28Červen2016

Smrt jako problém teistické evoluce?

Na webu Kreacionismus.cz nedávno vyvěsili článek Teistická evoluce a nová teologie. Je to článek od Josefa Potočka původně zveřejněný v časopise Brána č. 2/2016. Autor se v něm zabývá nárůstem popularity tzv. teistické evoluce, která říká, že Bůh si mohl při stvoření použít přirozených evolučních procesů. Zmíněný trend je reflektován negativně. Problém teistické evoluce je spatřen v tom, „že se v řadě věcí dostává s tradičně chápaným obsahem Bible do zásadního rozporu. Jedná se především o původ člověka, o otázku pádu do hříchu a o problém utrpení a smrti.“ Všechny tři problémy se, pokud jsem článek správně pochopil, sbíhají ve třetím zmíněném, totiž v tom, že evoluce potřebuje ke svému průběhu smrt.

Smrt je však podle autora v Bibli chápána jako důsledek hříchu, čili jako něco, co Bůh na začátku neplánoval. „Utrpení je znakem hříchem porušeného stvoření“, píše autor, avšak „smrt není nutným průvodním jevem stvořitelského dění“. Potoček v teistické evoluci rozeznává apel na podřízenost interpretace Bible aktuálnímu poznání světa, což však „s biblickým svědectvím o stvoření nemá nic společného“. Jelikož je smrt v prorocké a apokalyptické literatuře představena jako nepřítel, má autor dobrý důvod vnímat ji negativně. V Genesis 1–2 si však podle mého můžeme tento sentiment odpustit. Věřím, že pozorné čtení Genesis 1–3 představí fyzickou smrt jako součást původního stvoření mimo Eden.

Podmínkou nesmrtelnosti Adama a Evy bylo, aby jedli ovoce ze stromu života. Toto vyplývá z verše Genesis 3,22, podle nějž je smrt nikoli přímým důsledkem lidského skutku, ale přímým důsledkem nekonzumování ovoce ze stromu života. Z verše jasně vyplývá, že pokud by Adam a Eva jedli ze stromu života, mohli by žít dodnes. Můžeme také předpokládat, že stejná podmínka platila i pro zvířata. Všechna zvířata, chtěla-li být nesmrtelná, musela konzumovat ovoce ze stromu života.

Pomineme pro tuto chvíli problém tučňáků v blízkovýchodním Edenu a budeme předpokládat, že i lední medvědi byli tehdy stěhovaví a pendlovali mezi Arktidou a Mezopotámií (nebo jinou možnou lokací). Raději se podívejme o kapitolu vzad, kde se detailně rekapituluje stvoření člověka a pozorně čtěme, jak postupně Hospodin tvořil ve verších Genesis 2,7–9.

  1. Hospodin „vytvořil člověka z prachu ze země“.
  2. Hospodin „vysadil zahradu v Edenu na východě a umístil tam člověka, kterého vytvořil“.
  3. Hospodin „dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého“.

Strom života je zde jasně součástí zahrady Edenu jako vrchol tamní flóry. Božím záměrem bylo, aby člověk Adam a Eva bydleli na speciálním odděleném místě. Strom života měl od nich vzdálit smrt. Co však bylo před vysazením tohoto stromu? Pokud se pokusíme synchronizovat záznam v Genesis 2 s tím v Genesis 1, musíme události Genesis 2 umístit kdesi do šestého dne. Genesis 2 se tedy odehrává paralelně s Genesis 1,26–31. Co však zvířata, která žila do té doby? Bez stromu života, který byl stvořen až šestého dne, zvířata umírala přesně jako dnes.

Ano, ano, slyším. Trvalo-li stvoření pouhých šest dní, pak žádné zvíře kromě jepic nestihlo zemřít. Šestidenní kreacionismus zde tedy má výhodu. I šestidenní kreacionista ale musí uznat, že Bible nenaznačuje, že by Bůh stvořil těla zvířat jako nesmrtelná, ale že Genesis 3,22 svědčí spíše o opaku. A opět zde připomínám například krakatici, která by se musela trmácet ze své hloubky na souš a také diplodoka, který by hrozil ožrat ovoce onoho stromu ostatním zvířatům. Spíše se tedy zdá, že strom života byl stejně jako strom poznání dobrého a zlého určen pouze pro člověka a že jej Adam nepřidával miláčkům do granulí.

Ano, ano, slyším z druhé strany, že podle Genesis 3,17 byla kvůli Adamovi země prokleta. Jak ale v tomto prokletí spatřit náhlou smrtelnost živočichů, ne pouze přirozený důsledek toho, že se Adam musel začít sám živit, mi není vůbec jasné. Rozsah a povaha prokletí se zde neprojednává.

Smrt tedy mohla docela dobře být součástí prvního stvoření. Eden byl místem, kde byla smrt potlačena stromem života, ne však zcela znemožněna. Strom života můžeme teologicky chápat jako symbol Boží blízkosti. Ve vzdálenosti od Boha, pro níž se Adam a Eva rozhodli, se smrt stala více než možností. Zvířata mimo Eden a v době před Edenem mohla umírat a pokud připustíme dlouhá období během stvoření, mohly jednotlivé druhy procházet evolucí. Tato možnost nemusí znamenat nic pro otázku historicity a stvoření Adama a Evy.

Zbývá mi podotknout, že teistickou evoluci nevyznávám, neboť nejsem biolog. Nemám ani nic proti ní. Pokládám se za progresivního kreacionistu, čili za cosi vágně kompatibilního s moderní evoluční syntézou, byť, jak opakuji, evoluci rozumím jen ve velmi hrubých rysech. Záznam o stvoření je podle mého lépe chápat jako polemiku s babylonskými a egyptskými mýty o tom kdo je Bůh a co dělá (o tom třeba jindy). Pokud by mi tedy mohlo na teistické evoluci něco vadit, pak to, že v extrémní poloze odsouvá Boha do pozadí a je spíše deistická než teistická. Takový přístup by byl vskutku nešťastný. Umírání trilobitů a hominidů mne ale nechává celkem chladným.

Článek „Smrt jako problém teistické evoluce?“ okomentován 18×

  1. Proč spekulovat (jen) nad izolovaným veršem. Vždyť Pavlova teologie to, podle mne, vysvětluje zcela názorně:

    Římanům 5:12–14 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon. Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.

    Že se nejedná jen o rovinu duchovní smrti, ale že se to týká i křesťanů, tedy fyzické smrti duchovně živých, Pavel vysvětluje dále:

    Římanům 8:10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.

    Jinými slovy fyzická smrt je zde jednoznačně míněna jako důsledek hříchu. Pakliže by tomu tak nebylo, pak by Kristus, jako druhý Adam (protějšek Adama), nemohl „fyzickou smrtí“ vykoupit člověka z „fyzické smrti“.

    • Smrt v Ř 5:12 by se mohla týkat jen lidí v ráji a těch, kdo disponují stejnými duchovními vlohami. Myslím, že Pavel v Ř 5 adresuje trochu jiný problém. Snaží se „obhájit Boha“ jako někoho, kdo nechává umírat lidi. Pro jeho obhajobu je Gn 3,22 důležitým vodítkem.

      1. Fyzická smrt platí pro všechny kdo nemají přístup ke stromu života. Čili pro všechny známé lidi.
      2. Tento přístup jsme sice ztratili proto, že Adam byl vyhnán.
      3. Neneseme důsledky Adamova činu, protože jsme „všichni zhřešili“. Jeho hřích byl následován prvním vyhnáním, ale náš hřích je jediným důvodem našich vlastních jednotlivých vyhnání.

      Jestliže Pavel operoval v tomto rámci, pak je zřejmé, že otázku fyzické smrti zvířat mimo Eden neadresoval.

      • V tom případě by mne zajímala jedna otázka. Jestliže se člověk narodí, je zlý nebo dobrý?

        A pakliže bys připustil, že dobrý není, proč tomu tak je?

        A jestliže je dobrý (nebo neutrální), proč není schopen nehřešit?

        AF

        • Člověk je zlý, jeho zloba je ovšem přirozeným důsledkem jeho vzdálenosti od Boha, ne nějakým mystickým omámením zabraňujícím mu činit dobrá rozhodnutí. Jinak řečeno, člověk je dnes v určitém smyslu stejný, jako byl v ráji, pouze s tím rozdílem, že už není blízko Bohu, což přináší ony neblahé důsledky souhrnně známé jako „hříšná přirozenost“. Myslím, že jsem v tomto velmi blízko tomu, co píše Bruce Marino v Systematické teologii a čemu říká „integrovaná teorie“ (s. 280–3). Představuji si to, jako když se žebrákům narodí dítě. Toto dítě sice žije s důsledky chudoby svých rodičů, ono samo je ale nevinné a víceméně netknuté. Vlivem prostředí se samo stane žebrákem. Kristus žebrákům obětoval své bohatství.

          Člověk teoreticky je schopen nehřešit, nebo alespoň hřích vlastní vůlí silně omezit. Jeho hlavním problémem je, že mu to nepomůže.

          • Děkuji za odpověď. Myslím (ale mohu se mýlit), že integrovaná teorie zcela nepočítá s přirozeností člověka jako s dobrou i po pádu (resp. při narození)… ale musel bych si ji blíže prostudovat. Pana profesora Marina osobně trochu znám, je to ovšem – alespoň jak mi vyplynulo z diskuse s ním a z jeho církevní příslušnosti – kalvinista, i když učí na letniční škole :-). Ale to je samozřejmě nyní nepodstatné.

            Zajímaly by mne ale ještě dvě otázky:

            1. Jak může být („dobrý“) člověk daleko od Boha? Tím, že byl vyhnán z nějakého geografického místa, kde byl strom života? Byl Bůh vázán nějak svojí přítomností na toto místo?
            2. Rozumím tomu správě, že člověk je po svém narození dobrý jako Adam a zlým se stává až postupem dalšího života? Pokud ano, nějak mi to nefungovalo. Nikdy jsem své dítě nemusel učit zlobit. Naopak, musel jsem ho učit nezlobit :-)

            Budeš-li mít chuť a čas, můžeš mi odpovědět.

            Nicméně v otázce hříchu vidím jako primárním porušením lidské přirozenosti pojedení ze stromu poznání. Tehdy člověk poprvé neposlechl Boha, rázem se mu otevřely oči, poznal, že je nahý a začal se před Bohem skrývat. Teprve v tomto stavu, kdy byl „jako Bůh“, mu bylo zabráněno jíst ze stromu života. To bylo přece až důsledkem lidského hříchu, nikoliv jeho příčinou.

            Vidím, že rád studuješ. Pokud budeš mít čas, mohu doporučit čistě letniční pojednání o smrti a jejich důsledcích. Ačkoliv je to polemika s charismatickým učením, i tento aspekt je zde částečně prodiskutován: https://www.amazon.com/…p/9004171991

            • Také jsem potkal pár letničních kalvinistů. Na rozdíl od klasických letničních byli všichni horlivými komplementariány. Jelikož hovoří o „předběžné milosti“ (prevenient grace), bude Marino maximálně velmi měkkým monergistou, možná dokonce egalitariánem. Nic jiného jsem od něj ale nečetl, takže nevím.

              Integrovaná teorie se mi líbí, protože se snaží najít správný poměr mezi hříchem (odloučením od Boha) a hříchy (jednotlivými přestupky). To první je zde příčinou toho druhého, ale léčba toho druhého nikdy nevede k napravení prvního. Zkaženost je pak něco, co se „usazuje ve dveřích“ (srov. Gn 4,7). Je to zvyk, často podpořený prostředím, výchovou a hlavně řadou svobodných rozhodnutí. Není to, jak jsem napsal, jakýsi mystický opar, který nad námi je a nad Adamem nebyl. Je to smůla, neštěstí, chudoba. Jsem však ochoten přiznat, že sklon ke zkaženosti je kvůli mikroevoluci hojněji přítomen v genetickém rezervoáru lidstva.

              Jsem ochoten uznat celou řadu velmi klasických výkladů textů o prvotním/dědičném hříchu. Beru na vědomí Ž 51,7; Ř 7; Ef 2,3 (srov. Marino, 273). Uznávám, že hřešit je nevyhnutelné. Domnívám se ale, že afirmace tohoto všeho není podmíněna afirmací zásadního kvalitativního rozdílu mezi Adamem a současným člověkem. Popření tohoto rozdílu nebylo předmětem tohoto článku a toto všechno jsou takové neutříděné myšlenky. Toto mé popření se vyznačuje tím, že důraz není položen na morální přestupky člověka, ale na jeho pozici před Bohem. Velmi jednoduše řečeno, nejde o to, jaký je člověk, ale kde je Bůh. Kde se On nalézá. Všechny zmíněné klasické biblické pasáže mi pak dávají lepší smysl, pokud je chápu v tomto světle: nejen že jsem zkažený, ba co hůř, jsem daleko od Boha, právě proto si nemohu pomoci a musím být zkaženým.

              Ad 1. Ano, dobrý člověk může být daleko od Boha (Mt 19,20nn; Fp 3,3–11). Naopak hříšný člověk může být Bohu blízko. Bůh je a není vázán na nějaké místo. V Genesis je například popisován jako velmi lokální bytost (např. Gn 3,8 atd.). Pokud jde o strom života, ten byl zřejmě lokální. Chápat jej jako symbol Boží blízkosti je spíš nepřesnou pomůckou pro sladění Gn 3 s Ř 5,12. Pravdou je, že zřejmě bylo teoreticky možné přebývat u stromu života a být v padlém stavu, tj. být nesmrtelný, být geograficky relativně blízko Bohu, ale přesto s Ním nebýt zadobře.

              Ad 2. Člověk je po narození daleko od Boha, protože se tak narodil. Zlobivým se stává právě z tohoto důvodu, ne kvůli genu zlobivky nebo kvůli predestinaci ke zlobení. Jde tu o Boží blízkost, ne o kvality člověka. Jinak, mám teď se zlobením dítěte také zkušenosti (byť jen spíš takové úsměvné). Někdy si ale říkám, zda by třeba Ábel s Kainem také nezlobili, pokud by zůstali v Edenu. Pokud ne, nevím, zda by to vůbec byly… něco jako děti. Třeba i Ježíš, když o tom přemýšlím, by za své extempore na pouti do Jeruzaléma zasloužil (Lk 2,48n). A při tom byl bez viny.

              • Milý Michaeli,

                přiznám se, že ve Tvé argumentaci shledávám mnoho – podle mého názoru – trhlin. Myslím ale, že nemá příliš cenu o tom dlouze diskutovat. Vše, co bych namítal, namítají v historických i současných diskusích – a lépe – i jiní. Zaujala mne však jiná věc. Pokud tomu správně rozumím, pak ses přiklonil k pěti postulátům:

                • smrt nepřišla s Adamovým hříchem
                • člověk se rodí jako dobrý
                • prokletí v sobě nezahrnuje akcentaci komplementarismu
                • potopa byla jen lokální záležitostí
                • peklo není ohnivé

                Záměrně jsem to takto „anachronicky“ seřadil, jelikož každý bod podle mne vychází z předchozího. Nejsi zdaleka jediným, kdo se (i v historii) vydal (je-li tomu skutečně tak) podobným myšlenkovým směrem. Obvykle u těchto lidí přišly časem i další body:

                • Písmo není inspirováno slovně, ale myšlenkově (mýty z Gn 1 – 6 nelze brát doslova)
                • svět vznikl evolucí před miliony let
                • k Bohu se dostanou i ti, co o Kristu neslyšeli (důsledek odmítnutí dědičného hříchu)
                • utrpení není věčné, ale možná jde o anihilaci (nelze to snést)

                Samozřejmě není nutné k tomu dospět a v žádném případě Ti to nepodsouvám. Nicméně tato cesta vede ještě dále, kam mnozí (zatím) nepostoupili:

                • Kristus nebyl trestán za náš hřích, ale jde spíše o projev lásky a poslušnosti
                • Kristus je spíše příkladem, než vykupitelem
                • Trojice je lidským výmyslem
                • některá nekřesťanská náboženství mohou být dobrá a vést k Bohu

                Osobně bych Ti nepřál jít naznačeným směrem. Zkus si ale položit otázku, nakolik je Tvůj postoj je ještě „klasicky“ letničním :-)

                Bratrsky,

                Aleš

                • To je na jednu diskusi mnoho témat. Přiznám se, že být letničním pro mne neznamená bránit vše, čemu kdy v AoG věřili. Je pro mne těžkou otázkou, nakolik letniční identita v teologii přesahuje pneumatologii, čili zda být klasickým letničním nutně znamená být tvrdým inerantistou/li­teralistou, arminiánem, komplementariánem, klasickým teistou, atd. Ten „balík doktrín“ je podle mně příliš těžký, než aby mohl držet napříč různými situacemi. Ani jeden z mých profesorů (všichni placeni z AoG nebo ordinováni jako služebníci či misionáři) nezastával toto všechno. Vezměte si jen egalitariána Gordona Fee a jeho výkladové postupy vedoucí k popření jedné ze základních pravd AoG. (Gordon Fee samozřejmě nebyl můj profesor.) Přesto se však Fee těší mezi letničními profesory velké úctě. Je Fee klasický letniční? Pro mnohé ne, ale jen kvůli své pneumatologii, která neodpovídá článku 7. Můj zvláštní názor na prvotní hřích není v konfliktu s žádným článkem, protože jej nepopírá, pouze jinak vysvětluje. Otázka prvotního hříchu navíc není součástí letničního „rodinného stříbra“. Co mi tedy brání nazývat se klasickým letničním? Rád bych v této souvislosti doporučil i nedávný článek o C.L. Parkerovi, kdysi učiteli na biblických školách AoG v UK (doi: 10.1080/181244­61.2016.1195611).

                  Seznam mých tezí bych si dovolil mírně poupravit.

                  • Fyzická smrt zvířat mimo Eden nepřišla s Adamovým hříchem.
                  • Člověk se rodí přibližně takový, jako byl Adam, ale nachází se mimo ráj, mimo Boží blízkost.
                  • Je-li komplementarismus prokletím, proč jej nezrušit? (Toto mne zde trochu mate, protože komplementariáni hledají oporu spíš v Gn 2, ne v Gn 3. Vizte např. Piper, Recovering Biblical Manhood and Womanhood, str. 28.)
                  • Písmo je inspirované plenárně verbálně a je inerantní ve všem, co chce sdělit. V tom, co nechce sdělit, se nemůže mýlit. Proto nakolik biblista nepodniká eisegesi, pracuje výhradně s inerantním Písmem.
                  • Kdo všechno se dostane k Bohu, toť je pro mne otázka napětí mezi Ř 2,14–16 a Ř 3,23. Kloním se k názoru, že ti, kdo neslyšeli o Kristu, neskončí v metaforickém či anihilačním pekle bez šance odpovědět na evangelium.

                  • No jo, tak to já jsem úplně prostý „klasický“ letniční, který se vejde – krom služby žen a abstinence (kterou sice dobrovolně praktikuji, ale ne dle jejich povinného manuálu) – do teologie AoG bez problémů. Jsem dost prostý člověk, který má už dnes čas sotva na Bibli, takže ho výstřelky současných letničních profesorů moc neovlivňují :-)

                    S pozdravem,

                    AF

                  • Milý Michaeli,

                    ještě bych si tedy, přeci jenom, dovolil zareagovat na Tvé vyjádření:

                    • „Můj zvláštní názor na prvotní hřích není v konfliktu s žádným článkem, protože jej nepopírá, pouze jinak vysvětluje. Otázka prvotního hříchu navíc není součástí letničního „rodinného stříbra“. Co mi tedy brání nazývat se klasickým letničním?“

                    Možná jsem Ti jenom špatně porozuměl, což se mi snadno může stát, a zrovna s Tebou bych určitě velmi nerad vedl nějaké polemiky, což stejně činím :-) Znamená to ale tedy, že se můžeš ztotožnit s čl. 4 FT AoG: The Fall of Man" zejm. s formulací o „duchovní smrti“?

                    • „As a result, man fell from innocence and goodness and thereby incurred not only physical death but also spiritual death, which is separation from God“.

                    Jde (podle mého porozumění) v tomto prohlášení o okamžik pojedení ze stromu poznání v souvislosti s „neposlušností“, nikoliv o následek zamezení jedení ze stromu života. V souvislosti s tvrzením z OPP „Creation“ to dává ještě širší kontext:

                    • "Adam is the “one man” by whom sin and death came (Romans 5:12; 1

                    Corinthians 15:22).

                    Toto mi proto nepřijde jako Tvá interpretace. A i když to není žádné oficiální stanovisko, pak o tom, jak letniční interpretují „Adamův prvotní hřích“ (tedy i výše zmíněná stanoviska), svědčí například převzatý článek v EJ AoG „The Great Pelagian Controversy“: http://enrichmentjournal.ag.org/…Pelagian.cfm

                    Nechci Tě zatěžovat svými poznámkami, ale docela by mne zajímalo, v čem se Tvůj názor na Adamův hřích liší od pelagianismu resp. semipelagianismu? Velmi zjednodušeně, zejména pak v této poloze http://www.gotquestions.org/…anismus.html (jinak je to samozřejmě mnohem širší téma):

                    Doufám, že mi mé otázky nemáš za zlé. Ale opravdu při četní Tvého blogu sem v poslední době tak trochu překvapen Tvým vývojem a liberálně-tvořivým přístupem. Takže se omlouvám za to, že jsem trochu osobní, namísto věcný, čemuž se jinak snažím v diskusích vyhýbat :-) Doufám, že mi to nemáš za zlé.

                    Bratrsky,

                    AF

                    • Kdybych psal tu 4 FT já, napsal bych to takto:

                      1. As a result of falling from innocence and goodness,
                      2. man was separated from God
                      3. and thereby incurred not only spiritual, but also physical death.

                      Tato korekce je poměrně mírná. Důvod a důsledek je stále tentýž. Mimochodem, odkud jste FF citoval? Verze na stránkách AoG vypouští „from innocence and goodness“. Ani Vaše verze mi ale nevadí, protože nepopírám, že součástí padlého stavu je těžší sklon ke zlu.

                      Na rozdíl od Pelagia jsem traducionista. Jeho vysvětlení Adamova pádu jako „špatného příkladu“ rovněž nemohu akceptovat. Semi-pelagianismus nepotřebuje předchozí milost prokázanou padlému člověku, proto jej také odmítám. Této diskusi bych se ale velmi rád vyhnul, protože si žádá hlubšího teoretického ponoru, než jakého jsem nyní schopen. V krátkosti bych jen podotkl, že Pelagiovo učení bývá právě v takovýchto populárních článcích (Enrichment, Gotquestions) silně zkreslováno. Doufám proto, že ten článěk v Enrichmentu je spíše příkladem letniční rozmanitosti, která zahrne dokonce i kalvinisty a jejich duchovní dítka, jako je Farley. Jen pro ilustraci srovnejme tyto citáty:

                      Dependence on grace was not the backbone of Pelagius’ Christianity. (Farley)

                      I anathematize the man who either thinks or says that the grace of God, whereby ‘Christ Jesus came into the world to save sinners,’ is not necessary not only for ever hour and for every moment, but also for every act of our lives: and those who endeavor to dis-annul it deserve everlasting punishment. (Pelagius)

    • In this article, I suggested that Gen 3:22 might resolve the problem of death, which theistic evolution has often to deal with. Once you are old earth and once the problem of death is answered, which problems remain? (I don't know where exactly you stand.)

      • I think physical death came after the fall. See my old essay on the gap theory and the church fathers (not online but I can send it to you)

            • Yes, I propose that animals (at least those outside Eden) were subject to physical death. This assumption, if combined with old earth model, could allow for theistic evolution before creation of Eden. It doesn't necessarily rule out exclusive creation of the historical Adam.

              I don't have your essay yet. I'm rather busy now…my wife gave birth to another boy this last Friday. You can send it by e-mail if you don't mind.

              • Congratulations! :-) Yes, I think we disagree on this but that's okay :-) An historical Adam is most important tough, I believe. An YEC I'm also a fervent supporter of. :-)