Oblíbeným skandálním tématem posledních měsíců jsou falešné zprávy (fake news), kterých je teď prý na internetu plno. Zatímco však Google a Facebook zavádějí důmyslnou cenzuru mimo dohled veřejnosti (a tím fakticky podkopávají svobodu diskuse), existují zpravodajské servery, které se svou postfaktičností chlubí. V zahraničí je to například The Onion, na jehož článek o údajném inteligentním pádu jsem jednou naletěl. V čechách jsou obdobou např. Pohrom a InfoBaden.
Předminulou sobotu proběhla na CTS promoce. Bylo to velmi slavnostní, důstojné, radostné. Oficiální fotky z promoce a z banketu, který promoci v pátek večer předcházel, naleznete na facebookových stránkách CTS.
Pro ty, kdo neví, na CTS jsem byl v navazujícím magisterském programu. Bakaláře jsem si dodělal přes Global University pomocí korespondenčních kurzů, kde mi zas byly uznány celé dvě třetiny kreditů ze studia na VOŠMT. (Bylo to ještě před sloučením programů GU a VOŠMT, tedy absolventi VOŠMT studovali jen dva roky a bakaláře nedostávali.) Magisterské studium je na CTS organizováno jakoby kombinovanou formou. Celkem desetkrát jsem musel dojet na týden, kde proběhlo intenzivní blokové vyučování předmětu a po týdnu jsem měl asi měsíc na napsání seminární práce, většinou o délce 5000 slov. Jelikož předmět nebyl zakončen zkouškou, kladl se veškerý důraz právě na onu práci, na onen „research paper“ a známka z této práce byla zároveň známkou z předmětu.
Vysvětlení: Nechtěl jsem, aby se z mého krásného Selah Diet, mezi textem a jeho vyznáváním stal blogísek o splínech a náladách, politický rádoby-think-tank nebo skladiště přejatého obsahu. Zdá se, ale že všechny tři zmíněná tabu budou brzy prolomena. Začnu tím, že re-postnu svůj článek pro ŽvK. Dále bude nejspíš následovat něco o Babišovi. Ale to až potom. Dostali jsme teď na škole úkol napsat „v pozitivním duchu volně o svých předmětech, dojmech, důrazech, touhách, snahách, problémech, zkušenostech atd.“ Takže blogísku, poslouchej. Vidím vizionářskou vizi.
Shrnutí své vlastní diplomky jsem zde již prezentoval a nedávno jsem ji také nahrál na Academii.edu. V tomto školním roce jsem však také vedl dvě absolventky na VOŠMT. Jednu s názvem Arminianismus – Teologie oslavující Boha a druhou s názvem Témata exodu, smlouvy a zaslíbené země v příběhu o Abrahamovi. V obou případech se podařilo vycizelovat jasnou tezi a postavit kolem ní dostatečnou argumentaci. První práce se snaží dokázat to, co je patrné již z názvu. Tu druhou práci bych obzvlášť rád zmínil, neboť svým způsobem navazuje na mou vlastní činnost a možná předjímá činnost budoucí. Autorka se v práci soustředí na proleptické prvky v příběhu o Abrahamovi a hlásí se k hypotéze, že tyto prvky z příběhu činí příběh celého Izraele. Jinak řečeno, příběh o Abrahamovi je takový biblicko-teologický mikrokosmos celého Izraele.
V minulé části jsem hovořil o potřebě absolvovat biblickou školu dříve než vysokou. Jako prostor pro lepší ukotvení se v dobře artikulované víře může sloužit náš nový jednoletý program. V této části představím několik dalších vzájemně souvisejících důvodů pro posílání mládeže na biblickou školu v Kolíně. Tyto příspěvky jsou adresovány zvláště pastorům Apoštolské církve, protože AC je zřizovatelem naší školy. Uvedené argumenty se však týkají i jiných evangelikálních společenství.
Napriek odhodlaniu som veľmi, veľmi dlho odkladal naplnenie zámeru napísať aspoň stručnú skicu o problematických novozmluvných výpovediach strán ľudského rozumu a intelektu. Už pred rokom som sa prebral príslušným materiálom keď som písal seminárku o letničnom triumfalizme a keď som sa pripravoval na výuku Listov Korinťanom, ale vzhľadom k životnej situácii som nemal silu dotiahnuť vec do konca. Aj keď sa domnievam, že antiintelektualizmus nieje problémom iba u letničných, pravdou je, že práve letničný triumfalizmus, neláska ku konzistentnému doktrinálnemu mysleniu, smrtiace predsudky voči teologickému vzdelávaniu a záľuba vo všetkom, čo práve funguje, aj keď je to hlúpe a neperspektívne, ponúkla v letničnom hnutí antiintelektualizmu nesmierne dobrú pôdu. Moju prácu nájdete na Academii a jej české zhrnutie v starom článku tu. Keď C. S. Lewis hovoril, že „aby se člověk stal křesťanem, nepotřebuje žádného zvláštního vzdělání také proto, že křesťanství samo je vzděláním,“1 s letničnými a charizmatikmi ešte nepočítal. Dôsledky antiintelektualizmu sú nešťastné a aj keď posledné dve generácie letničných (najme v USA) dosiahli výrazného pokroku, pohŕdanie teologickým vzdelaním a racionálnym prístupom k veciam viery je medzi letničnými nielen u nás stále alarmujúce.
Jeden náš velmi dobrý distanční student mi tuhle položil dotaz stran studia Bible v původních jazycích. Potřeboval vědět jak začít, jaký slovník používat, jak se je učit, atd. V distančním programu biblické jazyky nevyučujeme a vzhledem k tomu, jaký postoj k nim posledních pár ročníků na VOŠMT zaujímá, možná nezůstanou povinné ani v denním programu. (Už nyní jsou vypuštěny z jednoletého studijního programu.) Liknavost studentů je samozřejmě hodná lítosti a trestu. Na druhou stranu ale, jen tak mezi námi, zde za zavřenými dveřmi, proč jsou vlastně biblické jazyky důležité? I na to jsem se snažil odpovědět v mailu, jehož výňatek zde s mírnými úpravami zveřejním.
Update: Vizte celou práci na Academii.edu
Název diplomové práce: Místo a význam historické kritiky v biblické hermeneutice
Tato práce se zabývá některými základními problémy, které historická kritika představuje pro výklad Bible. První kapitola se zabývá historickou kritikou ve vztahu k problému historické vzdálenosti textu a jeho současného významu. Jsou představeny některé základní figury filosofické hermeneutiky (Schleiermacher, Gadamer, Hirsch, Ricoeur), pozornost je však upřena též na vlastní způsoby praktikování historické kritiky (Wellhausen, Mowinckel). Tvrdí se zde, že historická kritika je nástrojem výkladu a že nebrání přivlastnění textu těmi, kdo jej čtou s hlubokým vnitřním zájmem.
