Jednou z mých méně oblíbených činností na VOŠMT je nepochybně její propagace na sociálních sítích. Přívlastek „sociální“ je poněkud zavádějící. Jsou to sítě asociální, sociálně patologické, místy až sociopatické, neboť vytváří malý prostor pro normální diskusi a sebeprezentaci, ale velký prostor pro narcisismus ústící v psychopatologické excesy a patolgické jevy, jako závist, šikanu, atd. Ale co už. Nejsme z tohoto světa, ale jsme v tomto světě. Facebook a Instagram se nám proto staly jedním z lovišť, které slibují alespoň částečně zahojit podstav studentstva na naší krásné biblické škole v Kolíně.

Abych svou interakci s těmito ligotavými žumpami co nejvíce zminimalizoval, sáhnul jsem ke svým nevelkým, leč sem tam příhodným technickým dovednostem a zautomatizoval jsem lajkování, followování a posílání příspěvků. Nu a abych se na to nemusel koukat aspoň měsíc dva, nastavil jsem na konci května sadu obrázkových veršíků a propagačních sloganů, které se měly objevovat až do konce září.

Mezi plánovanými příspěvky se objevilo i několik adaptací populárních memíček, která měla nějakou rádoby vtipnou hláškou přimět čtenáře o uvažování nad biblickou školou. U jednoho takového memíčka jsem si dovolil zcela v souladu s propagační doktrínou VOŠMT napsat:

Odmítni, co ti nabízí tento svět. Přijmi, co ti nabízí Bůh.

Na biblické škole poznáš spolužáky a učitele, kteří to myslí s vírou v Boha vážně. Naučíš se věci, které se na křesťanských konferencích nenaučíš. Zažiješ zkušenosti, které jinde nezažiješ. Nikdo ti nevynahradí 1–3 roky studia na VOŠMT. Můžeš si říkat, že sloužit Bohu můžeš i bez biblické školy a máš v tom pravdu. Ale to, co pro tebe Bůh měl, nedostaneš a nebudeš to schopen předávat dál. (Zvýraznění přidáno.)

No nevěřili byste, jaký poprask ta zvýrazněná věta způsobila. Během svého oddechování v Rumunsku jsem musel nejméně třikát vstát z gauče nebo vylízt z dílny, odložit kávu, ženu, úhlovou brusku a odepisovat na hysterický komentář, nebo ho rovnou, byl-li tak neinteligentní, že už se to nedalo vydržet, vyřešit metodou Indiany Jonese, čili smazat. Ano, ano, uznávám, že adaptovat memíčka může působit burleskně. Tito nespokojení komentátoři ale nehodnotili úroveň prezentace, ale vskutku pouze a jedině onu zvýrazněnou myšlenku. Jelikož se zdálo, že mají nějakým způsobem blízko k letničním kruhům, pokládám za nutné onu myšlenku dále rozvést, protože si myslím, že jde opravdu o jeden z hlavních důvodů intelektuálního fiaska, jemuž letniční hnutí v ČR čelí. Příspěvek a diskusi můžete nahlédnout pod následujícím odkazem. Nyní se pokusím opět vysvětlit, oč v příspěvku jde a proč na něm trvám.

Rozezlení komentátoři zaměřili svou plamennou filipiku na troufalost, s jakou jsem si jménem biblické školy dovolil tvrdit, že i když i bez biblické školy lze Bohu sloužit, Pán Bůh má na biblické škole pro perspektivního služebníka cosi zvláštního, totiž biblické vzdělání, které bez absolvování biblické školy dotyčný nedostane a tudíž to nebude mít. Paličatost, s jakou někteří i zdánlivě inteligentní diskutéři této zcela prosté a jednoduché pravdě odporovali, byla fascinující. Zcela konsternován jsem musel stále znovu, na příměrech a podobenstvích, vysvětlovat tento základní sylogismus: Dar je potřeba přijmout. Pokud něco nepřijmeš, nebudeš to mít.

Dovolím si čtenáře ubezpečit, že nejsem nabubřelý kavárenský snob, který chce učinit z akademických titulů míru všech věcí. Jsem toho dalek, jakož i pýchy, kterou mi tu a tam chce někdo podsunout. Teoretické poznání, výzkum, akademické úspěchy a další legrace, toť často dětinské hry, bezvýznamné pútky a smyšlené hodnoty. Zde ale jde o něco úplně jiného. Biblické vzdělání, čili poznání Bible jako Písma, umění jejího výkladu a teologický trénink, čili schopnost rozlišovat myšlenky Boží od myšlenek lidských, to není akademická disciplína, byť i v akademickém prostředí je možné tuto činnost provozovat. Je to především duchovní kompetence. Je to dar moudrosti, poznání a někdy i dar rozlišování duchů. Je to kompetence, o kterou by měl usilovat každý křesťan, a to na základě Slova z 1. Korintským 12,31: „Usilujte o vyšší dary!“

Problém nastává v otázce vztahu Boží všeobecné milosti, čili Boží prozřetelnosti a Boží zvláštní milosti, čili Božího zjevení. Zatímco já tvrdím, že biblické vzdělání a teologický trénink je z velké části věcí všeobecné Boží milosti a že je potřeba investovat studijní úsilí a čas, aby tyto dobré dary člověk získal, mí oponenti nebyli s to v této myšlence spočinout, neboť když už Pán Bůh něco dát chce, pak to dá. Připomíná mi to situaci, kdy jsem se před téměř každou písemkou z němčiny modlil a dokonce „aktivoval anděly“ (byl jsem tehdy jako 16 letý indoktrinován herezí o „aktivaci andělů“), aby se písemka přesunula. Jinak řečeno, pokoušel jsem se o to, aby zvláštní Boží milost, nyní tedy zázrak, zaskočila všeobecnou Boží milost, čili Jeho dar zdravého mozku, který by se býval mohl těch pár slovíček naučit. Výsledkem této hlouposti je, že se musím nyní, třináct let poté, dohánět, co jsem se tehdy nenaučil.

Pán Bůh prostě některé věci nechává na naší snaze. Je potřeba usilovat o ně vstříc jasnému cíli, jímž je po všech stránkách kvalitní duchovní služba v církvi. Pán ve své milosti přijde a podrží mou nedostatečnost v momentech, kdy mé slabé údy a nedokonalé mozkové závity poleví a zchřadnou. Pokud ale budu trvat na tom, že mne „Duch uvede do veškeré pravdy“ (J 16,13), dopustím se opovážlivého spoléhání na milost Boží. Duch nás vskutku uvede do veškeré pravdy. Ale pouze do pravdy o tom, „co jsme spatřili a čeho se naše ruce dotýkaly“ (1J 1,1). On přichází a oživuje vědomosti a dovednosti, které jsi díky Boží všeobecné milosti získal a které mu dáváš k dispozici. Kdyby Duch svatý fungoval jako přítel na telefonu v televizní soutěži, pak by Duchem naplnění křesťané mohli být poměrně snadno milionáři a Ježíš by se byl nemusel trápit s biblickým vzděláváním a teologickým tréninkem svých učedníků. (Vskutku, Ježíš si sice vybral prosté rybáře, ale po tom období s Ním [často se hovoří o třech letech] už nebyli ani prostí, ani rybáři, nýbrž teologové s velmi přesným nejen duchovním, ale i doktrinálním kompasem. Analýza spisů Matouše či Petra ukazuje, že to byli lidé s dobrou znalostí Starého zákona a s vyhraněným teologickým myšlením.)

Mé oponenty nadto podráždilo, že jsem biblickým vzděláním de facto podmínil službu v církvi. Netvrdil jsem ale, že bez biblického vzdělání a teologického tréninku není možné sloužit. Tvrdím, že ti, jejichž zodpovědnost se týká vyučování v církvi a vyjadřování se k problémům a kontroverzím, by měli tímto benefitem disponovat. Vážím si dlouhé řady zkušených bratrů a sester, kteří sice žádné formální vzdělání v biblistice a teologii nemají, ale samostudiem a pokornou diskusí a poznáváním se vypracovali. Pán jim dal milost, takže si uvědomili svůj deficit a samostatným úsilím jej s Boží pomocí napravili, takže k nim přicházím jako k artézským studnám, kde se snoubí poznání s dobrou duchovní výživou. Pak ale znám služebníky v církvi, kteří kážou bludy načtené z pochybných knih a letniční biblické vzdělávání různě tupí, protože se bojí, že kdyby byli v kolektivu teologicky informovaných klasických letničních, neobstáli by.

A mají pravdu. Potřeba teologické orientace se v křesťanské službě objeví nejnaléhavěji, když dojde ke kontroverzi. V našem prostředí to jsou kalkulace konce světa, Hnutí víry a vliv charismatismu obecně (např. zmíněná „aktivace andělů“), vliv reformované teologie, různé legalistické doktríny (tzv. doktrinální „zombie“), teologicky neinformovaný revizionismus církevní praxe, atd. Když pak dojde na lámání chleba a je potřeba jasně se vyjádřit, aby bylo uchráněno duchovní dědictví, které jsme přijali a které máme předat dál, pak neinformovaný služebník, třeba i pastor, mlží a mlčí, protože neví, čí je a neví, za čím vůbec stojí za to stát. Proto jsem přesvědčen, že zvláště mladá generace služebníků se musí vrátit k teologii, chce-li převzít štafetu a uchovat dědictví letničního požehnání a zkušenosti i pro svou a pro následující generaci.

Toto své přesvědčení chci vyjadřovat i negativně: Pokud biblické vzdělání a teologický trénink odmítneš, nebudeš ho mít. Pán Bůh ho pro tvou službu chce. Je to tu připravené. Nic ti ale nebude nutit. On ti to chce dát, biblické školy či teologické semináře ti mohou ukázat, jak si to vzít, ale jít a usilovat o to musíš ty sám. Jde o jednoduchou matematiku, o elementární nauku o duchovních darech, jímž je i teologie sama o sobě. Chceš-li Bohu sloužit v klasické letniční tradici a odmítneš-li i ten základní formální trénink, zmrzačíš se. To není žádná novinka, ale běžná pravda, kterou si letniční po celém světě uvědomovali již od svého vzniku, když zakládali semináře pro své budoucí služebníky. Nepřijmeš-li biblické vzdělání a teologický trénink, nebudeš ho mít a to, co pro tebe Bůh měl, ti propadne.