla trvá na tom, že očkování jsou více méně bezpečná, resp. že přínosy převažují nad negativy. Dlouhodobá testování vakcín, která bývala standardně podmínkou, sice neproběhla, avšak zatím se nezdá, že by vakcíny proti covidu způsobovaly vážné zdravotní obtíže v širokém měřítku. Z toho plyne, že křesťan, který nemíval problém uposlechnout rady lékařů a dával se při vzniku indikace očkovat proti všemu možnému, by neměl mít ani nyní žádný problém. Dle tohoto myšlenkového postupu věrouční odmítači vakcín bloudí, protože dělají z komára velblouda a bez objektivního důvodu tak přivádí na církev pohoršení, protože jsou v očích světa fanatiky. Tento myšlenkový pochod počítá s několika předpoklady.
  1. Že plošné nasazení vakcín je nejlepším možným řešením a že neexistuje žádná efektivnější možnost terapie nebo předcházení nákaze v normálním režimu.
  2. Že pozitivní efekt přisuzovaný vakcínám je skutečně výsledkem podávání vakcín.
  3. Že dlouhodobé nežádoucí účinky nepřeváží nad výhodami vakcín.
  4. Že se neprokáže zločinné jednání při výzkumu, testování, výrobě a distribuci vakcín.
  5. Že nenastane diskriminace dobrovolně neočkovaných ani jakýkoli podobný zlořád.

Při zneplatnění kteréhokoli z těchto předpokladů by se očkovaný křesťan mohl cítit v lepším případě podvedeně, v horším jako spolupachatel systémového zločinu. I pokud ale všechny platí, zákon víry, jak ho popisuje nejmenší apoštol, nám ukazuje, že to, co člověk prezentuje ve víře, může být službou Bohu a fyzickým vyjádřením duchovní reality panství Ježíše Krista.

Jakkoli můžeme v praktické teologii prioritizovat věci týkající se životosprávy dle důležitosti na klíčové, pomocné a případné, neexistuje nic, na čem by nezáleženo, co by bylo mimo světelný kužel Boží lampy (Žd 4,13). Věci případné musí ukazovat k věcem pomocným a ty zas k věcem klíčovým. Proto Pavel při řešení dietárních omezení píše, že „[v]šecko, co není z víry, je hřích“ (Ř 14,23) a že cokoli křesťan činí, musí činit k Boží slávě, banální záležitosti jako jídlo a pití nevyjímaje (1Kor 10,34). Boží sláva v životě nového stvoření musí prorůst do každé pohnutky, každé denní rutiny a do sebemenšího rozhodnutí. Jestliže jsou naše těla údy Kristovými (1Kor 6,15), které mají naději na vzkříšení, pak velmi záleží na tom, jak tato těla oslavují Boha (1Kor 6,20). To v těle se necháváme křtít, v těle přijímáme Tělo a Krev, v těle vyznáváme, že Ježíš je Pán, v těle se na nás projevuje Boží království, v těle zemřeme a v novém těle budeme vzkříšeni. Bible nás zároveň vede k tomu, abychom se na tělo nesoustředili a vyhli se extrémům hedonismu (Fp 3,19) a askeze (1Tm 4,8). Ne však proto, že by chování těla nebylo důležité, ale právě proto, že musí být zaměřeno na Boží oslavu, ne na svou realizaci.

Z tohoto neplyne nic obecného o vakcíně jako o prostředku, který je podán za účelem prevence nemoci. Vyplývá z toho však, že každý sám je odpovědný za své tělo, jímž má vzdát Bohu čest. Jinak řečeno, prioritou není zajistit tělu blaho, ale Bohu čest. Pokud tedy chci vzdát Bohu čest tím, že podstoupím očkování, stane se tak. Pokud se domnívám, že vzdám Bohu čest tím, že očkování odmítnu, bude Bohu čest vzdána mým odmítnutím. Právě tento princip pro správu případných záležitostí Pavel nastolil v Římanům 14,1–13.

Pokud se i tak usmíváš nad pošetilostí odmítačů, všimni si, že v celé historii církve bývala a i nyní jsou křesťanská hnutí a názorové proudy, které s ohledem na zkušenosti víry a biblická svědectví zastávají až do krajnosti a přes masivní osobní oběti taková přesvědčení, která se zdála uplně bláznivá, nevědecká, odporující zdravému rozumu nebo přinejmenším nepraktická. Uveďme pro příklad odpor abolicionistů proti otrokářství, odpor raných letničních pacifistů vzít do ruky zbraň, odpor Vyznávající církve proti nacismu či odpor křesťanského disentu proti komunismu. To všechno jsou příklady hnutí odporu, která stála nejen proti převládajícímu „vědeckému“ světonázoru, ale i proti většině tehdejší církve. Církevní mainstream nepomohl abolicionistům, pacifistům, ani trpícím disidentům, ačkoli to byli jejich bratři a sestry. Všimni si také, pokud stále kroutíš hlavou nad nerozumem odpíračů, že i ty jako křesťan jistě zastáváš řadu postojů, které jsou mainstreamem spatřovány jako nerozumné, nevědecké a někdy jsou zesměšňovány jako „bizár“. Mezi takové se počítá

  • odpor vůči potratům, resp. proti vyškrábnutí nevědomého „shluku buněk“,
  • zastávání názoru, že vesmíru a životu na zemi dala povstat vyšší moc, ne samovolné procesy,
  • víra v to, že Bůh vládne i nad chaosem tohoto světa,
  • a nakonec to hlavní: víra v to, že potupná smrt marginálního rabína „udělá“, že budeš žít věčně.

Jak bigotní mysl v očích světa máš, bratře woku, že byť jen zlomku z tohoto nějak věříš a jak bizarní je, pokud se vysmíváš těm, kdo očkování kvůli víře odmítají!

Odmítnout očkování není výrazem nelásky k bližnímu

Láska ať je bez přetvářky. (Ř 12,9a)

Na to lze namítnout, že očkování přecijen snižuje infekčnost a je tudíž prostředkem, jak prokázat lásku k bližnímu. Žádný křesťan nechce nikoho nakazit a způsobit mu tak újmu, která by navíc někoho mohla ohrozit na životě. Tento argument ohrožuje i integritu předchozí úvahy o roli zákona víry, protože „[l]áska bližnímu nepůsobí nic zlého“ (Ř 13,10). Jakkoli nemohu tomuto argumentu upřít dobrý úmysl, jeho platnost omezují tyto okolnosti:

1) Očkování nevylučuje nakažlivost jednotlivce

Za prvé, míra nebezpečí přenosu mezi očkovanými je sice prokazatelně výrazně nižší, ale stále reálná a závisí do budoucna na odolnosti mutací. Očkované Samaritány (ty, kdo se nechávají očkovat kvůli bližním) to staví před tři problémy.
  1. Očkovaní mohou být infekční. Zeiss & al. (květen 2021) upozorňují, že nakažlivost „séropozitivních očkovaných či v minulosti nakažených individují je možná“.
    Damiani & al. (květen 2021) (srov. Tang & al., květen 2021) zjišťují u italských zdravotníků možnost asymptomatické infekce po očkování vakcínou Pfizer-BioNTech a doporučují ostražitost vůči problému nakažených očkovaných. Podobně Angel & al. (květen 2021) dokládají mezi izraelskými zdravotníky přibližně šestkrát nižší, nicméně stále reálný výskyt asymptomatické infekce (11,3:67 na 100000) po očkování vakcínou Pfizer-BioNTech. Tuto možnost již v prosinci 2020 teoreticky u mRNA vakcín popsali Bleier & al. (prosinec 2020). V duchu těchto upozornění píší i Tyagi & al. (květen 2021) o průlomové infekci (infekci vzdor plošnému očkování) v Indii (Astra-Zeneca, Covaxin). Hacisuleyman & al. (duben 2021) informují o statisticky nevýznamném případu průlomové infekce po očkování mRNA vakcínou, ovšem upozorňují, že v daných případech šlo o infekci zřejmě odolnější variantou.
    Zajímavý je článek od Schieffelin & al. (květen 2021), který se pokouší vyvrátit tezi o probíhajících průlomových infekcích odkazem na to, že hladina IgG protilátek, kterou vakcíny podnítí, nemůže mít vliv na infekce horních cest dýchacích a že tudíž infekci horních cest nelze pokládat za průlomovou. Autoři předpokládají, že „systémová hladina IgG bude mít malý vliv na nosní infekci, nosní přenášení a především na nosní šíření viru. Vakcinace nyní schválenými vakcínami nevyloučí potřebu určitých opatření, jako jsou roušky a sociální vzdálenost ve scénářích s vyšší hustotou kontaktů, pokud nebude dosaženo vysoké proočkovanosti a vyplývající stádní imunity.“ Z těchto poměrně nedávných odborných úvah plyne, že bezinfekčnost očkovaných vůbec není jistá a že je potřeba další studium dat z reálného světa.
  2. Mezi vakcínami je rozdíl. Grant & Hunter (leden 2021) tvrdí, že narozdíl od Pfitzer-BioNTech (mRNA) má Astra-Zeneca nižší úspěšnost v předcházení asymptomatické infekce, což je spolu s dalšími kalkulacemi přivádí k zjištění, že ačkoli jsou nyní schválené vakcíny značně efektivní, k zastavení pandemie nebude pouhá vakcinace dospělých stačit. (I čeští epidemiologové tvrdí, že očkování se nakonec nevyhnou ani děti.)
  3. Plošná vakcinace je pobídkou pro mutace. Rella & al. (únor 2021) ve svém modelu docházejí k závěru, že nejvyšší riziko rozmachu odolných mutací nastává v okamžiku, kdy je velká část populace již očkována (s. 4). Rella & al. jako řešení navrhují zachování nefarmaceutických intervencí (např. roušky) i u očkovaných. O tom, že očkování budou tlačit na mutace, informuje i český virolog.

Tyto a další nedávné studie dokládají, že vakcinace v současnosti je efektivním systémovým opatřením proti šíření nového koronaviru a že snižuje možnost infekce a negativních důsledků covidu-19 (zde srov. i Dagan & al., duben 2021). Zároveň ale jasně vidíme, že A/ očkovaný jedinec se nemůže spolehnout, že nikoho nenakazí, B/ že pokud je cílem vakcinace dosažení osobní bezinfekčnosti, pak je nutné, aby si Samaritáni volili mRNA vakcínu a ne např. Astra-Zenecu a 3/ že plošné očkování, které má být zástavou lásky k bližnímu, může bližnímu způsobit újmu, pokud přispěje k rozšíření odolné a nebezpečnější mutace. Argument, který říká, že očkováním vyjadřuji lásku k bližnímu, tudíž nemůže platit na individuální úrovni. Status očkovaného nedává jedinci právo chlubit se jakýmsi glejtem na bezúhonnost, když se někdo v okolí nakazí.

2) Apel na solidaritu musí být konzistentní

Za druhé, pokud má být přijetí vakcíny gestem lásky k bližnímu a pokud vakcínám důvěřujeme, je otázkou, zda by v situaci února až května, kdy byl v ČR vakcín nedostatek, nebylo bývalo významnějším gestem lásky k bližnímu přenechání očkování někomu jinému. Právě jako 72 letý italský kněz Berardelli přenechal svou kyslíkovou masku mladšímu pacientovi a zaplatil za to životem, měli ti, kdo chtějí očkováním projevit lásku, přenechat svou dávku těm, kdo jsou vystrašenější, sociálně exponovanější a lačnější po vakcíně. Takové gesto by doložilo lásku k bližnímu daleko více. Lhostejno, zda to bylo možné či snadné. Jde o to, zda to někoho vůbec napadlo.

Podobně zajímavým gestem by bývalo bylo, kdyby ti, kdo se jím nyní holedbají, naskočili již před rokem na seznam dobrovolných testerů vakcín.

Ještě výraznějším gestem by bývalo mohlo být i dobrovolné nasazení v nemocnicích, podpora těch, na které krize finančně dopadla, různá služba nemocným, služba těm, jimž se krize začala podepisovat na duševním zdraví, apod. Samaritán bude moci lásku projevit i v budoucnu třeba solidaritou vůči těm, kdo nebudou mít privilegia očkovaných. Vskutku, pokud se doporučení k očkování podepře apelem na solidaritu, bude muset tento apel zasáhnout všechny oblasti života, aby jeho hlasatel nebyl pokrytec.

3) Nebezpečí morálního relativismu a duchovního otupění při motivaci k očkování

Za třetí tvrdím, že upínání pozornosti k obětem covidu při motivaci k očkování v sobě skrývá nebezpečí morálního relativismu a že argument apelující na očkovací solidaritu je z biblického hlediska převrácený.

Morální relativismus, o kterém hovořím, spočívá ve zvýšené pozornosti vůči obětem covidu-19 ve srovnání s jinými ztracenými životy. Podle statistik serveru Our World in Data byl relativní nárůst úmrtnosti v České republice v lednu 2021 mezi 35% a 60%. To znamená, že tam, kde zemřelo normálně 100 osob, zemřelo nyní o 35 až 60 navíc. Co to znamená z etického hlediska? Že se sluší nyní o 35% až 60% více truchlit? Nebo být o 35% až 60% solidárnější? A co těch standarních 100 vyhaslých životů? Kdo si pokládal otázku, jak by těmto úmrtím šlo předejít? V roce 2018 v ČR došlo k 1352 sebevraždám. Každé z nich se dalo předejít. Kolik času jsme strávili přemýšlením, jak jim zabránit? Jednoduše řečeno, pokud neneseš bolest člověka, nelze z křesťanského hlediska hovořit o solidaritě. Kristova solidarita spočívala v tom, že na sebe hříchy vzal a nemoci nesl. Utrpení těch, kdo nyní umírají v izolaci v covidáriích, Kristus nesl, když visel na kříži, ne včeličkou do paže.

Při analýze etických rizik západního způsobu života bychom mohli jít ještě dál a ukázat tak na pokryteckost očkovacího samaritánství. Chceš-li zachraňovat životy hrdinnou individuální akcí, prostuduj si něco o dopadech svého spalovacího motoru na zdraví bližních a na planetu. Sice pak nebudeš moci s očkováním cestovat, což byl mnohdy důvod, proč ses očkovat dal, ale zachráníš životy! Dále by nás měly zajímat ekologické dopady lodní dopravy tvého levného zboží, sociální situace asijských a afrických dělníků, kteří ho vyrábí a zdravotní péče v rozvojových zemích, která nechává umírat statisíce a miliony s banálními chorobami, zatímco západ stále tyje z koloniálních pořádků v převlečeném kabátě.

Duchovní otupění, o kterém hovořím, spočívá ve ztrátě přednostního smyslu pro duchovní věci. Ano, křesťan by měl z hlediska své víry činit svým bližním dobře, ne zle, nákaze bránit, ne ji šířit, působit pokoj, ne zmatek. Ještě více by ale měl kvůli své víře zachraňovat věčné životy. V křesťanství jde v principu na prvním místě o vztah s Bohem a na druhém místě o vše ostatní. Zdaleka však netvrdím, že každý, kdo se dal očkovat, prokázal duchovní otupění. Duchovní otupění spočívá jednak v prioritizaci pozemského zdraví nad věčným životem a za druhé ve skládání naděje v pozemské prostředky namísto Pána Boha. Křesťan, který tak učinil, duchovně otupěl. Kdo se nechal očkovat v upřímnosti před Pánem, toho se toto netýká.

Dlužno podotknout, že Ježíš Kristus, vševědoucí Bůh v těle, který uzdravil během své služby mnoho lidí, učinil během své krátké kariéry cestujícího rabína přesně nula lékařských objevů. Neobtěžoval se ani k banalitám, jako vynalézt penicilin nebo upozornit Římany, aby nepoužívali v lázních a akvaduktech olovo, protože olovo nedělá člověku dobře. Byl tedy Ježíš cynický ignorant? Ne, ale jeho priority byly jiné.

Tím vším neříkám, že lhostejnost nás ochrání od etických rizik. Říkám, že kdo chce umravňovat druhé, aby nebyli lhostejní, měl by vidět trám ve vlastním oku a pak, když prohlédne, nadřadit priority Ducha nad priority těla.

4) Koncept „viny z nakažení“ je sporný

Nakonec chci podotknout, že samotný koncept „viny z nakažení“ je sporný etický konstrukt. Viry se šíří extrémně snadno a zabránit tomu, aby virus prošel populací, je de facto nemožné. Lze jedině zpomalit jeho postup, nikoli zabránit tomu, aby se kamkoli rozšířil. Pokud někdo někoho viní, že někoho nakazil, musí zároveň prokázat, že by se dotyčný býval nenakazil jinde a jinak, což v současné situaci nejenže prokázat nelze, ale je to i velmi nepravděpodobné. Hovoříme-li tedy o vině z přenášení, jde o vinu spíše kolektivní než individuální. Vinni jsme všichni už jen tím, že dýcháme. To říkám jako ten, kdo sám byl nakažen, nemoc covid-19 prodělal, ale kdo si není vědom, že by někoho nakazil.

K tomu musíme povážit i perspektivu nakaženého. V roce 2005 jsem se nakazil nepříjemnou infekcí palce a asi dva týdny o prázdninách jsem měl zkažené. V roce 2017 jsem se nakazil kampylobakterií a po třech týdnech nepříjemných střevních potíží mi pomohlo až domácí kyselé mléko. Někdy během roku 2016 či dříve jsem se nakazil cytomegalovirem, který mi způsobil trvalé zvětšení krční uzliny až do velikosti pingpongového míčku, což začalo vypadat jako hrůzostrašný nádor a vedlo to k chirurgickému zákroku a patologickému vyšetření. V roce 2020 jsem se nakazil koronavirem. Nakazili mne kamarádi, spolužáci, mé vlastní děti, kolegové a kdokoli další. Koho mám nyní vinit, že mi neprokázal dostatečnou lásku? Jako poškozený říkám, že nikoho. Šlo vždy jen o shodu okolností. A o to víc je shodou okolností nákaza koronavirem, protože se v běžném životě šíří nepředvídatelně a rychle.

Jako nakažený bych mohl za své „utrpení“ klást vinu na řadu lidí, ale nemám k tomu nejmenší nutkání. Domnívám se, že ti, kdo chrastí s vinou z nakažení covidem, by se měli nejprve ptát samotných poškozených, zda je vskutku viní.

I kdybych ale vinu někomu připisoval, a to např. Bille, že prodávala kuřecí maso s kampylobakterií nebo pasažérovi X někde na letišti, který mi předal kapénku s cytomegalovirem, mohl bych se také ptát sám sebe, proč jsem při úpravě masa nepostupoval opatrněji a proč jsem po letišti a v letadlech nenosil roušku. Pokud jsem se bál infekce, neměl jsem se úměrně tomu chránit? V této perspektivě je velmi sporné například vinit někoho za nevědomé nakažení někoho, kdo měl následně těžký průběh. Břemeno ochrany by mělo z etického hlediska spočívat více na nakaženém, než na přenašeči, pokud se na straně přenašeče neprokáže zlý úmysl.

Odmítnout očkování je výrazem ostražitosti

Z pohledu občana

Na to mi možná namítneš, že odmítáním vakcín budou křesťané a jiní odmítači mařit záměr systému, jímž je dosažení stádní imunity. Pro dosažení stádní imunity je potřeba stádního chování drtivé většiny stáda. Stádně je potřeba dodržovat opatření, stádně očkovat. Tato mentalita je pro společnost výhodná, pokud je potřeba dosáhnout velkých cílů, např. vítězství ve válce, ale není výhodná, pokud má mít jedinec svobodu k dosažení osobního štěstí. Člověk totiž není od přírody tvorem stáda, ale tvorem vztahu. Nejlépe nám je jako jednotlivcům v rodině a v komunitě, ne jako položkám v systému. Z pohledu občana je tedy otázkou, zda je současné stádní chování prostředkem pro „návrat k normálu“ životů rodin a komunit, jak nám to vlády a média tvrdí, či nikoli. Nakolik tedy důvěřuji systému, že mne jako ovci stáda vede správně, nemusím se nad očkováním zamýšlet. Nakolik shledávám jako jedinec ve vedení systému chyby nebo dokonce nesprávné úmysly, měl bych být kritický i vůči deklarovanému cíli a vůči prostředkům k jeho dosažení. Žel během koronakrize byl v politickém diskurzu názor, který roli státu v jejím zvládnutí vidí spíše jako podpůrnou, přetlačen globálním mediálním mainstreamem který křičel po stále tvrdší absolutní státní kontrole všech oblastí života. To je alarmující samo o sobě. I když se s tím však útrpně smíříme, musíme si všímat, že jsme v minulých měsících jsme byli oběťmi opatření, která mohla dávat smysl na zasedání vlády, ale v reálném životě byla nesmírně nepříjemná a v řadě jednotlivých případů odporovala zdravé úvaze. Zmiňmě pro příklad:
  • Uzávěra okresů, která diskriminovala nepražany a zakládala se na sporném epidemiologickém názoru.
  • Nošení roušek na čerstvém vzduchu i o samotě.
  • Rotační výuka na základních školách, které disponují velkými prostory.
  • Omezení prodeje zboží v otevřených obchodech a uzavření obchodů dle jejich domnělé důležitosti.

Jakýkoli smysl tato opatření dávala na papíře, jejich šokující nesmyslnost v jednotlivých situacích byla zřejmá. (K tomu viz dále prohlášení epidemiologů z Great Barringtonu na stránkách Biblická apologetika.) Nyní, když se rozběhlo plošné očkování, je stále otázkou, zda nepůjde o podobný případ. Je sice pravdou, že nejnovější data založená na krátkodobém pozorování svědčí o vysoké účinnosti zejména mRNA vakcín (srov. Keehner & al., březen 2021 a květen 2021; Hall & al., únor 2021 či De Salazar & al., duben 2021). Jsou tu ale také zprávy o různých nežádoucích účincích a o zvláštním chování vakcín u těch, kdo již nemoc prodělali.

(1) Zprávy o nežádoucích účincích jsou často neprůkazné, nefrekventované, nicméně existují. Uvedu několik:

(2) V potaz by měly být brány zprávy o zvláštní reakci u těch, kdo již nemoc prodělali. Abu Jabal & al. (duben 2021) si všímají prudkého nárůstu protilátek u očkovaných, kteří již mají covid-19 za sebou a zpochybňují nutnost druhé dávky Pfizer-BioNTech v této skupině. Všímají si, že navzdory poklesu IgG protilátek si B-lymfocyty zachovávají potenciál pro imunitní reakci asi 8 měsíců. V tomto duchu Jęśkowiak & al. (květen 2021) a Menni & al. (duben 2021) potvrzují vyšší výskyt nežádoucích účinků u těch, kdo již covid-19 prodělali. I když je vysoce pravděpodobné, že prodělání covidu-19 nezajistí celoživotní či dlouhodobou imunitu, pokud mají Abu Jabal & al. (resp. jimi citovaní Hartley & al., prosinec 2020) pravdu ve svém zjištění o B-lymfocytech, pak je otázkou, proč je po několika vlnách přirozeného promořování očkování plošné. Vzhledem k těmto faktorům je z laického hlediska zřejmé, že indikaci k očkování by měl rozhodovat specialista na základě anamnézy pacienta a nikoli politik, aparátčík či běžný zdravotník na základě všeobecného vyhlášení.

(3) Celkový charakter současného stavu výzkumu si rovněž zasluhuje pozornost. 1/ Jednak si nelze nevšimnout, že ačkoli jsou současné výsledky zvláště u mRNA vakcín velmi slibné, sledování dopadů plošného očkování jsou krátkodobá a nedávná. Řada studií se zaměřuje na výseky dvou až tří měsíců. Řada studií navíc vychází z dat, která jsou několik měsíců stará. O tom, co se reálně děje nyní, budou výzkumníci činit závěry za nějaký čas, až sesbírají a utřídí data. Proč nepočkat na dlouhodobější pozorování? 2/ Za druhé musím podotknout, že výzkumníci velmi často a i ve velmi nedávných článcích připomínají, že o viru SARS-CoV-2 a o nemoci covid-19 zatím vědí málo. Pokud toho ovšem zatím málo víme o možných symptomech, průběhu a dlouhodobých rizikách této nemoci, proč mít důvěru k vakcíně, která s touto nemocí bojuje jejím biologickým jazykem? Je-li zvláštní chování covidu-19 důsledkem jeho biologické konfigurace, která (dle některých zdrojů) může zapříčinit i dlouhodobější následky, nemůže totéž platit i o vakcínách, které biologickou konfiguraci SARS-CoV-19 kopírují a modifikují?

Příklad možného problému uvádějí Ogata & al. (květen 2021). Všímají si, že u vakcíny Moderna schází uplné porozumění jejímu mechanismu. Uvádějí nutnost studia nečekané přítomnosti volných S (spike) proteinů v plazmě i u pacientů, kteří neprodělali covid. Právě S proteiny jsou však jedním z hlavních patologických činitelů nového koronaviru, protože napadají endotelové buňky, čímž se přičiňují k cévním poruchám (srov. dále Nuovo & al., duben 2021; Lei & al., duben 2021; Varga & al., duben 2020; Fojtová, květen 2021; Buzdygan & al., červen 2020). V určitém případě by tedy pacient z rizikové skupiny mohl s Modernou dostat přesně to, před čím se chce chránit. Lowe (květen 2021) na svém blogu tuto eventualitu vyvrací a Nirenberg na svém twitteru tvrdí, že hladina S proteinů je ve studii Ogaty & al. extrémně nízká. Tyto protiargumenty mohou být pádné z odborného hlediska, ale z laického a politického hlediska je samotná existence této debaty v době, kdy se vakcína již plošně nasazuje, poněkud znervozňující. Lowe pak zřejmě za účelem uklidnění laické veřejnosti píše, že „skutečnost, že jsou tyto (mRNA) vakcíny namířeny na spike proteiny znamená, že chrání v ještě více ohledech, než jsme předpokládali“. No hurá. Z takovéto zprávy může mít radost laik, jako kdyby koupil produkt, který má oproti inzerovaným parametrům ještě funkci navíc, takový Easter Egg, jaký schovávají vývojáři do počítačových her a programů. Špatnou zprávou je to pro odborníka či politika, který žádná velikonoční vajíčka nesmí připustit a musí přesně vědět, co prakticky vakcína dělá. Pokud to neví, riskuje.

Tyto důvody pokládám za dostatečné pro to, aby běžný občan zvážil, zda se nechá očkovat, s maximální obezřetností. Netvrdím, že jde o jasně špatnou volbu. Jsou zde však zřetelné varovné signály, které poskytují legitimní důvody, proč se očkování vyhnout a spolehnout se prozatím na jiné prostředky boje s pandemií.

Z pohledu křesťana

Picard: Pane Worfe, padouchy, kteří si nakrucují knír, poznáte snadno. Dobře zamaskováni jsou jenom ti, kdo se halí do dobrých skutků.
Worf: Já myslím, že po včerejšku jí lidé nebudou tak ochotni důveřovat.
Picard: Možná. Ale ona, nebo někdo jí podobný tady bude vždycky a bude čekat na to pravé klima, aby udeřil. A budil strach ve jménu nějakého dobra. Bdělost, pane Worfe, to je cena, kterou musíme trvale platit.
— Star Trek: Nová generace, epizoda Polní soud (S04E21), 41:50

Z pohledu víry čelíme otázce, zda teologie naší víry nese či nenese implikace pro rozhodování o přijetí vakcíny proti covidu-19. V odpovědi na tuto otázku se musíme tázat, 1/ zda přijetí této vakcíny pohoršuje bratry ve víře a 2/ zda je přijetí této vakcíny podrobením se antikristovskému duchu tohoto světa.

(1) Pokud jde o pohoršení, nikdy se mu nelze vyhnout, protože lidé na jedné či druhé straně budou vždy hledat záminku k té či oné výtce. Lze však přemýšlet o krocích, které eliminují rozdělení. Křesťanský vedoucí, který je vzorem odpíračům i očkovaným, by dle mého názoru měl dát v otázce očkování naprostou svobodu a vytvářet prostředí absolutní rovnováhy všech pro a proti. Nejlepším způsobem, jak se neodcizit odmítačům ani očkovaným, je v této chvíli nenechat se očkovat, protože očkovat se člověk může kdykoli, ale zpět už to nevezme. Je potřeba pěstovat toleranci vůči očkovaným i neočkovaným už kvůli skupině, která se očkovat z různých důvodů ani nebude moci. Je také potřeba předjímat situaci, v níž budou očkovaní privilegovanou skupinou a zajistit, aby takový ústrk nepřekročil ani špičkou svého hnusného pařátu práh Kristovy církve.

(2) Pokud jde o podrobení se antikristovskému systému, někteří křesťanští odmítači vyjádřili svůj postoj poněkud nešťastně, když naznačili, že očkování je tzv. „znamením šelmy“. Toto je potřeba upřesnit: Pokud svým očkováním vyjadřuješ panství systému tohoto světa ve svém životě, pak nepochybuj, že jsi znamení šelmy přijal. Pokud se bojíš, abys panství tohoto světa ve svém životě očkováním nevyjádřil, nenech se očkovat. Zároveň platí, že pokud očkování přijímáš v upřímnosti před Ježíšem, který jediný je Pánem tvého života, nesmíš se bát. On má moc ochránit tě jak od covidu, tak od nežádoucích účinků očkování (Ž 91,7).

Důležité je, aby jak odmítači, tak očkovaní, dospěli k jednotě víry a aby zůstali všichni ostražití. Od druhé světové války ještě nikdy nebyla žádná mašinerie tak globální, jako ta, které se říká „pandemic response“. Pokud kdesi existují skuteční záporáci všech konspiračních teorií a futuristického výkladu knihy Zjevení, jejich současnou činností je studium chování mas v situaci pandemické hrozby. Těmto hypotetickým darebákům je nyní zřejmé, že zatímco na strašení s globálním oteplováním nebo se zahraniční (post)rudou hrozbou reagují západní masy rozpačitě až netečně, nic nenastolí stádní mentalitu tak, jako apel na zplošťování křivek. Dnešní „pandemic response“ tak krásně splňuje podmínky castingu na šelmu, které byla „dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem“ (Zj 13,7).

Hovoříme samozřejmě hypoteticky. Co však není hypotetické, nýbrž velmi skutečné, je tvá motivace pro přijetí či odmítnutí očkování, která dle mého názoru může korelovat s celkovým názorem na vztah církve a světa. V konstantinovském modelu, kdy se očekává, že svět kráčí k lepším zítřkům, v nichž církev proroste jeho strukturami, je poslušnost stádnímu chování skoro bez diskuse. Bonhoeffer v tomto smyslu píše, že to byla německá vycvičenost v poslušnosti a luterstvím motivovaná snaha se „osvobodit od svévole službou celku“, která Němce zludařila tak strašným způsobem (Po deseti letech, 72). Tato poslušnost systému, kterou může nyní motivovat i mocnářský apetit církve a snaha zalíbit se světu, může svést církev na scestí. Pokud ale naopak očekáváš spíše zhoršení, vidíš, že svět Krista odmítá a hledá spásu všude jinde, pokud vidíš církev jako vlak projíždějící nepřátelskou zemí, budeš mít tendenci odmítnout i očkování, které se nyní systémově podbízí a místy vnucuje.

Závěr

Tak to ovšem být nemusí. Pro některé je očkování jen nutné zlo, které nevyjadřuje nic víc, než chůze do práce nebo nošení zimní bundy, když je chladno. Pokud přijímáš očkování v takovéto prosté upřímnosti a s čistým srdcem před Pánem, nemám, co bych Ti jako křesťanu doporučil, než být opatrný a vytrvat v dobré víře a dobrém svědomí. V tomto příspěvku jsem se pouze pokusil sepsat několik legitimních důvodů pro individuální odmítání očkování. Musí mezi námi platit svoboda volby a respekt vůči svobodě bližního a vůči tomu, co jeho volba vyjadřuje. Má vlastní volba nedát se očkovat nyní vyjadřuje ostražitost vůči systému tohoto světa a opatrnost ve věci řádně neotestovaných vakcín. Svobodu těch, kdo se narozdíl ode mne očkovat dali, plně respektuji. Jako zavádějící však zcela odmítám argument, který apeluje na očkování jako na lepší vyjádření lásky k bližnímu.

Celé církvi přeji ve věci očkování především pokoj.

Článek „Proč se nenechat očkovat?“ okomentován 13×

  1. Michaeli,
    článek jsem přečetl a v závěru jsem pochopil, že jsem ten, který si v zimě vezme bundu, protože pro mě očkování vůbec není téma a ani moc nerozumím tomu (a to se opravdu snažím), proč je pro mnohé takovou kontroverzí. Respektuju rozhodnutí a názor každého, ale rád bych přidal dva své poznatky do diskuse.

    1. Pro mě to není téma, protože to nepovažuju za duchovní věc.

    V článku píšeš že,
    …"[v]šecko, co není z víry, je hřích“ (Ř 14,23) a že cokoli křesťan činí, musí činit k Boží slávě, banální záležitosti jako jídlo a pití nevyjímaje (1Kor 10,34). Boží sláva v životě nového stvoření musí prorůst do každé pohnutky, každé denní rutiny a do sebemenšího rozhodnutí.

    To je pravda a souhlasím, ale ne všechno v životě je duchovní, ne vše je zkrátka otázkou víry. Abych uvedl dostatečně banální příklady, tak je přece jedno jestli jím chleba, nebo rohlík, platím kartou nebo hotově, chodím do církve pěšky nebo jezdím autem. Chci tím říct, že žít pro slávu Boží můžu i tehdy, když se budu modlit jen za věci duchovní a ty provozní budu v dobré víře dělat co nejlépe jak umím. Teď se vydám na tenký led, ale koukat na všechno jako na duchovní je přeci učení gnostiků a křesťané (ani židé) ho nesdílí a církev negativně ovlivnilo. Klidně mě oprav jestli se mýlím, ale víš co chci říct. Tato teologie může mít za následek sektářské učení a upjatý způsob života se strachem abych se rozhodoval správně, protože přece na všem tak moc záleží.
    Takže ano, Boží sláva do každé banální záležitosti, ale podle mě je fajn si v zimě vzít bundu a nešpekulovat nad tím a už vůbec ne s pocitem, že to je veliká duchovní otázka :) myslím že není.

    2. Otázka jezení masa nebo zeleniny není vůbec spornou otázkou

    Odkazuješ se na list Římanům 14. kapitolu, to je opravdu krásný text, který je velikým poučením a přímo návodem, jak se chovat k lidem slabším se víře, ale já mám k tomuto textu jedno velké ALE.
    Troufnu si říct, že málokterá otázka je v NZ tak jasně vyřešená, jako čisté a nečisté pokrmy. Ježíš všechny pokrmy prohlásil za čisté (Mk 7,19). Tečka. Další diskuse nemá smysl… i tak někteří diskutují :). Pavel v Ř14 na příkladě jídla a toho když někdo nemá víru jíst maso popisuje jak bychom se měli přijímat. Z toho ale někteří usuzují a také to vykládají tak, že se jedná o sporné záležitosti a otázky o kterých je nějaká polemika. Ale mě přijde velice zajímavé, že v tomto případě (jídlo) se nejedná o spornou otázku, není zde žádná polemika a je to objektivně vyřešená věc. Samozřejmě i přes to, Pavel píše co píše, což je veliká moudrost.
    Já z této skutečnosti neusuzuju, že očkování je objektivní věc a že dojem subjektivních pravd je nesmysl, ale vidíme že existují případy, kde na nás Bůh skrze písmo “netlačí”, i když věc je jasná a není subjektivní.
    Pro mě je očkování věc objektivně jasná, ale na základě uvedeného textu to neříkám, jen to uvádím jako zářný příklad k zamyšlení. Většina by totiž řekla, že je to dost věc subjektivní a že záleží na víře a tak dále, ale to že záleží na víře, ještě nemusí vůbec znamenat že jde o věc subjektivní. Pak by se nedalo říct, že je někdo ve víře slabší a někdo silnější.

    Toto jsou mé dva skromné poznatky a určitě nemám patent na pravdu.
    Klidně se do mě pusťte, pokud to bude nutné :)

    Tomáš

    • Ano, předuchovnělé vnímání reality může vést ke strašnému zákonictví. Je tu i opačný extrém, kdy má člověk za to, že je všechno dokonáno, vyřešeno a že vůbec nezáleží na tom, co dělá. To bych nevztáhl na očkování, ale třeba na morální/etická témata, v nichž si někteří dovolí až moc svobody.

      Máte pravdu, že Bůh nás v tomto případě skrze Písmo netlačí. Očkování je zdravotnická technologie, která je jinak bezpečná a prověřená. Já sám jsem napíchaný proti X chorobám a nechal jsem očkovat i děti všemi možnými koktejly. Ovšem ve vztahu k Ř 14 myslím platí, že už to, že nepokládáte otázku očkování za otázku, která by spadala do nějaké zvláštní domény víry znamená, že nějak věříte. Na Vašich souřadnicích je to věc, v níž máte ve víře svobodu a můžete tudíž naočkovaný chválit Boha.

      Ne každý to ale takto má a pro někoho to otázkou víry je. Nenechat se očkovat je pro některé skutečný prožitek víry. Tito lidé věří, že očkováním by svou víru zkompromitovali. Zde si myslím, že Ř 14 je na místě. Pro ty, u nichž nejde o otázku víry, se samozřejmě nemá smysl na tento princip odkazovat.

      U mne samotného je to otázkou víry částečně, a to v tom smyslu nedůvěry k té kampani pro plošné očkování a ve smyslu odporu vůči mentalitě, která velí neočkované nějakým způsobem omezit. Zde mi víra říká, že právě proto je to nyní potřeba odmítnout, ale nemohu totéž vyžadovat od ostatních a nikoho nesoudím.

      Chtěl jsem to opřít o Ř 14 i proto, že jsem začal vnímat, že „věřící odmítači“ ztrácí pevnou půdu pod nohama. Nemám vůbec teologický problém s očkováním jako takovým a nikomu bych to nerozmlouval, ale nelíbil se mi ten narativ, který říká, že odmítači jsou hloupoučcí redneci co si myslí, že je to zmagnetizuje nebo napojí na bluetooth. Šlo mi tedy hlavně o to přijímání, o kterém se v Ř 14 píše.

      Na ten princip vzájemného přijímání dle Ř 14 je potřeba apelovat i nyní, aby nezačalo v církvi docházet k nějaké diskriminaci na základě toho, kdo je či není očkován.

  2. Pingback: Vakcíny a mutace k dnešku – Sęlâ!

  3. Domnívám se, že podstata problému leží jinde. Nejde o očkování jako takové, ostatně kung-flu je jenom respirační nemoc a zajisté nikdo teologicky neřeší, zda se nechat naočkovat proti sezónní chřipce, tetanu nebo HBV.
    Problém je imho v omezování práva a svobody jednotlivce, v porušování základních zákonů (Ústava, listina) a proti tomu je potřeba se hlasitě vymezit. Očkování je jenom dílek celé skládanky, stejně jako respirátory, povinné testy, karantény apod.

    Někdo tady v diskusi napsal, že je potřeba ze zeptat Ježíše. Na to s mírným sarkasmem odpovím, že očekávám stejný dotaz i na téma whisky, kondomu nebo značky spodního prádla. Nosil by Ježíš trencle Kelvin Klein? Asi chápete, že je to hloupost. Dospělý křesťan má svobodu volby a odpovědnost. Je moje svobodná vůle, jestli se nechám naočkovat a je moje odpovědnost, jaké to bude mít důsledky. Důsledek své volby nemohu delegovat na někoho třetího, byť je to imaginární Ježíš. (Jsem křesťan a vím, že Ježíš je skutečný. Jen po třiceti lety mezi duchoborci tak nějak nevěřím, že můj a jejich Ježíš je totožná osoba. Proto jsem použil to slovo, Bůh ví jak jsem to myslel.)
    Co není z víry, je hřích. Hezký verš, ale nezneužíváme ho? Věřím, že mohu jet rychle, protože tady neměří. Věřím, že když mám chuť na čokoládu a v obchodě jí mají tolik, jedna nebo dvě tabulky jim nebude chybět. Inu, není víra jako víra. Člověk si vírou zdůvodní vše. Ostatně Rudolf Bubik kdysi řekl, že svědomí je jako budík, každý si ho natáhne tak, jak potřebuje.
    Mám pocit, že pro některé z nás je očkování jako znamení šelmy. Nemyslím si to. Zaprvé – znamení šelmy bude na čele, ne na rameni. Zadruhé – očkování není šém, který může cokoliv změnit. Ví to všichni, ale je potřeba nějak uklidnit sprosté poddané, zvlášť když budou zase volby. Dostanete fajzra a pak už budou všechny bytosti šťastny. Víme, že to tak není, že očkování pravděpodobně nic nevyřeší.
    Proč po něm tak toužíme? Podle mého vidění je to důsledek nedostatku víry, nebo absence Boha, chcete-li. Zvykli jsme si, že všechno máme pod kontrolou. Satelity nám vidí do talíře, jsme na každém kroku špehováni, stát o nás ví úplně vše (naštěstí to ještě neví). A najednou přijde takový malý hajzl a všechno je naruby. Nic nefunguje a všichni bezvěrci mají hysterické záchvaty paniky a strachu. Bojí se smrti, jako kdyby smyslem jejich bytí nebylo nic jiného, než je nicota, zbytečnost a na závěr smrt. Proto se místo uklidňování a vysvětlování denně servíruje poctivá porce strachu. Ti lidé se bojí, jsou naprosto paralyzovaní svým strachem a my, kteří bychom měli být schopni vidět za řeku, bychom jim měli být svědky jejich smrtelnosti a posly naděje. Jsme tím, nebo jsme stejně ustrašení, jako oni? Ať si každý hrábne do vlastního svědomí.

    PS: říká se, že svět už nebude nikdy stejný, jako dřív. To se, mimochodem, říkalo i po první světové válce (přišla druhá), nebo po sestřelení Dvojčat (následoval neuvěřitelný boom letecké přepravy). Takže tak.

  4. Na celé skutečnosti se mi nyní jeví nejtragičtější jedna věc. Děti do 14 let nejsou nemocí prakticky ohroženy. Podle EUMOMO je jejich úmrtnost stále stejná a od roku 2019 lze dokonce sledovat mírně klesající trend. Přesto je, kvůli svému zdraví, chtějí někteří lidé vystavit potenciálnímu riziku očkování donedávna v humánní medicíně neschválenými genovými vakcínami, které jsou podmínečně registrované, s absencí dlouhodobé bezpečnosti. Troufnu si však tvrdit, že zdraví dětí je stejně tak cenné, jako zdraví těch starších, kteří pro pocit vlastního bezpečí volají po jejich vakcinaci, čímž sami ukazují, že vakcíně moc nevěří.

    Lékařská etika však velí, že nelze vystavovat riziku zdravé jedince (natož děti) kvůli bezpečí ohrožených. Stačí už jen to systematické snižování imunity dětí vlivem dýchání filtrovaného vzduchu bez antigenů s příměsí zplodin vlastního metabolismu (nosil jsem při vývoji léčiv respirátory mnoho let a směli jsme je nosit jen 4 hodiny, a to měly vydechovací ventil), izolace z kolektivu, zábrana pohybu, opakovaná dezinfekce rukou ničící přirozenou mikroflóru, dosavadní nezdravé vysedávání před počítačem. Podotýkám, že medián smrtnosti lidí s Covid-19 je dle WHO nyní okolo 0,23%, přičemž obvykle jde o komorbidity.

    Obávám se, že nevakcinovaným dětem pak může být zabraňováno studovat střední školy a mohou být vystaveny další šikaně ze strany státu. Až v září nastoupí každoroční vlna respiračních nákaz (díky snížené imunitě může být velmi silná), může pak být svalována vina i na ně. Každý rodič pak raději ustoupí nátlaku, protože vidět trpět vlastní děti je hrozné.

    Jsem přesvědčen, že vakcinace bude probíhat ještě několikrát a tlak na ni bude sílit. Může pak být pro děti dobrovolná asi jako vstup do Pionýra. Ten byl také dobrovolný. To říkám s plným vědomím jako letitý propagátor vakcinace a zásadní odpůrce antivakcinační­ho hnutí.

    Zde je malá ukázka širších souvislostí: https://advokatnidenik.cz/…neho-zdravi/

  5. Zdravím!

    V jednom ze svých nedávných kázáních jsem argumentoval, jakkoliv je to spekulativní, že by se Ježíš nechal očkovat, kdyby byl ve stejné sitauci, jako jsme my dnes. Proč? Protože očkování je jediná cesta, jak pandemii zastavit.

    K Vašemu článku.. pokud platí argument, že neočkování se je výrazem víry, pak dle mě platí, že nechat se naočkovat je výrazem nevíry. Podobným výrazem nevíry (v Boží uzdravující moc) je ale podle mého názoru dle této argumentace i jakékoliv braní léků nebo návštěva lékaře.

    Dále píšete, že „očkování nevylučuje nakažlivost jedince“. To je sice pravda, ale nemůže to fungovat jako argument proti očkování. Cílem očkování není úplné vyloučení možnosti, že se nakazím nebo že můžu nemoc šířit. Pokud se vakcinace provede správně a dostatečně plošně (nad 70 % populace), pak se virus prakticky přestane šířit a nic z toho nehrozí.

    Máte samozřejmě právo se nenechat očkovat. Ale čím více lidí se takto rozhodne (a přitom nemají kontraindikaci), tím déle tu pandemii budeme řešit.

    • Dobrý den. Nechat se naočkovat pro mne určitě není výrazem nevíry. Zůstal bych u Římanům 14 a trval na tom, že jeden se očkuje Pánu, druhý se neočkuje také Pánu. Mnoho členů mé rodiny se dalo očkovat a nevidím v tom problém.

      Určitě souhlasím s tím, že možnost nakažlivosti po očkování není argumentem proti očkování. Je to dílčí argument proti tvrzení, že očkování je lepším výrazem lásky k bližnímu. Odmítám takovéto etické maximum.

      Nechávám si kritický odstup od toho, 1/ že očkování je “jediná cesta, jak pandemii zastavit” a 2/ že čím více lidí se rozhodne neočkovat se, tím déle tu pandemii budeme řešit. Ta tvrzení jsou závislá na současné všeobecné představě boje s pandemií a na extrapolaci současných dat. Pandemii by mohl zastavit třeba vynález velmi přesných, rychlých, levných testů (např. tohoto). Mohla by zpomalit sama, což sice nikdo nechce zkoušet, ale je to velmi pravděpodobné. Mohl by ji zastavit lék v kombinaci s rozšířením kapacit nemocnic. Zde myslím, že se kreativitě meze nekladou. To jen média a politici (nejen vláda a nejen v ČR) se upnuli na myšlenku nakupit co nejvíc dávek a tlačit na rollout.

      S tou účinností plošné proočkovanosti na stádní imunitu ještě uvidíme. Zatím tam nejsme. Už podle současných zjištění se ale musí počkat i na proočkování dětí, což si myslím, že ani mnozí rodiče, kdo se třeba sami očkovat dali, nebudou chtít. Taky musím říct, že apel na stádní imunitu není argument ve prospěch očkování, protože přinejmenším do nějaké míry tuto imunitu generuje samotná pandemie. Z toho právě vyplývá otázka nad plošností očkování.

    • Zeptal jste se našeho Pána Ježíše Krista, jestli by se nechal očkovat? Jednoduše Pána Ježíše oslovte a zeptejte se,
      jestli by se ve stejné situaci, jako jsme my dnes, nechal očkovat. Zeptejte se, jestli si přeje, aby se Boží lid, jeho
      následovníci nechali očkovat. Zeptejte se Pána Ježíše, jestli je očkování jediné řešení. Zeptejte se a přestaňte na to myslet. Milostivý Bůh vždycky odpoví. Kdy a jak poznáte sám.

      • Máte pravdu, že na toto musím i já hledat odpověď. V mé oblíbené rumunské písni se zpívá:

        Pán Ježíš je věrný, jistě se mi najít dá
        Jeho pokoj přesahuje slova výřečná
        a když jsem šel nocí a můj krok se zastavil
        On tu byl…

        Těmito argumenty chci jen vytvořit prostor pro to, aby ta odpověď přišla do situace, kde je opravdu prostor pro tu i onu odpověď. Znám osobu, které už minulý rok v létě Pán řekl, že se očkovat nemá. Ta osoba s tím žije a drží se toho. Například pro takové je potřeba vytvořit prostor.

        • Já bych se zrovna Ježíše moc neptal. To není vzor pro odpovědné a uvědomělé křesťany. Dotýkal se malomocných, kteří měli být v doživotní karanténě, a pak ještě chodil do chrámu. Tvrdí se, že je stejný včera, dnes i navěky. Navíc namísto rozdávání léků uzdravoval. Nejsem si ani úplně jist, jak by se stavěl k zavírání modliteben. Pokud chceme následovat vůdce, kteří uzavírali kostely a stavěli detenční tábory pro zdravé, je lépe se porozhlédnout třeba v Německu ve 30. letech.

        • Obracet se při rozhodování na Boha je důležité pro každého křesťana. Poznámku jsem směřovala na pana Tremla, protože napsal, že v kázání argumentoval Ježíšem, co by na našem místě udělal. Nelze Bohu
          podsouvat omezené lidské myšlení. Jedině Bůh ví,
          co se dnes děje. Zná nejen přesné složení vakcín,
          ale co udělají s člověkem, kterého On stvořil.
          Když někdo jásá, že mu po naočkování nic není, co
          bude za několik měsíců? Jedině Bůh to ví, převyšujíc
          veškerou naši pyšnou vědu.

          Všimla jsem si, že se očkování vyhýbají ti, kteří
          jsou navyklí Bohu naslouchat. Lékaři, kteří se
          nebojí mluvit o možných rizicích očkování, jsou
          často křesťané. Pán může promlouvat i skrze své
          služebníky.

          Ježíš nás nenechal opuštěné, poslal nám Ducha
          Pravdy. Nepotřebuji se spoléhat na svůj ubohý
          rozum. Stačí se nechat Duchem Svatým vést, tak
          jak to činil apoštol Pavel.

    • Drahý Kubo,

      přiznám se, že některé ty dislajky pod Tvými kázáními na youtube, jsou ode mě. Dodnes jsem neschroustala Tvoje kázání na téma konce světa, ale kázání o tom, že by se podle Tebe dal Pán Ježíš očkovat, už vůbec ne. Vím o dalších sourozencích v Kristu, kteří nevěřili vlastním uším, kteří málem spadli ze židle. A tak nějak si nejsem jistá, co mě zarmucuje víc. Jestli to, co z Tebe někdy za kazatelnou vychází, nebo to, že toto má víc lajků než jiná kázání z našeho sboru, včetně jednoho lajku na fcb přímo od pastora.

      Jsem přesvědčená, že Ježíš, o kterém jsi mluvil, není stejný Ježíš, o kterém svědčí Písma a kterého následuji. To, čemu říkáš spekulace, já říkám mega blud a zneužití Božího jména k manipulaci věřících. Podobně jako ti dobrodinci, kteří vydírání a diskriminaci nazývají motivací…

      Co se týče očkování proti covidu, jsem jedna z těch, kdo jsou z celého srdce rozhodnutí se neočkovat. Mám k tomu více důvodů a také jsem, mmj. i teď během prodělání covidu, přijala některé věci k tomu od Pána, ale nemám touhu o tom veřejně diskutovat. Přesto respektuji rozhodnutí těch, kdo se vydali cestou očkování, protože rozhodnout se musí každý sám za sebe.

      Víš, tak nějak doufám, že třeba apoštol Petr byl vícekrát kárán za všelijaké úlety, když jeho smýšlení z člověka šlo proti Božímu Duchu, přesto to byl Boží služebník. Jenže podstatné bylo, že on napomenutí přijímal a svoje cesty před Pánem napravoval…

      Zaráží mě, že si za tím dál stojíš a nestydíš se to veřejně opakovat, tak snad už jen takové připomenutí:

      Bible, List Jakubův 3, 1:
      Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností.

      S modlitbou
      Lenka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *