Modla tone pod vodou lokální potopy podobně jako za dnů Noe.V jednom minulém článku jsem představoval knihu Irvinga Finkela, která popisuje, jak hluboce byla představa potopy v starověkých kulturách na blízkém východě zakořeněna. Z kulturního hlediska sloužila jako časový horizont. Finkel uvádí, že fráze „před potopou“ se používala v podobném smyslu jako dnes fráze „před válkou“. V našem prostředí bychom řekli „za první republiky“. Potopy byly v době bez přehrad docela běžnou věcí. Zásadní zde tedy není otázka zda se potopa Bible stala, ale jak se stala a popř. kdy a kde se stala. Při čtení Genesis 7–9 máme pocit, že jde o něco víc než každoroční záplavu. Je to veliká katastrofa s božským retribučním podtextem. Byla to ale potopa globální nebo lokální? Co lépe zapadá do teologického rámce Písma a co lépe odpovídá historickým, přírodovědným a archeologickým důkazům?
Pět zajímavostí o Janově evangeliu
Nedávno jsem v rámci svého studia psal dvě poměrně velké písemné práce o Janově evangeliu. Jednu o osobě Parakléta (Přímluvce v Janovi 14–17), druhou o pozadí Janova evangelia a o různých teoriích jeho kompozice. Uvedu pět zajímavostí, na které jsem při studiu narazil. Jsou to jednoduše podané zajímavosti a hypotézy, k nimž se kloním, ne vrchol mého ukrutně extenzivního výzkumu, který jsem „prodal“ v seminárkách. Prostě jen tak pro zajímavost.
Rakovina není Boží vůle: Odmítnutí (a)gnosticismu
Všichni, kdo šli proti mně, umřeli na rakovinu.
— jeden kazatel v 90. letech
A nepleťte do toho prosím Boha. Nikdy jsem nevěřil, že Bůh dělá lidem takovou neplechu, takže si nemyslím, že to udělal mně. Nevěřím, že je tu nějaký jiný tajemný „důvod,“ že se mi rakovina děje, kromě důvodu chromozomálního a nevěřím, že je za tím větší plán kromě toho, který má Bůh pro nás všechny: milovat a oslavit ho skrze Krista. Já musím jen přijít na to jak to udělat v mé stávající situaci.
— Jason Micheli, metodistický pastor v dopise svému sboru
Během posledních pár let se mi dostalo stimulů k přemýšlení o nemoci a neštěstí. Na rakovinu umřelo několik lidí, které jsem od vidění znal nebo o nich alespoň věděl z druhé ruky. Byli to často lidé mladí, dlouho a pevně věřící, mnohdy sami vedli ostatní a povzbuzovali je ve víře. Jejich neštěstí pro mne představuje memento problému zla.
První uvedený citát prozrazuje názor, že neštěstí je nástrojem v Boží ruce, který Bůh používá, aby nás něco naučil nebo aby nám dal za vyučenou. (První citát prozrazuje i řadu dalších věcí, tím se ale nyní nechci zabývat.) Podle tohoto názoru je neštěstí vždy dobré, protože vlastně není neštěstím, ale promyšleným Božím plánem.
Stvoření z čeho? Olson píše a Cul de Sac odpovídá
Známý baptistický arminián Roger Olson, ex-letniční z důvodu „příliš mnoha (letničních) papežů,“ zveřejnil na svém blogu několik důvodů, proč věří ve stvoření z ničeho (creatio ex nihilo), které samo o sobě sice není Biblí explicitně vyučováno, ale podle Olsona patří mezi nezbytné součásti křesťanského světonázoru. Olson vysvětluje kontext celkem pěti teistických ontologických tezí.
My přicházíme k Tobě
Velice se mi zalíbila jedna píseň, kterou si moje Rumunka doma pustila. V rumunštině se jmenuje „Venim în a Ta prezenţă“ [Venym en a ta prezenca], v češtině jsem ji nikterak kreativně nazval podle prvního verše – „My přicházíme k tobě“. Nyní tedy slyšte.
[Revize 6.2.2015: Píseň již v češtině existuje. Vizte komentáře pod článkem.]
Malá pracovní hypotéza stran kánonu
Jsem zase zpět. Prožíval jsem poslední dobou období plné nezdravého stresu. Byli jsme na misijním výletu v Rumunsku, pracoval jsem na svých přípravách a dopisoval jednu seminárku. Pod tíhou stresu má produktivita klesá, takže jsem neměl chuť nic psát. Na znamení návratu přináším úvahu nad kánonem Písma.
Kánon, to je seznam starověkých textů, které patří do Bible. Protokanonických knih je 39+27. Deuterokanonických je pár a protestanti je neuznávají z různých důvodů. Protokánon (39+27) je však daný… Ale kým? Přemýšleli jste o tom někdy?
Je biblický záznam o potopě přebásněním mezopotámských mýtů?
Mrňavá tabulka mění vše! Nedávno jsem na blogu Bena Witheringtona zahlédl upozornění na objev nového čtení starého babylonského záznamu o potopě. Tento objev učinil Irving Finkel na maličké tabulce v akkadštině, která obsahuje 66 řádků ze starověkého Mýtu o Atrachasísovi. Těchto 66 řádků popisuje příkazy boha Ea (česky „Eji“?) Atrachasísovi.
Finkelova kniha The Ark Before Noah („Archa před Noem“, 2014), v níž je objev popsán, je výstupem řady autorových hypotéz. Kniha je velmi příjemná. Finkel má talent pro popularizaci svého oboru a působí jako skutečný nadšenec. Pokud bych měl čas, přečetl bych z ní více než několik kapitol a shrnující závěr.
Začít však musíme od začátku. O co zde jde? Jde o původ biblického příběhu o potopě. Podle mnoha badatelů, kteří se kloní k pozdnímu datu sepsání Pentateuchu, byl příběh přebásněn z Gilgameše nebo z Atrachasíse (takto Finkel). Podle jiných jde o přímé Boží zjevení. Podle mne jde o věrohodnou tradici, která je nezávislá na paralelních záznamech. Tato biblická tradice, ač možná čerpá z dřívějšího neznámého zdroje, není odvozena z Gilgameše či z Atrachasíse. Nejprve se podávejme na pěkný přehled nalezených verzí příběhu o potopě, který Finkel uvádí ve čtvrté kapitole své knihy.
Jak i progresivní evangelikalismus rozněcuje nenávistnou rétoriku
Evangelikální teolog a biblista Peter Enns se na svém blogu ve třech posledních příspěvcích (1, 2, 3) věnuje očekávanému dokumentu Patterns of Evidence: Exodus (Schémata důkazů: Exodus, viz trailer). Tento dokument se bude snažit podat obraz současného poznání starověku na blízkém východě. Silný důraz bude kladen na otevření možnosti konzervativního pojetí, které říká, že biblický záznam Exodu a invaze do Kenánu je historickou událostí střední (nebo maximálně pozdní) doby bronzové.
Enns tento dokument, aniž by ho viděl, celkem hrubě strhal. Proč? Z principu. Enns upozorňuje na nepřípustnou rétoriku tvůrců filmu, kteří se jej snaží „prodat“ jako povzbuzení k víře. Enns takové povzbuzení odmítá. Nelíbí se mu, že by evangelikální víra měla záviset na historických důkazech. Enns vyčítá dokumentu „kulturní antagonismus“ (culture war), který stigmatizuje všechny, kdo přijímají historicko-kritické závěry. (Např. že Mojžíš neexistoval a že k exodu došlo pouze ve fantazii autora Pentateuchu v 5. století př. Kr., ne v 15. století př. Kr.)
Novoroční předsevzetí je potřeba
dobře promyslet. Řada lidí je po špatných zkušenostech úplně zavrhuje. Člověk se totiž často shlédne v nějakém ideálu, nasadí jej jako svůj standard a po několika měsících vyhoří a úplně přestane trénovat, hubnout, studovat, psát nebo dělat to, co si předsevzal.
Mohlo by se zdát, že jsem si předsevzal více blogovat a proto od Vánoc posílám alespoň jeden článek za týden. Uznávám, že bych chtěl v zájmu zdokonalení své angličtiny a lepší dokumentace své intelektuální pouti více psát v obou jazycích. Neučinil jsem to ale svým předsevzetím a pokud se ukáže, že to nezvládám, jsem hotov dát si bez výčitek pár měsíců pauzu. Tak se pak nedivte. Proč bych se měl zničit (Kaz 7,16)?
Staré rukopisy aneb kterak pátrat po pravdě o původu křesťanství
Ona starověká maska z papyrového kartonu.Egypťané ze střední vrstvy si nemohli dovolit sarkofágy ze zlata. Jako náhražku používali recyklovaný, slepený a obarvený papyrus. Fragmenty Markova evangelia se povedlo spolu s např. Homérem a s účtenkami za paušál běžnými dokumenty extrahovat z inkriminované masky. Někteří starožitníci se velice zlobí, že se tím musela zničit ona maska. Docela se jim divím. Je přeci běžnou praxí, pokud se např. v kostele překrývá několik maleb, že má přednost ta spodnější, protože je starší!