Po radě ni vidu,
v zmatení jsem jat.
Tvé však vůli naslouchat, můj Bože,
hojí moji bídu,
dodává mi klidu,
objasňuje pat.
Stalo se a obdržel jsem vizi.
A hle, náhle věda kudy plout,
nejsem více malátný ten bloud.
Smysl poznal jsem já předivný a ryzí.
Lačně čekám na každičký tah
partie života. Všechno je dané.
A rozum i srdce mi tvrdí to samé.
A štěstí již není jak jazýček vah.
A ani pád vlasu né, ani ten není ve hvězdách.
Dodatek
Poslední tři básně tvoří de facto monotematický celek, který jsem nazval „Pat natřikrát“.
Jsou to tyto kousky:
- Zvláštní stav duše na tři sloky
- Krize obecné mentální a emocionální soudržnosti
- Konkluze v pátrání po mimomateriální útěše i smyslu bytí (výše)