Článek „Hlavní body křesťanského nesionismu“ okomentován 218×

1. Reakce na:
   Má Izrael teologický nárok na Kanáan?

   • Ad „Hebrejské a řecké myšlení“. No to je na další dlouhou polemiku. Základní data podle mě ukazují úplně opačným směrem. Hebrejské myšlení je holistické, řecké je dialektické a má sklon k dualismu. Platonismus předurčil sklony k dualismu pro celou kontinentální filosofii. Je to tedy právě naopak.
   • Autoři NZ byli židy až na Řeka Lukáše, autora asi 28% Nového zákona. Nový zákon je příkladem toho, jak se z hebrejského myšlení stává křesťanské. Proč vlastně vznikl v řečtině? Protože už nezáleží, v jaké jazykové/kulturní situaci se evangelium vyskytne.
   • „[E]xistence snad stovek teologických směrů a tisíců protestantských denominací svědčí minimálně o snaze vtěsnat Boží neomezené jsoucno a Boží jednání do lidského myšlení a filozofických konstrukcí“. To je velmi zjednodušující. I v judaismu 1. stol. existovala dlouhá řada sekt a křesťanství se stalo další z nich.
   • „Zatímco židovské myšlení jednoduše konstatuje paradox, řecké myšlení má tendenci ho rozumově vysvětlit, a tím i odstranit, a upadá tak do pastí nových a nových ismů.“ Možná myslíš spíš západní latinské myšlení než řecké. A o židovském to určitě neplatí. Jejích rabínské sekty, jejich myriády výkladů dochovaných v targumech, midraších, pešerech, svědčí o opaku.
   • „Židé jsou „podle vyvolení“ Bohu stále milí pro své otce (Římanům 11,28).“ No ale kteří? Podle mě když už, tak ti věřící.
   • „Petr […] konstatuje, že jim (stále) patří Abrahamova smlouva, zaslíbená jejich otcům (Skutky 3,25).“ Ve Skutcích 3,25 Petr ale nezmiňuje zemi a hned v dalším verši uvádí, že požehnání již židům přišlo v Kristu.
   • „Ježíš, ač mluví o tom, že Izrael bude vysídlen, stále nazývá Kanáan jejich zemí (Lukáš 21,24; Matouš 23,38)“. To platí jen v Mt 23,38, a to ve velmi negativním kontextu, který nepředjímá, že by se jim ten jejich pustý dům měl vracet, dokud neřeknou „Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!“ (srov. však také Lk 13,35; 19,38; Mt 21,9). Vlastně ani potom, co to řeknou, zde není prorokováno nic o návratu. Tento verš tedy svědčí proti sionismu a pro restoracionismus duchovní či (s odřenýma ušima) fyzický.
   • „Kdykoliv je tedy zmíněna Abrahamova smlouva, je to v kontextu naplnění na pohanských národech ve smyslu spásy (Galatským 3,8; Římanům 4,16).“ Ano, protože jiný smysl nemá. NZ nejenže o jiným smyslu nemluví, on jiný smysl tím, co říká, vylučuje. Galatským 3,16 přisuzuje právo na abrahamovská zaslíbení Kristu a Ř 4,13 rozšiřuje zaslíbení země na celý svět. Tam už není prostor pro dualitu, leda v případě nějaké velmi košaté dualistické konstrukce.

   Kontrast mezi supersesionismem a sionismem zde je potřeba doplnit o restoracionismus, a to nejméně o jeho duchovní i fyzickou variantu. V celé této sérii článků chybí restoracionismus jako životaschopnější alternativa. V perspektivě fyzického restoracionismu mohou mít uváděná SZ proroctví futuristické a doslovné naplnění. Naopak není potřeba se přít o to, že právě současný stát Izrael je naplněním těch proroctví. Taková pře pozbývá smyslu s každým dalším dnem.

   Uvedená definice sionismu je hybridem fyzického restoracionismu a sionismu. Sionismus = Izrael má nárok na svou zemi a stát teď. Fyz. restoracionismus = nárok na zemi budou mít ti židé, kteří přijmou Krista. Mezi tímto musíme pevně rozlišovat.

   Jedním z nejsilnějších argumentů proti sionismu je universalizující princip NZ např. v Ř 4,13. Ten je potřeba případně adresovat. Jde o to, jak Římanům 4,13 vnímali původní posluchači? Co si mysleli při čtení tohoto verše? Co vnímal žid 1. stol. při poslechu Galatským 3,29?

   Odpovědět

   • Myslím, že nemá cenu se vyjadřovat ke všemu, co vidím jinak. NZ je postaven na hebrejském myšlení paradoxů. Ale o tom to není. Bohu jsou milí pro své otce Židé, o kterých Pavel píše, že jsou nepřáteli Božími pro evangelium:

     „Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce“

     Nebo zde vidíš dva podměty? Moc nerozumím, koho nazýváš věřícími Židy? Ty kdo mají Otce (nutně i Syna) nebo i ty, kdo byly vylomeni pro svou nevěru? Zdá se mi, že rozlišuješ Židy mimo Krista na věřící a nevěřící. Nebo se pletu? Nevím, zda to správně chápu, ale jsou snad tři skupiny? Verš však mluví o nepřátelích evanangelia, Bohu milým pro své otce. Jak to rozdělit na dvě skupiny fakt nevím…

     Chápání, že kříž připravil Židy o jejich zemi v Písmu nikde není. Pakliže Kristus zdědil zemi, pak ji přece nezdědil „proti“ svému národu, ale „v jeho prospěch“. Byl a je to Žid. Pavel ale jasně Píše, že Židé přišli o spásu, ale zemi nezmiňuje. Naopak, Židé ještě 70. let žili V Kanáanu a modlili se v chrámu. Probuzení je čekalo po letnicích, kdy Petr uzdravoval stínem tisíce lidí. Že by v té době již ztratili právo bydlet v zemi?

     Ř a Ga podle mne opravdu mluví o spáse. Možná to jen špatně čtu, ale nevidím zde ztrátu Kanáanu :-) Rozšíření přece není ztráta. V čem se pletu?

     Nedovedu si představit, že by citace Abrahamovy smlouvy Petrem neznamenala i vlastnictví země. Alespoň Štěpán to tak neviděl (Sk 7:5).

     Rád uznám omyl, ale vlastně cituješ stále dokola to samé. Nic nového.

     Odpovědět

     • Ano, rozlišuji židy mimo Krista na věřící a nevěřící. Myslím, že Římanům 9–11 se zabývá věřícími židy (Ř 10,2) a že Pavel sekulární moderní Židy s nejasným původem vůbec nemá v hledáčku.

       Ovšem k tomu oblíbenému „hebrejskému myšlení“. Je častou taktikou, jak psal James Barr, apelovat na hebrejské myšlení k podpoře nějaké věci, aniž by bylo někomu jasné, co to vlastně je. Od dob Barrovy knihy The Semantics of Biblical Language to v akademických kruzích nikdo moc nedělá. Když už je něco pro hebrejské myšlení typické, je to holismus. V hebrejském myšlení není dualismus těla a duše. V perspektivě hebrejského myšlení je dělení exodu na fyzický a duchovní nonsens. Takhle Bůh v hebrejském myšlení nepracuje.

       Jistě, v NZ nevidíš ztrátu Kenánu, protože už nebylo co ztrácet. Abrahamovská požehnání náleží Kristu, obnova je skrze Krista, Bůh v Kristu tvoří nového člověka. Izraelská národní identita je tak bezpředmětná, jakož i nárok Abrahamových potomků na zemi.

       Musím citovat „pořád to samé“, protože jsi se s těmi verši stále nevypořádal. Vzhledem k širokému konsensu komentátorů se domnívám, je to bude velmi obtížné.

       Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry. (Ř 4,13)

       Tento verš ukazuje, že abrahamovská zaslíbení zahrnují nikoli jednu zemi, ale celý svět. Celá kapitola říká, že tato zaslíbení se přenáší na věřící bez ohledu na pokrevní příslušnost.

       Štěpán ve své řeči, z niž cituješ, universalizuje Boží „teritorium“ na celý svět a vysloveně naráží na fyzické místo Božího přebývání, které mělo být výsadou Izraele (Sk 7,48n). Štěpánova řeč vysílá jasný signál: o zemi tu už nejde.

       Odpovědět

       • Nejprve prosím o citaci Štěpána, kde zaslíbení univerzalizuje na svět.

         Nevím, jak to ještě lépe vysvětlit. Zkusím to tedy ještě jednou a naposled. Pak už budu jen odkazovat. Pokusím se to vyložit polopaticky, i když netvrdím, že mám nutně ve všem pravdu. Pokud se mýlím, rád to příjmu (pokud budu schopen).

         Osobně jsem přesvědčen, že Pavel nemluví o vlastnictví fyzické země v přítomnosti, ale v příslibu (já jsem například zemi neobdržel). Požehnání je v tom, že národy budou skrze Krista požehnány spásou v naději a obdrží Ducha svatého (Gal 3,14). Konečná spása je pak věčný život ve vzkříšeném těle na nové zemi, která je Abrahamovi a jeho potomkům skrze Krista (potomka) zaslíbena při vzkříšení. Tak mluví i 11 kapitola Židům, která srovnává dočasnost Kanáanu s věčností na nové zemi. Může to být již v miléniu, ale definitivně jistě na nové zemi.

         Tedy Gn 12,7 (lépe 13,4) Kanaán (čtyři světové strany) jsou dle Ř 4 a Žd 11 nebeský Jeruzalém, vládnoucí celé zemi.

         Odmítám ovšem Tvoji logiku, že skrze příslib země v budoucnu, je okamžitě zrušeno právo Židů na současný Kanáan. Je to, jako kdybych dostal příslib bydlet po smrti v paláci, ale nepustili mne proto do garsonky.

         Odpovědět

         • Ale jistě:

           48 Ale Nejvyšší nebydlí v domech zhotovených lidskýma rukama, jak praví prorok: 49 ‚Nebe je mým trůnem, země podnoží mých nohou. Jaký dům mi vystavíte, praví Pán, nebo jaké bude místo mého spočinutí? (Sk 7,48n)

           Jaké bude „místo“ (topos) Božího odpočinutí, když celé nebe je Jeho trůnem? Idea Božího přebývání s jeho lidem je v centru exodu (Ex 29,45; Lv 26,11). Štěpán Boží příbytek přesouvá do nebe a celou planetu má za „podnož Hospodinových nohou“. Tím universalizuje původní teritoriální princip.

           Chápu Tvé vysvětlení Římanům 4,13, ale nesouhlasím s ním, protože se snaží klikatě obejít jednoduchý význam toho verše. Ty jsi samozřejmě zemi obdržel a obdržíš v Božím království. Bude to i Tvé dědictví.

           Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry. (Ř 4,13)

           Toto píše Pavel, který velmi dobře věděl o abrahamovské smlouvě. Sám je žid. Píše židům. Žije v době, kdy Izrael nemá svou zemi pod kontrolou a schyluje se k povstání, válce, apod. Píše do diaspory židům, kteří nebydlí v zaslíbené zemi. A tento Pavel říká: Abraham dostal zaslíbení, že bude dědicem světa (čili nejen země) a toto zaslíbení přijímáme vírou. Nedává žádný prostor spekulantům s pozemky. Kašle na to, jak se vyvrbí politika v Judeji. Nikomu nepíše, aby se tam vrátil. Prostě bere to Abrahamovo zaslíbení a říká: Na, to máte v Kristu hotové.

           „Je to, jako kdybych dostal příslib bydlet po smrti v paláci, ale nepustili mne proto do garsonky.“ A víš co? Ono se to mnoha lidem děje. Křesťanům častěji než Židům. Je o tom celá 11. kap. Židům a celé dějiny církve. Žijeme v napětí mezi zaslíbením a naplněním. Křesťané na tom nejsou z tohoto hlediska lépe než židé. A přitom právě my jsme ti, kdo v Kristu zaslíbení dědí. Co mají říkat křesťané, co jsou navzdory své víře stále chudí a někteří dokonce nemocní?

           Odpovědět

           • Pořád nechápu, v čem je ten rozpor? Snad, že do té garsonky je podle Tebe nepustil Kristus, který na ní dostal dekret (a nejen na ni, ale na celý svět). Ano, on je z ní dokonce vyhnal a nyní je vede zpět. Prožili holocaust, staletá trápení, pogromy a nyní se na nich rozhodl oslavit. Čeká je ještě konečná válka v níž poznají svého vykupitele. Tak to chápu. Uznávám, mohu se mýlit, nechci to tlačit na sílu, ale tak to jednoduše vidím. Pokud se mýlím, nechť je mi Bůh milostiv. Věřím, že to není spasitelné.

             Odpovědět

             • Rozpor je v tom, že Kristus dává věřícím naději na Boží království, nedává však nevěřícím naději na pozemskou „garsonku“ nebo nějaké teritorium. Má mít „ušlechtilá oliva“ nárok na Kristovo požehnání i mimo tučnost olivy? To nedává smysl. Jde to proti logice Římanům 11.

               „Ano, on je z ní dokonce vyhnal a nyní je vede zpět.“ O co opřít domněnku, že Kristus Židy „vyhnal“? Myslíš jako v 1. stol.? Oni už tehdy byli rozptýlení (J 7,35).

               Izrael 1. stol. se pokládal za 1/ rozptýlený, 2/ bez vladaře (neměli v Judeji suverenitu), 3/ bez Boží přítomnosti v chrámu. Kristus toto vyřešil, když 1/ svořil nový národ (1Pt 2,9), který bude shromážděn (Mk 13,27), 2/ usedl po Boží pravici (Žd 1,3) a 3/ poslal do chrámu svého Ducha (Sk 2; 1Kor 3,16).

               Odpovědět

               • Já si dodnes myslím, že Bůh dává lidem území a že se Kristus stará o naše potřeby a my bychom měli jednat stejně. Ale budiž (Jakub 2,15–16).

                 Myslím, že jsme se ale dostali do bodu, který bych nazval následovně: Ty jsi přesvědčen, že máš argumenty a já na ně špatně nebo nedostatečně odpovídám. Já si zase myslím, že znovu a znovu pokládáš zodpovězené. Ale toto je i stav, kdy končí většina teologických disputací. Jejich přínos obvykle není v tom, že někdo zvítězí, ale v tom, že se otevřou všechny nuance a promyslí všechny úhly pohledu. Typický je obraz sklenice napůl prázdné nebo napůl plné.
                 I když si myslím, že mám pravdu, není to spasitelné dogma a samozřejmě se mohu mýlit. Navrhuji tedy už to uzavřít. (To jsem navrhoval vícekrát, ale vždy jsem se k tomu nakonec vrátil :-).
                 Co je ale pro mne nyní podstatné? Zjistil jsem, že vedeme debatu o něčem, co tak trochu hýbe světem. Ta malá nudlička u moře je zřejmě pro někoho velice důležitá. Ostatně, kdo si přečte Bibli, zjistí proč. Co jsem ale z různých debat vyčetl – opět, nevím, zda to tak je. Byl to vždy okraj mého zájmu, ale:

                 1. Křesťanský sionismus podpořil židovský sionismus
                 2. Bez podpory křesťanského sionismu by zřejmě Izrael neobstál
                 3. Křesťanský sionismus je menšinovým názorem a je držen zejména pentekostalisty a fundamentalisty
                 4. Největší oporu má v dispenzacio­nalismu a je spojen teorií vytržení

                 Co z toho plyne? Je-li to hereze, pak v podstatě pomohla vzniku státu Izrael, potažmo i řadě konfliktů a válek. Nesouhlasím s Tebou, že jde o militantní doktrínu, která válcuje druhé. Možná ve Tvé konkrétní situaci ano. Na místě AC bych s Tebou jednal asi jinak. Požádal bych Tě, abys shrnul své názory a napsal o nich článek do časopisu. Pak bych možná ještě uspořádal seminář, kde bych Ti dal prostor a povolal bych nějakého kvalifikovaného oponenta, asi z USA, kdo se tím zabývá. Možná bych tomu pak věnoval celé číslo ŽvK, protože to jistě řeší i řada dalších. Pak, věřím, že by to celé utichlo. Proč kvůli tomu rozbíjet církev nebo někoho diskvalifikovat? Žel, ale vím sám, kam vede potřeba jednoho jediného správného názoru a umlčování druhých v otázkách, kde má být pluralita.
                 Po celém světě ale narůstá vlna antisionismu. Dokonce i mezi republikány. Evropa se propadá do antisemitismu. Uvědomuji si, že v USA mohou být apokalyptičtí sionisté opravdu nebezpeční. Je to často mix Království nyní a sionismu. To zastávají i lidé kolem Trumpa. Ale s historickým sionismem to podle mne nemá nic společného. Je to podobné, jako míchat letniční a charismatiky. Pro mnohé je to stále jedno a to samé a bohužel, už je to skoro pravda.
                 Izrael pro mne není vzor ctnosti. Je to často semeniště LGBT agendy a v době Covidu se Netanjahu choval jako diktátor k vlastnímu lidu. Ale i církev, která má Ducha svatého, se nechová často lépe. Takže to bych nechal stranou.
                 Sionismus je tedy doktrína buď velmi prospěšná, plní úlohu být církvi solí a světlem světu, která nakonec může vést k tomu, zda se člověk v závěru dějin postaví na Boží stranu nebo na stranu nepřítele. Nebo je to doktrína politická a velmi nebezpečná, odvádějící od Krista a pravého evangelia, před kterou je třeba varovat a vyvrátit ji. Je to učení, které buď definuje úplný závěr dějin a Kristův příchod, nebo vede ke klamnému doufání a snaze Bohu pomoc ukončit dějiny. Vidím proto jako hloupé umlčovat stoupence z obou stran, ale naopak je vtáhnout do hry jako bratry a diskutovat, je-li ještě o čem.
                 Zmínil jsi, že doporučuji Browna. Nechci být černobílým. Doporučuji i jeho Nemít strach z Antikrista. Ale stále tam cítím jeho učení o velkém probuzení, ke kterému ho jeho pojetí sionismu vede, zatímco ukončení doby pohanů nutně vede k opaku. Ale to je osobní pohled. Zjistil jsem, že to zdaleka není primitiv, ale má věci promyšleny. Je pro mne tedy nepřijatelným ze strany Pensacoly, kde jeho vliv je více než špatný. Zdráhám se jej vidět jako vlka, ale možná ten odkaz na jeho videa nakonec stáhnu. Stejně tak nesouhlasím s kalvinisty, a přesto od nich čerpám mnohé.

                 Odpovědět

                 • Ano, křesťanský sionismus podpořil sekulární sionismus. Byl to omyl založený na chybném výkladu SZ proroctví a ono to vyšlo. Sionismus nemusí být doktrína „buď prospěšná nebo nebezpečná“. To je moc černobílé. Je to prostě omyl z 19. stol. Vitální alternativou je restoracionismus, čili možnost, která mnoha sionistům uniká, nechápou ji. Myslím, že dokud bude existovat židovský stát, bude mít sionismus vždy významné zastoupení. Lidé potřebují vidět nějaký materiální důkaz Božího díla a zde se to nabízí. S tím je spojena taková ta pravicovost sionistů, která je vzhledem k jeho ideologickým základům vlastně paradoxní. Lidé ale chtějí vidět kazatele prosperity, jak mu prosperita funguje a židovský stát, jak funguje ve svém dávném teritoriu.

                   Jsem přesvědčen, že smluvní sionismus je nemožný. Pawsona doporučuji, protože je to menší zlo, ale tuto odnož sionismu kolem McDermotta pokládám za neprůchozí. Sionismus se musí vydat cestou progresivního nebo klasického dispenzacionalismu. Problémy s tím spojené jsou z hlediska letniční teologie dle mého názoru nepřekonatelné a široký konsensus mezi akademickými teology a biblisty odpírající sionismu mi ukazuje právě tímto směrem.

                   Myslím ale, že dokud bude existovat židovský stát, bude mít sionismus vždy významné zastoupení. Lidé potřebují vidět nějaký materiální důkaz Božího díla a zde se to nabízí. S tím je spojena taková ta pravicovost sionistů, která je vzhledem k jeho ideologickým základům vlastně paradoxní. Lidé ale chtějí vidět kazatele prosperity, jak mu prosperita funguje a židovský stát, jak funguje ve svém dávném teritoriu. Dává jim to pocit síly, obdivu, a ukotvuje to jejich víru. Jenže Bůh je na kříži skrytý.

                   Cestou vpřed by například a mimo jiné bylo, kdyby ses pokusil o hlubší polemiku s výkladem Ř 4,13 na základě příslušné literatury. Například začít u dříve doporučených komentářů:

                   • Keener, Galatians – A Commentary, 258
                   • Keener, Romans: A New Covenant Commentary, komentář k 4,13–25
                   • Longenecker, The Epistle to the Romans, komentář k 4,13
                   • Dunn, Romans 1–8, 213
                   • Davies, „The Land in Pauline Epistles“ in The Gospel and the Land, 179, passim

                   Akademická diskuse se nemůže opírat jen o slogany, verše vytržené z kontextu a bodré storky ze života. Je potřeba k. sionismus zasadit do hermeneutického rámce a teologické vize. Dispenzacionalisté to mají promyšlené, byť bych s nimi nesouhlasil už vůbec.

                   Odpovědět

                   • No, být Tebou, byl bych opatrnější v těch odsudcích. Plejáda otitulovaných lidí, kteří neudrží inkoust, ještě nemusí být znamením pravověrnosti. Pokud budu stejně upřímný, pak ani kilometry teologických konstrukcí nezabránily tomu, že se Židé vrátili do své domoviny. Ani když zpochybníš jejich identitu, ani když jim napíšeš, že měli nejprve praktikoval Zákon. Ostatně, ani Ježíš při svém nenaplnil očekávání rabínů :-)

                   • Tak z mé strany je to reflexe založená na studiu historie a teologie. Nejsou to odsudky. Sám zastávám doktríny, u nichž si nejsem úplně jist, zda nejsou také omylem té fermentace 19. stol.

                     „Plejáda otitulovaných lidí“ mě nezajímá. Zajímá mě konkrétní průzor do socio-historické (nebo gramaticko-historické, chceme-li) situace 1. stol Zajímá mě, jak to viděl Ježíš, jak to učili apoštolé a jak to vnímali původní posluchači. Pokud k tomu někdo má co říci, chci ho poslouchat.

                     „Kilometry teologických konstrukcí nezabránily tomu, že se Židé vrátili do své domoviny.“ Jako nesionista nemám problém s tím, že se tam někteří židé vrátili. Upírám jim jen teologický nárok. Existence státu Izrael není teologicky významná.

                     „Ostatně, ani Ježíš při svém nenaplnil očekávání rabínů“. To je argument, který jde proti k. sionismu. Ježíš totiž nenaplnil očekávání rabínů, protože nebyl dost macho, nebyl vojevůdce a odvážil se zemřít. Stát Izrael dělá pravý opak. Místo aby zemřel sám sobě, spoléhá na svou vozbu a vojenské svaly.

                   • „Existence státu Izrael není teologicky významná.“

                     Má cenu psát knihy, diskutovat, vést dokonce války, pokud je to teologicky tak bezvýznamné?

                   • Tou už jsou takové opět bezpředmětné otázky. Ty moc dobře víš, jak jsem to myslel. To, že je něco velkou moderní kontroverzí, neznamená, že to má teologický význam. Stojí za to občas si připomenout, proč to ten teologický význam nemá.

                   • Samozřejmě, že vím, jak jsi to myslel. Ale pochop můj pohled. Pokud nějaké hnutí (a teologové všech dob) usuzují, že se Izrael navrátí na své území a ono k tomu dojde, a to za dramatických, podle mne až zázračných okolností, a pokud o tom už 70 let prakticky denně referují zpravodajství, pak to teologický význam má. Že by se něco takového událo bez svrchované Boží režie, jaksi nahodile, Bohu za zády, tomu nevěřím ani náhodou. A pakliže je to Boží zkouška nebo – jak jsem slyšel – ďáblova past, pak to prostě teologický význam má. O něčem teologicky bezvýznamném se nepíší tuny teologické literatury.

                   • Tak ony to nejsou zas takové tuny. Věnují se tomu evangelikálové a různá naše hnutí. Nenapadá mě významný současný teolog, který by tomu věnoval jedinou monografii, ale určitě mě kdyžtak doplníš, ať dáme dohromady aspoň deka, když ne tuny.

                     Pro srovnání se zeptám, jaký teologický význam mělo Hasmonejské království? Jistě, futurista namítne, že o tom se v SZ (dle něj) neprorokovalo, protože se prorokovalo teprve o moderním Izraeli. Ale jak to zjistit? Jak si být jist, zda náhodou není moderní Izrael analogií Hasmonejců spíše než tím definitivním údajně prorokovaným shromážděním?

                   • Zadal jsem si do Google Scholar a Google Books „Christian zionism“ a vyjela na mne hezká řádka knížek a publikací. Pokud měly DOI, pak jsem si některé stáhl. Jsou to monografie například ve formě třeba zvláštního čísla nebu disertace. Není to vždy teologie, ale i sociologie, religionistika a politologie a historie, které ovšem z teologie, minimálně opisně, vychází.

                     Abych řekl pravdu, nevím, zda to celé budu číst. Netušil jsem, jak je to aktuální. Já jsem prostě vždy viděl: proroci ukazují, že se před příchodem Krista Izrael nastěhuje zpět a při pohledu na svět jsem to viděl. Bylo mi nepochopitelné, že to někdo zpochybňuje a ty teologické konstrukce jsem vůbec neznal. Je to pro mne docela nové. Jen jsem viděl, že definitivní naplnění Abrahamovy smlouvy bude při vzkříšení, ale netišil jsem, že v mezičase někteří tvrdí, že smlouva již neplatí skrze její naplnění v Kristu nebo že její rozšíření znamená zneplatnění pro nemesiánské Izraelce. Trvalo mi opravdu dlouho, než jsem to pochopil, jak je to myšleno. Snad to nyní konečně chápu.

                   • Google Scholar je dobrý sluha, ale zlý pán, protože podobně jako AI nedokáže měřit reálný výtlak publikací v daném oboru. Ale dobrá. Heslo „Christian zionism“ vrací 118 000 výsledků. Heslo „Christian missions“ 2 260 000 výsledků.

                     Mezi významné teology se počítají v letničním hnutí např., avšak ne pouze, Frank Macchia, Amos Yong, Wolfgang Vondey, Steven Studebaker, Velli-Matti Kärkkäinen, Simon Chan, Steven J. Land, apod. U nikoho z nich si nevybavuji nejen monografii, ale ani článek na toto téma.

                     V jiných tradicích to je obdobné. Nevím o tom, že by Lonergan, Tracy, Jenson nebo za biblisty N. T. Wright, Bauckham, Keener, věnovali tomuto tématu článek nebo monografii. Mohu se plést, klidně použij Google Scholar a oprav mě.

                     Až mě překvapuje, jak je to pro běžné teology marginální. Souvisí to s tím, co jsem tu už psal. Je to ožehavé téma malého užitku.

               • Uvědomuji si, že zde dlužím dvě odpovědi. Když to čtu, vypadá to, že se jim vyhýbám.

                 ad Štěpán) To jsi napsal velmi hezky (to myslím vážně). Přesto bych k tomu namítl, že se zde mluví o chrámu, nikoliv o zemi. Jak říká Brown, Ježíš je nyní tím chrámem, ale nikde není uvedeno, že by byl Ježíš Novou zaslíbenou zemí. (Myslím ale, že by s tímto šlo do jisté míry polemizovat).

                 ad vyhnání) Věřím, že Ježíš po svém nanebevstoupení přejal z rukou Otce moc nad národy (Zj 2,26–28). Vyhnání zmíněné Kristem v Lukášovi tedy chápu jako Boží trest z rukou Krista v roce 70. (Lk 21,4 a Mt 23,37–38).

                 „Padnou ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny národy. A Jeruzalém bude šlapán od pohanů, dokud se nenaplní časy pohanů.“

                 Odpovědět

                 • 1/ Ano, jde o chrám. V Judaismu 1. stol. byla země a chrám spojeny. Chrám musí být v zaslíbené zemi. V NZ je ale chrám ne v zemi a dokonce ani v Ježíši, ale sestává z církve, která je Kristovým tělem. Územní aspekt se ztrácí, universalizuje.

                   2/ Vyhnání zmíněné Kristem v těch eschatologických diskurzech nemusíme vidět jako Boží trest z rukou Krista. Nevidím k tomu důvod. Nemělo by to žádný smluvní nebo eschatologiký význam. Důležité je, že Lk 21,24 nebo Mt 23,39 neprorokují shromáždění Izraele a proto nemohou sloužit jako důkaz k. sionismu.

                   Odpovědět

                 • Trochu jsem si to po čase přečetl. Můj výrok: „plejáda otitulovaných lidí, kteří neudrží inkoust“ byl dost kousavý. Navíc ani všechna jména neznám, tak se omlouvám.

                   Zato jsem našel pár titulů v češtině: Lance Lambert, Johanes Gerloff, Reuben Berger, Karel Orlík, Josef Potoček. Jsou to obvykle monografie o Izraeli, které se částečně nebo plně věnují tématu křesťanského sionismu.

                   Některé jsou spíše populární, jiné snesou přísnější posouzení. V každém případě jsou to knížky, které asi měly největší vliv na utváření povědomí českých křesťanů o této problematice.

                   Na internetu se nyní objevily přeložená kázání Dereka Prince. Nechci se nyní vyjadřovat k jejich obsahu, ale velmi mne zaujala jedna věc. Prince (tuším, že měl doktorát z Cambridge a vystudoval Hebrejskou univerzitu). Sdělil, že věnoval velké úsilí tomu, aby jeho vyučováním porozuměl běžný křesťan a že se proto vzdal terminologie, které by lidé nerozuměli. Něco podobného řekl i Václav Klaus, a to, že za každé cizí slovo, které by jeho čitatelé museli zřejmě hledat ve slovníku, by se musel omluvit.

                   A to si myslím, že je problém i dnešních teologů (a nejen jejich). Akademici dnes píší odborné články, které čtou často zase jen akademici, ale jejich dosah na církev bývá často minimální. Lidé tomu nerozumí.

                   Pak se otevře pole pro různé heterodoxní směry, které vynikají v přesvědčivosti a „srozumitelností“. Myslím, že problém dnešních učenců je, že nepíší pro lidi. Karel Marx měl, tuším, teorii, že komunismus se musí šířit jednoduchou a srozumitelnou brožurou, která uchvátí prostého dělníka. Myslím, že i Ježíšovo učení bylo strhující svojí jednoduchostí. Sám bych se to chtěl naučit. Proto jsem psal trochu kousavě na adresu „otitulovaných li­dí“.

                   Odpovědět

                   • Ano, titul určitě není měřítkem správnosti, ani to, jaký akademický žargon dotyčný ovládá. Zrovna u těch, které jsem zmínil výše (Keener a Dunn) platí, že podávají to, co mají říct, velmi jednoduše a čtivě. Keener má velmi jednoduchou slovní zásobu.

                     Zda dělají akademici v něčem chybu, že je církev neposlouchá, to nevím. Je to pro mě otázka. Jednou mi jeden můj profesor říkal, jak mu ve Springfieldu pár měsíců po vydání jeho knihy gratulovali k výtečnému akademickému počinu, přičemž obsahem té knihy byla kritika klasického pentekostalismu jako zaseklého, triumfalistického hnutí. Domníval se, že to asi nečetli. Myslím, že dobře porozumět kvalitní myšlence může být stejně náročné, jako ji vyplodit. Jenže pragmatici v církvi nemají čas se něco učit a s něčím si lámat hlavu. Oni potřebují dobře předpřipravenou „potravu“, aby jim to bylo blízké, aby se jim to dobře trávilo. To je živná půda pro populisty, kterým jde o pragmatický výsledek myšlenky spíš než o její správnost.

                     Letniční si musí svůj vztah k „doktorům církve“ teprve najít. Zatím to moc nejde, to uznávám.

                   • Pro mne je stále nepřekonatelný Ulonska. Dokázal na několika málo stranách říci podstatné. Asi to žádný známý učenec nebyl, ale na co já potřebuji 20 stran, jemu stačilo 5. Myslím, že v AC měl velmi dobrý vliv a byl uznáván. Škoda, že byl přehlušen jinými autory.

                   • Ulonsku nedávno v němčině znovu vydali, tak to třeba čeká i českou verzi. Mě ten jeho styl (ne obsah) přišel vždy blízký takovému tomu modernímu stylu protestantských teologů, jako Smolík, Souček, Ebeling. Často se vyjádří v jadrné zkratce, moc se nerozepisují, jejich knihy nejsou tlusté. Možná je to pro naše kulturní prostředí i přirozenější.

                   • My stále hledíme na americké teology jako na vrchol poznání. Já bych byl docela rád, kdyby někdo převedl do moderní češtiny třeba Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Podle mne to byl evangelikál 15. století. Moc se nedochovalo, ale něco ano. Nebo třeba němečtí pietisté jsou mezi letničními prakticky neznámí. Nic proti americké teologii, ale měli jsme špičkové teology už v dobách, kdy v Americe žili maximálně Indiáni.

                   • Tak jsem si sepsal takovou pracovní verzi obrácení Izraele z pohledu „nedispenzionál­ního“ křesťanského sionismu: https://www.apologet.cz/?…

                   • Dobře, díky. Za přední problém tohoto článku pokládám, že mísí návrat Židů do země a duchovní obnovu Izraele. Dalším problematickým rysem je, že i když má jít o „nedispenzaci­onální“ perspektivu, dispenzačních výkladů se přidržuješ ve většině klíčových momentů (Ryrie, Walvoord, Feinberg, Scofield jsou vlajkonoši dispenzaciona­lismu). Zde jde o silně sionistický progresivně dispenzační výkladový systém, čili systém, jemuž stačí už jen potvrdit, že věk církve je závorkou v dějinách spásy a je z něj čistý dispenzaciona­lismus. Zdá se, že řada výkladových rozhodnutí k tomuto směřuje.

                     Celkově doporučuji dialog s širším spektrem odborníků na Starý zákon. Zkusit kromě dispenzacionalistů a fundamentalistů i starozákoníky jako David Clines, John Barton, James Barr, nebo třeba ten John Goldingay. Dále konzultovat letniční autory posledních dvou generací jako McQueen (autor komentáře k Joelovi) nebo Moore & Peterson (autoři přehledu SZ).

                     • „V Lukášově evangeliu a listu Římanům se píše, že po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas nenaplní (Lukáš 21,24), a že až vejde plný počet pohanů, bude spasen celý Izrael (Římanům 11,25–26).“ Zde, jakož i napříč článkem, vidím mísení otázky spásy a otázky nějakého materiálního pozadí té spásy. To pokládám za nelegitimní. V Římanům 9–11 Pavel ani náznakem nic neříká o návratu do země, chrámu, zaslíbeních platících pouze pro Židy, apod.
                     • „Je přitom nepodstatné, zda se mluví o spáse etnického Izraele, nebo zda se Izraelem myslí obrácení Židé a obrácení pohané, k čemuž se podle znalců přiklání řecká gramatika.“ Pokud můžeme v Ř 11,26 vidět církev z Židů a pohanů, pak jsme dospěli k teologii náhrady. Vyplývá z toho, že budoucí „Izrael“, o kterém zde Pavel píše, není etnicky vymezen.
                     • Chrám ve Zjevení 11 vidím spolu s Bealem jako symbolický chrám, čili ne jako nějaký budoucí chrám. Je to zcela biblické a schůdnější, než předpokládat existenci něčeho, co není a čehož vznik není předpovězen, jen předpokládán výkladovým systémem.
                     • Oněch 144000 ve Zjevení 7 pokládám opět za symbolický souhrn církve. Ta kapitola opravdu je popisem toho, jak se církev přípravuje na bohoslužbu a jak jí to pomáhá překonat soužení, ale nepopisuje zvláštní roli etnického Izraele.
                     • Žena ve Zjevení 12 symbolizuje pravý Izrael, dítě symbolizuje Krista. Pravý Izrael se v NZ stává církví. Doufám, že si dispenzacionalisra Ryrie nepředstavoval, že Židé budou pást národy železnou berlou.
                     • „Charles L. Feinberg nebo John F. Walvoord ale poukazují na to, že se Hospodin zavazuje, že už od této chvíle od nich nikdy neodejde, k čemuž zatím ještě nedošlo, a proto toto proroctví nemohlo být naplněno babylónským exodem.“ Ano, dispenzacionalisté Feinberg a Walvoord tvrdí, že k tomu nedošlo, ale Ježíš říká, že je s námi do skonání věku (Mt 28,20).
                     • Problém pro dispenzacionalisty u „Góga a Magóga“ je, že ve Zjevení 20,8 jsou to postavy figurující po miléniu a nikoli před miléniem. Dispenzacionalisté vymýšlí různá řešení, ale toto jim do toho hází vidle. Musí pak říkat, že ve Zj 20 jde o symboly, kdežto u Ezechiele jde o doslovné směrovky. Teorie ztotožňující hebrejské slovo „roš“ s anglickým Russia [Raša] snad ani nevyžaduje reakci.
                     • „John Goldingay zde vidí pasáže psané aramejsky, které se podle něho vztahují k pohanům (2–7) a hebrejské (1; 8–12), které platí pro Židy.“ Zde by mě zajímal zdroj. Ve svém komentáři k Danielovi John E. Goldingay nic takového nepíše. Aramejština je u Daniele důkazem toho, jak se měnila kultura Židů v exilu. Fakt, že písař Daniele ani neměl potřebu aramejštinu překládat, ukazuje, že už nepokládal hebrejštinu za jediný jazyk své kultury. Mimochodem, Goldingay ve svém komentáři vykládá příslušné pasáže (kapitoly 7, 9, 11, 12) jako ukazující na bezprostřední budoucnost (5.-2. stol.) a nikoli na nějaké budoucí eschatologické události.
                     • „Ostatně, tuto perspektivu (tj. duální nebo vícenásobné naplnění proroctví) dokládá i hebrejská gramatika, která se zaměřuje spíše na vid (perfektum a imperfektum) a stav (dokonavost/ne­dokonavost) než na striktní časovou souslednost.“ Hebrejská gramatika věcně vyjadřuje něco, co lze vyjádřit stejně věcně i v jiném jazyce. Není nijak kouzelná nebo lépe situovaná vyjadřovat teologické pravdy. Hebrejština, toť de facto západní kenánština. Není to zjevený jazyk, ale normální jazyk dané doby. Má aktuál a faktuál, má budoucí čas, má standardní výbavu semitských jazyků, lze ji přesně překládat.
                     • „Při prvním vylití Ducha svatého byli adresáty židovští apoštolové a Židé z diaspory shromáždění v Jeruzalémě (Skutky 2,5; 2,36–41), adresáty následného vylití Ducha bude Izraelský národ (Ezechiel 37,9–10).“ Příliš složité a ne zcela kompatibilní s letniční teologií. Když Petr říká „toto je to“, neříká „toto je do značné míry to“ nebo „toto je první část toho“. Petrův výrok jde zde vykladačskou směrovkou. Nemá význam vidět ještě nějaké další naplnění v budoucnu na národě Izrael, protože na národě Izrael už se to naplnilo ve Skutcích 2. K dalšímu naplnění není důvod. Problém dispenzačního přístupu je, že není schopen vidět ve SZ proroctvích (Joel 3 nebo Ezechiel 37) prostě a jednoduše církev. Letniční se od 80. let od tohoto většinou distancují, protože se tím vlastně říká nejen to, že letniční probuzení není pozdním deštěm, ale hlavně to, že církev nikdy žádný pozdní déšť ani nezakusí, protože ta příslušná proroctví jsou pro někoho jiného a o něčem jiném. To je pro letniční hnutí problém kapitálního významu. Úplně to anuluje tu naději na duchovní obnovu, v níž letniční žijí. Proto se letniční tak jasně vymezují proti dispenzacionalismu. I dispenzacio­nalisté jako Scofield tvrdili, že typologicky se Joelovo proroctví naplnilo na církvi. Eschatologické naplnění ale dle dispenzacionalistů patří jen fyzickému Izraeli. To je pro letniční nepřijatelné, protože Duch má být vylit „na všeliké tělo“.
                     • „Soudy se budou (nejprve) výslovně týkat Jordánska (Moáb a Amón), oblastí Súdánu a Etiopie (Kúšijci) a Iráku (Ašúr).“ Snad není potřeba připomínat, že dnešní obyvatelé těch zemí jsou po 2500 někdo úplně jiní, než kdo tam žil v oné době. Ten region má za sebou velmi bohatý vývoj.
                     • Zjevení 1,7 toho Zacharjáše 12,10 universa­lizuje. Jde tu o „všechna pokolení země“. Pokud jde o dům Davidův v Za 12,10, Jakub jej chápe jako církev z pohanů a židů (Sk 15,16).
                     • U Zacharjáše 14 existuje řada pokusů o výklad, z nichž jen některé z toho potřebují futurismus. Viz přehled Ala Wolterse. Zvlášť zajímavý je za mě pohled Huga Grotia, dle nějž k rozdělení Olivové hory došlo, když seleukovský vojevůdce Bakchidés nechal použít materiál z této hory na budování náspů proti hradbám.
                     • „Tento kontext pak zpochybňuje jakékoliv snahy podmiňovat exodus obrácením nebo si možná i činit naděje na spásu Izraele dříve, než přijde jeho čas.“ Takovýto výklad zase zpochybňuje referenční význam SZ proroctví a tím i srozumitelnost Písma. Do proroctví o návratu vkládá extrémní časovou mezeru a armagedon, který tam není, naopak z armagedonu dělá exodus, který tam není.

                   • Děkuji za rozbor a doporučení,

                     nepsal jsem ale odbornou akademickou studii ani polemiku s širokým spektrem teologů. Snažil jsem se vycházet primárně z biblického textu. Proč ale neocitovat autory, se kterými nesouhlasím v tom, v čem máme překryv? K Tvým poznámkám:

                     o Věřím, že Izrael bude jednoduše spasen ve své zemi a Písmo o tom mluví. I kdybych se mýlil, vycházím z biblického textu.
                     o To, že mohu vidět církev i jako duchovní Izrael ještě není přece negací spásy etnického Izraele na svém území?
                     o Alternativu symbolického chrámu nepopírám a uvedl jsem ji jako relevantní. Mám však problém, co symbolizuje „nádvoří pohanů“? Rudek to viděl jako křesťany, kteří nevěří Bibli. No, nevím…
                     o Zde vidím 12 pokolení Izraele, církev z národů následuje hned poté. Opět, odkazuji na Hedánka, který je mi v tom blízký.
                     o Ano, to je většinový výklad. Nemám ale problém vidět zde (krom Krista) i zrození národa podle Iz 66. Prezentoval jsem to již v knížce o adventismu.
                     o Pokud vidíš v těchto SZ proroctví o Izraeli církev, OK. Já zde ale vidím Izrael, i když ne všude.
                     o Myslím, že u Góga a Magóga žádné vyhraněné postoje nezastávám. Nabízím různé pohledy.
                     o Aramejské a hebrejské pasáže učil Rudek (a zdaleka nejen on), ale chtěl jsem si jednoduše vyhledal, kdo tomu textu rozumí i jazykově a hebrejštinu od aramejštiny rozezná. Nevymyslel jsem si to a ten text jsem někde dohledal (musel bych znovu hledat), ale konkrétní práce a stránky jsem neuváděl ani u jiných autorů a neopsal jsem si je. Proto jsem to také nazval pracovní verzí.
                     o Hebrejská gramatika má skutečně specifickou stavbu. Vzdáleně jsem se tím zabýval v předmětu exegeze SZ. Dělal jsem zde výklad právě z Daniele a uvědomil jsem si, jak obtížné je se orientovat v časech, a to zvláště u nevokalizovaného textu. Proto masoreti v podstatě u proroctví činili i jeho výklad, což může být pro někoho problematické (vokalizace není inspirovaný text). Něco jiného je pak moderní hebrejština, která běžně časuje.
                     o Zde chápu hromadná vylití jako prvotní letniční zkušenost, která se naplňuje v celém věku církve. Uskuteční se podle mne i na Izraeli po (při) jeho konverzi. Chápu to jako duální proroctví, které je pro SZ typické.
                     o Ano, národy se vyvíjejí a Bůh s nimi v průběhu dějin jedná. Dokonce to i prorocky předpovídá. Nevidím v tom problém.
                     o Zach 12:10 „Vyliji však na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ducha milosti a úpěnlivých modliteb. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným“. Nevidím zde nějaký prostor udělat z obyvatel Jeruzaléma církev z pohanů. Celý kontext až do 14 kapitoly vidím jako naplnění dění s izraelským národem.
                     o Ohledně exodu a obrácení. Napsal jsem, co vidím v Písmu, nikoliv to, co bych tam podle jiných vidět měl.

                   • Můžeš ocitovat autory, jaké uznáš za vhodné, ale jejich výběr reflektuje podstavu tvé rešerše a předznamenává selekci témat, jimž se věnuješ nebo naopak nevěnuješ. Ve chvíli, kdy je většina Tvých zdrojů z fundamentalis­tických a dispenzaciona­listických kruhů, určuje to, kam se budeš ubírat. Prozrazuje to Tvou situovanost, Tvou vykladačskou čočku. To, co jasně vidíš v Písmu, jsou pak vesměs názory těchto autorů různě překonfigurované. Hovoříme třeba o knize Zjevení. Proč neocitovat i letniční autory jako Jona Newtona, Melissu Archer, Thomase & Macchiu nebo Amose Yonga (odkazy pod jmény)? Jsou to letniční autoři, kteří by vlili nové světlo na tato stará témata.

                     Ad 1. Izrael může být spasen ve své starověké zemi, ale také mimo ni. Spojovat spásu se sionismem není potřeba.
                     Ad 2. Pokud v Římanům 11,26 říkáš, že jde o církev, vyplývá z toho, že spása etnických Židů je zcela podřízena plánu s církví. Silně to oslabuje názor, který spásu Židů spojuje s návratem do Palestiny.
                     Ad 3. Ve Zjevení 11 nemusí být nádvoří pohanů chápáno negativně. Beale to pokládá za symbol pozemské církve.
                     Ad 4. 12 pokolení Izraele zde je, akorát nám tu chybí Dan a Efrajim. Může z toho vyplývat, že jde o čistý, pravý Izrael. Symbolika 144 000 naznačuje, že jde o duchovní realitu spíše než o doslovný soupis etnických Židů.
                     Ad 5. Nemohu spatřit souvislost mezi Izajášem 66 a Zjevením 12. Iz 66 hovoří o pokrocích Zerubábela a navrátilců. Dále se to proroctví vztahuje na Krista. Leda vidět Krista jako syna Siónu. To by šlo, ale není to pak o budoucím zrození Izraelského národa.
                     Ad 6. Dobře, jen dle dispenzacionalistů není žádný výklad dost dobrý, pokud neukazuje na Izrael, soužení a milénium. Proč prostě 1/ shromáždím je → 2/ uzavřu s nimi novou smlouvu → 3/ nikdy je neopustím nevykládat jako jasné a zřetelné proroctví o návratu z exilu a příchodu Krista?
                     Ad 7. Góg a Magóg jsou symboly. Způsob, jakým s nimi Zjevení pracuje, vypovídá o celkovém přístupu autora Zjevení.
                     Ad 8. Jasně, ale ten Goldingay podobně jako další komentátoři ukazují úplně jiným směrem. Použití aramejštiny zde nemá, jak někdo třeba naznačuje, význam pro dvojplánovou alokaci proroctví pro Židy a pro pohany. John Colins to ve svém komentáři vysloveně vyvrací. Je to jako tvrdit, že arameismy v Genesis jsou nějakým vodítkem pro zvláštní aplikaci Genesis na pohany.
                     Ad 9. Hebrejština má gramatiku podobnou semitským jazykům. Její gramatika není teologicky významná. Když naznačuješ, že hebrejská gramatika nějakým způsobem vyjadřuje dvojí naplnění proroctví tak, jak je nelze vyjádřit v např. indoevropském jazyku, děláš z hebrejské gramatiky strukturu, bez níž by se Boží zjevení neobešlo. Hebrejská gramatika je ale produktem lidského rozumu a vývoje a tudíž součástí přirozeného zjevení. To se nesmí míchat se zjevením speciálním. Povyšovat hebrejskou gramatiku na úroveň struktury zjevení je jako dělat z židovského kalendáře eschatologické hodiny. Je to teologický omyl. Pokud je někde nějaká nejasnost, dvojznačnost, je to vykladač, který nepochopil význam textu spíše než text obnášející vícečetné sdělení.
                     Ad 10. Dobře, ovšem to se děje už od letnic. O letnicích byli přeci Duchem naplněni hlavně Židé. Není potřeba vidět tam budoucí naplnění, už se to tam nevejde. Petr nic takového netvrdí. Ta myšlenka, že dojde k jakémusi zvláštnímu, opravdovějšímu vylití Ducha na fyzický Izrael, je baštou dispenzacionalismu. Jejím velkým protagonistou je dispenzacionalista Fruchtenbaum ve své Israelology.
                     Ad 11. Národy se vyvíjí a proto když se ve Starém zákoně píše o určitých národech, moderní podoby těch národů jsou úplně jiné, a to nábožensky i etnicky. Proroctví SZ totiž neunesou to rozpřažení přes 2500 let, protože k tomu většinou nebyla sepsána.
                     Ad 12. Já v Za 12,10 vidím vylití Ducha o letnicích podobně jako u Joele.
                     Ad 13. Věřím, že píšeš to, co vidíš v Písmu. To právě říká každý a pak je to o té soutěži názorů.

                   • Kdysi jsem četl rozhovor redaktora Života v Kristu s Jožkou Brenkusem. Říkal tam, že on je teolog, a tak si před studiem každé problematiky přečte nejprve komentáře a výklady respektovaných teologů, a pak je porovnává s Písmem. Pak skutečně může docházet k tomu, co uvádíš, že autor je nasměrován tímto pohledem. Dále Brenkus říkal, že jeho postup je odlišný od toho, jak to činil Rudek. Ten si nejprve vzal biblický text, se kterým se popral, a když došel k nějakému závěru, hledal, zda najde podporu i u autorit. Myslím, že se mezi námi mohou promítat i tyto přístupy, a pokud tedy někoho cituji, můžeš mít pocit, že z něho vycházím (i když je to často jen ilustrace nebo i polemika).

                   • Určitě nevěřím v nestranný přístup, v němž vykladač začíná četbou Písma. Je to v horším případě omluva pro ignorování relevantního materiálu, v lepším případě nevědomé lpění na vlastní tradici. Problémem předporozumění se hermeneutika zabývá posledních 150 let a nastokrát bylo dokázáno, že něco jako nestranný přístup k Písmu neexistuje. Přístup začínající od Písma je přístup začínající od vlastního předporozumění. Nedá se tomu vyhnout, ale lze s tím pracovat.

                     Já Ti nebudu brát tyto autory nebo Tě s nimi násilně spojovat, ale jde o to, v jakém segmentu se chceš pohybovat. Nakolik to bude fundamentalismus a dispenzacionalismus a nakolik novější letniční teologie, to je na Tobě. Ale něco to dělá. Rudek své výklady neměl zjevené, měl je naučené. Totéž platí o dalších vykladačích. Čím lépe vykladač porozumí svému vlastnímu horizontu, tím lépe dokáže reflektovat ten horizont biblický.

                   • Co myslíš, kdo udělá menší chybu? Ten, kdo začne nejprve studovat biblický text a bude ho v prvé řadě zajímat, co o tom řekl Jeremjáš, Izajáš nebo Pavel, nebo ten, koho bude v prvé řadě zajímat, jak jim rozumí Craig Keener, Amos Yong nebo N. T. Wright?

                   • Přínos odborníků je nejméně dvojí. Jednak mají dobrou představu o tom, co text původně znamenal a za druhé jsou jejich pohledy často kultivované. Myslím, že dichotomie mezi kolenologií a teologií je falešná. Mám podezření, že může jít (i když ne nezbytně) o omluvu sektářství.

                     Takže chybu udělá, kdo se neporadí například a mimo jiné s Keenerem, Yongem a Wrightem o tom, co měl Jeremjáš na mysli. Na pozadí tohoto názoru je přesvědčení, že Duch svatý uvádí vykladače do veškeré pravdy i racionálními procesy.

                   • Pakliže jít primárně do Božího Slova a k Bohu dříve, než se radit s člověkem, znamená sektářství, pak se hrdě k tomuto pojmu hlásím.

                   • Promiň, ale toto je snad nějaké nedorozumění. Určitě nechceš tvrdit, že namísto studia si vykladač má hýčkat své privátní výklady za podpory pouze oblíbených autorů. To je přesně ta podstava letničního antiintelektu­alismu, se kterou jsi snad i Ty zápasil.

                     To Boží slovo někdo napsal, někdo přeložil, někdo kázal. Bůh, jak jistě uznáš, nehovoří jen k Tobě. Proto se tomu „pojmu“ radši nehlas a do studií zahrň i moderní letniční a evangelikální biblisty.

                     Co je lepší, radit se s člověkem, nebo se opevnit v hradu svých přesvědčení a namísto naslouchání jen vršit násep za náspem na obranu své nevědomosti?

                   • Myslím, že jsme narazili na jádro pudla. Já jsem měl v AC vždy problém markantní a zásadní s tím, že jsem šel nejprve na kolena a do Božího Slova. V AC se však nosily autority. A je jedno, zda církevní nebo ty teologické. Muž s Biblí neměl proti systému šanci. Všude byl jen Freidzon, Annacondia atd. Byl jsem pro AC fundamentalista hrubého zrna.

                     Zápasil jsem hodiny, dny i týdny na kolenou. Bral jsem si na to dokonce dovolenou, postil jsem se a celé dny jsem si vypisoval verše z Bible. Internet ani počítač jsem ještě neměl. Jen kondordanci, Ekumenku a Kraličku. Postel a skříň v podkroví. Nic víc.

                     Bylo mi říkáno, jak si mohu být jist, když tomu jinak věří církev a nejrůznější vykladači. Jenže já byl přesvědčen, že se v tom mýlí jak církev, tak ta plejáda vykladačů, učitelů a teologů (např. Michael Brown, Peter Wagner atd.) Biblí mi ale nikdo neargumentoval (ani se nepokoušel), jen autoritama.

                     Celou svojí bytostí věřím, že pokud se člověk upřímně upne k Bohu a věří, že Bible je inspirované a neomylné Slovo, že Bůh se k němu přizná. Vím, že Bible nespadla z nebe. Vždycky jsem to věděl. Ale je to jediný a dostatečný etalon. Sama to o sobě tvrdí a kdo jsem já, abych to zpochybňoval.

                     Ani mé teologické tituly (všude jsem požádal, ať mi je odstranli) mi na tomto přesvědčení neubral. Ano, byl jsem schopen se naučit, co po mne bylo žádáno a obdržet dva červené diplomy a doktorát. Nic to ale na mém přesvědčení nezměnilo. Pouze mne to vyzbrojilo průměrnou znalostí řečtiny a hebrejštiny, znalostmi církevní historie, dogmatiky apod. Ale prostou a nekomplikovanou víru jsem si uchoval. Přesto jsem za to vděčný a hodně mi to dalo. Můj směr to však nezměnilo.

                     Až opravdu mnohem později jsem zjistil, že se v podstatě shoduji s Assemblies of God a rád jsem se jimi zaštítil. Ale jsem čistokrevný kolenolog, který se hodiny přebírá v biblických textech (dnes mohu i v originále a mám k tomu online i své milované apoštolské a církevní otce). Fakt, věř mi. Nejsem žádný intelektuál a nemohu se Ti v tom rovnat. Jsem v podstatě primitiv. Mými nejlepšími učiteli Bible byli baleťák a havíř.

                     Mohu směle s Rudkem zopakovat: protože nejsem teolog, mohu si dovolit věřit Bibli.

                   • Mno ano, ale zde jsme se bavili o tom, že čerpáš z dispenzacio­nalistů, od nichž se distancuješ, kdežto z letničních, z jejichž pozic údajně vycházíš, nečerpáš.

                     I mně Bible k argumentu stačí. Všechny zásadní argumenty nesionismu jsou striktně biblické.

                     Každá hereze, co jich jen je, vznikla v izolaci.

                   • No to je právě ten rozdíl. Ty považuješ citaci jako něco, z čeho primárně čerpám. Pro mne je pouze poukazem na shodný, podobný, či rozdílný názor, který vidím v Bibli. Máme totiž odlišnou prioritu zdrojů.

                     Můj styl psaní je, že se snažím předložit svůj názor. Dávám si pozor, abych ho někomu nevnucoval. Jsem omylný, předpojatý atd. Pak předložím někoho, kdo tomu věří stejně a zároveň se snažím předložit i alternativy, kterým nevěřím, ale mohou být klidně pravdivé a chci to primárně nechat na čtenáři.

                     Například mi vyčítáš, že vidím v Gógovi Rusko. Nevidím, ale proč nepředložit i tuto alternativu? Vyvrátit ji nemohu, i když mi přijde nepravděpodobná.

                     Navíc dispenzacionalisté jsou nejhorlivějšími sionisty a nelze je obejít. Nesouhlasím s nimi ve dvou polohách: nevěřím ve vytržení před velkým soužením a v Kristu nevidím rozdíl mezi Židem a Řekem. Exodus a vlastnictví země ale vidím stejně či dost podobně.

                     Možná jsem se v předchozím komentáři rozohnil více, než je zdrávo. Teď toho trochu lituju. Přiznám se ale, že když mi učitel Bible řekne, že jít nejdříve do Bible než k výkladům je chybné, pak to považuji za systémovou chybu. Výklady mám vždy na druhém místě a když ne, pak ke své škodě. I Berojští udělali pravý opak.

                   • Jak říkám, je na Tobě, co cituješ a z čeho čerpáš. Ale ve chvíli, kdy vehementně cituješ z dispenzacio­nalistů a z letničních minimálně to ukazuje, kudy se ubíráš. Tvá teologie se nezrodila ve vakuu. Od někoho jsi ji převzal a dle veřejných kritérií proto můžeš být posouzen. Není to původně Tvůj názor.

                     Já Ti jakoby nevytýkám samotný fakt, že předkládáš jako „alternativu“, když někdo vidí v Gógovi Rusko. Jenže proč potom nepředložit i řadu jiných, schůdnějších alternativ?

                     Ty právě jako sionista tvrdíš, že dispenzacionalsity chceš obejít. Ty se s jimi nechceš spřáhnout. Chceš psát z pohledu „z pohledu ‚nedispenzionál­ního‘ křesťanského sionismu“. Proč potom nebudovat sionismus na úplně jiné koleji? Dispenzační eschatologie má dle Ryrieho mimo jiné tyto vlastnosti:
                     1/ Doslovná aplikace SZ proroctví na fyzický Izrael v budoucnu
                     2/ Jasné rozlišení mezi Božím lidem Izraelem a církví
                     3/ Pretribulační vytržení

                     Sám považ, nakolik už jsi klasickým dispenzacionalistou a nakolik ještě ne. Říkáš třeba, že na rozdíl od dispenzacionalistů „v Kristu nevidíš rozdíl mezi Židem a Řekem“. Ale Ty ho samozřejmě vidíš a tento verš, abys nemusel (stejně jako fundamentalisté) umožnit službu žen, odsouváš do vzdálené budoucnosti. Jao sionista navíc trváš na přísném rozdílu mezi Židem a Řekem, abys mohl těm Židům, kteří jsou za ně světem pokládáni, umožnit teologický nárok na Palestinu. Pokud chceš být dispenzaciona­listou, v pořádku. Není to ostuda. Nakonec i to pretribulační vytržení, které zatím odmítáš, je jen logickým důsledkem dvouplánové eschatologie. Pokud potřebuješ zaslíbení o vylití Ducha z Joele aplikovat na doslova Izrael, aby zároveň Izrael nebyla církev, pak by církev měla tomuto naplnění vyklidit prostor. Za mě můžeš být klidně dispenzaciona­listou, nebudu Ti to brát.

                     K Tvému podivnému antiintelektu­alismu… Přiznám se, že když mi vystudovaný teolog a úhlavní nemesis NAR napíše, že jeho výklady jsou privátním, exkluzivním zjevením z podkroví, s nímž vystupuje jako jediný prorocký hlas proti odpadlým autoritám, které vyměnily Písmo za teologii, nevím, co na to říci. Velmi podobné svědectví uvádí Reinhard Hirtler, ten však měl v tom pokojíku ještě i zlatý prach, který musel občas vyluxovat. Ano , osobní zbožnost je ctností, ale nelze od ní odvodit kvalitu údajně přijatého výkladu. Je to nebiblické. V NZ vidíme, že hlavní roli při formulaci doktríny hraje Duch svatý v rámci komunity, ne osobní autorita solitéra, který ze své věže, má-li na to čas a chuť, sestoupí zkritizovat hereze odpadlické církve. Ty chceš „nejprve na kolena a do Božího Slova“, v AC se „nosily autority“, ale ve Skutcích měl být apoštolem ten, kdo „s námi chodil po celý čas“ (Sk 1,21) a když šlo o doktrinální spor, dopadlo to tak, „jak usoudil Duch svatý i my“ (Sk 15,28). Církev šla někdy na kolena, ovšem jako celek (Sk 13,1n), ne jako jednotlivec nad Písmem. K pokroku v diskusi lze přijít pouze v rámci komunity, protože Ty můžeš slyšet to, co Bůh říká Tobě, ale neslyšíš, co říká ostatním.

                   • Když mluvíš o NAR, pak ve své polemice zdaleka nejvíce cituji jejich protagonisty. Nalézám zde shody i rozdíly. Znamená to, že se ubírám jejich směrem?

                     Skutečně věřím, že mezi Židem a Řekem není ve spáse rozdíl (Efezským 2:14). Nevěřím na dvě smlouvy. Muž, žena, Řek i Žid jsou spaseni na úplně stejném principu.

                     Já jsem psal o nějakém věroučném zjevování? Vypisovat si verše a srovnávat je a posuzovat jimi bludy a extáze není jedinci dáno? Pokud není, pak se vraťme ke katolíkům a přijměme magisterium.

                     Ty jsi ke svému antisionismu přišel ve svém místním společenství v rámci shody na principu „tak se líbilo nám (pastorovi, starším a Tobě) i Duchu svatému“? Neposuzuješ, co říká Bůh jen Tobě, aniž bys věděl, co říká ostatním?

                     A pokud chceš navazovat na letniční, pak Assemblies of God opustily sionismus? Nebo je to jen soukromý názor několika propalestinských teologů? https://news.ag.org/…antisemitism

                     Vymezuji se jak antiintelektu­alismu, tak intelektualismu. Pokud už nemohu sám, bez knihovny současných teologů ani nahlédnout do Bible, abych rozsoudil nějaké učení, pak je něco hodně špatně.

                   • Ne, neznamená to, že se ubíráš směrem NAR, když cituješ jejich autory. Zde si kladu otázku, v čem se vlastně lišíš od dispenzacionalistů, od nichž se distancuješ. Porozuji, že těch rozdílů není mnoho a přinejmenším přejímáš jejich kritéria toho, co je relevantní.

                     Ano, myslím, že jsi nepřímo mluvil o „věroučném zjevování“. Psal jsi, že na rozdíl od ostatních, kdo se obraceli na církevní a teologické autority, Ty jsi „šel nejprve na kolena a do Božího Slova“. Tím naznačuješ, že v izolaci přijímáš lepší, kvalitnější zjevení, které už nejsi ochoten poměřovat veřejnými kritérii, jen kritérii svého osobního prožitku. V opozici vůči „plejádě vykladačů, učitelů a teologů“ jsi byl přesvědčen, že máš pravdu a oni se mýlí. Rozumím tomu tak, že nejde jen např. o protagonisty NAR nebo zhoubné církevní autority, ale například o jinak nezávislé teology jako Keener, Yong, nebo Wright, které zmiňuješ výše. Raději se podíváš sám, „co o tom řekl Jeremjáš, Izajáš nebo Pavel“. Je to forma antiintelektuálního pietismu, jejíž problém spočívá v subjektivismu. Zajímá ho pouze to, co text říká jemu, aniž by sám sebe podřídil veřejným kritériím. Jistě, veřejná kritéria lze přeměřovat, ale dle mého názoru je nelze odmítat.

                     Navíc tvrdím, že podvědomě nikdy nepřistupuješ k textu jako nepopsaná deska. Sice si to možná neuvědomuješ, ale přirozeně text vykládáš tak, jak jsi to převzal 1/ ze svého společenského prostředí a 2/ od jiných církevních autorit. Kdyby ses obrátil u jehovistů, nepochybně by i Tvé závěry „na kolenou nad Písmem“ byly jiné.

                     Já tvrdím, že je při doktrinálním rozhodování zohlednit nejen vlastní prožitek nad Písmem, ale i hlas komunity, tradice a světlo rozumu. Ke svému nesionismu jsem přišel úvahou, která zohlednila mou zkušenost, mé porozumění jednoduchému významu Nového zákona, ale i kontextu komunity odborníků a křesťanské tradice. Místní sbor pro mě byl také jedním z kontextů, ale usoudil jsem, že váha jeho teologického výrazu nedokáže změnit poměr sil, který už pro mě spočíval v nesionismu.

                     Nesnižuji důležitost osobního postoje založeného na osobním vztahu s Bohem. Obávám se spíše teologického solipsismu, v němž se jedinec nehodlá orientovat na nové horizonty teologické diskuse. Pokud naopak věříme, že jsme omylní, musíme nové horizonty připustit. Falibilismus musí uznat možnost vývoje. Pokud tak neučiní, skončí v radikální dekonstrukci úplně všeho nebo právě v solipsismu, který bude říkat něco jako „já se mohu mýlit, ale ostatní se musí mýlit víc“.

                     Ty samozřejmě můžeš posoudit učení bez nahlédnutí do knihovny současných teologů. Je ale lepší se k nim připojit, protože určitá fakta Ti dokreslí výkladový kontext a tím i význam Písma. Proto studovaní teologové budou v průměru lepšími vykladači, než vykladači bez vzdělání. Je například velmi snadné vykládat SZ zaslíbení futuristicky, dokud se člověk neseznámí s historickým kontextem proroků. Ani pak to není nemožné, ale vykladač si alespoň uvědomí, na jak tenkém ledě se pohybuje. Učení o Trojici není všem jasné na první dobrou pouze „nad Biblí“. Je to učení profesionálních teologů a církevních autorit. Jak pádně vyvrátit učení o tvoření vírou dle Židům 11,1 jsem se naučil až studiem některých komentářů. Myslím, že řadu herezí nelze posoudit jen samostudiem Bible a konkordance. Pokud by to tak bylo, hereze by nevznikaly. Jenže ony vznikají právě proto, že si nějaký výtečník řekl, že mu stačí Bible. Nepochybuji, že Charles Taze Russel, extrémně pečlivý samostudent Písma, se plně spoléhal pouze na Boha a svou teologii tvořil na kolenou.

                     Ano, teologové Assemblies of God postupně opouštějí sionismus. Laictvo určitě mnohdy ne, ale je to různé. V Tebou uváděném článku jde o postoj k antisemitismu, který bývá s nesionismem nesprávně spojován, ale tento článek tak naštěstí nečiní.

                   • Jsem odhalen! Inu, znáš mne lépe než já sám sebe.

                     Jinak Ti přeji mnoho zdaru a Božího požehnání do nového roku, kdybychom se už letos nepotkali.

                     Aleš

                   • Vycházím ze Tvých vlastních slov. Svá vyjádření k teologické metodě můžeš ještě stále vyvážit.

                     Díky za přání, je ho potřeba. I Tobě přeji požehnaný nový rok a novou energii do další práce.

                   • Ahoj Michaeli,

                     dva lidé, nezávisle na sobě, kteří postupně četli naši diskusi, mi sdělili, že nepovažují Tvé tvrzení na mé výroky za adekvátní (oba to nazvali poněkud expresivněji). Doporučili mi, abych na to zareagoval a vysvětlil svůj postoj. Myslím tento citát:

                     „Přiznám se, že když mi vystudovaný teolog a úhlavní nemesis NAR napíše, že jeho výklady jsou privátním, exkluzivním zjevením z podkroví, s nímž vystupuje jako jediný prorocký hlas proti odpadlým autoritám, které vyměnily Písmo za teologii, nevím, co na to říci. Velmi podobné svědectví uvádí Reinhard Hirtler, ten však měl v tom pokojíku ještě i zlatý prach, který musel občas vyluxovat“.

                     Nic o „privátních, exkluzivních zjeveních“, se kterými vystupuji proti „odpadlým autoritám“, jsem nepsal a ani si to nemyslím.

                     Vím velmi dobře, že mám předporozumění, stejně jako Ty, že jsem něčím prošel, co mne ovlivňuje, a to zejména pohledy oblíbených autorů. Nejsem nepopsaná kniha. Ostatně i na svých stránkách už léta uvádím: „Autor si nenárokuje neomylnost ani originalitu svých postřehů. Mnoho materiálů zde uvedených je přejato, či formováno četbou jiných, zejména letničních a charismatických autorů, kteří mají k popisu mnohých zde uvedených věcí nejblíže“.

                     Konkrétně jsem ale psal o období, kdy jsem takovou možnost neměl, a když přišlo Toronto, měl jsem k danému tématu prakticky jen Bibli a konkordanci. Přesto věřím, že mi Pán dal ve svém Slově porozumět, proč je to hnutí špatné.

                     V naší diskusi jsem psal především o tom, že je třeba jít nejprve do Písma, a až poté sáhnout k výkladům. Věřím totiž, že Bible je Božím slovem, je vnitřně koherentní a bez chyb, a tudíž je třeba nejprve nahlédnout do biblického textu, a teprve následně sáhnout k různým interpretacím, které jsou rovněž zatíženy předporozuměním jejich autorů.

                     Kdy mám větší pravděpodobnost zkreslení? Když se budu nejprve měřit s inspirovaným textem nebo s druhotným výkladem?

                     Bibli může porozumět každý křesťan a každý ji může i vykládat. Je psána prostě a věřím, že svým původním adresátům i srozumitelně. Alespoň tak to chápe reformace. Pokud to považuješ za „privátní a exkluzivní zjevení“, pak tvrdím, že je dostupné každému křesťanovi.

                     Ohledně mého vystupování proti „odpadlým autoritám“. Nikoho jsem ve své církvi nenazval „odpadlými autoritami“ a ani jsem si to nemyslel. Ohledně Pensacoly a Argentiny opravdu věřím (a doufám, že nejen já), že se církev (její autority) zmýlila. Viděla v tom probuzení, kterému je třeba se otevřít a věnovala tomu opravdu hodně času a úsilí. Prakticky nešlo stát opodál. Ale má snad dnes církev tisíc sborů po stovkách členů?

                     Řečeno velmi stručně, vždy půjdu nejprve na kolena a do Písma a až následně k výkladům. Obvykle pak své konkrétní poznání koriguji. Váhy také nejprve kalibruji na ověřený etalon (každé mají chybu váživosti) a až poté vážím. Svůj pohled pak rád podepřu pohledem někoho zdatnějšího a erudovanějšího. Obvykle neargumentuji jen sám sebou.

                   • Ahoj Aleši,

                     zdravím v novém roce Tebe i dva úplně nezávislé lurkery a zvu je, aby silné názory sdíleli veřejně. Co je šeptem, to je s čertem :-)

                     Vím, že jsi zde nikoho nenazval „odpadlými autoritami“. To, co jsi napsal, šlo tímto směrem, ale nenapsal jsi to takto doslova. Dovolil jsem si v duchu této debaty mírně karikovat Tvůj postoj přesně jako to děláš Ty.

                     Také samozřejmě vím, že často hovoříš o své omylnosti. V této diskusi jsi ale opakovaně a poněkud z patra odmítl přihlédnout k hlasu určitých odborníků z řad novějších letničních a evangelikálních autorů. Namísto toho vidím, že se opakovaně přidržuješ starších dispenzacionalistů. Překvapilo mě to a poukázal jsem na to jako na paradox, nic víc. Je na Tobě, z čeho vycházíš, ale sám považ, co je výhodné, kudy vede cesta vpřed a kudy naopak vzad.

                     Nepochybuji o Tvé osobní pokoře. Tu vůbec nehodlám posuzovat. Co zpochybňuji, je Tvá teologická metoda. Ptáš se:

                     „Kdy mám větší pravděpodobnost zkreslení? Když se budu nejprve měřit s inspirovaným textem nebo s druhotným výkladem?“

                     Jistě máš pocit, že jde o rétorickou otázku s jasným výsledkem, ale je špatně položena. Ty se při četbě inspirovaného textu neřídíš inspirovaným textem, ale svým výkladem toho textu. A Tvůj výklad není v principu kvalitnější, než výklad komunity vykladačů. Pokud se budeš řídit jen svým výkladem, začneš svůj vlastní výklad pokládat za „inspirovaný text“. To jsem myslel, když jsem psal o Tvém „privátním, exkluzivním zjevení z podkroví“. Ten Tvůj pomyslný „muž s Biblí“, o němž výše hovoříš, je především mužem, který toho hodně ví ještě před tím, než se do té Bible podívá. Hrozí mu, že bude pomocí své Bible tak urputně bojovat za Bibli samotnou, že jediné, co obhájí, bude jeho vlastní výklad. A jaký je pak rozdíl mezi mužem s Biblí a výtečníkem, který v Bibli dohledává důkazní texty ke svému prapodivnému zjevení? Oba Bibli použili jen jako nástroj sebepotvrzení.

                     Když Ti teď řeknu, že půjdeme do Písma, a to do Ga 3,16; 1Kor 10,11 a 2Kor 1,20, nepřistoupíš k tomu jako deska nepopsaná a nepřijmeš jednoduchý význam těch veršů, ale budeš mít nutkání polemizovat s tím, co budeš vnímat jako mé předporozumění. Jsou to verše, které v jednoduchém významu představují pro křesťanský sionismus problém. Svým podezřením prokážeš své vlastní předporozumění. Když se jako „muž s Biblí“ pouštíš do zápasu se „systémem“, předpokládáš, že systém je se svou doktrínou na omylu a jdeš „do Písma“ s jasným cílem vyvrátit blud. To je však vrchol předpojatosti a pravý opak toho čistého „nejprve na kolena a do Božího Slova“. To Boží slovo nemá Tvé předporozumění podpořit, má ho proměnit. Luther a Kalvín nechtěli Písmo jako zásobárnu veršíků, ale jako nepřítele, který člověka vykolejí. Podle Luthera je Bible adversarius noster – náš nepřítel.

                     Problém předporozumění je velmi hluboký a je potřeba ho akceptovat v plné šíři. Proto je potřeba, aby jednotlivec (muž s Biblí) hledal hermeneutická východiska v širším kontextu života víry. O tom je ta slavná wesleyánská čtyřstranka (Písmo + zkušenost + rozum + tradice), která je v novější letniční teologii známá jako trojstranka Duch – Písmo – komunita. Tvá osobní zkušenost pneumatického čtení musí být v dialogu s Písmem a Duchem naplněnou komunitou. Žádný výklad nesmí vzniknout ve vakuu individuální mysli, ale v kontextu komunity, jak to vidíme i v Novém zákoně.

                     Plně vnímám potřebu mít otevřené dveře pro kritiku komunity. Ale cestou k sociokritické hermeneutice není cesta solitéra s Biblí, pokud z něj nechceme mít příštího gurua s fanklubem nezávislých následovníků. Na začátku Svědků Jehovových byl také „muž s Biblí proti systému“. Thiselton (doporučuji od něj nejvíc toto a pak toto) vidí cestu v zakotvení definitivního významu na horizontu naděje. Duch Ti v inspirovaném Písmu poodkrývá význam, který je definitivní ne teď a ne u Tebe, ale na horizontu Božího definitivního výroku. Právě to je důvod, proč v hermeneutice nestačí jít „na kolena a do inspirovaného Božího Slova“, jakkoli zbožně to zní a proč musí nastat dialog s širokým spektrem hlasů. Proto nemůžeš říci, že se ani nepotřebuješ starat, co o tom míní odborníci, co lze zjistit z historie a jaké jsou jejich další argumenty. Bible je inspirované Boží slovo, ale její význam je v Boží ruce. Já ten definitivní význam nevlastním ani kdybych se stokrát zaříkal „pouze Písmem“. Proto to nejsem jen já a Bible, jsem to já v komunitě vykladačů mířících k horizontu naděje.

                     Abych to shrnul, debata se stočila k otázce teologické metody. Vykladač se zásadou sola scriptura udělá dobře, když svůj výklad zasadí do kontextu tradice, společenství vykladačů a racionality, která počítá s falibilismem (omylností), ale má zároveň naději na definitivní Boží závěr všeho vykládání v budoucnu.

                     Nebylo by to nakonec dobré i pro tuto diskusi? Jak vidíš, i z pohledu nesionismu má přístup „nejprve do Písma“ navrch. Stačí jít do Písma a vzít Nový zákon vážně.

                   • Zdar!

                     Ti lidé, co jsem zmínil, delší dobu sledují naši diskusi (vím celkem o čtyřech). Nevím, zda jsou nezávislými. Spíše ne, protože mne znají a dokáží posoudit, zda to, co jsi psal, je pravda nebo ne. Vícekrát jsem některé povzbuzoval, aby se zapojili. Některým to ale spíše připadá jako intelektuálské cvičení.

                     Přesto si dovolím ještě zareagovat. S tím, co píšeš, mohu ve většině souhlasit (tedy krom toho, že se snažíš mi porozumět lépe než já sám sobě). Já zde vidím zejména přehození priorit na Písmo a teprve pak to ostatní. Pokusím se to vysvětlit. I když už v podstatě píšeme dokola to samé.

                     Sola scriptura podle mne neznamená, že čtenář ignoruje historii nebo teology, nebo si není vědom své předpojatosti, ale že Písmo je jediným normativním měřítkem, podle kterého musí být všechny ostatní hlasy – včetně tradice, komunity a zkušenosti – posuzovány. Pokud by byla autorita Písma (případně i jeho výklad) nutně podmíněna souhlasem nebo konsensem komunity nebo tradice, stala by se ona sama nejvyšší autoritou.

                     Představa, že člověk čte text skrze svůj výklad, je logický. Právě uznání vlastní omylnosti (falibilismu) vede k tomu, že se jednotlivec upíná k objektivnímu textu jako k jedinému pevnému bodu, který může jeho předporozumění korigovat.

                     Komunita může být stejně tak zdrojem kolektivního omylu (jak se stalo římskokatolické církvi) jako jednotlivec. Reformace často stála právě na tom, že „jednotlivec s Biblí v ruce“ zpochybnil „duchem naplněnou komunitu“, která se od textu vzdálila (viz bibličtí proroci nebo reformátoři). Ostatně, i ti staří letniční odmítli konsensus svých církví a raději se nechali vyloučit, často na základě posudků moderních a studovaných teologických autorit. Šlo zprvu o jednotlivce.

                     Předporozumění přece není nepřekonatelnou hradbou, pokud věříme v neomylnost a srozumitelnost Písma. Duch svatý skrze text Bible promlouvá k svědomí jednotlivce přímo. Navíc pouze text Písma má zaslíbení, že bude osvěcován Duchem. Pokud bych přehodil prioritu, pak se i víra sama stane závislou na aktuálním a v historii proměnném teologickém konsenzu spíše, než na neměnném Božím zjevením v Písmu.

                     Namísto studia Písma bychom tak mohli udělat to, s čím přišli někteří liberální teologové, kteří začali spíše zkoumat nitro člověka s tím, že člověk Písmu vlastně ani sám porozumět nemůže.

                   • Myslím, že už bychom se točili jen v kruhu. Existuje někde časový itinerář symposia 2026?

                   • Spíše v (hermeneutické) spirále :-) Čtyři čtenáři! Přisedly si manželky?

                     To co píšeš, je excelentní etuda fundamentalistické hermeneutiky. Základní teze o důrazu na Písmo jsou správné, ale vždy jim chybí druhá strana.

                     (1) Princip sola scriptura je důležitý kontrolní bod, aby si církev nepřivlastnila Kristovu autoritu. Sám tento princip, stejně jako kánon Bible, je produktem Duchem vedené diskuse v rámci komunity církve. Písmo je etalon a církev je kontext, který mu dává význam. Stejný Duch, který inspiroval Jeremjáše, stejně inspiruje i dnes a stejná autorita církve v Duchu, která ustálila novozákonní kánon, působí i dnes.

                     (2) Uznání vlastní omylnosti může vést vykladače k tomu, aby hledal pevný bod, ale v Písmu ho nenajde, protože vykladač sám nebude nikdy schopen své předporozumění korigovat. To, co nalezne, bude jeho soukromá představa Božího slova a nikoli sdílené Boží slovo zasazené do referenčního rámce sdílené paměti církve. Z ponětí o vlastní omylnosti navíc nelze vyjmout doktrínu sola scriptura. V základu poznávání musí být ponětí o komunikovatelné a komunální realitě zkušenosti. To základní křesťanské vyznání Ježíš je Kristus nevychází z Bible, protože platilo ještě než byl NZ vůbec napsán. Ono vstupuje do kontextu Bible jako moje vlastní zkušenost, kterou mi církev postavená na apoštolech a prorocích komunikuje.

                     (3) Ano, komunita je omylná stejně jako jednotlivec. Proto můžeme nesouhlasit s Lutherem stejně jako s ŘKC. Souhlasím, že byli i kladní hrdinové, kteří se postavili většině. Ale Písmo, jakkoli je nadřazeno církvi, je platnou měnou právě uvnitř církve v kontextu její tradice a veřejných kritérií. Ti menšinoví hrdinové kárali většinu, protože se odchýlila od původní tradice, kterou bylo potřeba obnovit. Staří letniční si uvědomovali potřebu komunity a úcty k tradici. Proto také brzy zakládali denominace a proto se AoG vymanila z učení jednosti. Učení o Boží jednosti bylo produktem individuálního čtení pouze samotného Písma na kolenou jako nejvyšší autority. Jeho protagonisté argumentovali proti církevní tradici pouze Písmem. AoG si uvědomila důležitost tradice.

                     (4) Předporozumění je pro jednotlivce vždy zcela nepřekonatelnou hradbou. Je to vrozený stav, protože nikdo nemá přístup k hledisku vně časoprostoru. Duch ten přístup má a proto on je prioritou v hledání významu. Duch ale působí ve společenství, v kontextu mnoha hlasů. To je ostatně smyslem těch zaslíbení, na která asi narážíš (J 16,13; 2Kor 3,18). Jsou to zaslíbení daná komunitě. Nemyslím si, že lze postavit proti sobě „proměnný teologický konsenzus“ a „neměnné Boží zjevení“. To první spěje k tomu druhému, to druhé si nikdo nemůže přivlastnit. Žádný vykladač nemá přístup k neměnnému Božímu zjevení vně proměnného teologického konsenzu.

                     Jsou to takové noticky, ale pro hermeneutiku podstatné.

                   • Zda to sledují i jejich manželky, nevím, řekl bych, že ne. Ta moje pouze na požádání. Zaujaly mne však Tvé čtyři teze:

                     • Stejný Duch, který inspiroval Jeremjáše, stejně inspiruje i dnes.
                     • To, co nalezne, bude jeho (čtenářova) soukromá představa Božího slova.
                     • Ti menšinoví hrdinové kárali většinu, protože se odchýlila od původní tradice.
                     • Předporozumění je pro jednotlivce vždy zcela nepřekonatelnou hradbou.

                     Jinak řečeno, dnes máme k dispozici biblickou inspiraci jako Jeremjáš, ale porozumět Písmu přesto sami nemůžme. Kritizovat můžeme maximálně odklon od tradice. Myslím, že se ocitáš mimo reformaci a spíše bych si tipnul, že může jít o jiné pochopení Písma samotného.

                     V tom případě ale buď praktický. Jsi v komunitě i v církvi, která zastává křesťanský sionismus. V Bibli jsi schopen vidět jen své předporozumění, nic víc. Ve svém poznání nicméně vycházíš z izolovaných hlasů, jako je Sam Brel. Tomu zřejmě, na rozdíl od Písma, porozumět schopen jsi. Jenže ani on přeci nemůže porozumět Písmu v rozporu se svojí tradicí. Mohl by maximálně kritizovat církev za odklon od svoji sionistické tradice (podle mých informací je z AoG), a to on přeci nedělá. Takže mi z toho vychází, že nejsi schopen odmítnout křesťanský sionismus na základě Písma, protože je v souladu s tradicí tvé komunity.

                   • Takto spíše ne. Bohužel jsi to smíchal v nepřehledné karikatuře.

                     „Jinak řečeno, dnes máme k dispozici biblickou inspiraci jako Jeremjáš, ale porozumět Písmu přesto sami nemůžme.“ Nemůžeme mu porozumět mimo jeho vlastní domácí půdu, která je v tradici církve spíše než v pokojíku muže s Biblí.

                     „Kritizovat můžeme maximálně odklon od tradice.“ Co jiného bys chtěl kritizovat, než „jiné evangelium“? Původní evangelium?

                     „Myslím, že se ocitáš mimo reformaci a spíše bych si tipnul, že může jít o jiné pochopení Písma samotného.“ Nepochybně. Jsem členem letničního hnutí, které na reformaci navazuje, ale jen nepřímo. Není to totéž. Mé pochopení Písma je beze sporu jiné, než u fundamentalistů, kteří řeknou A, ale nedomyslí B.

                     „Jsi v komunitě i v církvi, která zastává křesťanský sionismus.“ Ne. Členství ve sboru není to, co myslím komunitou vykladačů.

                     „V Bibli jsi schopen vidět jen své předporozumění, nic víc.“ Ne. Ve chvíli, kdy přihlédnu k porozumění někoho jiného, tvoří se komunita vykladačů. Není to tak, že bych sám na pustém ostrově nemohl čerpat z Bible, ale nemohl bych tam činit zásadní teologická rozhodnutí pro církev. Je to komunita vykladačů, která přistupuje k pravdě jako k intersubjektivní realitě z budoucnosti spíše než objektivní kotvě, o kterou pomyslný solitér s Biblí opírá svůj privátní výklad. Sam Brelo je můj profesor ze CTS a byl určitě jedním z těch, kdo mě v tomto bodě povzbudili, ale není jediným vlivem.

                     „Takže mi z toho vychází, že nejsi schopen odmítnout křesťanský sionismus na základě Písma, protože je v souladu s tradicí tvé komunity.“ Naprosto ne. Komunita je kontextem toho co Wittgenstein nazýval jazykovou hrou. Hra je to, co dává výroku kontext. Výrok Písma proto nemůže být pravdivý mimo kontext církve, ale kontext není původní výrok. Mohu vstupovat do diskuse v rámci církve se svým výkladem. Nemohu si myslet, že právě můj výklad bude v té diskusi tečkou.

                     Církev potřebuje vědomí vlastní dějinné podmíněnosti a potřeby proměny. Musí být neustále reformovaná, sebekritická, vyvíjející se. Proto je možné sionismus přijímat nebo odmítat ve vnitřní diskusi v rámci komunity. Muž s Biblí, který na to definitivně přijde, protože přeci má inspirovanou Bibli a Ducha svatého, by si měl uvědomit, že Duch svatý mluví i k ostatním.

                     Takže sociokritický přístup k církvi je důležitý, protože koriguje a proměňuje církev, ale ke kritice musí docházet v rámci církve. Privátnost výkladu osamoceného muže s Biblí není z tohoto hlediska vůbec možná. Je to jako s tím člověkem, z nějž si dělal legraci Wittgenstein, který přesně věděl, jak je vysoký. Přesně takhle! A ruku si dával na temeno. Z pohledu komunity to nedává smysl, on má ale přeci pravdu! Aby takto muž s Biblí nedopadl, musí se pustit do soudobého a dostatečně širokého dialogu s komunitou vykladačů a hledat pro církev nová vyjádření pravdy na její omylné cestě k ní.

                     Tím se točíme kolem předporozumění a teorie pravdy jako prvních dvou důvodů, proč zohlednit teologickou diskusi spíše než ji ignorovat. Dalším důvodem je podmíněnost samotného Písma, které bylo dáno do určitého kontextu v jazyce, kultuře a mentalitě dané doby. Aby bylo inspirované Písmo činné a mocné v životě čtenáře spíše než zločinné a bezmocné, musí vykladač rekonstruovat původní podmínky jeho inspirace a přijetí původními posluchači. To není možné bez přihlédnutí k historii a dalším oborům.

                   • Myslím, že se mi snažíš dokázat něco, čemu věřím také. Jen vidím jinak prioritu. A to: 1. Pohled do Písma, 2. korekce komunity.

                     Pokud je to naopak, pak je lépe se s komunitou mýlit, než mít sém proti komunitě pravdu.

                   • Pokud se vykladač podřídí Duchu svatému působícímu skrze Písmo, tradici a přirozený rozum, pak opravdu může přistoupit k Písmu dříve než k tomu, co si nárokuje komunita. Pokud se nepodřídí, bude se mýlit vždy nezávisle na komunitě.

                   • Myslím, že jde ve své podstatě o legitimní výklad římskokatolické církve, ukotvený v katechismu:

                     KKC 113 2. Číst Písmo v „živé Tradici celé Církve“. Podle jednoho z církevních otců, „Písmo svaté bylo napsáno dříve v srdci Církve než v hmotných prostředcích, jimiž je vytvářeno (sacra Scriptura principalius est in corde Ecclesiae quam in materialibus instrumentis scripta)“. Vždyť Církev uchovává ve své Tradici živou paměť Božího slova a Duch svatý jí poskytuje duchovní výklad Písma („… podle duchovního smyslu, jímž Duch obdařuje Církev“).

                   • Problém ŘKC spočívá v tom, že po Tridentském koncilu zeslábla její schopnost tradici korigovat, ale jinak má v tomto pravdu. To, co cituješ, by snad jen s malou obměnou mohl napsat i Luther, který se také domníval, že Písmo je rozeznáno tradicí evangelia a zkušeností vnitřního svědectví Ducha svatého. Luther věděl, že Bible se sama neposkládala.

                     Já bych ale nečerpal z katechismu ŘKC a asi ani od Luthera. Počátky letniční úcty k tradici (komunitě v historii) a komunitě (zpřítomnění tradice) vidím u Richarda Hookera v jeho hledání střední cesty (via media) mezi protestantským fundamentalismem a papeženstvím. Obojí podle něj „napáchalo hodně škod“. (O tom on něco na konci 16. stol. v Anglii věděl.) Hooker dospěl k názoru, že je potřeba Písmo vést po kolejích tradice a ve světle rozumu. Tak vznikl anglikanismus a Wesley k němu pak už jen přidal důraz na živou víru jako empirickou zkušenost.

                   • Já myslím, že buď je tradice Písmu podřízena nebo není. Pokud tradice = Písmo, pak zde máme buď neomylnou tradici nebo omylné Písmo.

                     Pokud ale moderní letniční zavrhli „Sola Scriptura“, o jakou tradici by se tedy mohli opřít v jejich exkluzivní nauce „druhé zkušenosti verifikované jazyky“?

                   • K tomu černobílému buď-anebo doporučuji uvážit i roli času a proměny.

                     Tradice je podřízena Písmu, které ji může korigovat. Jak ji bude korigovat? Správným výkladem. Jak správný výklad posoudit? Přihlédnutím k výkladové tradici, rozumu a zkušenosti.

                     V jistém smyslu platí, že tradice = Písmo, protože Písmo se traduje jako text a jako kánon. Proces kanonizace vedl Duch a Duch také působí jako epistemický činitel v rámci dalšího tradování. Duch s tradováním nepřestal, jinak by na zemi nebyl žádný křesťan.

                     Moderní letniční nezavrhli sola scriptura. Je velkou otázkou, zda doktrína o následné zkušenosti vznikla spontánně v rámci komunity nebo na základě aplikace Písma. Co se to v té Topece vlastně stalo? Bylo to jedno s druhým. Ano, studovali Písmo, ale také měli poněkud předpojaté zadání. Komunita si „vymodlila“ určitou aplikaci Písma. Potom to opírali o zkušenost první církve.

                     Sola scriptura není nuda scriptura. I sola scriptura předpokládá nějaký hermeneutický rámec, měřítka správnosti výkladu, uchopení role rozumu a Ducha svatého. Není to bílý šek na předčasné uzavření dialogu s komunitou vykladačů.

                   • No, nevím. Tradiční letniční hermeneutikou je tvrzení, že:

                     „Východiskem pro správné pochopení nauky o Písmu je Bible sama, která opakovaně a mocně svědčí o své vlastní povaze. Jasně si nárokuje božskou autoritu a plnou inspiraci… Potvrzujeme, že Bůh pro všechny časy poskytl inspirovaný, bezchybný a autoritativní záznam svého zjevení v Bibli, našem Svatém písmu. Zastáváme názor, že Písmo je Božím dostatečným a autoritativním odhalením pro spasení všech lidí, a proto je autoritativní pro víru, učení a praxi. https://www.apologet.cz/?…

                     To je klasické reformační „Sola Scriptura“ i když Tys to výše nazval „fundamentalismem“. To je ovšem „tradiční“ letniční chápáni, nikoliv prohlášení izolovaných profesorů.

                   • Jistě, letniční jsou silně zatíženi fundamentalismem. Nejrozšířenější studijní biblí rané AoG byla Scofield Reference Bible. Proto dnes vůbec vedeme debaty o sionismu, jinak bychom je nevedli. Zde si výkladová komunita z AoG schválila jako součást své tradice principy umírněně konzervativního pohledu na Písmo. Podobně jako princip sola scriptura je i toto výrazem tradice, která sama je podřízena Písmu. V tomto duchu bych se autorit z AoG zeptal, zda do veškeré pravdy uvádí Bible anebo Duch svatý, resp. co o tom říká Bible :-) Na druhou stranu bych je pochválil, že pokud jde o otázky vědy a historie, dává tento position paper naprostou svobodu a předpokládá proměňující moc Ducha svatého při výkladu. To oceňuji.

                     Zde jsme však hovořili ne o letničním fundamentalismu, ale o letniční doktríně o mluvení v jazycích jako následné zkušenosti. Ta má kořeny v mentalitě wesleyánského hnutí svatosti v 19. stol. a poprvé jasně vykrystalizovala v roce 1900 v Topece. Bylo to v kontextu určité souhry studia Písma a vlivu zkušenosti dané komunity.

                     Problém jednostranného důrazu na sola scriptura spočívá v tom, že v tom úsilí o čistotu biblického učení spadne do labyrintu sebepotvrzení. Na základě tohoto principu, který jeho hlasití zastánci chápou spíše jako nuda scriptura (nahé Písmo v rukách vykladače) bych dokázal obhájit úplně cokoli. Muž s Biblí v ní najde munici pro otrokářství, rasismus, útisk žen, britský israelismus nebo jeho varianty, násilí, nacionalismus a všechno to další, co v ní není. Hereze se velmi rády schovávají za Písmo, je to pohodlné. Sola scriptura je tedy důležitá protiváha církevnímu mocnářství, ale sama k němu může přispět. Sám tento princip se může stát spíše tautologií potvrzující nějaký systém spíše než jeho kritikou.

                   • Pokud se církev bude upínat k Písmu jako k nezávislému etalonu, vždy se může reformovat. Pokud ale bude mít jako nejvyšší autoritu svůj vlastní výklad, korekce již nebude možná. Je to jako kdybych chtěl váhy kalibrovat na to, co zváží, nikoliv podle etalonu.

                     Pokud ale považuješ tento přístup jako fundamentalimsus, pak ten Tvůj je v podstatě liberální teologií, neomezující Boží zjevení na text Bible, ale která vnímá jako proces, který probíhá i skrze lidskou zkušenost, rozum a kulturu. Měl by sis to přiznat.

                   • Zní to hezky, ale v této jednoduché podobě to obnáší řadu problémů. Jak víme, že je Písmo etalon? Odkud se vzalo? A jak církev zjistí, na který výklad se upnout?

                     Fundamentalismus, jak ho vidím, spočívá hlavně v mentalitě spíše než v sadě doktrín. My se tím nebudeme vůbec zabývat, protože to zpochybňuje Písmo! (Říkáme, když něco zpochybní ten náš výklad Písma.) Jedna věc je doktrína o Písmu, druhá věc je teologická hermeneutika a fundamentalismus má spíše správně to první a spíše špatně to druhé.

                     Jo, liberální teologie. Strašlivá věc. Vzpomínám, jak Stašek proti liberální teologii velice brojil, když mu někdo zpochybnil doslovnickou aplikaci Efeským 4,11. Vždyť Bible přeci jasně říká… (to, co chci, aby ostatní dělali)! Jenže co to vlastně liberální teologie je, to už málokdo ví. V jádru je to hlavně hnutí přelomu 19. a 20. stol., které zredukovalo evangelium na etické učení. Problém tohoto přístupu spočívá v tom, že přizpůsobuje Bibli moderní době místo aby ji nechala tu dobu oslovit. Barth, Bultmann a další liberalismus odmítli a ten od té doby spíš prochází revizí. Když už, asi bych měl blízko k postliberalismu George Lindbecka, k tomu jeho kulturně-jazykovému přístupu. Ale to je zas na dlouhé povídání a přemýšlení. Pokud jde o Schleiermachera, jeho přínos pro hermeneutiku je v podstatě ústavní, i když v teologii se mohl mýlit. Evangelikálové podle mě často ani neví, že používají jeho pojmy a myšlenky.

                     Takže jen krátce: Ne, liberální teologie je něco úplně jiného. A Bible opravdu je, jak píšeš, „proces, který probíhá i skrze lidskou zkušenost“, protože to sama říká (2Tm 3,16n).

                   • Jen jsem zvolil obecnou definici. Liberální teologové obvykle ostatní definují, ale sami se definici brání (definuj nebo budeš definován).

                     Základními znaky liberalismu je původ v osvícenství a kladný vztah k němu, odmítání Sola Scriptura, důraz na etiku, předpoklad zjevení i mimo Písmo a aplikace vědeckého poznání v hermeneutice ad. https://en.wikipedia.org/…Christianity

                     Když jsi mi tak dobře vysvětlil, čemu věřím já, čím jsem ovlivněn a co zastávám, aniž bych to tak sám viděl, měl bys unést, když i Ty jsi definován. Pokud se ale od liberální teologie distancuješ, respektuji to, protože sám nejlépe víš, čemu věříš.

                   • Liberální teologie je určité specifické hnutí v teologii. Není pravda, že křesťanský modernimus je vždy liberální teologií. Evangelikalismus je modernistický na celé čáře a plnými doušky pije z kalicha osvícenství. To jsou takové velmi úvodní a zavádějící teze toho článku na Wiki, kterou pak zbytek toho článku upřesňuje.

                     Já jsem Tě pouze konfrontoval s Tvými vlastními slovy. Cituji Tvá vlastní vyjádření o teologické metodě muže s Biblí, který nepotřebuje přihlížet k hlasům výkladové komunity, protože si s tím poradí sám. Ano, teď to nadsazuji, ale přesně v tomto smyslu jsi to napsal. Pokud se Ti to nelíbí, můžeš svá vyjádření upřesnit. Ty mi však na oplátku chceš připnout nějakou nálepku, o které víš, že má ve Tvých kruzích negativní podtext. Domnívám se, že jde o Tvé nesprávné porozumění této nálepce.

                     • Kladný vztah k osvícenství máš v této debatě spíše Ty jako kritik tradice. Individualismus, racionalismus a anti-tradicionalismus jsou odkazy osvícenství. „Myslím, tedy jsem“, říká Descartes. „Mám Písmo, tedy pravdu“, říká muž s Biblí.
                     • Sola scriptura přijímám, odmítám princip nuda scriptura.
                     • Důraz na etiku je důležitý. O tom bys měl něco vědět sám.
                     • Předpoklad zjevení i mimo Písmo přijímám v souladu s učením Písma o duchovních darech.
                     • Aplikaci vědeckého poznání přijímám, protože Bůh je stvořitel.

                     Jsou to ale nesprávná kritéria pro identifikaci „liberalismu“. To bys pak za „liberální teologii“ musel pokládat existencialismus, neoortodoxii, postliberalismus, postkonzervati­vismus, apod. To si může dovolit strážce poslušných oveček, aby je postrašil, ne teolog.

                     Unesu, byť ne bez výhrad, když mi dáš nálepku „postliberální“. V čem můj postliberalismus spočívá?

                   • Já jsem pouze tvrdil, že nejprve Písmo, pak komunita.

                     Ty tvrdíš opak a Tvou komitou je však selektivní skupina teologů, se kterými souhlasíš.

                   • Tvrdím, že Písmo je inspirováno v komunitě Ducha, neseno tradicí Ducha a osvíceno rozumem Ducha.

                     (K dalšímu zamyšlení: Podle nedávné monografie od letničního teologa Poiriera se řecké theopneustos (Bohem vydechnuté) v 2Tm 3,16 má chápat jako „Boha dýchající“. Písmo je Písmem právě proto a právě tam, kde je činné a mocné, čili Boha dýchající.)

                     Myslím ale, že zde jde hlavně o teologickou metodu spíše než o samotnou doktrínu Písma. Ty chceš, pokud jsem to správně pochopil, nejprve vzít biblický text, sám se s ním poprat a pak hledat podporu u autorit. Já chci biblický text zkoumat v širokém dialogu s komunitou vykladačů.

                     Kdo má lepší vyhlídky na zdravý závěr výkladu? Ten, kdo to zkusí sám a pak jen hledá sebepotvrzení, nebo ten, kdo se poradí?

                   • Ten, kdo jako Berojští hledá nejprve v Písmu, než u člověka. Tomu nejde o sebeprosazení, ale o to najít pravdu.

                   • Ano, Berojští jsou dobrým příkladem samostatného zkoumání. Ale za prvé je jich zde celá komunita, není to jednotlivec a za druhé je zde ten směr obrácený. Od někoho nejprve přijali evangelium a potom ho šli zkoumat do Písma. Nešli nejprve do Písma, aby na to přišli sami a Pavel aby jim to už jen potvrdil. Židé v Tesalonice měli naopak jasný názor a Pavel jim ho vyvracel, což je dráždilo.

                     Podobně Pavel nepřijal evangelium z Písma, ale ze zjevení Ježíše Krista. Nevymyslel to sám, nenašel to v Písmu, nepřesvědčil ho člověk.

                     Podobně to bylo v případě Jeruzalémského koncilu, který přišel s velkým doktrinálním vývojem na základě souhry hlasu Ducha v církvi, zkušenosti a kristologického výkladu SZ.

                     To vše dosvědčuje, že zdrojem poznání v teologické metodě není osamocené já nad Písmem. Pro kontext této debaty z toho vyplývá, že účastnit se dialogu s komunitou vykladačů je lepší než se ho neúčastnit.

                   • Ano, je to tak. Když k nám někdo přináší evangelium, jdeme nejprve do Písma, zda to odpovídá psanému slovu a pak o tom diskutujeme a modlíme se (Ga 1,8–9).

                   • No právě nejdeme. Nejdřív uvěříme a potom, pokud umíme číst a máme Písmo po ruce, což po většinu historie neplatilo, zkoumáme. Berojští si nejspíš dělali jasno v tom, zda platí Pavlův kristologický výklad SZ nebo zda se přidržet jiných tradic.

                     V Galatským 1,8 ani nikde jinde Pavel přeci neapeluje na studium Písma, jakkoli ho určitě pokládal za důležité (2Tm 3,14n), ale na ústní tradici, kterou jako apoštol předává. Musel tušit, že „jiné evangelium“ je teoreticky možné. Je to prostě jiný přístup k Písmu, které znal. (Dnes ten přístup známe jako Talmud a nic moc hezkého se tam o Kristu nepíše.) Jiný výklad. On ale apeloval hlavně na to, že Kristus byl Galaťanům zvěstován, resp. tradován (Ga 3,1) a že toto zvěstování bylo provázeno zkušeností s Duchem (v. 2).

                     Z toho vyplývá, že evangelium je předáváno nejen nahým Písmem, ale Písmem v kontextu zkušenosti a tradice.

2. Reakce na:
   Ježíš, potomek Abrahamův a král obnoveného Izraele

   • Žádný z uvedených argumentů nehájí křesťanský sionismus.
   • „Někteří jsou ale dodnes přesvědčeni, že Ježíš svým prvním příchodem naplnil vše, co o něm Zákon a proroci prorokovali. Tak tomu ovšem není.“ To jsem zvědav, kdo je o něčem takovém přesvědčen? Napadá mě nějaký zastánce uvědomělé eschatologie jako C. H. Dodd, ale to je úplně jiný teologický salonek.
   • Schází mi zde novozákonní perspektiva u zmíněných SZ proroctví. Např. Izajáš 43,19 → 2. Korintským 5,17. SZ proroctví může mít rozšířený význam, ale ne mimo Krista a vždy tam vidíme universalizující tendenci. Hezky je to vidět právě na Zacharjáši 12,10. To je verš citovaný u Jana 19,37 a ve Zjevení 1,7. Zjevení 1,7 obsahuje dvě citace ze Zacharjáše:
     • První citace je ze Za 12,10: „Pohledí na mě, na toho, kterého probodli“. (Otázka pro doslovné vykladače: Kdo to doslova Krista probodl a co to znamená pro hermeneutiku SZ proroctví?)
     • Druhá citace je ze Za 12,12: „Země bude naříkat“. Co je to za „zemi“, co bude naříkat? Původně to byla země Izrael, zde je to celá zeměkoule (Aune, Revelation 1–5 [WBC], 56). Jde o stejný mentální posun jako v Ř 4,13.
   • Divím se, jak můžeš citovat něco od Michaela Browna, který na tom videu obhajuje návrat Židů do Palestiny bez pokání? Nesedá na Tebe zlatý prach z Pensacoly?

   Odpovědět

   • Výklady, které už nepočítají s návratem země Izraeli na konci věků přeci tvrdí, že země je pro Židy nenávratně ztracena, protože ji zdědil Kristus, který vyhnal Židy (Ty to nazýváš vysláním na misii). Kristus se ale podle premilénialistů ujme království země (v čele s obnoveným Izraelem, jak chápou sionisté). To Ti přeci řekne každý amilénialista, natož préteristického střihu.

     Odpovědět

     • Ale jistěže ne. To je oblíbená karikatura k. sionistů. Všechna zaslíbení jsou v Kristu ano a amen. Až budeme bydlet s Kristem v Božím království, bude to definitivní a fyzické naplnění daného Abrahamovi. Abraham tam bude stát, bude se na to dívat a bude říkat: ano, to zaslíbení je naplněno, a to fyzicky a na mém potomstvu dle zaslíbení přesně podle Božího slova.

       Odpovědět

       • Ano, ale asi se shodneme, že tam ještě nebydlíme…

         Odpovědět

         • Je to na budoucím horizontu, který k nám proniká všude, kde se milostí Ducha projevuje Boží království. Tam, kde je ovoce Ducha a dary Ducha, dochází k zábleskům Boží vlády a tím i Božího království na zemi. Naše příbytky jsou v nebi (J 14,2).

           Odpovědět

           • Pokud správně chápu, pak zpřítomnění Božího příbytku v nebi (J 14,2) jako již tady a nyní, jsem slyšel od dvou lidí. Jeden z nich je, pokud vím, Craig Keener, a druhým je Stanislav Bubik. Ty tomu tak nevyřešíš, že ne ;-)

             Odpovědět

             • Věřím, že Boží království tu už je a ještě není. Keener o tom ale má zajímavou stať ve svém komentáři k Janovi, strany 934–939. Co si o tom myslíš?

               Odpovědět

               • Nevím, nikdy jsem tak tlustou knihu nepřečetl.

                 Odpovědět

                 • Nyní bez mé hloupé irone. Pokud myslíš komentář k Janovu evangeliu, tak to jsem nečetl. Našel jsem ale ten citát, který jsem měl na mysli:

                   „Jan zřejmě nemá v tomto kontextu na mysli Kristův druhý příchod, ale jeho návrat po vzkříšení, kdy dá učedníkům Ducha (14,16–18). Jak vzkříšení mrtvých (které Ježíš zahájil), tak udělení Ducha signalizují v židovském učení příchod nového věku království. Ve 14,6–7 Ježíš vysvětluje, kam jde a jak za ním učedníci přijdou.”

                   https://www.kctesin.cz/…e-nadeje/all

                   K originálu už není možné se nyní dostat a ani jinde se mi to nepodařilo. Pokud jsem to ale špatně pochopil, pak se omlouvám. Vyšlo mi z toho, že Keener příbytek chápe jako naplnění Duchem. Udělal jsem ale závěr z jediného citátu bez kontextu, což uznávám, není fér ani správné.

                   Odpovědět

                   • Ještě doplněk. Toto je poměrně nové vyučování. Dnes jsem ho náhodou objevil. I bři Slováci o tom aktivně diskutují a vůbec nenechají přednášejícího domluvit: https://www.youtube.com/watch?…

                     Troufnu si neskromně říci, že jsme to zde prodiskutovali podrobněji :-)

                   • Ano, Keener si spolu s mnoha jinými odborníky na Jana všímá jeho uvědomělé eschatologie. Jako literární dílo je Jan definitivní, zapouzdřený. Má svou vlastní verzi letnic, vlastní učení o Duchu svatém, vlastní verzi Ježíšova příběhu. Je v něm velmi málo eschatologických pasáží a ty, které za eschatologické pokládáme, bychom možná nečetli jako eschatologické, kdybychom nevěděli o Mk 13, Lk 21, Mt 24. Je to napětí mezi kanonickým výkladem a exegetickou studií.

                     Příbytek v J 14,2 se v tomto smyslu musí číst skrze verš 23. Dlužno podotknout, že Keener je jinak velmi umírněným zastáncem uvědomělé eschatologie u Jana na rozdíl od jiných.

                   • „Má svou vlastní verzi letnic, vlastní učení o Duchu svatém, vlastní verzi Ježíšova příběhu“.

                     Ty mne docela děsíš! Je-li to skutečně tak, jak píšeš, vychází mi z toho, že má vlastní (jiné) evangelium.

                   • Tak já nevim, pojem „janovské letnice“ je docela známý i mezi konzervativními evangelikály a jsou na to různé názory.

                     Jak jsem řekl, jde o kanonický význam versus exegetickou studii. Proč jsou janovská, pavlovská a lukášská pneumatologie tak odlišné? Měli tito autoři jiné evangelium?

                   • OK, jen bych se asi zdráhal tvrdit, že měli „vlastní“ pojetí Ježíšova příběhu. Spíše bych to nazval specifickým pohledem na Ježíšův příběh. Ale nehodlám se přít.

                   • Ano, jiný pohled, který má vlastní teologické nohy. Na pozadí janovských studií bývá často přesvědčení, že existovala jakási janovská komunita, která žila do značné míry stranou od pavlovských kruhů. Proto ten janovský „antisemitismus“, ten důraz na „sémeia“, ta velmi odlišná chronologie Ježíšova života.

                     Je to velmi zajímavé téma a přináší hodně světla na život první církve a ještě více dalších otázek.

                   • Tohle by se Ti mohlo líbit. Možná by Ti tam tiskli Tvé články :-) https://studychristianzionism.org/journal/

                   • Děkuji za zajímavý text. Zde je opravená verze s drobnými úpravami pro lepší plynulost a gramatickou správnost, přičemž respektuji vaše pokyny ohledně nezvýrazňování písma, nepřidávání nadpisů a nevytváření vlastních odstavců.

                     Zrovna jsem dočetl zajímavou rešerši z posledních let, kde se píše, že „zlá“ idea křesťanského sionismu je podporována bílými evangelikály v USA ve věku 60 a více let. Nicméně jejich děti, zřejmě vlivem západních levicových univerzit, získávají levicové přesvědčení a budou se zabývat spíše ideou rovnosti, spíše než spravedlnosti. Optikou osvobození například černochů z nadvlády bělochů a žen z nadvlády mužů pak uvidí Izraelce utlačující Palestince. Bylo to nějaké propalestinské médium, které zde vidělo naději, že idea izraelského státu skončí s tím, že USA převezme levicová generace pravicových rodičů. Nevím, zda se tímto směrem vyvíjí i nějaké aktivita. Možná snad z nějakých neziskovek a grantů.

                     Je-li tomu tak, pak předpokládám, že se za chvíli začne na západních teologických fakultách vyučovat nějaká zakuklená mutace teologie osvobození v liberálním střihu. Nevím, zda je tomu tak, ale za nás jsme měli ke svým profesorům zdravou nedůvěru a přejímali jsme od nich informace, nikoliv postoje, respektive jsme si jejich názory filtrovali. To bylo v socialismu zcela běžné.

                   • Ha, zkopíroval jsem i pokyn AI po gramatické kontrole :-)

                   • To já nevím, co a kdo vlastně vládne v USA. Je v tom chaos. Myslím, že USA Izrael nikdy nepřestanou podporovat, protože by přišly o prostředek manipulace s Blízkým východem.

                     V perspektivě nesionismu platí, že spravedlnost pro Židy není podmíněna jejich vlastnictvím nebo kontrolou celého teritoria, ale například i dodržováním práva z jejich strany. Dvojstátní řešení je proto možné. To je myslím pro většinu k. sionistů nepředstavitelné.

                   • Dvojstátí vedlo 14. května 1948 okamžitě Araby k vyhlášení války Židům. Nevidím jako moudré to opakovat.

                   • Určitě je to jen jedno z možných řešení. Jde o to, aby v konceptu spravedlnosti pro Židy a Araby nefigurovala křesťanská teologie.

                     K válce došlo po těch masakrech na Palestincích, které odstartovaly vysídlení 700 000 původních usedlíků.

                   • Ano, přesně o to jde, aby tam nebyla křesťanská teologie. Jenže pokud Izraelcům tuto zemi dal Bůh, pak tam ta teologie bude stejně, i když nevyslovena.

                     Celé mi to připomíná (alespoň v konturách) Srby a Kosovo. Tehdy tuhý stalinista Hodža, diktátor Albánie, dusil své obyvatele, ale po rozkolu Tita se Stalinem emigrovali Albánci za lepšími podmínkami do Kosova. Chorvat Tito je přijal, ale přitom neumožnil po válce návrat vyhnaným Srbům na jejich historické území a kolébku státnosti. Vysoká porodnost Albánců jim pak zajistila vytvoření většinové populace Kosova a žádali samostatnost (vytvořili teroristickou UÇK, kterou terorizovali Srby). NATO Srby v roce 1999 vybombar­dovalo, jelikož se chopili zbraní a bránili Albánským čistkám, což bylo označeno za „válečné zločiny“.

                     Zde se tehdy Rudek postavil naostro proti a zastal se Srbů. Byl jediným církevním představitelem, který to udělal. Byl podle mne nesmírně politicky prozíravým.

                     Myslím, že jednou takto podobně může dojít i k napadení a bombardování Izraele, aby se zabránilo „genocidě Palestinců“. Svět se obvykle postaví za muslimy, navíc proti Židům.

                   • Zda na tu zemi mají teologický nárok je právě předmětem dle mého názoru neúspěšného dokazování. Pokud ale někdo věří, že tu zemi dal Izraelcům Bůh a že ten nárok stále platí, proč zároveň podporuje teror, stonásobnou odplatu a vojenskou akci? Proč nespoléhat na Boha? Podle mě ten teologický nárok nemají a právě proto si musí vypomáhat silou. O tom je zčásti právě ta kniha The Shifting Romance with Israel od letničního autora Raye Gannona, jejíž zkrácenou verzi osobně editoval Stanley Horton.

                     Jistě, paralela s konfliktem v Jugoslávii je možná. Na druhou stranu když člověk poslouchá o obléhání Sarajeva neb o Srebrenici, přinejlepším se to dá uzavřít tím, že je to složité.

                     K bombardování Izraele se schválením USA nedojde, ne v této půlce století. Spíš se obávám skutečného konečného řešení palestinské otázky. Za poslední 3 roky jsme viděli, že Izrael může zabít 70 000 lidí a neutrpět žádnou diplomatickou porážku. Obávám se, že vyzkouší jít o krok dál.

                   • Ten Tvůj pohled je možná způsoben tím, že jsi pacifista. Pokud dal zemi Izraeli Bůh, jak by sis to představoval? Sestoupí andělé a budou bojovat za Izrael? Jednou tomu tak možná bude. Ale bylo to tak, když dal poprvé Bůh Izraeli Kenaan? A existovala někdy spravedlivá obranná válka, kde se národ nemusel bránit silou?

                     Nebo jinak, byla snad invaze spojenců v Normandii a následná invaze s vybombardováním Berlína genocidou Němců? V Izraeli žije, tuším, dva miliony Palestinců, kteří jsou lépe chráněni Izraelskou armádou než Palestinci ve své zemi Hamásem. Dovedeš si to představit obráceně?

                   • „Ale bylo to tak, když dal poprvé Bůh Izraeli Kenaan?“ Ano, skoro. Hospodin házel na Kenánce kamení a způsobil zastavení dne. A byla tu hlavně velmi těsná spojitost mezi posloucháním Hospodina a vojenským úspěchem. To je ostatně hlavní poselství knihy Jozue a také něco, co současnému Izraeli chybí.

                     Je pravdou, že v učení NZ nevidím z hlediska křesťanského restoracionismu ospravedlnění pro cokoli méně než pacifismus. Ospravedlnit násilí vždy vyžaduje teologickou konstrukci. Je zajímavé, že fundamentalisté usilující o co nejdoslovnější výklad Písma toto nevidí a naopak často spíše války podporují než aby jim odpírali. Ale o tom to úplně není.

                     Problém je, že jakmile se řekne, že Izrael bojuje za svůj Bohem daný mandát, znamená to tyto věci:

                     1. Násilí ze strany Izraele je vždy dobré a násilí proti Izraeli, byť v sebeobraně nebo v paritní odplatě, je vždy špatné. Z hlediska Palestinců jde přeci také o čistě obrannou partizánskou válku. Na Západním břehu žijí asi 3 miliony Palestinců, kteří tam prostě jsou. Nemají nárok na izraelské občanství a Izraelci jim pod nosem staví osady, což snižuje naději na mírové dvojstátní řešení. Co mají ti lidé dělat? Mají nárok na nějakou zemi? Ne, dle k. sionistů musí přijmout Boží verdikt o své občanské méněcennosti. Asi jako my za bolševika.
                     2. Národ Izrael jede v Boží ekonomii ve vlastním plánu. Plán pro církev se ho netýká. Po církvi Bůh chce víru, lásku, odpuštění, ovoce Ducha, mysl Kristovu, péči o slabší. Po Izraeli chce Bůh armádu, zabírání území silou a podobně jako v SZ schvaluje vytlačování Palestinců. Dvojí ekonomie je vlastností dispenzacionalismu a ten, to musím uznat, má toto promyšlené dobře. Ryrie a Walvoord to měli zmáknuté. U smluvního sionismu ale toto není snadné zodpovědět. Je totiž extrémně přitažené za vlasy říkat „věřícím křesťanům Bůh zapovídá odplácet a přikazuje milovat, ale nevěřícím Izraelcům tentýž Bůh přikazuje zabírat cizí území násilím“. Tak to může být jen v dvojplánovém schematu. Ano, můžeme říkat, že oni se „jen brání“ a jistě to tak velmi často je, ale často to tak není. K. sionista musí říkat, že Bůh v tom komplikovaném konfliktu straní vždy Židům a nikdy Palestincům, protože probíhá cosi jako Jozuova „operace cherem“ – přejít Jordán, zabrat zemi, vyhladit Kenánce a sloužit Hospodinu. Starý zákon ožívá.

                     Palestinci se mají v Izraeli dobře. Ano, to je skvělé. Často spíš ti, co mají to štěstí a mají izraelské občanství. Ti, co žijí na okupovaném území, jsou diskriminovaní. V samotné izraelské a palestinské společnosti je to názorové spektrum velmi široké. Je mnoho židovských intelektuálů, kteří tu Netanjahuovu čvargu pokládají za špatnou. Některé ty zlé „liberální neziskovky“ mapující násilí na Palestincích jsou financovány samotnými Izraelci. Válku v Gaze velká část Izraelské veřejnosti nechtěla. Chtěla hlavně vrátit rukojmí a můžeme se jen dohadovat, zda by se jich více nevrátilo živých, pokud by tam někdo nedělal Windischgratze. Je spousta židovských archeologů, kteří vyvrací mýtus o Kenánu jako o „zemi Izrael“, protože historicky to tak nebylo. Izrael tam vždy žil vedle někoho a musel s ním vyjít. Je spousta Palestinců, kteří jsou rukojmími Hamásu v nějakém smyslu a chtějí to úplně jinak, než jak to je. Je to složité.

                   • Ahoj Michaeli,

                     naše diskuse mne vedla k tomu, že jsem se do toho trochu více ponořil do Písma a napsal několik (možná zbytečných) článků, které asi nikoho nezaujmou. Poslední ještě dodělávám, a pak se asi zase budu věnovat něčemu jinému. Přesto si stále kladu otázku, zda se nemýlím? Pořád si své pohledy zpochybňuji. Proto jsem rád za Tvé postřehy, které mám na zřeteli. Mám ale pocit, že do značné míry šlo o již dávno bojovanou „bitvu“, kterou již podstoupili mnozí.

                     Hodně mi ale pomohlo letmé studium apoštolských otců a apologetů z 2. století. Vždycky jsem toužil přečíst si Irenania a zjistil jsem, že je online a že viděl poslední Danielův týden-let, včetně chrámu, až v budoucnu. Přečíst to celé je ale zatím nad mé síly. Mám ale stále řadu otazníků, např. ohledně Ezechielova chrámu a bitvy Góga, ale to jsem měl vždy.

                     Uvědomil jsem si, že o křesťanském sionismu vyšla i u nás řada knížek, které jsem kdysi četl. Zaujala mne znovu knížka Lance Lamberta „Bitva o Izrael“. Je to většinou dispenzaciona­lismus, ale pro mne v únosné míře a na dobré úrovni.

                     Nevím, zda víš o samizdatu Jiřího Hedánka (překladatele Bible) Poznámky ke knize Zjevení. Jeho znalost a erudice mne udivily. Vůbec to není podpora jednoho systému, ale má tam podle mne dobré poznámky k Izraeli, které jsem jinde nečetl. Doporučuji.

                   • Jo, Ireneus. Přibližně před rokem jsem na FB vedl při s dvěma letničními študáky o tom, zda otcové rané církve zastávali pretribulacio­nismus. Dopadlo to tak, že mě jeden z nich jako správce skupiny zahrnul AI karikaturami a zablokoval mě. Nicméně jeho pozice byla při určitém čtení pasáží z Proti herezím únosná a existují i jiní otcové rané církve, kteří pretribulacionismus nějak naznačují.

                     Pokud jde o sionismus, zdá se mi, že Ireneus je spíš proti.

                     Thus, then, the promise of God, which He gave to Abraham, remains steadfast.
                     […]
                     If, then, God promised him the inheritance of the land, yet he did not receive it during all the time of his sojourn there, it must be, that together with his seed, that is, those who fear God and believe in Him, he shall receive it at the resurrection of the just. For his seed is the Church, which receives the adoption to God through the Lord, as John the Baptist said: For God is able from the stones to raise up children to Abraham.
                     […]
                     Now God made promise of the earth to Abraham and his seed; yet neither Abraham nor his seed, that is, those who are justified by faith, do now receive any inheritance in it; but they shall receive it at the resurrection of the just. For God is true and faithful; and on this account He said, Blessed are the meek, for they shall inherit the earth.
                     Irenaeus, Against Heresies, kap. XXXII § 2

                     Tu knížku od Jirky Hedánka neznám a myslím, že ji ani nemám kde získat. Knihovna VOŠMT to nemá a na Trhknih to nevidím.

                   • No jasně, to říká v podstatě i Štěpán. Navíc jsem i deklaroval, že bychom těžko mohli mluvit v té době mluvit o sionismu. Odvolával jsem se na jeho chápání chrámu a posledního týdne let.

                     „Navíc [apoštol] také poukázal na to, co jsem mnoha způsoby ukázal, že jeruzalémský chrám byl postaven na příkaz pravého Boha. Neboť sám apoštol, mluvíc za sebe, jej jasně nazval chrámem Božím. Ve třetí knize jsem ukázal, že apoštolové, když mluví sami za sebe, nenazývají nikoho Bohem, kromě Toho, který je skutečně Bohem, Otcem našeho Pána, na jehož příkaz byl jeruzalémský chrám postaven k účelům, o kterých jsem se již zmínil; v němž [chrámu] bude sedět nepřítel a snažit se ukazovat se jako Kristus, jak i Pán praví: „Až však uvidíte ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, stát na svatém místě – kdo čte, rozuměj – tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, uprchnou do hor;“ A kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si co vzal ze svého domu, neboť tehdy nastane velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dodnes a nikdy nebude…

                     To mi nezní (jen) jako rok 70, kde chrám byl zničen, jelikož jinde píše:

                     A pak poukazuje na dobu, po kterou bude trvat jeho tyranie, během níž budou svatí zahnáni na útěk, ti, kteří Bohu obětují čistou oběť: A uprostřed týdne, říká, bude odstraněna oběť a úlitba a ohavnost zpustošení [bude vnesena] do chrámu; až do konce času bude zpustošení dokonáno. Tři roky a šest měsíců tvoří půl týdne…

                     Poznámky Hedánka najdeš na portále CB pod děsně komplikovanou adresou, ale stačí zadat do Google „Jiří hedánek „výklad knihy Zjevení““

                     Jinak, Tebe blokují vlastní studenti nebo to bylo někde v USA? Docela by mne zajímal nějaký pretribulační citát. Zde jsem nacházel post-trib. Tvrdí se, že je to v Hermově Pastýři a v Didache, ale četl jsem to několikrát a nic takého jsem tam neobjevil. Pak ještě citují pseudo_Efréma, ale originál jsem neobjevil.

                     Jinak, já jsem všema deseti pro pre-trib.Rád bych se evakuoval do lepšího. Okamžitě!

                   • Jinak jsem chtěl ještě dodat, že si uvědomuji slabiny toho, čemu věřím. Jestli bych opravdu v životě něco nechtěl, pak abych šířil učení, která by ostatní sváděla. Při čtení Daniele jsem objevil to, že i druhý exodus nebyl jen z Babylónu, ale i z ostatních zemí. To je argument proti mně:

                     Daniel 9,7:  Na tvé straně, Panovníku, je spravedlnost, na nás je zjevná hanba až do tohoto dne; je na každém judském muži, na obyvatelích Jeruzaléma, na celém Izraeli, na blízkých i dalekých, ve všech zemích, do nichž jsi je rozehnal pro jejich zpronevěru, které se vůči tobě dopustili.

                     A ještě k tomu Irenaeovi: nepodařilo se mi úplně dohledat, co mínil chrámem, kam vstoupí Antikrist. Číst celé dílo není v mých silách. Je ale docela dobře možné, že sice futurizoval Danielův „týden-let“ (to je pro mne nejpodstatnější), ale že ho vztáhl na církev. Hippolytus pak mluvil přímo o kamenném chrámu. Problém je v tom, že je to anglický překlad a popisuje se vedle sebe to, co děla Spasitel, a poté Antikrist. V dalších větách pak namísto „Antikrist“ je jenom „he“, což by mohlo znamenat jen zástupné zájmeno pro „Spasitel“ (zdvojený podmět). Ale pak by to porušilo strukturu paralelního antitetismu. Zato by to ospravedlňovalo jeho premilénialismus Izraelského království, kdy v miléniu Mesiáš postaví chrám. Je to zde (verš 6): https://www.earlychristianwritings.com/…-christ.html

                     Uvědomuji si snahu vyfutrovat svůj systém citací řeckých otců. Dělají to tak všichni, a pak jen opakují to, co někdo našel. Jenže při bližším zkoumání se ukáže, že to není tak zřejmé. Nerad bych dělal to samé.

                     Kdybys ještě někdy napsal něco (nejen v komentářích) s čím polemizuješ, dal bych si to s Tvým svolením na své stránky. Opravdu mi nejde o to prosadit svůj pohled.

                   • Ano, to je zajímavé. Ireneus asi vykládal ty téhodny doslovně a futuristicky. Myslím, že i u toho Hypolita vidíme zmínku o kamenném chrámu, který někdo postaví. Cyril Jeruzalémský k 2Te 2,3n tomu píše:

                     What temple then? He means, the Temple of the Jews which has been destroyed. For God forbid that it should be the one in which we are! Why say we this? That we may not be supposed to favour ourselves. For if he comes to the Jews as Christ, and desires to be worshipped by the Jews, he will make great account of the Temple, that he may more completely beguile them; making it supposed that he is the man of the race of David, who shall build up the Temple which was erected by Solomon.
                     Catechetical Lectures 15.15

                     Dle něj má tedy zřejmě Antikrist přijít, prohlásit se za Mesiáše, zbudovat chrám. Myslím, že pozdější církevní otcové pokládají „chrám“ za církev. V takovém případě by žádný fyzický chrám nebyl a Antikrist by usedl v církvi jako novozákonním chrámu.

                     Na tom FB to byli nějací Američani. Nevím. Jako příklady pretrib církevních otců uváděli Cypriána, Viktorína z Ptuje a právě i Irenea, který píše:

                     And therefore, when in the end the Church shall be suddenly caught up from this, it is said, There shall be tribulation such as has not been since the beginning, neither shall be.
                     Against Heresies V.29

                     Takto izolovaně by to mohlo naznačovat pretribulacio­nismus.

                   • U těch téhodnů mne mate jedna věc. Nelze to vyčíst z nevokalizovaného textu, tedy někdy až od 5 století. Pokud to ukazuje ke Kristu (vyjití slova + 490 let), proč to někdo nespočítal předem? Rabíni v tom byli velmi zběhlí a mohli poznat v Kristu Mesiáše? První, kdo to spočetl, byl prý Julius Africanus (nikdy jsem o něm neslyšel).

                     Uvědomil jsem si, že v eschatologii nelze být dogmatický. Stále více si ponechávám otevřená vrátka, aby mohl činit korekce.

                     Ta existence chrámu mi vrtá hlavou. Jak by Antikrist mohl usednout v církvi? Snad v nevěstce. Pokud bych chtěl za každou cenu obhájit kamenný chrám, argumentoval bych: „Jaký je souzvuk Krista s Belialem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení svatyně Boží s modlami? Neboť vy jste svatyní Boha živého“.

                     Pavel psal ještě v době, kdy existoval Boží chrám, který sám navštěvoval. Tím argumentoval podle všeho i Irenaios. Je zajímavé, že Ježíš i Daniel se důsledně vyhýbají v pohledu do budoucna slovu „chrám“, ale mluví o „místu svatém“. To by podle mne mohlo naznačovat, že chrám nebude v tu dobu Bohem akceptován, ale místo ano.

                   • Thiselton k tomu dokládá, že názor na to, co to bude za obnovený chrám, nikdy nebyl jednotný. Může to být 1/ „zlý“ chrám obnovený Antikristem, aby svedl církev (a samozřejmě i Židy), 2/ duchovní chrám – církev (a tu možnost bych nepodceňoval, protože ty symbolika církve jako chrámu je v NZ silná a protože to tak zastával Jan Zlatoústý, naznačuje to Augustin, reformátoři implicitně, naznačuje to Lightfoot, …). Myslím, že to nemůže být 3/ skutečný „dobrý“ Bohem vysvěcený starozákonní chrám.

                     U těch téhodnů… proč by to nemohlo jít vyčíst nevokalizovaného textu? (Ono to podle mě nejde snadno vyčíst ani z vokalizovaného, ale zajímá mě, jak vokalizace ovlivňuje výklad.)

                   • Abych řekl pravdu, už si to moc nepamatuji. Kdysi jsem se tím zabýval. Každá ta sedmička je jinak vokalizovaná (zřejmě dle výkladu), jinak by to byly jen dvě sedmičky jako v LXX. Z té vokalizace, tuším, vyplývá týden let. Myslím, že je to uvedeno i v ekumence pod čarou. Je to zde, kapitola 3: https://www.apologet.cz/…daniel70.pdf

                     Stále více si uvědomuji, jak málo toho vím a jak nebezpečné je držet se jen výkladů a fandit své stáji. Někdy se docela bojím, až budu stát před Bohem a budu se zodpovídat, co jsem psal. Proto se v učeních snažím dávat varianty. V něčem ne, ale i tak bych byl raději mnohem více umírněným.

                     Nedávno jsem měl dlouhý rozhovor s mým bývalým pastorem M. B. Pořád je to trochu vztah otec syn, i když jsem napsal věci, která šly proti tomu, co učil. Ale vůbec to mezi námi proto nedrhne. Kéž by takový postoj byl všude.

                     Ale řekl mi jednu věc, a to, že jsem byl často kousavý a ironický. V řeči to ano, ale bránil jsem se, že jsem tak nepsal. No a nedávno jsem si přečetl něco možná 15 let starého a udeřilo mne to do očí. ne obsah, ten bych nechal, ale forma. Už bych tak snad nepsal.

                     jelikož se všichni v něčem mýlíme, zajímalo by mne, jak se Bůh jednou bude dívat na situace, kde jsme něco tvrdili, co nebyla pravda a nenaslouchali druhé straně. Asi bude posuzovat motivy, ale i tak si uvědomuji, jak je někdy třeba brzdit.

                     Tak, jako vedeme tuto debatu, jsem si nějak představovat, že by mohla být konference o eschatologii. A ono se to v něčem zvrhlo do souboje o to, kdo má pravdu. Líbil se mi Pavel Steiger, který jednoduše řekl „nevím, co to znamená“. Pro mnohé tím prohrál, ale u mne má velké plus.

                     Samozřejmě, druhým břehem je relativizace všeho.

                   • No jo, psychopat je kousavý a ironický, narcis je hrubý a netaktní, machiavelista je zbožný a slušný manipulátor. To by chtělo psychologa, aby to analyzoval.

                     Myslím, že našim kruhům chybí rozhled. Řešíme imaginární problémy pochybnými metodami bez schopnosti dosíci kvalitních závěrů, neřku-li vysvětlit, co to znamená pro víru, čili pro to hlavní, co „děláme“. Tahle naše „hnutí zdola“ jsou intelektuálně tam, kde jsou, totiž dole, protože to máme v nátuře. Takové to poťouchlé bazírování na symbolech, jimž neumíme určit význam. Mocný pokřik haleluja, troubení na šófar, ani nová příručka pro vedoucí mládeže neudělá, abychom překročili svůj stín.

                     Rodí se pravda z dialogu, nebo dialog z pravdy? To je eschatologická otázka!

                   • Dialog a pravda tvoří uzavřený kruh.

                     Ještě bych se vrátil k apoštolským a církevním otcům. Když jsem je četl, prožil jsem to, co Luther. Byl zklamán hloubkou myšlenek. Ač je tam někdy minimální rozdíl v letopočtu, tu biblickou hloubku a kvalitu jazyka to nemá. Moc nevěřím teologii od dob Origena a Augustina. Je tam pro mne mnoho filozofie a alegorie, byť Augustina respektuji. Navíc preferuji řeky před latiníky.

                     Jestli pro mne má něco váhu, pak je to Ireneus, který byl z okruhu lidí apoštola Jana. Nedovedu si představit, jak dlouho mu muselo trvat, než utřídil své zápisky a zredigoval je do knihy, ale počítám, že eschatologii musel rozumět, protože jako jediný to viděl. Proto, když Ireneus, a potažmo Hippolyt popisují kamenný chrám, má to pro mne váhu. Logicky bych spíše vsadil na církev, ale pokud to má být skutečný chrám, nutně to člověka nutí mít nějakou teologii chrámu a vypořádat se se spoustou otázek. Já se nyní také spíše kloním ke kamennému Antikristovu chrámu v Jeruzalémě, a to je pro mne i argument pro sionismus. Pochybuji, že by ho tam vystavěli Palestinci.

                     Ale překvapilo mne, že Rudek sice – podle jeho knihy – věřil v chrám v Jeruzalémě, ale chrám ve Zjevení 11 (který podle mne popisuje ten samých chrám) viděl čistě alegoricky, stejně jako obnovu chrámu v Danielovi.

                     Tenkrát chtěl, abychom mu oponovali. Tak jsem namítl, že Daniel nemluví v symbolech dravých zvířat o Anglii, USA a Rusku, ale o Babylonu, Persii a Řecku. Už nevím, jak na to reagoval. Možná byl trochu ovlivněn adventistou Jiřím Moskalou, z kterého čerpal. Adventisté tam často vidí USA a Řím. Když jsem nabídl svůj výklad (už nevím zda před, či po jeho knize), byl ochoten to rozeslat církvím mimo AC, jako varování před vstupem do EU (psal jsem to tehdy velmi laicky): https://adoc.pub/…mska-ie.html

                   • Počkat, takže historie je cyklická? Je to samsara?

                     Církevní otcové byli lidé jako my. Byly to generace, které se snažily přenášet víru do svého kontextu, vč. odlišných filosofických souřadnic. Myslím, že to není špatně. I Ježíš používal alegorií, Lukáš literárních schopností, Pavel rozpracoval evangelium jako helenizovaný farizeus.

                     Ireneus je zajímavý třeba zárodky trojiční teologie, čili to jeho pojetí „dvou Božích rukou“. Sionismus bych o něj neopíral. Spíš je praotcem teologie náhrady, jak jsem citoval výše. I samotný fakt fyzického chrámu může být argument proti sionismu. Je-li to nelegitimní chrám, pak své bohoslužebníky neposvěcuje. Je to nástroj svodu a opak pravého chrámu. Proto ho nelze spojovat s žádnou teologicky legitimní rolí nějakého etnika, jen s podvodem.

                     Ano, Daniel píše o Babylonu, Persii, Řecku, Římě a hlavně o příchodu Krista. Na tom bych to nechal.

                   • Nelegitimní chrám, který postavil židovský národ, který se nelegitimně navrátil do své nelegitimní vlasti? Tak by to viděl možná nějaký arabský časopis.

                   • Spíš to tak viděl teolog náhrady Ireneus, jehož učitel Polykarp byl žákem apoštola Jana. Chrámová opona se roztrhla (Mt 27). Ten, kdo ji roztrhl, ji už nespojí. Tak kdo ji spojí? Jedině ten, kdo se bude chtít vydávat za toho, kdo ji roztrhl.

                     Chrám potřebují dispenzacionalisté ve svém dvouplánovém pojetí. Disp. se pak musí urputně namáhat, aby se vyhnuli dvouplánové soteriologii. (Cena za literalismus je ztráta logické koherence.) NZ přeci význam chrámu ruší v Ježíšově oběti (Žd 10,10–14) a mimo Ježíše není spásy (Sk 4,12).

                     Už v dobách NZ byl chrám problematický. Rabíni si uvědomovali, že obnovu chrámu, o které čteme v Ezdráši 6, neprovázelo zjevení Boží slávy, které vidíme v Ex 40 a 1Kr 8. Bůh se tam už nenastěhoval. Příběh o dni letnic ve Skutcích 2 hraje přesně na tuto strunu, když ukazuje, že Bůh se do chrámu nastěhoval, ale naplnil nikoli svatyni, ale věřící v Ježíše na chrámovém nádvoří.

                     Pokud bude něco prezentováno jako „Boží chrám“ a ve skutečnosti to nebude Boží chrám, protože tam nebude bydlet Bůh a oltář už nebude k ničemu (Žd 10,18), co to bude?

                   • Tahle uvažuji také, ovšem chrám v Bibli popsán je. Snažil jsem se s tím vypořádat zde: https://www.apologet.cz/?…

                     Spíše by mne zajímala jiná věc. Jestliže s ním Bible počítá (nebo alespoň Irenaios to tak chápal), kdo ho měl asi postavit, když to bylo po roce 70. Uvažuji takto:

                     1. Buď zbytek zanechaných Židů.
                     2. Pohané.
                     3. Navrácený židovský národ.

                     Jak to vidíš? To není žádná léčka. Já osobně se domnívám, že chrám postaví navrácení Židé a vstoupí do něho Antikrist, ale kladu si tu samou otázku ohledně Iranaia. Ten prý v exodus věřil, ale prý až v miléniu. Neověřoval jsem to ovšem.

                   • Už bych asi nechal Irenaia jako sionistu nebo zastánce teologie náhrady. V tom citátu se zmiňuje o církvi, nikoliv o Abrahamových tělesných potomcích. Možná, kdybychom měli možnost se ho zeptat, divil by se, na co se ho to vlastně ptáme. Církev Kanaán opravdu nezdědila, to snad nikdo netvrdí.

                     Ale měl bych jiný dotaz, kde bych potřeboval nestranný náhled. Ten citát o tom vytržení znám. Uvažoval jsem nad překladem a díval se na různé možnosti a vyšel mi z toho post-tribulační postoj. Jenže se mi může stát to, co mnohým, že uvidím v textu něco, co tam vidět chci, zatímco tito autoři řešili něco úplně jiného. Ono, když se na něčem lidé neshodnou na základě Písma, těžko pak na základě jedné věty antického apologety.

                     Je to podobné, jako u pseudo-Efréma. V syrštině je údajně „únik do hrobu“ a v latině prý jen „únik“ (pokud to nekomolím).

                     Jenže neumím natolik řecky, abych posuzoval jazykové nuance (kde bych si ale snad i troufl), natož syrsky. Našel jsem však práce jazykovědců, kteří se shodují u Irenaia na post-tribulačním postoji: https://fathersonthefuture.com/…e-church.pdf

                     Máš na to svůj názor? Pokud je to tak, jak tvrdí pre-trib, bylo by fér jim to uznat.

                   • V době Irenea nejspíš stál na chrámovém vrchu chrám Jupiterův. První církev viděla Antikrista v císaři a jeho božském nároku. Možná si Ireneus představoval, že císař se povýší na Krista a bude dělat, že ten chrám v Jeruzalémě je Kristův. Ireneus by v takovém případě odpověděl, že chrám postavili či postaví pohané.

                     Osobně nevím, zda budoucí fyzický chrám vznikne. Nevidím k tomu důvod. Pokud ano, museli bychom 2. Tesalonickým a Zjevení 11 vykládat doslova, což přináší řadu problémů. Například: 1/ Kdo jsou „ti, kdo se v ní klanějí“ pokud ne křesťané? A pokud jsou to křesťané, co je to za chrám? 2/ Je-li to legitimní chrám a ne chrám šelmy, jak to sjednotit s Žd 10? (srov. Beale, The Book of Revelation)

                     Pokud jde o ten Ireneův citát, myslím, že se přesně týká diskuse o naplnění zaslíbení daných Abrahamovi. Ireneus píše :

                     • Thus, then, the promise of God, which He gave to Abraham, remains steadfast.
                     • If, then, God promised him the inheritance of the land, yet he did not receive it during all the time of his sojourn there, it must be, that together with his seed, that is, those who fear God and believe in Him, he shall receive it at the resurrection of the just.
                     • Now God made promise of the earth to Abraham and his seed; yet neither Abraham nor his seed, that is, those who are justified by faith, do now receive any inheritance in it; but they shall receive it at the resurrection of the just.

                     Rozumím, že to nezapadá do duálního chápání Abrahamovské smlouvy. Ireneus ale duální chápání neučí. Učí, že zaslíbení země dané Abrahamovi se naplňuje při vzkříšení spravedlivých. Dvakrát to tam opakuje. Pokud by si býval myslel, že zaslíbení země patří židům a zaslíbení světa církvi, naplnění tohoto zaslíbení spojuje se vzkříšením spravedlivých. Ireneus tedy sionismu klade dvě překážky:

                     1. Zaslíbení země dané Abrahamovi se naplňuje na Abrahamově semeni, jímž jsou ti, kdo jsou ospravedlneni z víry.
                     2. Zaslíbení země dané Abrahamovi se naplňuje až při vzkříšení.

                     Ať už platí u Irenea jen jedno nebo obojí, sionismus je u něj vyloučen. Pokud by například Ireneus věřil v „exodus v miléniu“, jak píšeš (zajímal by mě zdroj), činilo by to z něj restoracionistu, nikoli sionistu. Tak či onak se to jen okrajově týká diskuse o sionismu. Ať to postaví kdokoli, třeba EU jako ekumenickou iniciativu z peněz, co seberou Orbánovi, nic to neznamená pro teologický nárok současných Židů na Palestinu.

                     Ano, je dobré si Irenea ověřit v latině a hlavně i přes dochované řecké fragmenty, které jsem vloni kdesi vyštrachal. Asi to ještě někde mám. Ani já si nemyslím, že byl pretribulacionista. Myslím, že se chytají drobných nuancí a přehlíží celkové poselství. Rád bych podotkl, že Ireneus není apoštol, je jen jedním z mnoha hlasů tradice a v principu by neměl být brán jako jakýsi pravý filtr kanonického významu. Neděláme to u jiných velmi raných spisů, nesmíme to dělat ani u Irenea, byť jeho svědectví váhu má.

                   • Irenaios ohledně chrámu výslovně píše (uvedl jsem to i ve svém článku):

                     „Navíc [apoštol] také poukázal na to, co jsem mnoha způsoby ukázal, že jeruzalémský chrám byl postaven na příkaz pravého Boha. Neboť sám apoštol, mluvíc za sebe, jej jasně nazval chrámem Božím. Ve třetí knize jsem ukázal, že apoštolové, když mluví sami za sebe, nenazývají nikoho Bohem, kromě Toho, který je skutečně Bohem, Otcem našeho Pána, na jehož příkaz byl jeruzalémský chrám postaven k účelům, o kterých jsem se již zmínil; v němž [chrámu] bude sedět nepřítel a snažit se ukazovat se jako Kristus, jak i Pán praví: „Až však uvidíte ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, stát na svatém místě – kdo čte, rozuměj – tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, uprchnou do hor;“ A kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si co vzal ze svého domu, neboť tehdy nastane velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dodnes a nikdy nebude
                     (…)

                     A pak poukazuje na dobu, po kterou bude trvat jeho tyranie, během níž budou svatí zahnáni na útěk, ti, kteří Bohu obětují čistou oběť: A uprostřed týdne, říká, bude odstraněna oběť a úlitba a ohavnost zpustošení [bude vnesena] do chrámu; až do konce času bude zpustošení dokonáno. Tři roky a šest měsíců tvoří půl týdne… 

                     Je zajímavé, že Mt 24 vidí nejen v roce 70, ale i na konci, když tam vsazuje Aktikrista. Takže zřejmě nikoliv nějaký Jupiterův chrám. Ohledně jeho vysvětlení Abrahamova dědictví, pak to vidím obdobně, jen bych tam přidal jeden bod:

                     1. Zaslíbení země dané Abrahamovi se naplňuje na Abrahamově semeni, jímž jsou ti, kdo jsou ospravedlneni z víry.
                     2. Zaslíbení země dané Abrahamovi se naplňuje až při vzkříšení.
                     3. Smlouva, ve které dostali dočasný pozemský Kanaán tělesní potomci Abrahama je věčná, a naplní se v bodě 2, zatímco bod 1 znamená možnost spásy pohanských národů. Pokud by zaslíbení 1 platilo fyzicky, mohla by církev nárokovat například území Japonska.

                     Otázkou zůstává (pokud to správně interpretuji) , kdo tedy podle Irenaia postaví chrám, který jižv jeho době neexistoval? Ale zdráhal bych se vidět v něm sionistu, pokud bych nečetl nějaký jeho explicitní text. Nesouhlasím s tím, dělat závěry z prací, které maximálně něco naznačují. Bylo by zajímavé ho vzkřísit a zeptat se ho. Případně by to mohl osvětlit někdo, kdo cestuje do nebe a zeptat se ho přímo.

                   • Právě na základě tohoto Ireneova citátu bych trval na tom, že to může být Jupiterův chrám jeho doby nebo okolní rozvaliny. Nevím, co by řekl odborník na patristiku, ale dává mi to lepší smysl. Ireneus se zde nesnaží prorokovat. Mluví o ohavnosti zpustošení na svatém místě, o které něco věděl a očekával, že ho Antikrist zneužije. Ireneus možná neodpovídá na otázku, kdo jaký chrám postaví právě proto, že už žádnou další stavbu chrámu nepředpokládal.

                     Bod 3, který přidáváš, mě překvapuje. Má se zaslíbení Kanánu naplnit až při vzkříšení? Potom současný Izrael nestaví na teologickém nároku. Každopádně dualita je Ireneovi cizí, protože dává jasné rovnítko mezi sémě Abrahamovo a církev:

                     This, then, is a clear point, that those who disallow his salvation, and frame the idea of another God besides Him who made the promise to Abraham, are outside the kingdom of God, and are disinherited from [the gift of] incorruption, setting at naught and blaspheming God, who introduces, through Jesus Christ, Abraham to the kingdom of heaven, and his seed, that is, the Church, upon which also is conferred the adoption and the inheritance promised to Abraham.

                     • Irenaeus, Against Heresies, IV.8.1

                     Pokud se stále chceme ptát, kdo postaví budoucí chrám, nevím. Může to být Trump. Proč ne? Vím ale proč ho postaví – aby se v něm rouhal Bohu.

                     Jenže co když to Ireneus popletl, Mt 24,15 mluví o roce 70, 2Te 2,4 mluví o církvi a Zj 11 o duchovním chrámu? To jsou podle mě výklady věrnější kontextu. V této perspektivě žádný chrám nebude.

                   • Proč bych neměl věřit, že se Abrahamova smlouva naplní po vzkříšení, vždyť to učí epištola Židům, a tvrdím to od samého počátku? To ale neznamená, že Izraelci jsou nyní odsouzení být věčnými cizinci, které stále zabíjejí a vyhánějí.

                     Ohledně chrámu mám nesmělou teorii, že pokud bude chrám v miléniu, jako dům modlitby pro všechny, Bůh jej akceptuje. Ten druhý také postavil antikrist Herodes a Ježíš jej přijal a učil v něm.

                   • „Proč bych neměl věřit, že se Abrahamova smlouva naplní po vzkříšení, vždyť to učí epištola Židům, a tvrdím to od samého počátku?“ V tom případě jsi restoracionista a nikoli sionista. Jde o podstatnou konceptuální distinkci, o níž od samého počátku diskutujeme. Soucit s Izraelci je na místě, ale není to argument potvrzující teologické právo. V diskusi o sionismu je to nepodstatné. Soucítím s Kurdy a Palestinci, ale nepřiznávám jim teologické právo na jejich teritoria.

                     „Pokud bude chrám v miléniu“. Jenže bude tam? To musí být teprve dokázáno a já myslím, že NZ to vylučuje. Pokud ano, k jakému účelu? NZ o tom nic neříká, takže se zas musíme uchýlit k doslovnému výkladu Ezechiele. Ten ale prorokuje funkční chrám, který byl v NZ odstaven, což přináší literalismu výkladový problém. Je to problém dispenzacionalistů.

                     Proč by věřící Izrael v zaslíbené zemi byť před druhým příchodem potřeboval chrám? Proč by ho stavěl? Má-li platit doslovné a futuristické pojetí 2Te 2, pak leda pro Antikrista.

                   • Já zřejmě nevím, co je to restoracionismus. Já to znám jako tzv. křesťanský primitivismus (v nehanlivém slova smyslu), který se chce navracet k praktikám první církve a ostatní bere za balast. Pak znám Restoration Movement, které chce navíc odstranit i denominace, ale jak se to týká Izraele, jsem nikde neobjevil. Že bych tedy byl součástí něčeho, co neznám? Ještě jsem ale neslyšel sionistu, který by nevěřil, že definitivní naplnění Abrahamovy smlouvy je až při vzkříšení. Abraham nic nedostal a žil jen ve stanu. Je to podobné, jako spasení: jsem spasen, a přesto se má spása naplní až při vzkříšení. Tím neříkám, že Izrael je spasen, je to jen příměr.

                     Na ten zbytek odpovídám zde: https://www.apologet.cz/?…

                   • Musím Tě upozornit, že doslova komentuješ pod článkem, který židovský restoracionismus definuje. Zmínil jsem to asi 100× a Ty se zeptáš, co to je? Někteří autoři ho používají jako synonymum k. sionismu, ne všichni se historicky domnívali, že před obnovou Židů v Palestině musí dojít k obrácení Židů, ale většinou jde o názor, který nepředpokládá sionismus jako politickou sílu. Definici od Lewise jsem sem už vkládal:

                     Historically, the term restorationism was used to designate the belief that the Jews would one day be physically restored to their homeland in the Middle East. It was generally understood that this physical restoration would occur after the mass conversion of the Jewish people to the Christian faith. How that prophetic belief morphed into the political movement that I am defining as “Christian Zionism” is the central narrative of this book. This shift from a prophetic restorationism that envisioned the eventual return of the Jews to a political movement that promoted such a return in the here and now occurred in the nineteenth century.
                     Lewis, A Short History of Zionism

                     „Ještě jsem ale neslyšel sionistu, který by nevěřil, že definitivní naplnění Abrahamovy smlouvy je až při vzkříšení.“ Vůbec nevím, co na to mám napsat. Je doslova definicí k. sionismu, že pokládá Abrahamovu smlouvu platnou na Židy nyní. Jistě, definitivní naplnění vidí k. sionismus v budoucnu, ale na základě této smlouvy přisuzuje Izraeli nárok na Palestinu právě teď. Je to za všemi těmi domněnkami s údajnou „dualitou“ té smlouvy, kterou nelze dokázat. Ty jsi výše napsal:

                     3. Smlouva, ve které dostali dočasný pozemský Kanaán tělesní potomci Abrahama je věčná, a naplní se v bodě 2, zatímco bod 1 znamená možnost spásy pohanských národů. Pokud by zaslíbení 1 platilo fyzicky, mohla by církev nárokovat například území Japonska.

                     Tvou vlastní logikou by si církev mohla Japonsko nárokovat podobně jako Izrael Palestinu. Jenže právě jako si Izrael nemůže nárokovat Palestinu, nemůže si církev nárokovat Japonsko, protože, jak Ireneus věděl, zaslíbení světa náleží vzkříšení. Jde o překážku, kterou Ireneus sionismu klade.

                     Jinak samozřejmě z pohledu sporného doslovného výkladu malého počtu veršů je možné zastávat, že se na chrámovém vrchu objeví nějaký nový chrám. Zřejmě tomu věřil Ireneus jako praotec teologie náhrady, tak proč ne? Kdo ho ale postaví, proč a proč by měl přetrvat do milénia, je věc spekulací. Nikdo o tom nic neví. Charismatici z NAR sní o domu pro všechny národy, dispenzacionalisté spekulují o nějakém komemorativním smyslu. Ale k čemu to? Sionismus to nedokáže a Ty na to v tom článku neodpovídáš, jen spekuluješ.

                   • Ten odstavec jsem samozřejmě četl a vím, že o tom píšeš stále. Možná jsem se překotně vyjádřil. Hledal jsem nějaké další souvislosti, ale nenašel jsem. Asi jsem hledal nedbale. Nechtěl jsem se Tě dotknout. Promiň.

                     Jinak prostě věřím, že Izrael má na Kanaán právo již nyní, ale definitivně se to naplní až při vzkříšení.

                     Církev by na základě verše, zaslibujícího „ospravedlnění všech národů z víry“ samozřejmě Japonsko nárokovat nemohla. Pokud by Bůh v minulosti řekl praotci Japonců, že jim ty čtyři ostrovy uděluje bezpodmínečně a navěky, pak by samozřejmě Japonští křesťané i nekřesťané mohli teologicky nárokovat Japonsko.

                     Souhlasím, že budoucí chrám je věci spekulací. Psal jsem snad někdy něco v tomto smyslu jiného než eventuality?

                     Ostatně vše, co zde píšu, i ohledně sionismu, ber jako názor omylného člověka. Nemám patent na správný výklad eschatologie.

                   • Jistě, židovský restoracionismus není běžný termín, ale měl by být zaveden a používán. Je to termín běžný pro příslušnou literaturu. Jak říkám, ne všichni mu rozumí stejně. Pro mě jde o názor, dle nějž je či bude návrat židů do Palestiny provázen duchovní obnovou. Myslím, že stačí tuto kategorii zavést a spadne do ní jako trychtýřem mnoho z těch, kdo se pokládají za k. sionisty, ale mají problém se státem Izrael, resp. s jeho sekulární ideologií. Židovský restoracionismus je k. sionismus beze zbraní.

                     Pokud by praotec Japonců dostal své ostrovy do věčného vlastnictví (budou-li plnit svou část smlouvy, což nedělají), měl by ji věčně vlastnit. Ale Bůh mezi tím poslal na základě téže smlouvy právoplatného dědice, který toto zaslíbení čtyř ostrovů rozšířil na celý svět a přenesl do budoucnosti. Jak se zaslíbení dostane z Boží budoucnosti do přítomnosti? 1/ Kristovým příchodem nebo 2/ dílem Ducha jako závdavek. Ani jedno se v Izraeli neděje. Je nicméně příznačné pro charismatické restoracionisty (v křesťanském i židovském smyslu), že dílo Ducha vidí před obrácením, takže duchovní dary stejně jako návrat Židů do Palestiny jsou provázány a nevyžadují takové ty věci jako obrácení, pokání, smíření s Bohem, ovoce Ducha a tak dále.

                     Jistě, chrám údajný budoucí chrám představuješ jako eventualitu a spekulaci. Jenže je-li to na této rovině, považ, zda není lepší eventualitou a realističtější spekulací žádný chrám spíše než nějaký chrám, o němž vlastně nic nevíme.

                     Mě idea chrámu nějak nezneklidňuje. Byl by to chrám nelegitimní, spíš takový model, muzeum, lákadlo cestovek na bohaté Texany. Ale pokud by měl stát na chrámové hoře, přemýšlím, jak příšerným násilím by zas musel být prosazen? Kolik lidí tam ještě musí zařvat a proč?

                     Třeba to vše dopadne ještě jinak. Dle některých archeologů původní Šalomounův chrám nestál na chrámové hoře. V SZ navíc nemáme jasný příkaz, že by svatyně neměla být v potenciálně migrujícím stánku. Chrám není ani v SZ smluvně svázán s místem. Třeba vynaleznou antigravitaci a umístí si to na orbitu.

                   • Píšeš: „Ale Bůh mezi tím poslal na základě téže smlouvy právoplatného dědice, který toto zaslíbení čtyř ostrovů rozšířil na celý svět a přenesl do budoucnosti“.

                     Komu tedy patří Kanaán nyní?

                   • Jasně, už jsi mi odpovídal. Kristu, a ten Židy vyslal na misii :-)

                   • Kanán patří Kristu, Abrahamovu dědici. Tím je nárok jiných dědiců vyloučen. Ireneus dokonce za Abrahamovo sémě pokládá církev.

                     Ano, Kristus Židy vyslal na misii. Píše se to v Bibli, víme? Neřekl jim, aby stavěli chrám, ani aby zakládali stát.

                   • Jen bych se snad ještě zeptal, zda připouštíš, že se můžeš mýlit?

                   • Ale jistě. V zájmu zodpovědného dialogu dokonce nebudu vytvářet politickou lobby, nebudu podporovat radikální/násilné řešení a budu usilovat o kompromis.

                     Budou ale i k. sionisté také tak šlechetní? Uvědomí si možný dopad svých radikálních politik? Nebo budou svou pravdu hlásat jako Boží zjevení s tím, že kdo s nimi nesouhlasí, proti tomu zakročí Bůh, protože nežehnají Izraeli? (Typický k. sionistický narativ.)

                   • Máš ze mne takový pocit?

                   • Ještě mne napadla taková věc, ohledně Tvého systému. Když Ježíš zdědil Zemi a zbavil tak Židy dekretu, znamená to, že tam do roku 70 bydleli ilegálně? A Ti, co tam zůstali celá staletí a nikdy neodešli (i když šlo o malé hloučky), to jsou také ilegálové?

                   • „Máš ze mne takový pocit?“ Mám ten pocit třeba z Pawsona. On i mnozí další k. sionisté dávají do klatby každého, kdo odporuje izraelské ideologii, protože za ni přeci „bojuje Bůh“. Kdo nesouhlasí, má „na rukou krev“, protože zastává „antisemitismus“. To jsou všechno hrubé argumentační fauly.

                     Co s Židy, kdo zůstali v zemi po Ježíšově prvním příchodu? V teologické perspektivě nemají žádný zvláštní status. Jsou jako Češi žijící na České vysočině. Stejně jako Češi mohou mít nějakou kulturu, jazyk, národní mýtus, která se může vyvíjet nebo zaniknout.

3. Reakce na:
   Tak bude spasen všechen Izrael

   • Kenán „typologicky představuje symbol Božího odpočinku“, ale není naplněním toho odpočinku, protože ani Jozue do tohoto odpočinku Izrael neuvedl (Žd 4,8). Kenán je typ podobně jako schrána smlouvy. Typ není sám svým naplněním. Antitypem Kenánu není stát Izrael, ale Boží království.
   • Správně uvádíš Židům 6,13 jako NZ důkaz věčné Hospodinovy přísahy. List Židům totiž zaslíbení země zduchovňuje, universalizuje a promítá do budoucna (Žd 11,10).
   • „Spása zde následuje exodus“. Spása nikdy nenásleduje exodus. Exodus je spása a spása je exodus. Jedno od druhého nelze oddělit. V Izajáši 11 se předpokládá dílo Mesiáše. Jedno od druhého nelze oddělit. Činitelem exodu je Duch (Iz 63,11). Jelikož ten je již dán věřícím a přivádí židy i pohany ke zkušenosti spásy, nelze už promítat nějaký nový exodus do budoucna. Je to jako promítat třetí zákon, jiného Krista nebo jiné evangelium. Mají-li mít židé nějaký nový exodus, musíme ho vidět v kontextu novozákonní pneumatologie.
   • Možná mi uchází Tvůj výklad Ř 11, ale snad se shodneme, že zde Pavel nerozlišuje nějaké dva plány spásy, ale že spása je zde jen skrze Krista – ušlechtilý kořen. V této perspektivě je spasený Izrael vždy církví, i kdyby církev nebyla Izraelem. V této perspektivě je sionismus vyloučen a hovořit můžeme leda o fyzickém restoracionismu.
   • Kristus se v budoucnu ujme vlády nad světem, nicméně zaslíbení jeho vlády jsou prolepticky naplněna již nyní. Kristus už kraluje v nebi (Ef 1,20n) a v budoucnu bude kralovat s námi (1Kor 6,2). My s ním budeme kralovat a bude-li Kristus vládnout z Jeruzaléma, budeme my vládnout spolu s ním.
   • „Zásadní biblické mysterium spočívá tedy v tom, jak zatvrzelost Izraele, národa neoddělitelně spjatého se svou zemí skrze smlouvu a geoteologickou závislost, přinesla skrze exody spásu pohanům (Římanům 11:25)“. Za mě je toto mysterium poodkryto tím, že biblický Kenán je rozšířen na celý svět, Izrael se stává církví a není „geoteologicky“ spjat s žádnou zemí. Skandál partikularity je v dějinné rovnováze se skandálem univerzality.

   Odpovědět

   • Zde je více souhlasu než nesouhlasu. Proto k souhlasným bodům se nevyjadřuji, i když si můžeš myslet, že to vidím jinak. Vyjádřím se toliko ke sporným věcem:

     Snažil jsem se konkrétně, citací proroků, doložit, že spása následuje exodus. Víc už nedokážu. A jestliže pak někteří malí proroci vidí Izrael ve své zemi, jak na Olivové hoře uvítá Krista, pak se sem přeci museli nějak dostat, když byli před tím vysídleni. Že se tak neděje podle Tvé teologie, to už je jiný problém :-)

     Vedl Tě ke ke Kristu Duch? A pokud ano, byl jsi spasen už ve chvíli, kdy Tě k němu vedl nebo až poté, co jsi uvěřil v Krista? Proč by tedy nemohl Duch vést k exodu nevěřící? Tvůj důraz, že se vše musí udát v Kristu, pak Boha omezuje jednat s nevěřícími. Cožpak ale Kristus sám není Bůh, který koná a jedná se všemi? Cožpak nekraluje?

     Odpovědět

     • Tak Duch mě přivedl ke spáse. To je to hlavní. Tatáž jednoduchá logika platí pro Izrael.

       Myslím si, že je vysoce sporné zakládat na vybraných prorockých pasážích jakousi chronologii spásy moderního Izraele, která se neděje, a to navíc s velkorysým odhlížením od jiných prorockých pasáží, které předpokládají duchovní obnovu před shromážděním do země. Nemůžeme mít jedno bez druhého.

       Duch může vést k exodu nevěřící. Ale Duch to taky někam směřuje. Vede lid k pokání, proměně, obnově. Nic z toho není přítomno v událostech 19.-21. stol. v tzv. Izraeli. To nedokážeme rozlišit nevěřící od věřících a neobnovené od obnovených? To Kristus kraluje tak slabě, že potřebuje kontroverzi, špinavou politiku, sekulární společnost a dodávky zbraní? To je ta velká obnova z proroků, kterou sám Kristus říká, že přišel naplnit (Mt 5,17)? Takhle exodus nevypadá.

       Odpovědět

4. Reakce na:
   Jsme svědky eschatologického návratu Židů do své vlasti?

   • Domnívám se, že nelze dokázat eschatologický význam židovské imigrace. Je to červený slaneček, kterého nám někteří vykladači proroctví předvádí. Při bližším přezkoumání se ukazuje, že židovská imigrace, vznik Izraele v roce 48 a následný vývoj, jdou proti smyslu biblických proroctví. V této reakci ani nebudu rozepisovat to množství důvodů, které dle mého názoru svědčí proti tomu, aby byl moderní stát Izrael pokládán za naplnění biblických proroctví. Omezím se jen na biblicko-teologickou rovinu.
   • Ad 1. Současný Izrael nemůže svou národní identitu stavět na pokrevní příbuznosti. To neříká jen Sand. Člověk nemusí být genetikem, aby porozuměl tomu, že genetické znaky nemohou prokázat židovský původ. Z toho vyplývá, že společného jmenovatele musíme hledat jinde, že v NZ se píše o věřících judaistech a že sionismus je již jen z tohoto hlediska omyl. Dle mého názoru se v NZ píše o věřících židech. Důkazem je Římanům 10,2. Pavel podle mého názoru vůbec nepředpokládal sekulární sionismus, o němž tu hovoříme.
   • Ad 2: vícekrát naplněná proroctví. Ano, ale proroctví se vícekrát naplňují v Kristu a ne mimo Krista. Vícečetná naplnění musí mít hermeneutický rá­mec.
   • Ad 3: zaslíbení přešlo na církev. Ano, přešlo a není potřeba vytvářet dualistické konstrukce. Židé se nemusí do nového Jeruzaléma stěhovat hned. Stačí, když počkají na vzkříšení.
   • Ad 4: zrušení zákona v Kristu. Dle Římanům 7,4 lze zákonu zemřít pouze skrze tělo Kristovo. Proto Deuteronomium 30,1–6 na Židy stále platí. Zákon mimo Krista není zrušen.
   • Ad 5: podmínka stejné generace je někdy uváděna samotnými dispenzacionalisty. Považme však, jak se to jeví. Nejdříve naznačuješ, že jsme „skutečně svědky očekávaného eschatologického exodu“ a potom že „Bůh nikdy nespěchá“. Je tedy nebo není stát Izrael znamením konce času? A pokud není a pokud Bůh nebude spěchat dalších 500 let, má vůbec význam to řešit?
   • Ad postkonverzio­nismus. Ten vyplývá hlavně z deuteronomických kleteb, která mimo Krista pořád platí. U uváděných proroctví je problém, že pokud se mají číst doslova, pak na moderní Izrael nikdy nepasují.
     • Ezechiel 36,24. Zde vidíme 3 fáze: 1/ vyvedu vás z národů, 2/ shromáždím vás ze všech zemí, 3/ přivedu vás do vaší země (Block, The Book of Ezekiel [NICOT], 353). Nejspíš jde o narážku na šikování exulantů, kteří se do Judska vraceli společně v nějaké karavaně a nejdřív se shromáždili a pak spolu vyšli. Bezprostředním kontextem těchto proroctví je duchovní obnova. Bez té se nedá o exodu mluvit. Je to jako evangelium bez pokání. A říkat, že Ezechiel 36,24 hovoří k jedné generaci a verš 36,25 hovoří k úplně jiné generaci, to mi nepřijde jako doslovné naplnění.
     • U Jeremjáše 32 platí totéž. Historickému naplnění nahrává zmínka o Chaldejcích (v. 43) a celkový kontext neumožňuje rozštěpení návratu a duchovní obnovy. Na jiných místech Jeremjáš podmiňuje obnovu pokáním (Jeremjáš 3,13n; 29,11–14).
     • V Izajáši 43 je smyslem shromáždění poznání Hospodina (v. 11). Ne vlastní stát.
     • Joel a Zacharjáš. Uvedené verše nehovoří o zaslíbené zemi. Joelovo proroctví se doslova naplnilo o letnicích ve Skutcích 2 a od té doby se naplňuje na církvi. Pozdní déšť je symbolem druhého příchodu (Jk 5,7). A i v SZ je u Joele podmínkou obnovy pokání (Jl 2,12n)!
   • Je třetí exodus něčím podmíněn? Tak především futuristickým výkladem SZ proroctví. Ten je však potřeba vyvažovat historickým a kristologickým výkladem a nenechat se zlákat tím červeným slanečkem.

   Celá řada SZ veršů podmiňuje obnovu Izraele pokáním (Dt 30,1–6; Iz 1,16–20; Jr 3,13; 29,11–14; [srov. 31,31–40]; 2Pa 7,13nn; Oz 3,4n; 6,1; Sk 3,19n). Proroctví o obnově, která tak nečiní přímo, vždy obnovu uvádí jako kontext. Jelikož v současném Izraeli duchovní obnovu nevidíme, nemůžeme hovořit o naplňování SZ proroctví. Pokud jde o svědectví NZ, obnova přichází Izraeli ve chvíli, kdy Vykupitel přichází na Sion odejmout Jákobovy hříchy (Ř 11,26; Iz 59,20). Tím Vykupitelem je Kristus.

   Odpovědět

   • Myslím, že na řadu těch věcí jsem již odpověděl, ale zkusím to ještě jednou.

     1. Škoda, že například Hitler netušil, že Židé již neexistují, spousta lidí mohla přežít.
     2. Že by se nemohla naplnit proroctví o nekřesťanech, kteří jsou „mimo Krista“? Bude snad Antikrist křesťan?
     3. Mnoho zákonů je duálních. Žádné území na církev nepřešlo. Křesťanští Židé ještě 70 let využívali Kanáan a nebyli vyhoštěni hned po ukřižování. Proč? Protože žili v zemi, kterou jim dal Bůh. Neměli proto důvod řešit nějaký sionismus.
     4. To mi přijde jako dispenzaciona­lismus, který tvrdí, že Židé budou praktikovat Mojžíšův zákon. Mojžíšův zákon byl jednou provždy zrušen a neplatí. Platí ovšem zákon hříchu, který se skutečně skrze Mojžíšův zákon projevil.

     Třetí exodus je podmíněn jedinou věcí: „Já povolám…“ Ohledně těch proroků jsem se již vyjádřil a demonstroval, že obnovu předchází exodus. Pakliže ve všech eschatologických událostech vidíme Izrael ve své zemi, jak se tam asi dostal?

     Odpovědět

     • 1/ Škoda, no. Chceme opakovat Hitlerův omyl?
       2/ Antikrist s Kristem tak nějak souvisí. Ten jeden poslední je protivahou Kristova příchodu.
       3/ Které „zákony jsou duální“? A měli snad křesťanští židé teologický nárok na svou vlast? Pokud ano, na základě čeho se rozprchli, proč na něm netrvali? A proč to neřešili ani NZ autoři, kteří prokazatelně věděli o zničení chrámu? Co říkal Ježíš a apoštolé na Římskou nadvládu, čili na faktickou absenci suverenity a na existenci diaspory?
       4/ Kde a kdy byl Mojžíšův zákon zrušen? Můžeš uvést přesný biblický údaj?

       Obnovu nepředchází exodus, protože exodus je obnova. Nemůžeme do dělit. Můžeš nanejvýš tvrdit, že některé (zdaleka ne všechny) SZ výpovědi o obnově hovoří o shromáždění židů dříve než o duchovní obnově. Není-li obnova, není to exodus. Je to jen stěhování národů. Když do sboru chodí někdo nevěřící, počítá se do církve? S židy je to podobné. Fyzická lokace neříká nic o jejich duchovním stavu a SZ proroctví zapouzdřují shromáždění a duchovní obnovu do jednoho. A to prosím pouze nakolik uznáme, že se tato proroctví mají naplnit v budoucnu, což je samo o sobě velmi těžká otázka, o kterou bych určitě neopíral doktrínu.

       Odpovědět

       • Zde bych jen připomenul Ezechiele. Nejdříve tělo, pak Duch. Je tedy věcí terminologie, zda to první nazveme obnovou nebo exodem. Jinak, dal jsem odkaz na Tvé články na Israel.cz, kde je zajímavý článek o křesťanském sionismu: https://www.israel.cz/…znepokojeni/ Četl jsem včera originál na jedněch rabínských listech. Třeba se někdo připojí do diskuse.

         Odpovědět

         • Nu a „hebrejské“ holistické myšlení potřebuje exodus obojího. Nejen těla, ale i ducha. Nelze to oddělit právě jako nemůžeme číst Ezechiele 36,24 bez Ezechiele 36,25.

           Jsou na israel.cz nějací diskutéři z oblasti biblické teologie a příbuzných? Pokud ne, nevidím důvod jejich zapojení. Ať diskutují na https://palestine.cz o geopolitických problémech a pocitech.

           Odpovědět

       • Jestli tomu rozumím dobře, pak dnes není o nikom možné říci, že je Žid? To je přeci tak absurdní. Mohu o sobě říci, že jsem Čech?

         NZ zákon byl sepsán – podle konzervativních učenců – před rokem 70. Zjevení pak kolem roku 100. Dále to jsou dohady. V každém případě kniha Skutků žádné vyhnání Židů, kteří odmítli apoštolskou misii a trvali na Kristu a na Zákonu (21,20 – odraz možná v Ř 10,2), neuvádí. Proč by tedy křesťanští Židé měli řešit sionismus, když bydleli ve své zemi? To je podobné, jako se zeptat, proč Pavel nepsal proti holocaustu.

         O zrušení Mojžíšova zákona se píše na více místech. Např. Kol 2:14; Židům 7:18–19 nebo Židům 8:13. Myslel jsem, že v tom mezi námi není sporu.

         Odpovědět

         • O někom to možné říci je, například o ortodoxních židech. Sionistická konstrukce národní identity není věc novozákonní teologie. To už mi zrcadlově absurdnější přijde teologický nárok nevěřících Židů na Palestinu.

           NZ byl sepsán z významné části po roce 70 i dle konzervativních učenců, ale i před rokem 70 to v Judsku vřelo. Koho pokládáš za „konzervativní učence“? Postačí Carson a Moo? Křesťané prvního století nebydleli ve své zemi. Možná už za Pavlova života byla většina křesťanů mimo Palestinu, a to i židovských křesťanů v mnoha smíšených sborech. Píše Pavel Římanům, čili smíšenému sboru, aby se někam vraceli? Nepíše. Ne, není to „podobné, jako se zeptat, proč Pavel nepsal proti holocaustu“. Je to palčivá otázka, na kterou k. sionismus nemá odpověď.

           Koloským 2,14 – tam to úplně není, ale dobře. Kdo a jak vymazal čí záznam? Kristus na kříži vymazal záznam věřících. Nevymazal záznam nevěřících.
           Židům 7,18n – Krásná pasáž, ideální proti k. sionismu. Nejenže je Melchisedech nadřazen Abrahamovi, on dokonce přináší lepší naději než tu původní a to těm, „kteří skrze něho přistupují k Bohu“ (v. 25).
           Židům 8,13 – Platí totéž. Nová smlouva je v Kristu. Nelze čerpat jejích výhod a nebýt v Kristu.

           Jde o to, že zákon je zrušen až a pouze v Kristu. Není ale zrušen všeobecně mimo Krista. Vyplývá to z Římanům 7,1:

           Což nevíte, bratři – vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon – že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?

           Kdo v NZ umřel? Kristus za všechny, kdo v nej věří.

           Odpovědět

           • Věřím argumentu, že byla datace knih často odvozena od toho, že zde není záznam o zničení Jeruzaléma. Myslím, že to učil i John A. T. Robinson.

             Podstatné je pro mne je to, že – pokud vím – Bible nepopisuje období po roce 70. Pouze proroctví v evangeliích to ukazují a ty jsou podle mne právě důkazem sionismu, kdy Židé přivítají Krista jako krále, po době, kdy jim jejich zem bude ponechána prázdnou až do času pohanů. Pro jistotu to ocituji:

             • Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! Hle, váš dům se vám ponechává pustý.  Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: `Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.´“ Matouš 23:37
             • Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí. Lukáš 21:24  

             To mi koresponduje s následujícím (jsem si vědom různočtení):

             • „Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: `Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost“. Římanům 11:25–36  

             Jinak nevím o tom, že by Bible popisovala nějakou dobu po zkáze Jeruzaléma, kromě proroctví. Pokud se mýlím, nechám se rád poučit. Ještě první koncil okolo roku 50. se logicky odehrával v Jeruzalémě, jako v centru křesťanství, a zdaleka zde Skutky nekončí.

             Jinak, pokud vím, po rozehnání a vysídlení byl klasický židovský pozdrav: „příští rok v Jeruzalémě“. To mi naznačuje, že sionismus není výmysl křesťanů 19. století, ale odvěká touha vyhnaných Židů.

             Pokud tvrdíš, že Mojžíšův zákon platí mimo Krista, pak musí platit jak dispozice, hypotéza včetně sankce (tedy zákon). Pokud si tedy někdo oblékne svetr ze smíšených vláken, Bůh jej bude soudit. Opravdu to myslíš takto? Já 1 K 7 rozumím jinak, než jako trvalou platnost Mojžíšova zákona mimo Krista.

             Všiml jsem si, že termín „mimo Krista“ používáš při více příležitostech a zřejmě jej chápeš jinak, než já.

             Pokud bys chtěl po Izraeli pokání na základě Mojžíšova zákona (argumentoval jsi obětí beránka při východu z Egypta, i když tehdy ještě nebyl zákon), pak musí všichni Židé jako součást pokání dodržovat přikázání. Opět si to ocitujme:

             • „Když na tebe toto všechno přijde, požehnání i zlořečení, jež jsem ti předložil, a ty si to vezmeš k srdci, kdekoli budeš ve všech pronárodech, do kterých tě zapudí Hospodin, tvůj Bůh,

             a navrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, a budeš ho poslouchat, ty i tvoji synové, celým svým srdcem a celou svou duší podle všeho, co ti dnes přikazuji, změní Hospodin, tvůj Bůh, tvůj úděl, slituje se nad tebou a shromáždí tě zase ze všech národů, kam tě Hospodin, tvůj Bůh, rozptýlil. Kdybys byl zapuzen až na kraj světa, Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud shromáždí a vezme tě odtamtud. Deuteronomium 30:1–4

             Takže Židé by museli začít poslouchat vše, co jim Hospodin přikazuje. Nejde mi to dohromady s tím, že trváš na tom, aby to bylo v Kristu. Resp. že exodus se nesmí udát „mimo Krista“. Pavel ovšem tvrdí, že to není možné:

             • „Víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista.“ (Galatským 3:11)

             Pokud by měl být Izrael v Kristu, resp. nebýt „mimo Krista“, nedostane se tam na základě skutků zákona, které požaduješ. Ale i kdybychom to vyložili symbolicky, jako pouhé pokání a ne jako dodržování přikázání, pak Bůh o druhém exodu explicitně říká, že to neudělá pro žádný skutek, žádné polepšení, ale jen kvůli sobě samotnému:

             • „Proto řekni domu Izraele: Toto praví Panovník Hospodin: Ne kvůli vám to činím, dome Izraele, ale kvůli svému svatému jménu, které jste znesvěcovali mezi pronárody, kam jste přišli.“ (Ezechiel 36:22–23)

             Je to ostatně identické tomu, jak zemi Izrael obdržel, jelikož Židé tuto zemi dostali rovněž z pouhé milosti:

             • „Přicházíš obsadit jejich zemi ne pro svou spravedlnost a přímost svého srdce. Hospodin, tvůj Bůh, vyhání před tebou tyto pronárody pro jejich zvůli a proto, aby splnil, co přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Věz tedy, že ne pro tvou spravedlnost ti Hospodin, tvůj Bůh, dává tuto dobrou zemi, abys ji obsadil, neboť jsi lid tvrdé šíje“. Deuteronomium 9:5–6

             Odpovědět

             • 1/ Ano, zničení chrámu je důležité datum a právě proto mnozí datují evangelia za rok 70. Jistě, konzervy namítnou, že jde přeci o proroctví, čili o předpověď vykonanou před událostí. Ale proč by evangelisté z množství Ježíšova učení vybrali svorně právě tuto jedinou a zcela klíčovou událost? Podobný argument se týká Jana. Proč ujišťovat čtenáře, že vlastně zemře (21,23)?

               2/ Už jsem zde psal, že Matouš 23,38n neobsahuje proroctví o shromáždění a jde proti k. sionismu. A pokud bychom proroctví o shromáždění chtěli vidět v 23,37, museli bychom se ptát, co znamená „ale nechtěli jste“. Z toho vychází restoracionismus – Izrael musí před shromážděním „chtít“. Lk 21,24 neprorokuje shromáždění. V Římanům 11 není o zaslíbené zemi a shromáždění do ní vůbec nic.

               3/ Nehovořil bych jen o zkáze Jeruzaléma. Už od roku 66, čili nejspíš ještě za Pavlova života, probíhalo v Judeji povstání. Židé už před zničením chrámu nebyli pány ve své zemi. Už tehdy existovala diaspora, které nikdo nekázal Krista + sionismus. Ti apoštolé tam měli tolik příležitostí kázat teritoriání politiku, že absence této politiky je spolu s přítomností jasně protisionistických Skutků a Pavlových velmi významná.

               4/ Ne, židé nemusí jako součást pokání dodržovat přikázání, protože Kristus je konec zákona pro každého, kdo věří. Z Římanům 3,19nn vyplývá, že spravedlnost z víry v Krista je naplněním zákona. Co máme mimo víru v Krista? Snad bianko šek na Palestinu bez obnovy? To jistě ne.

               Jistě, Mojžíšův zákon nikoho nespasí. Ani není možné ho naplnit. Nemůžeme ale říkat, že Deuteronomium 30,1–6 už neplatí, protože je to součást Pentateuchu a ten je celý zrušen. Naopak, ten princip platí pořád. Stvoření je také součástí Pentateuchu a zrušeno nebylo.

               5/ Druhý exodus, o němž Ezechiel prorokuje, se podle mě děje v Kristu a účastní se ho všichni, kdo věří a přijímají Ducha. To je v perfektní shodě s Ezechielovou hlavní myšlenkou.

               I pokud bychom dospěli k tomu, že Ezechiel prorokuje budoucí fyzické shromáždění Židů do zaslíbené země a že se to nenaplnilo po exilu (což je nejlepší výklad), musel by tento exodus být provázán s duchovní obnovou. Není možné mít evangelium bez pokání a exodus bez proměny. Nemůžeme věčně obhajovat sekulární stát a podivnou a pohnutou historii s tím, že velké probuzení je za dveřmi. Je to pomalu 150 let od první alji, skoro 80 let od vzniku státu a stále nic nenasvědčuje doslovnému naplňování Ezechiele 36–37.

               Souhlasím s tím, že zaslíbení jsou z milosti, jsou to Boží dary. Nový zákon Boží milost spojuje exkluzivně s Kristovým dílem a dary Ducha. Charismata jsou doslova dary milosti. Jsou neodvolatelné a není možné jich mimo Krista dosíci.

               Odpovědět

               • Evangelium bez pokání opravdu nejde. Přesně tak! Proto obrácení Židy teprve čeká a exodus není evangelium. Pokání směřuje ke Kristu, kterého nakonec, jak věřím, Izrael přijme ve své zemi. Shromáždění kuřátek nechápu jako exodus; Kristus je chtěl shromáždit pod svá křídla, když byli ve své zemi. Konečně, Židé dodnes nechtějí přijít ke Kristu, ale ve své zemi již jsou. Můžeme jim stokrát říkat, že měli nejprve činit pokání, ale věřím, že tam už zůstanou. Za mne tedy:

                 1. Bůh tvrdí, že Izrael vyvede ne kvůli pokání, ale kvůli sobě.
                 2. Velci proroci ukazují na přijetí Ducha až po exodu.
                 3. Malí proroci ukazují na příchod Krista k Izraeli v Kanáanu.
                 4. Ježíš tvrdí, že jej Izraelité přivítají jako krále.
                 5. Apokalyptika vidí Jeruzalém jako centrum milénia.

                 Už tuto část uzavírám. Vidíme to jinak. Nic to pro mne neznamená. Ty, jak to chápu, máš teorii, do které ti exodus nezapadá, já spíše narativa, kterým exodus odpovídá. Je to podobné, jako když evangelikálové pro svoji konstrukci odmítají narativa druhé zkušenosti.

                 Jenže je tu podstatná věc; exodus se již uskutečnil a stále trvá. Můžeme to nevidět, popírat, ale je skutečností…

                 Odpovědět

                 • 0/ „Exodus není evangelium“. Chápu, že to myslíš možná v nějakém rétorickém kontextu, nechci Tě hned kaceřovat, ale toto je podle mě kruciální omyl. Exodus samozřejmě je evangelium. Je to to, co vnímá příjemce evangelia. Když Izrael vychází z Egypta, jeho východ (ex hodos) je doslova fyzickým naplněním evangelia. Právě proto nelze dělit duchovní a fyzickou obnovu.
                   1/ Ano, to se tam píše. Ale co to Bůh „dělá kvůli sobě“? To není jen shromáždění, ale i neoddělitelná duchovní obnova. Ducha dává Hospodin „kvůli sobě“, totiž kvůli své milosti. NZ tento princip dobře zná. Ale Bůh nám dává Ducha, aby nás proměnil do Kristovy podoby.
                   2/ Některé pasáže ano, jiné ne. Svědectví proroků není jednoznačné. (Dt 30,1–6; Iz 1,16–20; Jr 3,13n; 29,11–14; [srov. 31,31–40]; 2Pa 7,13nn; Oz 3,4n; 6,1; Sk 3,19n). Pasáže, které naznačují časovou prvost shromáždění, neposkytují žádný prostor pro chronologický odstup několika generací mezi shromážděním a duchovní obnovou. Hezky je to vidět třeba v Ezechieli 11,17–20, kde ihned po příchodu do země začíná duchovní obnova, odstranění model. Myslím, že tato proroctví není možné našroubovat na židovskou imigraci a vznik státu Izrael. S každým dalším dnem se tato hluboká jáma mezi červeným slanečkem moderním Izraelem a biblickou předpovědí o návratu prohlubuje.
                   3/ Ano, obrazy ze Zacharjáše pochází z prostředí Izraele. Určitě to nedokazuje shromáždění nebo sionismus. O tom se tam nepíše. Je zajímavé, že příslušné kapitoly u Zacharjáše 9–13 jsou půdorysem pro Kristův vjezd do Jeruzaléma (Za 9,9 → Mt 21,5; Za 11,12n → Mt 27,9n; Za 12,10 → J 19,37; Zj 1,7; Za 13,7 → Mt 26,31) a Joel 2–3 tvoří půdorys pro letnice. Jenže Kristovo dílo je univerzální a letnice směřují ven, pryč z izraelského teritoria. Je to tedy ke zvážení, zda chceme být chytřejšími vykladači SZ proroctví než NZ autoři. I kdyby šlo o proroctví futuristická, nemyslím, že by bylo možné je přišpendlit k současnému státu Izrael.
                   4/ Ano, to tvrdí. Je to dobrý důkaz pro restoracionismus, nikoli pro sionismus, protože to znamená, že se dotyční židé musí obrátit před druhým příchodem.
                   5/ Ano, opět dobrý důkaz pro restoracionismus.

                   „Ty, jak to chápu, máš teorii, do které ti exodus nezapadá, já spíše narativa, kterým exodus odpovídá.“ Vidím to úplně opačně. Narativum exodu ve stejnojmenné starozákonní knize uvádí princip transformace spojený s fyzickým exodem. Narativní teologie exodu nedokáže oddělit fyzický přesun od duchovní obnovy. Izrael byl v Exodu 2 vyslyšen a nevíme, zda jako věřící, ale už od Exodu 3 se Izraeli Bůh zjevuje, vychovává ho a vede k bohoslužbě. Izrael nevychází z Egypta, protože chudák nemá kde bydlet, ale proto, aby sloužil Hospodinu (Ex 9,1). Narativní teologie exodu je tudíž neslučitelná s k. sionismem.

                   Sionismus potřebuje z několika dekontextulizo­vaných veršů stvořit konstrukt tak, aby odpovídal aktuálním novinkám z Blízkého východu. Proto říkáš, že „exodus se již uskutečnil a stále trvá“. To je ale něco, co má být biblicky dokázáno, nikoli zjevená pravda. Důkazní břemeno leží stále na k. sionistech. Tvrdím, že žádný exodus kromě toho duchovního nyní neprobíhá.

                   Odpovědět

5. Možná jsem to jenom přehlédl, ale když už je zde obsáhlá diskuse, možná by bylo dobré, kdyby vysvětlil následující tezi, kterou jsi kdysi napsal ve svém „stanovisku nedouka“ (pokud je stále aktuální):

   Myslíme si, že Izrael sehraje svou roli během velkého soužení, tehdy se obrátí ke Kristu, bude zahrnut do Církve, pak dojde ke prvnímu vzkříšení (Ř 11,15) a k nastolení milénia (srov. Ř 11,15 s Zj 20,4nn). Národnostní, občanská, náboženská či kulturní definice Izraele podle našeho názoru nedokáže vystihnout či přesně přiblížit identitu biblického židovstva, jež je aktérem budoucího tribulačního dění. I křesťanský sionismus proto odmítáme jako nebiblický. Eschatologický tělesný Izrael je pro nás nicméně neodmyslitelný.

   Jak rozumíš roli „eschatologického Izraele“, který je pro Tebe neodmyslitelný. Chápeš Izrael jakou množinu ve světě různě usazených Židů, která se náhle obrátí, nebo myslíš Židy ve státě Izrael? Případně obojí?

   Odpovědět

   • Tehdy jsem byl pretribulacio­nistou. Byl to rok 2013, měl jsem těsně po biblické a tam nás eschatologii vyučoval sám Rudek. Kladu otázku, proč jsem vlastně ani tehdy nebyl sionistou.

     Co je Izrael? Sekulární sionistický konstrukt z 19. stol.? Nebo stát postavený na jeho půdorysu? Nebo genetická příbuznost, kterou naprosto nelze prokázat? Nebo příslušníci sekulární izraelské kultury? Myslím, že nic z toho.

     Supersesionismus by řekl, že Izrael je církev. Restoracionismus by tíhl k tomu, že jde o věřící židy.

     Odpovědět

     • Vznesl jsem dotaz na kolegy genetiky, zda lze prokázat „židovské geny“. Podle nich pravděpodobně ne. Lze to ovšem podle původu jmen, ale i to je obtížné. Kdysi jsem o tom četl zajímavou knihu. Ze ve výcuc:https://www.apologet.cz/?…

       Podle mne, když Bible popisuje Izrael, prakticky vždy to souvisí s lidem a jejich zemí. Koneckonců i babylónské zajetí je důsledkem zanedbávání péče o zemi. Žid je prostě v Písmu spjat s jeho zemí. Až mne to v Bibli překvapilo, když jsem se na to soustředil.

       Ačkoliv moc nedokážeme prokázat, kdo je tělesným potomkem Abrahama, Bůh to jistě dokáže rozlišit. Koneckonců, dokázal to svým způsobem odlišit i Hitler. Věděl, po kom má jít.

       Osobně si nedokážu představit, že by se obrácení Židů konalo mimo Izrael.

       Odpovědět

       • Obávám se, že v Novém zákoně není Izrael prakticky nikdy popisován v souvislosti s teritoriem, pokud tedy nepočítáme malý počet místních názvů, které v tomto nemají výpovědní hodnotu. Země tam hraje nulovou roli a nikdy není zmíněna v souvislosti s naplněním zaslíbení. Kdo je „Žid“? No přeci

         Ano, Bůh dokáže rozlišit, kdo je Abrahamův pokrevní potomek, jenže v tom je ta potíž. Pokud to dokáže rozlišit pouze Bůh, pak je tato diskuse bezpředmětná a sionismus prohrává svou kauzu. Je to bezpředmětné i z hlediska zaslíbení. Už SZ přeci rozlišuje Izmaela od Izáka a Ezaua od Jákoba. V této perspektivě míra etnické nebo kulturní židovskosti vlastně ani z pohledu SZ nehraje roli. Je možné, že pokrevní Abrahamův potomek je v každé české ulici. Nebo že Arabové mají více Abrahamovy krve, než moderní Židé. Kdo ví. Ale nezáleží na tom.

         Proto si myslím, že hlavním biblickým kritériem židovství je náboženská příslušnost. Takto to vnímal Pavel. „Izrael podle těla“ je podle něj charakterizován tím, že provádí chrámovou bohoslužbu (1Kor 10,18). V listu Římanům je jedinou explicitní výhodou židovství to, že jim byly „svěřeny Boží výroky“ (Ř 3,2; 9,4). V Galatským je pokrevní židovství synonymem pro náboženské židovství (Ga 2,15m). Ve Zjevení jsou židé spojeni se synagogou (Zj 2,9).

         Ovšem co je důležité, židovskost v NZ nesouvisí s teritoriem Palestiny.

         Obracení Židů se může konat mimo Izrael už od vzniku antiochijského sboru a od Pavlových misijních cest, na nichž apoštol vždy dbal jako první na své pokrevní bratry = věřící židy.

         Odpovědět

         • Často jsem slyšel, že co není potvrzeno v NZ není relevantní. Osobně jsem přesvědčen, že tomu tak není. Např. význam duhy není – pokud vím – nikde v NZ zopakován, a přesto ji vnímám jako znamení doposavad platné smlouvy, kterou Kristus nezrušil.

           Jestliže Bůh zaslíbil, že Židy rozežene a znovu shromáždí „ze všech národů“ a „světových stran“, pak jsem jednoduše přesvědčen, že to udělá. Proto, jestliže se má Kristus vrátit na Olivovou horu a ti, kdo jej probodli, jej poznají, jednoduše zde vidím Židy shromážděné v Izraeli.

           Možná nenaplní Tebou odvozená NZ kritéria, ale oni sami vědí, že jsou Židé. Zajímalo by mne, zda se takto díváš na jen Židy nebo i na jiné národy? Je podle Tebe národ Boží danost nebo spíše společenský konstrukt?

           Odpovědět

           • Národ je společenský konstrukt vycházející z přirozeného zjevení podobně jako jazyk. Je normální mít český národ. Není to normativní. Je normální mít stát Izrael. Není to normativní.

             Nový zákon pracuje se Starým zákonem jako s referenčním rámcem. Předmětem výkladu je v NZ Ježíš Kristus. Ten vstoupil do konkrétního referenčního rámce a něco z něj přetvořil, něco přejal. V tomto smyslu je třeba duha, jak správně píšeš, znamením noemovské smlouvy, která je v Kristu naplněna (1Pt 3,18–22; Mt 24,38n; 2Pt 2,5; Ř 6,3). Kristus je Pánem této smlouvy, není jí podřízen.

             Neřekl bych, že „to a to ze Starého zákona neplatí“, protože se mi to třeba nehodí nebo protože to děláme jinak. SZ je celý vypořádán v Kristu. Naplněn, pozměněn svrchovaným Pánem. Ani čárka SZ nepomine, protože Kristus to koná a vykoná.

             Jo, možná se v Izraeli něco stane. Ale to jsme zase u SZ proroctví a jejich hermeneutiky. Byli Židé v období druhého chrámu ještě rozehnáni, nebo už shromážděni? Myslí se jejich shromážděním duchovní obnova, nebo fyzické shromáždění? A pokud se myslí fyzické shromáždění v Palestině v budoucnosti, jak tu futuristickou hermeneutiku proroctví vyladit tak, aby mohla říkat „toto se musí naplnit fyzicky a symbolický výklad není vhodný, zatímco verš před tím a potom se nikdy nemohou naplnit fyzicky, protože jde o symboly“? Je to zapeklité a obsahuje to příliš mnoho problémů a neznámých.

             Odpovědět

             • Přiznám se, že čtu stále dokola, a moc nevím, co chceš říci. Zkusím tedy dva jednoduché dotazy:

               1. Když vidím na nebi duhu, znamená to, že Bůh již nikdy nezatopí zemi potopou?
               2. Zkus mi ukázat, kdy se v minulosti naplnilo, že Hospodin shromáždil rozehnaný Izrael ze všech národů a koutů světa zpět do jejich země?

               Odpovědět

               • Zkus AI, třeba pomůže. Čemu nerozumíš na jednoduchých propozicích jako „národ je společenský konstrukt“, „noemovská smlouva je v Kristu naplněna“, „SZ je referenční rámec“…?

                 K otázkám:

                 1. Ano. A nejen to. Potopa je předobraz křtu (1Pt 3,21). Znamení duhy je tedy znamením spasení. Je ve Starém zákoně něco, co by platilo mimo Krista?
                 2. Pokud trváš na tom, aby se každý příslušník Izraele vrátil bydlet do Palestiny, nikdy se to na 100% nestalo, neděje a s největší pravděpodobností se to nikdy nestane. Plus jeden bod pro duchovní výklad. Nejblíže k tomu mělo navrácení exulantů v 6.-5. stol. př. Kr., protože tehdy šlo o věřící židy, co se vraceli v souladu s poměrně nedávným proroctvím. Který Izrael by se měl vrátit do Palestiny, aby bylo SZ proroctví doslova naplněno? Duchovní, starozákonně věřící, nebo etnický?

                 Odpovědět

                 • Myslím, že se do Kanaánu navrátí ten Izrael, o kterém Pavel v Ř 9–11 říká, že jsou Bohu milí pro své otce. Ti, poté, až se naplní proroctví o návratu ze všech koutů světa, přijmou Mesiáše a boudou truchlit nad tím, kterého probodli.

                   Odpovědět

                   • Tak by to mohlo být, pokud by platilo několik radikálních předpokladů.

                     1. Pavlova diskuse o tělesném Izraeli v Ř 9–11 musí zahrnout nevěřící Židy, nejen ty, kdo „mají horlivost pro Boha“ (Ř 10,2).
                     2. Zacharjáš 12,10 musí vyskočit z Jana 19,37. Musíme říkat, že autoři NZ necitovali SZ úplně definitivně, že my to víme trochu lépe.
                     3. SZ proroctví o návratu se musí podrobit futuristickému výkladu za každou cenu a v zájmu sionismu musí potvrdit, že ke shromáždění a návratu do země dojde před duchovní obnovou Židů. SZ proroctví jsou tak rukojmími futurismu.
                     4. Pokud chceme zastávat křesťanský sionismus, musíme v tom všem ještě najít teologický nárok nevěřícího Izraele na Palestinu.

                     To už mi přijde lepší restoracionismus, který může říkat:

                     1. Pavel měl na mysli pouze věřící židy a biblický termín „Izrael“ označuje věřící židy.
                     2. SZ proroctví ukazují na Krista, v Něm jsou naplněna a biblické smlouvy jsou všechny vypořádány v nové smlouvě.
                     3. Pokud mají mít věřící židé nějaký nárok na Palestinu, pak jedině jako křesťané ze Židů. K naplnění tohoto nároku může dojít během milénia.

                     Mně by stačil restoracionismus duchovní.

                   • Zde jsem našel zajímavé video: https://www.youtube.com/watch?…

                   • Moc nevím, co si o tom myslet. Autora neznám. Ani nemám čas to podrobně studovat.

                     1. Persie se v SZ nepokusila zničit Izrael ani čtyřikrát, ani jednou. Peršané jsou v SZ kladní hrdinové. Kýros Veliký zrušil exil, Dareios I. umožnil obnovu chrámu, Artaxerxes I. umožnil obnovu hradeb Jeruzaléma.
                     2. Kdo je Góg a Magóg? Strašně zajímavá otázka. Namátkou např. ostrovní národy, Osmani, Skýtové, Rusové, … Každá historická éra měla svého Góga.
                     3. Nesouhlasím s teorií o „pauze“, v níž jako probíhá zvláštní plán pro církev. To je pokud vím vynález dispenzacionalistů. Věk církve je pravým opakem pauzy.
                     4. Abrahamovská smlouva je věčná a naplněná v Kristu. Stejně tak davidovská, která je spolu s abrahamovskou naplněna v Kristu kralujícím v nebi.

                     Je tam řada zajímavých a dobrých myšlenek. Naději na probuzení mezi židy hodnotím velmi kladně.

                   • Snad všechna ta videa na té stránce jsou zajímavá a všechna obsahují věci, se kterými nemohu souhlasit. Také mi vadí, že je to anonymní. Uvažoval jsem nad adventisty, ale sobota tam (zatím) není a tohle není učení adventistů. Já jsem si přitom vzpomněl na rok 1995, kde jsem také uvažoval nad linií Izák vs. Izmael. Tenkrát mne napadlo, že stejně, jako se u Abrahamova hrobu sešli Izák a Izmael (Gn 25,9), že i jeho potomci (Židé a Arabové) se jednou sejdou u hrobu jeho potomka, Krista, kde se usmíří jejich nepřátelství. Jenže mi ta myšlenka připadala tak šílená, že jsem se s ní nikdy nesdílel. V tom videu to pak bylo řečeno s odkazem na Izajáš 19, 21–25.

                   • Ještě bych dodal, že konstrukce, že Ježíš převzal Kanaán a všechny Mesiánské Židy vyhnal na misii (pak tam zřejmě povolal Araby) se mi zdá zvláštní. (Někde tam v pozadí tuším Keenera, ale mohu se mýlit :-)

                     Ale i kdyby tomu tak bylo (jakože tomu nevěřím), co když je zase povolal zpátky, aby evangelizovali Židy v jejich domovině? ;-)

                   • Ano, židé evangelizují židy v Palestině. To je biblické a tak to může přesně ve smyslu duchovního restoracionismu být. Ale spíše než konstrukce je to konstatování reality knihy Skutků. Křesťané ze židů šli na misii, nedělali teritoriální politiku. Proč bys tam „tušil Keenera“?

                     Hezky je to vidět ve Skutcích 2. Máme tu židy z celé diaspory. V chrámu je vylit Duch svatý. Petr je vede k pokání a vysvětluje, že toto naplnění Duchem svatým je symbolem Kristovy vlády a naplněním davidovského zaslíbení (Sk 2,33). Jenže kde Kristus vládne? A proč Petr nevyzval diasporu, aby se vrátila? Protože to nepokládal za nutné. Mesiáš vládne v srdcích skrze Ducha, nepotřebuje zemi.

                     Když už jsme u Keenera, ten k tomuto uvádí, že zaslíbení země bylo v období druhého chrámu vnímáno jako zaslíbení zahrnující celý svět. Pavel toto chápání nevymyslel, ale přiklonil se k němu. Vyplývá to z Ř 4,13. V Ga 3,14 Pavel abrahamovské zaslíbení spojuje s přijetím Ducha. I to ukazuje, že restoracionismus musí mít pneumatologický základ. Keener sám je tuším duchovní restoracionista.

                   • Pořád nechápu Tvé dvě duchovní zkratky:

                     1. vyslání misionářů = vysídlení celého národa
                     2. naplnění zaslíbení = zrušení zaslíbení

                   • Já zas nechápu zkratku „někteří Židé nemají kde bydlet → musí na to mít teologický nárok“. To je i na mě příliš levicové.

                     1. Činnost židovských misionářů od 40. let 1. stol. a vysídlení Židů z Palestiny za židovských válek od 70. let 1. stol. je zajímavý historický souběh. Nevidím v tom kauzalitu, je to jen zajímavé. Moje myšlenka je taková, že Petr, Pavel, Jan a další nikdy neměli potřebu hájit teologický nárok židů na zaslíbenou zemi i když žili v době, která po tom přímo volala. Pokud neobhajovali sionismus v 1. stol., obhajovali by ho ve 20. stol.? Podle mě ne.

                     Jejich činnost šla ideologicky úplně opačným směrem. Hlavní téma Skutků je, jak se evangelium dostává z Jeruzaléma do Říma a cestou překonává národnostní bariéry. Nejdříve helenizovaní židé, pak Samařané, pak proselyté, pak pohané. To je tak antisionistické, že víc to už nejde. Zájem o teritorium žádný, zájem o pohany maximální.

                     Proto se domnívám, že apoštolé nebyli sionisty a pokládali za svůj cíl získat pro Krista do dědictví celý svět spíše než jednu zemi.

                     2. Naplnění zaslíbení není jeho zrušení. V tomto případě je to jeho rozšíření. Když někomu slíbím, že mu dám 50,– Kč a pak mu dám 100,– Kč, je to naplnění nebo zrušení původního slibu?

                   • Zde poslední čtyři články tvoří jakousi nekonsistentní tetralogii, kde jsem se snažil vypořádat s námitkami: https://www.apologet.cz/?… Celý sionismus i supersessionismu jsou ovšem spíše teologické konstrukce. Škoda, že o tom není v NZ explicitní kapitola. Ale není to výjimka a i jiná dogmata jsou odvozena ze spekulací nebo narativ. Posuzovat pravověří kohokoli, kdo to vidí tak nebo onak, je podle mne lapsus.

                   • Jinak ještě k tématu. Idea národního státu není vůbec levicová. Naopak, internacionální charakter levice a její boj proti rodině a národnímu státu formou tavícího kotle uniformity a stejnosti je poměrně znám. Proto levice obvykle podporuje zánik národních států (orientace EU směřující k superstátu) a podpora imigrace cizinců směřující k naředění národní identity.

                     Touha Židů po své zemi eskalovala po holocaustu, kdy Židy, navracející se z koncentračních táborů, nechtěl nikdo přijmout a ve svých zemích naráželi na antisemitismus. Rovněž v roce 1938 západní země (včetně USA, Kanady a Británie) drasticky omezily kvóty pro přijímání židovských uprchlíků z Evropy, čímž jim prakticky odepřely azyl a možnost úniku před „Konečným řešením.“

                     Vlastní země proto není nějaký luxus, ale životní nutnost. Pokud ostatní národy (až na nečestné výjimky) mají své země, proč by Židé měli být výjimkou? Nebo mají útrpně čekat, než se opět znelíbí nějakému diktátorovi nebo se stanou terčem útoku islámských imigrantů v Evropě?

                   • Ok, to jsem rád, že tentokrát nebudeš nikoho kaceřovat za odlišný názor. Pro odpovědi založím nová vlákna výše.

                   • „Idea národního státu není vůbec levicová.“ V tomto případě ano. Zde totiž apeluješ na vyšší teologický princip (jakýsi Boží stát), který má zasáhnout a vyhradit určité skupině místo k životu. Byli týráni šlechtou, církví, starými pořádky, „zlými supersesionisty“. Nyní mají dostat vlastní stát. Ne náhodou je sionismus dítětem osvícenství stojícím na podobných základech jako klasická levice.

                     Motiv je jistě správný, ale problémem je zde ten teologický materialismus, to přesvědčení, že se někomu něco musí s teologickou autoritou vzít a někomu jinému to dát.

                     Vlastní země je životní nutnost. To je ale argument na pomezí morálky/historie spíše než teologický.

                   • „Idea národního státu není vůbec levicová.“ V tomto případě ano. Zde totiž apeluješ na vyšší teologický princip (jakýsi Boží stát), který má zasáhnout a vyhradit určité skupině místo k životu. Byli týráni šlechtou, církví, starými pořádky, „zlými supersesionisty“.

                     Tak to ani náhodou! Žádný vyšší princip, ale ten bazální, lidský. Nebyli to žádní supersesionité, ale gestapáci, táboroví kápové a rudí sadisté, a později vojáci, kteří je po válce dislokovali opět za dráty. Ty zástupy z koncentráků by byly vděčné za cokoliv, jenže je nikdo nechtěl. To pouze dnešní západní levicoví intelektuálové, kteří sedí obvykle v klimatizovaných kancelářích svých mrakodrapů nebo univerzitních kampusů, na ně hledí přezíravě, jako na traviče studní, kteří si vymýšlejí nějaká privilegia.

                   • Já snad někoho „kaceřuji“ za odlišný názor? To dělají jiní: https://www.israel.cz/…skou-herezi/

                     Ale koukám, že jsme „in“. Řešíme to, co svět. Možná si to někdo v USA přeloží a staneme se hvězdami (příšerná představa).

                   • Mno v řadě případů to děláš.

                     Ke komentáři výše… opět vidím směs apelů na historii, humanitu, emoce s diskusí o teologickém nároku.

6. Ještě mne napadla jedna věc. Pokud jsem správně pochopil Tvoji argumentaci, pak jednoduše s Kristovým příchodem Židé ztratili nárok na svoji zemi i v případě, že by v něho po jeho zmrtvýchvstání uvěřili? Nebo se mýlím?

   Odpovědět

   • Mnozí židé v Krista po jeho zmrtvýchvstání uvěřili. Léno za to nedostali, protože získali mnohem víc.

     Odpovědět

     • Neměli co dostat, jelikož to měli. Zajímalo by mne spíše, zda Židé ztratili nárok na svoji zemi i v případě, že by v něho po jeho zmrtvýchvstání uvěřili?

       Odpovědět

       • Bohužel, neměli. Vládl jim Řím, Samaří obsazeno, Galilea pohanů. Palestina té doby byla daleko víc pohanská, než jak čteme v evangeliích.

         Možná nerozumím otázce. Mnoho židů 1. stol. uvěřilo. Byla to menšina, ale ne bezvýznamná. Pokud by býval uvěřil zbytek židů a Izrael se stal křesťanským národem, historie by se možná ubírala jinou cestou a možná by nedošlo k Bar Kochbovu povstání, ale ve vztahu k zaslíbené zemi by platilo, že v tuto chvíli je její vlastnictví bezpředmětné, protože království Ježíše, jejich Mesiáše, nemá hranice. Židovští misionáři by proto logicky usilovali o christianizaci celého Říma. Ale počkat… to vlastně udělali.

         Odpovědět

         • Pokusím se to zjednodušit. Pokud Izraelci nemají teologické právo na svoji zemi, pak muselo být něčím zrušeno. Čím?

           Malá poznámka. Babylónské zajetí ani Římská okupace jim neodebrala vlastnické právo na Kanaán (Římané byly okupanty). Kdo jim tedy toto právo nyní odebral?

           Odpovědět

           • Ta okupace jim to právo reálně odebrala. Už tu zemi doopravdy nevlastnili (s výjimkou Hasmoneovského období). Vlastnili ji na rovině zaslíbení. Když přišel Kristus, zaslíbení naplnil, resp. převzal, ale jinak než se čekalo.

             Možná narážíš na věčné zaslíbení země Abrahamovi. To je naplněno v Kristu, Abrahamovu dědici. Z toho vyplývá, že fyzický Izrael nemá na zaslíbenou zemi právo, protože není zaslíbena jemu, ale Kristu. Fyzický Izrael už není potomkem zaslíbení. Otázkou je, zda je Kristus v té zemi obnoví nebo ne. Pokud se ptáš na moment, kdy jim to právo bylo přesně odebráno, myslím, že to bylo de facto roku 586 př. Kr. a de iure v Lukáši 4 při kázání v Nazaretu. Izajáš 61 je v podstatě inaugurační žalm. Mám někde zpracováno srovnání tohoto žalmu s podobným inauguračním textem asyrských králů. Ježíš ho vztahuje na sebe a hodlá „vybudovat odvěké trosky“ (Iz 61,4). V tu chvíli vlastně legálně přebírá sakum prásk všechno. Zemi, trůn, smlouvu. Dědic se ujímá vlády a činí si nárok na to, co je jeho. Jenže on je zároveň Bůh a jeho plán přesahuje situaci Nazareta 1. stol. Co by se stalo, pokud by ho v Nazaretu korunovali? Poslal by své poddané na misii, právě jako to učinil ve Skutcích.

             Z pohledu žida 1. stol. toho bylo špatně daleko víc než okupace. Např. farizeům nevadili tolik Římané, jako spíš duchovní stav národa. Nový zákon vše, co je špatně, pokládá za v Kristu napravené. Problém farizeů byl v tom, že to neviděli.

             • Herodův chrám bez Boží přítomnosti → Církev jako chrám Ducha
             • Národ bez krále → Ježí je král
             • Porušená smlouva → Nová smlouva
             • Zaslíbení země → Boží království

             Odpovědět

             • Abych se příliš nerozepisoval. Zkusím to krátce:

               • Ty vztahuješ Ř 4,16 na vlastnictví Kanaánu?
               • Ty myslíš, že jsou všichni obrácení Židé misionáři?
               • Jinak chápu právo vlastnické a dispoziční. Zem patřila Židům vždy, ale neměli vždy právo s ní disponovat.

               Odpovědět
               • • Římanům 4,13 vztahuji na vlastnictví Kenánu. Pavel ale to zaslíbení interpretuje, jak píše James Dunn, a-teritoriálně. Toto je opravdu konsenzus (Dunn, Romans 1–8, 213; Moo, The Epistle to the Romans, 274; Keener, Romans; …).
                 • Všichni ne, jen jistý Petr, Pavel, Jan, atd.
                 • Dispoziční právo končí roku 586 př. Kr. Vlastnické právo končí příchodem Krista.

                 Odpovědět

                 • Ano, vždyť i já to chápu a-teritoriálně.

                   Odpovědět

                   • Ano, ale nejspíš trochu jinak.

                     Sionisté většinou musí u tohoto verše tvrdit, že se netýká zaslíbení fyzického teritoria. V tomto smyslu sionista tento verš chápe a-teritoriálně.

                     Jenže dle konsenzu řady autorů se to fyzického zaslíbení země týká. Keener dokonce poukazuje na to, že hebrejské ha-arec v Genesis může znamenat nejen určitý kraj, ale také celou Zemi (planetu). Z tohoto hlediska platí, že pokud zde Pavel hovoří o zaslíbení světa, hovoří o tom původním zaslíbení země Abrahamovi. Z toho vyplývá, že zde nedochází k rozdělení zaslíbení na fyzické a duchovní a že Pavel ten původní úzký teritoriální aspekt jednoduše vylučuje, odmítá. V tomto smyslu činí původní zaslíbení země a-teritoriálním.

                     Polemiku s tímto názorem viz v tom sborníku od McDermotta, kap. 8.

                   • Já jsem si toho dobře vědom. Napsal bych toho více, ale v diskusi je lépe se držet jediné myšlenky.

                     Kdysi jsem právě toto srovnával, jelikož hnutí Víry tvrdí, že věřící mají na základě tohoto práva (vlastnit svět), uplatňovat vládu na světem již nyní. Ovšem všímám si zde jiné věci:

                     Zatímco Izraelcům bylo zaslíbeno fyzické právo bydlet v Kanaánu, dědictví světa je duchovní. Pokud bys ztotožnil zaslíbení Země z Ř 4 s Žd 11, pak vlastnictví světa včetně nebeského Jeruzaléma bude následovat až po vzkříšení. To je přeci nesrovnatelné!

                     Pokud to vulgarizuji, takové uvažování vlastně říká: již jako národ nemáte právo na svoji zemi, ale skrze víru se po vzkříšení se můžete přestěhovat na Novou Zemi.

                     Nejenže se zde podle mne mísí národní a mezinárodní aspekt Abrahamovy smlouvy (tomu ale v rámci výkladu rozumím), ale mísí se i fyzický a duchovní aspekt (což odmítám).

                     Doufám, že jsem se vyjádřil srozumitelně a nevložil jsem nesionistům do pera něco, co netvrdí.

                   • Proč je to nesrovnatelné? Kanán je předobraz, Boží království naplnění.

                     Království tu už je v závdavcích, plně přijde s Kristovým návratem. Židé tedy mají v Kristu stejnou naději jako Abraham. O nic nejsou ukráceni, jen se to konečné naplnění posouvá do budoucna, protože v budoucnu ostatně vždy bylo.

                     Fyzický a duchovní aspekt se v nás mísí stále. Já jsem hříšník a spravedlivý zároveň. Hříšník teď, spravedlivý na Božím soudu. Izrael je vylomen a spasen zároveň. Vylomen teď, spasen na Božím soudu. Jenže aby se to stalo, musí porušitelné obléci neporušitelnost. Zda se Izraeli k té neporušitelnosti přidá v miléniu i teritorium, to už nevím.

                   • Myslím, že je v tom rozdíl zcela zásadní. V pozemském Kannáanu se dá bydlet v tom nebeském zatím nikoliv.

                   • Já myslím, že i v nebeském se bydlet už dá. Sice si to nemohu ověřit, ale vůbec se nebojím na to spoléhat. Jedno vím jistě – měrné šňůry mi na zemi moc dobře nepadly. Nedají mi ani hypotéku. V Kristu mám zaslíbení lepšího příbytku.

                     Pokud bych byl mesiánský žid, proč bych měl spoléhat na teritorium, když mě čeká nebeská vlast?

                     Kazatelé prosperity nám tvrdí, že nemoc a chudoba jsou vždy zlé a my skrze Krista máme nárok na zdraví a bohatství již nyní. Nedělají k. sionisté totéž a snad ještě hůř, když říkají, že Židé mají nárok na teritorium, a to navíc bez Krista?

                   • To mi přijde, jako by si Židé vynucovali nějaký nadstandard. Již minimálně od středověku jsou terčem pogromů. Jednou jsou vyhnáni ze Španělska, Francie, Portugalska, Anglie, Německa, Polska, Itálie… často směli dělat jen podřadné práce. Když hrozil Hitler genocidou, demokratické země jich přijaly jen minimum. Byli jako štvanci celá století terčem pogromů. Supersessionisté jim pak vždy vyložili, proč tomu tak je.

                     Po holocaustu se neměli kam vrátit. Jakýmsi „zázrakem“ se jim podařilo reemigrovat do své otčiny, kde jim okamžitě hrozila válka. Jim přeci šlo o uhájení holého života, nikoliv o luxus. Nechci jim nyní dělat advokáta, jen chci ukázat, že Izrael není dítě rozmařilosti, ale boje o holý život.

                     Přirovnávat boj o holý život uprostřed zemí, které je chtějí zlikvidovat, s učením zdraví a prosperity… To myslíš vážně?

                   • Ano, myslím. Proč tu podobnost nevidíš? Nevidíš, že někteří nemocní lidé bojují o holý život a někteří chudí mají sotva kde bydlet?

                     Z toho antisemitismu, který pravdivě popisuješ, by mohlo vyplývat morální nebo historické právo, ale ne teologické právo, jak ho hájí k. sionisté.

                     To morální a historické právo je potřeba vyvažovat palestinskou otázkou, protože během té první války o nezávislost přišlo o domov 700 000 Palestinců a Židé během imigrace nebyli žádná neviňátka. Je to komplikované.

                   • Pokud bude člověk na smrt nemocný a trpět (dobře tomu rozumím), budu se za něho modlit a dám mu léky. Neřeknu mu: „Na zdraví nemáš teologický nárok, vždyť tě čeká nové tělo.“ Někdy mi sice nezbyde než toto říci, ale budu usilovat o jeho uzdravení. Koneckonců, zahrnutí uzdravení do vykoupení tvoří „core doctrine“ AoG i v pohledu na časnost. Nárok to ale není (přiznám se, že bych si to přál).

                     Já ale přeci diskutuji o teologii. Ta ale nevzniká ve vakuu, ale obvykle se snaží reflektovat současnost. To jsi ostatně u sionistů konstatoval o komentář výš:

                     „Nedělají k. sionisté… když říkají, že Židé mají nárok na teritorium…?“

                     Otázku položím obecněji: mají národy teologický nárok na nějaké území? Má odpověď je: Nikoliv! I nárok Židů na Kanaán byl v historii podmíněný (neměli dispoziční právo), i když jim Bůh území přísežně přislíbil. Ale říkal: „Vyháním vás z vaší země.“ A i Ježíš říká: „Váš dům se vám ponechá pustý.“ Pro mne osobně jde jen o rozpoznání časů a jsem přesvědčen, že doba pohanů se blíží ke konci, a vidím proto i naplňování dávných proroctví.

                     Kristus přijde k soudu, ale jeho soudům předcházelo desítky až stovky let daných k pokání. Já osobně vidím ve shromažďování Izraele něco jako stavbu archy. Pro jedny to bylo bláznovství, pro jiné to mělo být znamení. Protože věřím, že se Ježíš vrátí do Izraele, věřím také, že tam najde Židy, kteří jej poznají.

                     Já moc nevěřím na sterilní teologii, respektive na to, že jsme schopni z fleku vše stanovit ze slovníků a vědeckých studií. I tuto debatu vedeme, protože Izrael je zde. V 18. století bychom zřejmě diskutovali o tom, zda k exodu dojde, nebo ne. Jenže Izrael tu již je a je třeba najít teologické vysvětlení. Buď to činí Bůh nebo ne. Pak mám otázku, proč dopustil „falešný“ exodus? Aby nás zmátl, vyzkoušel naši bibličnost?

                     Nebudu zastírat, že nebýt existence Izraele, zřejmě bych se tím nezabýval nebo to nebyl schopen vidět.

                     Ale i když takto píšu, můžu být vedle, jak ta jedle. Mohl jsem naletět sionistům, ale nebýt této (neironicky) plodné debaty, některé věci bych si nikdy neuvědomil. Něco jsem musel přehodnotit a něco naopak objevit.

                   • To já mu to citlivě řeknu, protože je to pravda. Nejsme přece hnutí víry. Ten na smrt nemocný člověk bude možná uzdraven závdavkem Ducha a možná ne, protože definitivní uzdravení je v Kristu. Nárokovat si jeho plné zdraví teď je teologický omyl. Pokud bude ten člověk uzdraven, budeš kázat, že nyní se na něm završilo Kristovo dílo? Nemůžeš to kázat, protože ten člověk později umře. Bůh ho uzdravil, aby si ho povolal později. Proto když AoG říkají, že nárok na zdraví máme ve smíření, je to dvojstranné a hnutí víry chápe jen jednu stranu věci. Stejné je, když k. sionisté utvrzují Židy v tom, že mají na zaslíbenou zemi teologický nárok. Zhmotňují tím naději, kterou mimo Krista nelze čerpat.

                     Ptáš se, proč Bůh dopustil falešný exodus a co s Izraelem? A proč Bůh dopustil falešná proroctví, kterými ses zabýval? Proč dopustil Hasmoneovské království, Bar Kochbovo povstání a Kitoskou válku? Společným jmenovatelem falešných proroctví a židovských válek jsou plané naděje. Za ty nemůže Bůh, ale lidé. Proto soudím, že není na místě vytvářet kolem existence Izraele plané naděje.

                     Domnívám se, že existence moderního Izraele je shoda okolností. Prostor jí vytvořily dějiny a úsilí sekulárních sionistů. Může skončit po sto letech stejně jako Hamonejci politikou, válkou, nástupem nových mocností. Může se transformovat na Izraelsko-Palestinskou federaci. Ta otázka „proč to tu je“ je uhrančivá, ale nepředjímá žádnou odpověď. Jistě, někdo může vznik státu Izrael pokládat za naplnění SZ proroctví, ale jen za cenu dlouhé řady sporných hermeneutických předpokladů.

                   • Plné zdraví jsem nikdy nehájil ani netvrdím, že Bůh vždy uzdraví. Myslím, že víš, co o tom soudím. Nebudu ovšem zpochybňovat modlitbu za uzdravení ani dar uzdravení s argumentem, že stejně zemřeme a nemá to smysl. Alespoň to nikde v Písmu nečtu.

                     Jinak možná máš pravdu, vše je věcí výkladu. Může to být, jak říkáš. Ale nepovažuji to za pravděpodobné. Bar Kochba byl falešný Mesiáš a o tom, že Bůh neměl s Hasmoneovci nic do činění, by se také dalo polemizovat.

                     Zdá se mi, že Tvé argumenty jsou spíše z okruhu teologie náhrady a zde žádný exodus nemůže proběhnout. Nemá to smysl a vše je zduchovněno. Dokonce ztrácí význam i milénium. Ale proč ne. Svoji logiku to má.

                     A i kdyby exodus nakrásně proběhl podle schématu restauracionistů, znovu začala platit pro Židy Tóra, oni by naplnili Deuteronomické požadavky a ještě se k tomu stali křesťany (i když nevím, jak se stát křesťany na základě Zákona – Pavel to považoval za nemožné), obávám se, že se stejně vymyslí nějaké „ale“ (například, jak mohou mít křesťané nárok na nějaké území na základě etnicity).

                     Zkus si položit otázku, zda bys prostě vůbec nějaký exodus připustil, nebo zda je to v rozporu s Tvojí teologií en bloc.

                   • Jasně, já jen srovnával učení o nároku křesťanů na uzdravení s učením o nároku Židů na zaslíbenou zemi. Nárok na zdraví máme v Kristu, stejně jako Židé na zaslíbenou zemi. Mimo Krista není zaslíbení.

                     Restoracionisté nepotřebují, aby platila pro Židy Tóra Stačí, aby byli spaseni skrze víru. A kdo ví, třeba je pak Bůh uvede zpět do Palestiny, kde ho budou poznávat spolu s Palestinci.

                     Moje argumenty jsou na rozhraní restoracionismu a teologie náhrady. Rozšíření zaslíbení země v Římanům 4,13 na celý svět nemusí znamenat ztrátu národní identity obnoveného Izraele. V této chvíli to pokládám za věc Božího eschatologického tajemství.

                     Exodus je tedy možný v Kristu. Co bude potom, nevím. To není „sterilní teologie“. Je to vidění reality Blízkého východu očima střízlivé exegeze a základních teologických principů. Jistě, i v restoracionismu jsou problémy a neznámé. Ale je jich daleko méně než v sionismu, který je založen na sporném spojení politiky a teologie.

                   • Římanům 4,13 (obdobně Mat 5,5) přece není žádné rozšíření na celý svět. Pavel i Matouš byli Židé a prostě citovali Iz 60,21, což je dávné eschatologické zaslíbení národnímu Izraeli. Doporučuji přečíst kontext.

                     O rozšíření skrze církev mluví supersessionisté, aby ospravedlnili svojí teologii. Ale ten jejich výklad je asi takovýto:

                     Je to jako kdybych měl malý domek o jedné místnosti, kde mohu bydlet. Někdo by mi přistavěl další místnosti, abych se mohl rozšířit. Jenže by mi řekl, že do těch místností mohu vstoupit až po svém vzkříšení, ale zároveň by mi zakázal bydlet i v té původní. Bylo by to sice rozšíření, ale vyhodilo by mne na ulici.

                   • Ten verš doslova říká:

                     Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry. (Ř 4,13)

                     O jakém zaslíbení se tu mluví? Musíme do Genesis 12–17. Tam se píše, že Abraham měl být 1/ velkým národem, 2/ velkým jménem, 3/ požehnáním, 4/ měl mít zemi. Které z těchto zaslíbení je konceptuálně blízko tomu, o němž mluví Pavel v Ř 4,13? Zaslíbení země, o tom Pavel mluví. A pokud zde vidíš aluzi na Iz 60,21, je to správné a dokazuje to, že v NZ se toto proroctví naplňuje dle víry a ne dle národní příslušnosti. Tím je podle mě sionismus vyloučen.

                     Je to samozřejmě trochu složitější. Pavel v duchu své doby vnímal Abrahamovo zaslíbení jako dědictví světa spíše než jednotlivé země a předpokládal jeho naplnění v eschatonu. Tak tomu věřili už tehdejší Židé. Proto Pavel tuto myšlenku ani nerozvíjí a zaměřuje se spíše na způsob naplnění toho zaslíbení, jímž je víra. Doporučuji konzultovat:

                     • Keener, Galatians – A Commentary, 258
                     • Keener, Romans: A New Covenant Commentary, komentář k 4,13–25
                     • Longenecker, The Epistle to the Romans, komentář k 4,13
                     • Dunn, Romans 1–8, 213
                     • Davies, „The Land in Pauline Epistles“ in The Gospel and the Land, 179, passim

                     Maximum, které zde může sionista uhrát, je stát si na tom, že Pavel tu hovoří o eschatologické situaci a ne o aktuálním právu Židů na zaslíbenou zemi. Jenže právě v tom vychází najevo ten hlavní problém sionismu, a sice že NZ to zaslíbení země židům nikde, nikdy, nijak neobnovuje, neprojednává. Je to snad ještě zoufalejší než s naukou o pretribulačním vytržení, která se může chytnout aspoň pár sporných veršů. Pavel to prostě nechce řešit a Ježíš nonšalantně prohlašuje, že zemi obdrží do dědictví „tišší“ (Mt 5,5). Že by Ježíš myslel agenty Mosadu? Nevím, no.

                     Ten Tvůj příměr je skoro přesně v zákrytu s Římanům 11. Ušlechtilá ratolest byla vyťata. Je to jakobych odmítl podepsat domácímu prodloužení nájemní smlouvy – přestanu bydlet. Že by byl Pavel supersesionista? Určitě ne. On by totiž nikdy neřekl, že církev nahradila Izrael, protože Izrael v Kristu vždy církví byl.

                     Každopádně supersesionisté nikoho nikam nevyhání. Kořenů antisemitismu bylo víc a jeden z nich spočívá právě v tom dělení na fyzické a duchovní potomstvo a zaslíbení.

                   • Děkuji za obsáhlejší pohled. Opravdu dík! Myslím, že to celé mohu podepsat. Ostatně, nevím, zda jsi četl tu mojí skicu z roku 1995: https://www.apologet.cz/?… Ale tohle je skoro jako abstrakt k ní :-)

                     Má poznámka mířila pouze na to, že Pavel v Ř 4,13 nemusel nic rozšiřovat a že myšlena je „nová země“ po vzkříšení. Tu opravdu není možné získat jinak, než vírou.

                     Otázka zní nyní velmi jednoduše (jak správně poukazuješ); zda zaslíbení věřících na věčnou zemi anuluje zaslíbení potomků Abrahamových na pozemský Kanaán. Ať už anuluje nebo neanuluje, toto je podle mne zásadním bodem naší polemiky.

                   • Já ten zásadní bod vidím v otázce, zda může mít národ Izrael teologický nárok na zaslíbenou zemi bez Krista. Ne ve filosemitismu, ne v solidaritě s Židy, ne v politickém názoru na Blízký východ a ne v tom, co bude v miléniu, ale v tom, zda má stát Izrael a židovská přítomnost v Palestině teologické ospravedlnění teď. Tady vidím to klopýtnutí sionismu.

                     Mají Abrahamovi potomci nárok na zemi Kenánců a Palestinců?

                     Tak předně se musí prokázat, že moderní židovská identita je pokračováním abrahamovské pokrevní linie. Potom:

                     • I kdyby ten nárok měli pro eschaton, nemají ho teď.
                     • I kdyby ho měli teď, nemají ho jako nevěřící.
                     • I kdyby ho měli jako nevěřící, pořád zbývá dokázat, že právě vznik státu Izrael je legitimním naplněním tohoto nároku.

                     Otázkou je tedy ten teologický nárok nevěřících Židů v právě tomto okamžiku historie.

                   • Ale to je přeci jinými slovy to samé. Platí Abrahamova národní část bez Krista nebo ne?

                     Odpověď může být trojí:

                     1. Ano
                     2. Ne
                     3. Byla konsolidována v Kristu za Novou zemi, kterou lze obdržet až po smrti a vzkříšení.

                     Já si velmi dobře uvědomuji, že je to otázka zásadní a sám si ji kladu. Sionista musí říci 1., tedy jednoznačně ano. Já jsem ale sionista, který připustí i variantu 2 a 3.

                     Zeptám se ale jinak. Měli by Židé nárok na zaslíbenou zemi s Kristem?

                   • Myslím, že je v tom rozdíl.

                     • Ty se ptáš, „zda zaslíbení věřících na věčnou zemi anuluje zaslíbení potomků Abrahamových na pozemský Kanaán“.
                     • Já se ptám, zda mají nevěřící Židé teologický nárok právě dnes.

                     Na Tvou otázku říkám ano s tím, že pokládám to zaslíbení rozšířeno na celou zemi a odsunuto do eschatonu. I kdybych odpověděl ne, neanuluje, nebo to nějak medioval, pořád by nebylo jasné, zda sionismus platí, protože v něm se jedná o nevěřící Abrahamovy potomky právě dnes.

                     Pokud jsi sionistou, který připouští, že neplatí „Abrahamova národní část bez Krista“ nebo že „[b]yla konsolidována v Kristu za Novou zemi, kterou lze obdržet až po smrti a vzkříšení“, pak jsi sionistou, který připouští, že není sionistou.

                     Ano, s Kristem Židé mají plný nárok na zaslíbenou zemi. Přesně podle Římanům 4,13. Pokud se ptáš, zda by měli nárok na vlastní suverénní stát, pokud by v 1. stol. uvěřili v Krista, odpověď je ne, protože Boží výroky jsou neodvolatelné a Římanům 4,13 popisuje Boží výrok. Soudím to i z toho, že žádný autor NZ v prvním století nebrojí za suverénní národní stát. Pokud se ptáš, zda by měl Izrael nárok na zaslíbenou zemi, kdyby uvěřil nyní, má odpověď je opět ne, dokud v zemi nebude sám dědic. On jediný ten nárok má, je lídr všech Židů. Pokud bych viděl v Izraeli významné probuzení, pokládal bych to za zajímavý důkaz pro fyzický restoracionismus a možná znamení druhého příchodu (byť bych v tom byl dost střízlivý). Určitě by to nebyl důkaz pro sionismus.

                     Kdyby se celý Izrael obrátil před druhým příchodem, bylo by to docela zajímavé. Po znovuzrozeném Izraeli bych požadoval, aby se řídil Ježíšovým příkazem jít do celého světa (Mk 16,15). Ze sionismu by rázem byl diasporismus.

                   • Vystihl jsi to celkem hezky. Je to tak. Jsem sionistou, který hypoteticky připouští, že Bůh shromažďuje do své země národ, který nenaplňuje podmínky smlouvy, kterou má na svoji zemi.

                     Jak bys to nazval?

                   • To asi nevím. Výběr je na Tobě. Izraelský akcidentalismus?

                   • No, je to hypotéza na pomezí experimentální teologie a klasického sionismu. Jestli něco nechci, tak zakládat nové směry. Občas stojím na pomezí a uvědomuji si svojí omezenost, zaujatost a neschopnost se oprostit od svého předporozumění.

                     Jinak často cituješ Keenera. Pro mne je to podobné, jako kdybys citoval třeba Wagnera. Nezpochybňuji ani jeho křesťanství ani jeho erudici, ale duchovně je někde úplně jinde, než já, a jsem vůči němu na pozoru. Natož ve sporných otázkách.

                   • Ještě bych se zeptal na toto. Ty se domníváš, že Velké poslání znamená ultimativní příkaz pro všechny obrácené Židy opustit Kanaán? To považuji za extrémní a účelový výklad jak se vyhnout odůvodnění existence obrácených Židů na území svaté země.

                     To by znamenalo, že celý jeruzalémský sbor byl ve vzpouře proti Bohu, když se okamžitě nevystěhoval a úřad evangelisty se zřejmě stal normou pro všechny obrácené Židy.

                   • Jasně, diskutujeme.

                     Citovat Keenera je objektivně úplně jiné než citovat Wagnera. Wagner byl církevní superstar, ale v odborné sféře toho moc nenechal. Keener je dříč a génius. Jeho odpůrci v otázce věrohodnosti evangelií skřípou zuby, protože Keener má v hlavě antickou knihovnu. Nemusíš s ním souhlasit, ale jeho výtlak v oboru novozákonní biblistiky je bez ohledu na pocity nesporný. Pokud u něj chceš být na pozoru, přečti si nejprve jeho Gift and Giver. Podotýkám, že odborníci z AoG stojí za Keenerem. Ben Aker, Bill Oliverio, Martin Mittelstadt… snad celá fakulta AGTS :-) Mohl bych stejně tak citovat N. T. Wrighta nebo někoho z výše uvedených, ale Keener je takový nástupce Gordona Fee, tak cituju jeho jako určitého vlajkonoše letniční biblistiky.

                     Ptáš se, zda „Velké poslání znamená ultimativní příkaz pro všechny obrácené Židy“. Neznamená, ale určuje to mezinárodní směr Božího plánu. Ježíš židovským učedníkům neříká „braňte hranice dokud nepřijdu“, ale „čiňte mi učedníky“. Židovské přistěhovalectví je absolutním opakem velkého poslání, které se naplňuje ve skutcích.

                     • Ve Skutcích vidíme boření bariér mezi etniky, v sionismu obnovu bariér mezi etniky
                     • Ve Skutcích vidíme tah na Řím, v sionismu tah na Jeruzalém
                     • Ve Skutcích vidíme apoštoly vedené Duchem, v sionismu vidíme anti-apoštoly vedené ideologií

                     Proto soudím, že u obrácených židů jde militarismus a teritorialismus proti smyslu evangelia. Pouze „extrémní a účelový výklad“ evangelia jim říká „bojujte za teritorium“ a ne „jděte do celého světa“.

                   • Srovnávat neobrácené Židy s apoštoly nebo sekulárními politiky mi nepřijde ideální. Ježíš také neřekl křesťanům v Anglii „braňte hranice“, a přesto se Hitlerovi postavili a hranice bránili. Ale chápu že jsi pacifista. Já nikoliv. Považuji obranu Izraele, který vojensky chrání své civilisty proti teroristům, za správné. Ježíš neřekl vojákům „nechte se podřezat i s vašimi dětmi“ ani nevedl k rozpuštění armády. Máme dvojí občanství a máme dát Bohu a císaři to, co jim patří.

                     Od Keenera jsem četl tři knížky a jednu jen okrajově. Někteří charismatici obecně věří, že dědí zemi už tady a nyní, ale nevím, jak to vidí on. Mám ale zásadní problém vidět Ducha svatého uzdravovat v Lurdech nebo vést rozvedené do nového sňatku, i když je to akademicky brilantně popsáno s uvedením zdrojů. Proto jen říkám, že je duchovně jinde a vidí projevy Ducha tam, kde já je nevidím. Proto ve sporných otázkách pro mne není jazýčkem na vahách. Ale nesoudím jej.

                     Jinak mne ještě napadlo, pokud je v Iz 60,21 zobrazen Izrael již jako národ dědící zemi (tedy v budoucnu) na základě Abrahamovy smlouvy, jak by se to mohlo stát, pokud by Ježíš naplnil a odebral Izraeli smlouvu na jejich zemi? To je i otázka pro mne, nikoliv argument proti Tobě. Spíše bych řekl, že jde o odebrání dispozičního práva.

                   • Nejde o pacifismus jako o přístup k válce, ale o důvod války. Anglie bránila hranice, ale Izrael dle k. sionistů brání Boží plán. Pokud sionista tvrdí, že stát Izrael je dílem zvláštní Boží prozřetelnosti, logicky spojuje fyzickou obranu Izraele s obranou Božího plánu. Z tohoto pohledu je nevyhnutelné srovnávat apoštoly se sionisty. Apoštolé usilovali o budování Božího království, sionisté o budování pozemského státu. Obě skupiny mají dle k. sionistů Boží mandát, akorát že zatímco pro jednu má platit „ne silou ani mocí“, pro tu druhou „hlavně silou a mocí“ (Za 4,6). Dle konsekventní logiky by měli k. sionisté pomáhat s obranou státu Izrael, čili vést svatou válku.

                     Rozumím, názorová shoda s Keenerem nedosahuje 100%, takže je „duchovně jinde“. Nepokládám za šťastné spojovat názorovou shodu s duchovní polaritou. Je to přesně to, co je v církvi špatně. Nesouhlasím s tebou, tak musíš být asi duchovně vadný. Ale rozumím, i já když slyším jméno MacArthur, mám nutkání se „pokřižovat“.

                     Co bys řekl na Davida Wilkersona? Dokázal by pohnout jazýčkem vah ten, který „zemi“ v Ezechieli 37 vykládá jako „pevnou duchovní půdu“? Nebo je u něj nějaká závada?

                   • Rozumím ti a dal bych to nyní stranou. Mohli bychom se přít o tyto pohledy, ale jádru věci by to neprospělo :-).

                     Jinak, Davida Wilkersona jsem vždy považoval za evangelistu a proroka (alespoň do jisté doby). Ale na jeho učení bych nestavěl vůbec nic. Ty víš, že ho respektuji, ale trpím, když evangelisté (včetně něho) začnou učit. Většinou jde o inkarnaci jejich zkušenosti, kterou povýší na doktrínu. Obvykle je k tomu ale dotlačí lidé, kteří když vidí obdarování, pak jej zuniverzalizují. Jezdil jsem léta učit do Košic, kde misie Sergeje Miháľa dodnes přináší ovoce církvím. Skvělý evangelista, ale neměl začít učit. Evangelizace je razantní proklamace jednoduché pravdy. Běda ovšem, když někdo takto pojme učení. Místo vyučování pak v podstatě evangelizuje – předloží svoji vizi a vyzve k jejímu přijetí: uvěř nebo zahyneš!

                     No, a pokud přečtu od někoho tři knížky ze čtyř, které musím odložit, pak už prostě pátou nečtu. Ale možná těch zbylých osmdesát je super, nevím. Nikde proti němu nevystupuji, ale ani jej nemám za autoritu. Můj přístup je jít nejdříve do Písma a pak teprve do výkladů. Nikdy naopak.

                     Hele, myslím, že už jsme asi řekli vše, a já uznávám, že nedokážu vše vysvětlit a sám mám otázky, na které hledám odpovědi. Rád bych to ale posunul o úroveň výš.

                     Kdysi jsem si uvědomil, že Kristus se dědictví a všech benefitů Abrahamova požehnání ujal až po svém vzkříšení. Není pozemským králem Izraele, ale odešel pro královský titul a vrátí se zpět.

                     Pokud jsi premilénialista, já tak na 45–75 %, jak vidíš úlohu Izraele v miléniu? Já zde vidím naplnění Abrahamova požehnání pro Izrael doslovně v Kanaánu. Pokud se nakonec nepřikloníš k TS nebo TNS, jak si to vysvětluješ? Jak se tam ti Izraelci dostali? Jsou to tito, nebo se vrátí na značky a nastane nový exodus „lege artis“?

                     To vůbec nepíšu jako ironii, ale jen jako užitečnou zkratku.

                   • Jasně, na druhou stranu evangelista něco učí a obsah jeho propozic lze pokládat za správný nebo chybný. U Wilkersonova nesionismu nevím, zda to pokládat za nějakou emoční kontrakci nebo za rétorický kalkul. Daleko více by získal na vlně jeruzalémského syndromu.

                     U Keenera je problém, že ty jeho lepší knížky taky musíš odložit, protože jsou příliš těžké. To zas tak super není. Kdybys jeho komentář ke Skutkům rozdělil dle 28 kapitol, každá část Keenerova komentáře by co do délky a kvality rešerše vydala na jednu plnou, obhajitelnou dizertaci. (To mám od jeho přítele, který ten komentář recenzoval.) Ve své dizertaci o něm mám kapitolu, kde ho sice hájím proti postmodernistům, ale pak ho moc nešetřím. U odborníků, kteří tráví tisíce hodin prací se zdroji a daty, je dobré předpokládat nějaký merit. Mohou se mýlit, ale pokud jsou profesně asi tak o 100 let dál, je chyba si toho nevšímat. Je také důležité vidět ty rozevřené nůžky mezi odborníky, kteří gravitují k ne-sionismu a populárními učiteli, kteří někdy mají oblek a odměřený projev, ale nepodnikli v daných tématech dostatečný ponor. Výjimky jistě jsou, ale statisticky mi to vychází takto.

                     Tím jsem vlastně neustále překvapován, tou mezerou mezi sionismem některých hlasitých učitelů a nesionismem informovaných vedoucích a odborníků. Nikdy jsem třeba žádný sionismus nezahlédl u lidí jako George Wood nebo Doug Clay. Určitě něco přehlížím, protože oba jsou spíš kazateli než autory, ale mlčení letničních vedoucích na toto téma je palčivé. Učitelé na seminářích AoG se k tomu taky buď nevyjadřují, nebo jsou ne-sionisty v nějakém smyslu. Skoro jakobych býval žil v nějaké bublině letničního fundamentalismu, v němž je sionismus mainstreamem. A jo, já vlastně žil v bublině letničního fundamentalismu.

                     Nevím, co je TS a TNS. Úlohu Izraele v miléniu vidím pevně spojenou s úlohou církve. Co budeme my, budou i oni, protože oni jsou my. Co to přesně bude, to ještě nevyšlo najevo. Stát Izrael nepokládám za eschatologicky významný. Tvrdím, že po Kristově příchodu žádný nebude a že Kristus nebude nutit tu větší část Židů, co bydlí mimo Izrael, aby se tam nastěhovala. Nebude to nutné. Je nevyhnutelné, aby ortodoxní Židé byli příchodem Krista zaskočeni zvláštním způsobem, protože ho čekají. Je dost možné, že Jeho příchod nějak vycítí a obrátí se.

                   • Přestože teologii nijak nepřeceňuji, Wilkerson nebyl teolog. Zato byl zapálený sionista. Slyšel jsem ho tvrdit, jaké má požehnání skrze podporu Izraele, pak se ale otočil na podpatku a zpochybnil sionistický výklad Ezechiela 37 s tím, že je to proroctví o církvi. Myslím, že to nijak neřeši a evangelisté (snad kromě Ulonsky – ale ani on nebyl systematik) moc systémy nestudují.

                     TS a TNS jsem myslel Teologii smlouvy a Teologii nové smlouvy.

                     Já jsem také nikdy sionismus nestudoval a dokonce bych dříve tvrdil, že současní Židé nemají ve svém stavu vůbec účast na Abrahamově smlouvě. Jejich shromáždění jsem chápal jako akt Boží milosti, a když uvěří, stanou se jednoduše církví a křesťany (to si myslím dodnes, protože v 1. století se také neoddělovali). Byl jsem spíše politický sionista, který věřil, že se jednou obrátí k Bohu, ovšem ve své zemi.

                     Ale u boje o hranice mne napadla paralela s husity. Zpočátku velmi váhali, zda se mohou bránit křižákům vojensky. Obraceli se na univerzitní mistry a hledali především teologickou podporu. Chápali to jako obranu. Když se podívám na první bitvy, které vedl Žižka, vidím zde přeci jenom něco víc, než lidskou obranyschopnost. Když u Domažlic už za Prokopa Holého křižáky zachvátila panika při zpěvu husitského chorálu, připomíná mi to Jóšafata.

                     Hodně jsem nad tím přemýšlel, dnes je snaha se za to katolíkům omlouvat, ale tehdy také nešlo o nic jiného než uchránit holý život. Že se vždy dějí excesy, je jiná věc. Proto věřím ve spravedlivou válku, jak ji definoval Augustin, kde Bůh může stát za jednou stranou.

                     Jinak v pasážích, které se vykládají chiliasticky nemohu, než nevidět v centru Jeruzalém jako naplnění Abrahamova požehnání. Ovšem mix vzkříšených a nevzkříšených mi přijde poněkud zvláštní.

                   • Mohl chtít požehnání skrze podporu Izraele a nebýt sionista. Jde o to, aby autor nejen „žehnal Izraeli“, ale otevřeně a jasně učil, že Izrael má nárok na smluvní zaslíbení. Zajímal by mě ten jeho přerod. Ve kterém okamžiku Wilkerson otočil a začal vztahovat SZ proroctví na církev?

                     Spravedlivá válka je určitě možná, protože některé kauzy jsou spravedlivé. Jen nevím, jak to protlačit přes Mt 26,52 a Ř 12,17nn. Asi je ve mě pořád kousek fundamentalisty.

                     Jo, mix vzkříšených a nevzkříšených je obecně problém premilenialismu. Je to jeho hlavní argument a hlavní podivnost. Nevím, co s tím.

                   • Nemyslím si, že by to byl přerod, on to neřešil. Věřil obojímu. Ty máš definici sionismu, že sionista musí věřit, že se Gn 12,17 platí na současný Izrael. Mluvil jsem schválně se třemi sionisty a divili se, na co se jich to vlastně ptám. Lidé to neřeší, ale vidí Izrael ve své domovině a vidí v tom naplnění dávných proroctví.

                     Když jsme u těch mečů, já bych to ještě doplnil o následující meče: Lukáš 22,36 a Římanům 13,4.

                   • Určitě jsou i jiné přístupy, které jsme třeba nezvážili, ale myslím, že když sionista chce podpořit svůj názor Biblí spíše než dojmem, musí se začít zabývat smlouvami.

                     V případě pacifismu zvážím rozmělnit doslovný výklad jasných veršů o nenásilí (Mt 26,52; Ř 12,17nn; Za 4,6, atd.) kontextem Písma ve smyslu konstantinovského křesťanství.

                   • Spíše bych zvážil dvojí občanství křesťana. Je to jako když je pastor zároveň starostou. Jako starosta může klidně oddávat nevěřící, ale jako pastor nikoliv.

                   • Chtěl jsem již diskusi ukončit, ale beru velmi vážně, co mi zde píšeš. Já na svých stránkách diskuse nemám, a proto bych Ti zde rád napsal určité své chápání a budu rád za kritiku, když mi to případně vyvrátíš. To považuji za nedocenitelné.

                     Ten argument o Kristu jako dědici Gn 12,7 se nedá jen tak obejít, pokud není vypořádán. Napadla mne k tomu jedna věc. Prosím, zkus si to promyslet a napsat své námitky. Nejde mi o to prosadit svůj názor, ale dobrat se pravdy (což není lehké). Budu rád, když budeš polemizovat s čímkoliv níže uvedeným:

                     • 1. Nový zákon, když mluví o dědictví „světa“ nebo „země“ (což nepovažuji za rozšíření, ale v podstatě převzetí ideje z Iz 60,21), nikde nemluví o pozemské zemi, ale ukazuje směrem k budoucnosti.
                     • 2. Ježíš veškeré benefity Abrahamova zaslíbení, vyplývající z jeho dědictví, získal až po svém vzkříšení (např. Sk 13,32; Fp 2,9–11; Mt 28,18; Žd 1,2).
                     • 3. Ježíš je již králem (Ž 2,8 vs J 19,19), ale nikdy nebyl Izraelem uznán. Podobně jako králové Saul i David byli pomazáni za krále, ale museli být přijati lidem. Je sice král, ale jeho království zatím není vidět (Žd 2,8).
                     • 4. Ježíš, až se vrátí, bude Izraelem fyzicky korunován (Ž 118, 26 vs L 19,38) a chopí se dědictví Země dle Gn 12,7 a Iz 60,21 jako dědic a pomazaný král.
                     • 5. Ježíšovo království, které není z tohoto světa, se tak spojí s královstvím Izraele. Z toho mi vyplývá i klasická premilenaristická teze již a ještě ne, případně může jít přímo o věčnost dle amilenialistů (Daniel 2,44).

                     Je mi jasné, že to lze napadnout: již to Kristus zdědil. Nicméně David byl pomazán za krále, ale stále tu vládl Saul. Jeho autorita byla uznávána lidem a vojenskými veliteli a koneckonců i budoucím králem. Od Saula odstoupil Boží Duch, stejně jako od Izraele, a čekal jej soud, stejně jako čeká i Izrael. Přicházející král jej však vysvobodí. Určitě nejsem první, kdo to tak vykládá, ale zatím jsem se nedíval.

                     Děkuji za trpělivost.

                   • Ad 1. Rozumím, že „zaslíbení světa“ čteš skrze Iz 60,21. To je prorocká pasáž, kterou můžeme vykládat kristologicky (výhonek mé setby = olivová ratolest) nebo doslova, ale futuristicky (v. 19 – nebude již světlo dne), nebo dokonce historicky. Nevidím tam prostor pro obdržení země, aniž by „všichni byli spravedliví“.

                     Ad 2. To je dobrý postřeh a souvisí s tím napětím mezi časem a věčností Kristovy oběti. Z jiného hlediska je Ježíš vyhlédnut před založením světa, je přede vším, všechno v něm spočívá (1Pt 1,20; Kol 1,16n). Domnívám se, že benefity Abrahamova zaslíbení Ježíš získal proto, že je jejich původce. Aby mohl Abraham přijmout zaslíbení, musí Kristus zemřít na kříži. Nebo ještě jinak: Podstatou Abrahamova zaslíbení je Ježíš visící na kříži. Mimo tuto podstatu nemají tato zaslíbení žádnou záruku.

                     Ad 3. Ano, to je to už/ještě ne. I my jsme už děti Boží, ale ještě se neukázalo, co budeme (1J 3,2). Jeho království není z tohoto světa, takže se za něj nemá bojovat zbraněmi (J 18,36). Tělo a krev nemůže toto království zdědit (1Kor 15,50). Dědí ho Kristus a ti, kdo jsou Kristovi v Duchu.

                     Ad 4. Tady je zajímavé to Ježíšovo očekávání, že ho budou vítat „požehnaný, který přichází ve jménu Pána“. Lukáš dává proroctví před naplnění, Matouš dává naplnění před proroctví a tím otevírá možnost futuristickému výkladu (Mt 21,9; Mt 23,39; Lk 13,35; Lk 19,38). Jelikož u Matouše je vyučování uspořádáno schematičtěji, upřednostnil bych Lukášovu chronologii, ale zas na druhou stranu u Matouše se to takto učí. Je to zajímavé.

                     Ad 5. Jasně, dá se na to takto dívat, ale není zřejmé, co si tedy počít s tím pozemským „královstvím Izraele“, čili např. se státem Izrael. Ježíšovo království nevytvoří s tím pozemským federaci, ale pohltí ho. V Lk 21,36 je to Ježíšovo „bděte … abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Syna člověka“. To není zaslíbení pretribulačního vytržení, ale popis toho, co se bude dít při příchodu Krále. Jedni jeho tvář spatří a budou mít sílu (pravomoc) předstoupit před Krále, jiní ji nespatří, což je ta horší varianta. Umím si představit, že Ježíš se v Jeruzalémě prohlásí králem, ale kritériem jeho přízně bude víra, spravedlnost, apod. Tím bude jakékoli pozemské království zrušeno. Je tedy úplně jedno, jaká bude v Palestině skladba obyvatel a jaké tam bude státní zřízení. Kristus to svým příchodem tak či onak zruší.

                     Takto se na to tedy dá dívat. Nevidím v tom teologický prostor pro sionismus jako politiku systematického židovského přistěhovalectví do Palestiny.

                   • Moc děkuji! Trochu jsem to sepsal zde: https://www.apologet.cz/?… Nyní se musím trochu odmlčet a věnovat se úplně jinému tématu, protože mi hoří termín. Inu, to je tak, když mne něco jiného živí a k něčemu se cítím povolán. To je zase moje dualita :-) Docela Ti závidím, že se můžeš plně nasadit jedním směrem.

                   • Ok, přeji hodně dobrých farmakologických i teologických nápadů.

                     Nezáviď, není co. I já mám v práci fofr kolem ne-teologických věcí, byť asi ne tak intenzivní jako mnozí jiní. Já závidím lidem, co dostanou jako doktorandi úvazek a pak si stěžují, že si z nich profesor dělá sekretářku. Ó jak rád bych i já nějakému línému profesorovi dělal věcný rejstřík jeho nové publikace.

                     Teologie = málo peněz, nulová prestiž, nutnost melouchů, málo (skoro nula) nabídek práce v oboru, absence měřitelných úspěchů, neodborná veřejnost tím skrytě pohrdá, … je to fakt hrozný. Ano, je a nikdo mi to nevymluví. To není služba, to je karierní sebevražda. Příliš vysoká cena s příliš malým ziskem. Nedávno mi syn říká: Já bych chtěl dělat to co ty, ale ne v takové situaci. :-D

                   • Vždyť před chvílí jsi argumentoval – snad nepřeháním – že Židé žádný stát nepotřebují, že mohou být bozdomovci a že Ty už žiješ v Božím království. Tak si nestěžuj ;-)

                     Já také nejsem milionář, ale když jsem ještě dělal v průmyslu, cestoval jsem po služebně světě, bydlel v luxusních hotelech, kam se běžný smrtelník ani nepodívá atd. Kdyby mi ovšem někdo nabídl vzít to všechno zpět a naplnit Boží vůli – tenkrát v podobě učitele na VOŠMT, neváhal bych ani minutu.

                     Brzy mi bude 60 a vím jediné. Je úplně jedno, co člověk dělá. Nejdůležitější je přitom naplnit Boží vůli. K čemu mi jsou publikace, knížky, tituly, ocenění? Pokud to nebylo v Kristu, pak úplně k ničemu.

                   • No je to přesně tak. Na zemi jsme jen „hosty a poutníky“ bez domovského práva, tak si nestěžuju.

                   • Ber to jako poučení od staršího kolegy. Absolutně ze všeho nejdůležitější je skrze Boží slovo dosvědčené ve svém svědomí poslechnout Boha. A to za jakoukoliv cenu. Vše ostatní je marnost. Dvakrát v životě jsem se ocitl zcela bez prostředků. Jednou dokonce bez práce, církve, s malým dítětem, nemocen, před státnicemi a s obrovskou hypotékou. Během pár dní jsem pak mohl vše splatit a ještě si koupit auto a získat zaměstnání. Fakt jsem nevěděl, co dělat, tak jsem jen chodil po lese a modlil se o pomoc. Nového majitele „náhle“ napadlo dát nám navíc roční odstupné a prodat naše patenty.

                   • Já Ti velmi a opravdu upřímně děkuji za takové svědectví. Mé vlastní svědectví spočívá v tom, že když jsem se stěhoval z jednoho nájmu do druhého, potřeboval jsem čistící prostředky a ony byly zrovna ve slevě.

                     Ne, Pán Bůh nás nezaopatřuje všechny stejně. To je taková letniční urban legend. Šoa je prostě šoa, nakba je nakba, bída je bída.

                     Naprosto souhlasím, že nejdůležitější je dělat to, co po nás chce Bůh, i kdyby na konci tunelu nebylo světlo.

                   • Nevím, zda opravdu za to svědectví děkuješ, ale napíšu ještě jedno.

                     Na konci tunelu je vždycky světlo! Jednou jsem to zažil „doslova“. Nebudu popisovat podrobnosti, ale bylo mi opravdu hodně zle. Je to takový stav, před kterým se nedá nikam utéct, a nejhorší je sedět na místě. Je to odvrácená strana apologetiky a byl to svým způsobem hrozný vnitřní duchovní boj. Ten rok jsem byl vyloučen z AC. Vezl jsem rodinu do Chorvatska k moři a ocitl jsem se hrozné koloně na dálnici v zácpě. Musel jsem sedět a v tom vedru popojíždět, i když jsem měl chuť se někam rozběhnout. Když jsem konečně vjel do tunelu, navigace mi řekla: „ztráta spojení s družicí“. Najednou ke mně promluvil tichý vnitřní hlas ve smyslu:

                     „Nyní jsi ztratil spojení, ale ta družice je tam stále. Někdy budeš mít pocit, že jsi se mnou ztratil spojení, ale já jsem stále na stejném místě. Projedeš ještě dalšími tunely“.

                     Trochu mne to povzbudilo a náhle jsem vyjel z tunelu a rozevřela se přede mnou úchvatná scenérie skal a modrého moře. Úplně bezděčně jsem pustil autorádio a tam se ozvala píseň v chorvatštině, a poté hlas oznámil: „spojení obnoveno“. Zaplavila mne vlna radosti. Když jsem se poté ptal na slova té písně, řekli mi, že je to o Boží lásce.

                     Ať nad tím přemýšlím jakkoliv, nemohu v tom nevidět Boží zásah. Mám proto pevnou víru, že stojíš tam, kde máš. Na nějakou kariéru se vykašlej, Pavel napsal své nejmocnější epištoly ve vězení. Časnost je jako kapka v moři proti věčnosti a ještě není dost malá. Má víra je opravdu nepatrná ve srovnání s jinými křesťany, a jistě zaostávám i charakterově, takže nemám co mluvit, ale věřím, že Tě Bůh za vše odmění.

                     Nejdůležitější je si zachovat víru a naději!

7. Stále více si uvědomuji, že Bůh se vůbec neřídí „našimi“ teologickými systémy. Osobně si myslím, že Kristův druhý příchod a obrácení Izraele možná proběhne úplně jinak. Možná nemá pravdu ani jeden systém a spíše to bude od každého něco. Možná to bude podobné, jako první příchod. Největší poznání měli ti, co byli Bohu nejblíže (mezi ně bych se sice rád počítal, ale objektivně nemohu).

   Odpovědět

   • Ano, může to tak být. Jinak a podle mě taky úplně jindy. Myslím, že lidstvo ještě zdaleka nedospělo do toho zlomového bodu být jako Bůh – bez Boha. To je to zlé zaslíbení, které na nás teprve čeká tak za tisíc let.

     Odpovědět

     • No, mě to čeká za podstatně kratší dobu.

       Odpovědět

8. Nebudu nyní oponovat z oblasti teologie. To jsem již učinil. Všímám si však, že ve světě nepřevládá ani tak antisemitismus jako antisionismus. A to je snaha upírat Židům politické právo na jejich zemi (což Ty nečiníš). Často jsem si ale všiml, že máš určité výhrady k chování Židů. Mohl bys to specifikovat? Moje teze jsou následující:

   • Pokud by se to týkalo invaze Izraele do pásma Gazy, pak to byla odveta za teroristické útoky (dokonce letité), kopání tunelů a snaha o likvidaci Izraele.
   • V Gaze asi 70 % občanů (nemám ověřeno odkazem na dokument, ale na různé reportáže) volí Hamás, který má ve svém programu likvidaci nejen státu Izrael, ale i Židů jako etnika. Snaží se to samozřejmě realizovat.
   • Izraeli se vytýká genocida. Zapomíná se, že genocida je likvidace etnika. V Izraeli však žije kolem 2 milionů Palestinců a těší se ochraně izraelské armády a policie.
   • Pokud Izrael někam položí nálož a vyzve k odchodu civilistů a Hamás jim v tom naopak brání, aby měl mediální munici, to jistě vypovídá o lecčems.
   • Ano, hynou i civilisté. Stejně jako při bombardování nacistického Německa. Problém je, že Hamás se na židovské civilisty vyloženě zaměřuje, zatímco Izrael se tomu snaží vyhnout.
   • Uznávám, že problematické je postavení křesťanů (ať povětšině nominálních nebo vyznávajících) v Gaze. Stejně tak to bylo problémem za jakékoliv války. Nejsem ale pacifista a proto bych si netroufl Židům radit, nechte se podřezat a pozabíjet.

   Odpovědět

   • Jasně, těmto tezím rozumím. Jak se v nich kromě poslední teze promítá Tvé křesťanství? Má to nějaké řešení?

     Odpovědět

     • Abych řekl pravdu, mé křesťanství se v tom promítá asi tím, že mne Izrael zajímá jako kolébka křesťanství. Ale podobně vidím i Kosovo, které rovněž ovládli muslimové, nebo Arménii, kde je situace podobná. Jaké má řešení Náhorní Karabach, Ukrajina, Nigérie, Tchaj-wan nebo Tibet? Nevím. Jako křesťan to ani nemusím řešit. Čekám, že období spravedlnosti nastane až s Kristovým příchodem. Mou starostí je, abych sám byl započten mezi spravedlivé. A protože nejsem kalvinista, někdy se docela obávám, jak vše zvládnu…

       Odpovědět

       • Ano, vyřeší to Kristus. V něm je náš mír = eiréné = šalom. A právě jako jeho Duch proměňuje jednotlivce a dává sílu odpustit, může proměnit i Palestince a Izraelce a dát jim sílu odpustit. Sám bych to nezvládl. Duch to může udělat. Ale Izraeli by to prospělo i strategicky. Tu válku nemohou vyhrát. Jsou ve špatný čas na špatném místě.

         Odpovědět