27Červen2022

Psaní za posledních deset měsíců

Posledních deset měsíců jsem svůj blog zanedbal. Zda se jedná o přechodný výpadek nebo nový normál, to nemohu říci, protože důvody k této mé absenci online přítomnosti stále trvají. Tento blog jsem už od začátku žánrově směřoval k jakémusi průsečíku mezi dokumentací své duševní pouti a tematickým zaměřením na české letniční prostředí, v němž se vážná část té duševní pouti odehrávala. Nyní jsou ale obě tyto příze vyčerpány. Ta první proto, že z různých důvodů nemám nazbyt tolik energie, kolik jsem míval, ta druhá proto, že v souvislosti s blížícím se koncem mého úvazku na VOŠMT se i má přítomnost v letničním prostředí proměňuje. To vše volá po přehodnocení toho, o čem má tento blog do budoucna být, pro koho vlastně psát a na čem zde vůbec záleží. Je to nakonec Pán Ježíš, kdo nás uvádí do různých zkoušek, aby se oddělilo osvědčené od neosvědčeného, aby byl člověk zahanbený ve své domýšlivosti a Kristus v něm naopak oslaven.

Abych svou absenci aspoň trochu vynahradil, dovolím si informovat o svých autorských počinech, o nichž bych býval byl informoval, kdybych snad mohl nebo chtěl. Pokud tento výčet obsahuje něco dobrého, je to jen díky Pánu, který nás udržuje svým Slovem. Pokud obsahuje cokoli zlého, je to kvůli zlomenosti a hříchu, co i v mém životě zakvasil.

Pán mi teď ukazuje na mou zranitelnost. Pokud bude chtít, pomůže mi dostát svému svědectví i v dalších etapách mého života. Pokud chtít nebude, pak je toto všechno jen připomínka slepé uličky, kterou jsem k Boží slávě mohl prošlapat. Tak i onak je to Pán, kdo nakonec zvítězí jak v aroganci pyšného člověka, který si o sobě myslí, že snad už něco poznal, tak i v pokoře člověka zlomeného, který se spolehl na Něj. Rozdíl mezi těmi dvěma je pouze v tom, že ten druhý si svou roli uvědomuje, zatímco ten první nikoli. Ať je tedy všechno dobré přisouzeno Kristovu dílu ve mně a všechno zlé ať padne na vrub Boží milosti, která mi umožnila zmýlit se.

1/ Článek o sedmi vrcholech vlivu

Během listopadu 2021 jsem pracoval na článku o tzv. teorii sedmi vrcholů vlivu, který následně vyšel v časopise Rozmer 4/2021. Článek je dostupný předplatitelům Rozmeru. Případným zájemcům mohu pro studijní účely zdarma zapůjčit časopis v tištěné formě. Článek jsem původně napsal po česky, do slovenčiny byl přeložen redakciou.

Teorie sedmi vrcholů říká, že církev má ve 21. století Bohem daný mandát k tomu, aby svými lidmi – novým druhem apoštolů – obsadila sedm sfér veřejného života: náboženství, ekonomiku, vzdělávání, kulturu, rodinu, média a obchod. Můj postoj je kritický. Tvrdím, že teorie sedmi vrcholů stojí na příliš vratkých exegetických základech a že její sliby jsou nereálné a údajné dílčí úspěchy nadsazené. Snažil jsem se nicméně nevycházet z kritických zdrojů, ale naopak dát prostor samotným současným protagonistům. Dle mého názoru se mi podařilo prokázat, že ačkoli se kořeny této teorie běžně spojují s Francisem Schaefferem, Billem Brightem a Lorenem Cunninghamem, její současnou verzi, jak ji představují autoři jako Lance Wallnau, John Enlow, Bill Johnson, popř. Robert Henderson, Tomi Femrite a další, je potřeba stopovat pouze a jedině k C. P. Wagnerovi. Právě Wagner jako hlavní mozek Nové apoštolské reformace okolo roku 2000 adoptoval teorii sedmi vrcholů, aby mu posloužila jako teoretický rámec pro jeho silně eschatologickou verzi křesťanského dominionismu. Skrze své polotajné apoštolské networky pak Wagner inspiroval své následovníky, často vlivné pastory a vůdce, aby specificky tuto teorii sami rozvíjeli. Toto své zjištění v článku dokumentuji odkazy do primárních zdrojů.

K článku o sedmi vrcholech jsem se dostal i skrze vlastní zkušenost. Kdysi v květnu 2021 mne kontaktoval jeden z organizátorů tzv. Akademie pro veřejnou službu, zda bych nemohl překládat online semináře této akce. K tomu jsem svolil, a to trochu ze zvědavosti a především proto, že mne o to požádal i ředitel VOŠMT. Ten totiž kývl na návrh organizátorů akce, že s ní VOŠMT částečně vypomůže výměnou za prostor k prezentaci školy. Ředitel tehdy byl jedním pastorem AC varován, že teorie sedmi vrcholů, kterou řečníci na konferenci propagují, může být pokládána za heterodoxní a že je spojována s učením NAR. Ředitel i já jsme toto riziko akceptovali s vidinou možné propagace školy mezi účastníky konference. Nepohodlná situace VOŠMT se již tehdy značně vyhrotila a vidina úspěšného náboru v roce 2021 překryla obavy o věrouku. Není ovšem pravdou, že VOŠMT tuto akci „pořádala“, jak stojí na stránkách KMS. Akci možná spolupořádal odbor vzdělávání AC, ale nikoli VOŠMT. Naše zapojení spočívalo v tom, že jsem já překládal jedno online sezení a že ředitel měl prostor asi 30–45 minut k představení možností studia na VOŠMT.

Nakonec jsem kvůli vytíženosti překládal pouze sezení o hoře vzdělání, na němž hovořil Mark Beliles. Musím říci, že ačkoli např. některé jeho vhledy do vzdělávací praxe starého Izraele byly diskutabilní, neodnesl jsem si vysloveně špatný dojem. Jeho výrazný důraz na domácí školu narazil mezi posluchači na určitou kritickou reflexi, ale pokud to člověk vnímal jako pohled ze strany amerického konzervativního evangelikála, byly jeho podněty snesitelné. Nepokládal jsem proto za nutné se tím dále zabývat. Až v červenci 2021 mne oslovil šéfredaktor Rozmeru s poptávkou po článku o teorii sedmi vrcholů, na což jsem kývl, ovšem jen s podmínkou velkorysého časového horizontu. (Byl jsem právě v Rumunsku, kde jsem se snažil zapříst druhou kapitolu dizertace. V srpnu jsme pořádali tábor, od září mě čekal vyučovací maraton o sedmi předmětech a moje děti, ach ty šípy v toulci bohatýra, je potřeba bez ustání „ostřit železem“, jak praví Přísloví 27,17. Moje schopnost obratem vyprodukovat alespoň slušnou rešerši proto značně poklesla, takže často nejsem s to upisovat se k termínům v horizontu týdnů nebo měsíce.)

K práci jsem sedl na přelomu října a listopadu. Měl jsem zrovna mezeru v koloběhu vyučování a měl jsem správně dělat na druhé kapitole, ale už jsem něco slíbil a téma mě začalo bavit jako taková práce, u níž se člověk odreaguje. Tak vznikl článeček o teorii sedmi vrcholů.

Českých protagonistů této teorie je mi trošku líto. Vidím, že jsou to třeba i upřímní lidé, kteří opravdu chtějí pozitivně, křesťansky přispět k vylepšení politické kultury a k průniku evangelia do kruhů, v nichž se dosud nezvěstovalo. Sféra byznysu, politiky nebo umění, je evangeliem vskutku zasažena velmi málo. Ve snaze napravit to se ale tito sympatičtí dobrotvoři nechávají nachytat na tyto velkolepé projekty s nesplnitelnými sliby, které nemají základ ani v Písmu, ani v soudné teologii. Daleko lepší, než importovat podivné a nebiblické učení, by pro dobývání sedmi vrcholů bylo bývalo podporovat stávající biblické vzdělávání, vytvářet štědré a sofistikované stipendijní platformy pro rozmnožení evangelikální inteligence, podporovat znovuzrozené vzdělance a nakonec založit křesťanskou univerzitu. Ano, jsou to velké cíle. Ovšem christianizace celého světa, o níž protagonisté teorie sedmi vrcholů hovoří, je cíl daleko větší a daleko méně realistický, pokud tedy nedojde k Wagnerem prorokovanému „přesunu bohatství“ (ang. „transfer of wealth“), čili k jakési postmileniální variantě premileniálního učení o vytržení církve.

Tak či onak, českým protagonistům teorie sedmi vrcholů nepřeji neúspěch, pouze racionálnější a bibličtější napřažení jejich bohulibých snah.

2/ Referát o letniční hermeneutice na Sympoziu VOŠMT

Na konci ledna 2022 jsme na VOŠMT pořádali sympozium o vztahu Bible a Ducha svatého. K mé radosti se nám podařilo dát dohromady pestrou sestavu sedmi řečníků ze čtyř různých českých a slovenských denominací. To pokládám za úspěch a důkaz, že se sympozium zabydluje a tvoří se kolem něj určitá pozitivní kultura. Všem prezentujícím ještě jednou i zde vřele děkuji a vážím si jejich nezištné snahy přispět k této naší místní platformě.

Co do návštěvnosti bylo sympozium stejně jako v roce 2021 slabší. Přičítat to můžeme covidovým opatřením, která v dané době potenciální účastníky ještě strašila, můžeme ovšem zvažovat i určitou únavu či nechuť tuzemského letničního prostředí podílet se na akcích, jako je tato. Při pohledu na podobně skromnou účast na akcích tohoto typu jinde je ovšem otázkou, jaké účastníky lze kromě studentů dané školy a případně velmi úzké skupiny nadšenců očekávat.

Sympozium si totiž nekladlo za cíl „nalít“ do návštěvníků novou vlnu motivace nebo snadno aplikovatelné teorie. Neměli jsme na programu žádnou superhvězdu, která by vyprodávala přednáškové haly. Mělo jít o výstupní bod českého letničního myšlení v podání pastora, učitele na biblické škole, učitele na sborových biblických hodinách, apod. Letošní sympozium tento cíl splnilo. Zda bude sympozium pokračovat i v dalších letech, to je v této chvíli těžké říci. Za sebe však mohu potvrdit, že vzhledem k okolnostem by příští ročník musel běžet na nějaké jiné, nezávislé platformě.

Můj vlastní referát byl jakousi extrémně zhuštěnou podobou první kapitoly mé dizertace. Pokouší se dokázat přibližně dvě věci:

  1. Jednak že kořeny tohoto typu vnímání rozhraní mezi zkušeností a Písmem je potřeba vidět u Johna Wesleyho, jehož misijní a teologická činnost ustavila americký wesleyanismus, z nějž se vyklubalo letniční hnutí.
  2. Za druhé že vývoj letniční hermeneutiky ve 20. stol. je vhodné dělit do čtyř fází: fáze panenská, fáze reakční, fáze tázací/hledající, fáze drolení/dekon­strukce.

Pochopitelně jsem z časových důvodů nemohl pokrýt fázi konstrukční, která vskutku nastává teprve počátkem 21. stol. Jako jakýsi přehled, vhled do problematiky, snad ale můj referát posloužil, protože ty základní stavební kameny wesleyánské čtyřstranky (kvadrilaterály), které u letničních vždy vedou k zostřenému vnímání kontrastu Duch/rozum nebo zkušenost/exegeze, zůstávají vždy velmi podobné a liší se jen co do míry filosoficko-hermeneutické informovanosti daného modelu.

3/ Referát o epistemologii u Amose Yonga na Konferencii Mateja Bela

Po sympoziu mi nastala další fáze maratonu vyučování. To, co mne vždy vyčerpá, není ani tak objem vyučovacích hodin, jako spíše rozmanitost vyučované látky. Toto období trvalo asi do konce dubna. Od ledna do dubna jsem nebyl s to položit na dizertaci ani prst! Roli v tom sehrála i má skleslost a plísnivý rozklad vědomí smyslu i pozitivního sebepojetí způsobený smrtelnou křečí VOŠMT, na níž mi záleželo, kde pracuji jedenáctý rok a která mne živila. Kousek jsem s první částí dizertace pohnul jen o vánocích v Rumunsku, pak ale přišla taková kombinace světobolu a práce, že jsem snad zapoměl i na to, kde ten dokument v počítači vůbec mám.

Koncem dubna mi ale ve schránce přistála pozvánka prezentovat nějaký referát na Konferencii Mateja Bela v Banské Bystrici 10. června 2022. Bylo to pro mě trochu narychlo, takže jsem váhal, zda nabídku přijmout, avšak napadlo mě navrhnout pořadatelům konference takové téma referátu, které by souviselo s mou dizertací, abych případnou rešerši mohl použít i tam. Jelikož jedna sekce konference měla být zaměřena mj. na epistemologii, navrhl jsem, že bych prezentoval něco o pneumatologické epistemologii Amose Yonga, který je pro mou dizertaci jedním z mých hlavních konverzačních partnerů. Pořadatelé tento návrh kvitovali a 10. 6. jsem pejpr na této zdařilé konferenci opravdu odprezentoval.

Celá naše sekce měla být v angličtině, čili i můj referát. Přiznám se, že to trochu zesilovalo ten vítr, co jsem z toho měl, protože moje vyjadřovací schopnosti v angličtině mají tendenci degradovat. Byla trochu legrace sledovat např. mladé ve sboru, co měli strach z maturit a tajit daleko horší strach z toho, že můj referát nebude dostačovat co do obsahu či co do plynulosti přednesu. Během května jsem se proto soustředil, abych to měl pěkné a řekl v té půlhodině něco kloudného a srozumitelného. Ten vítr jsem z toho věru měl. Yong je přecijen filosoficky nesmírně těžkopádný, abstraktní a místy nesrozumitelný. Porozumět mu a srozumitelně vysvětlit, oč mu jde, jsem shledal náročným a první asi dva týdny jsem spíše tápal, nevěda, jak to uchopit.

Nakonec se v tomto pejpru s názvem „Amos Yong’s Pneumatic Imagination and Its Implications: Holy Fire in Theory of Knowledge“ pokouším dokázat nejméně tyto dvě až tři věci:

  1. Jednak že všechno Yongovo myšlení od roku 2005 a celý ten jeho široký záběr, který zahrnuje dialog s budhismem, teorii lidské (in)validity, dialog s přírodními vědami, politickou teologii nebo nově teologickou interpretaci knihy Zjevení, má společného metodologického jmenovatele, jímž je pneumatologická představivost jako teorie aktivní kognitivní spolupráce s Duchem svatým opírající se o epistemologickou teorii fundacionální pneumatologie. Tyto dva koncepty Yong zkonstruoval ve svých publikacích z let 2000–2004 a ve všem následujícím se jich drží.
  2. Za druhé že jakkoli se mohou Yongovy jednotlivé závěry jevit jako silně překvapivé, místy až heterodoxní, pro letniční teologii je nesmírně obtížné zapříst proti Yongovu projektu informovanou polemiku, protože ony koncepty pneumatické představivosti a fundacionální pneumatologie jsou v zásadní shodě s gramatikou klasické letniční teologie. Proto je Yong mezi letničními akademiky relativně populární a proto není možné obejít ho, ale je naopak potřeba se jím přinejmenším z letničních pozic podrobně zabývat.
  3. Za třetí v závěru uvádím, že Yongova epistemologie je vhodným lékem na extremismus a propagandu všeho druhu.

Z mé prezentace byl pořizován videozáznam a pokud ho KETM zveřejní, dám určitě vědět.

Práce na tomto referátu mi nesmírně pomohla posunout se v psaní druhé kapitoly dizertace. S Boží pomocí bych chtěl mít druhou kapitolu do konce kalendářního roku hotovou. Ona totiž spíše než druhá kapitola je to druhá část. Pokud by se mi povedla, měl bych co do rozsahu dizertaci hotovou a svolili-li by mí školitelé, že bych tím pádem vypustil případovou studii a omezil závěr na teoretickou syntézu, mohl bych být ke konci práce poměrně blízko. Nechci ale budit nepříslušné naděje, protože můj úvazek na VOŠMT by měl skončit nejpozději v prosinci a mé další zaměstnání, jakékoli bude, mi možná žádný hladký finiš nedovolí. (Logická úvaha naopak praví, že dokončovat takovou práci je zbytečné, když není místo, na němž bych její plody uplatnil. Já jsem ale od Pána Boha na podzim 2018 vysloveně přijal, že bych to měl dodělat. Pokud se mi to nepovede, pak ať je to mou neschopností, ne však tím, že to vzdám.)

4/ Průběžná kázání

Za zmínku s ohledem na posledních deset měsíců stojí i pár kázání, která jsem měl především v našem domovském sboru AC Čáslav, popř. jinde. Asi od poloviny roku 2020 se snažím všechna svá kázání psát jako plynulý text. Je to styl, který mi vyhovuje a umožnil by snadno publikovat jejich sbírku, pokud bych v budoucnu usoudil, že se v nich objevuje jakýsi jednotící prvek a že by mohla mít užitek.

  • Co tento svět nechápe? (Čáslav, 12. 9. 2021), předneseno na VOŠMT jako Svět nechápe etiku Království dne 29. 9. 2021
  • Biblická paradoxní dialektika na folii filosofie (Čáslav, 7. 11. 2021), předneseno na VOŠMT jako Paradoxy biblické filosofie dne 2. 2. 2022.
  • Chléb života, který potřebujeme (Olomouc, 5. 12. 2021)
  • Spravedlivý nárok, verze 1 (Bodonoš, Rumunsko, 26. 12. 2021)
  • Spravedlivý nárok, verze 2 (Čáslav, 9. 1. 2022)
  • Kolik do kořenů, tolik do koruny (Čáslav, 20. 2. 2022)
  • Věci Ducha a jak je mít na mysli (Čáslav, 13. 3. 2022)
  • Blízko tebe je to Slovo (Čáslav, 24. 4. 2022)
  • Účast na Božím dechu (Čáslav, 12. 6. 2022)

Kromě kázání se ve sboru zapojujeme zvýšenou měrou v práci s dětmi a v dalších pomocných činnostech. (Záchody jsem ale ve sboru ještě neumýval, na to jsem příliš arogantní ;-) Sbor v Čáslavi je pro nás díky Pánu takové místo klidu, kde se člověk může pomodlit a povzbudit se ve víře. Šťasten ten, kdo takové místo nalezne.

Článek „Psaní za posledních deset měsíců“ okomentován 7×

  1. Co se týče onoho pastora (když už jsem jej zde takto prolustrovali), rád bych na jeho adresu dodal, že ačkoliv jsem s ním krátce mluvil pouze jednou (tzv. fórum v roce 2002 na setkání v Kolíně), které vzešlo z konfliktního synodu v Nymburce, doplňuji malé desatero:

    1. Nebyl nikdy konformistou a snad svého času jako jediný se dokázal v rámci AC zdravě postavit učení o nedotknutelné autoritě.
    2. Držel si vždy poměrně vysoké etické standardy (nedělal právní kličky) a např. jednoho Čecho-cizince, který eticky selhal, nepustil za kazatelnu, zatímco jinde jej vítali.
    3. Nepodlehl antiintelektu­alismu, a demokracii – pokud vím – neoznačoval za dílo ďáblovo.
    4. Byl si vědom důležitosti biblického (teologického) vzdělávání.
    5. Byl ochoten naslouchat kritikům a poučit se od nich.
    6. Nebál se přiznat, že něco neví.
    7. Neměl potřebu zadupávat disidenty do země.
    8. Ačkoliv dokázal být kritický ke své tradici, přesto zůstával loajální ke své církvi.
    9. Byl respektován konzervativci i progresivci.
    10. Těšil se respektu i mimo AC, což nebývá u pastorů příliš častým jevem.

    Tímto postojem se výrazně odlišoval od běžného archetypu kazatele v rámci AC. Ale je to jen můj postřeh v pohledu do minulosti. Navíc značně subjektivní. Dnes to samozřejmě může být i jinak a viděl jsem řadu proměn charakteru osobností. Ovšem na můj vkus svůj sbor otevřel opravdu „kdekomu“ a podle mě např. „naletěl“ při své cestě v USA i Bennymu Hinnovi a svým svědectvím katalyzoval svod Torontským požehnáním v AC. Dnes má svého mentora v zahraničí (který se do značné míry podílí i na jeho teologii), což může být vnímáno jako charismatický nešvar. Dříve jeho oblast někteří považovali za elitní klub, ale to nedovedu posoudit. Na politiku zastává spíše mainstreamové názory, pro mě dost nepřijatelné, což ale považuji za normální. Křesťané by se neměli dělit kvůli politickým preferencím a respektovat se. Osobně se domnívám, že by bylo bývalo pro AC šťastnější, kdyby se byl býval stal právě on biskupem, jak jej svého času (rok 2002) navrhovali lidé z jeho okolí.

  2. Pokud jsem to dekódoval správně, pak daný pastor skutečně formálně NAR odmítá, stejně jako i další z jeho orbitalu https://www.krestandnes.cz/silou-a-moci/. Nicméně jsem trochu zmaten jeho důrazy, které – podle mého názoru – nesou více než jen rysy NAR. Je to něco podobného, jako osoba amerického teologa M. L. Browna, který dokáže skvěle reflektovat omyly NAR, stejně jako sloužit v jejich kruzích a – podle některých – zastávat i její důrazy: https://www.christianpost.com/…ng-more.html Možná ale jen mnozí nedoceňují kořeny a bojují s vybranými a proměnlivými formami lodyhy. Jinými slov: „NAR možná ano, sedm vrchů ne“.

    Koneckonců i užitečná a skvělá kniha „Nemít strach z Antikrista“ má podle mne podtóny, pro které je tak dobře přijímána např. v kruzích CBH. Z podobného důvodu jsem obezřetný i ke Keenerovi.

    • Ano, u Keenera je tento paradox také přítomný. Na jednu stranu neohroženě bojuje za gramaticko historický výklad Bible, čili za korektní evangelikální exegezi, na druhou stranu v knize Miracles (ta velká, dvoudílná) si nelze nevšimnout jeho určité nekritické sympatie k Bethelu, místu nejhorších exegetických přestřelů.

      U toho pastora pouze vím, že tátovi o sedmi vrcholech říkal. Namísto „varován“ jsem možná měl použít „upozorněn“, protože teď nevím, zda ho opravdu „varoval“ ve smyslu „odrazoval“. Musím si to ověřit. Celkově je to ale člověk, který klade důraz na učitelský úřad. Proto ho možná štve ani ne NAR jako takový, ale spíš ta bulvární, našminkovaná velkohubost neinformovaných manipulátorů senzacechtivých davů. Vzhledem k tomuto by mne zajímalo, jak se bude stavět k působení Jakuba Kamińského.

      • Jakuba Kamińského prakticky neznám. Ale předpokládám, že zastává-li nějaké špatné učení, pak musí:

        1. prorokovat probuzení minimálně v Evropě a nabídnout návod, jak jej zahájit;
        2. prožívat nějaké časté a mimořádné zážitky (angelofanie a christofanie);
        3. založit nějakou paracírkevní organizaci a nabízet konference, školení či vyučování především pro vedoucí;
        4. být zaměřen na mládež;
        5. objevit se na titulní straně Života víry.

        Pokud se u něho nenaplní těchto pět bodů, netřeba se v letničních kruzích (zatím) obávat jeho vlivu… :-)

  3. „Ředitel tehdy byl jedním pastorem AC varován, že teorie sedmi vrcholů, kterou řečníci na konferenci propagují, může být pokládána za heterodoxní a že je spojována s učením NAR…“

    Vím, kde žije datlující žluna, kde hnízdí ledňáček, kde žije černá labuť. Potkal jsem na Malé Fatře medvěda a znám místo, kde roste královský hřib nebo medvědí česnek. Ale pastora AC, který by věděl, co je NAR a varoval před tím, jsem ještě neviděl ani o nikom takovém neslyšel.

    Znám takové pastory, kteří NAR doporučují a jedou. Znám i takové, kteří netuší, oč jde, ale přesto tomu věří. Nebo dokonce takové, pro které se jedná o konspirační teorii. Ale obeznámený odpůrce, který není vyloučen z církve, a dokonce nadále může zůstat pastorem a varovat, je pro mě něco, jako osmý div světa.

    Doporučil bych mu buď: a) zavčas se rozhlédnout po světském zaměstnání; b) nebo učinit pokání a vykonat kajícnou pouť do Argentiny; c) případně vůbec se k dané věci nevyjadřovat.

    Situace VOŠMT mě opravdu a upřímně mrzí; ovšem stejně jako i ze strany jejího vedení např. pragmatická podpora NAR s vidinou získat studenty. Osobně je podle mě lépe: 1. zůstat stát v poznané pravdě a raději tratit, než 2. volit pragmatická řešení s cílem zachovat „status quo“. Mám zkušenost, že Bůh, na jehož požehnání a zaslíbení stojí náš život i služba, se přizná k postoji č. 1 a postoj č. 2 nakonec nevede k úspěchu. Jinými slovy je lépe doufat v Boží než lidská řešení. To říkám hlavně a především proto, že jsem cestu č. 2 ve svém životě volil a vím, že se to dlouhodobě nevyplácí.

    Jinak osobně doporučuji dokončit vše, k čemu Bůh člověka povolal, i když daný nemusí vidět okamžitý užitek. To se vyplácí vždy (Kaz 11,1). Tedy, dokončit školu. Nedovedu si představit, že by disertace pro Tebe mohla představovat jakýkoli větší problém. I když nevedu disertace z teologie, studentům radím: pište stručně a srozumitelně a nesnažte se sdělit vše. Zaměřte se na hlavní problém, přičemž málo je někdy více. Připadá mi, že současní teologové píší tak složitě a komplikovaně, že v přemíře slov a myšlenek ztratí průraznost a razanci sdělovaného. Mistrem simplifikace a přes to zachování hloubky pro mne byl letniční teolog Reinhold Ulonska. Hlavní je začít a vytrvat. Ale to vše určitě víš… S Tvojí hlavou bych si s tím nedělal hlavu.

    • V AC existuje fenomén, který v refrénu písně U nás na severu krásně vystihl jeden z jejich básníků. Ne všichni pastoři jsou stejného zrna a někteří si dovolí to i ono. Pastor, který to tehdy tátovi říkal, má inkriminovanou zkratku i ve vlastním příjmení. Třeba je to dvojitý agent!?

      S tím pragmatismem máte možná pravdu, ale troufnu si tvrdit, že naše situace vždy byla složitější. Škola v tom formátu, v jakém se snažila existovat, chtěla být v organickém propojení s církví. Pokud byla církev někam sváděna, my jsme šli za ní. Nevyplatilo se to, to je pravda, ale je otázkou, jaké jiné možnosti jsme měli. Mohu-li použít trošku nadsazené přirovnání, Mojžíš také bloudil čtyřicet let po poušti, protože chtěl být s Izraelem a do zaslíbené země nevešel v důsledku hříchu Izraele. Já sám jsem navíc v jádru pragmatik. Můj vlastní postoj k NAR je kritický, ale nikdy jsem se úplně nebránil spolupráci s lidmi, jejichž názor byl odlišný. Za horší pohromu pokládám „mihálismus“, ovšem mám mezi jeho přívrženci řadu velmi dobrých přátel a spolupracuji s nimi. Kdybych byl opravdu striktní, musel bych založit vlastní sbor, vlastní školu a nemohl bych se účastnit žádné křesťanské akce, protože NAR je v té či oné míře všude.

      Také podotýkám, že na té „Akademii“ jsme já ani táta sami nic z teorie sedmi vrcholů neprezentovali. Prezentovali jsme školu. S podobným úmyslem jsem např. jezdil prezentovat školu na festivaly Campfest a United.

      To jsou ale jen taková má alibi. Mohu se mýlit a netvrdím, že jsem udělal všechno správně. Jen říkám, že tady zevnitř se ta situace jeví velmi složitá, velmi pestrá, nepřehledná.

      Dík za povzbuzení k práci na doktorátu. Asi nejvíc se obávám té formální stránky zakončování a toho, že změním práci a nebudu mít čas.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *