Pozor, hřích má mnoho podob!

oil-gloveAshley Madison byla on-line seznamka určená pro zadané hledající „avantýru“. V nedávné minulosti, nejspíše v červenci 2015, byly její servery napadeny skupinou hackerů a byla jí z nich ukradena databáze klientů včetně špatně zašifrovaných hesel a údajů o platbách za služby. Část těchto dat hackeři zveřejnili 22. července, všechny pak 20. srpna. Právem rozezleni jsou i bývalí klienti, kteří se mezi zveřejněnými záletníky objevili navzdory tomu, že zaplatili poplatek 19 amerických dolarů za kompletní smazání svých účtů ze serveru.

Analýza zveřejněných ukradených dat ukázala řadu zajímavých věcí. Nejzajímavější je asi to, že drtivá většina z aktivních účtů byla mužská. Aktivních ženských účtů bylo příliš málo na to, aby seznamka dávala smysl a mohla fungovat. Existuje navíc podezření, že řadu ženských účtů založili muži (detektivové, trolové), nebo samotní provozovatelé serveru, aby vzbudili dojem hustého provozu. Službu Ashley Madison pokládám za zásadně neetickou i mimo křesťanská měřítka. Hackerský počin je diskutabilní, neboť poškozenými jsou především klienti, ale v zásadě vítaný. Za zvláště tragicky zajímavé pokládám to, že se mezi zveřejněnými jmény, v nichž lze na některých místech fulltextově vyhledávat, objevili i muži aktivní v křesťanské službě na vedoucích a učitelských pozicích. Křesťanskými médii otřásl například případ šestapadesátiletého učitele na Baptistickém teologickém semináři v New Orleans, který si po zveřejnění svého jména sáhl na život.

Aféra okolo Ashley Madison a její ohlasy a dopady i mezi evangelikály ve mně katalyzuje dosavadní myšlenky o tom, jakou závažnost jednotlivým hříchům přisuzujeme nebo upíráme. Než budu pokračovat, chci zdůraznit, že není mým cílem jakkoli zrelativizovat pohled na osobní lidské selhání, například na zmíněnou nevěru. Můj cíl je přesně opačný. Chci ukázat, že zatímco jedno je pro nás ohavností a pro pachatele důvodem k hlubokému pokání a ukončení křesťanské služby, druhé, neméně škodlivé a závažné, velkoryse přecházíme. 

Co říká N. T. Wright? Stručná sonda do útrob nového pohledu na Pavla

ntwrightminulém článku jsem zkritizoval svou starou absolventku a pokusil se narychlo dohnat deficit v chápání kontextu pavlovských studií na příkladu exegeze termínu spravedlnost Boží. Ukázal jsem, že Pavla lze nazírat buď v návaznosti na dědictví reformace (Barth, Bultmann a další) nebo tzv. „novým pohledem“ (Stendahl, Sanders, Dunn, Wright). V tomto článku se pokusím zodpovědět několik podstatných otázek, které osvětlí dopady nového pohledu na Pavla (dále jen NPP) na učení o připočtené spravedlnosti a teorii smíření. Pro přehlednost použiji pouze příkladu N. T. Wrighta jako prominentního zastánce NPP. Upozorňuji, že tento článek reflektuje bleskový průzkum provedený ve volné chvíli na dovolené u babičky v Rumunsku, že číst a chápat Wrighta není samozřejmé a že pavlovská studia nejsou mým oborem. Ocením proto každý feedback, který civilně (tj. nemilitantně) a věcně napraví mé případné bloudění nebo doplní mou případnou mezeru. 

Duchovní soustředění AC 2015: Pozitiva a náměty k diskusi

ds-2015V rubrice Itinerář, do níž vkládám tento příspěvek, popisuji a reflektuji různé akce, převážně církevní, jichž jsem se zúčastnil. Proto i nyní, s více než týdenním odstupem od Duchovního soustředění AC 2015 (dále jen DS), chci nadhodit pár myšlenek. Nebudu psát o tom, že cena byla přijatelná, neb mi to zaplatil zaměstnavatel, že jídla bylo málo a že mi kluk poslední den ztratil klíče od auta, takže jsem se v noci hrabal v hotelové popelnici a brzy ráno jel vlakem do Kolína pro náhradní. Nebudu psát ani o tom, co se mi nelíbilo, protože bych mohl vzbudit dojem, že se mi toho nelíbilo mnoho, což by nebylo správné, neboť opak je pravdou. Budu psát o momentech, které se mi velice líbily a pak o momentech, u nichž bych si dokázal představit další diskusi. 

Každý nemůže být teologem, ale ty ano

scholarNedávno jsem měl to potěšení vyslechnout příběh (o dost) staršího spolužáka, norského kazatele jménem Karl-Axel Mentzoni. Videa se záznamem jeho kázání jsou dostupná na Youtube, ale pokud umíte norsky podobně jako já, budete při jejich sledování značně bezradní. Bratr Mentzoni je už starší pán. Má za sebou dlouhou pastorační praxi, působil ve vedení norské letniční církve a v roce 1997 prý kázal na letniční konferenci ve Frýdku-Místku, což nemohu potvrdit, neboť mi tehdy bylo 7 roků. 

Celý článek 📆  10 zim zpět  👁  680×
💬  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Každý nemůže být teologem, ale ty ano   📊  920 slov
📂  Úvahy   🚩  ,

Závislosti a souvislosti mezi názory na dny stvoření a evoluci

creationistNěkolika poznámkami bych chtěl okomentovat vztah mezi názorem na „dny“ v Genesis 1 a názorem na moderní evoluční syntézu (MES) a ukázat, že závislosti a souvislosti mezi exegezí a apologetikou, tj. mezi názorem na „dny“ v Genesis 1 a názorem na MES, mohou být méně než zřejmé. Tím navazuji na nedávný článek, v němž jsem tvrdil, že obory vědy a víry jsou nepřekryvné domény. Nutno poznamenat hned úvodem, že Genesis 1 je pro dokázání tohoto stanoviska tím nejhorším příkladem, a to zvláště proto, že kulturní válka mezi kreacionisty a evolucionisty tráví vody i na starém kontinentu a propaganda obou stran nás nutí ohýbat náš pohled na Písmo do jakýchsi teologických a ideologických vzorců. Hned úvodem, aby bylo jasno, musím předeslat dvojí. Za prvé se domnívám, že můj názor na hřích, spravedlnost a soud nezvetší tím, že neodmítnu určitou aplikaci poznatků o Dopplerově jevu a o rozpadu izotopu uhlíku ^^14^^C. Za druhé chci poznamenat, že mým cílem není pět ódy na vědecké teorie, jimž příliš nerozumím, ale osvobodit výklad prvních kapitol Genesis od ideologických řetězů, aby pro nás Písmo bylo zase Písmem a aby nám naše neustálé bránění Bible nezabránilo číst ji prostě a jednoduše jako Bibli. Mám za to, že čím víc se Písmo používá k různým formám „proof-textingu“ (tj. veršíčkování), tím víc se z horizontu ztrácí původní význam. Tato poznámka samozřejmě sama o sobě nic nedokazuje, jde pouze o mé metodické východisko. 

Některé povolal za blogery?

lightstock_132881_medium_user_2165049V následujícím článečku bych chtěl vysvětlit, proč bloguji a povzbudit pomyslného typického čtenáře svého blogu, aby s tím také začal. Nejprve ze široka.

Co je blog a kdo je bloger?

Za označením „bloger“ se může skrývat mnoho druhů lidí a slovo „blog“ má mnoho významů. Těchto několik typů blogů jsem rozeznal ve své RSS čtečce a mimo ni za pár chvil. Budu uvádět pouze české příklady, byť v našem prostředí je blogosféra, zvláště ta křesťanská, dosti nezralá. (Což neznamená, že zde nemáme pár dobrých blogů.) Upozorňuji, že následující blogy uvádím jako typické příklady jednotlivých kategorií, ne jako webový ortodoxní kánon.

  • Internetový deník, na němž bloger publikuje jakousi „reality show“ svého života. Mimo svou čtečku nalezám dobrý příklad zde.
  • Komentář aktuálních problémů v prostředí autora. Ne zcela čistokrevným, leč celkem dobrým příkladem budiž blog Davida Nováka.
  • Fotoblog, na němž fotograf publikuje své úlovky. Například výborný Petr Grulich.
  • Recyklační blog přehledně třídí informace z různých zdrojů. Například Tomáš Bílek, jehož blog se hodí i do následující kategorie. 
Celý článek 📆  10 zim zpět  👁  660×
💬  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Některé povolal za blogery?   📊  1455 slov
📂  Úvahy   🚩  

Boží spravedlnost podle Pavla a moje blbá absolventka

paper-shredderNěkolik lidí mi nedávno v rozhovoru připomnělo můj starší počin, mou absolventskou práci Evangelium apoštola Pavla v listu Římanům. Tuto práci jsem zveřejnil dokonce i na tomto blogu, což neodčiním jen aby z ní byl veřejný mezník patník mého prenatálního akademického vývoje. Budiž pamětihodným vzorem díla, které není potřeba více připomínat. Proč tak tvrdá sebekritika? Krátce vysvětlím.

Proces vzniku oné práce zahrnoval přípravu výpisek z několika knih, jejich slití do jednoho šejkru (nástroj pro přípravu míchaných koktejlů), protřepání a opatření několika přídavky a ozdobami. Jako koktejl práce poskytla opojný účinek, její výživná hodnota ale byla nízká. Chyběla jedna důležitá přísada a tou přísadou byl cíl. Ono totiž nestačí vzletně blábolit pod parou nějakého myšlenkového konstruktu. Autor musí předložit práci jako literární dílo, které za něco stojí, protože za něčím stojí. A má práce z roku 2011 vlastně za ničím nestála. Tedy ne že by mě nic nestála. Dal jsem si s ní skutečně práci, hodně jsem toho načetl a velmi dobře jsem se seznámil s textem epištoly, jejíž šestou až osmou kapitolu jsem svého času uměl vysypat z rukávu nazpaměť (plus půl páté a pár důležitých veršů okolo). Pro můj osobní růst tedy práce znamenala přínos. Jenže bez ústřední teze a bez snahy zapojit se do soudobého dialogu to nestačí. Summa summarum, má práce byla za á z akademického hlediska idiosynkratická (divná, lichá), protože ignorovala novější debatu o exegezi Pavla a za bé stěží přínosná, protože neobsahovala tezi k obhájení. U absolutoria jsem práci obhájil za 1, neboť mezi slepými je jednooký králem. 

Chval Pána v řeči jiného kmene

Jedním z nejintenziv­nějších zážitků na mé cestě s Pánem Ježíšem je, když Ho chválím v cizím jazyce. Přišel jsem na to před pár lety na své první návštěvě Rumunska a pak na misijním výjezdu do Chorvatska. Je to pro mne tak trochu transcendentní zážitek, protože samotná podstata jazyka jako základní lidské technologie je svým způsobem transcendentní, tedy alespoň pokud tvrdíme, že jazyk používáme ve vztahu k něčemu transcendentnímu.

Když se letniční modlí v jazycích, odkládají klasickou lidskou technologii jazyka a nahrazují ji jiným mechanismem, který plně rozvíjí potenciál ke chvále Boha. Když tedy zpívám Bohu chválu ve svém jazyce, rozvíjím pouze část potenciálu. Když se modlím v jazycích (glosolálie nebo xenolálie), rozvíjí se potenciál plně. Pak se nabízí třetí cesta, jíž je rozvíjení možnosti klasické lidské technologie skrze její kultivaci a multiplikaci, totiž skrze zpívání ještě krásnějších písní a písní v cizích jazycích. Touto úvahou obhajuji svou zkušenost velké radosti zakoušené při zpěvu v cizím jazyce, byť onen jazyk jinak neovládám. Nejvděčnější písní pro provoz mého koníčku je Our God is an Awesome God, jejíž refrén mám zatím v pěti jazycích. Má vášeň mne však nyní přivedla k nacvičení a k překladu dvou krásných písní. Jedné z francouzštiny a druhé z romštiny. Ta první se jmenuje „Jésus je Te suivrai“ (Pane, s Tebou jdu dál) a ta druhá Devla lačo (Bože dobrý). Zeptáš se snad, proč je chci překládat, když tak rád zpívám v cizím jazyce? No přeci proto, že 1K 14,19. 

1K 13 by mohla být letniční ústavou

clanging-cymbalDunící kov a zvučící zvon!

Třináctá kapitola 1. Korintským je jednou z nejnotoričtěji známých pasáží v Bibli. Cituje se na svatbách, používá se při ekumenické motivaci, znají ji jistě i mnozí filosofové a bardi, neboť je to kapitola vskutku krásná. Její vzletná ústřední myšlenka zní: Je jedno, co umíš, máš a děláš, pokud tvým palivem není láska. Bez lásky jsou tvé snahy a tvé umění jako růže bez vůně a „nic ti to neprospěje“. Další abstrakce myšlenky je ještě vzletnější, exupériovská, řekl bych: Za vším, co děláš, musí se nacházet řídící smysl. Pokud ti hluboké vědomí smyslu, nyní tedy vědomí lásky, schází, pak se svou námahou a svou výborností nesměňuješ za skutečnou hodnotu.

Nyní bych rád předvedl, jak je třináctá kapitola první korintským z literárně teologického hlediska ještě zajímavější. V prvních třech verších Pavel uvádí tři kategorie kvalit a činností, které by bez lásky neměly význam. V první kategorii zmiňuje mluvení jazyky lidskými i andělskými. Ve druhé kategorii je dar proroctví, porozumění tajemstvím, obsáhnutí poznání a zázračná víra. Ve třetí kategorii je rozdání všeho majetku a úplné sebevydání. Pokud není řídícím faktorem těchto činností a kvalit láska, pak jsou všechny stejně zbytečné. Pokud někdo nemluví jazyky lidskými i andělskými v lásce, stal se neživým dunícím činelem, protože jen láskyplný obsah řeči dýchá životem. Pokud se někdo soustředí na velké skutky víry, ale nečiní je s láskou, není ničím. Podobně když někdo shromažďuje moudrost a poznání, ale nepředává je s láskou dál, nezískává a nevytváří nic hodnotného. A pokud někdo provádí dobročinnost pouze kvůli osobní satisfakci a jeho motivem není láska, nic mu to neprospěje. 

Procitl jsem do doby hladu, znečištění a sociálního hříchu

homelessBěhem posledních měsíců jsem začal objevovat Ameriku. Nešlo to hned a chvíli trvalo, než jsem si to v hlavě srovnal. Ještě i nyní usilovně přemýšlím o implikacích toho, nač jsem vlastně přišel. Začalo to, když jsem na podzim roku 2014 objevil blog Holy Spirit Activism, který píše Micael Grenholm, mladý švédský anabaptista/cha­rismatik. Většinou mě štval. Je to chytrý kluk, o tom žádná, ale jeho články typu „první církev měla všechno společné“ a „Ježíš přikázal bohatému mladíkovi, aby všechno prodal“, se mi zdály a stále ještě zdají exegeticky katastrofální. V Lukáši 18 Ježíš neučí, že má každý vše prodat, ale že bohatý mladík selhal v 9.-10. přikázání, což měl napravit a nenapravil. První církev měla systém štědrého přerozdělování, ale nikdy nekázala proti přiměřenému osobnímu majetku. S Grenholmem jsem se dokonce jednou chytl v komentářích pod článkem, který se mi jevil jako silně dezorientovaný. Po určité době jsem ale za Grenholmovou divokostí spatřil zdravý důraz na neokázalost, štědrost, pohostinnost a šetrnost, který jsem do té doby pokládal jen za úlet křesťanských restoracionických komunit.