CSP

NA

NRSV

1 Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží, jež je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji:

1 Παῦλος ἀπόστολος Χριστοῦ Ἰησοῦ διὰ θελήματος θεοῦ, καὶ Τιμόθεος ὁ ἀδελφός, τῇ ἐκκλησίᾳ τοῦ θεοῦ τῇ οὔσῃ ἐν Κορίνθῳ, σὺν τοῖς ἁγίοις πᾶσιν τοῖς οὖσιν ἐν ὅλῃ τῇ Ἀχαΐᾳ·

1  Paul, an apostle of Christ Jesus by the will of God, and Timothy our brother, To the church of God that is in Corinth, including all the saints throughout Achaia:

2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

2 χάρις ὑμῖν καὶ εἰρήνη ἀπὸ θεοῦ πατρὸς ἡμῶν καὶ κυρίου Ἰησοῦ Χριστοῦ.

2  Grace to you and peace from God our Father and the Lord Jesus Christ.

3 Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení,

3 Εὐλογητὸς ὁ θεὸς καὶ πατὴρ τοῦ κυρίου ἡμῶν Ἰησοῦ Χριστοῦ, ὁ πατὴρ τῶν οἰκτιρμῶν καὶ θεὸς πάσης παρακλήσεως,

3  Blessed be the God and Father of our Lord Jesus Christ, the Father of mercies and the God of all consolation,

4 který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom mohli povzbuzovat ty, v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.

4 ὁ παρακαλῶν ἡμᾶς ἐπὶ πάσῃ τῇ θλίψει ἡμῶν, εἰς τὸ δύνασθαι ἡμᾶς παρακαλεῖν τοὺς ἐν πάσῃ θλίψει διὰ τῆς παρακλήσεως ἧς παρακαλούμεθα αὐτοὶ ὑπὸ τοῦ θεοῦ·

4  who consoles us in all our affliction, so that we may be able to console those who are in any affliction with the consolation with which we ourselves are consoled by God.

5 Neboť jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení.

5 ὅτι καθὼς περισσεύει τὰ παθήματα τοῦ Χριστοῦ εἰς ἡμᾶς, οὕτως διὰ τοῦ Χριστοῦ περισσεύει καὶ ἡ παράκλησις ἡμῶν.

5  For just as the sufferings of Christ are abundant for us, so also our consolation is abundant through Christ.

6 Jsme-li tedy v soužení, k vašemu povzbuzení a záchraně; jsme-li povzbuzováni, k vašemu povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalém snášení týchž utrpení, jež snášíme i my.

6 εἴτε δὲ θλιβόμεθα, ὑπὲρ τῆς ὑμῶν παρακλήσεως καὶ σωτηρίας· εἴτε παρακαλούμεθα, ὑπὲρ τῆς ὑμῶν παρακλήσεως τῆς ἐνεργουμένης ἐν ὑπομονῇ τῶν αὐτῶν παθημάτων ὧν καὶ ἡμεῖς πάσχομεν.

6  If we are being afflicted, it is for your consolation and salvation; if we are being consoled, it is for your consolation, which you experience when you patiently endure the same sufferings that we are also suffering.

7 Naše naděje, pokud jde o vás, pevná; víme, že jako jste účastni utrpení, tak i povzbuzení.

7 καὶ ἡ ἐλπὶς ἡμῶν βεβαία ὑπὲρ ὑμῶν, εἰδότες ὅτι ὡς κοινωνοί ἐστε τῶν παθημάτων, οὕτως καὶ τῆς παρακλήσεως.

7  Our hope for you is unshaken; for we know that as you share in our sufferings, so also you share in our consolation.

8 Nechceme, bratři, abyste nevěděli o našem soužení, které nás potkalo v Asii; dolehlo na nás nadmíru těžce, nad sílu, takže jsme si zoufali, i o životě.

8 Οὐ γὰρ θέλομεν ὑμᾶς ἀγνοεῖν, ἀδελφοί, ὑπὲρ τῆς θλίψεως ἡμῶν τῆς γενομένης ἐν τῇ Ἀσίᾳ, ὅτι καθ' ὑπερβολὴν ὑπὲρ δύναμιν ἐβαρήθημεν, ὥστε ἐξαπορηθῆναι ἡμᾶς καὶ τοῦ ζῆν·

8  We do not want you to be unaware, brothers and sisters, of the affliction we experienced in Asia; for we were so utterly, unbearably crushed that we despaired of life itself.

9 Sami v sobě jsme však měli ten rozsudek smrti, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé;

9 ἀλλὰ αὐτοὶ ἐν ἑαυτοῖς τὸ ἀπόκριμα τοῦ θανάτου ἐσχήκαμεν, ἵνα μὴ πεποιθότες ὦμεν ἐφ' ἑαυτοῖς ἀλλ' ἐπὶ τῷ θεῷ τῷ ἐγείροντι τοὺς νεκρούς·

9  Indeed, we felt that we had received the sentence of death so that we would rely not on ourselves but on God who raises the dead.

10 on nás vysvobodil z takového smrti a vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že ještě znovu vysvobodí,

10 ὃς ἐκ τηλικούτου θανάτου ἐρρύσατο ἡμᾶς καὶ ῥύσεται, εἰς ὃν ἠλπίκαμεν ὅτι καὶ ἔτι ῥύσεται,

10  He who rescued us from so deadly a peril will continue to rescue us; on him we have set our hope that he will rescue us again,

11 když i vy nám budete pomáhat modlitbou, aby za nás mnozí děkovali daru milosti, kterého se nám skrze mnohých.

11 συνυπουργούντων καὶ ὑμῶν ὑπὲρ ἡμῶν τῇ δεήσει, ἵνα ἐκ πολλῶν προσώπων τὸ εἰς ἡμᾶς χάρισμα διὰ πολλῶν εὐχαριστηθῇ ὑπὲρ ἡμῶν.

11  as you also join in helping us by your prayers, so that many will give thanks on our behalf for the blessing granted us through the prayers of many.

12 Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě – a obzvláště mezi vámi – počínali v prostotě a Boží upřímnosti, ne v tělesné moudrosti, nýbrž v Boží milosti.

12 Ἡ γὰρ καύχησις ἡμῶν αὕτη ἐστίν, τὸ μαρτύριον τῆς συνειδήσεως ἡμῶν, ὅτι ἐν ἁπλότητι καὶ εἰλικρινείᾳ τοῦ θεοῦ, καὶ οὐκ ἐν σοφίᾳ σαρκικῇ ἀλλ' ἐν χάριτι θεοῦ, ἀνεστράφημεν ἐν τῷ κόσμῳ, περισσοτέρως δὲ πρὸς ὑμᾶς.

12  Indeed, this is our boast, the testimony of our conscience: we have behaved in the world with frankness and godly sincerity, not by earthly wisdom but by the grace of God-- and all the more toward you.

13 Neboť vám nepíšeme jiného, než co čtete a také chápete, a doufám, že dokonale pochopíte,

13 οὐ γὰρ ἄλλα γράφομεν ὑμῖν ἀλλ' ἢ ἃ ἀναγινώσκετε ἢ καὶ ἐπιγινώσκετε, ἐλπίζω δὲ ὅτι ἕως τέλους ἐπιγνώσεσθε,

13  For we write you nothing other than what you can read and also understand; I hope you will understand until the end--

14 jako jste nás i zčásti pochopili, že jsme vaší chloubou, tak jako i vy naší v den našeho Pána Ježíše.

14 καθὼς καὶ ἐπέγνωτε ἡμᾶς ἀπὸ μέρους, ὅτι καύχημα ὑμῶν ἐσμεν καθάπερ καὶ ὑμεῖς ἡμῶν ἐν τῇ ἡμέρᾳ τοῦ κυρίου ἡμῶν Ἰησοῦ.

14  as you have already understood us in part-- that on the day of the Lord Jesus we are your boast even as you are our boast.

15 V této důvěře jsem k vám chtěl dříve přijít, abyste dostali dvojí milost,

15 Καὶ ταύτῃ τῇ πεποιθήσει ἐβουλόμην πρότερον πρὸς ὑμᾶς ἐλθεῖν, ἵνα δευτέραν χάριν σχῆτε,

15  Since I was sure of this, I wanted to come to you first, so that you might have a double favor;

16 a skrze vás projít do Makedonie a z Makedonie opět přijít k vám a od vás být vypraven do Judska.

16 καὶ δι' ὑμῶν διελθεῖν εἰς Μακεδονίαν, καὶ πάλιν ἀπὸ Μακεδονίας ἐλθεῖν πρὸς ὑμᾶς καὶ ὑφ' ὑμῶν προπεμφθῆναι εἰς τὴν Ἰουδαίαν.

16  I wanted to visit you on my way to Macedonia, and to come back to you from Macedonia and have you send me on to Judea.

17 Když jsem tedy toto chtěl, jednal jsem snad lehkovážně? Nebo to, co zamýšlím, je podle těla, takže ‚ano, ano‘ u mne znamená zároveň ‚ne, ne‘?

17 τοῦτο οὖν βουλόμενος μήτι ἄρα τῇ ἐλαφρίᾳ ἐχρησάμην; ἢ ἃ βουλεύομαι κατὰ σάρκα βουλεύομαι, ἵνα ᾖ παρ' ἐμοὶ τὸ Ναὶ ναὶ καὶ τὸ Οὒ οὔ;

17  Was I vacillating when I wanted to do this? Do I make my plans according to ordinary human standards, ready to say "Yes, yes" and "No, no" at the same time?

18 Bůh však věrný, takže naše slovo k vám není ‚ano‘ i ‚ne‘.

18 πιστὸς δὲ ὁ θεὸς ὅτι ὁ λόγος ἡμῶν ὁ πρὸς ὑμᾶς οὐκ ἔστιν Ναὶ καὶ Οὔ.

18  As surely as God is faithful, our word to you has not been "Yes and No."

19 Neboť Boží Syn, Ježíš Kristus, který byl mezi vámi skrze nás vyhlášen – mnou, Silvanem a Timoteem – nebyl ‚ano‘ i ‚ne‘, nýbrž v něm se uskutečnilo ‚ano‘.

19 ὁ τοῦ θεοῦ γὰρ υἱὸς Ἰησοῦς Χριστὸς ὁ ἐν ὑμῖν δι' ἡμῶν κηρυχθείς, δι' ἐμοῦ καὶ Σιλουανοῦ καὶ Τιμοθέου, οὐκ ἐγένετο Ναὶ καὶ Οὔ, ἀλλὰ Ναὶ ἐν αὐτῷ γέγονεν.

19  For the Son of God, Jesus Christ, whom we proclaimed among you, Silvanus and Timothy and I, was not "Yes and No"; but in him it is always "Yes."

20 Neboť všechna Boží zaslíbení, kolik jich v něm ‚ano‘. Proto také skrze něho ‚amen‘ k slávě Bohu skrze nás.

20 ὅσαι γὰρ ἐπαγγελίαι θεοῦ, ἐν αὐτῷ τὸ Ναί· διὸ καὶ δι' αὐτοῦ τὸ Ἀμὴν τῷ θεῷ πρὸς δόξαν δι' ἡμῶν.

20  For in him every one of God's promises is a "Yes." For this reason it is through him that we say the "Amen," to the glory of God.

21 Ten, kdo nás upevňuje s vámi v Kristu a pomazal nás, Bůh.

21 ὁ δὲ βεβαιῶν ἡμᾶς σὺν ὑμῖν εἰς Χριστὸν καὶ χρίσας ἡμᾶς θεός,

21  But it is God who establishes us with you in Christ and has anointed us,

22 On nás také zapečetil a do našich srdcí dal Ducha závdavek.

22 ὁ καὶ σφραγισάμενος ἡμᾶς καὶ δοὺς τὸν ἀρραβῶνα τοῦ πνεύματος ἐν ταῖς καρδίαις ἡμῶν.

22  by putting his seal on us and giving us his Spirit in our hearts as a first installment.

23 Volám Boha za svědka na svou duši, že jen z ohledu na vás jsem ještě nepřišel do Korintu.

23 Ἐγὼ δὲ μάρτυρα τὸν θεὸν ἐπικαλοῦμαι ἐπὶ τὴν ἐμὴν ψυχήν, ὅτι φειδόμενος ὑμῶν οὐκέτι ἦλθον εἰς Κόρινθον.

23  But I call on God as witness against me: it was to spare you that I did not come again to Corinth.

24 Nejsme pány nad vaší vírou, nýbrž jsme pomocníky vaší radosti; vždyť vírou pevně stojíte.

24 οὐχ ὅτι κυριεύομεν ὑμῶν τῆς πίστεως, ἀλλὰ συνεργοί ἐσμεν τῆς χαρᾶς ὑμῶν, τῇ γὰρ πίστει ἑστήκατε.

24  I do not mean to imply that we lord it over your faith; rather, we are workers with you for your joy, because you stand firm in the faith.