Vysvětlení: Nechtěl jsem, aby se z mého krásného Selah Diet, mezi textem a jeho vyznáváním stal blogísek o splínech a náladách, politický rádoby-think-tank nebo skladiště přejatého obsahu. Zdá se, ale že všechny tři zmíněná tabu budou brzy prolomena. Začnu tím, že re-postnu svůj článek pro ŽvK. Dále bude nejspíš následovat něco o Babišovi. Ale to až potom. Dostali jsme teď na škole úkol napsat „v pozitivním duchu volně o svých předmětech, dojmech, důrazech, touhách, snahách, problémech, zkušenostech atd.“ Takže blogísku, poslouchej. Vidím vizionářskou vizi.
Stát se učitelem biblistiky a teologie bylo rozhodnutí, k němuž jsem dospěl v prváku na biblické škole, kam jsem se vydal hned po maturitě. Nebyl jsem mimořádně nadaný student, nevěděl jsem, jak přesně by měla moje kariéra vypadat a který podobor učinit svým vlastním, neměl jsem ani žádnou představu o tom, jak si po biblické škole doplním potřebné vzdělání. Za mým rozhodnutím však již od počátku stálo přesvědčení, že přesná artikulace, formální průprava a intelektuální životaschopnost víru neudusí, ale pročistí a vzpruží jako blahá změna jídelníčku, jako jarní detox nebo jako účetní audit. Velkou mezeru ve vzdělávání jsem viděl nejen v Apoštolské církvi, ale především na samotné biblické škole. Tuto mezeru jsem se rozhodl v rámci svých možností vyplnit.
Když jsem v roce 2011 nastoupil jako pomocná kancelářská síla, setkal jsem se s nehostinnou realitou školní administrativy a řady dalších agend. S občasným vyučováním jsem začal již v roce 2012. Činil jsem, co bylo v mých silách, studenti oněch ročníků však musí prominout, že jsem z nich učinil trenažér své zprvu nedostatečné pedagogické kompetence. Teprve v roce 2014 jsem sám dokončil bakalářské studium na Global University a nastoupil do navazujícího magisterského programu na Kontinentálním teologickém semináři v Bruselu. Jako učitel na VOŠMT se věnuji převážně biblistice.
Studentům se snažím ukázat, že Bible je inspirovaným Božím slovem, avšak její výklad ne. Bible je jako ostrý nástroj (Žd 4,12), jímž lze pomoci pouze při opatrném zacházení, ale o to spíše ublížit při zacházení nedbalém, politickém či autoritářském. Výklady Božího slova je proto potřeba podrobit pečlivému zkoumání (Sk 17,11; 1Tes 5,21n). „Hlavním úkolem teologa,“ píše Kathryn Tanner, „je znejistit každý křesťanský výklad s odkazem na prostor, který Bible poskytuje výkladům jiným, s odkazem na biblickou představivost, která je širší než jakékoli existující církevní učení.“ (Tanner 1998, „Scripture as Popular Text“ in Modern Theology 14:2, 296. Volný překlad autora.) Tohoto úkolu jsem se chopil, aby onen meč Ducha, jímž je Slovo Boží (Ef 6,17), pomohl mým studentům v jejich zápase o duševní svobodu, který je tolikrát nedobojován.
Dále studentům zdůrazňuji, že Bible nevznikla ve vakuu, ale spíše jako zlatá rybka na pestrém útesu plném skrýší a nástrah, jejichž znalost nám umožní proniknout do původních světů biblických pisatelů a pochopit jejich vlastní texty spolu s nimi samými. I když je znalost biblických jazyků a starověké historie ohromně důležitá, nejde zde v první řadě o míru erudice, ale o přístup. Již práce s populárními nástroji ke studiu Bible v češtině a angličtině může studentům otevřít svět Bible, takže ji přestanou používat k ospravedlnění svých dosavadních přesvědčení, ale zaslechnou v ní polyfonní svědectví, jehož sdělení přesahuje momentální potřebu afirmace běžných předporozumění.
Třetí důraz, který studentům předávám, je to, že biblickou školou vzdělávání nekončí. Bible je kniha na celý život a teologická kontemplace je neodmyslitelnou podmínkou života v Kristu. Mou vizí je, že absolventi biblické školy utvoří hybnou sílu laického vzdělávání v Apoštolské církvi a budou tak katalyzovat formulaci letniční identity zdola. K tomu je však zapotřebí dalšího vzdělávání a osobnostního růstu jich samotných. Nedělám si iluze. Jde o proces, v němž já sám sehrávám jen malou roli. Přesto vkládám do našich studentů naději, že dotlačí káru Tylovu mezi normální věřící, kteří dosud trpěli deficitem biblické a teologické reflexe. K tomuto úkolu jim přeji požehnání, přijetí a zdar.