V tomto semestru vyučuji předmět Literatura Starého zákona. Páchám tak již podruhé s velkým nadšením a bez mimořádného studu či smutku. Činím tak rovněž s celkem značným vypětím, neboť Starý zákon je ta větší část Bible a protože nejsem ten typ, který by převyprávění učebnice pokládal za poctivé odvedení práce. (Kvůli této poctivosti nemám čas na poctivé plnění jiných věcí, ale učení je snad priorita, ne?)
Když jsem se na předmět připravoval poprvé, vypracoval jsem si sám pro sebe skripta, která jsem později zveřejnil na svém blogu. Tato skripta jsem použil i po roce a půl od jejich vytvoření, podstatně jsem je však doplnil a rozšířil, což plánuji provádět i nadále. Errata ke skriptům by byla delší, než ona sama, neboť některé mé názory se na základě hlubšího výzkumu ve starozákonní biblistice změnily. Asi nejvýznamnějším příkladem je můj názor na autorství Pentateuchu. Při psaní první verze skript jsem vycházel z literatury od konzervativních evangelikálů z 40.-80. let. Téměř nic novějšího jsem k dispozici neměl, jen český Úvod do Starého zákona od Dillarda a Longmanna, který nám vydalo nakladatelství Comeback Home Návrat domů a který dnes nepokládám za příliš užitečný. (Nevím, proč přeložili zrovna tenhle. Asi že bylo snadné získat práva?) Za poslední rok jsem se však dostal blíže k sekundárním zdrojům, takže jsem byl konečně schopen svůj původní průzkum značně zpřesnit. Stran autorství Pentateuchu jsem opustil krajně konzervativní pojetí a dospěl ke dvěma zásadním a nikoli protichůdným názorům:
- Klasická dokumentární hypotéza je mrtvola, která si po dlouhém hnití zaslouží důstojnou kremaci.
- Většinu Pentateuchu nejspíše nenapsal Mojžíš a i kdyby ano, Pentateuch prošel během 1000 let po Mojžíšovi procesem tvarování, které ovšem nesnižují, ale spíše rozšiřují jeho hodnotu jako inspirovaného Písma.
V tomto článku chci pomocí citování jednoho starého a čtyř mladších hlasů na poli biblistiky vysvětlit druhý zmíněný názor. Těmito hlasy jsou Franz Delitzsch (1813–1890), Gerhard von Rad (1901–1971), Brevard Childs (1923–2007), Walter Moberly (*1952) a David Clines (*1938). Tyto hlasy nechávám hovořit namísto sebe. To, co říkají, je do překvapivé míry kompatibilní jak vzájemně, tak s ortodoxní doktrínou o inspiraci Bible dle 2Tm 3,16. Nejdříve však pěkný a přehledný obrázek znázorňující vývoj Pentateuchu.
V následujícím článečku bych chtěl vysvětlit, proč bloguji a povzbudit pomyslného typického čtenáře svého blogu, aby s tím také začal. Nejprve ze široka.
Několik lidí mi nedávno v rozhovoru připomnělo můj starší počin, mou absolventskou práci Evangelium apoštola Pavla v listu Římanům. Tuto práci jsem zveřejnil dokonce i na tomto blogu, což neodčiním jen aby z ní byl 
Dunící kov a zvučící zvon!
V 
V rubrice Itinerář, do níž vkládám tento příspěvek, popisuji a reflektuji různé akce, převážně církevní, jichž jsem se zúčastnil. Proto i nyní, s více než týdenním odstupem od Duchovního soustředění AC 2015 (dále jen DS), chci nadhodit pár myšlenek. Nebudu psát o tom, že cena byla přijatelná, neb mi to zaplatil zaměstnavatel, že jídla bylo málo a že mi kluk poslední den ztratil klíče od auta, takže jsem se v noci hrabal v hotelové popelnici a brzy ráno jel vlakem do Kolína pro náhradní. Nebudu psát ani o tom, co se mi nelíbilo, protože bych mohl vzbudit dojem, že se mi toho nelíbilo mnoho, což by nebylo správné, neboť opak je pravdou. Budu psát o momentech, které se mi velice líbily a pak o momentech, u nichž bych si dokázal představit další diskusi. 
Nedávno jsem měl to potěšení vyslechnout příběh (o dost) staršího spolužáka, norského kazatele jménem Karl-Axel Mentzoni. Videa se záznamem jeho kázání jsou dostupná na Youtube, ale pokud umíte norsky podobně jako já, budete při jejich sledování značně bezradní. Bratr Mentzoni je už starší pán. Má za sebou dlouhou pastorační praxi, působil ve vedení norské letniční církve a v roce 1997 prý kázal na letniční konferenci ve Frýdku-Místku, což nemohu potvrdit, neboť mi tehdy bylo 7 roků. 
Několika poznámkami bych chtěl okomentovat vztah mezi názorem na „dny“ v Genesis 1 a názorem na