je to stesk po životě, směr svoboda (a pravda mého klišé)
tak zní nářek otroctví:

slyš můj pláč, můj Bože
jsem si jámou bezednou
Záhoř jsem i jeho lože
vysvoboď mne přede mnou

nenávidím dualismus, avšak kontradikci miluji, neboť taková je i svoboda pokání:

slzy k nebi vyplují
teplé jako vůně másla
a má duše se z nich třásla
jelikož je miluji

toto je skepse: realita nahlížena subjektivně, neboť záleží pouze na vjemu a člověk nerozlišuje, zda je vjem uvnitř, či vně
dokonalá jednota v Kristu, v navštívení Božím
Ukřižovaný je křižovatkou všeho, co je, nebo může být

navštívení Boží:
všechny ostrovy
na kosmickém moři
Kristus osloví