Budou hořet? Čtyři pojetí pekla a osobní stanovisko

ctyri-pojeti-pekla-cover Se zájmem jsem si přečetl Čtyři pojetí pekla, knížku. K ní řku: Je poučná! Čtyři teologové z povolání v ní představili svůj pohled na realitu pekla, toliko nedílnou součást křesťanské víry. Konzervativní evangelikál biblista a systematický teolog John Walvoord představil doslovné pojetí, novozákonník evangelikál William Crockett představil metaforické pojetí, systematický teolog evangelikál Clark Pinnock představil kondicionální pojetí a systematický teolog a církevní historik katolík Zachary Hayes představil očistcové pojetí. Přínosem této knihy je úspěšný pokus o všesměrný dialog mezi přispěvateli. Šťastná byla i volba autorů, kteří svá pojetí zastávají jako svá osobní přesvědčení.

V tomto článku chci shrnout myšlenky autorů, vystihnout jejich polemiku a nastínit své vlastní osobní stanovisko.

Ze dvou pestrých řek

Ze dvou pestrých řek,
co se v jednu spojí
jak zpěv se hoboji,
žestě s klavírem,

vítané jak lék
vznikne nové bdění:
pro svět uvidění
párem očí v něm.

Historické knihy: Získávání a ztrácení

Křesťanské uspořádání kánonu shlukuje historické knihy do sekvence mezi Jozuem a Ester. Vedle nich můžeme za historická pokládat některé kusé výpovědi proroků a indicie, které prorocké zvěsti přináší (Iz 36–39; Jr 36–39). V židovském kánonu se oddíl „dějin“ jmenuje oddílem „zadních“, tj. „původních“ proroků. Knihy Jozua, Soudců, Samuelovy a Královské jsou pokládány za knihy proroků. Takovéto označení nás přivádí ke zjištění, že jejich povaha je teologická, nikoli striktně letopisná¹, a že jejich úkolem je tudíž teologicky interpretovat historické dění, které se týká Božího lidu². Právě tento atribut je podle mého názoru vpravdě esencí inspirovanosti Písma: V prorocké historii Bůh hovoří o tom, co učinil. V prorocké předpovědi bude činit to, o čem hovořil.

Chráněno: Motivace a příprava v procesu tvorby absolventské práce

Poznání Boha na VOŠMT: subjektivní stanovisko nedouka

Obsah

V následujícím shrnutí nabízím své osobní všetečné stanovisko. Ukrojil jsem si velký koláč, vím. A jistě se mi tímto prvním pokusem nepodaří vystihnout všechna kruciální zákoutí letniční teologie. V reakci na svou vlastní potřebu jsem se pokusil o náčrt témat, jejichž přesné teologické pojetí pokládám za důležité přinejmenším pro účel samotného prvního letničního sympózia na VOŠMT v Kolíně.

Omlouvám se překladateli Martinu Fridrichovi, že budu hovořit rychle, dále Ondrovi Nawratovi, že bude muset snášet řečníka odlišné teologické orientace, bratru řediteli, že jistotně překročím šibeniční časový limit a nakonec všem, které nechtěně a bez záruky následné omluvy urazím.

Nutím všechny, jimž to okolnosti dovolí, aby si písemnou podobu mého referátu přečetli, pečlivě prostudovali a případně reagovali. Nutím ostatní řečníky s tím, že já s jejich referáty učiním totéž. Nutím studenty s tím, že já sám jsem nucen číst a známkovat některé seminární práce každého jednoho z nich.

Na VOŠMT v Kolíně zastáváme šest hodnot. Jsou jimi: poznání Boha, ovoce Ducha svatého, dary Ducha svatého, dary služebností, odpuštění, svědectví. Můj referát je veden pod štítkem poznání Boha. Dotknu se v něm nicméně i hodnoty druhé, třetí a poslední zmíněné. Nyní tedy položme otázku: Jaké je poznání Boha na VOŠMT?

Poznání Boha na VOŠMT je…

Moderní letniční kontroverze ve světle rané církve

Vzkládání rukou k přijetí Ducha svatého Ještě než přiběhnu s poslední kapitolou svého současného starozákonictví, přináším výtah z tenké a neznámé leč pozoruhodné publikace Dr. Josepha B. Fuitena, pastora velikého! sboru AoG Cedar Park v Seattlu za louží a za prérií. V roce 1996 Fuiten sepsal práci Modern Pentecostal Controversies in light of the Early Church. Tuto jsem objevil vytištěnou na papíře amerického formátu, naskenoval jsem si ji, přečetl a později zjistil, že je vlastně ke stažení na stránkách autorova sboru (↓ PDF).

Fuitenova publikace neposlouží jako kompletní omluva klasické letniční pneumatologie. Sám autor poukazuje na to, že se nezabýval mluvením v jazycích jako důkazem křtu v Duchu svatém. Přesto má kniha nesporný potenciál upevnit letniční v jejich přesvědčení o následném díle Ducha svatého, upravit jejich vztah k protestantismu i katolicismu, rozvinout polemiku o letničních doktrínách v rámci samotného letničního hnutí a především připomenout význam církevních otců dnes.

Oddávání nevěřících v Apoštolské církvi: Argumenty proti a odpovědi obhájcům

Obsah

Na začátku léta 2013 jsem se od několika přátel dozvěděl, že sbory Západočeské oblasti Apoštolské církve začaly oddávat nevěřící a že své počínání doporučují ostatním jako dobrou evangelizační metodu. Zjistil jsem, že se k oddávání nevěřících připojily nejen svérázné sbory CBH, ale i klasické letniční sbory v Praze. Celá věc byla, je a snad i bude o to pikantnější, že se oddávání nevěřících zdá být v rozporu s ústavou AC, která v § 14, odstavci 6 uvádí:

Právo požádat o uzavření církevního sňatku mají znovuzrození snoubenci, z nichž alespoň jeden je členem sboru AC.

…

Jestliže oddávající má pochybnosti, zda snoubenci splňují duchovní, mravní a zákonná kritéria, může výkon sňatku odmítnout.

Na základě žádosti snoubenců může pastor sboru po poradě s Radou starších rozhodnout o uzavření církevního sňatku i mezi nečleny sboru, jestliže splňují duchovní, mravní a zákonná kritéria.

Z této formulace vyplývá jako neoddiskutovatelné kritérium pouze znovuzrození obou snoubenců, jako méně silné kritérium se jeví požadavek členství v AC. Ani jednomu kritériu není při oddávání nevěřících vyhověno.

Pane, už abys tu byl

jesti mrhat poezií
jak pančovat víno
jak lít vodu do mléka
ideje mé pro mne žijí
jsou při četbě slinou
jsou tím, co si oblékám

Věřící a poslušný

Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo.
—Ř 10,17

„Víra je ze slyšení zvěsti“! Jedině pokud uslyším zvěst, pak mohu uvěřit! Mohu však také slyšet zvěst a nepochopit a proto neuvěřit (v. 19). Vždyť pouze ten, kdo uvěří, je poslušný Božího slova. Mezi vírou a poslušností tak nalézáme neoddiskutovatelnou souvislost, která zakládá lidskou odpovědnost: Odpovědí na Slovo je poslušnost víry. Odpovědí věřícího je poslušnost Slovu.

V co jsme uvěřili, když jsme uslyšeli zvěst?
1. V Boha, a to přesně a jedině v toho,
2. který se nám zjevil v Ježíši Kristu.
Čeho jsme byli poslušni?
1. Božího Slova, které je
2. přesně tím, co Bůh řekl, které se tedy ocitá vytištěné na stránkách Bible.

Co to znamená? Negativně vyjádřeno, pokud jsem při svém obrácení neuposlechl přesně Boží Slovo z Bible, pak jsem neuvěřil v Boha zjeveného v Kristu. To platí stejně, jako platí to, že ten, kdo nevěří v Ježíše Krista jako zjeveného Boha není poslušen Božího slova v Bibli.

Pentateuch: autorství a přehled

Prvních pět knih Bible, Pět knih Mojžíšových, má v obou biblických jazycích své odvozené jméno. Název „Pentateuch“ je složením řeckého πεντά (pět) a τευχος (nástroj, nosič, kniha) a hebrejský název תּוֹרָה znamená „zákon, pravidlo, omezení“ a také „instrukce, učení“, neboť jeho značnou část tvoří učení o stvoření světa, příběh zrození židovského národa a jeho vyvedení Mojžíšem z Egypta do svobody¹.

Za řeckým termínem „Pentateuch“, čili „Pětikniha“, se pravděpodobně skrývá pokus o překlad plného hebrejského názvu, jenž zní „חמשה חומשי תורה“, čili „Pět pětin Tóry“. Těchto „Pět pětin“ bylo takto rozpětěno z čistě praktického důvodu: nevešly se na jeden svitek. Budeme proto pamatovat, že se v případě „Pětiknihy“ nesetkáváme s kolekcí pěti knih, nýbrž s jedinou knihou na pěti svitcích². Výmluvný je v této věci i fakt, že hebrejské názvy jednotlivých knih, jsou pouze první slova jednotlivých svitků, což je ve srovnání s ostatními knihami Tanachu neobvyklé. Teprve latinské názvy byly odvozeny z obecného předmětu jednotlivých svitků³.

Kromě termínu „Pentateuch“ se můžeme setkat s termínem „Hexateuch“ (+Jozue), „Heptateuch“ (+Soudců) či „Oktateuch“ (+Samuelovy). Jde o pomocné názvy související s dokumentární hypotézou (viz dále). Žádná z těchto skupin knih nebyla nikdy židovstvem ani konzervativním proudem uznána jako homogenní série spisů tak, jako Pentateuch⁴.

V Pentateuchu je nějakým způsobem uvedeno každé velké starozákonní téma⁵ Neustále se opakující omyl člověka, který si chce vystačit na světě sám, problematičnost lidského charakteru, Boží spasitelná prozřetelnost a výhled na budoucí řešení, to jsou témata, která právě v Pentateuchu prvně zní a v následujících částech Bible se už jen opět objevují a více koncentrují. Toto zjištění o tematickém zaměření Pentateuchu nás přivádí k otázce jeho funkce: čím jsou vlastně biblické příběhy? Fikcí, nebo historií? Proč byly napsány? A proč právě takto?