Článek vyšel původně na blogu biblické školy.

Ke konci roku máme na Biblické škole napilno. Přesto jsem s chutí odpověděl jedné naší studentce na její dlouho nezodpovězený dotaz. Týkal se totiž záležitosti, která mi již dlouho leží na srdci.

Biblické citace

Biblické citace se u nás zapisují jinak než např. v anglickém akademickém prostředí. Jelikož Global University existuje na pomezí česky a anglicky mluvícího světa, nevyžadujeme od svých studentů nic jiného, než aby se drželi jedné normy a u ní zůstali. Přidržet se české normy bych doporučil v případě větší práce, např. bakalářské.

Zevrubný návod pro zapisování biblických odkazů jsem našel na internetu pod tímto odkazem. V tomto mailu uvedu pár příkladů.

1. Chci zapsat šestnáctý verš z první kapitoly listu Římanům.
A) Ř 1,16

Všimněme si čárky, která odděluje kapitolu a verš.

2. Chci zapsat šestnáctý a sedmnáctý verš z první kapitoly listu Římanům. K zápisu úzkého rozsahu veršů mám několik možností.
A) Ř 1,16.17
B) Ř 1,16–17
C) Ř 1,16n

Všimněme si možnosti A. Pro zápis dvou veršů z téže kapitoly jejich čísla oddělím tečkou. Je to nesmírně užitečné. Tečkou totiž mohu oddělit nejen jednotlivé verše, ale i jednotlivé rozsahy. Viz bod 4.

Všimněme si možnosti C. Pro zápis verše 16 a následujícího jsem připojil k číslici 16 písmeno n. Tímto způsobem mohu odkázat až na dva následující verše.

3. Zapisuji první tři verše z 1. Korintským 13.
A) 1 Kor 1,1.2.3
B) 1 Kor 1,1–3
C) 1 Kor 1,1nn

Pozor, značku n nemohu použít třikrát. Například Ř 8,1nnn neplatí!

4. Tečkou ve výčtu veršů mohu oddělit nejen jednotlivé verše, ale i jednotlivé rozsahy. Kdybych tedy chtěl uvést výčet veršů z osmé kapitoly Římanům, ve kterých je podle ČEP zmínka o Duchu svatém, mohl bych použít takovýto zápis:
A. Ř 8,2.4.5.6.9.10­.11.13.14.15.16­.23.26.27
B. Ř 8,2.4nn.9nn.13–16.23.26n

5. Zkratky knih naleznete na internetu pod tímto odkazem, nebo snad v každém výtisku ČEP.

Citování zdrojů

Vím, že to někdy nebývá v zadáních přímo zmíněno, nicméně podle nejen mého názoru je nesmírně důležité a přidává to práci opravdovou hodnotu, aby student uváděl v textu citace, čili přímé odkazy na jiný studijní materiál. Všimněme si jen Wikipedie, jinak zatracované pro neobjektivitu a fušérství autorů. U každého sledovanějšího článku se dbá na to, aby všechny informace byly podloženy nějakým odkazem na příslušný zdroj. Článek o Izraeli má 238 citací. Pokud tam totiž nějaký přispěvatel vloží nepodložené informace, pak se strhne lítá diskuse a ostatní přispěvatelé se ho ptají: „Odkud jsi to vzal?“ Viz např. článek o Sudetech. Nachází se v něm tato věta:

Většina sudetoněmeckého obyvatelstva podporovala nacistický režim a toto odtržení nadšeně uvítala^[zdroj?].

Všimněme si popisku ^[zdroj?]. Někdo jím dal najevo, že k této rozhodné informaci je potřeba přiřadit příslušný odkaz na její zdroj. Jinak ji nelze brát vážně.

Biblická škola není Wikipedie a nad prací studenta nesedí kritik, který má a priori opačný názor, aby se mu všechno muselo únavně citovat a vysvětlovat. Jde mi jen o to, že dobře napsané práce, které se snaží vyklíčit z něčeho stabilního a dávají to citacemi najevo, jsou podmínkou pro budování věrohodného a bohatého prostředí Global University a já jsem přesvědčen, že knihy předepsané k doplňkovým četbám jsou velmi kvalitní a celosvětově uznávané.

Prakticky proto studentům radím toto: Před čtením knihy si přečtěte zadání úkolů, které je třeba vypracovat. Při čtení si k úkolům vypisujte třeba jen čísla stránek, kde se nacházejí použitelné myšlenky. Při psaní pak už jen budete svůj text „kořenit“ citacemi. Když si vzpomenete na myšlenku z jiné knihy, nebojte se ji citovat. Nebojte se citovat nekřesťanskou literaturu, beletrii, nebo literaturu jiných teologických směrů (samozřejmě ve správném kontextu a případně s vyjádřením stanoviska).

Návod na správné citování literatury máme na stránkách GU v tomto dokumentu na straně 2. Můžete se řídit samozřejmě přímo Českou státní normou. Je třeba jen používat srozumitelný a konzistentní systém.