Ashley Madison byla on-line seznamka určená pro zadané hledající „avantýru“. V nedávné minulosti, nejspíše v červenci 2015, byly její servery napadeny skupinou hackerů a byla jí z nich ukradena databáze klientů včetně špatně zašifrovaných hesel a údajů o platbách za služby. Část těchto dat hackeři zveřejnili 22. července, všechny pak 20. srpna. Právem rozezleni jsou i bývalí klienti, kteří se mezi zveřejněnými záletníky objevili navzdory tomu, že zaplatili poplatek 19 amerických dolarů za kompletní smazání svých účtů ze serveru.
Analýza zveřejněných ukradených dat ukázala řadu zajímavých věcí. Nejzajímavější je asi to, že drtivá většina z aktivních účtů byla mužská. Aktivních ženských účtů bylo příliš málo na to, aby seznamka dávala smysl a mohla fungovat. Existuje navíc podezření, že řadu ženských účtů založili muži (detektivové, trolové), nebo samotní provozovatelé serveru, aby vzbudili dojem hustého provozu. Službu Ashley Madison pokládám za zásadně neetickou i mimo křesťanská měřítka. Hackerský počin je diskutabilní, neboť poškozenými jsou především klienti, ale v zásadě vítaný. Za zvláště tragicky zajímavé pokládám to, že se mezi zveřejněnými jmény, v nichž lze na některých místech fulltextově vyhledávat, objevili i muži aktivní v křesťanské službě na vedoucích a učitelských pozicích. Křesťanskými médii otřásl například případ šestapadesátiletého učitele na Baptistickém teologickém semináři v New Orleans, který si po zveřejnění svého jména sáhl na život.
Aféra okolo Ashley Madison a její ohlasy a dopady i mezi evangelikály ve mně katalyzuje dosavadní myšlenky o tom, jakou závažnost jednotlivým hříchům přisuzujeme nebo upíráme. Než budu pokračovat, chci zdůraznit, že není mým cílem jakkoli zrelativizovat pohled na osobní lidské selhání, například na zmíněnou nevěru. Můj cíl je přesně opačný. Chci ukázat, že zatímco jedno je pro nás ohavností a pro pachatele důvodem k hlubokému pokání a ukončení křesťanské služby, druhé, neméně škodlivé a závažné, velkoryse přecházíme.
V 
V rubrice Itinerář, do níž vkládám tento příspěvek, popisuji a reflektuji různé akce, převážně církevní, jichž jsem se zúčastnil. Proto i nyní, s více než týdenním odstupem od Duchovního soustředění AC 2015 (dále jen DS), chci nadhodit pár myšlenek. Nebudu psát o tom, že cena byla přijatelná, neb mi to zaplatil zaměstnavatel, že jídla bylo málo a že mi kluk poslední den ztratil klíče od auta, takže jsem se v noci hrabal v hotelové popelnici a brzy ráno jel vlakem do Kolína pro náhradní. Nebudu psát ani o tom, co se mi nelíbilo, protože bych mohl vzbudit dojem, že se mi toho nelíbilo mnoho, což by nebylo správné, neboť opak je pravdou. Budu psát o momentech, které se mi velice líbily a pak o momentech, u nichž bych si dokázal představit další diskusi. 
Nedávno jsem měl to potěšení vyslechnout příběh (o dost) staršího spolužáka, norského kazatele jménem Karl-Axel Mentzoni. Videa se záznamem jeho kázání jsou dostupná na Youtube, ale pokud umíte norsky podobně jako já, budete při jejich sledování značně bezradní. Bratr Mentzoni je už starší pán. Má za sebou dlouhou pastorační praxi, působil ve vedení norské letniční církve a v roce 1997 prý kázal na letniční konferenci ve Frýdku-Místku, což nemohu potvrdit, neboť mi tehdy bylo 7 roků. 
Několika poznámkami bych chtěl okomentovat vztah mezi názorem na „dny“ v Genesis 1 a názorem na 
V následujícím článečku bych chtěl vysvětlit, proč bloguji a povzbudit pomyslného typického čtenáře svého blogu, aby s tím také začal. Nejprve ze široka.
Několik lidí mi nedávno v rozhovoru připomnělo můj starší počin, mou absolventskou práci Evangelium apoštola Pavla v listu Římanům. Tuto práci jsem zveřejnil dokonce i na tomto blogu, což neodčiním jen aby z ní byl 
Dunící kov a zvučící zvon!
Během posledních měsíců jsem začal objevovat Ameriku. Nešlo to hned a chvíli trvalo, než jsem si to v hlavě srovnal. Ještě i nyní usilovně přemýšlím o implikacích toho, nač jsem vlastně přišel. Začalo to, když jsem na podzim roku 2014 objevil blog