jesti mrhat poezií
jak pančovat víno
jak lít vodu do mléka
ideje mé pro mne žijí
jsou při četbě slinou
jsou tím, co si oblékám

veršům pronajímám byt
jedna jedna v duši
v čtvrti, kde se křičí
v ulici, kde není klid
verše, které zruším,
to jsou neplatiči

jsou ti, co už neplatí
jejich čas se minul
jsou ti, kterým došla slova
vypudím je, nevrátí se
ze světa, kde z tří nul
satan tisíc hodnot snová

✶ ✶ ✶

roste nádor národů
a hurvínkovy války
vítr hned nás nese pryč
já jiným směrem ráno jdu
a jiným kráčím zpátky
a jindy stojím jako tyč

teď ztiš se čekat, poslouchat
zurčí pramen lhaní
a chrápe chrobák v láhvi,
co raději by šňupal khat
a radši snil ve spaní
než překračoval práh, víš?

vždyť spíš zradu z Opyše
mozol od klatby
boule od berly, však víš,
zkázu, která zboří vše
než jedenkrát bych
zobal z koryt od příšer

víte, co nám říká Bůh?
hlava tizenhárom! (1K 13,4)
Bůh je v odpuštění
člověk, to je Velký kruh
když je na něj lakom,
ani článkem není

modlitbo, teď budiž má!
nejsi dosud ničí
zbudeš mi jen ty
plaším škodnou hlasným kšá
jako pohraničník
službou prokletý

já dostal špalík v Závodu
takto běžím za Ním
co, že nevím, odkud jsem?
projdu výheň, projdu brod
u svéhlavých saní
pak se střetnu s Kerberem

✶ ✶ ✶

na stanici v Snové trapák
jak prozaik s loutnou
stojí v pravé poledne
s Láskou silnou jako tabák
po němž prsty zžloutnou
kdo ví? myslíš nasedne?

nechci býti nikým z nás,
jsem ten na peróně
co na něm i zimuje
Bože, var a v rukou třas
já Tě žádám o ně
dáš-li, potom přijmu je

nohy zebou, omrznou
obuj pokoj jim
všecko ostatní ber nešť
já nazuji i Lásku Tvou
pro mráz dlouhých zim
širší, nežli Budapešť

✶ ✶ ✶

rostl zábor zbožných snů
zlý býl sto let bělel
neb jsme byli nemocný
Pán Bůh k tomu přidal dnu
aby Otec světel
přetřásl ty zbožné sny

Ehud nebyl Artaban
jeho zvláštní smění
bylo provést Boží lest
ty však nejsi prokázán
glejtem pro vraždění
abys mohl toto svést

✶ ✶ ✶

lítý trojhubatý pse!
reálnýs' a těžký
hrůzou trnu z tvého klu
propusť mne, no nezlob se
mám křídlaté běžky
v nichž se cílem neminu

zalez prosím do boudy
kterou jsem ti stloukl
a za sebou zavři, please
ze obludy velbloudí
stvoř se malý brouk
staň se motýl, staň se hmyz

Slovo Boží dopřává
rozjasnění vjemů
strukturu a práce cíl
je jak hříbkům doubrava,
jak chléb hladovému
Pane, už abys' tu byl!