Velice se mi zalíbila jedna píseň, kterou si moje Rumunka doma pustila. V rumunštině se jmenuje „Venim în a Ta prezenţă“ [Venym en a ta prezenca], v češtině jsem ji nikterak kreativně nazval podle prvního verše – „My přicházíme k tobě“. Nyní tedy slyšte.
[Revize 6.2.2015: Píseň již v češtině existuje. Vizte komentáře pod článkem.]
My
C
přicházíme k Tobě
jsme
Dm
Tví a zpívá
G
me
Dm
píseň ke Tvé
G
slávě,
že
F7
se Ti klaní
G7
me.
Tys'
C
dal nám nový život,
teď může
Dm
me Tě
G
znát
a Tobě
Dm
zpívat
G
vděčně
a
F7
Tebe milo
C
vat.
/: Ty jsi
Am
tvůrcem všehomíra,
a
Em
Beránkem mých chval,
jsi
F
jediný, kdo zvítězil,
když z
C
mrtvých slavně vstal.
Ty jsi
Am
pouta smrti sňal,
namí
Em
sto nich jsi nám dal
svobo
F
du a vůli mít
ve tvé
G7
přítomnosti klid. :/
Tato píseň má krásnou melodii. Dále se mi líbí z následujících důvodů:
- Když na chvalách zpíváme „přicházíme k Tobě,“ připomínáme tím přítomnost Ducha Kristova v Církvi. Vím, že to zní velmi vágně, ale v poslední době jsem o tomto důrazu přemýšlel a asi jej ode mně ještě uslyšíte. Zkušenost Kristova Ducha v církvi je lakmusovým testem křesťanství. Každá místní církev, která tuto zkušenost poskytuje, je církev Kristova. Naopak církev, která tuto zkušenost padělá, nahrazuje nebo odmítá, není křesťanská církev.
- Tato píseň reflektuje základní křesťanské doktríny: znovuzrození, stvoření, preexistenci Krista, zmrtvýchvstání a svobodu.
- Píseň má arminiánský sklon. Když zpíváme, že Krista „můžeme znát“ a že díky Jeho dílu spásy můžeme mít svobodu a vůli spočinout v Jeho přítomnosti, přiznáváme tím vlastní láskyplné chtění, které právě nyní v aktu chvály svobodně naplňujeme.
Melodii písně se můžete naučit podle nahrávky na YouTube. Hrají to tam od éčka, což je na můj baryton? moc vysoko, tak si to kdyžtak předělejte.