Během psaní článku o křesťanském sionismu pro časopis Rozmer jsem si opět uvědomil, jak málo je v našem letničním prostředí zastoupen ne-sionismus. Jen v krátkých tezích bych proto rád shrnul, proč si nemyslím, že moderní židovská imigrace do Palestiny a současný stát Izrael jsou naplněním starozákonních proroctví o shromáždění Izraele v zaslíbené zemi nebo abrahamovských zaslíbení.
Mapování diskuse
Křesťanský sionismus má kořeny ve viktoriánské Anglii. Britské impérium bylo na vrcholu a mělo ohromný vliv i na Blízkém východě, který se stal oblíbenou destinací dobrodruhů a badatelů. Až do počátku 19. stol. se křesťanští myslitelé, kteří nezastávali teologii náhrady (supersesionismus), většinou domnívali, že Izrael se vrátí do své starověké domoviny teprve až přijme Krista. Malé skupinky proto-fundamentalistů (např. Plymouthští bratři) a proto-charismatiků (např. Edward Irving) v této době došly k názoru, že Izrael přijmout Krista před návratem nemusí a že církev má mandát k tomu, aby Židům s návratem do Palestiny pomohla. Tak vznikl dnešní křesťanský sionismus.
Škálu uvedených historických názorů můžeme shrnout takto:
- Supersesionismus (teologie náhrady). Tento názor říká, že Izrael byl vyťat z kmene olivy, jímž je Kristus. Jejich šancí na návrat k Bohu je „nezůstat v nevěře“ (Ř 11,23). Uvěří-li, stanou se církví. Všechna zaslíbení, vč. zaslíbení země, jsou naplněna pouze v Kristu (2Kor 1,20), čili v církvi. Proto v Kristu mezi Židy a pohany není vůbec žádný rozdíl (Ga 3,28) a mimo Krista na rozdílech nezáleží, protože Bůh „uzavřel pod neposlušnost“ úplně všechny (Ř 11,32). Izrael jako zvláštní Boží lid tedy již neexistuje a existovat nebude, protože byl nahrazen církví, nebo snad lépe řečeno, stal se církví, k níž se přidružili i pohané.
- Duchovní restoracionismus (víra v obnovu Izraele před Bohem). Dle tohoto názoru má Pán Bůh z Židy zvláštní plán, který souvisí se závěrem dějin. V Kristu sice jednou budou zahlazeny etnické a národnostní rozdíly, avšak ne dřív, než Židé uvidí „toho, kterého probodli“ (Za 12,10) a než bude „zachráněn celý Izrael“ (Ř 11,26). Duchovní restoracionismus nepočítá s návratem Palestiny pod židovskou vládu. V jeho perspektivě jde o duchovní návrat fyzického Izraele k Bohu. Zaslíbení daná Abrahamovi se z tohoto pohledu naplní v Božím království, na němž budou mít věřící židé podíl jako obnovený národ.
- Fyzický restoracionismus (víra v obnovu věrného Izraele v zaslíbené zemi). V této perspektivě Bůh obnoví Izrael ve fyzické zaslíbené zemi. Je to země zalíbená Abrahamovu potomstvu „do věčného vlastnictví“ (Gn 17,8), avšak pouze pokud budou zachovávat smlouvu s Hospodinem (v. 13). Porušení smlouvy se rovná ztrátě smluvních privilegií. Nevěřící Izrael nemá na svou zemi právo a současný stát Izrael proto nemůže být dílem zvláštní Boží prozřetelnosti. Bůh by si přeci protiřečil, kdyby v 6. stol. př. Kr. vyhnal kvůli hříchu Izrael do exilu a ve 20. stol. po Kr. mu navzdory hříchu zemi vrátil. Pozoruhodným paradoxem je, že věřící (ortodoxní) židé, kteří by dle abrahamovské smlouvy mohli na Palestinu vznést nárok, většinou nejsou sionisty a stát Izrael pokládají za nutné zlo, ne-li za ohavnost před Bohem, protože pouze Mesiáš, kterého stále očekávají, je do zaslíbené země znovu uvede. Tento paradox je v kontextu křesťanského sionismu často přehlížen. Pokud totiž je Izrael v 11. kapitole Římanům s kýmsi ztotožnitelný, jsou to právě ortodoxní židé, kteří stále věrně pečují o „smlouvy, Zákon, zaslíbení“ (Ř 9,4). Oni jsou ti Pavlovi milovaní „Izraelci“, ale stát Izrael neuznávají a sionismus se jim oškliví. Fyzický restoracionismus tedy odsouvá naplnění zaslíbení země k eschatologickým událostem budoucnosti.
- Křesťanský sionismus (víra v obnovu nevěrného Izraele v zaslíbené zemi). Tento názor spojuje dvě z mého pohledu problematické premisy:
- Židovský národ má teologický nárok na Palestinu aniž by přijal Krista nebo se alespoň navrátil ke staré smlouvě. Tento nárok má být odvozen od abrahamovské smlouvy, aniž by byly brány v úvahu podmínky této smlouvy (Gn 17) a deuteronomické kletby (Dt 28), které i ve Starém zákoně měly moc abrahamovské zaslíbení zvrátit a které jsou v Novém zákoně zrušeny pouze v Kristu, ale mimo Krista pořád platí (Ga 3,10 cituje Dt 27,26).
- Současný stát Izrael je naplněním starozákonních proroctví o shromáždění Izraele (např. Iz 11,12; Jr 31,8; Ez 36,24; Dt 30,3n). Dnešní křesťanský sionismus často neuznává, že řada těch proroctví se mohla definitivně naplnit při navracení exulantů v 5.-4. stol. př. Kr. nebo vznikem církve. Nepřihlíží ani k tomu, že v kontextu těchto veršů se většinou píše buď o díle Mesiáše, nebo o výrazné duchovní obnově, která má návrat do země doprovázet. Vybrané verše o shromáždění Izraele jsou bez potřebného dokazování spojeny s židovskou imigrací do Palestiny v 19.-20. stol., se založením státu Izrael roku 1948 a se současným děním na Blízkém východě. Tak to křesťanský sionismus potřebuje, protože jinak by sklouzl k fyzickému restoracionismu, který ovšem neuznává sekulární židovský stát. Teprve s vysoce problematickou doslovnou aplikací vybraných starozákonních proroctví na 20. stol. získává křesťanský sionismus svůj náboj. Tento bod je největší silou i slabinou křesťanského sionismu. V intencích experienciálního evidencialismu (dokazování doktríny zkušeností) je stát Izrael důkazem Božího díla na zemi. Na druhou stranu stačí zapochybovat o legitimitě státu Izrael, resp. o tom, že za ním stojí Bůh a křesťanský sionismus padá. K tomu se přidává otázka eschatologické povahy státu Izrael. Ten byl založen roku 1948, čili před 77 lety. Jak dlouho tento stát se svými nekončícími kontroverzemi vydrží být v očích křesťanských sionistů eschatologickým znamením? A mohou ti, kteří jsou kdesi na pomezí sionismu a fyzického restoracionismu říkat, že proroctví o shromáždění se naplní v jedné generaci a nedílná proroctví o duchovní obnově až v další? Jelikož jde o otázky každým rokem složitější, musíme křesťansko-sionistickou hermeneutiku těchto proroctví označit za velmi spornou.
Základní teze nesionismu
V takto zmapované diskusi můžeme nesionismus vidět v restoracionismu i v supersesionismu (teologii náhrady). Tyto přístupy se mohou značně lišit. Teologie náhrady může restoracionismu vytýkat nedůslednost v jeho snaze zachovat kousek Božích zaslíbení Izraeli alespoň pro budoucnost a tím je upřít církvi. Restoracionismus zase může trvat na neodvolatelnosti Božího povolání izraelského národa (Ř 11,29) a nařknout supersesionisty z toho, že mají příliš tlusté teologické sklo při čtení Starého zákona. Mezi sebou se mohou restoracionisté přít, zda má Izrael uvěřit před Kristovým příchodem, nebo zda k jeho obnově dojde až v miléniu (tisíciletém království). Mimo tato hašteření se však nesionisté shodnou, že (1) etnický Izrael nemá bianko šek na Palestinu a že tudíž (2) současný stát Izrael nevznikl zvláštní Boží prozřetelností jako eschatologický milník v naplňování Božích zaslíbení. Pro tyto dvě základní teze uvedu několik argumentů. Jelikož dlouhodobě zastávám pozici na pomezí supersesionismu a duchovního restoracionismu, fyzický restoracionista si některé z nich bude muset modifikovat, nicméně ani on by neměl mít pocit zásadní neshody.
1) Pavlovské epištoly a abrahamovská smlouva
Abrahamovská smlouva, která je hlavní biblickou zárukou vlastnictví zaslíbené země, je podle nesionismu rozšířena na všechny, kdo věří stejně jako Abraham. V Římanům 4,13 Pavel píše:
Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry. (Ř 4,13)
Pavlova zmínka o „zaslíbení, že bude dědicem světa“, je podle mne narážkou na původní zaslíbení země (Gn 12,7; 13,15; 17,8). Abrahamovými potomky, čili právoplatnými dědici tohoto zaslíbení, jsou všichni, kdo věří jako Abraham (v. 12). V dané pasáži nevidíme rozlišení mezi duchovním požehnáním skrze víru a fyzickým požehnáním skrze pokrevní příslušnost. Zaslíbení podle mého názoru nelze dělit na duchovní a fyzická dle pokrevní příslušnosti, a to proto, že jediným pravým Abrahamovým dědicem, čili dědicem Božích zaslíbení, je Kristus (Ga 3,16; 2Kor 1,20) a v Kristu „již není Žid ani Řek“ (Ga 3,28; Kol 3,11). Ježíš Kristus má jako Abrahamův zaslíbený potomek výhradní nárok na všechna abrahamovská zaslíbení.
Boží království jako cíl zaslíbení není bufet, v němž si Židé vezmou Palestinu a křesťané duchovní požehnání. Je to jedna doména s jedním Pánem, jediným dědicem všech zaslíbení. Proto zaslíbení země, i kdyby bylo myšleno s výhledem k současnosti a značilo dnešní nebo budoucí Palestinu, nemůže být naplněno mimo novou smlouvu, jejíž účastníci musí věřit v Krista (Ga 3,22.28).
Domnívám se, že právě jako si Pán Bůh vyvolil Abrahamovu rodinu víry, aby požehnal celý svět (způsobil skandál partikularity), tak posléze dosáhl tohoto cíle, když skrze zaslíbeného dědice, žida Ježíše Krista, rozšířil své vyvolení na všechny, kdo v něj věří (způsobil skandál univerzality). Domnívám se, že mnozí křesťanští sionisté i mnozí restoracionisté se zastavili u skandálu partikularity, aniž by přijali skandál univerzality. Žid Ježíš Nazaretský není pro pohany Kristus, protože je židovský Mesiáš. Je židovský Mesiáš právě proto, že je pro pohany Kristus. V Kristu je vyvolen Abraham, Kristus je měřítkem Tóry a v Kristu je pomazán David právě proto, že v Kristu je vše stvořeno (Kol 1,16). Z toho vyplývá, že aby mohl Abram ve střední době bronzové vůbec přijmout jakékoli zaslíbení, musí Kristus zemřít na kříži jako prostředník nové smlouvy. Partikularita musí být přijata skrze univerzalitu. Partikulární Abraham, semitský pastevec střední doby bronzové, obdržel od Boha požehnání skrze Boží úradek, který přesahoval jeho lokální situaci. Proto musel Abraham dát desátek Melchisedechovi, králi pokoje, který je předobrazem Krista (Žd 7,1–7). A jelikož „nižší přijímá požehnání od vyššího“ (v. 7), obdržel Abraham zaslíbení země jen a pouze proto, že Kristus přinesl oběť na kříži. Mimo Krista Abraham nikdy žádné požehnání neměl. Proto je partikularita podřízena univerzalitě a proto je židovské zaslíbení země podřízeno vyššímu Božímu plánu Božího království.
Někdo by namítl, že z mé argumentace nemusí vyplývat ztráta práva Židů na Palestinu, protože to je právě Kristovou novou smlouvou zaručeno. Ani s tím bych nesouhlasil, ale už bych se nedohadoval, protože jakmile je zárukou práva na zaslíbenou zemi nová smlouva, pak není možné, aby současný odpadlý Izrael měl na tuto zemi nárok. Jde o diskusi v rámci supersesionismu a restoracionismu, z níž je sionismus vyloučen.
2) Lukáš-Skutky a obnova Izraele
Lukášské žalmy (Magnificat v 1,46–55; Benedictus v 1,68–79; Gloria v 2,14; Nunc dimittis v 2,29–32 a prorokyně Anna v 2,36–38) společně dosvědčují, že vykoupení Izraele nastalo narozením Ježíše. Marie hovoří o naplnění věčného milosrdenství pro Abrahama (1,54–55), Zachariáš podobně zmiňuje svatou smlouvu s Abrahamem (1,72–73), Simeon Ježíše nazývá slávou Izraele a světlem národů (2,32) a Anna o něm hovoří jako o vykoupení Jeruzaléma (2,38). Záměrem těchto žalmů je sdělit čtenáři, že Ježíš je naplněním všech starozákonních smluv a zaslíbení.
V tomto světle je vyprávění Lukáše a Skutků příběhem o tom, jak vlastně to naplnění starozákonních smluv v praxi dopadlo. Dopadlo tak, že
- Ježíš zemřel na kříži podle Písem (Lk 24),
- Bůh dal církvi svého Ducha, jak zaslíbil (Sk 2) a
- bohatství duchovních požehnání se skrze Ducha svatého rozšířilo na všechny národy (Sk 15).
A jelikož nic v Lukáši a Skutcích nenaznačuje obnovu suverenity národního Izraele v jeho starozákonním bydlišti, nelze než se domnívat, že tato suverenita pro národní Izrael není nedílnou součástí Božího plánu spásy. Dobrá zpráva pro Izrael totiž spočívá nikoli v tom, že dostanou státní suverenitu, ale v tom, že Bůh vzkřísil z mrtvých Ježíše. Právě to a nic jiného je v Lukáši a Skutcích tím pravým a definitivním naplněním Božích zaslíbení.
32 A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které dostali naši otcové, 33 splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ (Sk 13,32n)
3) Židům 11 a trvalé město
Jak si to ale měl žid prvního století přebrat? Bůh jim zaslíbí zemi, ale nakonec jim ji nedá? Je snad Bůh nevěrný? Bůh není nevěrný, ale jeho zaslíbení byla směrovkami a předobrazy spíše než statickými dogmaty. Autor listu Židům to vysvětluje tak, že skutečné Boží odpočinutí nenalezne Izrael v Palestině, ale v Kristu. Jozue totiž ani navzdory vojenskému úspěchu Izrael do odpočinutí neuvedl (Žd 4,8) a Abraham, jemuž byla země zaslíbena, sám očekával daleko více než zemi:
8 Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde. 9 Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. 10 Očekával totiž město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. (Žd 11,8–10)
Abraham „očekával město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh“. Jelikož Jeruzalém existoval již v Abrahamově době (Gn 14,8), nemohl Abraham očekávat slávu pozemského Jeruzaléma, jehož stavitelem nebyl Bůh. Očekával budoucí slávu Nového Jeruzaléma (Zj 21,2). Abrahamova skutečná radost nebyla v tom, že jeho potomci budou jednou vládnout cípu Levanty, ale v tom, že jeho zaslíbený potomek přinese požehnání všem národům (Gn 12,3). Proto může Ježíš tvrdit, že „Abraham zajásal, že mohl uvidět můj den“ (J 8,56). Nad čím zajásal? Nad Kristovým dílem spásy.
Abrahamův skutek víry přesahoval pozemské a dočasné k tomu, co je nadzemské a věčné. V tom dle mého názoru spočívala jeho spasitelná víra (Gn 15,6). To pozemské držení a dobývání země je pouze nikdy neúplným předobrazem budoucího vstupu církve do Božího odpočinutí (Žd 4,8). Z toho vyplývá, že nárok Židů na jejich starověkou domovinu je z hlediska dějin spásy jen epizodou a jejich pobyt či absence v Palestině je již jen otázkou všeobecné Boží prozřetelnosti a nikoli zvláštní Boží prozřetelnosti, která dohlíží na Boží plán spásy. Proto platí, že Židé na zemi nikdy nedojdou naplnění zaslíbení a pokoje, ani kdyby ovládli vše od Nilu po Eufrat (Gn 15,18). Veškerá váha jejich dědictví na ně čeká v Kristu, jak je psáno:
13 Tak tedy vycházejme k němu ven za tábor, nesouce jeho potupu. 14 Neboť zde nemáme trvalé město, ale toužebně hledáme to budoucí. (Žd 13,13)
Závěr
Toto jsou základní ukazatele mé teologie Nového zákona. Otázky hermeneutiky starozákonních proroctví jsem přeskočil, protože je pokládám ve světle výše uvedeného za sekundární. V zásadě si myslím, že pokud Nový zákon něco označí za naplněné v Kristu, neměli bychom se pokoušet být chytřejší, byť některé případy mohou být předmětem zajímavé diskuse. Otázky současné situace v Izraeli, vztahu křesťanů k Židům, definice Izraele a podobně, pokládám za terciární, protože dokazování doktríny zkušeností musí být v letniční teologické metodě vždy založeno nejdříve na doktríně.
V lidovém pentekostalismu má křesťanský sionismus podobně jako dispenzacionalismus nebo sporná charismatická učení velmi silné zakotvení. Je to otázka koloritu, lidového folkloru. Domnívám se, že se zráním hnutí se to bude měnit. Letniční teologové se od sionismu poměrně často odvrací již nyní. Lidoví kazatelé se od sionismu dle mého názoru odvrátí ze stejného důvodu, z jakého v 19. stol. vyměnili postmilenialismus za premilenialismus – nefungovalo to.
Tím netvrdím, že k. sionismus nemůže mít své opodstatnění v jiném teologickém rámci (např. v dispenzacionalismu). Pouze se domnívám, že teologie pozdního deště, jak ji zastává novější klasická letniční teologie, má nejblíže ke smluvní teologii, která dle mého názoru ve své konzistentní podobě vždy tíhne k teologii náhrady nebo, jak vidíme často u letničních, k restoracionismu. Očekáváme-li přeci již od Wesleyho „slávu budoucích dní“ (Ag 2,9) a naplňuje-li se tato sláva vylitím Ducha, očekáváme i obrácení Izraele a „život po zmrtvýchvstání“ (Ř 11,15).
V perspektivě restoracionismu a teologie náhrady, což jsou v akademické evangelikální a letniční teologii zdaleka nejrozšířenější směry, každopádně platí, že současný fyzický Izrael nemá teologický nárok na Palestinu a že vznik a přetrvání státu Izrael není dílem zvláštní Boží prozřetelnosti. Zda má současný stát Izrael ještě jiná ospravedlnění, např. morální nebo historická, není předmětem teologické úvahy. Obecně se domnívám, že křesťané by měli v konfliktních politických situacích zaujímat postoj v Duchu Kristově, který se vyznačuje soucitem, pokojem a odpuštěním.
Reakce na:
Má Izrael teologický nárok na Kanáan?
Kontrast mezi supersesionismem a sionismem zde je potřeba doplnit o restoracionismus, a to nejméně o jeho duchovní i fyzickou variantu. V celé této sérii článků chybí restoracionismus jako životaschopnější alternativa. V perspektivě fyzického restoracionismu mohou mít uváděná SZ proroctví futuristické a doslovné naplnění. Naopak není potřeba se přít o to, že právě současný stát Izrael je naplněním těch proroctví. Taková pře pozbývá smyslu s každým dalším dnem.
Uvedená definice sionismu je hybridem fyzického restoracionismu a sionismu. Sionismus = Izrael má nárok na svou zemi a stát teď. Fyz. restoracionismus = nárok na zemi budou mít ti židé, kteří přijmou Krista. Mezi tímto musíme pevně rozlišovat.
Jedním z nejsilnějších argumentů proti sionismu je universalizující princip NZ např. v Ř 4,13. Ten je potřeba případně adresovat. Jde o to, jak Římanům 4,13 vnímali původní posluchači? Co si mysleli při čtení tohoto verše? Co vnímal žid 1. stol. při poslechu Galatským 3,29?
Myslím, že nemá cenu se vyjadřovat ke všemu, co vidím jinak. NZ je postaven na hebrejském myšlení paradoxů. Ale o tom to není. Bohu jsou milí pro své otce Židé, o kterých Pavel píše, že jsou nepřáteli Božími pro evangelium:
„Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce“
Nebo zde vidíš dva podměty? Moc nerozumím, koho nazýváš věřícími Židy? Ty kdo mají Otce (nutně i Syna) nebo i ty, kdo byly vylomeni pro svou nevěru? Zdá se mi, že rozlišuješ Židy mimo Krista na věřící a nevěřící. Nebo se pletu? Nevím, zda to správně chápu, ale jsou snad tři skupiny? Verš však mluví o nepřátelích evanangelia, Bohu milým pro své otce. Jak to rozdělit na dvě skupiny fakt nevím…
Chápání, že kříž připravil Židy o jejich zemi v Písmu nikde není. Pakliže Kristus zdědil zemi, pak ji přece nezdědil „proti“ svému národu, ale „v jeho prospěch“. Byl a je to Žid. Pavel ale jasně Píše, že Židé přišli o spásu, ale zemi nezmiňuje. Naopak, Židé ještě 70. let žili V Kanáanu a modlili se v chrámu. Probuzení je čekalo po letnicích, kdy Petr uzdravoval stínem tisíce lidí. Že by v té době již ztratili právo bydlet v zemi?
Ř a Ga podle mne opravdu mluví o spáse. Možná to jen špatně čtu, ale nevidím zde ztrátu Kanáanu :-) Rozšíření přece není ztráta. V čem se pletu?
Nedovedu si představit, že by citace Abrahamovy smlouvy Petrem neznamenala i vlastnictví země. Alespoň Štěpán to tak neviděl (Sk 7:5).
Rád uznám omyl, ale vlastně cituješ stále dokola to samé. Nic nového.
Ano, rozlišuji židy mimo Krista na věřící a nevěřící. Myslím, že Římanům 9–11 se zabývá věřícími židy (Ř 10,2) a že Pavel sekulární moderní Židy s nejasným původem vůbec nemá v hledáčku.
Ovšem k tomu oblíbenému „hebrejskému myšlení“. Je častou taktikou, jak psal James Barr, apelovat na hebrejské myšlení k podpoře nějaké věci, aniž by bylo někomu jasné, co to vlastně je. Od dob Barrovy knihy The Semantics of Biblical Language to v akademických kruzích nikdo moc nedělá. Když už je něco pro hebrejské myšlení typické, je to holismus. V hebrejském myšlení není dualismus těla a duše. V perspektivě hebrejského myšlení je dělení exodu na fyzický a duchovní nonsens. Takhle Bůh v hebrejském myšlení nepracuje.
Jistě, v NZ nevidíš ztrátu Kenánu, protože už nebylo co ztrácet. Abrahamovská požehnání náleží Kristu, obnova je skrze Krista, Bůh v Kristu tvoří nového člověka. Izraelská národní identita je tak bezpředmětná, jakož i nárok Abrahamových potomků na zemi.
Musím citovat „pořád to samé“, protože jsi se s těmi verši stále nevypořádal. Vzhledem k širokému konsensu komentátorů se domnívám, je to bude velmi obtížné.
Tento verš ukazuje, že abrahamovská zaslíbení zahrnují nikoli jednu zemi, ale celý svět. Celá kapitola říká, že tato zaslíbení se přenáší na věřící bez ohledu na pokrevní příslušnost.
Štěpán ve své řeči, z niž cituješ, universalizuje Boží „teritorium“ na celý svět a vysloveně naráží na fyzické místo Božího přebývání, které mělo být výsadou Izraele (Sk 7,48n). Štěpánova řeč vysílá jasný signál: o zemi tu už nejde.
Nejprve prosím o citaci Štěpána, kde zaslíbení univerzalizuje na svět.
Nevím, jak to ještě lépe vysvětlit. Zkusím to tedy ještě jednou a naposled. Pak už budu jen odkazovat. Pokusím se to vyložit polopaticky, i když netvrdím, že mám nutně ve všem pravdu. Pokud se mýlím, rád to příjmu (pokud budu schopen).
Osobně jsem přesvědčen, že Pavel nemluví o vlastnictví fyzické země v přítomnosti, ale v příslibu (já jsem například zemi neobdržel). Požehnání je v tom, že národy budou skrze Krista požehnány spásou v naději a obdrží Ducha svatého (Gal 3,14). Konečná spása je pak věčný život ve vzkříšeném těle na nové zemi, která je Abrahamovi a jeho potomkům skrze Krista (potomka) zaslíbena při vzkříšení. Tak mluví i 11 kapitola Židům, která srovnává dočasnost Kanáanu s věčností na nové zemi. Může to být již v miléniu, ale definitivně jistě na nové zemi.
Tedy Gn 12,7 (lépe 13,4) Kanaán (čtyři světové strany) jsou dle Ř 4 a Žd 11 nebeský Jeruzalém, vládnoucí celé zemi.
Odmítám ovšem Tvoji logiku, že skrze příslib země v budoucnu, je okamžitě zrušeno právo Židů na současný Kanáan. Je to, jako kdybych dostal příslib bydlet po smrti v paláci, ale nepustili mne proto do garsonky.
Ale jistě:
Jaké bude „místo“ (topos) Božího odpočinutí, když celé nebe je Jeho trůnem? Idea Božího přebývání s jeho lidem je v centru exodu (Ex 29,45; Lv 26,11). Štěpán Boží příbytek přesouvá do nebe a celou planetu má za „podnož Hospodinových nohou“. Tím universalizuje původní teritoriální princip.
Chápu Tvé vysvětlení Římanům 4,13, ale nesouhlasím s ním, protože se snaží klikatě obejít jednoduchý význam toho verše. Ty jsi samozřejmě zemi obdržel a obdržíš v Božím království. Bude to i Tvé dědictví.
Toto píše Pavel, který velmi dobře věděl o abrahamovské smlouvě. Sám je žid. Píše židům. Žije v době, kdy Izrael nemá svou zemi pod kontrolou a schyluje se k povstání, válce, apod. Píše do diaspory židům, kteří nebydlí v zaslíbené zemi. A tento Pavel říká: Abraham dostal zaslíbení, že bude dědicem světa (čili nejen země) a toto zaslíbení přijímáme vírou. Nedává žádný prostor spekulantům s pozemky. Kašle na to, jak se vyvrbí politika v Judeji. Nikomu nepíše, aby se tam vrátil. Prostě bere to Abrahamovo zaslíbení a říká: Na, to máte v Kristu hotové.
„Je to, jako kdybych dostal příslib bydlet po smrti v paláci, ale nepustili mne proto do garsonky.“ A víš co? Ono se to mnoha lidem děje. Křesťanům častěji než Židům. Je o tom celá 11. kap. Židům a celé dějiny církve. Žijeme v napětí mezi zaslíbením a naplněním. Křesťané na tom nejsou z tohoto hlediska lépe než židé. A přitom právě my jsme ti, kdo v Kristu zaslíbení dědí. Co mají říkat křesťané, co jsou navzdory své víře stále chudí a někteří dokonce nemocní?
Pořád nechápu, v čem je ten rozpor? Snad, že do té garsonky je podle Tebe nepustil Kristus, který na ní dostal dekret (a nejen na ni, ale na celý svět). Ano, on je z ní dokonce vyhnal a nyní je vede zpět. Prožili holocaust, staletá trápení, pogromy a nyní se na nich rozhodl oslavit. Čeká je ještě konečná válka v níž poznají svého vykupitele. Tak to chápu. Uznávám, mohu se mýlit, nechci to tlačit na sílu, ale tak to jednoduše vidím. Pokud se mýlím, nechť je mi Bůh milostiv. Věřím, že to není spasitelné.
Rozpor je v tom, že Kristus dává věřícím naději na Boží království, nedává však nevěřícím naději na pozemskou „garsonku“ nebo nějaké teritorium. Má mít „ušlechtilá oliva“ nárok na Kristovo požehnání i mimo tučnost olivy? To nedává smysl. Jde to proti logice Římanům 11.
„Ano, on je z ní dokonce vyhnal a nyní je vede zpět.“ O co opřít domněnku, že Kristus Židy „vyhnal“? Myslíš jako v 1. stol.? Oni už tehdy byli rozptýlení (J 7,35).
Izrael 1. stol. se pokládal za 1/ rozptýlený, 2/ bez vladaře (neměli v Judeji suverenitu), 3/ bez Boží přítomnosti v chrámu. Kristus toto vyřešil, když 1/ svořil nový národ (1Pt 2,9), který bude shromážděn (Mk 13,27), 2/ usedl po Boží pravici (Žd 1,3) a 3/ poslal do chrámu svého Ducha (Sk 2; 1Kor 3,16).
Já si dodnes myslím, že Bůh dává lidem území a že se Kristus stará o naše potřeby a my bychom měli jednat stejně. Ale budiž (Jakub 2,15–16).
Myslím, že jsme se ale dostali do bodu, který bych nazval následovně: Ty jsi přesvědčen, že máš argumenty a já na ně špatně nebo nedostatečně odpovídám. Já si zase myslím, že znovu a znovu pokládáš zodpovězené. Ale toto je i stav, kdy končí většina teologických disputací. Jejich přínos obvykle není v tom, že někdo zvítězí, ale v tom, že se otevřou všechny nuance a promyslí všechny úhly pohledu. Typický je obraz sklenice napůl prázdné nebo napůl plné.
I když si myslím, že mám pravdu, není to spasitelné dogma a samozřejmě se mohu mýlit. Navrhuji tedy už to uzavřít. (To jsem navrhoval vícekrát, ale vždy jsem se k tomu nakonec vrátil :-).
Co je ale pro mne nyní podstatné? Zjistil jsem, že vedeme debatu o něčem, co tak trochu hýbe světem. Ta malá nudlička u moře je zřejmě pro někoho velice důležitá. Ostatně, kdo si přečte Bibli, zjistí proč. Co jsem ale z různých debat vyčetl – opět, nevím, zda to tak je. Byl to vždy okraj mého zájmu, ale:
1. Křesťanský sionismus podpořil židovský sionismus
2. Bez podpory křesťanského sionismu by zřejmě Izrael neobstál
3. Křesťanský sionismus je menšinovým názorem a je držen zejména pentekostalisty a fundamentalisty
4. Největší oporu má v dispenzacionalismu a je spojen teorií vytržení
Co z toho plyne? Je-li to hereze, pak v podstatě pomohla vzniku státu Izrael, potažmo i řadě konfliktů a válek. Nesouhlasím s Tebou, že jde o militantní doktrínu, která válcuje druhé. Možná ve Tvé konkrétní situaci ano. Na místě AC bych s Tebou jednal asi jinak. Požádal bych Tě, abys shrnul své názory a napsal o nich článek do časopisu. Pak bych možná ještě uspořádal seminář, kde bych Ti dal prostor a povolal bych nějakého kvalifikovaného oponenta, asi z USA, kdo se tím zabývá. Možná bych tomu pak věnoval celé číslo ŽvK, protože to jistě řeší i řada dalších. Pak, věřím, že by to celé utichlo. Proč kvůli tomu rozbíjet církev nebo někoho diskvalifikovat? Žel, ale vím sám, kam vede potřeba jednoho jediného správného názoru a umlčování druhých v otázkách, kde má být pluralita.
Po celém světě ale narůstá vlna antisionismu. Dokonce i mezi republikány. Evropa se propadá do antisemitismu. Uvědomuji si, že v USA mohou být apokalyptičtí sionisté opravdu nebezpeční. Je to často mix Království nyní a sionismu. To zastávají i lidé kolem Trumpa. Ale s historickým sionismem to podle mne nemá nic společného. Je to podobné, jako míchat letniční a charismatiky. Pro mnohé je to stále jedno a to samé a bohužel, už je to skoro pravda.
Izrael pro mne není vzor ctnosti. Je to často semeniště LGBT agendy a v době Covidu se Netanjahu choval jako diktátor k vlastnímu lidu. Ale i církev, která má Ducha svatého, se nechová často lépe. Takže to bych nechal stranou.
Sionismus je tedy doktrína buď velmi prospěšná, plní úlohu být církvi solí a světlem světu, která nakonec může vést k tomu, zda se člověk v závěru dějin postaví na Boží stranu nebo na stranu nepřítele. Nebo je to doktrína politická a velmi nebezpečná, odvádějící od Krista a pravého evangelia, před kterou je třeba varovat a vyvrátit ji. Je to učení, které buď definuje úplný závěr dějin a Kristův příchod, nebo vede ke klamnému doufání a snaze Bohu pomoc ukončit dějiny. Vidím proto jako hloupé umlčovat stoupence z obou stran, ale naopak je vtáhnout do hry jako bratry a diskutovat, je-li ještě o čem.
Zmínil jsi, že doporučuji Browna. Nechci být černobílým. Doporučuji i jeho Nemít strach z Antikrista. Ale stále tam cítím jeho učení o velkém probuzení, ke kterému ho jeho pojetí sionismu vede, zatímco ukončení doby pohanů nutně vede k opaku. Ale to je osobní pohled. Zjistil jsem, že to zdaleka není primitiv, ale má věci promyšleny. Je pro mne tedy nepřijatelným ze strany Pensacoly, kde jeho vliv je více než špatný. Zdráhám se jej vidět jako vlka, ale možná ten odkaz na jeho videa nakonec stáhnu. Stejně tak nesouhlasím s kalvinisty, a přesto od nich čerpám mnohé.
Ano, křesťanský sionismus podpořil sekulární sionismus. Byl to omyl založený na chybném výkladu SZ proroctví a ono to vyšlo. Sionismus nemusí být doktrína „buď prospěšná nebo nebezpečná“. To je moc černobílé. Je to prostě omyl z 19. stol. Vitální alternativou je restoracionismus, čili možnost, která mnoha sionistům uniká, nechápou ji. Myslím, že dokud bude existovat židovský stát, bude mít sionismus vždy významné zastoupení. Lidé potřebují vidět nějaký materiální důkaz Božího díla a zde se to nabízí. S tím je spojena taková ta pravicovost sionistů, která je vzhledem k jeho ideologickým základům vlastně paradoxní. Lidé ale chtějí vidět kazatele prosperity, jak mu prosperita funguje a židovský stát, jak funguje ve svém dávném teritoriu.
Jsem přesvědčen, že smluvní sionismus je nemožný. Pawsona doporučuji, protože je to menší zlo, ale tuto odnož sionismu kolem McDermotta pokládám za neprůchozí. Sionismus se musí vydat cestou progresivního nebo klasického dispenzacionalismu. Problémy s tím spojené jsou z hlediska letniční teologie dle mého názoru nepřekonatelné a široký konsensus mezi akademickými teology a biblisty odpírající sionismu mi ukazuje právě tímto směrem.
Myslím ale, že dokud bude existovat židovský stát, bude mít sionismus vždy významné zastoupení. Lidé potřebují vidět nějaký materiální důkaz Božího díla a zde se to nabízí. S tím je spojena taková ta pravicovost sionistů, která je vzhledem k jeho ideologickým základům vlastně paradoxní. Lidé ale chtějí vidět kazatele prosperity, jak mu prosperita funguje a židovský stát, jak funguje ve svém dávném teritoriu. Dává jim to pocit síly, obdivu, a ukotvuje to jejich víru. Jenže Bůh je na kříži skrytý.
Cestou vpřed by například a mimo jiné bylo, kdyby ses pokusil o hlubší polemiku s výkladem Ř 4,13 na základě příslušné literatury. Například začít u dříve doporučených komentářů:
Akademická diskuse se nemůže opírat jen o slogany, verše vytržené z kontextu a bodré storky ze života. Je potřeba k. sionismus zasadit do hermeneutického rámce a teologické vize. Dispenzacionalisté to mají promyšlené, byť bych s nimi nesouhlasil už vůbec.
No, být Tebou, byl bych opatrnější v těch odsudcích. Plejáda otitulovaných lidí, kteří neudrží inkoust, ještě nemusí být znamením pravověrnosti. Pokud budu stejně upřímný, pak ani kilometry teologických konstrukcí nezabránily tomu, že se Židé vrátili do své domoviny. Ani když zpochybníš jejich identitu, ani když jim napíšeš, že měli nejprve praktikoval Zákon. Ostatně, ani Ježíš při svém nenaplnil očekávání rabínů :-)
Tak z mé strany je to reflexe založená na studiu historie a teologie. Nejsou to odsudky. Sám zastávám doktríny, u nichž si nejsem úplně jist, zda nejsou také omylem té fermentace 19. stol.
„Plejáda otitulovaných lidí“ mě nezajímá. Zajímá mě konkrétní průzor do socio-historické (nebo gramaticko-historické, chceme-li) situace 1. stol Zajímá mě, jak to viděl Ježíš, jak to učili apoštolé a jak to vnímali původní posluchači. Pokud k tomu někdo má co říci, chci ho poslouchat.
„Kilometry teologických konstrukcí nezabránily tomu, že se Židé vrátili do své domoviny.“ Jako nesionista nemám problém s tím, že se tam někteří židé vrátili. Upírám jim jen teologický nárok. Existence státu Izrael není teologicky významná.
„Ostatně, ani Ježíš při svém nenaplnil očekávání rabínů“. To je argument, který jde proti k. sionismu. Ježíš totiž nenaplnil očekávání rabínů, protože nebyl dost macho, nebyl vojevůdce a odvážil se zemřít. Stát Izrael dělá pravý opak. Místo aby zemřel sám sobě, spoléhá na svou vozbu a vojenské svaly.
„Existence státu Izrael není teologicky významná.“
Má cenu psát knihy, diskutovat, vést dokonce války, pokud je to teologicky tak bezvýznamné?
Tou už jsou takové opět bezpředmětné otázky. Ty moc dobře víš, jak jsem to myslel. To, že je něco velkou moderní kontroverzí, neznamená, že to má teologický význam. Stojí za to občas si připomenout, proč to ten teologický význam nemá.
Samozřejmě, že vím, jak jsi to myslel. Ale pochop můj pohled. Pokud nějaké hnutí (a teologové všech dob) usuzují, že se Izrael navrátí na své území a ono k tomu dojde, a to za dramatických, podle mne až zázračných okolností, a pokud o tom už 70 let prakticky denně referují zpravodajství, pak to teologický význam má. Že by se něco takového událo bez svrchované Boží režie, jaksi nahodile, Bohu za zády, tomu nevěřím ani náhodou. A pakliže je to Boží zkouška nebo – jak jsem slyšel – ďáblova past, pak to prostě teologický význam má. O něčem teologicky bezvýznamném se nepíší tuny teologické literatury.
Tak ony to nejsou zas takové tuny. Věnují se tomu evangelikálové a různá naše hnutí. Nenapadá mě významný současný teolog, který by tomu věnoval jedinou monografii, ale určitě mě kdyžtak doplníš, ať dáme dohromady aspoň deka, když ne tuny.
Pro srovnání se zeptám, jaký teologický význam mělo Hasmonejské království? Jistě, futurista namítne, že o tom se v SZ (dle něj) neprorokovalo, protože se prorokovalo teprve o moderním Izraeli. Ale jak to zjistit? Jak si být jist, zda náhodou není moderní Izrael analogií Hasmonejců spíše než tím definitivním údajně prorokovaným shromážděním?
Zadal jsem si do Google Scholar a Google Books „Christian zionism“ a vyjela na mne hezká řádka knížek a publikací. Pokud měly DOI, pak jsem si některé stáhl. Jsou to monografie například ve formě třeba zvláštního čísla nebu disertace. Není to vždy teologie, ale i sociologie, religionistika a politologie a historie, které ovšem z teologie, minimálně opisně, vychází.
Abych řekl pravdu, nevím, zda to celé budu číst. Netušil jsem, jak je to aktuální. Já jsem prostě vždy viděl: proroci ukazují, že se před příchodem Krista Izrael nastěhuje zpět a při pohledu na svět jsem to viděl. Bylo mi nepochopitelné, že to někdo zpochybňuje a ty teologické konstrukce jsem vůbec neznal. Je to pro mne docela nové. Jen jsem viděl, že definitivní naplnění Abrahamovy smlouvy bude při vzkříšení, ale netišil jsem, že v mezičase někteří tvrdí, že smlouva již neplatí skrze její naplnění v Kristu nebo že její rozšíření znamená zneplatnění pro nemesiánské Izraelce. Trvalo mi opravdu dlouho, než jsem to pochopil, jak je to myšleno. Snad to nyní konečně chápu.
Google Scholar je dobrý sluha, ale zlý pán, protože podobně jako AI nedokáže měřit reálný výtlak publikací v daném oboru. Ale dobrá. Heslo „Christian zionism“ vrací 118 000 výsledků. Heslo „Christian missions“ 2 260 000 výsledků.
Mezi významné teology se počítají v letničním hnutí např., avšak ne pouze, Frank Macchia, Amos Yong, Wolfgang Vondey, Steven Studebaker, Velli-Matti Kärkkäinen, Simon Chan, Steven J. Land, apod. U nikoho z nich si nevybavuji nejen monografii, ale ani článek na toto téma.
V jiných tradicích to je obdobné. Nevím o tom, že by Lonergan, Tracy, Jenson nebo za biblisty N. T. Wright, Bauckham, Keener, věnovali tomuto tématu článek nebo monografii. Mohu se plést, klidně použij Google Scholar a oprav mě.
Až mě překvapuje, jak je to pro běžné teology marginální. Souvisí to s tím, co jsem tu už psal. Je to ožehavé téma malého užitku.
Uvědomuji si, že zde dlužím dvě odpovědi. Když to čtu, vypadá to, že se jim vyhýbám.
ad Štěpán) To jsi napsal velmi hezky (to myslím vážně). Přesto bych k tomu namítl, že se zde mluví o chrámu, nikoliv o zemi. Jak říká Brown, Ježíš je nyní tím chrámem, ale nikde není uvedeno, že by byl Ježíš Novou zaslíbenou zemí. (Myslím ale, že by s tímto šlo do jisté míry polemizovat).
ad vyhnání) Věřím, že Ježíš po svém nanebevstoupení přejal z rukou Otce moc nad národy (Zj 2,26–28). Vyhnání zmíněné Kristem v Lukášovi tedy chápu jako Boží trest z rukou Krista v roce 70. (Lk 21,4 a Mt 23,37–38).
„Padnou ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny národy. A Jeruzalém bude šlapán od pohanů, dokud se nenaplní časy pohanů.“
1/ Ano, jde o chrám. V Judaismu 1. stol. byla země a chrám spojeny. Chrám musí být v zaslíbené zemi. V NZ je ale chrám ne v zemi a dokonce ani v Ježíši, ale sestává z církve, která je Kristovým tělem. Územní aspekt se ztrácí, universalizuje.
2/ Vyhnání zmíněné Kristem v těch eschatologických diskurzech nemusíme vidět jako Boží trest z rukou Krista. Nevidím k tomu důvod. Nemělo by to žádný smluvní nebo eschatologiký význam. Důležité je, že Lk 21,24 nebo Mt 23,39 neprorokují shromáždění Izraele a proto nemohou sloužit jako důkaz k. sionismu.
Reakce na:
Ježíš, potomek Abrahamův a král obnoveného Izraele
Výklady, které už nepočítají s návratem země Izraeli na konci věků přeci tvrdí, že země je pro Židy nenávratně ztracena, protože ji zdědil Kristus, který vyhnal Židy (Ty to nazýváš vysláním na misii). Kristus se ale podle premilénialistů ujme království země (v čele s obnoveným Izraelem, jak chápou sionisté). To Ti přeci řekne každý amilénialista, natož préteristického střihu.
Ale jistěže ne. To je oblíbená karikatura k. sionistů. Všechna zaslíbení jsou v Kristu ano a amen. Až budeme bydlet s Kristem v Božím království, bude to definitivní a fyzické naplnění daného Abrahamovi. Abraham tam bude stát, bude se na to dívat a bude říkat: ano, to zaslíbení je naplněno, a to fyzicky a na mém potomstvu dle zaslíbení přesně podle Božího slova.
Ano, ale asi se shodneme, že tam ještě nebydlíme…
Je to na budoucím horizontu, který k nám proniká všude, kde se milostí Ducha projevuje Boží království. Tam, kde je ovoce Ducha a dary Ducha, dochází k zábleskům Boží vlády a tím i Božího království na zemi. Naše příbytky jsou v nebi (J 14,2).
Pokud správně chápu, pak zpřítomnění Božího příbytku v nebi (J 14,2) jako již tady a nyní, jsem slyšel od dvou lidí. Jeden z nich je, pokud vím, Craig Keener, a druhým je Stanislav Bubik. Ty tomu tak nevyřešíš, že ne ;-)
Věřím, že Boží království tu už je a ještě není. Keener o tom ale má zajímavou stať ve svém komentáři k Janovi, strany 934–939. Co si o tom myslíš?
Nevím, nikdy jsem tak tlustou knihu nepřečetl.
Nyní bez mé hloupé irone. Pokud myslíš komentář k Janovu evangeliu, tak to jsem nečetl. Našel jsem ale ten citát, který jsem měl na mysli:
„Jan zřejmě nemá v tomto kontextu na mysli Kristův druhý příchod, ale jeho návrat po vzkříšení, kdy dá učedníkům Ducha (14,16–18). Jak vzkříšení mrtvých (které Ježíš zahájil), tak udělení Ducha signalizují v židovském učení příchod nového věku království. Ve 14,6–7 Ježíš vysvětluje, kam jde a jak za ním učedníci přijdou.”
https://www.kctesin.cz/…e-nadeje/all
K originálu už není možné se nyní dostat a ani jinde se mi to nepodařilo. Pokud jsem to ale špatně pochopil, pak se omlouvám. Vyšlo mi z toho, že Keener příbytek chápe jako naplnění Duchem. Udělal jsem ale závěr z jediného citátu bez kontextu, což uznávám, není fér ani správné.
Ještě doplněk. Toto je poměrně nové vyučování. Dnes jsem ho náhodou objevil. I bři Slováci o tom aktivně diskutují a vůbec nenechají přednášejícího domluvit: https://www.youtube.com/watch?…
Troufnu si neskromně říci, že jsme to zde prodiskutovali podrobněji :-)
Ano, Keener si spolu s mnoha jinými odborníky na Jana všímá jeho uvědomělé eschatologie. Jako literární dílo je Jan definitivní, zapouzdřený. Má svou vlastní verzi letnic, vlastní učení o Duchu svatém, vlastní verzi Ježíšova příběhu. Je v něm velmi málo eschatologických pasáží a ty, které za eschatologické pokládáme, bychom možná nečetli jako eschatologické, kdybychom nevěděli o Mk 13, Lk 21, Mt 24. Je to napětí mezi kanonickým výkladem a exegetickou studií.
Příbytek v J 14,2 se v tomto smyslu musí číst skrze verš 23. Dlužno podotknout, že Keener je jinak velmi umírněným zastáncem uvědomělé eschatologie u Jana na rozdíl od jiných.
„Má svou vlastní verzi letnic, vlastní učení o Duchu svatém, vlastní verzi Ježíšova příběhu“.
Ty mne docela děsíš! Je-li to skutečně tak, jak píšeš, vychází mi z toho, že má vlastní (jiné) evangelium.
Tak já nevim, pojem „janovské letnice“ je docela známý i mezi konzervativními evangelikály a jsou na to různé názory.
Jak jsem řekl, jde o kanonický význam versus exegetickou studii. Proč jsou janovská, pavlovská a lukášská pneumatologie tak odlišné? Měli tito autoři jiné evangelium?
OK, jen bych se asi zdráhal tvrdit, že měli „vlastní“ pojetí Ježíšova příběhu. Spíše bych to nazval specifickým pohledem na Ježíšův příběh. Ale nehodlám se přít.
Ano, jiný pohled, který má vlastní teologické nohy. Na pozadí janovských studií bývá často přesvědčení, že existovala jakási janovská komunita, která žila do značné míry stranou od pavlovských kruhů. Proto ten janovský „antisemitismus“, ten důraz na „sémeia“, ta velmi odlišná chronologie Ježíšova života.
Je to velmi zajímavé téma a přináší hodně světla na život první církve a ještě více dalších otázek.
Tohle by se Ti mohlo líbit. Možná by Ti tam tiskli Tvé články :-) https://studychristianzionism.org/journal/
Děkuji za zajímavý text. Zde je opravená verze s drobnými úpravami pro lepší plynulost a gramatickou správnost, přičemž respektuji vaše pokyny ohledně nezvýrazňování písma, nepřidávání nadpisů a nevytváření vlastních odstavců.
Zrovna jsem dočetl zajímavou rešerši z posledních let, kde se píše, že „zlá“ idea křesťanského sionismu je podporována bílými evangelikály v USA ve věku 60 a více let. Nicméně jejich děti, zřejmě vlivem západních levicových univerzit, získávají levicové přesvědčení a budou se zabývat spíše ideou rovnosti, spíše než spravedlnosti. Optikou osvobození například černochů z nadvlády bělochů a žen z nadvlády mužů pak uvidí Izraelce utlačující Palestince. Bylo to nějaké propalestinské médium, které zde vidělo naději, že idea izraelského státu skončí s tím, že USA převezme levicová generace pravicových rodičů. Nevím, zda se tímto směrem vyvíjí i nějaké aktivita. Možná snad z nějakých neziskovek a grantů.
Je-li tomu tak, pak předpokládám, že se za chvíli začne na západních teologických fakultách vyučovat nějaká zakuklená mutace teologie osvobození v liberálním střihu. Nevím, zda je tomu tak, ale za nás jsme měli ke svým profesorům zdravou nedůvěru a přejímali jsme od nich informace, nikoliv postoje, respektive jsme si jejich názory filtrovali. To bylo v socialismu zcela běžné.
Ha, zkopíroval jsem i pokyn AI po gramatické kontrole :-)
To já nevím, co a kdo vlastně vládne v USA. Je v tom chaos. Myslím, že USA Izrael nikdy nepřestanou podporovat, protože by přišly o prostředek manipulace s Blízkým východem.
V perspektivě nesionismu platí, že spravedlnost pro Židy není podmíněna jejich vlastnictvím nebo kontrolou celého teritoria, ale například i dodržováním práva z jejich strany. Dvojstátní řešení je proto možné. To je myslím pro většinu k. sionistů nepředstavitelné.
Dvojstátí vedlo 14. května 1948 okamžitě Araby k vyhlášení války Židům. Nevidím jako moudré to opakovat.
Určitě je to jen jedno z možných řešení. Jde o to, aby v konceptu spravedlnosti pro Židy a Araby nefigurovala křesťanská teologie.
K válce došlo po těch masakrech na Palestincích, které odstartovaly vysídlení 700 000 původních usedlíků.
Ano, přesně o to jde, aby tam nebyla křesťanská teologie. Jenže pokud Izraelcům tuto zemi dal Bůh, pak tam ta teologie bude stejně, i když nevyslovena.
Celé mi to připomíná (alespoň v konturách) Srby a Kosovo. Tehdy tuhý stalinista Hodža, diktátor Albánie, dusil své obyvatele, ale po rozkolu Tita se Stalinem emigrovali Albánci za lepšími podmínkami do Kosova. Chorvat Tito je přijal, ale přitom neumožnil po válce návrat vyhnaným Srbům na jejich historické území a kolébku státnosti. Vysoká porodnost Albánců jim pak zajistila vytvoření většinové populace Kosova a žádali samostatnost (vytvořili teroristickou UÇK, kterou terorizovali Srby). NATO Srby v roce 1999 vybombardovalo, jelikož se chopili zbraní a bránili Albánským čistkám, což bylo označeno za „válečné zločiny“.
Zde se tehdy Rudek postavil naostro proti a zastal se Srbů. Byl jediným církevním představitelem, který to udělal. Byl podle mne nesmírně politicky prozíravým.
Myslím, že jednou takto podobně může dojít i k napadení a bombardování Izraele, aby se zabránilo „genocidě Palestinců“. Svět se obvykle postaví za muslimy, navíc proti Židům.
Zda na tu zemi mají teologický nárok je právě předmětem dle mého názoru neúspěšného dokazování. Pokud ale někdo věří, že tu zemi dal Izraelcům Bůh a že ten nárok stále platí, proč zároveň podporuje teror, stonásobnou odplatu a vojenskou akci? Proč nespoléhat na Boha? Podle mě ten teologický nárok nemají a právě proto si musí vypomáhat silou. O tom je zčásti právě ta kniha The Shifting Romance with Israel od letničního autora Raye Gannona, jejíž zkrácenou verzi osobně editoval Stanley Horton.
Jistě, paralela s konfliktem v Jugoslávii je možná. Na druhou stranu když člověk poslouchá o obléhání Sarajeva neb o Srebrenici, přinejlepším se to dá uzavřít tím, že je to složité.
K bombardování Izraele se schválením USA nedojde, ne v této půlce století. Spíš se obávám skutečného konečného řešení palestinské otázky. Za poslední 3 roky jsme viděli, že Izrael může zabít 70 000 lidí a neutrpět žádnou diplomatickou porážku. Obávám se, že vyzkouší jít o krok dál.
Ten Tvůj pohled je možná způsoben tím, že jsi pacifista. Pokud dal zemi Izraeli Bůh, jak by sis to představoval? Sestoupí andělé a budou bojovat za Izrael? Jednou tomu tak možná bude. Ale bylo to tak, když dal poprvé Bůh Izraeli Kenaan? A existovala někdy spravedlivá obranná válka, kde se národ nemusel bránit silou?
Nebo jinak, byla snad invaze spojenců v Normandii a následná invaze s vybombardováním Berlína genocidou Němců? V Izraeli žije, tuším, dva miliony Palestinců, kteří jsou lépe chráněni Izraelskou armádou než Palestinci ve své zemi Hamásem. Dovedeš si to představit obráceně?
„Ale bylo to tak, když dal poprvé Bůh Izraeli Kenaan?“ Ano, skoro. Hospodin házel na Kenánce kamení a způsobil zastavení dne. A byla tu hlavně velmi těsná spojitost mezi posloucháním Hospodina a vojenským úspěchem. To je ostatně hlavní poselství knihy Jozue a také něco, co současnému Izraeli chybí.
Je pravdou, že v učení NZ nevidím z hlediska křesťanského restoracionismu ospravedlnění pro cokoli méně než pacifismus. Ospravedlnit násilí vždy vyžaduje teologickou konstrukci. Je zajímavé, že fundamentalisté usilující o co nejdoslovnější výklad Písma toto nevidí a naopak často spíše války podporují než aby jim odpírali. Ale o tom to úplně není.
Problém je, že jakmile se řekne, že Izrael bojuje za svůj Bohem daný mandát, znamená to tyto věci:
Palestinci se mají v Izraeli dobře. Ano, to je skvělé. Často spíš ti, co mají to štěstí a mají izraelské občanství. Ti, co žijí na okupovaném území, jsou diskriminovaní. V samotné izraelské a palestinské společnosti je to názorové spektrum velmi široké. Je mnoho židovských intelektuálů, kteří tu Netanjahuovu čvargu pokládají za špatnou. Některé ty zlé „liberální neziskovky“ mapující násilí na Palestincích jsou financovány samotnými Izraelci. Válku v Gaze velká část Izraelské veřejnosti nechtěla. Chtěla hlavně vrátit rukojmí a můžeme se jen dohadovat, zda by se jich více nevrátilo živých, pokud by tam někdo nedělal Windischgratze. Je spousta židovských archeologů, kteří vyvrací mýtus o Kenánu jako o „zemi Izrael“, protože historicky to tak nebylo. Izrael tam vždy žil vedle někoho a musel s ním vyjít. Je spousta Palestinců, kteří jsou rukojmími Hamásu v nějakém smyslu a chtějí to úplně jinak, než jak to je. Je to složité.
Reakce na:
Tak bude spasen všechen Izrael
Zde je více souhlasu než nesouhlasu. Proto k souhlasným bodům se nevyjadřuji, i když si můžeš myslet, že to vidím jinak. Vyjádřím se toliko ke sporným věcem:
Snažil jsem se konkrétně, citací proroků, doložit, že spása následuje exodus. Víc už nedokážu. A jestliže pak někteří malí proroci vidí Izrael ve své zemi, jak na Olivové hoře uvítá Krista, pak se sem přeci museli nějak dostat, když byli před tím vysídleni. Že se tak neděje podle Tvé teologie, to už je jiný problém :-)
Vedl Tě ke ke Kristu Duch? A pokud ano, byl jsi spasen už ve chvíli, kdy Tě k němu vedl nebo až poté, co jsi uvěřil v Krista? Proč by tedy nemohl Duch vést k exodu nevěřící? Tvůj důraz, že se vše musí udát v Kristu, pak Boha omezuje jednat s nevěřícími. Cožpak ale Kristus sám není Bůh, který koná a jedná se všemi? Cožpak nekraluje?
Tak Duch mě přivedl ke spáse. To je to hlavní. Tatáž jednoduchá logika platí pro Izrael.
Myslím si, že je vysoce sporné zakládat na vybraných prorockých pasážích jakousi chronologii spásy moderního Izraele, která se neděje, a to navíc s velkorysým odhlížením od jiných prorockých pasáží, které předpokládají duchovní obnovu před shromážděním do země. Nemůžeme mít jedno bez druhého.
Duch může vést k exodu nevěřící. Ale Duch to taky někam směřuje. Vede lid k pokání, proměně, obnově. Nic z toho není přítomno v událostech 19.-21. stol. v tzv. Izraeli. To nedokážeme rozlišit nevěřící od věřících a neobnovené od obnovených? To Kristus kraluje tak slabě, že potřebuje kontroverzi, špinavou politiku, sekulární společnost a dodávky zbraní? To je ta velká obnova z proroků, kterou sám Kristus říká, že přišel naplnit (Mt 5,17)? Takhle exodus nevypadá.
Reakce na:
Jsme svědky eschatologického návratu Židů do své vlasti?
Celá řada SZ veršů podmiňuje obnovu Izraele pokáním (Dt 30,1–6; Iz 1,16–20; Jr 3,13; 29,11–14; [srov. 31,31–40]; 2Pa 7,13nn; Oz 3,4n; 6,1; Sk 3,19n). Proroctví o obnově, která tak nečiní přímo, vždy obnovu uvádí jako kontext. Jelikož v současném Izraeli duchovní obnovu nevidíme, nemůžeme hovořit o naplňování SZ proroctví. Pokud jde o svědectví NZ, obnova přichází Izraeli ve chvíli, kdy Vykupitel přichází na Sion odejmout Jákobovy hříchy (Ř 11,26; Iz 59,20). Tím Vykupitelem je Kristus.
Myslím, že na řadu těch věcí jsem již odpověděl, ale zkusím to ještě jednou.
Třetí exodus je podmíněn jedinou věcí: „Já povolám…“ Ohledně těch proroků jsem se již vyjádřil a demonstroval, že obnovu předchází exodus. Pakliže ve všech eschatologických událostech vidíme Izrael ve své zemi, jak se tam asi dostal?
1/ Škoda, no. Chceme opakovat Hitlerův omyl?
2/ Antikrist s Kristem tak nějak souvisí. Ten jeden poslední je protivahou Kristova příchodu.
3/ Které „zákony jsou duální“? A měli snad křesťanští židé teologický nárok na svou vlast? Pokud ano, na základě čeho se rozprchli, proč na něm netrvali? A proč to neřešili ani NZ autoři, kteří prokazatelně věděli o zničení chrámu? Co říkal Ježíš a apoštolé na Římskou nadvládu, čili na faktickou absenci suverenity a na existenci diaspory?
4/ Kde a kdy byl Mojžíšův zákon zrušen? Můžeš uvést přesný biblický údaj?
Obnovu nepředchází exodus, protože exodus je obnova. Nemůžeme do dělit. Můžeš nanejvýš tvrdit, že některé (zdaleka ne všechny) SZ výpovědi o obnově hovoří o shromáždění židů dříve než o duchovní obnově. Není-li obnova, není to exodus. Je to jen stěhování národů. Když do sboru chodí někdo nevěřící, počítá se do církve? S židy je to podobné. Fyzická lokace neříká nic o jejich duchovním stavu a SZ proroctví zapouzdřují shromáždění a duchovní obnovu do jednoho. A to prosím pouze nakolik uznáme, že se tato proroctví mají naplnit v budoucnu, což je samo o sobě velmi těžká otázka, o kterou bych určitě neopíral doktrínu.
Zde bych jen připomenul Ezechiele. Nejdříve tělo, pak Duch. Je tedy věcí terminologie, zda to první nazveme obnovou nebo exodem. Jinak, dal jsem odkaz na Tvé články na Israel.cz, kde je zajímavý článek o křesťanském sionismu: https://www.israel.cz/…znepokojeni/ Četl jsem včera originál na jedněch rabínských listech. Třeba se někdo připojí do diskuse.
Nu a „hebrejské“ holistické myšlení potřebuje exodus obojího. Nejen těla, ale i ducha. Nelze to oddělit právě jako nemůžeme číst Ezechiele 36,24 bez Ezechiele 36,25.
Jsou na israel.cz nějací diskutéři z oblasti biblické teologie a příbuzných? Pokud ne, nevidím důvod jejich zapojení. Ať diskutují na https://palestine.cz o geopolitických problémech a pocitech.
Jestli tomu rozumím dobře, pak dnes není o nikom možné říci, že je Žid? To je přeci tak absurdní. Mohu o sobě říci, že jsem Čech?
NZ zákon byl sepsán – podle konzervativních učenců – před rokem 70. Zjevení pak kolem roku 100. Dále to jsou dohady. V každém případě kniha Skutků žádné vyhnání Židů, kteří odmítli apoštolskou misii a trvali na Kristu a na Zákonu (21,20 – odraz možná v Ř 10,2), neuvádí. Proč by tedy křesťanští Židé měli řešit sionismus, když bydleli ve své zemi? To je podobné, jako se zeptat, proč Pavel nepsal proti holocaustu.
O zrušení Mojžíšova zákona se píše na více místech. Např. Kol 2:14; Židům 7:18–19 nebo Židům 8:13. Myslel jsem, že v tom mezi námi není sporu.
O někom to možné říci je, například o ortodoxních židech. Sionistická konstrukce národní identity není věc novozákonní teologie. To už mi zrcadlově absurdnější přijde teologický nárok nevěřících Židů na Palestinu.
NZ byl sepsán z významné části po roce 70 i dle konzervativních učenců, ale i před rokem 70 to v Judsku vřelo. Koho pokládáš za „konzervativní učence“? Postačí Carson a Moo? Křesťané prvního století nebydleli ve své zemi. Možná už za Pavlova života byla většina křesťanů mimo Palestinu, a to i židovských křesťanů v mnoha smíšených sborech. Píše Pavel Římanům, čili smíšenému sboru, aby se někam vraceli? Nepíše. Ne, není to „podobné, jako se zeptat, proč Pavel nepsal proti holocaustu“. Je to palčivá otázka, na kterou k. sionismus nemá odpověď.
Koloským 2,14 – tam to úplně není, ale dobře. Kdo a jak vymazal čí záznam? Kristus na kříži vymazal záznam věřících. Nevymazal záznam nevěřících.
Židům 7,18n – Krásná pasáž, ideální proti k. sionismu. Nejenže je Melchisedech nadřazen Abrahamovi, on dokonce přináší lepší naději než tu původní a to těm, „kteří skrze něho přistupují k Bohu“ (v. 25).
Židům 8,13 – Platí totéž. Nová smlouva je v Kristu. Nelze čerpat jejích výhod a nebýt v Kristu.
Jde o to, že zákon je zrušen až a pouze v Kristu. Není ale zrušen všeobecně mimo Krista. Vyplývá to z Římanům 7,1:
Kdo v NZ umřel? Kristus za všechny, kdo v nej věří.
Věřím argumentu, že byla datace knih často odvozena od toho, že zde není záznam o zničení Jeruzaléma. Myslím, že to učil i John A. T. Robinson.
Podstatné je pro mne je to, že – pokud vím – Bible nepopisuje období po roce 70. Pouze proroctví v evangeliích to ukazují a ty jsou podle mne právě důkazem sionismu, kdy Židé přivítají Krista jako krále, po době, kdy jim jejich zem bude ponechána prázdnou až do času pohanů. Pro jistotu to ocituji:
To mi koresponduje s následujícím (jsem si vědom různočtení):
Jinak nevím o tom, že by Bible popisovala nějakou dobu po zkáze Jeruzaléma, kromě proroctví. Pokud se mýlím, nechám se rád poučit. Ještě první koncil okolo roku 50. se logicky odehrával v Jeruzalémě, jako v centru křesťanství, a zdaleka zde Skutky nekončí.
Jinak, pokud vím, po rozehnání a vysídlení byl klasický židovský pozdrav: „příští rok v Jeruzalémě“. To mi naznačuje, že sionismus není výmysl křesťanů 19. století, ale odvěká touha vyhnaných Židů.
Pokud tvrdíš, že Mojžíšův zákon platí mimo Krista, pak musí platit jak dispozice, hypotéza včetně sankce (tedy zákon). Pokud si tedy někdo oblékne svetr ze smíšených vláken, Bůh jej bude soudit. Opravdu to myslíš takto? Já 1 K 7 rozumím jinak, než jako trvalou platnost Mojžíšova zákona mimo Krista.
Všiml jsem si, že termín „mimo Krista“ používáš při více příležitostech a zřejmě jej chápeš jinak, než já.
Pokud bys chtěl po Izraeli pokání na základě Mojžíšova zákona (argumentoval jsi obětí beránka při východu z Egypta, i když tehdy ještě nebyl zákon), pak musí všichni Židé jako součást pokání dodržovat přikázání. Opět si to ocitujme:
a navrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, a budeš ho poslouchat, ty i tvoji synové, celým svým srdcem a celou svou duší podle všeho, co ti dnes přikazuji, změní Hospodin, tvůj Bůh, tvůj úděl, slituje se nad tebou a shromáždí tě zase ze všech národů, kam tě Hospodin, tvůj Bůh, rozptýlil. Kdybys byl zapuzen až na kraj světa, Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud shromáždí a vezme tě odtamtud. Deuteronomium 30:1–4
Takže Židé by museli začít poslouchat vše, co jim Hospodin přikazuje. Nejde mi to dohromady s tím, že trváš na tom, aby to bylo v Kristu. Resp. že exodus se nesmí udát „mimo Krista“. Pavel ovšem tvrdí, že to není možné:
Pokud by měl být Izrael v Kristu, resp. nebýt „mimo Krista“, nedostane se tam na základě skutků zákona, které požaduješ. Ale i kdybychom to vyložili symbolicky, jako pouhé pokání a ne jako dodržování přikázání, pak Bůh o druhém exodu explicitně říká, že to neudělá pro žádný skutek, žádné polepšení, ale jen kvůli sobě samotnému:
Je to ostatně identické tomu, jak zemi Izrael obdržel, jelikož Židé tuto zemi dostali rovněž z pouhé milosti:
1/ Ano, zničení chrámu je důležité datum a právě proto mnozí datují evangelia za rok 70. Jistě, konzervy namítnou, že jde přeci o proroctví, čili o předpověď vykonanou před událostí. Ale proč by evangelisté z množství Ježíšova učení vybrali svorně právě tuto jedinou a zcela klíčovou událost? Podobný argument se týká Jana. Proč ujišťovat čtenáře, že vlastně zemře (21,23)?
2/ Už jsem zde psal, že Matouš 23,38n neobsahuje proroctví o shromáždění a jde proti k. sionismu. A pokud bychom proroctví o shromáždění chtěli vidět v 23,37, museli bychom se ptát, co znamená „ale nechtěli jste“. Z toho vychází restoracionismus – Izrael musí před shromážděním „chtít“. Lk 21,24 neprorokuje shromáždění. V Římanům 11 není o zaslíbené zemi a shromáždění do ní vůbec nic.
3/ Nehovořil bych jen o zkáze Jeruzaléma. Už od roku 66, čili nejspíš ještě za Pavlova života, probíhalo v Judeji povstání. Židé už před zničením chrámu nebyli pány ve své zemi. Už tehdy existovala diaspora, které nikdo nekázal Krista + sionismus. Ti apoštolé tam měli tolik příležitostí kázat teritoriání politiku, že absence této politiky je spolu s přítomností jasně protisionistických Skutků a Pavlových velmi významná.
4/ Ne, židé nemusí jako součást pokání dodržovat přikázání, protože Kristus je konec zákona pro každého, kdo věří. Z Římanům 3,19nn vyplývá, že spravedlnost z víry v Krista je naplněním zákona. Co máme mimo víru v Krista? Snad bianko šek na Palestinu bez obnovy? To jistě ne.
Jistě, Mojžíšův zákon nikoho nespasí. Ani není možné ho naplnit. Nemůžeme ale říkat, že Deuteronomium 30,1–6 už neplatí, protože je to součást Pentateuchu a ten je celý zrušen. Naopak, ten princip platí pořád. Stvoření je také součástí Pentateuchu a zrušeno nebylo.
5/ Druhý exodus, o němž Ezechiel prorokuje, se podle mě děje v Kristu a účastní se ho všichni, kdo věří a přijímají Ducha. To je v perfektní shodě s Ezechielovou hlavní myšlenkou.
I pokud bychom dospěli k tomu, že Ezechiel prorokuje budoucí fyzické shromáždění Židů do zaslíbené země a že se to nenaplnilo po exilu (což je nejlepší výklad), musel by tento exodus být provázán s duchovní obnovou. Není možné mít evangelium bez pokání a exodus bez proměny. Nemůžeme věčně obhajovat sekulární stát a podivnou a pohnutou historii s tím, že velké probuzení je za dveřmi. Je to pomalu 150 let od první alji, skoro 80 let od vzniku státu a stále nic nenasvědčuje doslovnému naplňování Ezechiele 36–37.
Souhlasím s tím, že zaslíbení jsou z milosti, jsou to Boží dary. Nový zákon Boží milost spojuje exkluzivně s Kristovým dílem a dary Ducha. Charismata jsou doslova dary milosti. Jsou neodvolatelné a není možné jich mimo Krista dosíci.
Evangelium bez pokání opravdu nejde. Přesně tak! Proto obrácení Židy teprve čeká a exodus není evangelium. Pokání směřuje ke Kristu, kterého nakonec, jak věřím, Izrael přijme ve své zemi. Shromáždění kuřátek nechápu jako exodus; Kristus je chtěl shromáždit pod svá křídla, když byli ve své zemi. Konečně, Židé dodnes nechtějí přijít ke Kristu, ale ve své zemi již jsou. Můžeme jim stokrát říkat, že měli nejprve činit pokání, ale věřím, že tam už zůstanou. Za mne tedy:
1. Bůh tvrdí, že Izrael vyvede ne kvůli pokání, ale kvůli sobě.
2. Velci proroci ukazují na přijetí Ducha až po exodu.
3. Malí proroci ukazují na příchod Krista k Izraeli v Kanáanu.
4. Ježíš tvrdí, že jej Izraelité přivítají jako krále.
5. Apokalyptika vidí Jeruzalém jako centrum milénia.
Už tuto část uzavírám. Vidíme to jinak. Nic to pro mne neznamená. Ty, jak to chápu, máš teorii, do které ti exodus nezapadá, já spíše narativa, kterým exodus odpovídá. Je to podobné, jako když evangelikálové pro svoji konstrukci odmítají narativa druhé zkušenosti.
Jenže je tu podstatná věc; exodus se již uskutečnil a stále trvá. Můžeme to nevidět, popírat, ale je skutečností…
0/ „Exodus není evangelium“. Chápu, že to myslíš možná v nějakém rétorickém kontextu, nechci Tě hned kaceřovat, ale toto je podle mě kruciální omyl. Exodus samozřejmě je evangelium. Je to to, co vnímá příjemce evangelia. Když Izrael vychází z Egypta, jeho východ (ex hodos) je doslova fyzickým naplněním evangelia. Právě proto nelze dělit duchovní a fyzickou obnovu.
1/ Ano, to se tam píše. Ale co to Bůh „dělá kvůli sobě“? To není jen shromáždění, ale i neoddělitelná duchovní obnova. Ducha dává Hospodin „kvůli sobě“, totiž kvůli své milosti. NZ tento princip dobře zná. Ale Bůh nám dává Ducha, aby nás proměnil do Kristovy podoby.
2/ Některé pasáže ano, jiné ne. Svědectví proroků není jednoznačné. (Dt 30,1–6; Iz 1,16–20; Jr 3,13n; 29,11–14; [srov. 31,31–40]; 2Pa 7,13nn; Oz 3,4n; 6,1; Sk 3,19n). Pasáže, které naznačují časovou prvost shromáždění, neposkytují žádný prostor pro chronologický odstup několika generací mezi shromážděním a duchovní obnovou. Hezky je to vidět třeba v Ezechieli 11,17–20, kde ihned po příchodu do země začíná duchovní obnova, odstranění model. Myslím, že tato proroctví není možné našroubovat na židovskou imigraci a vznik státu Izrael. S každým dalším dnem se tato hluboká jáma mezi červeným slanečkem moderním Izraelem a biblickou předpovědí o návratu prohlubuje.
3/ Ano, obrazy ze Zacharjáše pochází z prostředí Izraele. Určitě to nedokazuje shromáždění nebo sionismus. O tom se tam nepíše. Je zajímavé, že příslušné kapitoly u Zacharjáše 9–13 jsou půdorysem pro Kristův vjezd do Jeruzaléma (Za 9,9 → Mt 21,5; Za 11,12n → Mt 27,9n; Za 12,10 → J 19,37; Zj 1,7; Za 13,7 → Mt 26,31) a Joel 2–3 tvoří půdorys pro letnice. Jenže Kristovo dílo je univerzální a letnice směřují ven, pryč z izraelského teritoria. Je to tedy ke zvážení, zda chceme být chytřejšími vykladači SZ proroctví než NZ autoři. I kdyby šlo o proroctví futuristická, nemyslím, že by bylo možné je přišpendlit k současnému státu Izrael.
4/ Ano, to tvrdí. Je to dobrý důkaz pro restoracionismus, nikoli pro sionismus, protože to znamená, že se dotyční židé musí obrátit před druhým příchodem.
5/ Ano, opět dobrý důkaz pro restoracionismus.
„Ty, jak to chápu, máš teorii, do které ti exodus nezapadá, já spíše narativa, kterým exodus odpovídá.“ Vidím to úplně opačně. Narativum exodu ve stejnojmenné starozákonní knize uvádí princip transformace spojený s fyzickým exodem. Narativní teologie exodu nedokáže oddělit fyzický přesun od duchovní obnovy. Izrael byl v Exodu 2 vyslyšen a nevíme, zda jako věřící, ale už od Exodu 3 se Izraeli Bůh zjevuje, vychovává ho a vede k bohoslužbě. Izrael nevychází z Egypta, protože chudák nemá kde bydlet, ale proto, aby sloužil Hospodinu (Ex 9,1). Narativní teologie exodu je tudíž neslučitelná s k. sionismem.
Sionismus potřebuje z několika dekontextulizovaných veršů stvořit konstrukt tak, aby odpovídal aktuálním novinkám z Blízkého východu. Proto říkáš, že „exodus se již uskutečnil a stále trvá“. To je ale něco, co má být biblicky dokázáno, nikoli zjevená pravda. Důkazní břemeno leží stále na k. sionistech. Tvrdím, že žádný exodus kromě toho duchovního nyní neprobíhá.
Možná jsem to jenom přehlédl, ale když už je zde obsáhlá diskuse, možná by bylo dobré, kdyby vysvětlil následující tezi, kterou jsi kdysi napsal ve svém „stanovisku nedouka“ (pokud je stále aktuální):
Myslíme si, že Izrael sehraje svou roli během velkého soužení, tehdy se obrátí ke Kristu, bude zahrnut do Církve, pak dojde ke prvnímu vzkříšení (Ř 11,15) a k nastolení milénia (srov. Ř 11,15 s Zj 20,4nn). Národnostní, občanská, náboženská či kulturní definice Izraele podle našeho názoru nedokáže vystihnout či přesně přiblížit identitu biblického židovstva, jež je aktérem budoucího tribulačního dění. I křesťanský sionismus proto odmítáme jako nebiblický. Eschatologický tělesný Izrael je pro nás nicméně neodmyslitelný.
Jak rozumíš roli „eschatologického Izraele“, který je pro Tebe neodmyslitelný. Chápeš Izrael jakou množinu ve světě různě usazených Židů, která se náhle obrátí, nebo myslíš Židy ve státě Izrael? Případně obojí?
Tehdy jsem byl pretribulacionistou. Byl to rok 2013, měl jsem těsně po biblické a tam nás eschatologii vyučoval sám Rudek. Kladu otázku, proč jsem vlastně ani tehdy nebyl sionistou.
Co je Izrael? Sekulární sionistický konstrukt z 19. stol.? Nebo stát postavený na jeho půdorysu? Nebo genetická příbuznost, kterou naprosto nelze prokázat? Nebo příslušníci sekulární izraelské kultury? Myslím, že nic z toho.
Supersesionismus by řekl, že Izrael je církev. Restoracionismus by tíhl k tomu, že jde o věřící židy.
Vznesl jsem dotaz na kolegy genetiky, zda lze prokázat „židovské geny“. Podle nich pravděpodobně ne. Lze to ovšem podle původu jmen, ale i to je obtížné. Kdysi jsem o tom četl zajímavou knihu. Ze ve výcuc:https://www.apologet.cz/?…
Podle mne, když Bible popisuje Izrael, prakticky vždy to souvisí s lidem a jejich zemí. Koneckonců i babylónské zajetí je důsledkem zanedbávání péče o zemi. Žid je prostě v Písmu spjat s jeho zemí. Až mne to v Bibli překvapilo, když jsem se na to soustředil.
Ačkoliv moc nedokážeme prokázat, kdo je tělesným potomkem Abrahama, Bůh to jistě dokáže rozlišit. Koneckonců, dokázal to svým způsobem odlišit i Hitler. Věděl, po kom má jít.
Osobně si nedokážu představit, že by se obrácení Židů konalo mimo Izrael.
Obávám se, že v Novém zákoně není Izrael prakticky nikdy popisován v souvislosti s teritoriem, pokud tedy nepočítáme malý počet místních názvů, které v tomto nemají výpovědní hodnotu. Země tam hraje nulovou roli a nikdy není zmíněna v souvislosti s naplněním zaslíbení. Kdo je „Žid“? No přeci
Ano, Bůh dokáže rozlišit, kdo je Abrahamův pokrevní potomek, jenže v tom je ta potíž. Pokud to dokáže rozlišit pouze Bůh, pak je tato diskuse bezpředmětná a sionismus prohrává svou kauzu. Je to bezpředmětné i z hlediska zaslíbení. Už SZ přeci rozlišuje Izmaela od Izáka a Ezaua od Jákoba. V této perspektivě míra etnické nebo kulturní židovskosti vlastně ani z pohledu SZ nehraje roli. Je možné, že pokrevní Abrahamův potomek je v každé české ulici. Nebo že Arabové mají více Abrahamovy krve, než moderní Židé. Kdo ví. Ale nezáleží na tom.
Proto si myslím, že hlavním biblickým kritériem židovství je náboženská příslušnost. Takto to vnímal Pavel. „Izrael podle těla“ je podle něj charakterizován tím, že provádí chrámovou bohoslužbu (1Kor 10,18). V listu Římanům je jedinou explicitní výhodou židovství to, že jim byly „svěřeny Boží výroky“ (Ř 3,2; 9,4). V Galatským je pokrevní židovství synonymem pro náboženské židovství (Ga 2,15m). Ve Zjevení jsou židé spojeni se synagogou (Zj 2,9).
Ovšem co je důležité, židovskost v NZ nesouvisí s teritoriem Palestiny.
Obracení Židů se může konat mimo Izrael už od vzniku antiochijského sboru a od Pavlových misijních cest, na nichž apoštol vždy dbal jako první na své pokrevní bratry = věřící židy.
Často jsem slyšel, že co není potvrzeno v NZ není relevantní. Osobně jsem přesvědčen, že tomu tak není. Např. význam duhy není – pokud vím – nikde v NZ zopakován, a přesto ji vnímám jako znamení doposavad platné smlouvy, kterou Kristus nezrušil.
Jestliže Bůh zaslíbil, že Židy rozežene a znovu shromáždí „ze všech národů“ a „světových stran“, pak jsem jednoduše přesvědčen, že to udělá. Proto, jestliže se má Kristus vrátit na Olivovou horu a ti, kdo jej probodli, jej poznají, jednoduše zde vidím Židy shromážděné v Izraeli.
Možná nenaplní Tebou odvozená NZ kritéria, ale oni sami vědí, že jsou Židé. Zajímalo by mne, zda se takto díváš na jen Židy nebo i na jiné národy? Je podle Tebe národ Boží danost nebo spíše společenský konstrukt?
Národ je společenský konstrukt vycházející z přirozeného zjevení podobně jako jazyk. Je normální mít český národ. Není to normativní. Je normální mít stát Izrael. Není to normativní.
Nový zákon pracuje se Starým zákonem jako s referenčním rámcem. Předmětem výkladu je v NZ Ježíš Kristus. Ten vstoupil do konkrétního referenčního rámce a něco z něj přetvořil, něco přejal. V tomto smyslu je třeba duha, jak správně píšeš, znamením noemovské smlouvy, která je v Kristu naplněna (1Pt 3,18–22; Mt 24,38n; 2Pt 2,5; Ř 6,3). Kristus je Pánem této smlouvy, není jí podřízen.
Neřekl bych, že „to a to ze Starého zákona neplatí“, protože se mi to třeba nehodí nebo protože to děláme jinak. SZ je celý vypořádán v Kristu. Naplněn, pozměněn svrchovaným Pánem. Ani čárka SZ nepomine, protože Kristus to koná a vykoná.
Jo, možná se v Izraeli něco stane. Ale to jsme zase u SZ proroctví a jejich hermeneutiky. Byli Židé v období druhého chrámu ještě rozehnáni, nebo už shromážděni? Myslí se jejich shromážděním duchovní obnova, nebo fyzické shromáždění? A pokud se myslí fyzické shromáždění v Palestině v budoucnosti, jak tu futuristickou hermeneutiku proroctví vyladit tak, aby mohla říkat „toto se musí naplnit fyzicky a symbolický výklad není vhodný, zatímco verš před tím a potom se nikdy nemohou naplnit fyzicky, protože jde o symboly“? Je to zapeklité a obsahuje to příliš mnoho problémů a neznámých.
Přiznám se, že čtu stále dokola, a moc nevím, co chceš říci. Zkusím tedy dva jednoduché dotazy:
Zkus AI, třeba pomůže. Čemu nerozumíš na jednoduchých propozicích jako „národ je společenský konstrukt“, „noemovská smlouva je v Kristu naplněna“, „SZ je referenční rámec“…?
K otázkám:
Myslím, že se do Kanaánu navrátí ten Izrael, o kterém Pavel v Ř 9–11 říká, že jsou Bohu milí pro své otce. Ti, poté, až se naplní proroctví o návratu ze všech koutů světa, přijmou Mesiáše a boudou truchlit nad tím, kterého probodli.
Tak by to mohlo být, pokud by platilo několik radikálních předpokladů.
To už mi přijde lepší restoracionismus, který může říkat:
Mně by stačil restoracionismus duchovní.
Zde jsem našel zajímavé video: https://www.youtube.com/watch?…
Moc nevím, co si o tom myslet. Autora neznám. Ani nemám čas to podrobně studovat.
Je tam řada zajímavých a dobrých myšlenek. Naději na probuzení mezi židy hodnotím velmi kladně.
Snad všechna ta videa na té stránce jsou zajímavá a všechna obsahují věci, se kterými nemohu souhlasit. Také mi vadí, že je to anonymní. Uvažoval jsem nad adventisty, ale sobota tam (zatím) není a tohle není učení adventistů. Já jsem si přitom vzpomněl na rok 1995, kde jsem také uvažoval nad linií Izák vs. Izmael. Tenkrát mne napadlo, že stejně, jako se u Abrahamova hrobu sešli Izák a Izmael (Gn 25,9), že i jeho potomci (Židé a Arabové) se jednou sejdou u hrobu jeho potomka, Krista, kde se usmíří jejich nepřátelství. Jenže mi ta myšlenka připadala tak šílená, že jsem se s ní nikdy nesdílel. V tom videu to pak bylo řečeno s odkazem na Izajáš 19, 21–25.
Ještě bych dodal, že konstrukce, že Ježíš převzal Kanaán a všechny Mesiánské Židy vyhnal na misii (pak tam zřejmě povolal Araby) se mi zdá zvláštní. (Někde tam v pozadí tuším Keenera, ale mohu se mýlit :-)
Ale i kdyby tomu tak bylo (jakože tomu nevěřím), co když je zase povolal zpátky, aby evangelizovali Židy v jejich domovině? ;-)
Ano, židé evangelizují židy v Palestině. To je biblické a tak to může přesně ve smyslu duchovního restoracionismu být. Ale spíše než konstrukce je to konstatování reality knihy Skutků. Křesťané ze židů šli na misii, nedělali teritoriální politiku. Proč bys tam „tušil Keenera“?
Hezky je to vidět ve Skutcích 2. Máme tu židy z celé diaspory. V chrámu je vylit Duch svatý. Petr je vede k pokání a vysvětluje, že toto naplnění Duchem svatým je symbolem Kristovy vlády a naplněním davidovského zaslíbení (Sk 2,33). Jenže kde Kristus vládne? A proč Petr nevyzval diasporu, aby se vrátila? Protože to nepokládal za nutné. Mesiáš vládne v srdcích skrze Ducha, nepotřebuje zemi.
Když už jsme u Keenera, ten k tomuto uvádí, že zaslíbení země bylo v období druhého chrámu vnímáno jako zaslíbení zahrnující celý svět. Pavel toto chápání nevymyslel, ale přiklonil se k němu. Vyplývá to z Ř 4,13. V Ga 3,14 Pavel abrahamovské zaslíbení spojuje s přijetím Ducha. I to ukazuje, že restoracionismus musí mít pneumatologický základ. Keener sám je tuším duchovní restoracionista.
Pořád nechápu Tvé dvě duchovní zkratky:
Já zas nechápu zkratku „někteří Židé nemají kde bydlet → musí na to mít teologický nárok“. To je i na mě příliš levicové.
Jejich činnost šla ideologicky úplně opačným směrem. Hlavní téma Skutků je, jak se evangelium dostává z Jeruzaléma do Říma a cestou překonává národnostní bariéry. Nejdříve helenizovaní židé, pak Samařané, pak proselyté, pak pohané. To je tak antisionistické, že víc to už nejde. Zájem o teritorium žádný, zájem o pohany maximální.
Proto se domnívám, že apoštolé nebyli sionisty a pokládali za svůj cíl získat pro Krista do dědictví celý svět spíše než jednu zemi.
Zde poslední čtyři články tvoří jakousi nekonsistentní tetralogii, kde jsem se snažil vypořádat s námitkami: https://www.apologet.cz/?… Celý sionismus i supersessionismu jsou ovšem spíše teologické konstrukce. Škoda, že o tom není v NZ explicitní kapitola. Ale není to výjimka a i jiná dogmata jsou odvozena ze spekulací nebo narativ. Posuzovat pravověří kohokoli, kdo to vidí tak nebo onak, je podle mne lapsus.
Jinak ještě k tématu. Idea národního státu není vůbec levicová. Naopak, internacionální charakter levice a její boj proti rodině a národnímu státu formou tavícího kotle uniformity a stejnosti je poměrně znám. Proto levice obvykle podporuje zánik národních států (orientace EU směřující k superstátu) a podpora imigrace cizinců směřující k naředění národní identity.
Touha Židů po své zemi eskalovala po holocaustu, kdy Židy, navracející se z koncentračních táborů, nechtěl nikdo přijmout a ve svých zemích naráželi na antisemitismus. Rovněž v roce 1938 západní země (včetně USA, Kanady a Británie) drasticky omezily kvóty pro přijímání židovských uprchlíků z Evropy, čímž jim prakticky odepřely azyl a možnost úniku před „Konečným řešením.“
Vlastní země proto není nějaký luxus, ale životní nutnost. Pokud ostatní národy (až na nečestné výjimky) mají své země, proč by Židé měli být výjimkou? Nebo mají útrpně čekat, než se opět znelíbí nějakému diktátorovi nebo se stanou terčem útoku islámských imigrantů v Evropě?
Ok, to jsem rád, že tentokrát nebudeš nikoho kaceřovat za odlišný názor. Pro odpovědi založím nová vlákna výše.
„Idea národního státu není vůbec levicová.“ V tomto případě ano. Zde totiž apeluješ na vyšší teologický princip (jakýsi Boží stát), který má zasáhnout a vyhradit určité skupině místo k životu. Byli týráni šlechtou, církví, starými pořádky, „zlými supersesionisty“. Nyní mají dostat vlastní stát. Ne náhodou je sionismus dítětem osvícenství stojícím na podobných základech jako klasická levice.
Motiv je jistě správný, ale problémem je zde ten teologický materialismus, to přesvědčení, že se někomu něco musí s teologickou autoritou vzít a někomu jinému to dát.
Vlastní země je životní nutnost. To je ale argument na pomezí morálky/historie spíše než teologický.
„Idea národního státu není vůbec levicová.“ V tomto případě ano. Zde totiž apeluješ na vyšší teologický princip (jakýsi Boží stát), který má zasáhnout a vyhradit určité skupině místo k životu. Byli týráni šlechtou, církví, starými pořádky, „zlými supersesionisty“.
Tak to ani náhodou! Žádný vyšší princip, ale ten bazální, lidský. Nebyli to žádní supersesionité, ale gestapáci, táboroví kápové a rudí sadisté, a později vojáci, kteří je po válce dislokovali opět za dráty. Ty zástupy z koncentráků by byly vděčné za cokoliv, jenže je nikdo nechtěl. To pouze dnešní západní levicoví intelektuálové, kteří sedí obvykle v klimatizovaných kancelářích svých mrakodrapů nebo univerzitních kampusů, na ně hledí přezíravě, jako na traviče studní, kteří si vymýšlejí nějaká privilegia.
Já snad někoho „kaceřuji“ za odlišný názor? To dělají jiní: https://www.israel.cz/…skou-herezi/
Ale koukám, že jsme „in“. Řešíme to, co svět. Možná si to někdo v USA přeloží a staneme se hvězdami (příšerná představa).
Mno v řadě případů to děláš.
Ke komentáři výše… opět vidím směs apelů na historii, humanitu, emoce s diskusí o teologickém nároku.
Ještě mne napadla jedna věc. Pokud jsem správně pochopil Tvoji argumentaci, pak jednoduše s Kristovým příchodem Židé ztratili nárok na svoji zemi i v případě, že by v něho po jeho zmrtvýchvstání uvěřili? Nebo se mýlím?
Mnozí židé v Krista po jeho zmrtvýchvstání uvěřili. Léno za to nedostali, protože získali mnohem víc.
Neměli co dostat, jelikož to měli. Zajímalo by mne spíše, zda Židé ztratili nárok na svoji zemi i v případě, že by v něho po jeho zmrtvýchvstání uvěřili?
Bohužel, neměli. Vládl jim Řím, Samaří obsazeno, Galilea pohanů. Palestina té doby byla daleko víc pohanská, než jak čteme v evangeliích.
Možná nerozumím otázce. Mnoho židů 1. stol. uvěřilo. Byla to menšina, ale ne bezvýznamná. Pokud by býval uvěřil zbytek židů a Izrael se stal křesťanským národem, historie by se možná ubírala jinou cestou a možná by nedošlo k Bar Kochbovu povstání, ale ve vztahu k zaslíbené zemi by platilo, že v tuto chvíli je její vlastnictví bezpředmětné, protože království Ježíše, jejich Mesiáše, nemá hranice. Židovští misionáři by proto logicky usilovali o christianizaci celého Říma. Ale počkat… to vlastně udělali.
Pokusím se to zjednodušit. Pokud Izraelci nemají teologické právo na svoji zemi, pak muselo být něčím zrušeno. Čím?
Malá poznámka. Babylónské zajetí ani Římská okupace jim neodebrala vlastnické právo na Kanaán (Římané byly okupanty). Kdo jim tedy toto právo nyní odebral?
Ta okupace jim to právo reálně odebrala. Už tu zemi doopravdy nevlastnili (s výjimkou Hasmoneovského období). Vlastnili ji na rovině zaslíbení. Když přišel Kristus, zaslíbení naplnil, resp. převzal, ale jinak než se čekalo.
Možná narážíš na věčné zaslíbení země Abrahamovi. To je naplněno v Kristu, Abrahamovu dědici. Z toho vyplývá, že fyzický Izrael nemá na zaslíbenou zemi právo, protože není zaslíbena jemu, ale Kristu. Fyzický Izrael už není potomkem zaslíbení. Otázkou je, zda je Kristus v té zemi obnoví nebo ne. Pokud se ptáš na moment, kdy jim to právo bylo přesně odebráno, myslím, že to bylo de facto roku 586 př. Kr. a de iure v Lukáši 4 při kázání v Nazaretu. Izajáš 61 je v podstatě inaugurační žalm. Mám někde zpracováno srovnání tohoto žalmu s podobným inauguračním textem asyrských králů. Ježíš ho vztahuje na sebe a hodlá „vybudovat odvěké trosky“ (Iz 61,4). V tu chvíli vlastně legálně přebírá sakum prásk všechno. Zemi, trůn, smlouvu. Dědic se ujímá vlády a činí si nárok na to, co je jeho. Jenže on je zároveň Bůh a jeho plán přesahuje situaci Nazareta 1. stol. Co by se stalo, pokud by ho v Nazaretu korunovali? Poslal by své poddané na misii, právě jako to učinil ve Skutcích.
Z pohledu žida 1. stol. toho bylo špatně daleko víc než okupace. Např. farizeům nevadili tolik Římané, jako spíš duchovní stav národa. Nový zákon vše, co je špatně, pokládá za v Kristu napravené. Problém farizeů byl v tom, že to neviděli.
Abych se příliš nerozepisoval. Zkusím to krátce:
Ano, vždyť i já to chápu a-teritoriálně.
Ano, ale nejspíš trochu jinak.
Sionisté většinou musí u tohoto verše tvrdit, že se netýká zaslíbení fyzického teritoria. V tomto smyslu sionista tento verš chápe a-teritoriálně.
Jenže dle konsenzu řady autorů se to fyzického zaslíbení země týká. Keener dokonce poukazuje na to, že hebrejské ha-arec v Genesis může znamenat nejen určitý kraj, ale také celou Zemi (planetu). Z tohoto hlediska platí, že pokud zde Pavel hovoří o zaslíbení světa, hovoří o tom původním zaslíbení země Abrahamovi. Z toho vyplývá, že zde nedochází k rozdělení zaslíbení na fyzické a duchovní a že Pavel ten původní úzký teritoriální aspekt jednoduše vylučuje, odmítá. V tomto smyslu činí původní zaslíbení země a-teritoriálním.
Polemiku s tímto názorem viz v tom sborníku od McDermotta, kap. 8.
Já jsem si toho dobře vědom. Napsal bych toho více, ale v diskusi je lépe se držet jediné myšlenky.
Kdysi jsem právě toto srovnával, jelikož hnutí Víry tvrdí, že věřící mají na základě tohoto práva (vlastnit svět), uplatňovat vládu na světem již nyní. Ovšem všímám si zde jiné věci:
Zatímco Izraelcům bylo zaslíbeno fyzické právo bydlet v Kanaánu, dědictví světa je duchovní. Pokud bys ztotožnil zaslíbení Země z Ř 4 s Žd 11, pak vlastnictví světa včetně nebeského Jeruzaléma bude následovat až po vzkříšení. To je přeci nesrovnatelné!
Pokud to vulgarizuji, takové uvažování vlastně říká: již jako národ nemáte právo na svoji zemi, ale skrze víru se po vzkříšení se můžete přestěhovat na Novou Zemi.
Nejenže se zde podle mne mísí národní a mezinárodní aspekt Abrahamovy smlouvy (tomu ale v rámci výkladu rozumím), ale mísí se i fyzický a duchovní aspekt (což odmítám).
Doufám, že jsem se vyjádřil srozumitelně a nevložil jsem nesionistům do pera něco, co netvrdí.
Proč je to nesrovnatelné? Kanán je předobraz, Boží království naplnění.
Království tu už je v závdavcích, plně přijde s Kristovým návratem. Židé tedy mají v Kristu stejnou naději jako Abraham. O nic nejsou ukráceni, jen se to konečné naplnění posouvá do budoucna, protože v budoucnu ostatně vždy bylo.
Fyzický a duchovní aspekt se v nás mísí stále. Já jsem hříšník a spravedlivý zároveň. Hříšník teď, spravedlivý na Božím soudu. Izrael je vylomen a spasen zároveň. Vylomen teď, spasen na Božím soudu. Jenže aby se to stalo, musí porušitelné obléci neporušitelnost. Zda se Izraeli k té neporušitelnosti přidá v miléniu i teritorium, to už nevím.
Myslím, že je v tom rozdíl zcela zásadní. V pozemském Kannáanu se dá bydlet v tom nebeském zatím nikoliv.
Já myslím, že i v nebeském se bydlet už dá. Sice si to nemohu ověřit, ale vůbec se nebojím na to spoléhat. Jedno vím jistě – měrné šňůry mi na zemi moc dobře nepadly. Nedají mi ani hypotéku. V Kristu mám zaslíbení lepšího příbytku.
Pokud bych byl mesiánský žid, proč bych měl spoléhat na teritorium, když mě čeká nebeská vlast?
Kazatelé prosperity nám tvrdí, že nemoc a chudoba jsou vždy zlé a my skrze Krista máme nárok na zdraví a bohatství již nyní. Nedělají k. sionisté totéž a snad ještě hůř, když říkají, že Židé mají nárok na teritorium, a to navíc bez Krista?
To mi přijde, jako by si Židé vynucovali nějaký nadstandard. Již minimálně od středověku jsou terčem pogromů. Jednou jsou vyhnáni ze Španělska, Francie, Portugalska, Anglie, Německa, Polska, Itálie… často směli dělat jen podřadné práce. Když hrozil Hitler genocidou, demokratické země jich přijaly jen minimum. Byli jako štvanci celá století terčem pogromů. Supersessionisté jim pak vždy vyložili, proč tomu tak je.
Po holocaustu se neměli kam vrátit. Jakýmsi „zázrakem“ se jim podařilo reemigrovat do své otčiny, kde jim okamžitě hrozila válka. Jim přeci šlo o uhájení holého života, nikoliv o luxus. Nechci jim nyní dělat advokáta, jen chci ukázat, že Izrael není dítě rozmařilosti, ale boje o holý život.
Přirovnávat boj o holý život uprostřed zemí, které je chtějí zlikvidovat, s učením zdraví a prosperity… To myslíš vážně?
Ano, myslím. Proč tu podobnost nevidíš? Nevidíš, že někteří nemocní lidé bojují o holý život a někteří chudí mají sotva kde bydlet?
Z toho antisemitismu, který pravdivě popisuješ, by mohlo vyplývat morální nebo historické právo, ale ne teologické právo, jak ho hájí k. sionisté.
To morální a historické právo je potřeba vyvažovat palestinskou otázkou, protože během té první války o nezávislost přišlo o domov 700 000 Palestinců a Židé během imigrace nebyli žádná neviňátka. Je to komplikované.
Pokud bude člověk na smrt nemocný a trpět (dobře tomu rozumím), budu se za něho modlit a dám mu léky. Neřeknu mu: „Na zdraví nemáš teologický nárok, vždyť tě čeká nové tělo.“ Někdy mi sice nezbyde než toto říci, ale budu usilovat o jeho uzdravení. Koneckonců, zahrnutí uzdravení do vykoupení tvoří „core doctrine“ AoG i v pohledu na časnost. Nárok to ale není (přiznám se, že bych si to přál).
Já ale přeci diskutuji o teologii. Ta ale nevzniká ve vakuu, ale obvykle se snaží reflektovat současnost. To jsi ostatně u sionistů konstatoval o komentář výš:
„Nedělají k. sionisté… když říkají, že Židé mají nárok na teritorium…?“
Otázku položím obecněji: mají národy teologický nárok na nějaké území? Má odpověď je: Nikoliv! I nárok Židů na Kanaán byl v historii podmíněný (neměli dispoziční právo), i když jim Bůh území přísežně přislíbil. Ale říkal: „Vyháním vás z vaší země.“ A i Ježíš říká: „Váš dům se vám ponechá pustý.“ Pro mne osobně jde jen o rozpoznání časů a jsem přesvědčen, že doba pohanů se blíží ke konci, a vidím proto i naplňování dávných proroctví.
Kristus přijde k soudu, ale jeho soudům předcházelo desítky až stovky let daných k pokání. Já osobně vidím ve shromažďování Izraele něco jako stavbu archy. Pro jedny to bylo bláznovství, pro jiné to mělo být znamení. Protože věřím, že se Ježíš vrátí do Izraele, věřím také, že tam najde Židy, kteří jej poznají.
Já moc nevěřím na sterilní teologii, respektive na to, že jsme schopni z fleku vše stanovit ze slovníků a vědeckých studií. I tuto debatu vedeme, protože Izrael je zde. V 18. století bychom zřejmě diskutovali o tom, zda k exodu dojde, nebo ne. Jenže Izrael tu již je a je třeba najít teologické vysvětlení. Buď to činí Bůh nebo ne. Pak mám otázku, proč dopustil „falešný“ exodus? Aby nás zmátl, vyzkoušel naši bibličnost?
Nebudu zastírat, že nebýt existence Izraele, zřejmě bych se tím nezabýval nebo to nebyl schopen vidět.
Ale i když takto píšu, můžu být vedle, jak ta jedle. Mohl jsem naletět sionistům, ale nebýt této (neironicky) plodné debaty, některé věci bych si nikdy neuvědomil. Něco jsem musel přehodnotit a něco naopak objevit.
To já mu to citlivě řeknu, protože je to pravda. Nejsme přece hnutí víry. Ten na smrt nemocný člověk bude možná uzdraven závdavkem Ducha a možná ne, protože definitivní uzdravení je v Kristu. Nárokovat si jeho plné zdraví teď je teologický omyl. Pokud bude ten člověk uzdraven, budeš kázat, že nyní se na něm završilo Kristovo dílo? Nemůžeš to kázat, protože ten člověk později umře. Bůh ho uzdravil, aby si ho povolal později. Proto když AoG říkají, že nárok na zdraví máme ve smíření, je to dvojstranné a hnutí víry chápe jen jednu stranu věci. Stejné je, když k. sionisté utvrzují Židy v tom, že mají na zaslíbenou zemi teologický nárok. Zhmotňují tím naději, kterou mimo Krista nelze čerpat.
Ptáš se, proč Bůh dopustil falešný exodus a co s Izraelem? A proč Bůh dopustil falešná proroctví, kterými ses zabýval? Proč dopustil Hasmoneovské království, Bar Kochbovo povstání a Kitoskou válku? Společným jmenovatelem falešných proroctví a židovských válek jsou plané naděje. Za ty nemůže Bůh, ale lidé. Proto soudím, že není na místě vytvářet kolem existence Izraele plané naděje.
Domnívám se, že existence moderního Izraele je shoda okolností. Prostor jí vytvořily dějiny a úsilí sekulárních sionistů. Může skončit po sto letech stejně jako Hamonejci politikou, válkou, nástupem nových mocností. Může se transformovat na Izraelsko-Palestinskou federaci. Ta otázka „proč to tu je“ je uhrančivá, ale nepředjímá žádnou odpověď. Jistě, někdo může vznik státu Izrael pokládat za naplnění SZ proroctví, ale jen za cenu dlouhé řady sporných hermeneutických předpokladů.
Plné zdraví jsem nikdy nehájil ani netvrdím, že Bůh vždy uzdraví. Myslím, že víš, co o tom soudím. Nebudu ovšem zpochybňovat modlitbu za uzdravení ani dar uzdravení s argumentem, že stejně zemřeme a nemá to smysl. Alespoň to nikde v Písmu nečtu.
Jinak možná máš pravdu, vše je věcí výkladu. Může to být, jak říkáš. Ale nepovažuji to za pravděpodobné. Bar Kochba byl falešný Mesiáš a o tom, že Bůh neměl s Hasmoneovci nic do činění, by se také dalo polemizovat.
Zdá se mi, že Tvé argumenty jsou spíše z okruhu teologie náhrady a zde žádný exodus nemůže proběhnout. Nemá to smysl a vše je zduchovněno. Dokonce ztrácí význam i milénium. Ale proč ne. Svoji logiku to má.
A i kdyby exodus nakrásně proběhl podle schématu restauracionistů, znovu začala platit pro Židy Tóra, oni by naplnili Deuteronomické požadavky a ještě se k tomu stali křesťany (i když nevím, jak se stát křesťany na základě Zákona – Pavel to považoval za nemožné), obávám se, že se stejně vymyslí nějaké „ale“ (například, jak mohou mít křesťané nárok na nějaké území na základě etnicity).
Zkus si položit otázku, zda bys prostě vůbec nějaký exodus připustil, nebo zda je to v rozporu s Tvojí teologií en bloc.
Jasně, já jen srovnával učení o nároku křesťanů na uzdravení s učením o nároku Židů na zaslíbenou zemi. Nárok na zdraví máme v Kristu, stejně jako Židé na zaslíbenou zemi. Mimo Krista není zaslíbení.
Restoracionisté nepotřebují, aby platila pro Židy Tóra Stačí, aby byli spaseni skrze víru. A kdo ví, třeba je pak Bůh uvede zpět do Palestiny, kde ho budou poznávat spolu s Palestinci.
Moje argumenty jsou na rozhraní restoracionismu a teologie náhrady. Rozšíření zaslíbení země v Římanům 4,13 na celý svět nemusí znamenat ztrátu národní identity obnoveného Izraele. V této chvíli to pokládám za věc Božího eschatologického tajemství.
Exodus je tedy možný v Kristu. Co bude potom, nevím. To není „sterilní teologie“. Je to vidění reality Blízkého východu očima střízlivé exegeze a základních teologických principů. Jistě, i v restoracionismu jsou problémy a neznámé. Ale je jich daleko méně než v sionismu, který je založen na sporném spojení politiky a teologie.
Římanům 4,13 (obdobně Mat 5,5) přece není žádné rozšíření na celý svět. Pavel i Matouš byli Židé a prostě citovali Iz 60,21, což je dávné eschatologické zaslíbení národnímu Izraeli. Doporučuji přečíst kontext.
O rozšíření skrze církev mluví supersessionisté, aby ospravedlnili svojí teologii. Ale ten jejich výklad je asi takovýto:
Je to jako kdybych měl malý domek o jedné místnosti, kde mohu bydlet. Někdo by mi přistavěl další místnosti, abych se mohl rozšířit. Jenže by mi řekl, že do těch místností mohu vstoupit až po svém vzkříšení, ale zároveň by mi zakázal bydlet i v té původní. Bylo by to sice rozšíření, ale vyhodilo by mne na ulici.
Ten verš doslova říká:
O jakém zaslíbení se tu mluví? Musíme do Genesis 12–17. Tam se píše, že Abraham měl být 1/ velkým národem, 2/ velkým jménem, 3/ požehnáním, 4/ měl mít zemi. Které z těchto zaslíbení je konceptuálně blízko tomu, o němž mluví Pavel v Ř 4,13? Zaslíbení země, o tom Pavel mluví. A pokud zde vidíš aluzi na Iz 60,21, je to správné a dokazuje to, že v NZ se toto proroctví naplňuje dle víry a ne dle národní příslušnosti. Tím je podle mě sionismus vyloučen.
Je to samozřejmě trochu složitější. Pavel v duchu své doby vnímal Abrahamovo zaslíbení jako dědictví světa spíše než jednotlivé země a předpokládal jeho naplnění v eschatonu. Tak tomu věřili už tehdejší Židé. Proto Pavel tuto myšlenku ani nerozvíjí a zaměřuje se spíše na způsob naplnění toho zaslíbení, jímž je víra. Doporučuji konzultovat:
Maximum, které zde může sionista uhrát, je stát si na tom, že Pavel tu hovoří o eschatologické situaci a ne o aktuálním právu Židů na zaslíbenou zemi. Jenže právě v tom vychází najevo ten hlavní problém sionismu, a sice že NZ to zaslíbení země židům nikde, nikdy, nijak neobnovuje, neprojednává. Je to snad ještě zoufalejší než s naukou o pretribulačním vytržení, která se může chytnout aspoň pár sporných veršů. Pavel to prostě nechce řešit a Ježíš nonšalantně prohlašuje, že zemi obdrží do dědictví „tišší“ (Mt 5,5). Že by Ježíš myslel agenty Mosadu? Nevím, no.
Ten Tvůj příměr je skoro přesně v zákrytu s Římanům 11. Ušlechtilá ratolest byla vyťata. Je to jakobych odmítl podepsat domácímu prodloužení nájemní smlouvy – přestanu bydlet. Že by byl Pavel supersesionista? Určitě ne. On by totiž nikdy neřekl, že církev nahradila Izrael, protože Izrael v Kristu vždy církví byl.
Každopádně supersesionisté nikoho nikam nevyhání. Kořenů antisemitismu bylo víc a jeden z nich spočívá právě v tom dělení na fyzické a duchovní potomstvo a zaslíbení.
Děkuji za obsáhlejší pohled. Opravdu dík! Myslím, že to celé mohu podepsat. Ostatně, nevím, zda jsi četl tu mojí skicu z roku 1995: https://www.apologet.cz/?… Ale tohle je skoro jako abstrakt k ní :-)
Má poznámka mířila pouze na to, že Pavel v Ř 4,13 nemusel nic rozšiřovat a že myšlena je „nová země“ po vzkříšení. Tu opravdu není možné získat jinak, než vírou.
Otázka zní nyní velmi jednoduše (jak správně poukazuješ); zda zaslíbení věřících na věčnou zemi anuluje zaslíbení potomků Abrahamových na pozemský Kanaán. Ať už anuluje nebo neanuluje, toto je podle mne zásadním bodem naší polemiky.
Já ten zásadní bod vidím v otázce, zda může mít národ Izrael teologický nárok na zaslíbenou zemi bez Krista. Ne ve filosemitismu, ne v solidaritě s Židy, ne v politickém názoru na Blízký východ a ne v tom, co bude v miléniu, ale v tom, zda má stát Izrael a židovská přítomnost v Palestině teologické ospravedlnění teď. Tady vidím to klopýtnutí sionismu.
Mají Abrahamovi potomci nárok na zemi Kenánců a Palestinců?
Tak předně se musí prokázat, že moderní židovská identita je pokračováním abrahamovské pokrevní linie. Potom:
Otázkou je tedy ten teologický nárok nevěřících Židů v právě tomto okamžiku historie.
Ale to je přeci jinými slovy to samé. Platí Abrahamova národní část bez Krista nebo ne?
Odpověď může být trojí:
1. Ano
2. Ne
3. Byla konsolidována v Kristu za Novou zemi, kterou lze obdržet až po smrti a vzkříšení.
Já si velmi dobře uvědomuji, že je to otázka zásadní a sám si ji kladu. Sionista musí říci 1., tedy jednoznačně ano. Já jsem ale sionista, který připustí i variantu 2 a 3.
Zeptám se ale jinak. Měli by Židé nárok na zaslíbenou zemi s Kristem?
Myslím, že je v tom rozdíl.
Na Tvou otázku říkám ano s tím, že pokládám to zaslíbení rozšířeno na celou zemi a odsunuto do eschatonu. I kdybych odpověděl ne, neanuluje, nebo to nějak medioval, pořád by nebylo jasné, zda sionismus platí, protože v něm se jedná o nevěřící Abrahamovy potomky právě dnes.
Pokud jsi sionistou, který připouští, že neplatí „Abrahamova národní část bez Krista“ nebo že „[b]yla konsolidována v Kristu za Novou zemi, kterou lze obdržet až po smrti a vzkříšení“, pak jsi sionistou, který připouští, že není sionistou.
Ano, s Kristem Židé mají plný nárok na zaslíbenou zemi. Přesně podle Římanům 4,13. Pokud se ptáš, zda by měli nárok na vlastní suverénní stát, pokud by v 1. stol. uvěřili v Krista, odpověď je ne, protože Boží výroky jsou neodvolatelné a Římanům 4,13 popisuje Boží výrok. Soudím to i z toho, že žádný autor NZ v prvním století nebrojí za suverénní národní stát. Pokud se ptáš, zda by měl Izrael nárok na zaslíbenou zemi, kdyby uvěřil nyní, má odpověď je opět ne, dokud v zemi nebude sám dědic. On jediný ten nárok má, je lídr všech Židů. Pokud bych viděl v Izraeli významné probuzení, pokládal bych to za zajímavý důkaz pro fyzický restoracionismus a možná znamení druhého příchodu (byť bych v tom byl dost střízlivý). Určitě by to nebyl důkaz pro sionismus.
Kdyby se celý Izrael obrátil před druhým příchodem, bylo by to docela zajímavé. Po znovuzrozeném Izraeli bych požadoval, aby se řídil Ježíšovým příkazem jít do celého světa (Mk 16,15). Ze sionismu by rázem byl diasporismus.
Vystihl jsi to celkem hezky. Je to tak. Jsem sionistou, který hypoteticky připouští, že Bůh shromažďuje do své země národ, který nenaplňuje podmínky smlouvy, kterou má na svoji zemi.
Jak bys to nazval?
To asi nevím. Výběr je na Tobě. Izraelský akcidentalismus?
No, je to hypotéza na pomezí experimentální teologie a klasického sionismu. Jestli něco nechci, tak zakládat nové směry. Občas stojím na pomezí a uvědomuji si svojí omezenost, zaujatost a neschopnost se oprostit od svého předporozumění.
Jinak často cituješ Keenera. Pro mne je to podobné, jako kdybys citoval třeba Wagnera. Nezpochybňuji ani jeho křesťanství ani jeho erudici, ale duchovně je někde úplně jinde, než já, a jsem vůči němu na pozoru. Natož ve sporných otázkách.
Ještě bych se zeptal na toto. Ty se domníváš, že Velké poslání znamená ultimativní příkaz pro všechny obrácené Židy opustit Kanaán? To považuji za extrémní a účelový výklad jak se vyhnout odůvodnění existence obrácených Židů na území svaté země.
To by znamenalo, že celý jeruzalémský sbor byl ve vzpouře proti Bohu, když se okamžitě nevystěhoval a úřad evangelisty se zřejmě stal normou pro všechny obrácené Židy.
Jasně, diskutujeme.
Citovat Keenera je objektivně úplně jiné než citovat Wagnera. Wagner byl církevní superstar, ale v odborné sféře toho moc nenechal. Keener je dříč a génius. Jeho odpůrci v otázce věrohodnosti evangelií skřípou zuby, protože Keener má v hlavě antickou knihovnu. Nemusíš s ním souhlasit, ale jeho výtlak v oboru novozákonní biblistiky je bez ohledu na pocity nesporný. Pokud u něj chceš být na pozoru, přečti si nejprve jeho Gift and Giver. Podotýkám, že odborníci z AoG stojí za Keenerem. Ben Aker, Bill Oliverio, Martin Mittelstadt… snad celá fakulta AGTS :-) Mohl bych stejně tak citovat N. T. Wrighta nebo někoho z výše uvedených, ale Keener je takový nástupce Gordona Fee, tak cituju jeho jako určitého vlajkonoše letniční biblistiky.
Ptáš se, zda „Velké poslání znamená ultimativní příkaz pro všechny obrácené Židy“. Neznamená, ale určuje to mezinárodní směr Božího plánu. Ježíš židovským učedníkům neříká „braňte hranice dokud nepřijdu“, ale „čiňte mi učedníky“. Židovské přistěhovalectví je absolutním opakem velkého poslání, které se naplňuje ve skutcích.
Proto soudím, že u obrácených židů jde militarismus a teritorialismus proti smyslu evangelia. Pouze „extrémní a účelový výklad“ evangelia jim říká „bojujte za teritorium“ a ne „jděte do celého světa“.
Srovnávat neobrácené Židy s apoštoly nebo sekulárními politiky mi nepřijde ideální. Ježíš také neřekl křesťanům v Anglii „braňte hranice“, a přesto se Hitlerovi postavili a hranice bránili. Ale chápu že jsi pacifista. Já nikoliv. Považuji obranu Izraele, který vojensky chrání své civilisty proti teroristům, za správné. Ježíš neřekl vojákům „nechte se podřezat i s vašimi dětmi“ ani nevedl k rozpuštění armády. Máme dvojí občanství a máme dát Bohu a císaři to, co jim patří.
Od Keenera jsem četl tři knížky a jednu jen okrajově. Někteří charismatici obecně věří, že dědí zemi už tady a nyní, ale nevím, jak to vidí on. Mám ale zásadní problém vidět Ducha svatého uzdravovat v Lurdech nebo vést rozvedené do nového sňatku, i když je to akademicky brilantně popsáno s uvedením zdrojů. Proto jen říkám, že je duchovně jinde a vidí projevy Ducha tam, kde já je nevidím. Proto ve sporných otázkách pro mne není jazýčkem na vahách. Ale nesoudím jej.
Jinak mne ještě napadlo, pokud je v Iz 60,21 zobrazen Izrael již jako národ dědící zemi (tedy v budoucnu) na základě Abrahamovy smlouvy, jak by se to mohlo stát, pokud by Ježíš naplnil a odebral Izraeli smlouvu na jejich zemi? To je i otázka pro mne, nikoliv argument proti Tobě. Spíše bych řekl, že jde o odebrání dispozičního práva.
Nejde o pacifismus jako o přístup k válce, ale o důvod války. Anglie bránila hranice, ale Izrael dle k. sionistů brání Boží plán. Pokud sionista tvrdí, že stát Izrael je dílem zvláštní Boží prozřetelnosti, logicky spojuje fyzickou obranu Izraele s obranou Božího plánu. Z tohoto pohledu je nevyhnutelné srovnávat apoštoly se sionisty. Apoštolé usilovali o budování Božího království, sionisté o budování pozemského státu. Obě skupiny mají dle k. sionistů Boží mandát, akorát že zatímco pro jednu má platit „ne silou ani mocí“, pro tu druhou „hlavně silou a mocí“ (Za 4,6). Dle konsekventní logiky by měli k. sionisté pomáhat s obranou státu Izrael, čili vést svatou válku.
Rozumím, názorová shoda s Keenerem nedosahuje 100%, takže je „duchovně jinde“. Nepokládám za šťastné spojovat názorovou shodu s duchovní polaritou. Je to přesně to, co je v církvi špatně. Nesouhlasím s tebou, tak musíš být asi duchovně vadný. Ale rozumím, i já když slyším jméno MacArthur, mám nutkání se „pokřižovat“.
Co bys řekl na Davida Wilkersona? Dokázal by pohnout jazýčkem vah ten, který „zemi“ v Ezechieli 37 vykládá jako „pevnou duchovní půdu“? Nebo je u něj nějaká závada?
Rozumím ti a dal bych to nyní stranou. Mohli bychom se přít o tyto pohledy, ale jádru věci by to neprospělo :-).
Jinak, Davida Wilkersona jsem vždy považoval za evangelistu a proroka (alespoň do jisté doby). Ale na jeho učení bych nestavěl vůbec nic. Ty víš, že ho respektuji, ale trpím, když evangelisté (včetně něho) začnou učit. Většinou jde o inkarnaci jejich zkušenosti, kterou povýší na doktrínu. Obvykle je k tomu ale dotlačí lidé, kteří když vidí obdarování, pak jej zuniverzalizují. Jezdil jsem léta učit do Košic, kde misie Sergeje Miháľa dodnes přináší ovoce církvím. Skvělý evangelista, ale neměl začít učit. Evangelizace je razantní proklamace jednoduché pravdy. Běda ovšem, když někdo takto pojme učení. Místo vyučování pak v podstatě evangelizuje – předloží svoji vizi a vyzve k jejímu přijetí: uvěř nebo zahyneš!
No, a pokud přečtu od někoho tři knížky ze čtyř, které musím odložit, pak už prostě pátou nečtu. Ale možná těch zbylých osmdesát je super, nevím. Nikde proti němu nevystupuji, ale ani jej nemám za autoritu. Můj přístup je jít nejdříve do Písma a pak teprve do výkladů. Nikdy naopak.
Hele, myslím, že už jsme asi řekli vše, a já uznávám, že nedokážu vše vysvětlit a sám mám otázky, na které hledám odpovědi. Rád bych to ale posunul o úroveň výš.
Kdysi jsem si uvědomil, že Kristus se dědictví a všech benefitů Abrahamova požehnání ujal až po svém vzkříšení. Není pozemským králem Izraele, ale odešel pro královský titul a vrátí se zpět.
Pokud jsi premilénialista, já tak na 45–75 %, jak vidíš úlohu Izraele v miléniu? Já zde vidím naplnění Abrahamova požehnání pro Izrael doslovně v Kanaánu. Pokud se nakonec nepřikloníš k TS nebo TNS, jak si to vysvětluješ? Jak se tam ti Izraelci dostali? Jsou to tito, nebo se vrátí na značky a nastane nový exodus „lege artis“?
To vůbec nepíšu jako ironii, ale jen jako užitečnou zkratku.
Jasně, na druhou stranu evangelista něco učí a obsah jeho propozic lze pokládat za správný nebo chybný. U Wilkersonova nesionismu nevím, zda to pokládat za nějakou emoční kontrakci nebo za rétorický kalkul. Daleko více by získal na vlně jeruzalémského syndromu.
U Keenera je problém, že ty jeho lepší knížky taky musíš odložit, protože jsou příliš těžké. To zas tak super není. Kdybys jeho komentář ke Skutkům rozdělil dle 28 kapitol, každá část Keenerova komentáře by co do délky a kvality rešerše vydala na jednu plnou, obhajitelnou dizertaci. (To mám od jeho přítele, který ten komentář recenzoval.) Ve své dizertaci o něm mám kapitolu, kde ho sice hájím proti postmodernistům, ale pak ho moc nešetřím. U odborníků, kteří tráví tisíce hodin prací se zdroji a daty, je dobré předpokládat nějaký merit. Mohou se mýlit, ale pokud jsou profesně asi tak o 100 let dál, je chyba si toho nevšímat. Je také důležité vidět ty rozevřené nůžky mezi odborníky, kteří gravitují k ne-sionismu a populárními učiteli, kteří někdy mají oblek a odměřený projev, ale nepodnikli v daných tématech dostatečný ponor. Výjimky jistě jsou, ale statisticky mi to vychází takto.
Tím jsem vlastně neustále překvapován, tou mezerou mezi sionismem některých hlasitých učitelů a nesionismem informovaných vedoucích a odborníků. Nikdy jsem třeba žádný sionismus nezahlédl u lidí jako George Wood nebo Doug Clay. Určitě něco přehlížím, protože oba jsou spíš kazateli než autory, ale mlčení letničních vedoucích na toto téma je palčivé. Učitelé na seminářích AoG se k tomu taky buď nevyjadřují, nebo jsou ne-sionisty v nějakém smyslu. Skoro jakobych býval žil v nějaké bublině letničního fundamentalismu, v němž je sionismus mainstreamem. A jo, já vlastně žil v bublině letničního fundamentalismu.
Nevím, co je TS a TNS. Úlohu Izraele v miléniu vidím pevně spojenou s úlohou církve. Co budeme my, budou i oni, protože oni jsou my. Co to přesně bude, to ještě nevyšlo najevo. Stát Izrael nepokládám za eschatologicky významný. Tvrdím, že po Kristově příchodu žádný nebude a že Kristus nebude nutit tu větší část Židů, co bydlí mimo Izrael, aby se tam nastěhovala. Nebude to nutné. Je nevyhnutelné, aby ortodoxní Židé byli příchodem Krista zaskočeni zvláštním způsobem, protože ho čekají. Je dost možné, že Jeho příchod nějak vycítí a obrátí se.
Přestože teologii nijak nepřeceňuji, Wilkerson nebyl teolog. Zato byl zapálený sionista. Slyšel jsem ho tvrdit, jaké má požehnání skrze podporu Izraele, pak se ale otočil na podpatku a zpochybnil sionistický výklad Ezechiela 37 s tím, že je to proroctví o církvi. Myslím, že to nijak neřeši a evangelisté (snad kromě Ulonsky – ale ani on nebyl systematik) moc systémy nestudují.
TS a TNS jsem myslel Teologii smlouvy a Teologii nové smlouvy.
Já jsem také nikdy sionismus nestudoval a dokonce bych dříve tvrdil, že současní Židé nemají ve svém stavu vůbec účast na Abrahamově smlouvě. Jejich shromáždění jsem chápal jako akt Boží milosti, a když uvěří, stanou se jednoduše církví a křesťany (to si myslím dodnes, protože v 1. století se také neoddělovali). Byl jsem spíše politický sionista, který věřil, že se jednou obrátí k Bohu, ovšem ve své zemi.
Ale u boje o hranice mne napadla paralela s husity. Zpočátku velmi váhali, zda se mohou bránit křižákům vojensky. Obraceli se na univerzitní mistry a hledali především teologickou podporu. Chápali to jako obranu. Když se podívám na první bitvy, které vedl Žižka, vidím zde přeci jenom něco víc, než lidskou obranyschopnost. Když u Domažlic už za Prokopa Holého křižáky zachvátila panika při zpěvu husitského chorálu, připomíná mi to Jóšafata.
Hodně jsem nad tím přemýšlel, dnes je snaha se za to katolíkům omlouvat, ale tehdy také nešlo o nic jiného než uchránit holý život. Že se vždy dějí excesy, je jiná věc. Proto věřím ve spravedlivou válku, jak ji definoval Augustin, kde Bůh může stát za jednou stranou.
Jinak v pasážích, které se vykládají chiliasticky nemohu, než nevidět v centru Jeruzalém jako naplnění Abrahamova požehnání. Ovšem mix vzkříšených a nevzkříšených mi přijde poněkud zvláštní.
Mohl chtít požehnání skrze podporu Izraele a nebýt sionista. Jde o to, aby autor nejen „žehnal Izraeli“, ale otevřeně a jasně učil, že Izrael má nárok na smluvní zaslíbení. Zajímal by mě ten jeho přerod. Ve kterém okamžiku Wilkerson otočil a začal vztahovat SZ proroctví na církev?
Spravedlivá válka je určitě možná, protože některé kauzy jsou spravedlivé. Jen nevím, jak to protlačit přes Mt 26,52 a Ř 12,17nn. Asi je ve mě pořád kousek fundamentalisty.
Jo, mix vzkříšených a nevzkříšených je obecně problém premilenialismu. Je to jeho hlavní argument a hlavní podivnost. Nevím, co s tím.
Nemyslím si, že by to byl přerod, on to neřešil. Věřil obojímu. Ty máš definici sionismu, že sionista musí věřit, že se Gn 12,17 platí na současný Izrael. Mluvil jsem schválně se třemi sionisty a divili se, na co se jich to vlastně ptám. Lidé to neřeší, ale vidí Izrael ve své domovině a vidí v tom naplnění dávných proroctví.
Když jsme u těch mečů, já bych to ještě doplnil o následující meče: Lukáš 22,36 a Římanům 13,4.
Určitě jsou i jiné přístupy, které jsme třeba nezvážili, ale myslím, že když sionista chce podpořit svůj názor Biblí spíše než dojmem, musí se začít zabývat smlouvami.
V případě pacifismu zvážím rozmělnit doslovný výklad jasných veršů o nenásilí (Mt 26,52; Ř 12,17nn; Za 4,6, atd.) kontextem Písma ve smyslu konstantinovského křesťanství.
Spíše bych zvážil dvojí občanství křesťana. Je to jako když je pastor zároveň starostou. Jako starosta může klidně oddávat nevěřící, ale jako pastor nikoliv.
Chtěl jsem již diskusi ukončit, ale beru velmi vážně, co mi zde píšeš. Já na svých stránkách diskuse nemám, a proto bych Ti zde rád napsal určité své chápání a budu rád za kritiku, když mi to případně vyvrátíš. To považuji za nedocenitelné.
Ten argument o Kristu jako dědici Gn 12,7 se nedá jen tak obejít, pokud není vypořádán. Napadla mne k tomu jedna věc. Prosím, zkus si to promyslet a napsat své námitky. Nejde mi o to prosadit svůj názor, ale dobrat se pravdy (což není lehké). Budu rád, když budeš polemizovat s čímkoliv níže uvedeným:
Je mi jasné, že to lze napadnout: již to Kristus zdědil. Nicméně David byl pomazán za krále, ale stále tu vládl Saul. Jeho autorita byla uznávána lidem a vojenskými veliteli a koneckonců i budoucím králem. Od Saula odstoupil Boží Duch, stejně jako od Izraele, a čekal jej soud, stejně jako čeká i Izrael. Přicházející král jej však vysvobodí. Určitě nejsem první, kdo to tak vykládá, ale zatím jsem se nedíval.
Děkuji za trpělivost.
Ad 1. Rozumím, že „zaslíbení světa“ čteš skrze Iz 60,21. To je prorocká pasáž, kterou můžeme vykládat kristologicky (výhonek mé setby = olivová ratolest) nebo doslova, ale futuristicky (v. 19 – nebude již světlo dne), nebo dokonce historicky. Nevidím tam prostor pro obdržení země, aniž by „všichni byli spravedliví“.
Ad 2. To je dobrý postřeh a souvisí s tím napětím mezi časem a věčností Kristovy oběti. Z jiného hlediska je Ježíš vyhlédnut před založením světa, je přede vším, všechno v něm spočívá (1Pt 1,20; Kol 1,16n). Domnívám se, že benefity Abrahamova zaslíbení Ježíš získal proto, že je jejich původce. Aby mohl Abraham přijmout zaslíbení, musí Kristus zemřít na kříži. Nebo ještě jinak: Podstatou Abrahamova zaslíbení je Ježíš visící na kříži. Mimo tuto podstatu nemají tato zaslíbení žádnou záruku.
Ad 3. Ano, to je to už/ještě ne. I my jsme už děti Boží, ale ještě se neukázalo, co budeme (1J 3,2). Jeho království není z tohoto světa, takže se za něj nemá bojovat zbraněmi (J 18,36). Tělo a krev nemůže toto království zdědit (1Kor 15,50). Dědí ho Kristus a ti, kdo jsou Kristovi v Duchu.
Ad 4. Tady je zajímavé to Ježíšovo očekávání, že ho budou vítat „požehnaný, který přichází ve jménu Pána“. Lukáš dává proroctví před naplnění, Matouš dává naplnění před proroctví a tím otevírá možnost futuristickému výkladu (Mt 21,9; Mt 23,39; Lk 13,35; Lk 19,38). Jelikož u Matouše je vyučování uspořádáno schematičtěji, upřednostnil bych Lukášovu chronologii, ale zas na druhou stranu u Matouše se to takto učí. Je to zajímavé.
Ad 5. Jasně, dá se na to takto dívat, ale není zřejmé, co si tedy počít s tím pozemským „královstvím Izraele“, čili např. se státem Izrael. Ježíšovo království nevytvoří s tím pozemským federaci, ale pohltí ho. V Lk 21,36 je to Ježíšovo „bděte … abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Syna člověka“. To není zaslíbení pretribulačního vytržení, ale popis toho, co se bude dít při příchodu Krále. Jedni jeho tvář spatří a budou mít sílu (pravomoc) předstoupit před Krále, jiní ji nespatří, což je ta horší varianta. Umím si představit, že Ježíš se v Jeruzalémě prohlásí králem, ale kritériem jeho přízně bude víra, spravedlnost, apod. Tím bude jakékoli pozemské království zrušeno. Je tedy úplně jedno, jaká bude v Palestině skladba obyvatel a jaké tam bude státní zřízení. Kristus to svým příchodem tak či onak zruší.
Takto se na to tedy dá dívat. Nevidím v tom teologický prostor pro sionismus jako politiku systematického židovského přistěhovalectví do Palestiny.
Moc děkuji! Trochu jsem to sepsal zde: https://www.apologet.cz/?… Nyní se musím trochu odmlčet a věnovat se úplně jinému tématu, protože mi hoří termín. Inu, to je tak, když mne něco jiného živí a k něčemu se cítím povolán. To je zase moje dualita :-) Docela Ti závidím, že se můžeš plně nasadit jedním směrem.
Ok, přeji hodně dobrých farmakologických i teologických nápadů.
Nezáviď, není co. I já mám v práci fofr kolem ne-teologických věcí, byť asi ne tak intenzivní jako mnozí jiní. Já závidím lidem, co dostanou jako doktorandi úvazek a pak si stěžují, že si z nich profesor dělá sekretářku. Ó jak rád bych i já nějakému línému profesorovi dělal věcný rejstřík jeho nové publikace.
Teologie = málo peněz, nulová prestiž, nutnost melouchů, málo (skoro nula) nabídek práce v oboru, absence měřitelných úspěchů, neodborná veřejnost tím skrytě pohrdá, … je to fakt hrozný. Ano, je a nikdo mi to nevymluví. To není služba, to je karierní sebevražda. Příliš vysoká cena s příliš malým ziskem. Nedávno mi syn říká: Já bych chtěl dělat to co ty, ale ne v takové situaci. :-D
Vždyť před chvílí jsi argumentoval – snad nepřeháním – že Židé žádný stát nepotřebují, že mohou být bozdomovci a že Ty už žiješ v Božím království. Tak si nestěžuj ;-)
Já také nejsem milionář, ale když jsem ještě dělal v průmyslu, cestoval jsem po služebně světě, bydlel v luxusních hotelech, kam se běžný smrtelník ani nepodívá atd. Kdyby mi ovšem někdo nabídl vzít to všechno zpět a naplnit Boží vůli – tenkrát v podobě učitele na VOŠMT, neváhal bych ani minutu.
Brzy mi bude 60 a vím jediné. Je úplně jedno, co člověk dělá. Nejdůležitější je přitom naplnit Boží vůli. K čemu mi jsou publikace, knížky, tituly, ocenění? Pokud to nebylo v Kristu, pak úplně k ničemu.
No je to přesně tak. Na zemi jsme jen „hosty a poutníky“ bez domovského práva, tak si nestěžuju.
Ber to jako poučení od staršího kolegy. Absolutně ze všeho nejdůležitější je skrze Boží slovo dosvědčené ve svém svědomí poslechnout Boha. A to za jakoukoliv cenu. Vše ostatní je marnost. Dvakrát v životě jsem se ocitl zcela bez prostředků. Jednou dokonce bez práce, církve, s malým dítětem, nemocen, před státnicemi a s obrovskou hypotékou. Během pár dní jsem pak mohl vše splatit a ještě si koupit auto a získat zaměstnání. Fakt jsem nevěděl, co dělat, tak jsem jen chodil po lese a modlil se o pomoc. Nového majitele „náhle“ napadlo dát nám navíc roční odstupné a prodat naše patenty.
Já Ti velmi a opravdu upřímně děkuji za takové svědectví. Mé vlastní svědectví spočívá v tom, že když jsem se stěhoval z jednoho nájmu do druhého, potřeboval jsem čistící prostředky a ony byly zrovna ve slevě.
Ne, Pán Bůh nás nezaopatřuje všechny stejně. To je taková letniční urban legend. Šoa je prostě šoa, nakba je nakba, bída je bída.
Naprosto souhlasím, že nejdůležitější je dělat to, co po nás chce Bůh, i kdyby na konci tunelu nebylo světlo.
Nevím, zda opravdu za to svědectví děkuješ, ale napíšu ještě jedno.
Na konci tunelu je vždycky světlo! Jednou jsem to zažil „doslova“. Nebudu popisovat podrobnosti, ale bylo mi opravdu hodně zle. Je to takový stav, před kterým se nedá nikam utéct, a nejhorší je sedět na místě. Je to odvrácená strana apologetiky a byl to svým způsobem hrozný vnitřní duchovní boj. Ten rok jsem byl vyloučen z AC. Vezl jsem rodinu do Chorvatska k moři a ocitl jsem se hrozné koloně na dálnici v zácpě. Musel jsem sedět a v tom vedru popojíždět, i když jsem měl chuť se někam rozběhnout. Když jsem konečně vjel do tunelu, navigace mi řekla: „ztráta spojení s družicí“. Najednou ke mně promluvil tichý vnitřní hlas ve smyslu:
„Nyní jsi ztratil spojení, ale ta družice je tam stále. Někdy budeš mít pocit, že jsi se mnou ztratil spojení, ale já jsem stále na stejném místě. Projedeš ještě dalšími tunely“.
Trochu mne to povzbudilo a náhle jsem vyjel z tunelu a rozevřela se přede mnou úchvatná scenérie skal a modrého moře. Úplně bezděčně jsem pustil autorádio a tam se ozvala píseň v chorvatštině, a poté hlas oznámil: „spojení obnoveno“. Zaplavila mne vlna radosti. Když jsem se poté ptal na slova té písně, řekli mi, že je to o Boží lásce.
Ať nad tím přemýšlím jakkoliv, nemohu v tom nevidět Boží zásah. Mám proto pevnou víru, že stojíš tam, kde máš. Na nějakou kariéru se vykašlej, Pavel napsal své nejmocnější epištoly ve vězení. Časnost je jako kapka v moři proti věčnosti a ještě není dost malá. Má víra je opravdu nepatrná ve srovnání s jinými křesťany, a jistě zaostávám i charakterově, takže nemám co mluvit, ale věřím, že Tě Bůh za vše odmění.
Nejdůležitější je si zachovat víru a naději!
Stále více si uvědomuji, že Bůh se vůbec neřídí „našimi“ teologickými systémy. Osobně si myslím, že Kristův druhý příchod a obrácení Izraele možná proběhne úplně jinak. Možná nemá pravdu ani jeden systém a spíše to bude od každého něco. Možná to bude podobné, jako první příchod. Největší poznání měli ti, co byli Bohu nejblíže (mezi ně bych se sice rád počítal, ale objektivně nemohu).
Ano, může to tak být. Jinak a podle mě taky úplně jindy. Myslím, že lidstvo ještě zdaleka nedospělo do toho zlomového bodu být jako Bůh – bez Boha. To je to zlé zaslíbení, které na nás teprve čeká tak za tisíc let.
No, mě to čeká za podstatně kratší dobu.
Nebudu nyní oponovat z oblasti teologie. To jsem již učinil. Všímám si však, že ve světě nepřevládá ani tak antisemitismus jako antisionismus. A to je snaha upírat Židům politické právo na jejich zemi (což Ty nečiníš). Často jsem si ale všiml, že máš určité výhrady k chování Židů. Mohl bys to specifikovat? Moje teze jsou následující:
Jasně, těmto tezím rozumím. Jak se v nich kromě poslední teze promítá Tvé křesťanství? Má to nějaké řešení?
Abych řekl pravdu, mé křesťanství se v tom promítá asi tím, že mne Izrael zajímá jako kolébka křesťanství. Ale podobně vidím i Kosovo, které rovněž ovládli muslimové, nebo Arménii, kde je situace podobná. Jaké má řešení Náhorní Karabach, Ukrajina, Nigérie, Tchaj-wan nebo Tibet? Nevím. Jako křesťan to ani nemusím řešit. Čekám, že období spravedlnosti nastane až s Kristovým příchodem. Mou starostí je, abych sám byl započten mezi spravedlivé. A protože nejsem kalvinista, někdy se docela obávám, jak vše zvládnu…
Ano, vyřeší to Kristus. V něm je náš mír = eiréné = šalom. A právě jako jeho Duch proměňuje jednotlivce a dává sílu odpustit, může proměnit i Palestince a Izraelce a dát jim sílu odpustit. Sám bych to nezvládl. Duch to může udělat. Ale Izraeli by to prospělo i strategicky. Tu válku nemohou vyhrát. Jsou ve špatný čas na špatném místě.