Třetí a poslední seminárkou z minulého semestru, kterou jsem se rozhodl doupravit a publikovat, je práce s názvem The Exodus and Conquest: Main Problems and a New Proposal. Jak název prozrazuje, jde o práci širokého záběru, nejspíše až příliš. Vyčerpal jsem v ní asi skoro vše, co o daném tématu vím, byť i tak jsem na některé problémy neměl dost prostoru. Nepatřičná šíře záběru byla dána opět poněkud těsnějším zadáním.
Problémy věčné funkční podřízenosti a socio-Trojičního principu v komplementariánském podání
Již několikrát jsem se v českém prostředí setkal se zvláštním komplementariánským argumentem. Když jsem vysvětloval, že slovo kefalé (hlava) v 1Kor 11,3 neznamená „autorita“, a to mj. neboť by to znamenalo podřízenost Krista Bohu Otci, dotyčný vždy apeloval na 1Kor 15,28, kde se píše, že „až mu [Kristu] podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu [Bohu], jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem“. Pominu nyní exegetické otázky verše 1Kor 11,3, jimiž jsem se zabýval jinde. Pokud jde o 1Kor 15,26, nebudu nyní polemizovat se subordinačním výkladem. Upozorním jen, že Pavlův dovětek „… aby byl Bůh všechno ve všem“ a fakt, že jde o eschatologickou, nikoli ontologickou nebo „funkční“ noticku, otevírá prostor jinému než hierarchickému pojetí Trojice. Spíše chci dále trvat na tom, že pokud by měla Trojice sloužit za vzor vztahům mezi muži a ženami v církvi a v rodině, pak by mohl být komplementariánský výklad usvědčen ze subordinacionismu, který byl odmítnut na Níkajském koncilu v roce 325 po Kr.
Vyučování jako nejdůležitější služba
Námět pro následující tabulku mi poskytla učebnice BIB2063 Korintské listy od Global University (Hoover, 141) a také jedna absolventka, jíž jsem dělal oponenturu. Zachycují se zde novozákonní zmínky o duchovních darech a darech služebností z pěti klíčových novozákonních pasáží. Seznamy jsou uvedeny smíšeně, neboť kritéria pro rozlišení daru a služebnosti se mi, na rozdíl od autora učebnice, zdají nezřejmá. Tabulka v zájmu stručnosti nezachycuje dary uvedené mimo tyto klíčové pasáže, jako např. dar celibátu (1Kor 7,7). Sečtením množství výskytů jednotlivých darů lze dojít ke statistickému obrazu, který říká, že nejdůležitější služebností v Novém zákoně je vyučování.
Jak my egalitariáni vykládáme Pavlovy instrukce ohledně žen
Týden se sešel s týdnem. Minulou seminárku jsem dopsal, odeslal na studijní, poreferoval o ní a pak radši smazal z Akademie, protože jsem byl s anglickou verzí hrubě nespokojen. Nyní bych měl pracovat na dalším úkolu, jak ale vidíte, zas se flákám. Kmotra Kleió slíbila návštěvu. Je to ale tetka od přírody zapomnětlivá, nejspíš k nám netrefí. Než se vydám hledat ji, načrtnu v hrubých rysech egalitariánský pohled na klíčové biblické pasáže ohledně postavení žen (1Kor 11,2–16; 14,34n; Ef 5,21–6,9; Kol 3,18–22; 1Tm 2,11–15; Tit 2,2–10; 1Pt 3,1–7). Předesílám, že většina mých učitelů, přátel a lidí, s nimiž obvykle souhlasím, jsou komplementariány a že se s nimi nechci poškorpit. Chci navrhnout životaschopnou alternativu, která je neméně křesťanská, hluboce letniční a která může představovat pro řadu sester a bratrů vítanou svobodu.
Co je to sęlâ?
Hebrejské slovo סֶלָה (sęlâ) se vyskytuje 71 krát v 31 žalmech, v Abakukovi 3 krát a jeho význam je nejasný, takže jej některé překlady zcela vypouštějí (např. Český ekumenický). V tomto článku uvedu jeho významné interpretace, s nimiž jsem se dosud setkal. Plný výčet všech výskytů slova sęlâ uvádím v příloze na konci článku.
Definice, přijetí a význam historicko-kritického přístupu
Jedním z předmětů, které jsem musel v minulém semestru absolvovat, byl předmět Exegeze Starého zákona. Velmi jsem se na něj těšil. Profesor tohoto předmětu, Robin Routledge, je asi nejvíce publikovaným profesorem, jakého jsem kdy měl. Velmi si cením jeho práce. Jeho texty jsou vždy excelentně zpracované a zdokumentované. Přemýšlím, že jej požádám o vedení své diplomky. Bohužel, nebyl jsem na jeho přednáškách jaksi ve své kůži. Celý týden jsem musel finišovat seminárku pro předchozí předmět, což mé pozornosti neprospělo.
Na Akademii jsem nyní nahrál seminární práci, kterou jsem v tomto předmětu vypracoval. Zadání byla předem daná a poněkud těsná na můj vkus. Zvolil jsem si definovat a zhodnotit historicko-kritickou metodu. Tohoto zadání jsem ale chtěl použít jako příležitosti k odpichu metodologické části své diplomky. Dal jsem si proto záležet a pokryl docela velké množství problémů. Asi až trochu moc.
Smrt jako problém teistické evoluce?
Na webu Kreacionismus.cz nedávno vyvěsili článek Teistická evoluce a nová teologie. Je to článek od Josefa Potočka původně zveřejněný v časopise Brána č. 2/2016. Autor se v něm zabývá nárůstem popularity tzv. teistické evoluce, která říká, že Bůh si mohl při stvoření použít přirozených evolučních procesů. Zmíněný trend je reflektován negativně. Problém teistické evoluce je spatřen v tom, „že se v řadě věcí dostává s tradičně chápaným obsahem Bible do zásadního rozporu. Jedná se především o původ člověka, o otázku pádu do hříchu a o problém utrpení a smrti.“ Všechny tři problémy se, pokud jsem článek správně pochopil, sbíhají ve třetím zmíněném, totiž v tom, že evoluce potřebuje ke svému průběhu smrt.
Perličky z konce školního roku II
Poslední asi dva měsíce pro mne byly příšerným utrpením. Kdybyste věděli, litovali byste mne, a to i pokud mne nemáte rádi. Za tento semestr jsem musel napsat čtyři seminární práce po 5 000 slovech. Rukama mi při tom dle Zotera prošlo nejméně 220 knih a článků. Čtyřikrát jsem jel do Bruselu, jednou do USA na služební cestu, za sebou jsem pokaždé nechával chudinku těhotnou ženu. Vyučoval jsem nový předmět v oboru, jenž mi není vlastní (z NZ jsem dostával spíše horší známky). Několikrát jsem musel distančním studentům vysvětlovat, co tak dlouho trvá. Kdyby se neptali, už bych to měl hotové! A co je nejhorší, musel jsem oslavit vlastní narozeniny. Dolehlo to na mne nadmíru těžce, až jsem se vzdal naděje, že to zvládnu bez nějakých prášků (srov. 2Kor 1,8). Teď, když se situace trochu uvolnila, doháním resty a píšu na blog, který mezi tím strádal.
Logika Pavlova argumentu v 1. Kor 11:2-16
Svou poslední práci jsem psal pro předmět Metody exegeze Nového zákona. Po celou dobu psaní jsem měl pocit, že odmítá být napsána. Za prvé jsem cítil nesmírnou neochotu k ní usedat. Byl jsem unavený, rozhozený předchozími neblahými okolnostmi a měl jsem jinou neodkladnou práci. Za druhé mne potkala řada nešťastných příhod. Nejprve jsem dostal průjem. Pak mi v bytě odešel jeden okruh zásuvek. Půjčené auto mi příšerně zaneřádili opeřenci, vybila se mi v něm baterka a v motoru chcípla krysa. Těsně před odevzdáním můj kluk vyhodil Aničce mobil do koše a když jej nějaký hledač popelnicových pokladů našel, zavolal mi a chtěl po mně nálezné přibližně v hodnotě dvou podobných mobilů. Tomu říkám klid na práci. Myslím, že i tyto faktory přispěly k tomu, že je finální anglický text práce plný zbytečných chyb, že některé momenty postrádají rétorickou sílu a že jsem unaven při samotné myšlence na korekturu.
Dal jsem svému blogu jméno
Jsem teď v zas v Bruselu, tentokrát na Exegezi Nového zákona. Je to můj osmý předmět z deseti a dá-li Bůh, v květnu absolvuji poslední. Doma mám ženu, čekáme druhého syna a vymýšlíme mu jméno. Napadají nás různá. A to jediné, které se nám oběma líbí a na které jsme si zvykli, je v ČR dle jakési stránky zastoupeno nulakrát a vyvolává u lidí tázavé výrazy a protažené obličeje.