Pohleďte na něj a upřete na něho zrak. Na školním Youtube jsme totiž zveřejnili nahrávky z lednového sympozia VOŠMT, a to všechny a v plné délce. Můj příspěvek naleznete přímo zde:
Tato přednáška je výstupem poněkud bohatšího pejpru, na kterém jsem pracoval po větší část ledna. Žel po sympoziu nastal šrumec, kolaps mých administrativních kompetencí a povinností, hodně učení a hlavně první kurz mého studia na VU v Amsterdamu, takže jsem dosud nebyl schopen dotáhnout ten paper do konce, nicméně ta doba se blíží a až nastane, zcela jistě ho zveřejním v jazyce Shakespearově (no, ne uplně v jazyce Shakespearově, ale ve vzdáleně podobném nářečí czengličtině). [Update 30.7.2019: Paper je již k dispozici na mé Academii.] Anotace, jak ji uvádím i na Youtubu, zní:
Zkušenost pozdního deště u raných letničních byla kombinací eschatologického očekávání a pneumatologických důrazů. Tato unikátní směs byla důsledkem teologického vývoje uvnitř Wesleyánského hnutí svatosti 2. poloviny 19. stol., když klasický Wesleyánský důraz na soteriologii získal pneumatologické rysy. Přednášející se domnívá, že tyto klíčové momenty vývoje v prehistorii a rané historii letničního hnutí měly vždy silně Kristocentrický směr. Spory o „dokonané dílo“ a „novou věc“ k tomuto tvrzení pouze přidávají.
V pejpru ale jdu ještě o něco dále. Všímám si konstantního úpadku premilenialismu mezi letničními během posledních 30 let a navrhuji cestu k jeho obnově. Ve zkratkách si dovolím uvést důvody, proč si myslím, že premilenialismus je v srdci letniční teologie, ne pouze jejím zbytným přívěškem:
- Jak dokazuji v pejpru, letniční identita se soustředí kolem pěticípého evangelia: Kristus je Spasitel, Uzdravitel, Posvětitel, Křtitel v Duchu a přicházející Král. Nu a přicházející Král je tím, bez nějž milénium nemůže nastat.
- Svět a církev se nevyvíjejí k lepšímu.
- Postmilenialismus, který dnes vidíme v nové charismatické vlně (např. Bill Johnson), má silný ideologický, ale velmi slabý exegetický základ. Střetne-li se ideologie a exegeze, to druhé musí kvůli principům křesťanské epistemologie nutně zvítězit.
- Amilenialismus je z letničního hlediska jalový. Lze jej zcela tolerovat, ale neodráží letniční identitu, protože nechce nechat přicházejícího Krále, aby naplnil závdavek Ducha v církvi. Omlouvám se za tuto zkratkovitost, nemohu o tom psát déle, ale myslím, že amilenialismus, jakkoli je navenek exegeticky uhlazený, není přirozeným spojencem letniční identity. Tím neříkám, že amilenialista nemůže být letniční. Jde o teologickou konzistenci, o správnou „známku punku“, ne o jakési „podmínky kapitulace“.
Ještě jsem si vzpomněl na „tiché“ zakázání Miháľa. Znáš toho prohlášení RAC? To nezní ani vzdáleně jako zákaz (i když si dovedu např. představit, že „neuposlechnutí“ by mohlo být trestáno):
(1) Apoštolská církev vidí učení o eschatologii jako důležitou součást
křesťanské teologie
(2) Sergej Mihal není členem naší církve (pozn.: byl cca před deseti
lety členem sboru u Staška Bubika, od té doby se pohybuje jinde)
(3) Učení, které Sergej Mihal předkládá ve své knize, kterou vydal
vlastním nákladem, neodpovídá učení Apoštolské církve
Přiznám se, že mne napadlo, jestli ten „pretrib dispenzacionalizmus“ přeci jenom není pravdivý, když je zde taková až masivní vlna odlivu od něho. Jenže tentokrát jsem její součástí resp. nikdy jsem nebyl kovaným dispenzacionalistou. Ale na druhou stranu bych si docela přál, aby tento konstrukt byl pravdivým a třeba zítra bych se vznesl a uletěl tomu všemu. Takže si stále ponechávám pro sebe možnost, že to tak může být. Když blahé paměti Rudek kázal v aule MU v Brně někdy v roce 1993–4 o vytržení, mrazilo mne až v konečkách malíčků u nohou. Nevím, co by řekl na tento posun…
Na pastorálce AC, kde se představovaly různé směry, zastupoval pretrib. Kamil Hałambiec. Myslím, že to zvládl dost dobře a že tento směr má pořád své místo „klasiky“.
Když ale zmiňujete toho Rudka, dovolím si sdílet jednu svou úvahu… Dokud Rudek sloužil, tehdy tomu, kdo neměl jasno, stačilo zeptat se ho a už jasno měl. Dokud byl biskupem, pak někteří měli pocit (a já si netroufám posoudit, zda oprávněný), že jasno mít prostě musí a že když nebudou veřejně sdílet jeho názor, nepovede se jim v hierarchii AC nejlépe. Pak ale Rudek zeslábl a nakonec odešel, což muselo pro některé být jako pád Bastily. Najednou nemusím zastávat tento oficiální názor. On totiž už vlastně oficiální názor neexistuje, ten přeci odešel s Rudkem. Hurá! Najednou mohu být pretrib. nebo dokonce amil., nemusím zastávat následnou zkušenost a mohu si zvát, koho chci, je to úplně jedno, protože všechno je relativní a není, kdo by mne posoudil.
Jediný, kdo byl potichoučku zakázán, je Miháľ. Trochu dnes již želím svého aktivismu, že jsem proti tomu jeho Vytržení psal. Tedy ne že bych změnil názor, ale kdybych proti němu nebyl psal, alespoň by možná musel být zakázán více nahlas (nebo nemusel!) a lépe by se ukázala ta reálná nekompatibilita názorů v rámci denominace.
Na Rudka budu vždy s vděčností a s obdivem vzpomínat jako na svého duchovního otce. Nebýt jeho, nikdy bych se mu nedokázal postavit ve věroučných otázkách. Dá se říci, že jsem „ve jménu Rudka“ stál proti učením, kterým se později on otevřel. Ale úplně nejhorší věc, kterou rozpracoval ad absurdum, je učení Watchmana Nee o delegované autoritě, která vyrostla do obludných rozměrů např. duchovního boje, kdy každá autorita atakovala hierarchii démonů podle své hodnosti v církevní hierarchii.
Dodnes nedovedu pochopit, proč se proti tomu nedokázali postavit lidé, kteří věděli, že je to absolutně mimo. Zřejmě nechtěli ohrozit své postavení nebo Bohem danou službu. Jiní s ním pak zřejmě vskutku souhlasili proto, že to možná zajistilo jejich neohrožené postavení. A ještě jiní mu prostě věřili. Pak skutečně platilo: lépe je se s církví mýlit, než mít sám proti církvi pravdu.
Přesto pro mne byl a zůstal Božím mužem, i když se později stále více odkláněl od svých původních pozic. Dokonce se mi po něm stýská. V roce 2008 mi naposledy zatelefonoval a sdělil mi, že velmi dobře ví, jak zlé jsou Kurzy Alfa, ale taktizoval možná i politikařil a souhlasil, abych byl pro jejich kritiku vyloučen. Jistý čas před svojí smrtí se se mnou chtěl setkat a napsal mi na fiktivní adresu v jedné internetové diskusi, i když moji adresu znal. Četl tedy i mé různé komentáře, což mne udivilo. K setkání už ale nedošlo. Kdyby mne oslovil přímo, přijal bych to.