Následující příběhy se opravdu staly. Pochází z úst mých profesorů, spolužáků, z věrohodných zdrojů na internetu a od dalších očitých svědků z různých částí světa. Přidal jsem jim jakýsi literární punc, pozměnil jsem nebo zamlčel jména, místa a tam, kde to bylo potřeba, jsem přikreslil kontext, prostředí a vedlejší postavy. V zásadě však trvám na autenticitě a u každého příběhu jsem schopen poskytnout kontakt na původní zdroj. Jejich trpká mrazivost má potenciál rozesmát, rozesmutnit i rozhořčit nejen zasvěcené.
Archeologie, příběh a morálka knihy Jozue
Tento příspěvek je druhou slíbenou ukázkou z mých příprav na výuku předmětu Literatura Starého zákona v tomto semestru. Navazuje na předchozí část, v níž jsem probíral exodus jako historickou událost a pojednává v zásadě o tom, jak starověké dokumenty, archeologické objevy a literární zvláštnosti (nejen) knihy Jozue tvarují naši představu o tom, co se vlastně tehdy stalo.
Proti záplavě zbytečné kritiky
Ti, kdo mne znají a čtenáři mého blogu ví, že nejsem z těch, kdo by rádi zametali věci pod koberec. Kdysi jsem chtěl studovat žurnalistiku. Mám rád filmy o neohrožených novinářích a lidech, co se postaví proti prohnilému establišmentu, například The Insider o chlapovi, který zveřejnil nekalosti tabákových korporací. Mám rád disidenty. Zvláště ty, u kterých má pořád někdo potřebu dokazovat jejich nepravdu. Mám rád, když se ve věcech udělá takové jasno, které vede k průlomům, rozdělením, projasněním. Nemám rád, když se o věcech nemluví, když máme sedět a usmívat se tváří v tvář křivdě, hříchu, povrchnosti, ignoranci, hlouposti a dalším věcem, které se Pánu Bohu nelíbí.
Chiasmus příběhu o Abra(ha)movi
Když jsem si nedávno pročítal příběh o Abrahamovi a probíral se nějakými studijními materiály, napadla mne docela zajímavá věc. Celý příběh o Abrahamovi (Gn 12,1-Gn 22,19) má chiastickou strukturu. To znamená, že jeho motivy se v určitém bodě příběhu začnou jakoby zrcadlově opakovat v paralelách. Chiasmus je v hebrejském vyprávění běžný a na úrovni kratších pasáží jich lze nalézt velmi mnoho. Chvilku mi trvalo, než jsem myšlenku rozpracoval a když jsem tak učinil, vyrostl mi pod rukama model chiasmu v Genesis 12,1–22,19. Pokud některý čtenář zjistí, že takovýto model už někde viděl, ať mi dá prosím vědět.
Směr informace v hermeneutickém rámci
Na konci srpna jsem ze CTS dostal plán vyučování pro tento akademický rok. Abych dokončil všechny předměty v tomto roce, měl bych jich absolvovat celkem pět, z toho tři zaměřená na Starý zákon, mou toliko oblíbenou oblast bádání. V lednu pojedu na předmět Teologie Starého zákona, v dubnu na Exegezi SZ a v květnu na Pozadí SZ. Když jsem se na toto pořadí předmětů podíval, vybavilo se mi cosi, o čem jsem několikrát přemýšlel a co jsem nedávno také kreslil studentům na tabuli. Pozadí, exegeze a teologie by totiž podle mého názoru měly v hermeneutice zachovat při vzájemném ovlivňování přesné pořadí, které se nesmí otočit. Ono pořadí je opačné, než jaké je letos v plánu vyučovaných předmětů na CTS, ale kritizovat je za to nemohu, protože je moje věc, že chci absolvovat všechny zrovna letos. Některé jsem mohl přeci absolvovat už minulý rok.
Vershound vám pomůže se studiem Bible on-line
V nedávném příspěvku jsem představil programy pro studium Bible off-line, čili bez připojení k internetu. V jiném nedávném příspěvku jsem představil dynamický rozcestník k různým vyhledávačům knih, článků a jiných písemných zdrojů na internetu, jenž Bookhoundem se zove.
Nyní na oba předchozí články navážu tím, že představím Vershound, rozcestník stránek pro studium Bible. („Verse“ nebo „version“ + hound.)
Kde je ten exodus?
V roce 2013 v září jsem se dozvěděl, že mám v letním semestru učit předmět Literatura Starého zákona. Tento úkol jsem přijal s radostí, byť jsem si byl vědom značného deficitu ve své přípravě (a stále zcela vážně jsem). Šlápl jsem do bot, vypracoval si skripta a podle nich pak přednášel. Ona skripta jsem zveřejnil i na svém blogu ve čtyřech dlouhých příspěvcích. (Oprava: Byly tehdy pouze tři, část o prorocích jsem nezveřejnil.) Naleznete je pod tagem LIT1213.
Uplynulo 18 měsíců a učím to zas. Původní skripta používám, ale jejich přepracování podle mých aktuálních nápadů mne stojí asi tolik, co stálo jejich vytvoření. Mám k dispozici více knih, mám jinou představu o tom, co bych chtěl studenty naučit (vysvětlovat jim problém 2S 21,19 podle Encyklopedie biblických obtížností od Archera mi už dnes vzhledem k hodinové dotaci předmětu přijde jako úlet) a v některých případech mám jiné názory, než jaké jsem zastával před rokem a půl (ne nutně opačné, ale snad kultivovanější a přesnější).
Novou verzi skript tento rok nejspíš nezveřejním. Ne proto, že bych se bál. To „nejhorší“ zde na blogu zveřejňuji průběžně. Zatím mám přepracovanou pouze první část a i tak s ní nejsem spokojen. Nejspíš v příštím řezu radikálně přeuspořádám pořadí látky, aby se začínalo u důležitého jednoduše a končilo u nedůležitého složitě, ne naopak. Svým čtenářům ale věnuji několik perliček, které jsou vlastně výňatky z mých příprav. V tomto článku nabídnu něco o exodu a v příštím něco o Jozuově tažení Kenánem.
Programy pro studium Bible
Poslední dobou narážím na závažnou potřebu osvěty v oblasti technického zázemí pro studium Bible. Programy, které jsou z různých důvodů na odpis, jsou stále připomínané (např. Tehophilos) zatímco jiné, které skýtají množství zajímavých funkcí, nejsou často ani známé (např. the Word), natož používané. Touto krátkou poznámkou se mi nepodaří poučit uživatele všech druhů o detailech studia Bible v počítači, chtěl bych však naznačit alespoň základní směr při výběru výkonného a bezplatného softwaru. Začnu tím, čemu se vyhnout a pak doporučím vhodné alternativy.
Bookhound, internetový naháněč knih
I když nejsem bez práce a občas pod tíhou různých poviností padám na ústa, našel jsem si v posledních dnech pár chvil, abych vytvořil vyhledávač knih na internetu. Nazval jsem jej „The Bookhound“, tj. něco jako Naháněč knih. Jeho úkol je velmi jednoduchý. Do textového pole se vloží heslo k vyhledání, například název knihy, jméno autora nebo ISBN, a stiskne se „Go!“. Bookhound pak automaticky vygeneruje odkazy k vyhledávání na stránkách, které nabízejí knihy ke stažení, k zakoupení, k vypůjčení, nebo jen informace o nich.
Takto dnes vidím proces vzniku Pentateuchu
V tomto semestru vyučuji předmět Literatura Starého zákona. Páchám tak již podruhé s velkým nadšením a bez mimořádného studu či smutku. Činím tak rovněž s celkem značným vypětím, neboť Starý zákon je ta větší část Bible a protože nejsem ten typ, který by převyprávění učebnice pokládal za poctivé odvedení práce. (Kvůli této poctivosti nemám čas na poctivé plnění jiných věcí, ale učení je snad priorita, ne?)
Když jsem se na předmět připravoval poprvé, vypracoval jsem si sám pro sebe skripta, která jsem později zveřejnil na svém blogu. Tato skripta jsem použil i po roce a půl od jejich vytvoření, podstatně jsem je však doplnil a rozšířil, což plánuji provádět i nadále. Errata ke skriptům by byla delší, než ona sama, neboť některé mé názory se na základě hlubšího výzkumu ve starozákonní biblistice změnily. Asi nejvýznamnějším příkladem je můj názor na autorství Pentateuchu. Při psaní první verze skript jsem vycházel z literatury od konzervativních evangelikálů z 40.-80. let. Téměř nic novějšího jsem k dispozici neměl, jen český Úvod do Starého zákona od Dillarda a Longmanna, který nám vydalo nakladatelství Comeback Home Návrat domů a který dnes nepokládám za příliš užitečný. (Nevím, proč přeložili zrovna tenhle. Asi že bylo snadné získat práva?) Za poslední rok jsem se však dostal blíže k sekundárním zdrojům, takže jsem byl konečně schopen svůj původní průzkum značně zpřesnit. Stran autorství Pentateuchu jsem opustil krajně konzervativní pojetí a dospěl ke dvěma zásadním a nikoli protichůdným názorům:
- Klasická dokumentární hypotéza je mrtvola, která si po dlouhém hnití zaslouží důstojnou kremaci.
- Většinu Pentateuchu nejspíše nenapsal Mojžíš a i kdyby ano, Pentateuch prošel během 1000 let po Mojžíšovi procesem tvarování, které ovšem nesnižují, ale spíše rozšiřují jeho hodnotu jako inspirovaného Písma.
V tomto článku chci pomocí citování jednoho starého a čtyř mladších hlasů na poli biblistiky vysvětlit druhý zmíněný názor. Těmito hlasy jsou Franz Delitzsch (1813–1890), Gerhard von Rad (1901–1971), Brevard Childs (1923–2007), Walter Moberly (*1952) a David Clines (*1938). Tyto hlasy nechávám hovořit namísto sebe. To, co říkají, je do překvapivé míry kompatibilní jak vzájemně, tak s ortodoxní doktrínou o inspiraci Bible dle 2Tm 3,16. Nejdříve však pěkný a přehledný obrázek znázorňující vývoj Pentateuchu.
