Na konci srpna jsem ze CTS dostal plán vyučování pro tento akademický rok. Abych dokončil všechny předměty v tomto roce, měl bych jich absolvovat celkem pět, z toho tři zaměřená na Starý zákon, mou toliko oblíbenou oblast bádání. V lednu pojedu na předmět Teologie Starého zákona, v dubnu na Exegezi SZ a v květnu na Pozadí SZ. Když jsem se na toto pořadí předmětů podíval, vybavilo se mi cosi, o čem jsem několikrát přemýšlel a co jsem nedávno také kreslil studentům na tabuli. Pozadí, exegeze a teologie by totiž podle mého názoru měly v hermeneutice zachovat při vzájemném ovlivňování přesné pořadí, které se nesmí otočit. Ono pořadí je opačné, než jaké je letos v plánu vyučovaných předmětů na CTS, ale kritizovat je za to nemohu, protože je moje věc, že chci absolvovat všechny zrovna letos. Některé jsem mohl přeci absolvovat už minulý rok.
Pozor, hřích má mnoho podob!
Ashley Madison byla on-line seznamka určená pro zadané hledající „avantýru“. V nedávné minulosti, nejspíše v červenci 2015, byly její servery napadeny skupinou hackerů a byla jí z nich ukradena databáze klientů včetně špatně zašifrovaných hesel a údajů o platbách za služby. Část těchto dat hackeři zveřejnili 22. července, všechny pak 20. srpna. Právem rozezleni jsou i bývalí klienti, kteří se mezi zveřejněnými záletníky objevili navzdory tomu, že zaplatili poplatek 19 amerických dolarů za kompletní smazání svých účtů ze serveru.
Analýza zveřejněných ukradených dat ukázala řadu zajímavých věcí. Nejzajímavější je asi to, že drtivá většina z aktivních účtů byla mužská. Aktivních ženských účtů bylo příliš málo na to, aby seznamka dávala smysl a mohla fungovat. Existuje navíc podezření, že řadu ženských účtů založili muži (detektivové, trolové), nebo samotní provozovatelé serveru, aby vzbudili dojem hustého provozu. Službu Ashley Madison pokládám za zásadně neetickou i mimo křesťanská měřítka. Hackerský počin je diskutabilní, neboť poškozenými jsou především klienti, ale v zásadě vítaný. Za zvláště tragicky zajímavé pokládám to, že se mezi zveřejněnými jmény, v nichž lze na některých místech fulltextově vyhledávat, objevili i muži aktivní v křesťanské službě na vedoucích a učitelských pozicích. Křesťanskými médii otřásl například případ šestapadesátiletého učitele na Baptistickém teologickém semináři v New Orleans, který si po zveřejnění svého jména sáhl na život.
Aféra okolo Ashley Madison a její ohlasy a dopady i mezi evangelikály ve mně katalyzuje dosavadní myšlenky o tom, jakou závažnost jednotlivým hříchům přisuzujeme nebo upíráme. Než budu pokračovat, chci zdůraznit, že není mým cílem jakkoli zrelativizovat pohled na osobní lidské selhání, například na zmíněnou nevěru. Můj cíl je přesně opačný. Chci ukázat, že zatímco jedno je pro nás ohavností a pro pachatele důvodem k hlubokému pokání a ukončení křesťanské služby, druhé, neméně škodlivé a závažné, velkoryse přecházíme.
Co říká N. T. Wright? Stručná sonda do útrob nového pohledu na Pavla
V minulém článku jsem zkritizoval svou starou absolventku a pokusil se narychlo dohnat deficit v chápání kontextu pavlovských studií na příkladu exegeze termínu spravedlnost Boží. Ukázal jsem, že Pavla lze nazírat buď v návaznosti na dědictví reformace (Barth, Bultmann a další) nebo tzv. „novým pohledem“ (Stendahl, Sanders, Dunn, Wright). V tomto článku se pokusím zodpovědět několik podstatných otázek, které osvětlí dopady nového pohledu na Pavla (dále jen NPP) na učení o připočtené spravedlnosti a teorii smíření. Pro přehlednost použiji pouze příkladu N. T. Wrighta jako prominentního zastánce NPP. Upozorňuji, že tento článek reflektuje bleskový průzkum provedený ve volné chvíli na dovolené u babičky v Rumunsku, že číst a chápat Wrighta není samozřejmé a že pavlovská studia nejsou mým oborem. Ocením proto každý feedback, který civilně (tj. nemilitantně) a věcně napraví mé případné bloudění nebo doplní mou případnou mezeru.
Duchovní soustředění AC 2015: Pozitiva a náměty k diskusi
V rubrice Itinerář, do níž vkládám tento příspěvek, popisuji a reflektuji různé akce, převážně církevní, jichž jsem se zúčastnil. Proto i nyní, s více než týdenním odstupem od Duchovního soustředění AC 2015 (dále jen DS), chci nadhodit pár myšlenek. Nebudu psát o tom, že cena byla přijatelná, neb mi to zaplatil zaměstnavatel, že jídla bylo málo a že mi kluk poslední den ztratil klíče od auta, takže jsem se v noci hrabal v hotelové popelnici a brzy ráno jel vlakem do Kolína pro náhradní. Nebudu psát ani o tom, co se mi nelíbilo, protože bych mohl vzbudit dojem, že se mi toho nelíbilo mnoho, což by nebylo správné, neboť opak je pravdou. Budu psát o momentech, které se mi velice líbily a pak o momentech, u nichž bych si dokázal představit další diskusi.
Každý nemůže být teologem, ale ty ano
Nedávno jsem měl to potěšení vyslechnout příběh (o dost) staršího spolužáka, norského kazatele jménem Karl-Axel Mentzoni. Videa se záznamem jeho kázání jsou dostupná na Youtube, ale pokud umíte norsky podobně jako já, budete při jejich sledování značně bezradní. Bratr Mentzoni je už starší pán. Má za sebou dlouhou pastorační praxi, působil ve vedení norské letniční církve a v roce 1997 prý kázal na letniční konferenci ve Frýdku-Místku, což nemohu potvrdit, neboť mi tehdy bylo 7 roků.
Takto dnes vidím proces vzniku Pentateuchu
V tomto semestru vyučuji předmět Literatura Starého zákona. Páchám tak již podruhé s velkým nadšením a bez mimořádného studu či smutku. Činím tak rovněž s celkem značným vypětím, neboť Starý zákon je ta větší část Bible a protože nejsem ten typ, který by převyprávění učebnice pokládal za poctivé odvedení práce. (Kvůli této poctivosti nemám čas na poctivé plnění jiných věcí, ale učení je snad priorita, ne?)
Když jsem se na předmět připravoval poprvé, vypracoval jsem si sám pro sebe skripta, která jsem později zveřejnil na svém blogu. Tato skripta jsem použil i po roce a půl od jejich vytvoření, podstatně jsem je však doplnil a rozšířil, což plánuji provádět i nadále. Errata ke skriptům by byla delší, než ona sama, neboť některé mé názory se na základě hlubšího výzkumu ve starozákonní biblistice změnily. Asi nejvýznamnějším příkladem je můj názor na autorství Pentateuchu. Při psaní první verze skript jsem vycházel z literatury od konzervativních evangelikálů z 40.-80. let. Téměř nic novějšího jsem k dispozici neměl, jen český Úvod do Starého zákona od Dillarda a Longmanna, který nám vydalo nakladatelství Comeback Home Návrat domů a který dnes nepokládám za příliš užitečný. (Nevím, proč přeložili zrovna tenhle. Asi že bylo snadné získat práva?) Za poslední rok jsem se však dostal blíže k sekundárním zdrojům, takže jsem byl konečně schopen svůj původní průzkum značně zpřesnit. Stran autorství Pentateuchu jsem opustil krajně konzervativní pojetí a dospěl ke dvěma zásadním a nikoli protichůdným názorům:
- Klasická dokumentární hypotéza je mrtvola, která si po dlouhém hnití zaslouží důstojnou kremaci.
- Většinu Pentateuchu nejspíše nenapsal Mojžíš a i kdyby ano, Pentateuch prošel během 1000 let po Mojžíšovi procesem tvarování, které ovšem nesnižují, ale spíše rozšiřují jeho hodnotu jako inspirovaného Písma.
V tomto článku chci pomocí citování jednoho starého a čtyř mladších hlasů na poli biblistiky vysvětlit druhý zmíněný názor. Těmito hlasy jsou Franz Delitzsch (1813–1890), Gerhard von Rad (1901–1971), Brevard Childs (1923–2007), Walter Moberly (*1952) a David Clines (*1938). Tyto hlasy nechávám hovořit namísto sebe. To, co říkají, je do překvapivé míry kompatibilní jak vzájemně, tak s ortodoxní doktrínou o inspiraci Bible dle 2Tm 3,16. Nejdříve však pěkný a přehledný obrázek znázorňující vývoj Pentateuchu.
Některé povolal za blogery?
V následujícím článečku bych chtěl vysvětlit, proč bloguji a povzbudit pomyslného typického čtenáře svého blogu, aby s tím také začal. Nejprve ze široka.
Co je blog a kdo je bloger?
Za označením „bloger“ se může skrývat mnoho druhů lidí a slovo „blog“ má mnoho významů. Těchto několik typů blogů jsem rozeznal ve své RSS čtečce a mimo ni za pár chvil. Budu uvádět pouze české příklady, byť v našem prostředí je blogosféra, zvláště ta křesťanská, dosti nezralá. (Což neznamená, že zde nemáme pár dobrých blogů.) Upozorňuji, že následující blogy uvádím jako typické příklady jednotlivých kategorií, ne jako webový ortodoxní kánon.
- Internetový deník, na němž bloger publikuje jakousi „reality show“ svého života. Mimo svou čtečku nalezám dobrý příklad zde.
- Komentář aktuálních problémů v prostředí autora. Ne zcela čistokrevným, leč celkem dobrým příkladem budiž blog Davida Nováka.
- Fotoblog, na němž fotograf publikuje své úlovky. Například výborný Petr Grulich.
- Recyklační blog přehledně třídí informace z různých zdrojů. Například Tomáš Bílek, jehož blog se hodí i do následující kategorie.
Boží spravedlnost podle Pavla a moje blbá absolventka
Několik lidí mi nedávno v rozhovoru připomnělo můj starší počin, mou absolventskou práci Evangelium apoštola Pavla v listu Římanům. Tuto práci jsem zveřejnil dokonce i na tomto blogu, což neodčiním jen aby z ní byl veřejný mezník patník mého prenatálního akademického vývoje. Budiž pamětihodným vzorem díla, které není potřeba více připomínat. Proč tak tvrdá sebekritika? Krátce vysvětlím.
Proces vzniku oné práce zahrnoval přípravu výpisek z několika knih, jejich slití do jednoho šejkru (nástroj pro přípravu míchaných koktejlů), protřepání a opatření několika přídavky a ozdobami. Jako koktejl práce poskytla opojný účinek, její výživná hodnota ale byla nízká. Chyběla jedna důležitá přísada a tou přísadou byl cíl. Ono totiž nestačí vzletně blábolit pod parou nějakého myšlenkového konstruktu. Autor musí předložit práci jako literární dílo, které za něco stojí, protože za něčím stojí. A má práce z roku 2011 vlastně za ničím nestála. Tedy ne že by mě nic nestála. Dal jsem si s ní skutečně práci, hodně jsem toho načetl a velmi dobře jsem se seznámil s textem epištoly, jejíž šestou až osmou kapitolu jsem svého času uměl vysypat z rukávu nazpaměť (plus půl páté a pár důležitých veršů okolo). Pro můj osobní růst tedy práce znamenala přínos. Jenže bez ústřední teze a bez snahy zapojit se do soudobého dialogu to nestačí. Summa summarum, má práce byla za á z akademického hlediska idiosynkratická (divná, lichá), protože ignorovala novější debatu o exegezi Pavla a za bé stěží přínosná, protože neobsahovala tezi k obhájení. U absolutoria jsem práci obhájil za 1, neboť mezi slepými je jednooký králem.
Chval Pána v řeči jiného kmene
Jedním z nejintenzivnějších zážitků na mé cestě s Pánem Ježíšem je, když Ho chválím v cizím jazyce. Přišel jsem na to před pár lety na své první návštěvě Rumunska a pak na misijním výjezdu do Chorvatska. Je to pro mne tak trochu transcendentní zážitek, protože samotná podstata jazyka jako základní lidské technologie je svým způsobem transcendentní, tedy alespoň pokud tvrdíme, že jazyk používáme ve vztahu k něčemu transcendentnímu.
Když se letniční modlí v jazycích, odkládají klasickou lidskou technologii jazyka a nahrazují ji jiným mechanismem, který plně rozvíjí potenciál ke chvále Boha. Když tedy zpívám Bohu chválu ve svém jazyce, rozvíjím pouze část potenciálu. Když se modlím v jazycích (glosolálie nebo xenolálie), rozvíjí se potenciál plně. Pak se nabízí třetí cesta, jíž je rozvíjení možnosti klasické lidské technologie skrze její kultivaci a multiplikaci, totiž skrze zpívání ještě krásnějších písní a písní v cizích jazycích. Touto úvahou obhajuji svou zkušenost velké radosti zakoušené při zpěvu v cizím jazyce, byť onen jazyk jinak neovládám. Nejvděčnější písní pro provoz mého koníčku je Our God is an Awesome God, jejíž refrén mám zatím v pěti jazycích. Má vášeň mne však nyní přivedla k nacvičení a k překladu dvou krásných písní. Jedné z francouzštiny a druhé z romštiny. Ta první se jmenuje „Jésus je Te suivrai“ (Pane, s Tebou jdu dál) a ta druhá Devla lačo (Bože dobrý). Zeptáš se snad, proč je chci překládat, když tak rád zpívám v cizím jazyce? No přeci proto, že 1K 14,19.
1K 13 by mohla být letniční ústavou
Dunící kov a zvučící zvon!Nyní bych rád předvedl, jak je třináctá kapitola první korintským z literárně teologického hlediska ještě zajímavější. V prvních třech verších Pavel uvádí tři kategorie kvalit a činností, které by bez lásky neměly význam. V první kategorii zmiňuje mluvení jazyky lidskými i andělskými. Ve druhé kategorii je dar proroctví, porozumění tajemstvím, obsáhnutí poznání a zázračná víra. Ve třetí kategorii je rozdání všeho majetku a úplné sebevydání. Pokud není řídícím faktorem těchto činností a kvalit láska, pak jsou všechny stejně zbytečné. Pokud někdo nemluví jazyky lidskými i andělskými v lásce, stal se neživým dunícím činelem, protože jen láskyplný obsah řeči dýchá životem. Pokud se někdo soustředí na velké skutky víry, ale nečiní je s láskou, není ničím. Podobně když někdo shromažďuje moudrost a poznání, ale nepředává je s láskou dál, nezískává a nevytváří nic hodnotného. A pokud někdo provádí dobročinnost pouze kvůli osobní satisfakci a jeho motivem není láska, nic mu to neprospěje.