Vizte prosím dodatek k této recenzi na tomto blogu zde. Komentáře jsou pod tímto článkem již uzavřeny, pod dodatkem však stále můžete vylévat svá obtížená srdíčka. Můj e-mail naleznete na stránce o mně.
Před dvěma týdny jsem se vrátil z Rumunska a kniha Vytržení od Sergeje Miháľa byla první novinkou, s níž jsem se po návratu setkal. Na první pohled se mi zdála docela neškodná. Čím více jsem však slyšel o neskrývaném nadšení, překotném zájmu i skeptickém odporu, tím více jsem tušil, že se jí nevyhnu. Proto jsem si ji zapůjčil a přečetl. Svůj zážitek z četby bych popsal jako surreální, fantastický, adrenalinový a lunatický. Mít vysoký tlak, vytržení bych se již asi nedočkal.
Kniha je poněkud košatě rozdělena do dílů, částí a kapitol, jejichž obsah se místy překrývá. Text knihy tvoří z příliš velké části přímé citace biblických veršů, takže si ekonomicky uvažující čtenář klade otázku, zač vlastně při celkové útlosti knihy (171 stran) zaplatil oněch ~ 350,– Kč. Na knize se silně odráží původní jazyk. Mnoho slovakismů žel nebylo korektorem vytrženo, nýbrž ponecháno, takže zde máme „zlého sluhu“ (39), „hmlovinu Abel-33“ (47), „naděj každého člověka“ (48), proroka „Ageusa“ (116), „zdrtěný svět“ (136) a „zmíření“ (173). To vše by jistě bylo možné prominout, jakož i mně odpouštějí mé viny proti spisovnej slovenčine, keď sa ju rozhodnem používať. Co však prominout nelze, je „VZKŘÝŠENÝ CELÝ DŮM IZRAELE“ (145, 147, 149). Jsem si jist, že pokud vytržení proběhne 23. září 2017 (nebo kdykoli do roku 2024), bude autor chyby, korektor, vydavatel a jakákoli další odpovědná osoba ponechána, aby osvědčila svou věrnost během velkého gramatického soužení, v němž Antikrist bude sedm let zadávat diktáty s nemilosrdným pravidlem „chyba, stupeň dolů“. Kdo neprospěje, propadne do muk mluvnických, kde červ jejich neumírá a oheň nehasne inkoust nedochází a zmizík nefunguje.
Stručné shrnutí obsahu
V první části autor představuje učení o vytržení a nastiňuje svůj příklon k pretribulacionálnímu premilenialismu. Jinak řečeno, věří, že nastane velké soužení, ale že (opravdoví) věřící jej nebudou účastni, nýbrž budou vytrženi a vzati do nebe. Během velkého soužení proběhne na zemi vláda Antikrista, po níž se opět vrátí Kristus, nyní však již viditelně a slavně, aby Antikrista svrhl a ujal se vlády nad světem.
Ve druhé části autor čtenáře povzbuzuje k introspektivnímu (sebezpytujícímu) životnímu stylu tváří v tvář iminentní realitě možného vytržení. Máme být jako „rozumné panny“ (Mt 25,1–13), jako Filadelfie, ne Laodikea (Zj 3,7–22), máme dávat pozor na falešné proroky (56) a na zlého a nebezpečného ducha evangelia prosperity (58). V souvislosti s tím se autor dopouští úplného odmítnutí uvědomělé eschatologie. Kristus podle Miháľa „nikdy neřekl, že máme evangelium zvěstovat, abychom změnili svět. Evangelium máme zvěstovat proto, že království nebe už přichází na zemi.“ (58) Tváří v tvář evangeliu prosperity jde o pochopitelný, avšak poněkud nešťastný krok, neboť i uvědomělá eschatologie je podstatným vláknem teologie Nového zákona.
Třetí část je věnována tzv. „biblické astronomii“. Ta je postavena do kontrastu s astrologií a vyhlášena za legitimní obor, který osvětluje biblické pravdy. Zatímco Bible podle Miháľa prorocky zjevuje budoucí události, kniha vesmíru oznamuje časy těchto událostí (66). „Na oběžných drahách Slunce, Měsíce a Země si můžeme přečíst informaci o dějinách Izraele,“ (65) tvrdí Miháľ a konstatuje, že „z pohledu Písma dlouho a podrobně“ zkoumal astronomické úkazy a kalkulace a že dospěl k názoru, že „znamení na nebi potvrzují mimořádnou blízkost Kristova příchodu“ (65). Poselství této části přiblížím v detailu níže.
V takzvaném druhém dílu knihy, který na předchozí díl volně navazuje, se setkáváme s nástinem distopické budoucnosti světa během Velkého soužení a Kristova druhého příchodu. Po vytržení má nastat „těžké pronásledování zanechaných křesťanů coby viníků největší světové katastrofy. Každého, kdo by se hlásil ke jménu Ježíš, budou pronásledovat“ (116). Rozpad se bude týkat i nevěřících. „V okamžiku budou kolabovat všechny světové burzy. Ekonomika se zhroutí jako nikdy předtím“ (115). Nastane destrukce, zkáza. „Auta bez řidičů, kteří byli za jízdy vytrženi. Ucpané dálnice a kolaps dopravy“ (115). Antikrist, jehož číslo 666 je nyní na každém čárovém kódu, ovládne světovou ekonomiku (117). Katolická církev se vybarví jako „nevěrná nevěstka“ (122) a i ti šlechetní, leč oklamaní katolíci, budou při vytržení zanecháni (123).
Podobně jako v předchozích kapitolách i zde vidíme silně prosemitský důraz. „Kdo doopravdy miluje Boha,“ tvrdí Miháľ, „musí milovat i lid smlouvy, který si zamiloval a vyvolil Bůh Izraele“ (108). Všechny eschatologické události jsou vždy kladeny do souvislosti s dějem v Izraeli, který se po vytržení obrátí ke Kristu (107). Po druhém Kristově příchodu a po pádu Antikrista pak nastane cosi jako judeocentrická teokracie. „Židé dostanou pod svou správu obnovu celé země. Všechny národy jim budou sloužit a poslouchat je“ (150). V Jeruzalémě, autor mní, bude obnoven chrám, aby se naplnilo Zacharjášovo proroctví, že se „deset mužů z národů všech jazyků se chytí [..] Judejce za cíp roucha a řeknou: Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že je s vámi Bůh“ (Za 8,23; str. 151).
Mírnou odchylkou od směřování druhého dílu je jen poslední kapitola nadepsaná „Kristus, smysl našeho bytí“ (162), v níž se Miháľ pouští do obsáhlejší polemiky s evoluční teorií. Zdá se, že uznání Krista za smysl bytí je podmíněno intektuální válkou s Darwinem, který „mnohé přesvědčil o tom, že život ani vesmír při svém vzniku vůbec nepotřeboval Stvořitele“ (166). Po závěru opět vyzývajícím k ostražitosti a připravenosti na bezprostředně blízké pankosmické události kniha končí přehledem astro-eschatologických jevů.
Co je na knize špatně? Téměř úplně vše.
Po dočtení knihy jsem zůstal pln tolika vrstev nesouhlasu, hrůzy a rozporů, že jsem hodnou chvíli přemýšlel, zda se vůbec vyplatí psát recenzi. Rozbor omylů, nepřesností a výtky k autorovým průpovídkám, by vydaly na knihu o poznání delší, než je přítomných 171 stran, z nichž třetinu tvoří přímé citace. Mé okolí a mí studenti ví, že pokud jde o charismatické výstřelky, ultrakonzervativní laické výklady Písma a křesťansko-sionistické hámotiny, vládnu značnou, snad až přílišnou trpělivostí a bývám ochoten naslouchat. Pokud jde o dispenzacionalismus a sionismus, říkám jen, že jde o věci nekompatibilní s letniční teologií (takto disp.) a s evangeliem obecně (takto sio.), ale mají alespoň svou vnitřní logiku. Zde jsem však narazil na nezdokumentovaný balast, jehož věcná přesnost je místy pod úrovní textu vyprodukovaného klikáním na automatickou nápovědu při psaní na softwarové klávesnici. Kdyby Pán dopustil jen o stránku víc, nepřežil by žádný čtenář (Mk 13,20). Ale kvůli vyvoleným zkrátil tuto knihu, a to právě proto, že ji naneštěstí mnoho takových vyvolených právě v těchto dnech horečně skupuje a načítá. Skutečným problémem, na nějž jako recenzent narážím, je to, že ze samého zaskočení nevím, kde mám začít. Vpřed mne pudí pouze víra v brzkou nápravu tuctů křesťanů, kteří z nudy a senzacechtivosti přistoupili na tuto (pevně věřím, že nevědomky!) falešnou hru.
Biblická eschatologie
Začnu v mírném duchu poznámkou k biblické eschatologii. Miháľův problém nespočívá v tom, že dospěl k vyhraněnému biblicko teologickému názoru, ale v tom, že je neochoten formovat svou tezi v dialogu s nesouhlasnými názory. Eschatologické teorie bych orientačně rozdělil takto:
- Postmilenialismus – Věří, že tisícileté království proběhne na zemi před druhým Kristovým příchodem.
- Amilenialismus – Věří, že vytržení a milénium nenastanou a že Kristus přijde pouze jednou.
- Premilenialismus – Věří, že milénium nastane v budoucnosti a že jej bude předcházet vytržení a následovat druhý příchod.
- Posttribulacionální – Věří, že k vytržení dojde po velkém soužení. → BTW… ZDE STOJÍM JÁ ←
- Midtribulacionální – Věří, že k vytržení dojde během velkého soužení.
- Pretribulacionální – Věří, že k vytržení dojde před velkým soužením.
- Kovenantální – Věří, že k vytržení dojde před velkým soužením, roli fyzického Izraele minimalizuje.
- Dispenzační – Věří, že během Milénia dojde k obnovení Božího plánu s fyzickým Izraelem.
- Supersesionistický – Věří, že během současné dispenzace je Izrael odťat z Božího plánu a zcela nahrazen Církví, takže je na úrovni pohanských národů.
- Sionistický – Věří, že i dnes je fyzický Izrael nějakým způsobem v hledáčku Božího plánu a že jeho dějiny jsou „hodinami světa“ (72). → ZDE STOJÍ MIHÁĽ ←
Dále by bylo možné dělit eschatologii obecně na uvědomělou, inaugurální, futuristickou a postoj k prorockým pasážím na préteristický, idealistický, futuristický a historický. O tom by bylo mnoho co hovořit. Zde si jen stačí povšimnout, že až na letmé zmínky o jiných názorech se jinému než silně prosemitsky dispenzacionálnímu názoru, tj. silně futuristickému, nedává žádný prostor. Z naivního ideálu, že každá teologie musí být produktem dialogu, jsem za svůj stále ještě mladý život musel vyrůst. Něčeho takového nebývají autoři tohoto zrna schopni. Miháľa však, jak se domnívám, vede právě jeho jednostrannost k extrémnímu futurismu, kdy je mnoho biblických předpovědí ohnuto tak, aby ukazovalo na budoucí události, jakkoli se jim nechce. Příkladem budiž tvrzení, že u Lukáše 13,34–35 Ježíš vyjadřuje podmínku svého druhého příchodu (108). Tato Ježíšova předpověď se ale naplnila ještě v samotném Lukášově evangeliu (Lk 19,38)! Proč o tom autor neví?
Pokud jde o starozákonní proroctví, i ta by si zasloužila delšího pojednání, zopakuji proto pouze výzvu k obezřetnosti. Pokud například Zacharjáš prorokující na sklonku 6. století před Kristem, čili během plánování a začátků obnovy Jeruzalémského chrámu, prorokuje, že se Hospodin „vrátí na Sijón a bude přebývat v Jeruzalémě“ (Za 8,3), že tam budou i pohané poznávat Hospodina a že tam bude mesiášský Král a chrám (Za 9–14), znamená to, že jde nutně o futuristická proroctví? Novozákonní autoři takováto proroctví používali k ilustraci reality prvního příchodu Krista. Pokud ale již Kristus přišel, neměli bychom vykládat tato starozákonní proroctví spíše préteristicky a duchovně? Logika, kterou se extrémní futurismus Miháľova typu řídí, bývá takováto: pokud to bylo prorokováno Izraeli a na fyzickém Izraeli se to nenaplnilo doslova, musí se to naplnit teprve v budoucnu. Tato logika jde ale proti logice Nového zákona, kde chrámem je Církev (1Tim 3,15) a také proti logice historické okolnosti proroctví, kde chrámem byl právě rekonstruovaný druhý chrám v Jeruzalémě a mesiášská naděje byla věcí okamžitého očekávání Judejců v 6. století.
Ezechiel (kap. 37–48) podobně jako Zacharjáš prorokuje obnovu davidovské dynastie a levitského kněžství, což předpokládá vlastnictví Svaté země a funkční chrám. Ezechiel však také uvádí, že tato obnova bude věčná (Ez 37,25nn) a že davidovský vladař v ní má „připravit za sebe a za všechen lid země býčka jako oběť za hřích“ (Ez 45,22). V listu Židům ale čteme, že Ježíš svým dílem zrušil platnost starého obětního systému (Žd 7,18n) a ve Zjevení se dočítáme, že v Novém Jeruzalémě chrám nebude (Zj 21,22). Má-li být tedy obnova věčná (Ez 37,25) a mají-li platit tyto novozákonní výpovědi, musí být Ezechielovo proroctví chápáno obrazně. Ačkoli se v něm barvitě popisuje levitský systém a davidovská vláda, z mého biblicko-teologického hlediska k jeho naplnění dochází v Kristu, ne v doslovném znovuosídlení země a znovuzavedení židovského náboženského kultu.
Až potud by ale šlo o běžné exegetické problémy. Teprve nyní však musím volat: Brace for impact! Nyní to přichází!
Astronomické kalkulace
Jak jsem uvedl výše, Miháľ věří, že „na oběžných drahách Slunce, Měsíce a Země si můžeme přečíst informaci o dějinách Izraele“ a že právě v současnosti „znamení na nebi potvrzují mimořádnou blízkost Kristova příchodu“ (65). Zvláštní pozornost si podle autora zaslouží tzv. tetrády krvavých měsíců. Tetráda krvavých měsíců je astronomický úkaz, kdy se během 18 měsíců Měsíc dostane celkem čtyřikrát do takového zákrytu se Zemí, že jej sluneční paprsky lomené o zemskou atmosféru obarví načerveno. Samy o sobě jsou tetrády pouze předvídatelným astronomickým jevem. Miháľ však za pomoci indexu ze stránek NASA a rekurzivně dopočítaných datumů židovských svátků přišel na to, že mezi lety 2000 př. Kr a 3000 po Kr. se nalézá celkem sedm případů, kdy se tetráda krvavých měsíců nejenže kryje s židovskými svátky, ale je navíc doplněna úplným nebo částečným zatměním Slunce, které se během tetrády opět kryje s některým židovským svátkem. K tomuto zákrytu podle něj došlo zatím pouze šestkrát, a to v letech 1643 př. Kr., 1625 př. Kr., 1596 př. Kr., 1949 po Kr., 1967 po Kr. a 2014 po Kr. (173). (Vždy uvádím pouze rok začátku tetrády.) K sedmé tetrádě má dojít roku 2600 po Kr., podle autora to však bude již během milénia, čili Kristova tisíciletého království na zemi. K podtržení důležitosti krvavých měsíců připadajících na židovské svátky autor vysvětluje, jak v každém takovém případě docházelo ke zvláštnímu pohybu v souvislosti s Izraelem. První tři tetrády připadají na období, kdy byl Izrael v Egyptě. Druhé tři tetrády se nachází až ve 20. století, kdy vznikl stát Izrael (1949) a obhájil svou existenci (1967). Tetráda z roku 2014 „je znamením pro Izrael ohledně jejich Mesiáše“ a zároveň „ještě větším znamením pro křesťany o jejich blížícím se vytržení“ (71). Právě magická sedmička tetrád autora pudí k dalším spekulacím. „Sedm tetrád na Boží svátky“ podle něj „nemůže být tedy nic jiného než sedm ramen Menory“ (80). Nyní následuje seznam výtek.
1) Úzký časový horizont
Proč hledat tetrády pouze v období od roku 2000 př. Kr. do roku 3000 po Kr.? Snad ne proto, že právě a pouze toto je rozsah onoho indexu dostupného na stránkách NASA? Židovský kalendář se přeci počítá od roku 3761 př. Kr. a ve středověku určili rok stvoření na 4004 př. Kr. Za Noema (30.-28. stol. př. Kr.) krvavé měsíce nebyly? Namítnete, že autor hledal pouze „ty, které se staly výhradně na židovské svátky“ (74). V tom případě je ale třeba vypustit tetrády nalezené v letech 1643 př. Kr., 1625 př. Kr., 1596 př. Kr., protože tyto nastaly dávno před exodem Izraelců z Egypta. Pokud věříme v platnost 1. Královské 6,1, musíme trvat na tom, že Izraelci vyšli z Egypta roku 1446 př. Kr. Pokud jste jako drtivá většina evangelikálů, tušíte exodus až na sklonku třináctého století za vlády Ramsese II., ale pokud chcete vidět exodus v roce 1513 př. Kr., jak jej vidí autor (76), měli byste pro to mít dobré důvody. (Paradoxem je, že já sám jsem před časem dospěl k názoru, že k exodu došlo již na konci 16. stol. v souvislosti s vyhnáním Hyksósů z Egypta. Podivuji se však, že autor netrvá na konzervativním datu 1446 př. Kr., které vyplývá z doslovného výkladu oné zmínky v 1. Královské 6,1.) Tak či onak, autor je zde lapen v ukrutném protimluvu. Tvrdí, že svátky „dal Bůh Židům skrze Mojžíše na Sinaji jako své slavnosti“ (68), tvrdí, že k exodu došlo roku 1513 př. Kr. (76), ale první tři tetrády synchronizuje s židovskými svátky již v 17. a na začátku 16. stol. př. Kr. Z toho opět vyplývá otázka: Proč se omezit pouze na ten časový rámec, co je poskytnut na stránkách NASA?
2) Rekurzivní počítání židovských svátků
Autor se domnívá, že „z židovského kalendáře [známe] i data svátků, které byly Židům dány jako Boží slavnosti“ (68). Tato data známe, ale přepočítat je na data v gregoriánském kalendáři je věc zcela jiná. Židovský kalendář neměl až do 4. století po Kr. jednotný systém přechodných let. Dokud rabi Hillel II. nezavedl ve 4. stol. po Kr. pravidelné devatenáctileté cykly, v nichž se sedmkrát opakuje měsíc Adar, aby si židovský lunární kalendář zachoval solární synchronizaci, určoval přechodné roky Sanhedrin. Ten tak činil od oka, podle toho, zda roční doba pocitově odpovídala měsíci. Pokud byl Adar příliš studený, vyhlásil se Adar ב (Adar 2), čímž se náskok solárního cyklu nad lunárním rokem redukoval. Jelikož neexistují záznamy o tom, kdy rabíni Adar 2 vyhlašovali, není možné s přesností určit, na který den rekurzivně dopočítaného gregoriánského kalendáře padl který svátek.
Aby toho nebylo málo, před Hillelem II. se začátek židovského měsíce, čili Roš chodeš, neurčoval výpočtem, ale tím, že se objevil Měsíc v novu a byl před Sanhedrinem potvrzen svědectvím dvou spolehlivých svědků (viz zde a zde). Pokud tedy bylo například jeden den zataženo, kalendářní měsíc se o den opozdil a s ním i jeho svátky. Tato historická okolnost činí židovské svátky před Hillelem II. zcela nedopočitatelnými. Je jednoduše nemožné zjistit, na který den gregoriánského kalendáře svátek připadl, což Miháľovým kalkulacím láme vaz, neboť NASA právě gregoriánský kalendář (světe, div se) ve svých indexech používá. Miháľ se zřejmě nechal nachytat na možnost snadné konverze gregoriánských datumů na židovské pomocí on-line nástrojů (např. pomocí tohoto). Tyto nástroje jsou zajímavé, ale pro datumy před 4. stol. po Kr. poskytnou jen medvědí službu. Rekurzivní kalkulace zde jednoduše nejsou možné. Pro zajímavost a doplnění doporučuji nahlédnout diskusi pod dotazem, který jsem k této věci položil na serveru Stackexchange.
3) Ejhle, tetráda navíc
I když jsem v předchozím bodě prokázal, že první tři uváděné tetrády jsou vypočítány chybně, nechám se nyní zlákat a zkusím si cvičně vytvořit tetrádu vlastní. Podle autora musí krvavé měsíce připadnout na židovské svátky a musí během cyklu tetrády jedno částečné nebo úplné zatmění Slunce připadnout rovněž na židovský svátek. Miháľ tvrdí, že na židovské svátky nastalo tetrád v daném časovém rámci pouze sedm (74). To ale není pravda! Trochu jsem pogooglil a ejhle, je zde tetráda z roku 162 po Kr. Podobně jako autor jsem porovnal index zatmění Měsíce na stránkách NASA, dohledal si v něm pouze tetrády Měsíce a jejich datumy převáděl pomocí on-line konvertoru na (špatné) datumy židovského kalendáře. Ano, vím, s ohledem na výše uvedené je hloupost hledat konjunkci židovského a gregoriánského kalendáře před Hillelem II. Zde však jednám ve smyslu Přísloví 26,5.
| Gregoriánské datum | Židovské datum | Židovský svátek | Úkaz |
| 17. dubna 162 | 15. nísan 3922 | Pesach | krvavý měsíc |
| 11. října 162 | 15. tišrí 3923 | Sukot | krvavý měsíc |
| 6. dubna 163 | 16. nísan 3923 | Pesach | krvavý měsíc |
| 30. září 163 | 16. tišrí 3924 | Sukot | krvavý měsíc |
Nyní musím doplnit zatmění Slunce. A stačí si vybrat které. K částečným nebo úplným zatměním Slunce totiž dochází průměrně 2,3× za rok (můj vlastní výpočet průměru v daném časovém rámci indexu na stránkách NASA). Z anulárního zatmění nad Jižním Atlantikem se toho samozřejmě obvykle moc nenadělá, protože ho nikdo nevidí, ale k vyrobení senzace to stačí. Ve své tetrádě jsem našel celkem čtyři zatmění Slunce. Pak zbývalo doplnit k nim pomocí šikovného (leč opět zavádějícího!) on-line nástroje některý z plejády židovských svátků a bylo hotovo.
| Gregoriánské datum | Židovské datum | Židovský svátek |
| 2. května 162 | 30. nísan 3922 | Roš chodeš |
| 25. října 162 | 29. tišrí 3923 | Den před Roš chodeš |
| 22. března 163 | 1. nísan 3923 | Roš chodeš |
| 16. září 163 | 2. tišrí 3924 | Roš hašana |
Mám zde tedy tetrádu se čtyřmi zatměními, z nichž každé připadá na židovský svátek! Jaké úžasné znamení, o němž Miháľ nepíše! Poslední věcí je zjistit, co se s židy v této době dělo, zda je náhodou někdo nepronásledoval. Jenže kdy židy naposled nikdo nepronásledoval? Asi nikdy. Faktem ale je, že v letech 162–3 po Kr. nejsem schopen nalézt žádný významný pogrom. Žádám proto čtenáře o mírnou shovívavost a víru, že tam nějaký pogrůmek byl. Nedostane-li se mi jí, budu muset poukázat na to, že ani v roce 2014 se z pohledu statistiky s Izraelem nic moc nestalo. Terorismus namířený proti židům byl nepříjemný, ale jeho valná část byla součásti islámského terorismu namířeného proti celé západní společnosti. Ve srovnání s předválečnými pogromy a s holokaustem to nebylo nic moc. Proč nesvítil rudý měsíc roku 1938? Proč neozářil Prahu za hilsneriády nebo za josefínských reforem? Tyto otázky ukazují na fakt, že každý rudý měsíc lze v bohatých a komplikovaných dějinách židů spojit s menší či větší událostí, naopak to ale nefunguje. Monumentální události, jako byl třeba holokaust, rudý měsíc nespatřily.
Nálezem této nové tetrády a zpochybněním těch předchozích i následujících je zcela zpochybněn autorův eschatologický rámec a všechny jeho eschatologické kalkulace. Ty totiž stojí na tom, že sedm tetrád v historii Izraele je jako „sedm ramen Menory“ (80). Toto nijak nepodložené tvrzení určuje Miháľův časový eschatologický rámec, bez nějž jsou znamení na nebi jen jakýmisi mezníky bez jasného časového vektoru vstříc konci světa.
Sedm tetrád nám svítí na cestu jako znamení. Ukazují nám, kolik ještě zůstává času. Podobně jako nás dálniční tabule informují, kolik kilometrů ještě zbývá do cíle. Při tetrádách to však nejsou kilometry, ale roky. Příchodem první tetrády stálo na dálniční tabuli: Nebe 3667 let. Po příchodu šesté už vidíme: Nebe 9 let (pozor na ta čísla, je to pouze přibližná úvaha). Vždy přišli spolu tři během jedné generace. (81–82)
4) Kolik hvězd má souhvězdí Lva?
Vytržení má tedy dle autora nastat někdy mezi lety 2014 a 2023. Jeho podmínkou je podle Miháľa Satanovo vyhoštění z nebe, které se podle něj odehraje v budoucnu dle Zjevení 12,12. Problémem tohoto názoru je, že pak musí Lukáše 10,18 vykládat futuristicky (22), pro což opět nemá žádné vysvětlení. Jde o svévolné exegetické rozhodnutí, které jde proti gramatické situaci onoho verše. Podobné je to se Zjevením 12. Ve Zjevení 12 čteme, že se v nebi ukázalo veliké znamení: „žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd“ (Zj 12,1). Běžným výkladem je, že ono slunce, měsíc a dvanáct hvězd symbolizují Izraelský národ o dvanácti pokoleních, z nějž povstal Mesiáš, „který má pást všechny národy železnou berlou“ (Zj 12,5). To se samozřejmě stalo v minulosti a mělo-li jít o znamení na obloze a ne v duchovním nebi, bývalo se mělo hledat někdy okolo roku narození Krista.
Ale Miháľ ne, Miháľ spekuluje, že „žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd“ je souhvězdí Panny, které bude mít 23. září 2017 Měsíc pod nohama a nad hlavou souhvězdí Lva, Merkur, Mars a Venuši. Má jít o znamení posledního kola před vytržením, protože 22. září 2017 bude 2. tišrí 5778, čili druhý den Roš hašana (svátku Nového roku), kdy se celkem 100× zatroubí na šófar a to poslední zatroubení je dlouhé a značí konec troubení. To Miháľ spojuje s 1. Korintským 15,52, neboť podle Pavla „při zvuku poslední polnice […] mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni“.
Že měl Pavel vskutku na mysli troubení na Roš hašana, který jeho adresáti v Korintu neznali a neslavili, je značně pochybné. Ještě pochybnější jsou ale opět kalkulace s astronomickými úkazy. V souhvězdí Lva totiž není devět hvězd, nýbrž třináct (a víc). Panna tedy bude mít nad hlavou korunu ne z dvanácti, ale z šestnácti hvězd. Není pravda ani to, že se takové „seskupení hvězd […] objeví jen jednou za sedm tisíc let“ (84), neboť k němu došlo již minimálně v letech 1056, 1293, 1483 a 1827. Opět tedy jde o nepravdivou senzaci bez kousku pevné země pod nohama.
#/media/File:Leo_IAU.svg){kind=link}
Závěr
V těchto čtyřech bodech se mi, jak pevně doufám povedlo rozcupovat Miháľovu spekulaci na takovou padrť, že z ní nezbývá ani jód (heb. „čárka“) nad „á“ ve slově „vychvátenie“. Nebylo to nic těžkého. Trochu pohledat, trochu myslet, trochu se ptát. Obávám se však, že stejné námahy se řada čtenářů neodváží.
Tím svůj rozbor zakončím. Mám slinu, ano mám chuť rozepsat se i o dalších spouštěčích mého spravedlivého hněvu. Rád bych upřesnil, že autor pseudoepigrafické Knihy Enochovy opravdu není „Sedmý od Adama“ (33) a pevně doufám, že to Miháľ ví. Rád bych vysvětlil, že čárový kód na výrobcích nenese význam 666, což je „číslo Satanovo“ (117), protože ty údajné šestky vlastně šestky vůbec nejsou a šestkám se pouze podobají podobně jako devítky, když je čtete převráceně. Rád bych namítl, že sága Harryho Pottera nezasvěcuje děti do tajů tmy (115) víc, než pohádky od Boženy Němcové, ale že naopak obsahuje silné morální poselství a vede děti k oslavě odvahy a k jasnému rozlišení mezi dobrem a zlem. Rád bych se podivil nad tak blatantně nespravedlivým očerněním Římskokatolické církve jako nevěstky, která je „zpitá krví svatých“ (Zj 17,6), aniž by autor povážil světlé okamžiky její minulosti, její současnou relativní neškodnost, statistický náskok komunistických režimů v „zabíjení svatých“ a v neposlední řadě také etické přešlapy a hereze ve vlastních řadách, v řadách letničních a charismatiků, které by k chování oné „zlé nevěstky“ leckdy také neměly daleko.
V teoretické fyzice existuje názorový proud, který říká, že pokud bychom znali všechny parametry všech hmotných i nehmotných těles a činitelů v celém vesmíru či multiverzu a věděli vše o tom, jak se vzájemně ovlivňují, mohli bychom přesně předpovědět budoucnost, protože každá událost je pouze příčinou jiných událostí. V tomto deterministickém smyslu vesmír skutečně je knihou, ve které lze číst. Problémem je, že celý vesmír neznáme. I pokud by Bůh vložil do vesmírných mechanismů tajemství budoucnosti, na základě čeho bychom se mohli domnívat, že jsme schopni toto tajemství rozluštit, když všechno, co lidstvo o vesmíru a jeho fungování až dosud zjistilo, je jen malý zlomeček? To, co Miháľovu projektu schází, je obyčejná prachsprostá pokora, kterou se vyznačuje i řada nekřesťanských vědců. Ó, kdyby tak v jeho slovníku figurovalo slovo „možno“ a fráze „podľa mojej súkromnej mienky“. Jenže zde je vše připraveno, letopočty dopočítány a tam, kde autor naznačuje, že k vytržení dojde do 9 let po tetrádě z roku 2014 a hned vzápětí varuje, že „je to pouze přibližná úvaha“ (82), záhodno se ptát, co přesně je na oné úvaze přibližného.
Právě rozhodnost a uzavřenost Miháľovy konstrukce způsobila, že se při bližším přezkoumání rozpadla jak perličkové sklo. Jen trochu pokory! Jen trochu smířlivosti a smyslu pro poctivý výzkum a korekci by bývalo bylo na autorově straně potřeba, aby tato kniha nebyla urážkou intelektu evangelikálního křesťana. Jenže ona je. Knihu proto doporučuji spálit, rozemlít na prach a dát zastáncům pít (Ex 32,20). Vám ostatním, které z knihy již teď pálí žáha, předepisuji toto satyrické video a hned poté nějakou normální knihu o biblické eschatologii, třeba kapitolu „Poslední věci“ v Systematické teologii od Hortona, knihu Contemporary Options in Eschatology, atd. atp. Pokud budete moci, přijeďte na pastorálku s Craigem Keenerem 26.-29. září. Bude to hned po onom znamení a pokud Pán do té doby nepřijde, vyslechnete si o poznání vyváženější názor na knihu Zjevení. Na závěr si dovolím zacitovat z Keenerova komentáře ke knize Zjevení. Zdá se, že se do této situace perfektně hodí.
SOME READERS BELIEVE that current events unlock the meaning of the biblical prophecies. Thus, for example, one writer opines that even Luther and Calvin “knew little about prophecy,” but that study-Bible editor C. I. Scofield rightly pointed out that Revelation was written to allow end-time interpreters to unlock its meaning.
Yet this approach seems to me wrongheaded—I believe that it runs up against the evidence of Revelation itself. John writes to seven literal churches in literal Asia Minor, following the same sequence in which a messenger traveling Roman roads would deliver the book (see the more detailed comment in the Bridging Contexts section on 1:4–8). If we take seriously what the book itself claims, then it was a book that must have made good sense to its first hearers, who in fact were “blessed” for obeying it (1:3). That John wrote the book in Greek probably suggests that he also used figures of speech and symbols that were part of his culture more than ours. That the book was to remain “unsealed” even in his generation also indicates that it was meant to be understood from that time forward (22:10; contrast Dan. 12:9–10). Perhaps an even more compelling reason exists to argue for focusing on ancient rather than modern background for understanding the book of Revelation. If today’s newspapers are a necessary key to interpreting the book, then no generation until our own could have understood and obeyed the book (contrary to the assumption in 1:3). They could not have read the book as Scripture profitable for teaching and correction—an approach that does not fit a high view of biblical authority (cf. 2 Tim. 3:16–17). If, however, the book was understandable for the first generation, subsequent generations can profit from the book simply by learning some history. Some popular prophecy teachers have ignored much of the history that is available, preferring to interpret the book in light of current newspaper headings. That is probably why most of them have to revise their predictions every few years as the headlines change. (Keener, The NIV Application Commentary: Revelation, 24 [ebook])
Amen, bratři! Maran atha!
[…] po přečtení knihy Vytržení od Sergeje Miháľa, sepsání příslušných recenzí (vizte recenzi, dodatek a sérii) a sledování diskusí jsem zjistil, jak děsivě široce tento na první pohled […]
[…] v poslední době nejvýrazněji projevila knihou Vytržení od Sergeje Miháľa. Ti, kdo četli recenzi i její follow-up, o mnoho nepřijdou, pokud tento úvod přeskočí. Dalšími příspěvky […]
[…] vyjadřuji lítost nad tónem, kterého jsem použil ve své nedávno publikované recenzi knihy Vytržení od Sergeje Miháľa. Vlídnost a chápavost, s jakou mne někteří z mých […]
Děkuji za „recenzi“ knihy. Nesdílím sice pohled ani autora knihy, ani recenzenta, ale je dobré si ujasnit názory jiných v otázkách, které nejsou pro spásu až tak podstatné.
Tuto sobotu se v Brně, v sále B.Bakaly, bude konat konference br. Miháľa právě na toto téma, tak můžete přijít poslechnout naživo, případně diskutovat.
http://www.repent.cz/…ence-v-brne/
Dobrý den,
knihu od Sergeje Mihála jsem si koupil a přečetl. Nyní čtu tuto recenzi a mám o čem přemýšlet a ptát se Pána :-). Zdá se, že autor v mnoha věcech „hodně ulítl“, nemyslím si však, že by to dělal pro svoji slávu. Naprosto nezaujatě se chci zeptat ještě na jednu věc ze Zjevení 17. a 18. kapitoly: kdo je ta smilnice sedící na šelmě a komu je určeno varování ve Zj. 18:4?
Bylo by zajímavé vědět co přesně přivedlo pisatele této recenze k takové zuřivosti, abychom podobným nutkáním mohli lépe čelit. Také by mě zajímalo, kdy přesně se v životě člověka, navíc učitele některých budoucích pastorů AC, objevuje pocit že to už někam dotáhl, aby mohl v podobném duchu šířit svoje moudra a vyučovat prostý lid a laickou veřejnost…
Má recenze na recenzi zde:
1. Korintským 13:2
Jan 13:35
Nebyl jsem ani zuřivý, ani domýšlivý. Byl jsem neprozíravě sarkastický. Napsat kritickou recenzi nepokládám za accomplishment, ale za užitečnou kratochvíli.
Buďte prosím pouze druhoplánově ad hominem jako já, ne prvoplánově ad hominem, jak na vás vidím teď. Vyjadřujte se k argumentům mé recenze. Má odpověď na vaši recenzi recenze je 2Tim 3,7 a Př 23,12.
Obávám se, že autor recenze toho o sobě samém prozradil v recenzi opravdu hodně.
Je možné, aby ho při psaní neupozornil Duch Svatý na to, aby jízlivými poznámkami a povýšeným přístupem nesnižoval bratra v Kristu?
Jízlivé poznámky přiznávám, povýšený přístup ne. Povýšení jsou ti, kdo nejsou ochotni otevřít se věcné debatě.
Pane Michaeli, napsal jste ve své recenzi, cituji :
„…kdy je mnoho biblických předpovědí ohnuto tak, aby ukazovalo na budoucí události, jakkoli se jim nechce. Příkladem budiž tvrzení, že u Lukáše 13,34–35 Ježíš vyjadřuje podmínku svého druhého příchodu (108). Tato Ježíšova předpověď se ale naplnila ještě v samotném Lukášově evangeliu (Lk 19,38)! Proč o tom autor neví?“
Musím se přiznat, že i pro mě bylo vaše tvrzení, že se Ježíšova předpověď naplnila už v Lk 19,38, velkým překvapením. Z čeho prosím usuzujete, že Ježíše ZAJISTÉ NESPATŘILI v době, která se odehrála mezi Lk 13,34–35 a Lk19,38 ?
Dobrý postřeh! Nemuseli ho spatřit, protože Ježíš se hned potom vydal na cestu do Jeruzaléme, která mu měla trvat tři dny (Lk 13,32–33). Váš postřeh je velmi zajímavý, takhle jsem se na to nikdy nepodíval, takže děkuji. Ale pro futuristy je zároveň dvojsečný. Pokud by byli Ježíše farizeové spatřili například u soudu nebo na kříži, pak by se již nemohlo jednat o futuristické proroctví, protože podmínka nespatřit ho by byla porušena. Pokud hovořil k celému národu, je to pro futuristy ještě horší, protože celý národ Ježíše viděl v Jeruzalémě. Zde je nefuturistický výklad příhodnější, protože je více pravděpodobné, že farizeové z 13. kapitoly Ježíše nespatřili tři dny než to, že by jej neměli spatřit ani během soudu a ukřižování.
Všimněte si, že kontextem Lk 13,34–5 i 19,38 je nářek nad Jeruzalémem. Nabízím proto řešení: V Lk 13,35 dává Ježíš farizeům šanci přijmout ho. V Lk 19,38 ho přijímá prostý lid přesně těmi slovy, jaká Ježíš předpověděl v Lk 13,35, ale farizeové jej opět explicitně odmítají (Lk 19,39). Proto Ježíš již definitivně pronáší proroctví o zničení Jeruzaléma a chrámu, k němuž došlo asi roku 70 po Kr.
Jak jsem ale napsal, toto jsou běžné exegetické problémy. Futurismus je v pořádku a i zde můžete trvat na tom, že Lk 19,38 je pouze částečným naplněním. Nejpodstatnější je ono základní učení knihy, které naznačuje, že židovský kalendář je Bohem inspirovaný. Právě toto učení by nás mělo všechny nejvíce zajímat, abychom jej přijali nebo zamítli.
Já netrvám na tom, že Lk 19,38 je pouze částečným naplněním Lk 13,35, jak píšete. Já se domnívám, že proroctví z Lk 13,35 se v Lukášově evangeliu nenaplnilo vůbec.
Když Ježíš říká, že ho nespatří, dokud neřeknou „Požehnaný, který přichází ve jménu Pána“ , znamená to, že ho NEJPRVE nespatří a POTOM řeknou „Požehnaný…“ a na základě toho ho opět spatří.
a/ Mluvil-li Ježíš jen k farizejům, pak se jeho proroctví v Lk nenaplnilo, neboť ho spatřili (při vjezdu do Jeruzaléma, soudu, křižování), aniž by volali „Požehnaný…“
b/ Mluvil-li Ježíš k celému národu, pak se jeho proroctví v Lk také nenaplnilo, neboť sice jen učedníci volali „Požehnaný…“, ale nejdříve ho spatřili, jak přijíždí na oslátku a někteří ho do Jeruzaléma doprovázeli, takže ho též viděli.
Ale Ježíšovo proroctví se prostě naplnit MUSÍ!
Nabízí se zde, dle mého soudu, toto vysvětlení: Počátek doby, odkdy Ježíše nespatří, nastane POZDĚJI a ne ihned po vyslovení tohoto proroctví.
K této úvaze mě vede i úvodní věta proroctví, kde Pán říká :
„Hle, váš dům se vám zanechává pustý“.
Pustý, to je prázdný, bez Ježíšovy přítomnosti, a tudíž i bez možnosti ho spatřit.
Z toho potom usuzuji, že začátek doby, odkdy se mělo Ježíšovo proroctví začít naplňovat, je jeho odchod do nebe, protože poté ho už opravdu nespatřili.
O jiném takovém momentu nevím.
Takže události následují přesně v tom pořadí, jak je Pán popsal :
pustý dům, zajisté Ježíše nespatří, volání „Požehnaný…“, opět Ježíše spatří.
Než jste mně odpověděl, netušila jsem, že patřím do škatulky futuristů a ani nevím, kdo do ní patří.:-) a je mně to jedno.
Já chci jen zkoumat Písmo jako Židé v Beroi. To je vše.
Přečetl jsem si vaši recenzi a musím konstatovat, že je mi vás líto. Jste namistrovaný ubožák. Pokud by jste byl opravdu milující křesťan, nikdy by jste se tak nemohl vyjadřovat k práci třeba i chybujícího druhého bratra. Věřím Bohu více než 30 let, ale za celou tu dobu jsem se nesetkal s tak zjevnou pýchou a arogancí.
Věnoval jste při čtení recenze pozornost i její věcné podstatě? Četl jste i dodatek? Co je horší? Herezi ostře odsoudit nebo ji s blahosklonným úsměvem zastávat? Můžete uvést příklad pýchy a arogance v této recenzi?
Je velmi pravděpodobné že jste spasený člověk, ale mám pochybnosti o tom, že Ježíš Kristus je vaším Pánem. Pokud by tomu tak bylo, nikdy by jste nemohl napsat to co jste napsal. Je zbytečné vám zde psát verše z Písma, jistě je znáte, otázkou je zda je žijete. Jinak ještě jednu poznámku. Biskup Rudek Bubík si pozval S.Mihála před vydáním jeho knihy a doporučil mu aby ji vydal.
To s br. Bubikem blahé paměti je zajímavá informace. Něco podobného jsem zaslechl i z jiných kuloárů. Ale co s tím? Jak to souvisí s obsahem knihy? Co říkáte na věcný obsah recenze? Obsahuje kniha Vytržení herezi? Pokud ano, zbavte se prosím obsese mou nepříjemnou osobou a zvažte, jak se s ní vyrovnat. Pokud ne, upřesněte proč. Pokud ale neumíte rozlišit mezi estetickým a věcným aspektem, pak nevím, jak vám mohu pomoci.
Já chvála Bohu nepotřebuji, aby jste mi pomáhal. Autora knihy na přání Rudka pozval jeho syn Palko. Pokud Rudek požádal autora aby knihu vydal, je to pro mě víc, než všechny vaše recenze. Rudek byl totiž bratr, který žil s Bohem.
Vážený bratře, kázal jsem vám tady na několika místech o lásce a chození s Bohem a sám jsem hned 11.9. ve svém prvním komentáři k vaši recenzi velmi slušně řečeno ujel. Urazil jsem vás a použil jsem výraz za který se už několik dní stydím. Prosím vás touto cestou aby jste odpustil. S přáním všeho dobrého pro vás a celou vaši rodinu.
Ing. Václav Myška
Olomouc
1.Kor.13.2: kdybych měl dar proroctví a věděl všecko tajemství a všechno poznání a měl všecku víru, takže bych hory přenášel, ale neměl lásky, nejsem nic.
Jan 13.35 Po tom poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku vespolek.
Vaše odpověď:
2.Tim.3.7: svádějí ženštiny obtížené hříchy, puzené různými žádostmi, 7 které se stále učí, ale nikdy nemohou dojít k poznání pravdy.
Př.23.12: Ber si k srdci napomenutí a pozorně naslouchej výrokům poznání.
To myslíte vážně ?
Naprosto vážně. Jistě, mohl bych vám vypsat mnoho veršů o falešných prorocích, herezích, rozlišování duchů, rozsuzování učení. Vy je však jistě znáte. Otázkou je, zda podle nich žijete ;-)
Jak žiju, to ví On a moje srdce. Zdaleka nejsem dokonalý, chybuji a přijímám odpuštění. Hodně let byla mým problémem pýcha. Je to i váš problém, velký problém. Pokud to nepříjmete nebudete pro Boha použitelný. Bůh se protiví pyšným, ale pokorným dává milost.
A tak zůstává víra, naděje a láska, ta největší z nich je láska… Až toto slovo opravdu pochopíte a já vím, že teď to nejde, bude vaše kritická recenze vypadat jinak.
Přeji vše dobré
Václav
Vážený pane Myško,
ani já nesdílím tón recenze, jak jsem ostatně uvedl, ale také by mne zajímalo, v čem se Michael v recenzi mílí. Asi je to pro Vás těžké, ale mohl byste se alespoň pokusit, namísto opakovaného hodnocení jeho osoby, diskutovat k obsahu recenze? I já bych rád poznal její věcné pochybení. Nemám totiž čas si úplně vše ověřit.
Děkuji.
S pozdravem
AF
Omlouvám se za tu hrubku!
Pokoj tobě bratře,
Opravdu jsem už starý na to abych se do podrobností zabýval relevancí knihy „Vytržení“.
Četl jsem ji dvakrát a je to pro mě jisté povzbuzení k modlitbám za příchod Pána Ježíše. Ze svých zkušeností vím, že „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Ti co slouží Bohu na plný úvazek samozřejmě chybují. Chyby děláme všichni. Jako senior mám dostatek času a čtu mimo Písmo i různé současné autory s vědomím, že i oni se mohou mýlit. Věřím, že mi Duch Boží ukáže co je špatně. Co se mi ale opravdu nelíbí je styl recenze br. Michaela. Arogance, pýcha shazování autora, skrytý i zjevný posměch. Myslím že tento vzdělaný bratr by se měl písemně S. Mihálovi omluvit za styl své práce. Pokud opravdu učí na biblické škole, je to dle mého soudu na pováženou. Vyměnil jsem si s ním několik odpovědí. Evidentně nepochopil o čem píšu a nakonec v poslední odpovědi opakoval moje slova což vyznělo opět jako výsměch. Nechci na jeho stránkách reagovat na další podněty, odpověděl jsem ti podle svých možností. S přáním všeho dobrého pro tebe a tvé blízké
Václav
Pokoj tobě bratře,
Opravdu jsem už starý na to abych se do podrobností zabýval relevancí knihy „Vytržení“.
Četl jsem ji dvakrát a je to pro mě jisté povzbuzení k modlitbám za příchod Pána Ježíše. Ze svých zkušeností vím, že „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Ti co slouží Bohu na plný úvazek samozřejmě chybují. Chyby děláme všichni. Jako senior mám dostatek času a čtu mimo Písmo i různé současné autory s vědomím, že i oni se mohou mýlit. Věřím, že mi Duch Boží ukáže co je špatně. Co se mi ale opravdu nelíbí je styl recenze br. Michaela. Arogance, pýcha shazování autora, skrytý i zjevný posměch. Myslím že tento vzdělaný bratr by se měl písemně S.Mihálovi omluvit za styl své práce. Pokud opravdu učí na biblické škole, je to dle mého soudu na pováženou. Vyměnil jsem si s ním několik odpovědí. Evidentně nepochopil o čem píšu a nakonec v poslední odpovědi opakoval moje slova což vyznělo opět jako výsměch. Nechci na jeho stránkách reagovat na další podněty, odpověděl jsem ti podle svých možností. S přáním všeho dobrého pro tebe a tvé blízké
Václav
Děkuji Vám moc za Vaši odpověď. Budu tedy též chvíli psát o člověku:
Michael je ještě poměrně mladý a myslím, že se sám v podstatě v mnohém hledá. Jeho styl se časem upraví. Myslím, že je hodně ovlivněn tím, co čte. I když nejsem vůbec nadšen tím, jakým směrem se věroučně (v poslední době) vyvíjí, jsem přesvědčen, že je to jen jeho přechodná životní etapa.To není jen můj názor, ale i jeho dalších čtenářů.
Osobně ho považuji za vůbec neschopnějšího teologa, kterého kdy AC měla a byla by škoda, kdyby byl z místa učitele vyštípán. Epizody, jako je tato, mu určitě prospějí a pomůže mu to vyjadřovat své názory pro běžného čtenáře srozumitelně a pokud možno nekonfrontačně. Na druhé straně ovšem vím, že i když člověk něco kritizuje a vystupuje při tom korektně a umírněně, stejně se nevyhne tomu, že ostatní budou posuzovat jeho osobu a nikoliv to, co píše nebo říká. Svým způsobem je to pochopitelné. Některé autory také neberu vážně, i pokud napíší správné věci.
Michael se nebojí vyjádřit to, o čem je přesvědčen a není politikem. Tuším, že jsou v AC i další erudovaní a znalí věci, kteří ovšem raději preferují svoji „neohroženou“ službu, než otevřeně vyjádřenou lásku k pravdě. Než aby ohrozili své Bohem dané postavení, raději taktně mlčí a případně jen naznačují v okruhu svých věrných. Možná si říkají, že kdyby se ozvali, mohl by je nahradit někdo jiný, kdo by zbořil to, co oni budovali. Tento alibismus je pro mne zcela nepřijatelný a těchto postojů si nemohu vážit. V tom je Michael zcela jiný, ale zřejmě ho bude čekat ještě řada bitev, které ho vytříbí v duchu 2 Tim 2,22.
Vážím si jeho morální konzistence tak, jak se mi na dálku jeví, i jeho upřímnosti. Jeho chvíle ještě, tuším, přijde. Pokud se ovšem vyhne cestě profesora Hoška odejít za svobodou projevu a bádání, a spokojí se s antiintelektuální letniční církví mnohdy se sektářskými sklony.
Dle mého soudu je jeho recenze věcně správná a jsem rád, že existuje.
Jinak též přeji Boží požehnání Vám i Vašim blízkým
v Kristu
AF
Jestli to správně chápu, považujete také bratra Rudolfa Bubíka za falešného proroka?
Existují proroctví, která br. Rudolf Bubik pronesl a která se nikdy nenaplnila. Např. proroctví o tom, že za jeho života nastane v ČR významné probuzení. Obecně to bylo v posledních letech jeho služby podobné jako s Edem Trautem. Některá proroctví se více či méně naplnila, některá ale byla zjevně úplně mimo.
Literární kritik je člověk, který přesně ví, jak knihu napsat, kdyby ji uměl napsat.
A ještě něco: V literární kritice není nad aroganci!
Jako literární kritik bych byl schopen přehodnotit žánr knihy. To jsem zde neučinil, vzal jsem ji sakumprásk jako literaturu faktu a jako takovou ji hodnotil. Navrhnete jinou literárněkritickou interpretaci, nebo by to na vás bylo moc arogantní?
Jakožto někdo, kdo studoval českou literaturu na VŠ, mám nutkání se zastat literárních kritiků. Literární kritik opravdu nežárlí na úpsěšné autory a ze špatných pohnutek pak jejich díla veřejně necupuje. Literární kritik se dívá na dílo a snaží se zhodnotit, proč funguje a jak funguje. U dobrého díla se může snažit objasnit, v čem je tak dobré, a u špatného díla chce poukázat, proč dílo „nefunguje“ tak dobře. Jenomže… to se týká literatury – psaných textů s estetickými ambicemi (poezie, próza, drama)…
Miháľova kniha není ani poezií, ani proózou. Je to, předpokládám, literatura faktu a je s ní třeba takto zacházet. Není tedy úplně podstatné, jaký estetický zážitek si z ní čtenář odnese, ale jestli má vůbec autor pravdu (a přednáší tedy skutečná fakta)… a v této věci měl Michael Buban pochybnosti. A jedinou správnou odpovědí na Michaelovu recenzi je zhodnotit, v čem se Michael mýlí a v čem má Miháľ pravdu.
Ano. A právě tuto svou úlohu většina komentátorů nepochopila.
Z hlediska literárního kritika mne ještě napadlo překlasifikovat knihu na cosi jako „experienciální literaturu“, u níž nejde ani tak o fakta jako o zkušenost z četby. Jako taková je kniha Vytržení velmi dobrá, protože nabízí silný zážitek.
Nečítal som Sergejovu knihu, ani si ju nekúpim. Ale som pochopil že mu boli dané zjavenia o Pánovom príchode, nik ale nepovedal „ČAS NÁVRATU“ a v tom je to bezpečie že to nie je heréza.
Ale viac som smutný z iného:
keď som čítal tento článok, bol skutočne na teologickej úrovni, iste to písal fundovaný teológ.
ALE – čítajte jeho slová ešte raz:
„se mi, jak pevně doufám povedlo rozcupovat Miháľovu spekulaci na takovou padrť, že z ní nezbývá ani jód“
ČO čítate medzi riadkami? Náboženskú pýchu? Presne. :-(
Ja osobne si myslím že p. Ježíš príde čoskoro, ale neviem kedy, či to bude dnes a čo 1r.-20r. to neviem, ale teším sa, kiež by to bolo dnes.
Viete čo je ešte dôležitejšie?
Áno, je dôležité aby bol človek pripravený na Jeho príchod.
ALE nie len na Jeho príchod, ALE najmä na svoj „odchod“ !!!
Ktorý môže byť každým ľudským vydýchnutím.
Ste pripravení odisť na druhý svet, stretnúť sa s Pánom Ježišom v každej minúte vášho života?
To je to iste, ako keby mal prísť teraz, v tejto sekunde.
S úctou Sveťo.
Ako definovať náboženskú pýchu?
V knihe sa medzi riadkami píše, že vychvátenie bude medzi 23. septembrom a rokom 2024.
Drahý kolego Michaeli,
tímto příspěvkem jsi rozhodně získal větší čtenářské publikum než tím o politice.
Pár mých postřehů k článku:
Ačkoliv bych si dokázal vysvětlit Tvoje užívání podoby slova „datumy“, opravdu bych to nerad dělal. Pokud by ses chtěl obhájit, věz, že datumy nalezneš hned vedle Ageusa.
Ve věci zatmění Slunce bych rád viděl i nějakého zohlednění toho, odkud je pozorovatelné. Předpokládám, že má malou hodnotu najít „nějaké“ zatmění Slunce, ale je potřeba najít takové, o kterém mohli pozorovatelé vědět, aby mohli „číst Boží dějiny na obloze“.
K tónu se zde již někteří vyjádřili. Věřím, že tento článek může nejvíce posloužit těm, kteří mají sklon knize věřit, ale jsou otevření změnit názor. Sice můžeš „kázat chválicí skupině“, jak by se moderně česky mohlo říkat (tedy přesvědčovat ty, kteří s Tebou již souhlasí), ale tam je skutečný užitek asi malý. A i když článek nebyl o katolících a Harry Potterovy, tak tyto kousavé poznámky mohou k Miháľovi nakloněného čtenáře přivést k myšlence: „Když se tak zásadně mýlí ve věci Pottera, tak jak mu můžeme věřit ten zbytek?!“ Je to úvaha nelogická, ale už jsem se s ní setkal.
A pár poznámek ke knize:
Ještě jsem ji nedočetl. Měl jsem chuť prozkoumat podstatu všeho tohoto bzučení o 23. září, tak jsem knihu koupil. Při čtení úvodu jsem si několikrát říkal, že autor říká pravdivé věci… a jindy jsem s ním nesouhlasil. Problém byl, že ani tam, kde jsem s ním souhlasil, ani tam, kde jsem s ním nesouhlasil, autor své názory a výklady nijak neobhajoval, nijak nedokládal. Věci jsou tak a tak. Často používal biblické verše, ale ty nijak nevykládal. Prostě je tam umístil s přesvědčením, že každý čtenář verše vyloží stejěně jako on.
Myslím si, že obecně styl knihy předpokládá typ čtenáře, který nepotřebuje Bibli vykládat v jejím gramaticko-historickém kontextu. Čtenář není partnerem pro virtuální diskuzi, která by se odehrávala někde mezi myslí čtenáře a stránkou knihy. Čtenář je pasivním receptorem, kterému se oznamují vesmírné pravdy. Nemá přemýšlet o pravdivosti těchto výroků. Má se jen zamyslet, jestli žije dost svatě a na základě toho změnit své myšlení a chování. Ve finále v tom vidím (dozajista naprosto nezamýšlený) projev malé úcty ke čtenáři a svým způsobem i k Božímu slovu.
Miháľ „káže již obráceným“, kteří již beztak mají stejný názor jako on, jen k tomu nejspíš ještě neměli tu astronomii. Tím, že se tak málo věnuje možným výtkám kritiků, dobře neposlouží ani sobě ani svým čtenářům.
Sám jsem byl vychován jako pre-trib (Pán přijde před Velkým soužením), ale tento názor již nesdílím. Tedy, přijde mi biblicky a historicky hůře obhajitelný. Netvrdím, že to není možné, ale nepředpokládám to… to ale neznamená, že nepřemýšlím o vytržení vždy, když se mi ztratí manželka v IKEA.
Hele, to „datumy“ jsem zvolil kvůli jasnému pochopení věci. Ano, je to na hraně, ale ÚJČ to připouští. Jasně, můžeš tu dělat svůj oblíbený hair-splitting a dokázat mi, jak jsem už dlouho z gymplu, ale já hodlám trvat na svém jak mučedník na doktríně. Mohlo by to ještě projít. Zapřeď rozhovor s babičkou, bude ráda.
To kritérium pozorovatelnosti zatmění se v knize právě nezmiňuje. A vskutku, např. ono zatmění během milénia bude sice totální, ale v Izraeli nejspíš vůbec (https://eclipse.gsfc.nasa.gov/…earchmap.php?…). Podobné to bylo se zatměním 2. listopadu 1967 (https://www.timeanddate.com/…7-november-2).
Doufám, že sis všiml, že žádnou osobní chvalozpěvku nemám. Vůbec jsem netušil, kolik lidí tenhle článek bude číst. Blog píšu pro sebe a pro velmi úzký okruh lidí, z nichž i tak myslím ne všichni čtou všechny moje články. A holt nejsem tak dobrý diplomat. Kdybych byl, možná bych na tom by dnes líp… kdo ví… ale když mě nějaká insinuace štve, tak mě štve a poznamenám si ji.
Svůj tón obhajovat nechci. Jak jsem řekl, trochu jsem to přepísk. Na druhou stranu, co s diplomacií? Byli lidé, kteří vystupovali místy až hyperkorektně a pochodili tak, jak pochodili. Pak jsou v AC lidé, kteří se zásadně k ničemu veřejně nevyjádří, aby snad u někoho neklesli. Pro takové nemám pochopení. Přemýšlím o Ga 2,11–14.
Jo a prosimtě, svých „pár poznámek ke knize“ si publikuj na svém vlastním blogu, abych tě taky měl kam chodit potrolit.
Vím o tom, že to ÚJČ připouští, ale ještě jsem se s tím úplně vnitřně neztotožnil.
No, v žádném případě Tě nepodezřívám z editoriálního kalkulu. Jen jsem konstatoval, že jsi vzbudil zájem větší než obvykle… což mně je víceméně jedno, protože Tvoje příspěvky si většinou rád přečtu, i kdybych měl být jediný.
Asi těžko argumentovat, že byli lidé, co se chovali „hyper-x“, a neuspěli, a proto se nemá snahu pokusit o „uvážlivé-x“. Ale v každém případě, čiň jak umíš a jak musíš.
Svými poznámkami jsem se zde chtěl zapojit do dialogu, nikoliv ti krást prostor na tvém webu. Své poznámky si tedy beru, opíšu na papír a strčím do šuplíku… to je asi tak nejblíže blogu, co mám. Své potrolení mi prosím pošli poštou, adresu znáš.
:D Teď teprve čtu i tohle – už snad ale fakt „no comment“ – dovolit si něco cupovat z jazykového hlediska – literaturu faktu, kde zdaleka není prvořadé – a sám se dopouštět nejedné chyby – nikoli v překladu, ale ve svém jazyce rodném!!!, na to člověk musí být opravdu „kvalitní“ osobnost :-(
Uveďte příklad, abych mohl provést nápravu. Vyjádřete svůj názor na použití tvaru „datumy“ a na možnou aplikaci výjimky. Nehodnoťte mou osobu, hodnoťte fakta, údaje a argumenty. Kvalitní osobnost se vyznačuje schopností posoudit argument a vyjadřovat se k věci. Buďte mi dobrým, ne špatným příkladem!
Milované Boží děti. Srovnejte a duchem posuďte, rozlište tyto dva duchy..Sergej mluví jak?…jak celou věc argumentuje..? v jakém duchu promlouvá?…A ten druhý duch..toho bratra Michala..co je to za ducha..?…jak promlouvá…laskavě..moudře..soucitně..buduje v lásce…oslavuje Živého Pána Ježíše?…Netrapte se nad přesným datem…vidíme přece Všechna ta mnohá další a jasná znamení Pánova příchodu.. která jasně potvrzují, že Pán je blízko. Bratr Sergej nás všechny k tomu povzbuzuje..naše srdce se raduje očekáváním, na brzké setkání..tváří v tvář…Celá teologie, je bez známosti živého Pána v našem duchu..mrtvé náboženské vědění…které nemá větší hodnotu, žádný život, ani krásu..hodí se leda tak do hnoje… „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým.
Ano, Otče: tak se ti zalíbilo. ..Amen.
Ano, ano, ten tón jsem trochu přepísk. Bylo to v momentálním rozrušení, asi jako když kocourovi přivřete ocas do dveří. Ale co říkáte na mé věcné námitky proti kalkulacím s židovským kalendářem? Jakého v nich rozlišíte ducha?
A propos, není náhodou eschatologie součást teologie? :-) To by pak musela patřit do hnoje a to byste jistě nechtěl!
Super clanok som rad ze otom niekto nieco napisal.su len par veci s ktorymi nesuhlasim.Po prve futurismus nezacal ako charismaticky smer zacal ho clovek ktory veril tomu ze zazraky skoncili s apostolmi.Rozumiem ze ucharismatikov bolo vela uletov v ktorych sa ludia sklamali ale take iste ulety su aj v inych cirkvach.Dalsia vec ohladom Harry pottera?to ze je oslava dobra?Tak fajn ked som este nebol znovuzrodeny krestan bol som poteromaniak ako my vysvetlite ze skrze tieto knihy zacali take nenormalne veci v mojom zivote ze som musel byt doslova oslobodeny.A vobec to neboli lahke veci ale veci kde som ako 13 rocny zazil demonicke utoky take ze uz by som to nikdy zazit nechcel.mozno je to malicka veta v clanku ktory je skveli ale vedel by som na nu napisat clanok presne taky ako ste napisal o vychvateni.Inac co sa tyka clanku fakt super a som rad ze konecne sa ozval aj nejaky teolog pretoze ked sme o tejto veci pisali my s priatelmi boli sme za heretikov lebo mame iny nazor na tuto vec :D.takze dik za clanok
Já jsem potteromaniak nikdy nebyl, takže uznávám, nemám zkušenost. Ale jsou to takové věci, co mně tahají za uši. Kouzel, čar, magie, je naše i cizí lidová slovesnost plná. Kdo chce zakázat Harryho Pottera, protože je to o čarování, musí zakázat celý žánr fantasy a seškrtat sbírky pohádek. HP je oslavou dobra v tom smyslu, že je tam jasné rozlišení. Harry dobrý, Voldemort zlý, Snape hrdina. Ale uznávám, je to taková odbočka od tématu…
[…] hudba od promiskuitných kresťanských „chváličov“ ? Načo sú astrologické prednášky o „vychvátení“ ? Ak je Biblia pravdivá tak „vychvátených“ bude veľmi málo ľudí […]
Drahý bratře Michaeli, naprosto s Vámi souhlasím ve věcech těch nebeských úkazů, které Sergej popisoval. Před pár měsíci jsem na toto téma napsal krátkou zprávu, kterou zde zveřejňuji:
V poslední době se po internetu a v různých publikacích rozšířily informace o datu 23. ZÁŘÍ 2017, které prý má být datum příchodu Krista pro svou církev. Vše je založeno na úkazech tzv. krvavých měsíců a hlavně na 12. kapitole zjevení Jana, která hovoří o velkém znamení na nebi: A ukázalo se veliké znamení na nebi: „Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy, ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. (Zjevení 12:1,2,4,5).“ Toto velké znamení, které je na obloze jen jednou za 7.000 let, se má dle těchto zdrojů vyplnit dne 23. září 2017. Znamení má probíhat tak, že souhvězdí panny dostane korunu z 12 hvězd, bude oděné sluncem a u nohou bude mít měsíc. Do jejího lůna vstoupí královská planeta Jupiter, která v ní zůstane 9 měsíců (doba těhotenství) a poté z ní vystoupí 23. září 2017 zrovna v době, kdy židé budou slavit svátek troubení, kteří mnozí označují jako symbolický předobraz vytržení církve. Vzhledem k mé neznalosti astronomie jsem z celé věci začal být velmi rozrušený. Nastane opravdu letos vytržení církve? Nevěděl jsem co si o celé věci mám myslet.
Proto jsem uvítal, když jeden z nejznámějších vykladačů proroctví v současnosti – Joel Richardson vytvořil video na toto téma. Ve videu pak vyloženě rozcupoval celé tvrzení o velkém znamení na nebi a příchodu Krista pro církev dne 23. září 2017. v příspěvku mimo jiné poukázal na tři hlavní věci:
Takže jaký z toho můžeme učinit závěr? Nevěřme všemu, co najdeme na internetu. Nevkládejme plané naděje k tomuto datu. Ano, dle mnohých biblických proroctví žijeme v poslední době a příchod Pána je velmi blízko. Kdy přesně přijde ale nevíme a nesnažme se to nějak zjistit různými kalkulacemi. Žijme život s urgencí, kdy nevíme, zda tady na zemi ještě zítra budeme, ale zároveň si nestanovujme žádná data, abychom potom nebyli zklamaní. Bůh Vám všem žehnej. Petr Krpec
Ve vší úctě, bratře Petře, říkáte: "Takže jaký z toho můžeme učinit závěr? Nevěřme všemu, co najdeme na internetu, " a kde jste našel ty informace vy? Na internetu…
Otázkou je jak důvěryhodný je Richardson a jak důvěryhodný je profesionální astrolog (mimochodem ateista, který zřejmě nebude mít sklony vidět co vidět chce) se kterým Sergej spolupracoval. A odkud víme, že software jednoho je lepší než software druhého?
Drahý bratře Michaeli Bubane, naprosto s Vámi souhlasím. Celé ty astronomické úkazy popsané knize jsou smyšlené. Před pár měsíci jsem na to psal krátké vysvětlení, které zde zveřejňuji:
V poslední době se po internetu a v různých publikacích rozšířily informace o datu 23. ZÁŘÍ 2017, které prý má být datum příchodu Krista pro svou církev. Vše je založeno na úkazech tzv. krvavých měsíců a hlavně na 12. kapitole zjevení Jana, která hovoří o velkém znamení na nebi: A ukázalo se veliké znamení na nebi: „Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy, ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. (Zjevení 12:1,2,4,5).“ Toto velké znamení, které je na obloze jen jednou za 7.000 let, se má dle těchto zdrojů vyplnit dne 23. září 2017. Znamení má probíhat tak, že souhvězdí panny dostane korunu z 12 hvězd, bude oděné sluncem a u nohou bude mít měsíc. Do jejího lůna vstoupí královská planeta Jupiter, která v ní zůstane 9 měsíců (doba těhotenství) a poté z ní vystoupí 23. září 2017 zrovna v době, kdy židé budou slavit svátek troubení, kteří mnozí označují jako symbolický předobraz vytržení církve. Vzhledem k mé neznalosti astronomie jsem z celé věci začal být velmi rozrušený. Nastane opravdu letos vytržení církve? Nevěděl jsem co si o celé věci mám myslet.
Proto jsem uvítal, když jeden z nejznámějších vykladačů proroctví v současnosti – Joel Richardson vytvořil video na toto téma. Ve videu pak vyloženě rozcupoval celé tvrzení o velkém znamení na nebi a příchodu Krista pro církev dne 23. září 2017. v příspěvku mimo jiné poukázal na tři hlavní věci:
Takže jaký z toho můžeme učinit závěr? Nevěřme všemu, co najdeme na internetu. Nevkládejme plané naděje k tomuto datu. Ano, dle mnohých biblických proroctví žijeme v poslední době a příchod Pána je velmi blízko. Kdy přesně přijde ale nevíme a nesnažme se to nějak zjistit různými kalkulacemi. Žijme život s urgencí, kdy nevíme, zda tady na zemi ještě zítra budeme, ale zároveň si nestanovujme žádná data, abychom potom nebyli zklamaní. Bůh Vám všem žehnej. Petr Krpec
Díky moc za skvělou recenzi, konečně se někdo ozval, aby tomu bezpráví učinil přítrž :) Odkaz posílám všem známým a to jsem momentálně spíše částečný preterista :)
Pozitivně kvituji, že se někdo odhodlal na tu knihu reagovat. Já jsem si prohlédl jen nějaká videa a bylo mi upřímně líto, kam někteří členové církve, které jsem byl dříve členem, a kteří to podporují, zašli. Tím to pro mne skončilo a na knížku mi bylo líto peněz a hlavně času.
Pak jsem ale potkal v ulicích Brna jakýsi průvod lidí, kteří upozorňovali na přicházející vytržení a odkazovali právě na tuto knihu. Ještě více mne překvapilo, že mne někteří z nich poznali a nekamenovali, ale naopak se ke mně chovali možná i s respektem. Z toho jsem byl zcela zmaten… Také jsem si uvědomil, že toto téma opravdu hýbe určitými kruhy křesťanů a že to může být vážný problém. Možná je ale méně škodlivé očekávat datované vytržení než datované probuzení. Nevím… chybné se ukázalo obojí.
Jinak, ačkoliv jsem si vědom, jak problematický je dispenzacionalismus a futurismus obecně, tato kniha a dění okolo ní posílí charismatické, de facto postmileniální kruhy. V září se samozřejmě nic nestane, protože Ježíš se nebude stavět za svéráznou astronomii (až astrologii). Zde je první vlaštovka: https://www.nove-stvoreni.cz/…osledni-casy
Na druhou stranu se mi ale zdá, že vyčítáš autorovi nezdrženlivost, ale sžíravost Tvé satiry se mi jeví ještě silnější, nehodná teologa. Snad je zde i polemika s názory, které považuješ za neortodoxní a šmahem je shodíš ze stolu. Ale i ony mají v rámci teologie právo na existenci a mohou odrážet pravdivé náhledy, i když snad – jako více méně všechny eschatologické systémy – jsou někdy děravé jako cedník.
Já bych nerad Sergejovi křivdil. Pamatuji ho jako zapáleného vedoucího mládeže z Košic a jeho kázáním jsem byl pozitivně dotčen. Trochu vybočuje z řady, ale není kvalitativně jediným. Eschatologie měla totiž mezi českými letničními, pokud jen vím, vždy „amatérsko-nadšenecký“ ráz také díky bývalému biskupovi, na kterého ale s láskou vzpomínám a jimž jsem byl velmi pozitivně ovlivněn. Jeho kniha se používá(la) jako učebnice na VOŠMT, včetně svérázné interpretace proroka Daniele a identifikace Ruska, USA a Anglie coby historických šelem. Nutno ovšem dodat, že tak daleko, jako jde Sergej, tato kniha nikdy nezašla, ale recenze na ní by byla velice prospěšná.
Uvědomuji si, že i já nadužívám ironii (a tak nemám co mluvit), ale snažím se z toho léčit. Někdy mi to ale nedá, což mne neomlouvá.
S pozdravem
AF
Mně samotnému se nelíbilo, jak jsem se „rozparádil“, ale opravdu jsem si nemohl pomoci. Jak v článku naznačuji, jsem ochoten uznat legitimitu dispenzacionalismu, křesťanského sionismu, futurismu, atp. Jak dokládají některé mé jiné články, jsem schopen s těmito názory částečně souhlasit. Já sám si držím svůj posttribulacionální premilenialismus, byť nevím, jak dlouho mi to vydrží. Futuristické čtení se musí zvažovat u všech apokalyptických pasáží, s tím naprosto souhlasím a futurismus ze stolu neshazuji. Knihu Slavná budoucnost Božího lidu jsem četl kdysi dávno a i když i v ní vidím řadu svévolných (a některých dnes již prokazatelně chybných) spekulací, nevidím v ní to, co vidím zde, čili úplné věcné chyby.
Pokud má někdo názor, že lev je symbolem Británie, medvěd Ruska/SSSR a že Obama je Antikrist, budiž. Je to jeho názor, jeho osobní zjevení. Zde mne ale amok nepopadl i proto, že by se má kritika neměla od čeho odpíchnout. Byl by to názor proti názoru a kdo ví… Nakonec, ony velmoci opravdu nesou historickou odpovědnost za hodně zla v současném světě, takže když se to prožene přes překladač z té vulgární eschatologičtiny do obecné mluvy, pak ty spekulace nejsou až tak nepochopitelné.
Když ale někdo spekuluje s kalendářem a s astronomií a činí při tom tak zásadní, tak hrubé a tak snadno odhalitelné věcné chyby, pak jde o něco úplně jiného. Dal jsem si pozor, abych v tom rozhořčení nesklouzl do úvah ad hominem. Zde je však možná opravdu na místě hněv, jaký vidíme u reformátorů. Zde nejde o názor na sporný verš, ale o věcnou chybu s neblahými důsledky. Já teda nevím, jak to u vás lékárníků chodí, ale když doktor nebo lékárník naordinuje místo paralenu vitamin C, tak si o něm maximálně někdo něco pomyslí, ale když naordinuje něco, co ohrozí život pacienta, tak se na něj snese spravedlivý hněv veřejnosti a nakonec i soudní moci.
Když jsem psal závěr recenze, chtěl jsem vyjádřit i povděk nad tím, že kniha může některé přivést k jakési introspekci. Jedna sestra na Facebooku o ní například psala něco ve smyslu, že jí pomohla srovnat si hodnoty, zjednodušit život, prohloubit vztah s Pánem, atd… Pak jsem to ale nedopsal. Říkám si totiž, zda v tomto může účel světit prostředky. Zda je možné krmit lidi kolosálním omylem, aby žili v očekávání na Pána Ježíše ve svých životech.
Takže opakuji, ten tón, kterým jsem to psal, mi nebyl úplně vlastní, ale použil jsem ho, protože jde o silné kafe. Jsou různé úrovně nesouhlasu a zde můj nesouhlas opravdu dosáhl špičky. Pokud jde o autora, i já jsem o něm slyšel mnoho dobrého. O to víc jsem z toho zmaten a jakkoli ho neodsuzuji, protože tuším, že sám je produktem svého prostředí, přeji si, aby došel soudnosti.
Je to úlet hrozný, s tím souhlasím. Upřímně mi přijde dost divné, že tomu někdo věří. Možná, až Ti bude 50 jako mně, bude Tě ale spousta věcí v církvi nechávat relativně klidným. Devastaci Torontem, poažmo Kurzy Alfa apod. stále ale považuji za počátek všeho letničního zla :-)
Přeci jenom bych učinil jeden dodatek. Ta Tvá recenze je podle mne velkým přínosem a je dobře, že jsi si s ní dal tolik práce. Aby to ode mne nevyznělo jen kriticky, jsem moc rád, že něco takového je! Osobně se domnívám, že by stálo za to ji publikovat i jinde, než na těchto stránkách. Na doktorát budeš potřebovat různé publikace. Možná, kdybys ji očistil od ironie, trošku zjednodušil jazyk, ubral na kritice autora a doplnil odkazy, že by se dala někam poslat. Nejsem si jist, zda ŽvK nebo ŽV stojí o takovéto kritické postřehy. Protože nejsi kalvinista, nemáš dnes již šanci ani v jednobarevném ZoD, kde by to dříve vzali. Na druhou stranu se zastáváš řkc, což je dnes v ekumenických křesťanských kruzích „in“ a možná by se to dalo poslat do Protestanta nebo Dingiru, případně ET nebo Brány.
Právě tuto nabídku (zbavím to ironie, upravím pro tisk) jsem učinil ŽvK, tak uvidím. Chci trvat na tom, že na obhajobě ŘKC nemám zájem, ale někdy je těch insinuací moc. Autor například píše, že „jediná instituce na světě, o níž můžeme zodpovědně prohlásit, že byla zpitá krví svátých a Ježíšových svědků, je „svátá inkvizice“ (126). To samozřejmě není pravda. Nekřesťanské režimy v porovnání s ní vedou. Ale nechtěl jsem z toho učinit hlavní bod a nemám na tom nějaký zvláštní zájem.
Jsem rád, že se nad tím někdo víc zamyslel. Jen doplňuji, že dle mého pozorování se nedá říci že souhvězdí má 9 nebo 13 hvězd, protože jen to pouze zvolený výsek vesmíru. http://hvezdy.astro.cz/…ni-souhvezdi
Ano, je jich tam tolik, kolik nám jich dalekohled ukáže :-)
Michaeli, chtěl bych se zeptat, zda jste nepřišel do kontaktu s mou knihou, kterou jsem o eschtatologii napsal: Příchod Antikrista a jeho říše. Rád bych slyšel od Vás jako od odborníka Váš názor na tu publikaci. Jinak Sergeje Mihála znám osobně, je to úžasný člověk, který miluje Pána a věrně mu slouží, akorát nerozumím, že vydal takovou knihu. Děkuji a Pán s Vámi Petr Krpec
Ahoj , nie kazdemu je ZJAVENE ,to co skromnemu a pokornemu bratovi , ktory miluje BOHA a dava mu to co je inym ( skryte ) – zehnaj mu a nezavid … !
S pozdravom Milan.