Hovno vidím, je deštivo
neprůhledná Cesta, strach
tedy jednoduše život
ve svých útrobách

nepatrný tanec
táhne do všech stran
papír na podpal je
roztrhán

barva, slovo malíře
každý jiný lak
barví víru k nevíře
nebo naopak

z nehorázných jatek
šlehne světlice
(řekl mi to zmatek
(jeho opice))

sám sebe nezvu dnem
to je však přání mé
že cosi naleznem
a že se vrátíme

stejně jako loni
svírá úzkost do kleští
a Boží Slovo takto voní
ano, voní po dešti