1 N​V​N​Ž​O​P​T​K​J​V​K​J

1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,

2 N​Z​D​K​V​K​Ž​V​K​J​O​T​O​Z​H​A​S

2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

3 B​U​T​C​B​Z​N​P​L​S​J​O​Z​H​P​S​V​S​V​T​J​M​H​Č​A​N​L​T​O​H

3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

4 A​A​T​S​P​Z​B​N​V​N​K​S​N​S​V​N​V​D

4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

5 T​K​D​J​T​C​S​C​T​K​T​C​J​T​A​T​K​S​D​V​D​T​K​T​C​J​D

5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.

6 D​S​V​S​Z​S​D​S​V​D​J​Ž​A​P

6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.

7 S​N​S​J​B​N​N​S​N​A​N​P​B​Z

7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.

8 T​K​Ž​J​Z​V​S​N​S​L​B

8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.

9 V​V​N​Ž​Z​S​S​A​Z​M​D​J​V​V​B​D​P​K​N​D​K​T​N​J

9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.

10 J​L​V​V​V​K​P​V​T​S​P​S​P​J​Z​A​D​D​Ž​P​J​O

10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.

11 J​V​V​P​D​T​K​J​V​Z​M​P​T​K​V​Z​M​K​J​O​I​V​S​T​D​K​V​V​P

11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

12 A​T​B​J​D​A​N​S​S​A​M​Ž​P​S​V

12 A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.

13 V​Ž​L​P​S​V​S​K​S​J​V​M​D​U​H​Č​B​Ž

13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.

14 T​K​S​D​V​D​B​J​S​B

14 Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.

15 N​J​P​D​O​A​O​P​S​N​P​J​D​S​V​N​V​A​O

15 Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!

16 T​B​D​D​N​D​Ž​J​B​D

16 Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

17 A​J​L​D​T​I​D​D​B​S​K​T​L​S​S​N​B​S​S​N​Ú​B​S

17 A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.

18 S​T​Ž​U​N​Č​S​N​S​S​B​S​K​M​B​N​N​Z

18 Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.

19 C​T​T​V​A​Č​K​S​Z​S​B​S

19 Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.

20 N​T​B​V​M​N​V​V​N​T​K​J​M​V​T​V​N

20 Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,

21 Ž​I​S​T​B​V​Z​O​Z​A​U​D​S​A​S​D​B

21 že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.

22 V​P​Ž​V​T​A​P​S​S​A​P​K​P

22 Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.

23 A​N​T​I​M​S​K​J​M​D​J​P​D​B​I​M​V​S​N​S​O​P​Z​S​T​V​S​T

23 A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.

24 J​S​V​N​N​V​K​J​V​N​U​N​K​N​V​P​B​V​T​J​D

24 Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?

25 A​D​L​V​T​C​N​T​T​O

25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.

26 T​T​D​P​N​P​N​S​V​A​N​J​A​Z​C​S​M​A​S​D​S​Z​N​P​N​L

26 Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.

27 T​K​Z​S​V​C​J​Ú​D​N​D​S​P​Z​S​P​B​V

27 Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.

28 V​Ž​V​N​K​D​T​K​M​B​K​J​P​P​J​R

28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

29 K​P​V​T​T​P​U​A​P​P​J​S​T​A​B​P​M​M​B

29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;

30 K​P​U​T​T​P​K​P​T​T​O​A​K​O​T​T​U​D​S​S

30 které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

31 C​K​T​D​J​L​B​S​N​K​P​N

31 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

32 O​N​S​V​S​A​Z​N​Z​V​J​V​J​B​N​S​S​N​N​V

32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

33 K​V​Ž​P​V​B​V​B​O

33 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!

34 K​J​O​V​K​J​K​Z​A​K​B​V​J​N​P​B​A​P​S​Z​N

34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!

35 K​N​O​O​L​K​S​S​N​Ú​P​N​H​B​N​N​M

35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?

36 J​J​P​D​J​P​T​V​N​S​J​J​O​U​N​P

36 Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku."

37 A​V​T​V​V​S​V​M​T​K​S​N​Z

37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.

38 J​J​Ž​A​S​A​Ž​A​A​A​M​A​P​A​B​A​Ž​M

38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,

39 A​V​A​H​A​C​J​V​C​T​N​N​O​O​L​B​K​J​V​K​J​N​P

39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.