Jak si fanatický stoupenec eschatologického systému dohlédne na špičku nosu?
Úvahy | 3.11.2023 @ 23.00
Jedním ze zřejmých cílů brněnské konference o eschatologii (nahrávky zde) bylo poukázat na to, že každý z přístupů v biblické eschatologii má své přednosti i slabé stránky. Tohoto cíle bylo podle mého názoru dosaženo. Co má však dělat člověk, pro kterého je toto zjištění v jádru nepříjemné? Co mají dělat ti, jimž zpochybňování jejich názoru otřásá celým jejich světem? Není pro takového člověka vlastně lepší a přirozenější, když se zabejčí, protiargumenty přehluší a od těch, kdo mu je říkají, se odstřihne jako od lidí bez pravého poznání?
Tak to být nemá. Myslím, že v diskusích o eschatologických systémech je potřebná sebereflexe založená na zdravé epistemologii, vědomí vlastní zranitelnosti a nadhled. Navrhuji tedy čtyři cvičení, která mohou pomoci takovou sebereflexi získat, aniž by to případného fanatika semlelo.
Dejme tomu, že jsi skalním až fanatickým stoupencem určitého eschatologického směru. Jak si dohlédneš na špičku nosu?
Kritický realismus je moderní epistemologický přístup, který říká, že pravda je reálná, ale její zkoumatelé na ni pohlíží z různých úhlů. Z toho vyplývá, že vzájemnou kritikou mohou zkoumatelé zlepšit své vlastní poznání pravdy, aniž by tím zpochybnili jiné pohledy. Dále z toho vyplývá, že společnou shodou několika pohledů lze některý pohled vyloučit jako takový, co nenahlíží pravdu správně nebo hledí úplně jinam, mimo pravdu.
Nakonec z toho vyplývá, že plné poznání pravdy v její časové a kosmické totalitě není pro nikoho možné. To neznamená, že nemůžeme poznat objektivní pravdu pro svůj život či svou společnost ve svém časovém kontextu! Naopak, kritikou svého poznávání a kritikou jiných úhlů pravdu poznat můžeme. Vyplývá z toho, že pravda nás přesahuje, je větší, než my a že nikdo kromě Pána Boha není schopen stát v jejím středu.
Každý systém – amilenialismus, postmilenialismus, premilenialismus i dispenzacionalismus – si zakládá na tom, že je biblický. Každý však naráží na pasáže, které mu nutně budou činit problémy. Uveďme si je namátkou:
Dovolím si tvrdit, že na základě těchto uvedených veršů by před objektivním tribunálem bylo možno každý z uvedených systémů odsoudit jako nedostatečný. Každá uvedená pasáž má v daném systému řešení, avšak vždy je to řešení, které musí přiohnout pravidla gramaticko-historické exegeze.
Zkusme si tedy každý sám přečíst své „protivné“ pasáže, jako bychom je četli úplně napoprvé, jako bychom nikdy předtím nedrželi Bibli v ruce a nebyli nikým nijak vedeni. Jak k nám ty pasáže potom hovoří? Co nám chtějí říct?
Cílem tohoto cvičení je uvědomit si, že Bible nemůže za to, jaký systém zastáváme. Ty pasáže nejsou naším nepřítelem. Nechtějí zpochybnit naši víru, ale povzbudit ji. Přečíst si je tak, jak bychom je četli bez svých systémů, nám může ukázat, že Boží pravda o budoucnosti nás přesahuje.
Když čteme Bibli, musíme si uvědomit, že historicky podmínění nejsou jen její původní autoři, ale i my sami. Já sám jsem člověkem pocházejícím z určité kultury, rodinného zázemí, mám nějakou povahu a osobní preference.
Když tedy vykládáme Bibli, nemělo by to být tak, že já jako dokonalý učenec sestupuji ze své slonovinové věže, abych ozřejmil význam biblických proroctví. Je to totiž spíš naopak. To Bible je ta, která se přenáší přes historickou propast mezi ní a mnou, aby svým inspirovaným poselstvím vyložila mě jako člověka. Kdo chce správně vykládat Bibli, musí být od ní vykládán!
Toto v žádném případě nemá vést k subjektivismu. Jde o to, aby Bible pro nás byla znovu Božím slovem, a to i při našem čtení prorockých pasáží. Proto je dobré k četbě Bible přistoupit nejen s otázkami, které jí chceme klást, jako například „kdy co bude“ a „jak se to či ono naplní“, ale i s otázkami, které pronikají do mého vlastního morku kosti (Žd 4,12).
Pro trpícího člověka je přirozené, že chce ze světa odejít. Pro člověka, který má radost ze svých dětí, je přirozené chtít mít naději. Ten, kdo něco buduje, vyhlíží zdar svých snah. Ten, kdo ztroskotal, hledá záchranu mimo tento svět. A pak se každý něčeho bojíme. Jedni se bojí konce života, jiní se bojí žít. To vše jsou podstatné indicie, kterými si můžeme vyložit svůj vlastní výklad. A porozumět sám sobě je prvním krokem k porozumění tomu, co je odlišné.
Zkus si zkonstruovat nový eschatologický systém, který nebude přímo vázán na nic, co bylo dosud řečeno. Představím tři příklady svých vlastních systémů. Upozorňuji, že jde o nadsázku!
★ ★ ★
★ ★ ★
Dokážu si živě představit, jak se za kterýkoli výše uvedený systém hádám a nacházím v Bibli řadu veršů na jeho podporu.
Jak kterýkoli z těchto systémů vyvrátit? Jednoduše se poukáže na to, že jsou to mimobiblické konstrukty. Všechny tyto systémy by musely rozemlít Bibli na prach a z toho prachu vylisovat něco úplně nového, co Bibli ani vzdáleně nepřipomíná.
Vymyslet si vlastní eschatologický systém a pak si ho zkritizovat nám umožní brát se s nadhledem.
Dále nám to umožní vidět, že do malinkaté míry se takového sci-fi fantazírování dopouští každý z biblicko-eschatologických směrů. Každý z nich existuje nejen jako čistý výtěžek exegeze, ale ještě trošku i jako něco, co se snaží Bibli natlačit do své formičky. Nedá se tomu uniknout, ale měli bychom si toho být vědomi a jako vykladači Bible tento nešvar potlačovat.
Smyslem tohoto cvičení je ukázat, že systémy biblické eschatologie musí z Bible vycházet co nejvíce. Nikdy nesmíme sklouznout k vymýšlení nepravděpodobných konstrukcí, aby se náš systém jevil jako pravdivý. Pravda není naše. Nepatří mně, dispenzacionalistovi nebo amilenialistovi. My všichni se k reálné pravdě vztahujeme, ale nikomu z nás nepatří. Jakmile někdo musí pravdu dokreslit, aby prosadil svůj pohled, pak už se nedívá na pravdu, ale na sebe.
Pomocí čtyř výše popsaných cvičení může fanatický stoupenec jakéhokoli eschatologického systému dohlédnout na špičku svého nosu. Sebezbyt, vědomí vlastní zranitelnosti a nadhled, jsou nezbytnými předpoklady pro zdravý a relevantní výklad Bible. Žádný z biblicko-eschatologických směrů tímto není umlčen, ale dává nám to pro další diskusi důležité mantinely, v nichž se při poznávání pravdy držet.
Maran atha! — Marana, tha!
https://selah.cz/uvahy/jak-si-fanaticky-stoupenec-eschatologickeho-systemu-dohledne-na-spicku-nosu/