Obvyklým kritériem pravosti proroctví mělo ve Starém zákoně být jeho naplnění. Negativně je tento princip vyjádřen v Deuteronomiu (Dt 18,10–22), podle nějž Hospodin v Izraeli „povolá proroka jako je Mojžíš“, který „bude mluvit vše, co mu Hospodin přikáže“. Neautentičnost daného proroctví měla vyjít najevo tak, že se proroctví nesplní a je zde naznačeno, že takový prorok by měl zaplatit životem. Ten samý princip se opakuje u Jeremjáše a u Ezechiele (Jr 28,6–9; Ez 33,33). Toto přísné a logické kritérium se setkává se třemi principiálními zvláštnostmi.
Pravdivé příběhy, které zamrazí, mohou být zkouškou letniční zralosti
Následující příběhy se opravdu staly. Pochází z úst mých profesorů, spolužáků, z věrohodných zdrojů na internetu a od dalších očitých svědků z různých částí světa. Přidal jsem jim jakýsi literární punc, pozměnil jsem nebo zamlčel jména, místa a tam, kde to bylo potřeba, jsem přikreslil kontext, prostředí a vedlejší postavy. V zásadě však trvám na autenticitě a u každého příběhu jsem schopen poskytnout kontakt na původní zdroj. Jejich trpká mrazivost má potenciál rozesmát, rozesmutnit i rozhořčit nejen zasvěcené.
Archeologie, příběh a morálka knihy Jozue
Tento příspěvek je druhou slíbenou ukázkou z mých příprav na výuku předmětu Literatura Starého zákona v tomto semestru. Navazuje na předchozí část, v níž jsem probíral exodus jako historickou událost a pojednává v zásadě o tom, jak starověké dokumenty, archeologické objevy a literární zvláštnosti (nejen) knihy Jozue tvarují naši představu o tom, co se vlastně tehdy stalo.
Proti záplavě zbytečné kritiky
Ti, kdo mne znají a čtenáři mého blogu ví, že nejsem z těch, kdo by rádi zametali věci pod koberec. Kdysi jsem chtěl studovat žurnalistiku. Mám rád filmy o neohrožených novinářích a lidech, co se postaví proti prohnilému establišmentu, například The Insider o chlapovi, který zveřejnil nekalosti tabákových korporací. Mám rád disidenty. Zvláště ty, u kterých má pořád někdo potřebu dokazovat jejich nepravdu. Mám rád, když se ve věcech udělá takové jasno, které vede k průlomům, rozdělením, projasněním. Nemám rád, když se o věcech nemluví, když máme sedět a usmívat se tváří v tvář křivdě, hříchu, povrchnosti, ignoranci, hlouposti a dalším věcem, které se Pánu Bohu nelíbí.
Chiasmus příběhu o Abra(ha)movi
Když jsem si nedávno pročítal příběh o Abrahamovi a probíral se nějakými studijními materiály, napadla mne docela zajímavá věc. Celý příběh o Abrahamovi (Gn 12,1-Gn 22,19) má chiastickou strukturu. To znamená, že jeho motivy se v určitém bodě příběhu začnou jakoby zrcadlově opakovat v paralelách. Chiasmus je v hebrejském vyprávění běžný a na úrovni kratších pasáží jich lze nalézt velmi mnoho. Chvilku mi trvalo, než jsem myšlenku rozpracoval a když jsem tak učinil, vyrostl mi pod rukama model chiasmu v Genesis 12,1–22,19. Pokud některý čtenář zjistí, že takovýto model už někde viděl, ať mi dá prosím vědět.
Základem církve je rovnost
Bratr J. M. Bergoglio, známý též jako papež, se nedávno zúčastnil bohoslužby v římském luteránském kostele. Atmosféra byla podle všeho příjemná a celá událost zapadla do kontextu vřelých katolicko-luteránských vztahů. Bratr Bergoglio se při své řeči u luteránů mimo jiné vyjádřil k otázce společné Večeře Páně. Jestliže jej dobře chápu, pak tvrdí, že uznáváme-li si vzájemně křest, měli bychom tuto velkorysost rozšířit i na svátost Večeře Páně. Na podporu tohoto uvádí Efezským 4,5, kde se píše o „jednom Pánu, jedné víře, jednom křtu“.
Vershound vám pomůže se studiem Bible on-line
V nedávném příspěvku jsem představil programy pro studium Bible off-line, čili bez připojení k internetu. V jiném nedávném příspěvku jsem představil dynamický rozcestník k různým vyhledávačům knih, článků a jiných písemných zdrojů na internetu, jenž Bookhoundem se zove.
Nyní na oba předchozí články navážu tím, že představím Vershound, rozcestník stránek pro studium Bible. („Verse“ nebo „version“ + hound.)
Kde je ten exodus?
V roce 2013 v září jsem se dozvěděl, že mám v letním semestru učit předmět Literatura Starého zákona. Tento úkol jsem přijal s radostí, byť jsem si byl vědom značného deficitu ve své přípravě (a stále zcela vážně jsem). Šlápl jsem do bot, vypracoval si skripta a podle nich pak přednášel. Ona skripta jsem zveřejnil i na svém blogu ve čtyřech dlouhých příspěvcích. (Oprava: Byly tehdy pouze tři, část o prorocích jsem nezveřejnil.) Naleznete je pod tagem LIT1213.
Uplynulo 18 měsíců a učím to zas. Původní skripta používám, ale jejich přepracování podle mých aktuálních nápadů mne stojí asi tolik, co stálo jejich vytvoření. Mám k dispozici více knih, mám jinou představu o tom, co bych chtěl studenty naučit (vysvětlovat jim problém 2S 21,19 podle Encyklopedie biblických obtížností od Archera mi už dnes vzhledem k hodinové dotaci předmětu přijde jako úlet) a v některých případech mám jiné názory, než jaké jsem zastával před rokem a půl (ne nutně opačné, ale snad kultivovanější a přesnější).
Novou verzi skript tento rok nejspíš nezveřejním. Ne proto, že bych se bál. To „nejhorší“ zde na blogu zveřejňuji průběžně. Zatím mám přepracovanou pouze první část a i tak s ní nejsem spokojen. Nejspíš v příštím řezu radikálně přeuspořádám pořadí látky, aby se začínalo u důležitého jednoduše a končilo u nedůležitého složitě, ne naopak. Svým čtenářům ale věnuji několik perliček, které jsou vlastně výňatky z mých příprav. V tomto článku nabídnu něco o exodu a v příštím něco o Jozuově tažení Kenánem.
Programy pro studium Bible
Poslední dobou narážím na závažnou potřebu osvěty v oblasti technického zázemí pro studium Bible. Programy, které jsou z různých důvodů na odpis, jsou stále připomínané (např. Tehophilos) zatímco jiné, které skýtají množství zajímavých funkcí, nejsou často ani známé (např. the Word), natož používané. Touto krátkou poznámkou se mi nepodaří poučit uživatele všech druhů o detailech studia Bible v počítači, chtěl bych však naznačit alespoň základní směr při výběru výkonného a bezplatného softwaru. Začnu tím, čemu se vyhnout a pak doporučím vhodné alternativy.
Bookhound, internetový naháněč knih
I když nejsem bez práce a občas pod tíhou různých poviností padám na ústa, našel jsem si v posledních dnech pár chvil, abych vytvořil vyhledávač knih na internetu. Nazval jsem jej „The Bookhound“, tj. něco jako Naháněč knih. Jeho úkol je velmi jednoduchý. Do textového pole se vloží heslo k vyhledání, například název knihy, jméno autora nebo ISBN, a stiskne se „Go!“. Bookhound pak automaticky vygeneruje odkazy k vyhledávání na stránkách, které nabízejí knihy ke stažení, k zakoupení, k vypůjčení, nebo jen informace o nich.