Nějakou dobu zpět jsem natočil pozvánku ke studiu na VOŠMT. Jsou na něm já, moje mluvící hlava, za nimi pola a včele. Řepka tam není. Pokud nemáš čas, nemusíš se na to video koukat, ale můžeš přejít rovnou na https://vosmt.cz/prihlaska a tam se přihlásit ke studiu bez zbytečného rozjímání.
Čtenáře tohoto blogu jistě nepřekvapí, že alespoň základní trénink duchovních pracovníků v biblistice a teologii pokládám za naprosto neodmyslitelný předpoklad služby. Proto také nabízíme spektrum studijních programů, aby si mohl vybrat každý. Stomatolog. Kolotočář. Poslanec PČR. Matka na mateřské. Vágus z pasáže. Fofr z kolbenky. Nebo třeba člověk, který má po střední či po vysoké, chce jít do služby a potřebuje se na to připravit.
Nabízíme tedy tyto programy:
- Tříletý denní program. Toto je hlavní nabídka VOŠMT. Je zakončen absolutoriem, proložen bohatou praxí a umožňuje transfer do bakalářského studia, takže absolvent obdrží i BA od Global University.
- Čtyřletý bakalářský program. Tento program je určen lidem, kteří chtějí studovat, cítí se na to, ale nemohou si denní studium dovolit z časových důvodů.
- Jednoletý program. Tento program někdy nazýváme „gap year“. Je to de facto první ročník tříletého programu. Jelikož máme ale ročníky vždy tematicky orientovány, dostane absolvent tohoto programu po jednom roce certifikát.
- Program Ezdráš. Tento program svým obsahem kopíruje tříletý program, ale trvá jen dva roky a je určen nematurantům. Studentům bez maturity je zajištěno, že jim stát platí sociální a zdravotní pojištění. Pokud si student později maturitu doplní, je možné mu řádně absolvované předměty zpětně uznat.
- Distanční program Global University (https://globaluniversity.cz) je sestaven ze stejných předmětů, jako denní a kombinovaný program VOŠMT. Nenabízí ho ale VOŠMT, nýbrž česká kancelář Global University. Absolvent získá BA od Global University. Zvláště atraktivní je možnost tzv. druhého bakalariátu. Student, který již je držitelem bakalářského diplomu, může získat BA za 55 kreditů namísto 90.
- Online učednictví (https://globaluniversity.cz/…tvi-on-line/) je soubor online kurzů naprosto základních učebnic ze série Křesťanská služba. Všechny tyto učebnice jsou k dispozici na adrese http://czech.globalreach.org/. Prodávají se také na www.danielknihy.cz.
- Audit. Toto není ani tak program, jako spíše možnost. Všechna víkendová vyučování lze jen tak, nezávazně, bez přihlášení ke studiu. Musíte se přihlásit jen k aktuálnímu vyučování dle rozpisu na https://vosmt.cz/vikend.
Věřím, že Pán Bůh si používá VOŠMT k naplňování Velkého poslání, k přípravě nové generace pastorů, kazatelů a doufejme i teologů letničního a charismatického hnutí. Je mi ctí a potěšením pracovat na ní už 10 let. Jsem přesvědčen o tom, že má-li církev uchovat svědectví o víře, která ji pojí, musí toto svědectví artikulovat a předávat i školním, resp. akademickým způsobem. Nebude-li tak činit, nebude schopna ho předat, jeji pojivo tím v další generaci zvetší a ona se rozpadne. Proto i ty, pokud máš na srdci církev, misii a Boží věci, ale nezískal jsi zatím potřebnou přípravu, neváhej se přihlásit, protože to stojí za to.
Přemýšlel jsem nad tímto tématem nejen jako „věčný student“, ale i jako otec dvou dětí, které se během pár let dostanou do věku, kdy budeme muset společně volit další vzdělání.
Jedním z problémů, který vnímám – můj pohled je samozřejmě velmi omezen pouze na to kam dohlédnu – je to, že vzdělání se nezdá v naší církvi spojeno s „duchovní kariérou“ (už jen to slovní spojení jako by bylo divné). Je-li pastor nebo starší nebo jiný církevní pracovník povolán Bohem „z čistajasna“ a většinou také navěky, pak se zdá dlouhodobá soustavná příprava jako špatná investice. Je to smutné, ale člověk musí brát při volbě vzdělání ohled i na to, co ho může – I když třeba sotva – uživit.
Zdálo by se mi tedy vhodné, aby existovala nějaká kariérní vize pro absolventy. Chápu samozřejmě, že např. pastorem se člověk nestává jen absolvováním školy, ale…
Podle mých zkušeností je teologické vzdělání (a někdy i vzdělání obecně) v AC spíše handicapem (nechci přímo říkat hříchem). Myslím, že například doktora teologie (jaká hrůza!) by určitě za pastora nikde nechtěli. VOŠMT a Global University obvykle byly výjimkou (nebo byly tolerovány). Na druhou stranu, pokud má někdo doktorát z teologie, i já k němu bývám zpravidla ostražitým.
Ty postoje ke vzdělání obecně se už mění a různí. Někteří služebníci si vzdělání dodělávají (většinou Mattersey Hall a KETM). Nedůvěra zajisté přetrvává, ale některým začíná docházet, že nechtěj' vstoupit do slávy hloupí.
Intelektuální kultura AC je ovšem ve srovnání s jinými církvemi žalostná. Např. CB počítá doktory teologie a biblistiky pomalu na desítky, v AC zatím žádný není. Pastorů s magisterským vzděláním je absolutní minimum. (Snad 3 nebo 4?) Je to zvláštní. Církev chce být užitečná, přitažlivá, líbivá, ale nepochopila, že v české mentalitě je akademický titul a odbornost jednou z nejvýše postavených hodnot (ať už si o tom myslíme cokoli). Nebylo by tedy daleko více inkarnační, relevantní, kontextuální, kdyby učinila z teologické kvalifikace jednu z hlavních hodnot?
Bratr Daniel správně naráží na zásadní problém VOŠMT, který se mi ani nechce probírat pod PR článkem :-). VOŠMT je v AC systémovou chybou. Pastorem se může stát kdokoli, tak proč se na to kvalifikovat? Už několikrát byl na stole návrh na zavedení systému pověření ke službě (jako „ministry credentials“ v AoG), ale nikdy to nedošlo daleko. Ta opozice je příliš silná a je ze všech stran církve. Ani já ale nevidím v této chvíli tímto směrem cestu. Úřad udělující „credentials“ by měl příliš velkou moc nad situací jednotlivých sborů.
Absolventi VOŠMT se silným zápalem pro službu si tu svou kariéru často museli vydřít. Po škole na ně nečeká útulná kancelář druhého pastora, ale de facto další úkol – vstoupit do nějaké služby a začít tam od píky třeba na neplacené pozici. Někteří to zvládli, někteří se o to ani nepokusili, někteří se dostali pod něčí křídla a bylo jim v tom pomoženo.
Osobně bych absolventovi VOŠMT nebo tomu bájnému doktorovi teologie v AC doporučil prostě se toho nebát. Církev objektivně vzato potřebuje pastory. Starší pastoři (tj. dnes většina) to také cítí a potřebují nástupce. My musíme ukázat, že kvalifikovaný a připravený nástupce je lepší, než nástupce nekvalifikovaný. Že má smysl dát tomu ta léta přípravy.
Je-li tomu tak, pak nechápu, proč si alespoň učitelé na VOŠMT (jejíž kredity jsou uznávány na GU) neudělají doktorát? To je tak těžké udělat zkoušku z pár předmětů a napsat práci? To je přeci absolutní minimum. Navíc to mohou dělat v pracovní době, jako součást přípravy na výuku a mohou přitom sepsat i řadu publikací, které ocení i praxe např. v církevním časopise. Já osobně nejsem nějakým zastáncem teologického vzdělávání za každou cenu, ale pokud nějaká škola uděluje kredity, je více než přirozené (ne-li nutné), aby měla minimálně doktory. Když jsem dostal kdysi nabídku učit na VOŠMT, to první, čím jsem začal, bylo získat k tomu vzdělání.
To je další otázka jak žiletka! Odpovídat za jiné veřejně nemohu, a to i proto, že ty příběhy jsou místy nahořklé. Historie VOŠMT je na jeden díl Kroniky.
Já sám jsem na VU tak ve třetině. Psaní mám naplánované do 2024. Jsem sice zaměstnán jako pedagogický pracovník, ale dělám myriádu dalších úkolů a mám tři malé děti. Nechci se vymlouvat, ale snad to vysvětuje to mé pomalé tempo.
Obecně lze říci, že zde platí zákon zachování energie. Škola dá praxi to, co dá praxe škole. Abych byl fér, musím poděkovat studijnímu fondu RAC, který mi platí nevelké školné. Pokud vím, jsem při tomto fondu jediným studentem teologie na jakékoli úrovni.
Jinak k těm kreditům… Na VOŠ je podmínkou magistr, ne doktorát. Global University uznává kredity z VOŠMT pouze proto, že používáme jejich materiály. Není to tedy věc akreditace nás jako fakulty, ale spíš věc dohody o uznání kreditů. Z tohoto pohledu je situace v pořádku.
Asi jsem se rozepsal víc, než jsem chtěl… Ale. Zažil jsem dvě instituce, které začínaly začátkem 90. let. KETM a náš ústav na FaF. Zpočátku bylo jen pár lidí, absolventů. Vzniklo stabilní jádro učitelů, kteří začínali od nuly (tedy od magisterského vzdělání a někteří začínali jen diplomkama jako studenti). Pracovali na doktorátech, později habilitacích a nakonec na profesurách. Ano, je to nesrovnatelné, ale na tak docela. Co mne vždy udivovalo na VOŠMT, že zde prošla řada opravdu kvalitních učitelů (nebo alespoň někteří), z nichž jeden je dnes profesorem a nikdo zde nezůstal. Říkám si, proč? Kmenoví učitelé jsou totiž naprosto zásadním rodinným stříbrem. Proč nikdo nezůstal? Je to opravdu jen jejich chyba…? Shodou okolností jsem s některými z nich mluvil a nejsem si tím úplně jist :-)
A vida, další žiletka. Ale proč ne, vždyť tohle je přeci PR článek, takže kde jinde to probrat?
Nevím, koho přesně vidíte v té řadě opravdu kvalitních učitelů, byť pár takových bylo. Nikdy bych neřekl, že je to jen jejich chyba. Je to případ od případu velmi odlišné a někdy to ani chyba nebyla.
Odchod některých učitelů pokládám za celkový problém odlivu intelektuálů z AC, který vidíme už v 80. letech. Tehdy byl problémem charakter církve, který takovýmto lidem neumožnil růst. To se týká těch, kteří nezůstali v AC. Mezi další a v posledních 20 letech častější faktory patří rodinné a zdravotní situace, nízké platy, celková frustrace z neúspěchu, vábení lepší nabídky práce a samozřejmě schopnost nějak konstruktivně komunikovat s vedením školy (a schopnost vedení konstruktivně komunikovat s dotyčným). Je to velmi pestré. Jak říkám, je to na kroniku.
Dosti žiletek. Doba je nelehká a těžko říci, co bude dál. Každému křesťanskému studentovi bych doporučil: „zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj Krista“. Lidé chodí, podle mého pozorování, na teologické školy ze dvou důvodů: 1. buď chtějí diplom (což asi není případ VOŠMT), 2. nebo je přitahují konkrétní učitelé (např. prof. Hanes na bývalé KETM, dnes KTK). Vzpomínám, jak se na VOŠMT chodilo kvůli Rudkově zjevené eschatologii. To první dnes asi nejde moc ovlivnit, ale to druhé je nyní i v Tvých rukou. Možná budou chodit studovat kvůli Michaelovi Bubanovi (nejsem ironický. :-)
Ještě mne něco napadlo, jak pomoci VOŠMT. Když mi nedávno volal Tvůj táta, řekl jsem mu, že Tě považuji za nejlepšího teologa, kterého kdy AC měla (není třeba být pyšným, ona jich měla tak pět :-), a že by byla obrovská škoda, kdybys odešel. Já bych se asi – být na Tvém místě a mít prostor – snažil udělat výuku praktičtější ne tím, že budu stále opakovat její praktičnost bez konkrétní aplikace. To už zní skoro jako fráze. Ale odpovídat na to, co křesťany trápí.
Např. rozdíl mezi katolíky a protestanty; letničními a charismatiky; arminiány a novokalvinisty; postmilenialisty a dispenzacionalisty; ekumeniky a separatisty; stoupenci a kritiky očkování vakcínami vyvinutými za použití embryonálních buněk apod.
To sympozium je určitě OK, ale fakulty dříve pořádaly disputace. Pozvat si třeba Radka Kolaříka, Dana Drápala, Radomíra Malého, Stanislava Bubika, Sergeje Miháľa, Alexandra Fleka, Davida Loulu, a proti nim adekvátní a slušné, nejlépe letniční oponenty (Milana Bubana, Bohuslava Wojnara, Josefa Brenkuse apod.) Nedovolit vyhrocené konfrontace (vše nechat na přátelské konverzaci) a pořizovat z toho záznamy na Youtube. Dalo by se to dělat i přes Teams, Zoom apod. Mohl bys to mít klidně jako učitel teologie ve formě křesťanského „talk show“ s dotazy. Myslím, že bys to zvládnul a přínos pro církev by byl podle mě nedozírný. Případně by sis je mohl pozvat nebo i někam přijet. Pro školu by to bylo zajímavé a tito lidé by mohli i externě zajistit nějaký zájmový blok s kredity. Ale to asi moc fantazíruji… Něco podobného jsem udělal pro MU , i když to bylo spíše monologické.
Církev je zvyklá na monology svých oblíbenců, ale dialog je více.
Zmiňujete ve svém komentáři studijní fond RAC. Jsou někde uvedena pravidla jeho použití? Nebo je to případ od případu?
Posílám e-mail. Je tam myslím nějaké síto, ale nevím jaké přesně.