Asi před týdnem jsem dokončil článek o křesťanském sionismu. I když to pro mne zdaleka nebylo nové téma, během asi měsíční práce jsem si uvědomil, že jsem si ukrojil velký krajíc. Jde o komplexní historický, teologický a možná i etický problém, který by si žádal daleko více pozornosti. Článek nicméně spatřil světlo světa a je odeslán do redakce slovenského religionistického časopisu Rozmer, v němž bude exkluzivně otištěn přinejmenším rok. (Což je důvod si ten časopis koupit a podpořit jeho další činnost. O první části článku pojednávám na tomto sklepním videu.
Ve druhé části článku se zabývám polemikou s tzv. „klasickým“ či „novým“ křesťanským sionismem, a to zvlášť s přihlédnutím ke knihám Defending Christian Zionism od Davida Pawsona a New Christian Zionism od kolektivu autorů v čele s editorem Geraldem McDermottem.
Zvláště první zmíněnou knihu od Pawsona pokládám za silnou baštu dnešního klasického křesťanského sionismu a doporučuji ji každému, kdo by si chtěl na věc udělat názor nebo prostě jen vidět sionismus v jeho silné stránce. Tuto knihu aktuálně překládá a brzy vydá Danielknihy.cz.
Z výše uvedeného vyplývají tyto imperativy:
- Sledujte www.rozmer.sk!
- Sledujte www.danielknihy.cz!
Děkuji za pozornost.
Můj pohled je sionistický v tom, že věřím, že každému národu přiděluje Bůh jeho území a Židům přidělil Kanaán. Nyní se do něho zpět shromažďují na základě SZ proroctví a čeká je duchovní obnova. Také věřím, že se Jeruzalém stane centrem dění při konci světa.
Článek pak pojednává o tom, že Abrahamovo požehnání se týká pouze věřících v Hospodina, což současní Židé nejsou, jelikož kdo nemá Syna, nemá ani Otce.
Každý Žid věřící v PJK je součástí církve, stejně jako byli součástí církve apoštolové. Nevím, proč by to nyní mělo být jinak.
Každému národu Bůh přiděluje území na základě všeobecné prozřetelnosti a na stejném základě to také často mění, protože Boží vůle v Genesis je stěhování národů a zaplnění Země.
Teď je otázkou, zda Izrael má nárok na Kanaán v rámci speciálního zjevení daného nějakým biblickým zaslíbením nebo smlouvou. Pokud má platit, že Abrahamovo požehnání se týká pouze věřících v Hospodina, pak platí, že se týká například mě, protože já v Hospodina teda věřím.
Z toho vyplývá, že církev má nárok na Abrahamovo požehnání, „neboť všechna Boží zaslíbení, kolik jich jen je, v něm jsou ‚ano‘“ (2Kor 1,20). Jako věřící v Hospodina mám stejný nárok na Kanaán, jako kterýkoli Žid.
Osobně se domnívám, že se jedná o toto zaslíbení:
Genesis 12:7 I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“
Myslím, že i Ježíš rozlišuje mezi fyzickými potomky a duchovními dětmi:
Jan 8:37–39 Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa. Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce.“ Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on“.
Ano, to je to zaslíbení, na kterém trvám pro sebe.
V Janovi 8,37–39 se přeci Abrahamovy děti nedělí dle etnika, ale dle skutků víry.
Chápu obojí:
Přesně tak. Pravé Abrahamovy děti (skupina 2) se zde již dle etnika nedělí.
Amen! V čem se tedy v tomto lišíme?
Zřejmě nelišíme. Vítám Tě mezi nesionisty.
A to i v případě, že věřím, že se v Palestině začínají shromažďovat suché kosti?
Představa kostlivců spěchajících do země zaslíbené je docela děsivá.
Pokud věříš, že ty suché kosti musí ožít, aby mohly mít na tu zemi nějaký teologický nárok, pak jsi restoracionista a ne sionista. Tím jsi i nakolik ve svém článku nezdůrazňuješ duální povahu abrahamovské smlouvy jako Pawson.
Musí ožít, aby se staly dětmi Abrahama a byly spaseny. Věřím, že na svoji zemi mají nárok z důvodu Abrahamova pokrevního potomství, tedy i ve stavu suchých kostí.
Ok. Tak to sice z Tvého článku nevyplývá a jde to proti Ezechieli 37, ale dobrá, asi jsi sionistou.
Plně chápu, že ten výklad Ezechiele může být eisegeze. Chtít tam za každou cenu vidět Ducha až po vyvedení do Izraele. Já jsem to vždy chápal takto:
Ez 37:1–9 představení celkové vize obživení, s následnou chronologií:
Ez 37:11: suché kosti
Ez 37,12: otevření hrobů
Ez 37,13: vyvedení kostí do izraelské země
Ez 37,14: obdržení Ducha
Na druhé straně chápu, že to tak být nemusí a že je to úhel pohledu ovlivněný sionismem. Ve verši 12 již poznávají Hospodina, což bez Ducha není možné. Jedině, že by šlo o křest Duchem… Zkus se na to také podívat z opačného gardu, zda by Ti to dávalo smysl.
Tak pro mě je to na rovině experimentu. Ve skutečnosti toto proroctví vůbec neaplikuji na současné židovstvo, ale na židy v exilu s rozšířením na současnou církev. Když už bych to na současné Židy aplikoval, spíše bych trval na tom, že se mají nejprve obrátit, poznat, že On je Hospodin a pak se teprve vrátit do země.
I kdybych toto pominul a předpokládal, že se suché kosti mohou dostat do zaslíbené země neoživené, což jde dle mého názoru proti smyslu deuteronomické historie, potom bych musel v dnešním Izraeli vidět významné probuzení srovnatelné alespoň s letničním probuzením.
Ale ano, smluvní sionisté to asi chápou dle Tvé chronologie. Např. Pawson apeluje na „pečlivé studium biblických proroctví“, abychom si toho všimli, akorát pak v té knize to „pečlivé studium“ neprovádí.
Abych řekl pravdu, já ani nevím, jak to učí Pawson. Tohle jsem přebral od Rudka (tuším) a posloupnost jsem si udělal sám.
Pokud se ale mají Židé nejdříve obrátit, a pak se navrátit, co s těmi současnými v Izraeli? Musí odejít, obrátit se a znovu se navrátit? Nebo sami zmizí a pak přijdou to obrácení?
Je mi jasné, že to není biblický argument, ale trochu mi to přijde, jako když přišel Mesiáš, ale jelikož neodpovídal tehdejšímu teologickému systému, byl odmítnut.
To fakt nevím, ale je to klidně možné. Pokud současný Izrael není Bohem zaručen, může se rozpadnout, transformovat, být dobyt a za 500 let znovu povstat. V Palestině vždy byla nějaká židovská menšina. Nikdy nebyli všichni vně ani všichni uvnitř. A kdo ví, jestli by nebyla pro Židy nakonec klidnější Židovská autonomní oblast. To už jsou pro ne-sionismus otázky historických spekulací. Stát se může cokoli.
Ten argument s Mesiášem jsem už slyšel od jednoho výrazného sionisty. Vidím to vlastně úplně opačně – někteří říkají „hle, (Izrael) je tu“, ale on tu vlastně není. Je to jen světský stát. Je mi jasné, že echt sionisty tímto strašlivě provokuji. Proto je také toto téma, které mi vlastně v mé (opravdu s velkou nadsázkou) „kariéře“ uškodilo nejvíce.
Ahoj Michaeli,
přečetl jsem si celou diskusi a mám trochu pocit, že se – uznávám svoji vinu – trochu míjíme. Ale když už tomu věnujeme tolik času: je to už dobrých 30 let, jsem byl dlouho nemocen a modlil jsem se a opravdu podrobně studoval, co je Abrahamovo požehnání. Studoval jsem to jen proto, že se tohoto někteří charismatici dovolávali jako učení zaslíbené prosperity. Náhle mne to téma úplně vtáhlo do děje a otevřela se mi úplně pro mne nová perspektiva. Byl to asi jeden z nejvzácnějších okamžiků mé víry. Jakoby Duch svatý převzal iniciativu a před očima se mi otevřelo něco do té doby nového. Začal jsem odpoledne a vůbec jsem nezaregistroval, že už je den a zpívají ptáci. Ptal jsem se vážně Boha, proč mi zjevuje zrovna toto? Věřím, že mi Bůh odpověděl jedním veršem, což není podstatné. Celé jsem to poté raději sepsal, abych si to uchoval. Nevím, zda jsi to někdy četl, ale zajímal by mne na to Tvůj názor. Rozhodně to není neomylné, ale dodnes věřím, že to byl snad vůbec můj nejsilnější zážitek nad Písmem. Budu vděčný za Tvůj komentář:
https://www.apologet.cz/?…
Dobře, zkusím to tedy jinak. Znamená to, že když Židé odmítli Krista, přestali být Abrahamovými fyzickými potomky podle těla?
Přesně tak. Ale jelikož zaslíbení konkrétní země není v Novém zákoně obnoveno, vnímám to jako eschatologické zaslíbení celého světa.
Mne to nijak nepohoršuje. Jen nevím, jak by sis představoval Izrael v době, kdy království mesiáše není z tohoto světa? Teokracii? Nebo kněží a chrám? Nebo jak by měl vypadat ten „pravý“ Izrael?
Z pohledu teologie náhrady nijak. Stát Izrael a biblický Izrael je už jen shoda jmen. Asi jako když nějaký Tvůj vzdálený synovec, s nímž nebudeš mít co do činění, náhodou ponese Tvé příjmení.
Z pohledu duchovního restoracionismu nijak. Židé ať uvěří v Krista, klidně jako celý národ, ale jelikož politické otěže má v rukou Ježíš jako přicházející Král, stát jim je k ničemu a bude souzen stejně jako jiné státy.
Z pohledu fyzického restoracionismu, čili víry v budoucí obnovu Izraele v jeho „teritoriu“, má otěže opět v rukou Ježíš, ne knesset. Muselo by jít o formu skutečné teokracie. Většina Židů musí být v Izraeli. Obřízka by byla podmínkou občanství, protože je znamením věčné smlouvy. Dobrou představu o tomto pořádku mají ortodoxní židé, kteří ho vlastně vyhlíží a očekávají jasnou intervenci a absolutní vládu Mesiáše, protože pouze v Něm má Izrael na svou zemi právo (a to říkají bez ohledu na Nový zákon). V podstatě si tedy neumím představit obnovený fyzický Izrael bez totální vlády Krista. Detaily ohledně chrámové bohoslužby jsou zajímavé a souvisí s výkladem některých proroctví o její obnově, ale zásadní je ta vláda Mesiáše – Krista, která v současném Izraeli zatím není. Jistě, můžeme očekávat, činit prognózy a ani já se tomu úplně neuzavírám, ale spíš se nacházím někde mezi teologií náhrady a duchovním restoracionismem.
To, co uvádíš, mi přijde jako „Království nyní“ aplikované na Izrael.
Takto bych si nějak představoval Izraelstán nebo Izrael v době vlády Antikrista :-)
Ano, je to zvláštní představa. Možná by pomohlo odsunout ji do milénia. Neumím si ale představit, že někdo čerpá z abrahamovského fyzického zaslíbení a není fyzicky obřezán.
Ti ortodoxní rabíni to jinak mají dobře promyšlené. Někteří usilovně shání „rudou krávu bez vady“ (Nu 19,2) a netuší, že na Slovensku ji už našli.
Asi se nevejdu nikam, ale pro mne je sionismus to, že prostě Bůh navrátí Židům jejich zemi, domovinu. Stejně tak ovšem Bůh jedná i s jinými národy. Někdy je přemisťuje a někdy je navrací. Ve SZ jsou toho doklady a jen je nyní neuvádím, ale např. Jer 48:11.
Obnovu Izraele vidím jako obyčejné národní probuzení a tito Židé budou stejní, jako apoštol Petr, který zákon nedodržoval (Gal 2:14).
Proroctví o návratu Izraele do země je mnoho, a to zvlášť u Izajáše, Jeremjáše, Ezechiele, Amose, apod. Zajímavé je na nich to, že všechny (a teď nemám v ruce zdroj nebo rešerši, ale fakt mám dojem, že úplně všechny) byly napsány před návratem Židů z exilu. To mi ukazuje hlavně na historický význam těch proroctví. Jistě, mnohdy jde o proroctví zároveň mesiánská (např. Iz 11), ale tam zas musíme uvážit jejich duchovní výklad v Novém zákoně. Jakub bere Amosovo „sionistické“ proroctví z Am 9,11n a aplikuje to na církev.
Zda Bůh vrátí Židy do jejich země, to vlastně nevím. Mám potíž věřit, že vývoj posledních 100 let je tím slavným prorokovaným návratem. Dispenzacionalisté se budou do umdlení hádat, že právě jejich výklad SZ je jediný správně doslovný. Jenže naplnilo se to vše opravdu doslovně, když militantní Židé, a teď nesoudím spravedlnost nebo morálku, trávili Arabům studny, terorizovali odpůrce a pak se tam s odřenýma ušima udrželi doteď? To přeci není doslovné naplnění. Třeba se ve svém historickém a duchovním výkladu mýlím a ta proroctví se ještě doslova naplní. Kdo ví. Určitě kvůli tomu nebudu troubit na šófar, ale ani tomu nebudu bránit.
Jedno poexilní proroctví bych snad měl:
Lukáš 21:24 Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí.
Ano, to je pěkné a hezky to ilustruje tu naši situaci. Ať už se to pošlapání Jeruzaléma naplnilo v roce 70 nebo ne, není jasné, co má následovat, až se skončí čas pohanů. Pro Lukáše je naplněním zaslíbení Ježíš a víc nechce znát (Sk 1,6n; 13,32n).
Ano, je zde otevřený konec. Dalo by se říci: doplň si, čemu věříš. Je ovšem pravdou, že NZ nic o obnově etnického Izraele neříká. Jak ale chápeš verše Zj 11:13?
To mi připomnělo, jak na mě jeden sionista hulákal: Tak kdo jsou ti dva svědkové? Kdo jsou, teologu!!!???
Může jít o doslovný chrám v budoucnu (takto to vidí mnozí dispenzacionalisté i jiní sionisté), který bude obnoven v souvislosti s velkým soužením. Dejme tomu. Otázkou je, co ti svědkové prorokují. Pokud je jejich úkolem „kriticky změřit“ chrám a uctívače v něm, možná ohlašují soud nad lžiproroky a falešnými židy, kteří obnovují chrám bez Boha. To je ale paradoxní, protože to jde proti smyslu sionismu.
Může jít o odpadlou církev dnes nebo v budoucnu. Šlapou po ní pohané. Pronásleduje vlastní lidi. Její proroci vyzývají k nápravě a varují před Božím soudem právě jako Mojžíš a Elijáš.
Ten druhý výklad na idealistické úrovni může říkat, že jde obecně o starozákonní a novozákonní mučedníky, kteří sice v boji se šelmou prohráli, ale Bůh si je vzal k sobě.
Nemyslím dva svědky. Myslel jsem toto:
Zjevení Janovo 11:13 „V tu hodinu nastalo veliké zemětřesení, desetina toho města se zřítila a v zemětřesení zahynulo sedm tisíc lidí. Ostatních se zmocnil strach a vzdali čest Bohu na nebesích“.
Vůbec mi nejde o to někoho nachytat nebo prosadit svůj názor. Poznávám jen z částky a v mnohém chybuji. Já se osobně domnívám, že je zde naznačeno obrácení Izraele v době soužení. Nemám nejmenší důvod někoho přesvědčovat o svém názoru, sám se chci nechat poučit. Věřil jsem v životě už různým hloupostem. Stejně, jako jsem opustil dispenzacionalismus (a stejně pořád respektuji ty, kdo ho zastávají), nemám důvod trvat na sionismu. Zatím mi ale dává smysl, tak se jenom ptám…
Trápí mne mnohem více mé hříchy, než nedokonalé poznání eschatologie.
Řekl jsem si, že se mohu mýlit. Tak jsem strávil nějaký dost čas telefonátem s jedním stoupencem KD a druhým TNS. Vyptával jsem se, jak a v co věří. Necítím se vázán žádným systémem. No a nakonec jsem se vrátil k Pawsonovi (s. 80), abych „podrobně“, jak žádá, rozebral jím navržená proroctví, zda má nejdříve přijít exodus, nebo duchovní obnova. Podle mého názoru je to nyní pro mne docela jednoznačné. Za sebe podotýkám, že bych se některé pasáže možná zdráhal vykládat sionisticky, ale jiné ano:
Izajáš 2–3 zde to podle mne vůbec nejde zjistit.
Jeremjáš 33:6–9 zase nic.
Ezechiel 36:24–26 a 37:1–4 .
Z jím navržených veršů to nevidím, zato to nalézám v celé kapitole 37. Verše 1–6: Hospodin zde prorokovi ukazuje svůj záměr oživit suché kosti; verše 7–10: zde je popsána vize obnovení kostí pomocí šlach a masa a obdržení Ducha. Následné verše 11–14 teprve ukazují chronologii: kosti jsou vyvedeny z hrobů do Izraele, následně je do nich vložen Duch a kosti poznávají Hospodina.
Podobné prorocké perspektivy: 1. oznámení záměru, 2. účel obnovy a 3. konkrétní popis (tedy více perspektiv) je podle mne možné vidět i v jiné v prorocké literatuře.
Joel 2:18–29 (číslování dle NIV)
Ano, to je ten klasicky nesprávný letniční „pozdní déšť“, který obrací perspektivu. Ale ve skutečnosti verše 18–29 popisují obnovu země (včetně deště) a následně „stane se poté…“ je vylit Duch.
Zacharjáš 13:8–9
Zde bych si to dovolil rozšířit. Kapitola 11 podle mnohých ukazuje na Krista a budoucího Antikrista; 12:1–9 ukazuje válku proti Izraeli a 12:10 až kapitola 14 ukazuje obrácení Izraele a vylití Ducha.
Nesnažil jsem se nyní potvrdit svůj názor. Ale tři velké sionisticky vykládané pasáže ukazují příchod neobnoveného Izraele do Kanaánu nebo předpokládají jeho existenci na území před obnovou. Ani na jednom z míst jsem nenašel, že by tomu bylo naopak. Abych se nemýlil ve svém výkladu, kontroloval jsem to ještě se Stampsovou studijní Biblí a podle mého soudu se to kryje i s ní.
Když tak mi uveď pasáže, kde je tomu naopak.
(1) U Jeremjáše si všímám motivu srovnání shromáždění Izraele z exilu s exodem (Jr 16,14; 23,7n). To je možná zajímavá „kompromisní“ myšlenka. Při exodu nebyl Izrael zcela obrácen, ale už byl na dobré cestě, byl Hospodinem postupně vychováván a tříben na základě poslušnosti. Do země potom vstoupila pouze protříbená Jozuova generace. Je to tedy kompromis umožňující nějaký proces obracení Izraele, ale neruší se tím podmínka zbožného Izraele při zabírání země. Akán se provinil relativně malou neposlušností a Hospodin přestal Izraeli vojensky žehnat. Tento princip na současný Izrael vztáhnout nemůžeme.
(2) U Ezechiele 37 vnímám první proroctví skrze verš 14. Všímám si konsekutivního waw, které zde dle mého názoru naznačuje chronologickou posloupnost.
(A) Vložím do vás svého ducha
(A) ožijete.
(A) pak vám dám spočinout na vaší půdě.
(A) poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.
Tato gramatická chronologie se mi těžko přeskupuje. Nedaří se mi ani vnímat toto první proroctví skrze to druhé (Ez 37,15–28) o sjednocení Efrajima a Judy. I to druhé proroctví předpokládá, že Ježíš bude vládnout hned po návratu sjednoceného Izraele do země, což sionistům také míchá karty, ale uznávám, že když se to druhé proroctví čte samostatně, nemusí z něj vyplývat potřeba duchovní obnovy před návratem do země.
(3) U Joele 2 vlastně nevím, které verše se zabývají shromážděním Izraele. Možná něco přehlížím, ale přijde mi, že Joel 2,32 (NIV) naznačuje potřebu obrácení před útěkem do země, protože pouze ten, kdo vzývá jméno Hospodinovo, se na Sionu zachrání.
(4) U Zacharjáše 11–14 to opravdu takto může dávat smysl. Je to dobře promyšleno, jen se musí předpokládat, že se to nenaplnilo na rané církvi (Za 13,7; Mt 26,31).
Pasáží, která dle mého názoru jasně předpokládá obrácení před navrácením do země, je Deuteronomium 30,1–5. Základní myšlenkou deuteronomické historie je:
Myslím, že podmínku poslušnosti nelze odvysvětlit. Vidíme ji i mimo deuteronomickou historii např. v 1Par 7,13n. Domnívám se, že jedinou strategií, která sionismu zbývá, je poukazovat na postupné duchovní ožívání současných židovských obyvatel státu Izrael. Musí se dokázat probíhající probuzení a iminence eschatologických událostí vč. druhého příchodu. Čím déle to trvá (dnes již 77 let), tím menší sílu je tato strategie schopna generovat.
Pro případného kolemjdoucího čtenáře podotýkám, že nyní komentuji logiku sionistického výkladu starozákonních proroctví. V celkové diskusi je za tímto tématem ještě jedna linie, již nyní ani nezmiňuji, která vidí drtivou většinu SZ proroctví naplněnou v historii během perského, řeckého a makabejského období. Např. Zacharjáš 14 se dle řady komentátorů naplnil během makabejského povstání, a to včetně rozštěpení olivové hory. V duchovním smyslu jsou pak některá proroctví vztažena na Kristovo dílo v novozákonní době.
Dále bych připomněl ještě jeden detail. Pouze sionisté potřebují vykládat SZ proroctví tak, aby obrácení následovalo po návratu do země. Restoracionisté to nepotřebují. Mohou říkat, že Izrael se do země doslova vrátí a vnímat SZ proroctví futuristicky, ale nespojují tento budoucí návrat znovuzrozeného Izraele s událostmi na Blízkém východě ve 20. stol.
Ahoj Michaeli,
děkuji za odpověď. Nezlob se, pokud jsem někde přehlédl nějaký Tvůj argument a nereagoval jsem přesně. Není to naschvál nebo že bych se tomu chtěl vyhnout. Navíc nevycházím z hebrejského textu. Má hebrejština zdaleka nedosahuje úrovně, abych byl schopen posoudit vliv „konsekutivního waw“ na časovou souslednost. Já jsem jen pročetl v ekumence, o čem jsme mluvili. Vím, že pokud už má člověk nějaké přesvědčení a nějaký systém, těžko ho mění. To se týká především mne.
Vzpomínám, že jsem viděl video nějakého arabského letničního učitele, který na vašem symposiu dostal otázku, proč se Ježíš vrátí do Jeruzaléma. Snažil jsem se zachytit jeho odpověď, pustil jsem si to znovu, ale vůbec jsem nepochopil, jak to vysvětlil. Jen mluvil o nějakém fyzičnu a duchovnu a asi to chápal symbolicky. Možná to ale odporovalo jeho systému.
Ale ke Tvé odpovědi ohledně Dt 30. Nechci to obejít. Je zde uvedeno, že Bůh Židy přivede odkudkoliv, když se obrátí. Otázkou je, zda to znamená, že je nemůže vyvést, i když se neobrátí. Pokud to chápu, je to podmínka pro Židy, ne pro Boha. Někdy Bůh dává vše stranou a činí tak jen pro sebe samotného. Ale nechci to obejít! je to samozřejmě argument, nad kterým je třeba se zamyslet.
Chtělo by se mi jako „netradičnímu“ a „umírněnému“ sionistovi říci: „Bože, to jsi je nemohl dříve obrátit, než vyvést, abychom to mohli odsouhlasit?“:-) Ale to je nadsázka. Pokud to nebyl Bůh, kdo je vyvedl, pak takto mluvit samozřejmě nemohu. Pokud by ovšem byli obrácení, nedávalo by mi smysl, jak teprve ve své zemi poznají toho, koho probodli, a jak mohou vzdát Bohu dík teprve po Božích soudech (viz Zj 11:13).
Věřím, že existují prorocké obrazy, které se v historii naplňují opakovaně a vždy zároveň jinak. Např. ohavnost zpustošení se naplnila minimálně dvakrát. Podobně chápu i knihu Zjevení. Často se proroctví překrývají (viz král Babylona a Lucifer nebo David a Kristus apod.) Takže nevěřím, že zde nemůže být exodus ve více významech, i když se naplňuje odlišně. To se týká Jr i Za, kde se jistě naplňuje obraz Krista (počátek církve z Židů) i konec církve (a obrácení Židů). S ničím, co o tom píšeš, tedy nemám problém. Ovšem, pokud jsem Tě správně pochopil.
Ohledně Ezechiele, asi to raději rozepíšu:
Potom mi řekl: „Lidský synu, tyto kosti, to je všechen dům izraelský. Hle, říkají: »Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni.« Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já Hospodin jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův.“
Uznávám, že tu souslednost je možné chápat různě. Já jsem dal jen na svůj dojem prvního, i opakovaného čtení.
Ale je docela klidně možné, že se ve všem mýlím.
Podstatná je ale nyní jiná věc. Bůh dopustil, že etničtí Židé skutečně přicházejí ze všech národů do své domoviny a my hledáme teologii, jak se k tomu postavit. Je zde teologický systém, kterému tomu odporuje a další to předpovídal. Nyní se ladí nuance. Navrhuji založit pre-konverzní exodusismus a post-konverzní exodusismus. Určitě by to byla skvělá publikace do Pneuma.
Vidím nyní dva nevyhnutelné scénáře:
SCÉNÁŘ A
Pokud mají pravdu sionisté, pak Izrael možná vybuduje chrám, kam vstoupí velký Mirotvorce, který nakonec zahájí konečnou válku. Pokud by se tak stalo, pak „anti-sionisté“ (nikoliv ne-sionisté) budou stále tvrdit, že je to náhoda. Možná se nakonec budou na sionisty a Izrael zlobit, že pro své eschatologické hrátky rozpoutají falešný konec světa. Docela mne v tomto smyslu zaujalo CV předního „anti-sionisty“ S. Seizera: https://en.wikipedia.org/…tephen_Sizer
SCÉNÁŘ B
Pokud mají pravdu ne-sionisté, příp. anti-sionisté, pak se nic neděje a Židé se z vlastní síly nebo shodou příznivých náhod dostávají zpět do Izraele. Bůh s tím nemá nic společného. Svět půjde dál, Izraelci se zase odstěhují nebo jen zůstanou, případně se navrátí i zbytek a humbuk kolem Izraele nakonec opadne. Objeví se ještě pár proroků, kteří zpoza menory vyhlásí několik falešných příchodů Krista, pár sborů uspořádá dny Izraele, sederových večeří a trocha si potroubí na šófary, uspořádají „Jericho march“ a někteří pastoři si nechají narůst pejzy a bude se jim říkat rabbuni. Přitom budou věřit, jak důležitý průlom v duchovní oblasti vlastně způsobili.
Jinak myslím, že vše podstatné jsme si vše řekli. Další diskuse by se patrně vyvíjela, zda se měli nebo neměli Židé před exodem obrátit :-) Ale musel bych se blíže ještě podívat do Písma, zda je to pro exodus podmínka sine qua non.
Byl bych moc rád, kdyby se k této diskusi připojili další. Obávám se, že mnoho křesťanů zůstává na povrchu a některé otázky si jednoduše nepřipustí.
Pokud bys ale ještě něco objevil, rád se nad tím zamyslím. Látku na přemýšlení nicméně mám.
S tím konsekutivním waw máš pravdu, je to složité. Nebudu se o to nyní přít. Já chtěl hebrejštinu učit na VOŠMT, tak jsem se jeden čas velmi aktivně snažil v tom zlepšovat, ale když jsem viděl, že to jde k zemi, přestal jsem se to šrotit. V zásadě se neodborně domnívám, že je bezpečné tvrdit, že konsekutivní waw v Ez 37,14 naznačuje posloupnost děje nebo dokonce jakýsi vztah příčiny a následku ve vyprávění. Když se např. v Gn 1,5 píše „wajhí erev, wajhí boker, jom echad“, znamená to, že první byl večer (erev), potom ráno (boker). Proto když se v Ez 37,14 toto používá, Český studijní překlad tam vkládá to „pak“. Zřejmě to činí pro zdůraznění té posloupnosti. Chápu, že verše 11–12 samy o sobě tuto chronologii nepodporují, takže je to pravda nepřehledné. Případnému sionistickému výkladu bych jen rád vzkázal, že jakoukoli chronologii zde vidíme, ta duchovní obnova je s návratem do země nerozlučně spjata. Nemůžeme mít suché kosti v zemi věčně, něco se s nimi musí dít.
Proč se Ježíš vrátí na olivovou horu? Nevím, ale možná právě proto, že odtamtud odešel (Sk 1,11). S tím myslím nemá nutně problém žádný systém. Myslím, že Courey sám tíhl k nějaké formě restoracionismu, jako mnoho akademiků z AoG.
K Tvému postřehu k Dt 30. I já si myslím, že Bůh se může milostivě rozhodnout věnovat etnickému Izraeli jeho zemi zpět mimo smluvní ustanovení. Pak si ale podle mě musíme uvědomit, že Bůh dělá něco úplně nového, co nelze vyvodit jen ze studia smluv a proroctví. V tom případě je diskuse o proroctvích méně podstatná a sionismus musíme posuzovat podle obecnějších teologických meřítek, např. podle Kristova učení.
Z toho vyplývá velmi hypotetický SCÉNÁŘ A.1
Je možné, že ortodoxní židé mají pravdu, když říkají, že sionismus je rouhání a stát Izrael ohavnost, protože napodobuje dílo Mesiáše bez Mesiáše. V takovém případě bych v Izraeli opravdu očekával nárůst násilí, obnovení chrámové bohoslužby, geneticky vyšlechtěnou rudou jalovici a nástup antikrista v Jeruzalémě. V tomto scénáři je však sionismus nikoli Božím nástrojem, ale zlým osidlem vytvořeným pro svedení Židů k horší zkáze, než byl holocaust. Je to temný, démonický sionismus. Teoreticky správně aplikuje SZ proroctví, ale neuvědomuje si, že toto shromáždění do země je rozsudkem, ne zaslíbením.
Stephena Sizera znám, narazil jsem na řadu jeho knih, ale nikdy jsem z nich moc nečerpal, protože mi přišly moc militantní. Asi bych s ním v mnohém souhlasil, ale jeho tón už mi připadá moc negativní a určitě bych nebyl tak rychlý jako on v hodnocení té současné politické situace.
K té další diskusi a diskutérům… Já se jí v principu nebráním, ostatně komentáře tu mám dlouhodobě otevřené, ale myslím, že je zde těžké zajistit, aby měl každý prostor se přehledně vyjádřit k tématu tak, jak chce. Chtělo by to moderované fórum. Třeba subreddit nebo tak něco, kde třeba probíhá jasně vymezená diskuse, dbá se na věcnost, apod. Nemyslím ale, že by o to měli běžní lidé zájem. Představ si, že jsi pastor nadšený pro Izrael (nebo naopak proti sionismu). Sdílíš na Facebooku nějaký svůj názor, ale někdo Ti to slušně zpochybní. Budeš mít tu ušlechtilost, aby ses k tomu postavil zodpovědně, písmácky, uznal oprávněnost druhé strany a pustil se do diskuse? A to kór v situaci, kdy máš na své straně houf svých pohůnků, kterým stačí říct „trhej“? Ne, tady se diskuse nevedou ne proto, že to nechtějí autority, ale proto, že to nechtějí lidé. V našich hnutích se nikdo nechce skutečně učit nebo něco berojsky zkoumat. Lidé totiž potřebují jasno, pravdu, a to pokud možno černobílou.
Koukni, nebýt Tebe, nikdy bych si takové otázky nepoložil. Začal jsem o tom dokonce psát článek a nebýt Tvého komentáře, už by visel :-)
Pokusím se to naznačit rámcově, jak to chápu. Dt 28–30 ukazuje Izraelcům „musíš – nesmíš“. Porušíte-li Zákon, rozeženu vás; naplníte-li Zákon, přivedu vás.
Židé však v té době byli horlivými stoupenci Zákona (Babylonské zajetí je jednou provždy zbavilo obdivu k cizím bohům). Nicméně byli odvedeni, jelikož zavrhli a prokleli Mesiáše (pohrdli milostí, nikoliv Zákonem).
Lukáš 21:24 Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí.
Nemohou být přivedeni k návratu na základě skutků Zákona, resp. obrátit se činěním skutků. Musí pouze přijmout milost.
Bůh ukázal Židům princip milosti na základě Kornélia a jeho rodiny. kdyby jej Bůh nenaplnil Duchem před křtem, Petr by jej zřejmě obřezal a možná by to byla i praxe apoštolů. Avšak Bůh jednal s Kornéliem složitě. Nejprve má zjevení, pak má zjevení Petr, pak jdou pro Petra, a pak se Petr vrací. Pak přichází Duch. Mohli bychom říci, že byl Kornélius obrácen, když měl zjevení? Určitě ne, ale už to byl zázrak a už tehdy s ním Bůh jednal. Něco se muselo stát, čehož význam se plně objevil až později. Židé si jednoduše nemohou říci „zasloužili jsme si to“.
Co tím chci říci? Není možné, aby Bůh jednal s Izraelem na základě Zákona (Dt 30) – pokud ovšem nechceš zduchovnit Zákon a přirovnat skutky ke konverzi. Židé se neprovinili proti Zákonu, ale pohrdli milostí. Proto věřím, že rovněž skrze milost je Bůh přivede zpět. Vrcholný bod dějin bude, až ti, kdo Krista probodli (vy jste Ho zabili!) řeknou „Požehnaný, kdo přichází ve jménu Hospodinově“ (Matouš 23:39).
Já vždy tvrdím, že nejsem teolog, ale jedno jsem se na teologii naučil. Nejvíce jsem přijal od těch, kdo mají jiný názor. Diskuse s kývači je mi často k ničemu, krom pohlazení mého ega. A kdo umlčuje jiný názor, pouze ukazuje, že nemá argumenty.
Zkusím ještě ve zkratce naznačit ten dualismus Abrahamova požehnání, respektive smlouvy s Abrahamem, jak ji chápu. Ověřoval jsem si to i v LXX. Předpokládám ovšem, že tuto argumentaci znáš:
V Gen 12 se mluví o globálním zaslíbení „požehnány budou v tobě všecky čeledi země“ (3) a „semeni (sperma) tvému dám zemi tuto“.
Toto dědictví bylo deklarováno a potvrzeno ještě před Zákonem, a Zákon ho tudíž nemohl dle Dt 28–30 zrušit. Ale již zde je vidět duchovní dualismus, kdy čeledi zdědí duchovní požehnání a potomci obdrží Kenaán.
Tento dualismus potvrzuje i Ježíš, když říká „vím, že jste potomci Abrahamovi“ (sperma), ale „nejste děti Abrahamovy“ (teknos) – Jan 8:37–47. To první je pozemské, to druhé duchovní.
Potomci tedy zdědili zemi, ale děti dostanou v budoucnu svět. Božím záměrem bylo obojí, ale tím, že Židé odmítli Krista, dočasně se odřízli od duchovního dědictví.
Tento dualismus „děti“ vs. „potomci“ pak potvrzuje i Pavel: „Nejsou ovšem Abrahamovými dětmi (teknos) jen ti, kdo jsou z Abrahama podle těla, nýbrž ‘tvým potomkem (sperma) bude nazýván ten z Izáka’“ (Ř 9:7–8).
Chápu to tedy tak, že já jsem dítětem (teknos) Abrahama dle víry podle Gn 12,3, ale nejsem tělesným potomkem (sperma) podle těla dle Gn 12,7, a tudíž mi nepatří Kenaán.
Na Nové Zemi, věřím, jak mesiánský Žid, tak mesiánský pohan – duchovní potomci (sperma) Krista – obdržíme stejné duchovní a věčné dědictví (Žd 11,10).
Toto je v mé perspektivě spíše méně pravděpodobné. V Janovi 8 Ježíš k židům hovoří negativně. Ježíš tu nezamýšlí jejich dědický nárok potvrdit, ale odsoudit. To je smyslem té pasáže, ne ustanovit duální abrahamovskou smlouvu. Petr ve Skutcích potvrzuje, že židé jsou „synové proroků a smlouvy“ (Sk 3,25), ale pouze s tou výhodou, že jim jako prvním Bůh umožnil slyšet evangelium. Není tam potvrzen žádný zvláštní nárok na cokoli, natož na zaslíbenou zemi, o které hovoříme.
Pokud by byl rozdíl mezi fyzickým semenem a duchovními dětmi, proč to Pavel neobjasní v Římanům 4?
Nemám dobrý pocit ani z toho, že zákon nemohl zrušit dědictví dané Abrahamovi. Toto už jsem viděl u Pawsona a jiných, ale nezdá se mi to. Základní Pavlova argumentace v Galatským 3 říká, že zákon sice nemůže zrušit tu první smlouvu se zaslíbeními, ale nedá se obejít jinak než vírou. A ta je pro Pavla stejná pro Žida i Řeka. Protože jak Žid, tak Řek, jsou oba „sémě [sperma] Abrahamovo“ (Ga 3,28n).
Podstatné na tom je, že i kdyby se podařilo tu duální abrahamovskou smlouvu nějak uhájit, přecijen je to smlouva s podmínkami. Podmínkou hypotetických duchovních dětí je víra v Krista. Podmínkou hypotetických fyzických děti by tedy měla být obřízka (Gn 17,14).
Snad odpovím k věci:
Přiznám se, že to zrušení Mojžíše, nikoliv dalších smluv, mám z předmětu „Teologie starého zákona“, ne od Pawsona. To se dnes prostě běžně vyučuje (nebo alespoň učilo před 20 lety). Také jsem nad tím přemýšlel, protože jsem to chápal jinak, podle TNS. Ale i podle selského rozumu, pokud by byly zrušeny všechny smlouvy, zřejmě by zanikla duha a Bůh mohl znovu zaplavil zemi potopou. I Sk 15 zřejmě zahrnovaly Noeho smlouvu, než Mojžíše (ale to už je jen má spekulace pod čarou).
Ohledně Ježíše bych řekl, že Ježíš nějaké právo na Kanaán vůbec neřešil (což Izraelcům vadilo), natož aby ho potvrzoval apoštolům nebo rušil farizeům. Potvrzuje pouze právoplatné krevní potomství, ale zpochybňuje duchovní dědictví:
Jan 8:37–39 Vím, že jste potomci Abrahamovi (potvrzení); ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa. Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce. Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahamovy (odmítnutí), jednali byste jako on .
Jinými slovy Ježíš říká, jste potomci Abraham (ANO), ale nikoliv jeho děti (NE).
Ohledně těch dalších veršů jako Ř 4,16 – zde se řeší zaslíbení víry, které se týkalo všech potomků Abrahama, ale ti jej odmítli. To přeci nepopírám.
Pavel rozdíl mezi fyzickým semenem a duchovními dětmi řeší o pět kapitol díle:
Římanům 9:6 … nejsou všichni dětmi (teknon) Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci (sperma)…
Zde to přeci odlišuje jasně, jako Ježíš.
Zaslíbení vlastnictví země dle Gn 12,7 se týká pokrevních potomků (sperma). Já jednoduše pokrevním potomkem nejsem, jsem „teknon“, a proto mne víra v Krista neopravňuje být Izraelcem a vlastnit Kanaán.
Proto ani nikde nenalézám podmínku, že by víra v Krista měla potvrzovat právo Izraelců na Kanaán. Přesně to si totiž mysleli Židé, a proto chtěli Krista ustanovit za krále, aby tu zemi znovu získali. Mysleli, že mesiáš jim zemi navrátí. Když zjistili, že jeho království není z tohoto světa a že se návratu své země zřejmě vírou v něho nedočkají, ukřižovali Ho!
Nevím, zda Ti plně rozumím. Jestli to dobře chápu, rozlišuješ duchovní děti (teknon) a fyzické potomstvo (sperma). Tvrdím, že jde o často zaměnitelné pojmy.
Skutečné Abrahamovo potomstvo (sperma/tekne) je vždy pouze skrze zaslíbení a jediný Abrahamův potomek nesoucí to zaslíbení je Ježíš Kristus (Ga 3,16). On je to Abrahamovo semeno (sperma) a je jediným kritériem Abrahamova spermatu. Mimo Krista Abraham žádné legitimní semeno nemá. Ano, má fyzické potomky, ale nejsou to nutně děti zaslíbení. Kdo je v Kristu, je nové stvoření, je Abrahamův dědic a bere celé zaslíbení. V tomto smyslu rozdíl mezi semenem a dětmi neplatí. Ten můžeme aplikovat leda negativně a spolu s Pavlem říkat Židům: Jste fyzické semeno, ale nejste potomstvo, takže nemáte žádný podíl na zaslíbeních, natož nějaký územní nárok.
Domnívám se, že i když Ježíš i jiní autoři potvrzují pokrevní příslušnost etnických Židů k Abrahamovi (a to nejen Ježíš v Janovi 8), děje se tak často v kontextu popření z toho plynoucích výsad (Mt 3,9; J 8,37).
Můj výklad: Je jedno, že jste potomci (sperma) Abrahamovi, protože mě neposloucháte. Myslíte si, že na tom záleží, ale nezáleží a já k tomu nepřihlížím.
Můj výklad: Vaše duchovní dědictví nelze doložit, protože nečiníte Abrahamovy skutky.
Proto si myslím, že v kontextu diskuse o sionismu není možné hovořit o zvláštní pozici tělesných potomků.
Ano, mojžíšovská smlouva byla zrušena, ale byla zrušena vírou v rámci nové smlouvy. Bez víry zákon pořád platí. Pouze skrze tělo Kristovo je možné zemřít zákonu (Ř 7,4), a to pouze proto, že Ježíš Mojžíšův bohoslužebný pořádek dokonal.
Už je ta diskuse pro mne trochu nepřehledná. Asi to patří sem:
Dobře, zkusím to tedy jinak. Znamená to, že když Židé odmítli Krista, přestali být Abrahamovými fyzickými potomky podle těla?
Určitě ne. Jsou vyťatou ratolestí. Neplatí na ně však už žádná část abrahamovské smlouvy. Ta smlouva je jejich, ale oni na ní už nemají podíl, protože tím jediným Abrahamovým potomkem zaslíbení je Kristus. Technicky jsou tedy na úrovni srovnatelné s Izmaelem a Ezauem. I ti jsou Abrahamovi potomci, ale ne děti zaslíbení. I kdyby se jich týkala nějaká proroctví, dle nichž by měli sehrát zvláštní roli v závěru dějin, neznamenalo by to jejich zvláštní smluvní postavení mimo Krista, protože Kristus je ten zaslíbený potomek a mimo něj žádná legitimní abrahamovská smlouva není.
Genetická příbuznost rovná se smluvní příslušnost, ale vždy jen skrze Krista. Kristus je potomkem Adama, ale jako druhý Adam. Je potomkem Noema, ale jako nový Noe (1Pt 3,19–22). Je potomkem Abrahama jako jediný potomek zaslíbení (Ga 3,16). Je potomkem Davida jako jeho jediný dědic. Genetika tedy hraje zásadní roli, ale už jen v Kristu. Proto se také musíme znova narodit, abychom tu genetickou příslušnost získali.
Pokud chceme hovořit o pokrevní příbuznosti, měli bychom se vydat pod povrch těchto pojmů. Kdo je Abrahamův potomek? Člověk s alespoň nějakou genetickou příbuzností se Židy? To je dle některých už vlastně nemožné určit kvůli mísení, ale pokud to budeme brát jako genetickou příbuznost s některou z židovských skupin, bude takových lidí kvůli staletím mísení ohromný počet (např. moje rodina). Z tohoto hlediska je ta diskuse bezpředmětná, protože vlastně dnes už nevíme, kdo je Abrahamův potomek a nemáme jak to zjistit. My vlastně nemůžeme s jistotou říct, že dnešní kulturní nebo etničtí židé jsou skutečně Abrahamovými potomky. Jde tedy spíš o národní/kulturní identitu, která je ale zas ve své současné podobě (a teď se podrž) produktem osvícenství. Nebyli to ortodoxní rabíni v ghettech, ale sekulární, osvícenští židé v 19. stol., kteří počali tu myšlenku sionismu a židovského národního státu. Takže zatímco se ženy emancipovaly, Židé plánovali vlastní stát.
To je samozřejmě zase na nějakou diskusi. Myslím si ale, že když Pavel v Římanům 9–11 mluví o Židech, má na mysli věřící židy. Nemá na mysli kulturní židy 20. stol. ani lidi s údajnou pokrevní příbuzností.
Dík za odpověď, ale chci se trochu zaměřit na meritum věci. Zkusím tedy položit druhou otázku:
Pokud uznáváš, že existují genetičtí potomci (vylomené větve), co když se tento Abrahamův potomek obrátí ke Kristu, bude mít podle Tebe smluvní nárok na Izraelskou zemi?
Právě nevím, zda bych genetické potomky ztotožnil s vylomenými větvemi.
Ano, hypotetický věřící Abrahamův potomek má nárok na Abrahamovo zaslíbení stejně jako všechny ostatní děti Abrahamovy (Mt 5,5; Ř 4,16). Není mezi nimi rozdíl.
Naneštěstí dnešní Židé v Izraeli jako národ nejsou obráceni ke Kristu, takže je to pouze hypotetická otázka.
Takže pokud to správně, chápu, i Ty máš na území Kanaánu stejný nárok, jako třeba mesiánský Žid?
Přesně tak. Ale jelikož zaslíbení konkrétní země není v Novém zákoně obnoveno, vnímám to jako eschatologické zaslíbení celého světa.
Jenže Kristus je v nebi a myslím, že tu zemi k přebývání nepotřebuje.
Rozumím tedy správně, že křesťané z pohanů (spolu s mesiánskými Židy) mají na Izrael „hypotetické právo“, pokud zrovna nejsou na misii, zatímco etničtí Židé nikoliv?
Nepotřebuje? Nemá náhodou přistát na Olivové hoře?
Nárok na zaslíbenou zemi mají v Kristu hypoteticky Žid i pohan, protože „dědictví je z víry“ a „zaslíbení platné pro veškeré potomstvo“ (Ř 4,16), ale etnický Žid už ne, protože nemá, jak by se vrátil k abrahamovské smlouvě jinak než v Kristu.
Křesťanům však ta země nebyla de facto svěřena. Myslím, že na ni má nárok jenom Kristus.
Přiznám se, že se mi ty vlákna pletou a vždycky to napíšu jinam.
Teď je mi to snad jasnější. Etničtí Židé by se museli stát křesťany, aby mohli mít na zemi hypotetický nárok. Ale ani po tom by se zde nemohli usadit, jelikož ta země patři Kristu a ten ji nikomu nedal, příp. je vyslal na misii.
Promiň, že vedu rozhovor jako výslech :-), ale potřeboval jsem si ujasnit Tvoji pozici, kterou jsem moc nechápal. Mohu tomu tedy rozumět takto? Nechci Ti nic podsouvat. Jde mi o to Tě pochopit, i když možná působím nátlakově.
Ano, tak nějak. Jsou to spíš směrovky v uvažování, detaily možná přehodnotím. Tyto směrovky mě postupně během posledních let odvívají pryč od sionismu, který postupně vnímám skrze sérii velmi těžkých nebo nezodpovězených otázek:
A dále v principu:
To už jsou politické otázky, těm se vyhýbám, ale v kontextu toho mesiánství jsou silné.
Zde jsou mé odpovědi:
o Je v Bibli precedent pro naplnění zaslíbení bez poslušnosti? Co musel Izrael udělat, než vyšel z Egypta? Ezechiel 36:22–32
o Kde se v Novém zákoně jasně učí o duální abrahamovské smlouvě, čili o zvláštním zaslíbení pro Abrahamovo fyzické potomstvo? Římanům 11:23–24
o Píše se v Ř 4,13 o zaslíbení země? Ano, té budoucí.
o Jak dlouho vnímat Izrael jako eschatolgické znamení? Jakou to má expirační dobu? Nevím, Bible o tom nemluví.
A dále v principu:
o K čemu je novozákonnímu křesťanovi pozemský územní nárok? Aby měl kde bydlet.
o Mohl by hypotetický mesiánský sionista operovat se zbraněmi v útočné válce (např. spáchat pagerovou operaci)? A co by měl říci a dělat v reakci na krizi v Gaze? To, co každý, kdo je obeznámen s místní situací.
Jo, takhle se na to dá dívat, ale já to už takto neumím.
Pokusím se to uzavřít a napsat konečné resumé.
Na tomto bychom se se snad mohli shodnout:
Co vidíme rozdílně:
Nyní jsem neřešil semeno ani děti, ani Abrahamovu smlouvu ohledně exodu, jelikož to NZ vůbec neřeší. Jde o implikace a nechávám to stranou, jako věc možné interpretace, náhledů a diskuse.
Shodneme se na tom?
Skoro ano, jen bych to ještě trochu zkomplikoval.
Třetí exodus je v SZ prorokován a už k němu došlo v Kristu (Ex 4,23; Oz 11,1; Mt 2,15). K němu se mohou Židé přidat a být v Kristu shromážděni ze všech národů v Božím království.
Tak to oprav.
Je to detail.
Zajímavé video ke smlouvám: https://youtu.be/LlFxOQ32Pmw?…
Zajímavé a poměrně idiosynkratické.
Excelentní knihou k přehledu smluv je opět Pawsonova By God, I Will: Biblical Covenants. Byl by to skvělý doplněk k jeho knize o sionismu.
Ta debata mne hodně posunula. Byl jsem takový relativně chladný sionista. Nyní jsem se v tom docela upevnil, i když z jiného úhlu. Vůbec není špatné se zpochybnit si to, čemu člověk věří a udělat detailní revizi. V tom jsi mi hodně pomohl. Nepochybuji nyní, že Izrael je skutečně Boží dílo. Nyní již nepíšu kvůli polemice. Víc jsem si uvědomil, že (je to pracovní verze, kde chci být flexibilní) a pořád jsem otevřen korekcím:
* uvědomuji si, že NZ není negací SZ, pouze Mojžíšova Zákona a neobsahuje vše;
* že Abrahamova smlouva má dvě části nebo spíše aspekty: (národní a mezinárodní) a že nikdy nepřestala platit;
* Izrael je stále vyvoleným národem, pročež má zaslíbené národní obrození;
* že k obrácení dojde v den Páně a že většinu svého času bude Izrael zatvrzen;
* že Izrael zřejmě přivítá Antikrista jako svého spasitele;
* že Izrael sehraje významnou roli ke konci času, při bitvě u Armageddonu;
Co chci prozkoumat dále (i když je to možná někomu již zcela jasné):
* zda je pozemská země Izrael antitypem nebeského Jeruzaléma (viz Gn 12,7 vs. Zd 11) nebo se nebeský Jeruzalém spíše vztahuje k mezinárodnímu zaslíbení;
* ještě se chci blíže podívat na 70 „týdnů let“, což jsem kdysi opravdu podrobně studoval z hebrejského textu a Septuaginty a nedošel jsem k jednoznačnému závěru;
* zahrávám si s myšlenkou posunutí 70. týdne do budoucna, ačkoliv odmítám klasický dispenzacionalismus.
I já jsem se upevnil ve svém ne-sionismu. Nejvíc mi k tomu pomohla ta doporučovaná kniha o smlouvách od Pawsona. Stačí se podívat na tabulku na str. 35, zvýraznit si podmínky každé smlouvy a doplnit sloupec „Naplnění“ a ten si pak vyplnit na základě jednoduchého čtení NZ. Konzistentní smluvní teologie je nesionistická teologie.
Z toho mi pak vyplývá:
K dalším poznámkám:
Nejde mi o to Tě někam tlačit (možná to tak působí, pak se omlouvám), ale chci si jen vyjasnit pozice. Připustil jsi, že by mesiánský Žid mohl mít – hypoteticky – nárok na současnou pozemskou destinaci (tedy opět, pokud jsem to správně pochopil).
Když dáme stranou eschatologii a novou zemi; máš obdobný nárok na tu zemi jako on?
Ne, v tomto vláknu jsem to nepřipustil. Mezi Abrahamovými dětmi totiž není rozdíl.
Připustil jsem to myslím naprosto hypoteticky několik komentářů zpět v kontextu podmínek smlouvy. Můžeme hovořit o mesiánském judaismu, který si nárokuje fyzická zaslíbení abrahamovské smlouvy skrze Krista, čili skrze novou smlouvu. V tomto kontextu uznávám, že by to mohlo dávat smysl, pokud by byl dotyčný obřezán. Obřízka je totiž nezrušitelnou smluvní podmínkou abrahamovské smlouvy.
Eschatologii nemůžeme nikdy dát stranou, protože celý Nový zákon je eschatologie, jen různě uvědomělá. Já už vládnu spolu s Kristem v nebi stejně jako už jsem spasený. Bůh ale ještě neřekl poslední slovo, takže jsem spasen (a vládnu s Kristem) zatím v naději. Z toho vyplývá další potíž. Ten čistě hypotetický mesiánský žid si na realizovaný územní nárok bude muset počkat, protože on je platný pouze v nové smlouvě a ta se realizuje s Kristovým příchodem, s definitivním Božím verdiktem. Jinak tu máme království nyní – Izrael nyní.
Takže ano, eschatologicky mám stejný nárok na tu zemi jako on.
Vraťme se k meritu. Napadá Tě jakýkoli příklad v celé Bibli, kdy by smluvní zaslíbení nebyla podmíněna poslušností?
V eschatologii se shodneme. Mluvme o tom, kdo má podle Bible nárok na současnou zemi Izrael. V podstatě vidím čtyři možnosti:
5. Sám Kristus
Kdo jiný má na tu zemi mít právo než Abrahamův jediný zaslíbený potomek?
Snad by se nabízelo říct „všichni křesťani“, ale Kristus ji křesťanům nedal. On je z ní vyhnal na misii.
Doufám, že se snad připojí k diskusi i někdo další. Napsal jsem článeček kritizující některé aspekty křesťanského sionismu. Budu rád, když jej zkritizuješ nebo uvedeš svůj pohled. Nebudu jej asi obhajovat, jen bych rád slyšel kritický názor: https://www.apologet.cz/?…
Ahoj, zajímavé, právě taky shodou okolností pracuji na dalším krátkém článku o křesťanském „ne-sionismu“. Brzy ho tu zveřejním.
K hyperfilosemitismu. Ano, tak to je. Existuje pojem „allosemitismus“, čili takový přístup k Židům, v němž jsou Židé nějak „jiní“. To pak vede k přehnané nenávisti nebo naopak k opičí lásce.
K „Utrpení židů a křesťanů v posledních stoletích“. Ano, toho si všímám taky a úplně stejně. Slyšel jsem, že Hlas mučedníků často čelí dilematu, zda publikovat svědectví o pronásledovaných Palestincích, protože by si tím rozčílili své sponzory, spolupracovníky, atd. Proto o trápení arabských křesťanů rukou Židů ani moc nevíme.
K „Židé jsou stále vyvoleni“. Trochu mi přijde (ale možná mi to přijde chybně, nevím), že to, co obhajuješ, je vlastně čistý restoracionismus a žádný sionismus. Jde Ti o obnovu Izraele před Bohem a o to, aby se stal církví, byť při určitém zachování národní/kulturní/smluvní identity.
Sionismus, aby fungoval, potřebuje „zaslíbení nyní“ nebo „proroctví nyní“. Jde hlavně o tu politickou podporu moderního státu Izrael dnes. Vyžaduje to několik velmi nesmlouvavých předpokladů:
Pokud tyto předpoklady padnou, nejde o křesťanský sionismus.