V několika krátkých poznámkách vybírám okamžiky výjezdu do Bosny a Hercegoviny, který tým z Biblické školy v Kolíně podnikl ve dnech 16. – 24. dubna.
I.
Necítil jsem ani misijní zápal, ani cestovní horečku, když jsem se s ostatními nalodil do Sharana V6 a cesta navzdory své nudnosti utekla nečekaně rychle. Jakoby to mé podvědomí chtělo mít za sebou. Inu, doopravdy chtělo. Neboť jsem se neodtrhl od skutečností všedních dní, nehleděl jsem pod nohy, ale na horizont.
II.
Banja Luka, to je řekněme Liberec v balkánském vydání, s výrazným podílem studentů. Den po příjezdu jsme jen tak obhlédli terén a navštívili místní sbor věřících. Avšak v pondělí jsme hned zrána zahájili pouliční činnost – vyplňování anket se studenty. Během dvou dní jsme jich zpracovali asi 210. Dotazovaní byli otevření a důvěřiví. Většinou v anketě zanechali kontakt, což znamená možnost další interakce. Vesměs jsme nenarazili na odpor, pouze jeden uvědomělý pravoslavný prohlásil:
- My jsme pravoslavní.
- Nepřijímáme cizí názory, protože naše názory jsou dobré.
- Neděláte dobrou práci.
III.
V praxi se setkávám pouze s několika zvláštnostmi místní kultury:
- Náboženství = národnost. A naopak. Srb je pravoslavný, Bosňák je muslim a Chorvat je katolík. Toť předsudek zakořeněný v poválečném smýšlení.
- Burek. Vynikající pokrm, levný a opravdu chutný. (Mleté maso zapečené v jakoby listovém těstě.)
- V bance mi dali falešné peníze. Není to prý zvyk, ale vyvolává to ve mě poněkud smíšené pocity o banjaluckém smyslu pro pořádek.
- Kopyrajty neplatí. Na každém rohu je nějaké „fotokopiranje“ (kopírují údajně opravdu cokoli), na pokoutní tržnici se neznačkové zboží vůbec nevyskytuje.
- Tepláková móda. Půlka města chodí v teplákách, ne-li v nějakém trikotu. Tento ovšem má být značkový. Neboť nevadí, že to vypadá jako pyžamo, když je to Kappa.
- Nedostatek představivosti není patrný pouze na uniformě zdejších příjmení. (Milošević, Midzić, Jakotyč, …) Dve stě metrů od restaurace Biljana se totiž nalézá restaurace Biljana 2. O dva kilometry dál je další Biljana.
- Všecky staré volkswageny ze severnější Evropy se stahují právě sem. Golf 1 možná má německý původ, ale dnes je to národní vůz Bosny a Hercegoviny. Sem tam je vidět staré polo; starý pasat a transporter není na silnici neobvyklý. Lidé sídlící ve vyšších polohách si Golfa chválí, že si dobře vede při stoupání.
IV.
V Banja Luce jsme pracovali pod taktovkou místního misionáře. Ve středu jsme se i s ním přesunuli do Bihaće. Tam jsme pak až do konce výjezdu pomáhali misionářům Bihaćským. Teprve tehdy ze mne opadlo trochu zevlounství, takže jsem s tlakem zvýšeným pod dávkou výborného kofeinu tlačil lidem letáky, manipuloval je do duchovních rozhovorů, nutil jim křesťanskou literaturu, o kompletní Bibli ani nemluvě. Vyváděl jsem tedy téměř jako Svědek jahodův, modlil se za muslimy a vnímal Boží blízkost vedle centrální mešity. A vůbec jsme všelijak zakoušeli Boží království a jeho úděl ve světě.
V.
V Banja Luce i v Bihaći jsme v úterý a ve čtvrtek odehráli předem připravený program na téma „Velikonoce, jak je možná neznáte“. Pravoslavné velikonoce se nadto zrovna shodly s těmi západními. Měli jsme to fajn: Trochu nudné, trochu mimo mísu. Ale zvěst evangelia zazněla doufám vyváženě a přijatelně díky přičinění všech.
VI.
Celý výjezd byl nesmírně intenzivní. Statistickým výsledkem je přes 200 zpracovaných anket s vyhlídkou následného kontaktu, mnoho podnětných rozhovorů, 800 kompletních nových Biblí v rukou domorodců. Mimo statistiku však platí, že každá anketa, každá rozdaná Bible a každý rozhovor svědčí vlastním příběhem. A všecko naše misijní úsilí má věčnou výpovědní hodnotu v dějinách spásy člověka. Kéž je náš Pán tímto výjezdem jako i veškerou naší prací oslaven.
Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno,
nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou.
Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen.
[Ř 16,25nn]