Dingir v kolečku je asi lepší než ryba

Nejčastěji používaným symbolem křesťanství je ryba. Přesný původ této tradice nelze spolehlivě dopátrat. Stopa vede ke Klementovi Alexandrijskému do druhého století, ale kořeny sahají dost možná až do evangelií, nejspíše do toho Janova, které mohlo být sepsáno za vlády císaře Domiciána. Jedním z několika důkazů je Tomášovo svědectví „Můj Pán a můj Bůh,“ (J 20,28) které je přesným ekvivalentem titulu „Dominus et deus“, jímž se zpupný Domicián nechával oslovovat. V Janově evangeliu se také stejně jako v ostatních objevuje symbolika ryb (např. J 21). To by mohlo potvrzovat proticísařskou náladu, protože řecky se ryba řekne ΙΧΘΥΣ (ICHTHYS), což je zkratka několika Ježíšových titulů: Ježíš [je] Kristus, Boží Syn [a] Spasitel. Pouze Ježíš je Boží syn a v Janově chápání tudíž Bůh, císař ne!

A tak si křesťané lepí na auta ryby. Občas si je někdo splete s rybáři, nebo se jich zeptá a oni, jelikož zrovna někam spěchají, případně potvrdí, že jsou rybáři. Pravdou zůstává, že symbol ryby není biblický. Někteří učedníci byli rybáři, ale někteří ne. Pavel byl třeba stanař, Jidáš byl Zélóta (dnes terorista) a Ježíš nejspíš tesař. Jak si s tím grafik poradí, to teda nevím.

Babylon 5: Bůh a pravda podle G’Kara

Seriál Babylon 5 byl téměř celý napsán americkým spisovatelem a producentem Michaelem Straczynskim. Jeho kritici mu vytýkají dlouhý rozjezd, občas dějovou nekošatost, necharismatické hlavní postavy a tematickou či myšlenkovou omezenost. Tuto kritiku za sebe, kromě výtky dlouhého rozjezdu, odmítám. Za nedostatek pokládám spíš naprosto nepochopitelné masky rasy Centaurů a brutální lapsy v obsazení, neboť o jedné z hlavních postav bylo v seriálu vyneseno „proroctví“, které se nenaplnilo, protože dotyčná odmítla dále točit.

Babylon 5 je můj oblíbený seriál. Naivismus Star Treku a amerikanismus Star Gate nahrazuje poněkud reálnějším pohledem na budoucnost, v níž stále existují peníze a v níž existují dokonce i zlí příslušníci lidské rasy, kteří nejsou Rusové. (Je pravda, že jednoho záporáka hraje herec rusko-židovského původu. Jednou z nejkladnějších postav je ale poručice Ivanovová, takže klid.) Děj seriálu sunou kupředu nepříliš sofistikované, leč celkem věrohodné filosofické konflikty, např. konflikt mezi stranou chaosu a vášně, která věří, že pokrok je přímým důsledkem konfliktu (Stíny), a stranou pořádku a sebeovládání, která věří, že podmínkou pokroku je poslušnost (Vorloni).

Straczynski není konfesijně zatížený, avšak není ani zarputile nenáboženský. Ústy cizích ras, které během seriálu společně hledají cestu k míru, vysvětluje krystalicky čistou podobu postmoderní religiozity. Straczynski se důsledně vyhýbá dvěma věcem: Na jedné straně objektivnímu teismu, který by chtěl říkat, že Bohu jsou jedni blíže a druzí dále. (Například Minbariové věří v Boha, jehož je celý vesmír odrazem, ale který je právě proto zcela nepoznatelný.) Na druhé straně se vyhýbá ateismu, který pokládá za důkaz absence hledání pravdy.

Ruce nahoře, ruce dole

8 Tu přitáhl Amálek, aby v Refídimu bojoval s Izraelem.
9 Mojžíš rozkázal Jozuovi: „Vyber nám muže a vyjdi do boje proti Amálekovi. Já se zítra postavím na vrchol pahorku s Hospodinovou holí v ruce.“
10 Jozue učinil, jak mu Mojžíš rozkázal, a dal se s Amálekem do boje. Mojžíš, Áron a Chúr vystoupili na vrchol pahorku.
11 Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, když ruku spustil, vítězil Amálek.
12 Když Mojžíšovi umdlévaly ruce, vzali kámen a podložili jej pod , aby se na něj posadil. Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama až do západu slunce.
13 I porazil Jozue Amáleka a jeho lid ostřím meče.
14 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Zapiš na památku do knihy a předej Jozuovi, že zcela vymažu zpod nebes památku na Amáleka.“
15 I vybudoval Mojžíš oltář a pojmenoval jej: ‚Hospodin je má korouhev.‘
16 Řekl totiž: „Je ruka nad Hospodinovým trůnem. Hospodin boj proti Amálekovi do posledního pokolení.“
Exodus 17,8–16

Tato scéna, v níž Mojžíš celý den drží ruce nad hlavou, může působit poněkud groteskně. Skeptik se zde ošívá s otázkou proč bylo tak nutné mučit Mojžíše celý den bolestí rukou, když musel nad hlavou držet navíc ještě dřevěnou tyčku, když tentýž Bůh předtím i potom Izraeli pomáhal i bez absurdních podmínek.

Abych dlátem byl

Myslel jsem jen na sebe.
Pane, je mi zle!
Mé nitro jak smutný strom
strádá nařízlé.

Půjč mi aspoň ostrý střep!
Já chci řezat dál
své srdce jak čerstvý chléb,
abych ho všem dal.

Můj tuk svědčí proti mně!
Pane, měj z něj lůj,
s nímž bys mohl upřít tmě
nejčernější sluj.

Proto dej mi nésti kříž,
přitom nedbat ran,
abych světlem byl a spíš tak
svítil do všech stran.

Má krev v žilách líně jde.
Pane, pusť ji ven!
Zbarví zrádnou vodu, kde
svět je zatopen.

A proto mne Pane kal,
abych dlátem byl.
Tvé jméno vždy vytesal
a své jméno skryl.

Duchovní soustředění AC 2014

Před dvěma týdny jsem i se Sluněnkou a Koblížkem strávil na Duchovním soustředění Apoštolské církve v Jeseníkách. Nerozhodoval jsem se dlouho zda jet anebo ne jednak protože mi výdaje uhradil zaměstnavatel a za druhé protože čerstvý vzduch a změna prostředí se nám zdála nanejvýš potřebná.

Během soustředění jsem se zapojil do vedení jedné mládežnické skupinky. Musím říci, že to bylo přesně to, před čím jsem se snažil utéct. Ale co už, snad jsem toho moc nepokazil. Zúčastnil jsem se několika modlitebních setkání a všech večerních shromáždění kromě toho posledního. Během soustředění jsem testoval svou novou hračku – Nikon D3100 se základním objektivem. Kromě toho jsme podnikli půldenní výšlap k horní nádrži přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně.

Níže zveřejním několik fotek a poznámky z kázání. Jsou zde pro potřebu rychlého průletu obsahem. Kompletní nahrávky večerních kázání jsou k dispozici na stránkách Havířovského sboru AC.

Jako pasivní, unavený a duchovně ucasnovaný konzument hodnotím akci kladně. Rád jsem viděl a slyšel br. emeritního biskupa Rudka Bubika. Velmi pozitivně hodnotím charakter akce. I když co do počtu roste, nikdo se z ní nesnaží dělat křesťanský festival s čtyřmi pódii, workshopy, sporty a s kreativním uctíváním. Všichni a všechno se soustředí na jediné – aby byl pohled upřený na Ježíše. Pamětníkům to připomínalo tzv. „rodinné dovolené“ v Albrechticích, na kterých se narodila Apoštolská církev.

: Jeseníky v noci

: Usnul již celý náš dům

: Horní nádrž

: Večerní shromko

: Odpolední modlitby

U velkých rzivých vrat

Autorem je Cul de Sac. Přeložil Michael Buban.

Když jsem se zde ocitl, neležel jsem na zemi, ani neseděl, ani nestál. Snesl jsem se z prostoru nad kamennou dlažbou docela malého náměstí jakési historické části města. Pokud to nebyla nějaká americká nebo asijská replika, pak jsem byl určitě v Evropě. Cítil jsem se jako motýl chycený za křídla, když jsem se houpal na jemném průvanu a když jsem pod nohama ucítil tvrdý povrch chodníku, jehož několik paprsků se sbíhalo z okolních uliček. Chodník jako těžký prsten objímal majestátní strom stojící uprostřed. Byl obrovský, měl tmavou kůru a byl úplně holý. V létě by byl pod ním příjemný stín. Ale co je léto? A co je stín na tomto místě, kde se mdlé světlo bez viditelného zdroje rozlévalo tak jako se hustá smetana rozlévá po spárách a nerovnostech kuchyňské linky.

Co je to poledne?

Tyto básně spolu tvoří celek reflektující období rozhořčení, deziluze, krize a útlumu v letech 2010–2012, jehož příčiny i následky z mého jinak značně šťastného a naplněného života ještě zcela nevymizely. Drtivá většina slok byla sepsána mezi zářím 2011 a létem 2012. Některé jsou staršího data, některé mladšího, avšak svou povahou patří všechny právě tomu období, totiž minulosti.

Hodnota tohoto „úklidu šuplíku“ je proto především historická. Expresivní výrazy, kterých jsem tu a tam použil, nehodlám nadále používat zvýšenou měrou. Zde jsem se je rozhodl ponechat na svědectví o svém momentálním nastavení. Vyprázdnění šuplíku je pro mne duševním úklidem, místem zastavení a nového vykročení.

Eschatologie jako krize současné teologie

James Orr, působící jako učitel na konci devatenáctého století, zpozoroval, že různým oblastem křesťanské doktríny se v různých obdobích církevní historie dostalo různé pozornosti a rozvoje. Takto se církev druhého století vyrovnávala především s apologetikou a se základními myšlenkami křesťanství, ve třetím a čtvrtém století s učením o Bohu, v raném pátém století se vztahem člověka a hříchu, od pátého do sedmého století s osobou Krista, od jedenáctého do šestnáctého století s vykoupením a v šestnáctém století s aplikací tohoto vykoupení (s ospravedlněním atd.). Samozřejmě již před dobou zvýšeného zájmu existovala v té které oblasti doktrinální přesvědčení, ale teprve když se tato oblast ocitla v krizi, teprve pak došlo k přesnějším formulacím. Orr tvrdil, že zvláštním zájmem moderní doby je eschatologie.
—Jamese Orra cituje Millard Erickson v knize Současné možnosti v eschatologii

Vedle nauky o autoritě a výkladu Písma a nauky o Duchu svatém je eschatologie mým nejoblíbenějším odvětvím systematiky. Jednak proto, že v této zdánlivě okrajovém oblasti se často odráží povaha celého věroučného systému a za druhé proto, že právě proto má eschatologie silný potenciál definovat vztah církve a světa. Směr, který zvolíme v této oblasti, je směrem, jímž se bude ubírat naše činnost ve světě.

Co obnáší nové paradigma? Recenze knihy Otvorená cirkev

otvorena-cirkev-toth Před několika lety se mi do ruky dostala knížka Otvorená cirkev od Mira Tótha, pastora sboru ACS v Nitře. Teď, když se mi čirou náhodou dostala do ruky znovu, rychle jsem ji přečetl.

Abstrakt

Autor se v knize pokouší načrtnout církev s přívlastkem „otevřená“. V stručných, avšak přehledně uspořádaných a koncepčně promyšlených kapitolách, říká přibližně toto:

(1) Koncept otevřené církve je zakotvený ve faktu, že církev má být světlem a solí. Sůl se musí rozpustit a světlo se nesmí schovat. Problémem je, že církev zpohodlněla, uzavřela se, zkostnatěla. Otevřená církev potřebuje víc než ceduli s nápisem OTEVŘENO!

Inspirovanost Písma (letmým pohledem)

Tak trochu z povinnosti jsem si přečetl brožurku Inspirovanost Písma od Dana Drápala a Jiřího Hedánka. Oba evangelikálové a charismatici, oba se podíleli na Českém studijním překladu (druhý zmíněný i na B21). Oba vysvětlují, co si máme představit, když se řekne, že Bible je „inspirovaná“.

Je dusno, pozdě a červen, proto budu v následujícím přehledu stručný.

Dan Drápal

byl díky studiu evangelické teologie přesvědčen, že Bible není neomylná. Teprve když se znovuzrodil, přestaly mu liberální závěry vyhovovat. Proto radí, abychom nepřesvědčovali o inspirovanosti Bible někoho, kdo dosud neuvěřil v Ježíše Krista.