Kniha „Třetí zákon“ překvapuje odvážným výkladem životních drah sedmi kandidátů pečlivě zvolených pro kanonizaci. Jejím záměrem je odhalit misi těchto jakoby „špiónů Božích“ či „prorockých hlasů“ své doby, jak je autor – jinak brilantní ovladatel jazyka Shakespearova – nadsazeně častuje. Jejich společnými znaky jsou konfrontace s otázkou nastolení Božího království na zemi, vyrovnávání se s hříchem člověka a neposledně a především nalézání toho, na čem doopravdy záleží. Jsou jimi: Sv. Augustin, Blaise Pascal, William Blake, Søren Kierkegaard, Fjodor Dostojevský, Lev Tolstoj a Dietrich Bonhoeffer.

Byli to proroci ze starozákonního židovstva, kdo volali po návratu k Bohu – a zněly snad vedle jejich hlasů ještě jiné, silnější a poetičtější? Pak přišla Nová smlouva, kdy se Bůh vtělením stal svým vlastním prorokem. Ani to však nebyl konec proroků a smluv. Mezi vzdušnými zámky ega a pravdou lásky, mezi temnotou vůle a jasem představivosti je neustálá nouze o most a o prorocký hlas zvoucí nás ku překročení. A právě to bylo osudem mých sedmi badatelů Božích, aby každý posvém a s ohledem na svou vlastní dobu takový most poskytli.
(Úvod, s. vi)

Autor se nebojí uchopit klíčové okamžiky životů všech těchto svérázných teologů, filozofů, mystiků, velmi neskladných, protivných a nemírně dezinterpretovaných za života i posmrtně, aby z nich složil fascinující mozaiku Božího díla a mocného volání k lidstvu všech dob a způsobů myšlení. Jeho předpokladem je neviditelná Boží moc, kterou mezi řádky tuší již v první větě knihy:

Často se stává, že důvod k nějakému skutku vytane až po samotném vykonání, takže předem myšlený záměr a všecky praktické okolnosti jsou vlastně jen špičkou ledovce nevědomého záměru.
(Úvod, v)

Kniha A Third Testament není vyčerpávající studie, ani výbor nějakého učení. Nepředhazuje nám prefabrikovanou sadu názorů. Svou strukturou a zaměřením však přirozeně vede čtenáře k závažnému zamyšlení o Božím způsobu volání do světa v jeho pohnuté historii.

Nemá valného smyslu pokoušet se o abstrahování obsahu, jak jsem měl původně v plánu. Text je totiž natolik koncentrovaný a věcný, že kniha celá je abstraktem ve formě náročné, jazykově vybroušené stati, takže by bylo pro uchování souvislostí potřeba citovat celých 120 stran naráz. Přikládám proto volně šiřitelnou PDF verzi. Kniha je bohužel k dispozici pouze v poměrně obtížné angličtině (inu…anglický jazyk, to je více než dva časy a pár frázových sloves :-). Kromě těch dvou citátů jsem proto přeložil alespoň medailonek autora:

Malcolm Muggeridge narozený roku 1903, absolvent univerzity v Cambridge, bývá srovnáván s G. K. Chestertonem – jak pro své mistrné stylistické umění anglického jazyka, tak pro úsilí o obhajobu křesťanství v kultuře čím dál tím více protikřesťanské. Kupodivu byl po většinu svého života vyznávajícím agnostikem, osobní víry se chopil až v pokročilém věku, což ve věku osmdesáti let formálně vyjádřil vstupem do Katolické církve.
Jako zahraniční dopisovatel v Kairu, Moskvě, Kalkatě, a Washingtonu stoupal Muggeridge po hvězdné obloze k pozici jednoho z nejuznávanějších anglických novinářů. Součástí jeho kariéry bylo i zaměstnání editora novin, služba majora Britských tajných služeb, práce rektora Univerzity v Edinburgu a – jako nejslavnější – místo editora britského humoristického magazínu Punch. V 60. a 70 letech býval častým hostem pořadů typu Firing Line, kde si svým peprným komentováním a duchaplnými postřehy získával diváky obou břehů Atlantiku. Bibliografický výčet jeho článků by byl příliš dlouhý, mezi jeho knižní publikace se nicméně počítá Something Beautiful for God, klasická biografie Matky Terezy z Kalkaty, často zmiňovaná za přiblížení jejího života západní civilizaci; Chronicles of Wasted Time, dvoudílné paměti opěvované novinami Washington Post jako “jedny z nejbáječnějších a nejzábavnějších memoárů současnosti”; Jesus Rediscovered; Christ and the Media; a Confessions of a 20th Century Pilgrim. Zemřel roku 1990 v Hastings, v Anglii.