„Katolíci Bibli nečtou, to je přece jasný. A když už, tak jen aby ji popírali.“ Nějak tak by se dal zachytit běžný stereotyp o katolících z naší strany barikády. Zda jde o předsudek nebo o fakt, to nechám na nějakém šikovném výzkumníkovi, podobně jako prohlášení, že letniční jsou negramotní, luteráni studení a husité ve smyslu Efezským 5,12 nehodni komentáře. I pokud se to však o katolících potvrdí, navždy zde zůstane nejméně jedna výjimka, jíž je komentář ke knize Genesis od kolektivu autorů z teologické fakulty Trnavské university. Cítím se svoboden prohlásit, že jde o nejen nejrozsáhlejší, ale také nejlepší komentář encyklopedii první knihy Bible, jaký lze v současnosti českému čtenáři pořídit. Komentář se Genesí probírá vždy po šesti taktech. Nejprve překlad z hebrejštiny a ze Septuaginty, pak textové poznámky, pak komentář, pak kompozice, pak vybrané problémy pasáže a pak aplikace. První tři takty, tedy překlad, komentář a kompozici, doporučuji téměř každému studentovi Bible. Druhé tři takty mne nikdy neurazily, ale konzervativní evangelikál u nich bude křivit ústa více než u prvních tří.
Perličky z konce školního roku
Tak to máme za sebou a já mám pocit, že konečně mohu dýchat. Odpovídám na měsíc staré maily, píšu básničky, hraju na kytaru, plánuju výlety a při tom chodím do práce. To vše jen díky tomu, že se nemusím připravovat na výuku a že jsem minulou středu odeslal poslední písemnou práci do belgického Sint-Pieters-Leeuw, sídla Kontinentálního teologického semináře.
V práci se probírám množstvím testů a písemných prací studentů. S těmi ve svém předmětu (Genesis) jsem vesměs spokojen. Celý semestr jsem jim vtloukal do hlavy, že musí provádět samostatný průzkum a že jejich práce musí mít hlavu a patu, tj. začátek a konec, tj. konkrétní téma a konkrétní cíl, aby se mi někdo nesnažil napsat encyklopedii egyptologie na 1500 slov. Řada studentů uposlechla mých rad. Pak ale opravuji štosy prací v jiných předmětech, kde jsem jen tutorem. Ne každá práce ehm… odráží dlouhé hodiny náročného a samostatného přemýšlení.
Přináším proto tyto perličky, nejlepší z nejlepších. Musím podotknout, že pochází od jinak celkem pilných a chytrých studentů. Nejhorší katastrofy zde nepublikuji, protože ty ani nejsou vtipné. Na znamení korektnosti nebudu uvádět jména a adresy a pokud by se student kdesi poznal, může mne požádat o stažení svého materiálu z tohoto blogu. Zda mu vyhovím, to se uvidí.
Juda z Kariotu
Diagram rovnováhy trojiční teologie
Trojiční (trinitární) teologie počítá s aktivitou třech božských osob v různých úlohách v různých situacích. Když pak o těchto úlohách a situacích mluvíme, pak jaksi implicitně kategorizujeme vlákna diskuse na jednotlivá odvětví. O Duchu svatém mluvíme v pneumatologii, o Pánu Ježíši v kristologii a o Bohu Otci v soteriologii. Včera odpoledne jsem si pod poryvem inspirace v mé mnišské kobce na CTS nakreslil následující diagram, jímž ilustruji nutnost rovnováhy pneumato-, kristo- a soterio- logie za účelem vyhnutí se extrémům. Samozřejmě i má pozice může být extrémní v tom, že se snaží za každou cenu udržet rovnováhu. Soud nad sebou ale přenechám jiným a sdílím onen diagram.
Argumenty ve prospěch lokální potopy
Modla tone pod vodou lokální potopy podobně jako za dnů Noe.V jednom minulém článku jsem představoval knihu Irvinga Finkela, která popisuje, jak hluboce byla představa potopy v starověkých kulturách na blízkém východě zakořeněna. Z kulturního hlediska sloužila jako časový horizont. Finkel uvádí, že fráze „před potopou“ se používala v podobném smyslu jako dnes fráze „před válkou“. V našem prostředí bychom řekli „za první republiky“. Potopy byly v době bez přehrad docela běžnou věcí. Zásadní zde tedy není otázka zda se potopa Bible stala, ale jak se stala a popř. kdy a kde se stala. Při čtení Genesis 7–9 máme pocit, že jde o něco víc než každoroční záplavu. Je to veliká katastrofa s božským retribučním podtextem. Byla to ale potopa globální nebo lokální? Co lépe zapadá do teologického rámce Písma a co lépe odpovídá historickým, přírodovědným a archeologickým důkazům?
Obory vědy a víry jako nepřekryvné domény
Stephen J. Gould, zastánce principu NOMAKontroverzní evangelikální teolog Peter Enns na svém blogu nedávno upozornil na inkonzistentní aplikaci principu NOMA hrozící některým křesťanům. NOMA, tj. „non-overlapping magisteria“ bych do češtiny přeložil jako „nepřekryvné obory.“ Tento koncept byl zkut evolučním biologem Stephenem J. Gouldem, který říkal, že věda a víra jsou dvě oddělené domény, z nichž každá má svá vlastní pravidla poznání a nemůže říkat té druhé, co má dělat.
Enns uporozňuje, že řada křesťanů horlivě uplatňuje polovinu tohoto principu, když říká, aby se věda nepletla do víry, protože jakmile vědec začne posuzovat pravdivost duchovní reality nebo křesťanské tradice, pak svou vědu kompromituje svou ideologií. Enns proto upozorňuje na druhou stranu argumentu, protože stejně jako věda nemůže posuzovat duchovní realitu, tak ani Bible nemůže posuzovat pravdivost vědy.
Lokální Bůh, který má plán
Nevíte, kde je Ježíš? Tady jsme ho nechali, ale on si prostě jde a dělá si, co chce.
[…] וַיְגָרֶשׁ אֶת־הָאָדָם וַיַּשְׁכֵּן מִקֶּדֶם לְגַן־ עֵדֶן אֶת־ הַכְּרֻבִים
A vyhnal člověka a umístil na východ od zahrady Edenu cheruby […]
V nedávném článku pro odborný časopis starozákonních studií Vetus Testamentum se doktorand Raanan Eichler zmínil o možném alternativním textu verše Genesis 3,24. Na stopu jej přivedla Septuaginta, která vycházela z jiné verze hebrejského textu, možná starší, než masoretské opisy. Septuaginta totiž byla přeložena ve druhém stol. př. Kr., kdežto nejstarší masoretské texty pochází z období o deset století mladšího. V Septuagintě verš 3,24 zní:
A vyhnal člověka a umístil ho naproti rajské zahradě. A postavil cheruby …
Letniční identita a narativní teologie
Bylo nebylo, psal se rok 1906 a v rasově smíšeném sboru, které bylo napojené na metodistické Hnutí svatosti se začaly dít zvláštní věci. Afroamerický kazatel William Seymour se ve svém kázání zaměřil na verš Skutky 2,4, podle nějž byli učedníci shromáždění po Ježíšově nanebevzetí v Jeruzalémě „naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ Seymourovo kázání na toto téma bylo natolik vytrvalé, že se v jeho losangeleské kongregaci stalo skutečností a lidé opravdu začali zakoušet to, čemu říkali „moc Ducha svatého“ a „dar jazyků“. Letnice na Azusa Street nebyly prvním případem něčeho takového a Seymour nebyl vynálezcem onoho důrazu. Právě zde se ale zrodilo letniční hnutí jako hnutí, které obnovuje důraz na biblickou teologii nadpřirozeného působení třetího člena Trojice.
Kterak jsme si vzali příklad od svých mučitelů
Tento článek píši s notnou nadsázkou a věřím, že tak bude pochopen. Chci v něm poukázat na ironii života, v němž se často sami stáváme tím, čeho jsme se tolik štítili. Nepředstavujte si mne prosím jako neochvějného moralistu, který ze svého intelektuálního absolutna sestupuje kárat nekalosti nějakých lidí. Nejsem jím. Dále radím dbát u uvedených veršů jejich kontextu. Jejich účelem jakož i účelem tohoto článku je poskytnout stimul podáním myšlenek, které pokládám za hodné sdílení.
Malá pracovní hypotéza stran kánonu
Jsem zase zpět. Prožíval jsem poslední dobou období plné nezdravého stresu. Byli jsme na misijním výletu v Rumunsku, pracoval jsem na svých přípravách a dopisoval jednu seminárku. Pod tíhou stresu má produktivita klesá, takže jsem neměl chuť nic psát. Na znamení návratu přináším úvahu nad kánonem Písma.
Kánon, to je seznam starověkých textů, které patří do Bible. Protokanonických knih je 39+27. Deuterokanonických je pár a protestanti je neuznávají z různých důvodů. Protokánon (39+27) je však daný… Ale kým? Přemýšleli jste o tom někdy?