Na pastorální konferenci AC 26.-29. září jsme měli možnost slyšet Craiga S. Keenera. Keener je jedním z předních světových odborníků na Nový zákon, jehož zvláštní specialitou je studium dobového pozadí. Je autorem několika komentářů, především pak komentáře ke knize Skutků, který se zdá být nejobjemnějším komentářem, jaký byl kdy ke kterékoli biblické knize napsán. Keenerovou poslední publikací je kniha Hermeneutika Ducha: Četba Písma ve světle Letnic (Spirit Hermeneutics: Reading Scripture in Light of Pentecost). Z programu konference vyplývá, že hermeneutika Ducha měla být tématem posledních dvou sezení, avšak z časových důvodů se na ni nedostalo. Nepatrnou kompenzací této škody budiž tento článeček, v němž Keenerovu knihu představím.
Spatřili jsme Craiga S. Keenera v těle (postřehy z pastorálky)
Neboť do světa vyšli mnozí svůdci, kteří neuznávají Craiga S. Keenera přicházejícího v těle; každý takový člověk je svůdce a antikrist. (2J 1,7)
Podle toho poznávejte Ducha Božího: Každý duch, který uznává Craiga S. Keenera, jenž přišel v těle do České republiky, je z Boha. (1J 4,2)
Na pastorální konferenci AC 26.-29. září došlo k mimořádnému novému zjevení. Spatřili jsme muže oděného svetrem a šálou, pod jeho nohama pódium, před ním MacBook, v ruce mikrofon, nad hlavou koruna z promítacího plátna a za ním nejspíše jedna z nejplodnějších kariér na poli biblistiky za posledních 7 tisíc let. Domnívám se, že na jeho zjevení v ČR nás připravovala již tetráda krvavých měsíců v roce 2014, což musel být přibližně rok, kdy byla tato návštěva zanesena do jeho nabitého programu. Ne, nebyl to archanděl Gabriel, který z mně nepochopitelného důvodu nebyl schopen tuto návštěvu náležitě zvěstovat. Byl to Craig S. Keener.
Cynická a nevěřící báseň
Tuto báseň věnuji těm, kdo se Pána Ježíše jaksi nemohou dočkat. Nabízím tím cynickou pojistku bezbřehému entuziasmu, který je odsouzen k nárazu. Když zdraví není stoprocentní, když člověka něco štve, když se kupí dluhy, tu se někdy probuzenecká víra může jevit jako něco, co učiní okamžitou přítrž chmurám. A čím víc jsme nadšení, tím více věříme a čím déle věříme, tím absurdnější se nám zdá možnost zařadit zpátečku a tím horší deziluze nám hrozí.
Problém tohoto přístupu nespočívá v tom, že víra jako taková je špatná, ale v tom, že předmět víry se možná skrývá někde jinde. A právě cynismus je zdravý instinkt, který dokáže rozeznat slepé uličky a včas se od nich odklonit směrem k tomu, co dává lepší smysl.
Proto hlavu vzhůru! Ježíš žije, a to i když nepřijde okamžité uzdravení, prosperita, probuzení a vytržení. Ježíš žije dnes stejně jako po zítřku!
Byl jsem u vytržení aneb recenze nové populární příručky ke konci světa
Vizte prosím dodatek k této recenzi na tomto blogu zde. Komentáře jsou pod tímto článkem již uzavřeny, pod dodatkem však stále můžete vylévat svá obtížená srdíčka. Můj e-mail naleznete na stránce o mně.
Před dvěma týdny jsem se vrátil z Rumunska a kniha Vytržení od Sergeje Miháľa byla první novinkou, s níž jsem se po návratu setkal. Na první pohled se mi zdála docela neškodná. Čím více jsem však slyšel o neskrývaném nadšení, překotném zájmu i skeptickém odporu, tím více jsem tušil, že se jí nevyhnu. Proto jsem si ji zapůjčil a přečetl. Svůj zážitek z četby bych popsal jako surreální, fantastický, adrenalinový a lunatický. Mít vysoký tlak, vytržení bych se již asi nedočkal.
Oddavání nevěřících: Pragmatismus, idealismus a křesťanský metanarativ manželství
Pragmatismus v diskusi o oddávání nevěřících
Za uplynulé tři roky jsem vedl několik diskusí s lidmi, kteří se k oddávání nevěřících stavěli kladně nebo nebyli vyhranění. Narazil jsem také na několik podstatných výzev a musel dospět k revizi některých svých argumentů. Ostré hrany mého postoje byly během tohoto procesu mírně opilovány, ale celkově se stále přidržuji názoru, že oddávání nevěřících v církvi nebo ordinovaným duchovním pracovníkem, který má dle zákona právo oddávat, je teologicky rizikové.
Stručný přehled názorů na milénium
Upozornění: V tomto článku jsem vycháze z jeho starší verze Úvod do milenialismu (říjen 2013), kterou jsem však značně upřesnil a aktualizoval. Tento článek by měl vyjít i v ŽvK.
Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let. (Zj 20,6)
Církev během celé své historie samu sebe chápala jako archu, která proplouvá obdobím, jenž je ze všech období dějin světa již to úplně poslední. Tomuto období se říká eschaton – poslední čas. Eschatologie je proto oblastí teologie, která zkoumá strukturu tohoto času a potažmo i úlohu, kterou v jeho plynutí zaujímá Kristus, svět a církev. V biblické tradici, kterou nám předali pisatelé Nového zákona, sice nevidíme přesné vzorce pro výpočet délky tohoto období, vidíme však indicie, které nám mohou pomoci sestavit alespoň rámcový jízdní řád, podle nějž se poslední věk naplňuje a případně chýlí ke konci.
Radost a štěstí (píseň)
Píseň Ce fericire (dosl. „Jaké štěstí“) byla jednou z prvních písní od skupiny Speranta (česky „Naděje“), kterou jsem si oblíbil. Speranta se zaměřuje na klasické a někdy až archaické rumunské písně a na písničky pro děti. Její frontman Gabriel Gorcea zde zpívá o naději na velmi brzký Pánův příchod.
Při překladu jsem se nedržel originálu zcela otrocky, na některých místech jsem dokonce provedl malou úpravu. Nemám ambice tento překlad někde zavádět. Tím bych jen podpořil ten lehkovážný zlozvyk poslední doby, kdy si kdejaký šumař slátá, co zrovna cítí u srdíčka a hned to cpe lidem, aby to zpívali či respektive jen poslouchali na jeho každonedělním koncertu. Je to zde jen pro zajímavost, jen jako ilustrace tématu tohoto období.
Není v mé moci zjistit, zda nejde náhodou o píseň, která se do rumunštiny dostala z angličtiny či odjinud. Za bližší informaci o jejím skutečném původu budu vděčný.
Omluva a dodatek k recenzi knihy Vytržení
Tímto vyjadřuji lítost nad tónem, kterého jsem použil ve své nedávno publikované recenzi knihy Vytržení od Sergeje Miháľa. Vlídnost a chápavost, s jakou mne někteří z mých čtenářů na tento přešlap upozornili, mi nedovoluje nechat jej bez omluvy. Omlouvám se tedy, že jsem nadmírou sarkasmu a nediplomatickou úsečností svých závěrů znepokojil čtenáře, kteří by jinak nalezni v recenzi větší užitek. Tento tón jsem nezvolil v afektu, nýbrž plánovitě, protože jsem knihu Vytržení shledal silně problematickou nejen po biblicko teologické, ale především po věcné stránce. Neodhadl jsem však dopad, jaký tato recenze bude mít. Obvyklou nízkou návštěvnost tohoto blogu vystřídal náhlý příval publika, které si žádalo prezentabilnější styl. Proto se těm, kdo břitkostí mého pera utrpěli, omlouvám. Snad jsem se nechal příliš inspirovat bloggery jako jsou Ben Stanhope nebo Jim West, kteří podobnou nadílku servírují svým oponentům běžně. Zde to ale takto být nemělo a já proto volám „pardon“.
Měli by nám křesťanští publicisté říkat, koho máme volit?
Strašně jsem se vyděsil a myslel jsem, že se mi to zdálo. Byl to takový hrom, takový ohromný, děsivý prd, co nám sem papeženská řiť vypustila! Musel hódně zatlačit, aby si tak hrozitánsky usral… zázrak, že mu to neroztrhlo prdel i břich. (Luterův komentář k papežově snaze zasahovat do politiky za použití Jana 21,15)
Česká a slovenská odborná periodika
Kdysi v prosinci 2015 jsem si založil index odborných časopisů tento index pořád funguje a slouží přinejmenším mé vlastní potřebě. Mám sice přístup na Ebsco a používám Crossref, možná si také zkusím zaplatit na měsíc Religious and Theological Abstracts, ale tyto univerzální platformy většinou něco podstatného postrádají nebo při hledání zamlčí. Jako nejlepší způsob sestavení bibliografie k seminárce k nějakému tématu se mi tedy ukázalo rozklikat si ručně tabulky obsahů a projít si čísla za posledních 20–70 let. Je to na dlouho, je to námaha, ale člověk získá daleko lepší představu o tom, co se řešilo. Právě k tomu tedy slouží index odborných periodik, který jsem si založil. Brzy jsem samozřejmě zjistil, že není v mých silách udržovat jej aktuální, natož jej případně rozšířit o systematickou a praktickou teologii. Když narazím na zajímavý cizojazyčný časopis, přidám jej, ale už nyní mám pocit, že to nejdůležitější pro své obory tam jaksi mám.