CSP

NA

NRSV

1 Jakub, otrokBoží a Pána Ježíše Krista, pozdrav dvanácti kmenům, které v rozptýlení.

1 Ἰάκωβος θεοῦ καὶ κυρίου Ἰησοῦ Χριστοῦ δοῦλος ταῖς δώδεκα φυλαῖς ταῖς ἐν τῇ διασπορᾷ χαίρειν.

1  James, a servant of God and of the Lord Jesus Christ, To the twelve tribes in the Dispersion: Greetings.

2 Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení.

2 Πᾶσαν χαρὰν ἡγήσασθε, ἀδελφοί μου, ὅταν πειρασμοῖς περιπέσητε ποικίλοις,

2  My brothers and sisters, whenever you face trials of any kind, consider it nothing but joy,

3 Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.

3 γινώσκοντες ὅτι τὸ δοκίμιον ὑμῶν τῆς πίστεως κατεργάζεται ὑπομονήν·

3  because you know that the testing of your faith produces endurance;

4 A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby v ničem nic nescházelo.

4 ἡ δὲ ὑπομονὴ ἔργον τέλειον ἐχέτω, ἵνα ἦτε τέλειοι καὶ ὁλόκληροι, ἐν μηδενὶ λειπόμενοι.

4  and let endurance have its full effect, so that you may be mature and complete, lacking in nothing.

5 Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.

5 Εἰ δέ τις ὑμῶν λείπεται σοφίας, αἰτείτω παρὰ τοῦ διδόντος θεοῦ πᾶσιν ἁπλῶς καὶ μὴ ὀνειδίζοντος, καὶ δοθήσεται αὐτῷ.

5  If any of you is lacking in wisdom, ask God, who gives to all generously and ungrudgingly, and it will be given you.

6 Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.

6 αἰτείτω δὲ ἐν πίστει, μηδὲν διακρινόμενος, ὁ γὰρ διακρινόμενος ἔοικεν κλύδωνι θαλάσσης ἀνεμιζομένῳ καὶ ῥιπιζομένῳ·

6  But ask in faith, never doubting, for the one who doubts is like a wave of the sea, driven and tossed by the wind;

7 Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;

7 μὴ γὰρ οἰέσθω ὁ ἄνθρωπος ἐκεῖνος ὅτι λήμψεταί τι παρὰ τοῦ κυρίου,

7  for the doubter, being double-minded and unstable in every way, must not expect to receive anything from the Lord.

8  muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí.

8 ἀνὴρ δίψυχος, ἀκατάστατος ἐν πάσαις ταῖς ὁδοῖς αὐτοῦ.

8 

9 Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení

9 Καυχάσθω δὲ ὁ ἀδελφὸς ὁ ταπεινὸς ἐν τῷ ὕψει αὐτοῦ,

9  Let the believer who is lowly boast in being raised up,

10 a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy:

10 ὁ δὲ πλούσιος ἐν τῇ ταπεινώσει αὐτοῦ, ὅτι ὡς ἄνθος χόρτου παρελεύσεται.

10  and the rich in being brought low, because the rich will disappear like a flower in the field.

11 vyjde slunce se žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v tom, co činí.

11 ἀνέτειλεν γὰρ ὁ ἥλιος σὺν τῷ καύσωνι καὶ ἐξήρανεν τὸν χόρτον, καὶ τὸ ἄνθος αὐτοῦ ἐξέπεσεν καὶ ἡ εὐπρέπεια τοῦ προσώπου αὐτοῦ ἀπώλετο· οὕτως καὶ ὁ πλούσιος ἐν ταῖς πορείαις αὐτοῦ μαρανθήσεται.

11  For the sun rises with its scorching heat and withers the field; its flower falls, and its beauty perishes. It is the same way with the rich; in the midst of a busy life, they will wither away.

12 Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž zaslíbil těm, kdo ho milují.

12 Μακάριος ἀνὴρ ὃς ὑπομένει πειρασμόν, ὅτι δόκιμος γενόμενος λήμψεται τὸν στέφανον τῆς ζωῆς, ὃν ἐπηγγείλατο τοῖς ἀγαπῶσιν αὐτόν.

12  Blessed is anyone who endures temptation. Such a one has stood the test and will receive the crown of life that the Lord has promised to those who love him.

13 Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: ‚Jsem pokoušen od Boha.‘ Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám nikoho nepokouší.

13 μηδεὶς πειραζόμενος λεγέτω ὅτι Ἀπὸ θεοῦ πειράζομαι· ὁ γὰρ θεὸς ἀπείραστός ἐστιν κακῶν, πειράζει δὲ αὐτὸς οὐδένα.

13  No one, when tempted, should say, "I am being tempted by God"; for God cannot be tempted by evil and he himself tempts no one.

14 Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben vlastní žádostivostí.

14 ἕκαστος δὲ πειράζεται ὑπὸ τῆς ἰδίας ἐπιθυμίας ἐξελκόμενος καὶ δελεαζόμενος·

14  But one is tempted by one's own desire, being lured and enticed by it;

15 Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

15 εἶτα ἡ ἐπιθυμία συλλαβοῦσα τίκτει ἁμαρτίαν, ἡ δὲ ἁμαρτία ἀποτελεσθεῖσα ἀποκύει θάνατον.

15  then, when that desire has conceived, it gives birth to sin, and that sin, when it is fully grown, gives birth to death.

16 Nemylte se, moji milovaní bratři.

16 Μὴ πλανᾶσθε, ἀδελφοί μου ἀγαπητοί.

16  Do not be deceived, my beloved.

17 Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění odvrácení.

17 πᾶσα δόσις ἀγαθὴ καὶ πᾶν δώρημα τέλειον ἄνωθέν ἐστιν, καταβαῖνον ἀπὸ τοῦ πατρὸς τῶν φώτων, παρ' ᾧ οὐκ ἔνι παραλλαγὴ ἢ τροπῆς ἀποσκίασμα.

17  Every generous act of giving, with every perfect gift, is from above, coming down from the Father of lights, with whom there is no variation or shadow due to change.

18  se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.

18 βουληθεὶς ἀπεκύησεν ἡμᾶς λόγῳ ἀληθείας, εἰς τὸ εἶναι ἡμᾶς ἀπαρχήν τινα τῶν αὐτοῦ κτισμάτων.

18  In fulfillment of his own purpose he gave us birth by the word of truth, so that we would become a kind of first fruits of his creatures.

19 Víte , moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.

19 Ἴστε, ἀδελφοί μου ἀγαπητοί. ἔστω δὲ πᾶς ἄνθρωπος ταχὺς εἰς τὸ ἀκοῦσαι, βραδὺς εἰς τὸ λαλῆσαι, βραδὺς εἰς ὀργήν·

19  You must understand this, my beloved: let everyone be quick to listen, slow to speak, slow to anger;

20 Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí.

20 ὀργὴ γὰρ ἀνδρὸς δικαιοσύνην θεοῦ οὐκ ἐργάζεται.

20  for your anger does not produce God's righteousness.

21 Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.

21 διὸ ἀποθέμενοι πᾶσαν ῥυπαρίαν καὶ περισσείαν κακίας ἐν πραΰτητι δέξασθε τὸν ἔμφυτον λόγον τὸν δυνάμενον σῶσαι τὰς ψυχὰς ὑμῶν.

21  Therefore rid yourselves of all sordidness and rank growth of wickedness, and welcome with meekness the implanted word that has the power to save your souls.

22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, ne pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.

22 Γίνεσθε δὲ ποιηταὶ λόγου καὶ μὴ μόνον ἀκροαταὶ παραλογιζόμενοι ἑαυτούς.

22  But be doers of the word, and not merely hearers who deceive themselves.

23 Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář;

23 ὅτι εἴ τις ἀκροατὴς λόγου ἐστὶν καὶ οὐ ποιητής, οὗτος ἔοικεν ἀνδρὶ κατανοοῦντι τὸ πρόσωπον τῆς γενέσεως αὐτοῦ ἐν ἐσόπτρῳ·

23  For if any are hearers of the word and not doers, they are like those who look at themselves in a mirror;

24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.

24 κατενόησεν γὰρ ἑαυτὸν καὶ ἀπελήλυθεν καὶ εὐθέως ἐπελάθετο ὁποῖος ἦν.

24  for they look at themselves and, on going away, immediately forget what they were like.

25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.

25 ὁ δὲ παρακύψας εἰς νόμον τέλειον τὸν τῆς ἐλευθερίας καὶ παραμείνας, οὐκ ἀκροατὴς ἐπιλησμονῆς γενόμενος ἀλλὰ ποιητὴς ἔργου, οὗτος μακάριος ἐν τῇ ποιήσει αὐτοῦ ἔσται.

25  But those who look into the perfect law, the law of liberty, and persevere, being not hearers who forget but doers who act-- they will be blessed in their doing.

26 Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost marná.

26 Εἴ τις δοκεῖ θρησκὸς εἶναι, μὴ χαλιναγωγῶν γλῶσσαν αὐτοῦ ἀλλὰ ἀπατῶν καρδίαν αὐτοῦ, τούτου μάταιος ἡ θρησκεία.

26  If any think they are religious, and do not bridle their tongues but deceive their hearts, their religion is worthless.

27 Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení zachovávat se neposkvrněným od světa.

27 θρησκεία καθαρὰ καὶ ἀμίαντος παρὰ τῷ θεῷ καὶ πατρὶ αὕτη ἐστίν, ἐπισκέπτεσθαι ὀρφανοὺς καὶ χήρας ἐν τῇ θλίψει αὐτῶν, ἄσπιλον ἑαυτὸν τηρεῖν ἀπὸ τοῦ κόσμου.

27  Religion that is pure and undefiled before God, the Father, is this: to care for orphans and widows in their distress, and to keep oneself unstained by the world.