Pohleďte na něj a upřete na něho zrak. Na školním Youtube jsme totiž zveřejnili nahrávky z lednového sympozia VOŠMT, a to všechny a v plné délce. Můj příspěvek naleznete přímo zde:

Tato přednáška je výstupem poněkud bohatšího pejpru, na kterém jsem pracoval po větší část ledna. Žel po sympoziu nastal šrumec, kolaps mých administrativních kompetencí a povinností, hodně učení a hlavně první kurz mého studia na VU v Amsterdamu, takže jsem dosud nebyl schopen dotáhnout ten paper do konce, nicméně ta doba se blíží a až nastane, zcela jistě ho zveřejním v jazyce Shakespearově (no, ne uplně v jazyce Shakespearově, ale ve vzdáleně podobném nářečí czengličtině). [Update 30.7.2019: Paper je již k dispozici na mé Academii.] Anotace, jak ji uvádím i na Youtubu, zní:

Zkušenost pozdního deště u raných letničních byla kombinací eschatologického očekávání a pneumatologických důrazů. Tato unikátní směs byla důsledkem teologického vývoje uvnitř Wesleyánského hnutí svatosti 2. poloviny 19. stol., když klasický Wesleyánský důraz na soteriologii získal pneumatologické rysy. Přednášející se domnívá, že tyto klíčové momenty vývoje v prehistorii a rané historii letničního hnutí měly vždy silně Kristocentrický směr. Spory o „dokonané dílo“ a „novou věc“ k tomuto tvrzení pouze přidávají.

V pejpru ale jdu ještě o něco dále. Všímám si konstantního úpadku premilenialismu mezi letničními během posledních 30 let a navrhuji cestu k jeho obnově. Ve zkratkách si dovolím uvést důvody, proč si myslím, že premilenialismus je v srdci letniční teologie, ne pouze jejím zbytným přívěškem:

1. Jak dokazuji v pejpru, letniční identita se soustředí kolem pěticípého evangelia: Kristus je Spasitel, Uzdravitel, Posvětitel, Křtitel v Duchu a přicházející Král. Nu a přicházející Král je tím, bez nějž milénium nemůže nastat.
2. Svět a církev se nevyvíjejí k lepšímu.
3. Postmilenialismus, který dnes vidíme v nové charismatické vlně (např. Bill Johnson), má silný ideologický, ale velmi slabý exegetický základ. Střetne-li se ideologie a exegeze, to druhé musí kvůli principům křesťanské epistemologie nutně zvítězit.
4. Amilenialismus je z letničního hlediska jalový. Lze jej zcela tolerovat, ale neodráží letniční identitu, protože nechce nechat přicházejícího Krále, aby naplnil závdavek Ducha v církvi. Omlouvám se za tuto zkratkovitost, nemohu o tom psát déle, ale myslím, že amilenialismus, jakkoli je navenek exegeticky uhlazený, není přirozeným spojencem letniční identity. Tím neříkám, že amilenialista nemůže být letniční. Jde o teologickou konzistenci, o správnou „známku punku“, ne o jakési „podmínky kapitulace“.