Několika poznámkami bych chtěl okomentovat vztah mezi názorem na „dny“ v Genesis 1 a názorem na moderní evoluční syntézu (MES) a ukázat, že závislosti a souvislosti mezi exegezí a apologetikou, tj. mezi názorem na „dny“ v Genesis 1 a názorem na MES, mohou být méně než zřejmé. Tím navazuji na nedávný článek, v němž jsem tvrdil, že obory vědy a víry jsou nepřekryvné domény. Nutno poznamenat hned úvodem, že Genesis 1 je pro dokázání tohoto stanoviska tím nejhorším příkladem, a to zvláště proto, že kulturní válka mezi kreacionisty a evolucionisty tráví vody i na starém kontinentu a propaganda obou stran nás nutí ohýbat náš pohled na Písmo do jakýchsi teologických a ideologických vzorců. Hned úvodem, aby bylo jasno, musím předeslat dvojí. Za prvé se domnívám, že můj názor na hřích, spravedlnost a soud nezvetší tím, že neodmítnu určitou aplikaci poznatků o Dopplerově jevu a o rozpadu izotopu uhlíku 14C. Za druhé chci poznamenat, že mým cílem není pět ódy na vědecké teorie, jimž příliš nerozumím, ale osvobodit výklad prvních kapitol Genesis od ideologických řetězů, aby pro nás Písmo bylo zase Písmem a aby nám naše neustálé bránění Bible nezabránilo číst ji prostě a jednoduše jako Bibli. Mám za to, že čím víc se Písmo používá k různým formám „proof-textingu“ (tj. veršíčkování), tím víc se z horizontu ztrácí původní význam. Tato poznámka samozřejmě sama o sobě nic nedokazuje, jde pouze o mé metodické východisko.
Líbezbríf těm katolíkům, kteří ani nečtou Bibli
„Katolíci Bibli nečtou, to je přece jasný. A když už, tak jen aby ji popírali.“ Nějak tak by se dal zachytit běžný stereotyp o katolících z naší strany barikády. Zda jde o předsudek nebo o fakt, to nechám na nějakém šikovném výzkumníkovi, podobně jako prohlášení, že letniční jsou negramotní, luteráni studení a husité ve smyslu Efezským 5,12 nehodni komentáře. I pokud se to však o katolících potvrdí, navždy zde zůstane nejméně jedna výjimka, jíž je komentář ke knize Genesis od kolektivu autorů z teologické fakulty Trnavské university. Cítím se svoboden prohlásit, že jde o nejen nejrozsáhlejší, ale také nejlepší komentář encyklopedii první knihy Bible, jaký lze v současnosti českému čtenáři pořídit. Komentář se Genesí probírá vždy po šesti taktech. Nejprve překlad z hebrejštiny a ze Septuaginty, pak textové poznámky, pak komentář, pak kompozice, pak vybrané problémy pasáže a pak aplikace. První tři takty, tedy překlad, komentář a kompozici, doporučuji téměř každému studentovi Bible. Druhé tři takty mne nikdy neurazily, ale konzervativní evangelikál u nich bude křivit ústa více než u prvních tří.
Perličky z konce školního roku
Tak to máme za sebou a já mám pocit, že konečně mohu dýchat. Odpovídám na měsíc staré maily, píšu básničky, hraju na kytaru, plánuju výlety a při tom chodím do práce. To vše jen díky tomu, že se nemusím připravovat na výuku a že jsem minulou středu odeslal poslední písemnou práci do belgického Sint-Pieters-Leeuw, sídla Kontinentálního teologického semináře.
V práci se probírám množstvím testů a písemných prací studentů. S těmi ve svém předmětu (Genesis) jsem vesměs spokojen. Celý semestr jsem jim vtloukal do hlavy, že musí provádět samostatný průzkum a že jejich práce musí mít hlavu a patu, tj. začátek a konec, tj. konkrétní téma a konkrétní cíl, aby se mi někdo nesnažil napsat encyklopedii egyptologie na 1500 slov. Řada studentů uposlechla mých rad. Pak ale opravuji štosy prací v jiných předmětech, kde jsem jen tutorem. Ne každá práce ehm… odráží dlouhé hodiny náročného a samostatného přemýšlení.
Přináším proto tyto perličky, nejlepší z nejlepších. Musím podotknout, že pochází od jinak celkem pilných a chytrých studentů. Nejhorší katastrofy zde nepublikuji, protože ty ani nejsou vtipné. Na znamení korektnosti nebudu uvádět jména a adresy a pokud by se student kdesi poznal, může mne požádat o stažení svého materiálu z tohoto blogu. Zda mu vyhovím, to se uvidí.
Juda z Kariotu
Diagram rovnováhy trojiční teologie
Trojiční (trinitární) teologie počítá s aktivitou třech božských osob v různých úlohách v různých situacích. Když pak o těchto úlohách a situacích mluvíme, pak jaksi implicitně kategorizujeme vlákna diskuse na jednotlivá odvětví. O Duchu svatém mluvíme v pneumatologii, o Pánu Ježíši v kristologii a o Bohu Otci v soteriologii. Včera odpoledne jsem si pod poryvem inspirace v mé mnišské kobce na CTS nakreslil následující diagram, jímž ilustruji nutnost rovnováhy pneumato-, kristo- a soterio- logie za účelem vyhnutí se extrémům. Samozřejmě i má pozice může být extrémní v tom, že se snaží za každou cenu udržet rovnováhu. Soud nad sebou ale přenechám jiným a sdílím onen diagram.
Procitl jsem do doby hladu, znečištění a sociálního hříchu
Během posledních měsíců jsem začal objevovat Ameriku. Nešlo to hned a chvíli trvalo, než jsem si to v hlavě srovnal. Ještě i nyní usilovně přemýšlím o implikacích toho, nač jsem vlastně přišel. Začalo to, když jsem na podzim roku 2014 objevil blog Holy Spirit Activism, který píše Micael Grenholm, mladý švédský anabaptista/charismatik. Většinou mě štval. Je to chytrý kluk, o tom žádná, ale jeho články typu „první církev měla všechno společné“ a „Ježíš přikázal bohatému mladíkovi, aby všechno prodal“, se mi zdály a stále ještě zdají exegeticky katastrofální. V Lukáši 18 Ježíš neučí, že má každý vše prodat, ale že bohatý mladík selhal v 9.-10. přikázání, což měl napravit a nenapravil. První církev měla systém štědrého přerozdělování, ale nikdy nekázala proti přiměřenému osobnímu majetku. S Grenholmem jsem se dokonce jednou chytl v komentářích pod článkem, který se mi jevil jako silně dezorientovaný. Po určité době jsem ale za Grenholmovou divokostí spatřil zdravý důraz na neokázalost, štědrost, pohostinnost a šetrnost, který jsem do té doby pokládal jen za úlet křesťanských restoracionických komunit.
Obory vědy a víry jako nepřekryvné domény
Stephen J. Gould, zastánce principu NOMAEnns uporozňuje, že řada křesťanů horlivě uplatňuje polovinu tohoto principu, když říká, aby se věda nepletla do víry, protože jakmile vědec začne posuzovat pravdivost duchovní reality nebo křesťanské tradice, pak svou vědu kompromituje svou ideologií. Enns proto upozorňuje na druhou stranu argumentu, protože stejně jako věda nemůže posuzovat duchovní realitu, tak ani Bible nemůže posuzovat pravdivost vědy.
Lokální Bůh, který má plán
Nevíte, kde je Ježíš? Tady jsme ho nechali, ale on si prostě jde a dělá si, co chce.
[…] וַיְגָרֶשׁ אֶת־הָאָדָם וַיַּשְׁכֵּן מִקֶּדֶם לְגַן־ עֵדֶן אֶת־ הַכְּרֻבִים
A vyhnal člověka a umístil na východ od zahrady Edenu cheruby […]
V nedávném článku pro odborný časopis starozákonních studií Vetus Testamentum se doktorand Raanan Eichler zmínil o možném alternativním textu verše Genesis 3,24. Na stopu jej přivedla Septuaginta, která vycházela z jiné verze hebrejského textu, možná starší, než masoretské opisy. Septuaginta totiž byla přeložena ve druhém stol. př. Kr., kdežto nejstarší masoretské texty pochází z období o deset století mladšího. V Septuagintě verš 3,24 zní:
A vyhnal člověka a umístil ho naproti rajské zahradě. A postavil cheruby …
Letniční identita a narativní teologie
Bylo nebylo, psal se rok 1906 a v rasově smíšeném sboru, které bylo napojené na metodistické Hnutí svatosti se začaly dít zvláštní věci. Afroamerický kazatel William Seymour se ve svém kázání zaměřil na verš Skutky 2,4, podle nějž byli učedníci shromáždění po Ježíšově nanebevzetí v Jeruzalémě „naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ Seymourovo kázání na toto téma bylo natolik vytrvalé, že se v jeho losangeleské kongregaci stalo skutečností a lidé opravdu začali zakoušet to, čemu říkali „moc Ducha svatého“ a „dar jazyků“. Letnice na Azusa Street nebyly prvním případem něčeho takového a Seymour nebyl vynálezcem onoho důrazu. Právě zde se ale zrodilo letniční hnutí jako hnutí, které obnovuje důraz na biblickou teologii nadpřirozeného působení třetího člena Trojice.
Kterak jsme si vzali příklad od svých mučitelů
Tento článek píši s notnou nadsázkou a věřím, že tak bude pochopen. Chci v něm poukázat na ironii života, v němž se často sami stáváme tím, čeho jsme se tolik štítili. Nepředstavujte si mne prosím jako neochvějného moralistu, který ze svého intelektuálního absolutna sestupuje kárat nekalosti nějakých lidí. Nejsem jím. Dále radím dbát u uvedených veršů jejich kontextu. Jejich účelem jakož i účelem tohoto článku je poskytnout stimul podáním myšlenek, které pokládám za hodné sdílení.