Koncem srpna uplynulo šest let od publikace mé recenze knihy Vytržení, v níž Sergej Miháľ s odkazem na moderní židovský kalendář, pravidelné astronomické úkazy a klasické nauky dispenzačního premilenialismu tvrdí, že k vytržení církve dojde nejpozději v roce 2024. Při důsledném propočtu lze nejzazší přesný čas vytržení určit na den 4. 10. 2024, 17 hodin a 19 minut středoevropského času. Má recenze knihy Vytržení vzbudila různorodé ohlasy a následovalo ji z mé strany několik rozšiřujících textů, které se Miháľovým učením podrobně zabývají. Tento článek z těchto textů vychází a jejich části přejímá. Jsou jimi:

1. Byl jsem u vytržení aneb recenze nové populární příručky ke konci světa (30. 8. 2017)
2. Omluva a dodatek k recenzi knihy Vytržení (10. 9. 2017)
3. Kontexty krvavých měsíců: Co jsme se dočetli ve Vytržení? (část 1/5) (20. 2. 2018)
4. Kontexty krvavých měsíců: Kdo je John Hagee? (část 2/5) (6. 3. 2018)
5. Kontexty krvavých měsíců: Vztah dispenzacionalismu a křesťanského sionismu (část 3/5) (9. 3. 2018)
6. Kontexty krvavých měsíců: Exkurz: Letniční o sionismu a dispenzacionalismu (část 4/5) (11. 3. 2018)
7. Kontexty krvavých měsíců: Alternativy dispenzacionalismu a sionismu (část 5/5) (13. 3. 2018)

Se samotným Miháľem jsem nikdy nevedl přímou debatu a nedostalo se mi od něj žádné reakce. Nemám ani příliš dobrý přehled o jeho ústním vyučování, které cirkuluje po různých koutech internetu, pročež prosím čtenáře o případné doplnění. Nakolik je mi však známo, nestalo se, že by Sergej Miháľ svou předpověď odvolal či upřesnil své učení.

Dopad knihy Vytržení vnímám s odstupem let stále negativněji. V českém a slovenském letničním a evangelikálním hnutí se ukázala být jakousi kontrastní látkou, která výraznou skupinu jinak vskutku opravdových křesťanů povzbudila k prázdným řečem, zbytečným konfliktům, eskapismu (chtění utéct ze světa) a především k jakési paličaté věroučné antierudici, která chce do umdlení hájit zřejmý omyl a jasnou herezi.

Mou vlastní kritiku knihy Vytržení, Sergeje Miháľa a jeho přívrženců, si pracovně dělím do čtyř bodů dle závažnosti: 1/ sporný výklad eschatologických pasáží, 2/ omyl při práci s židovským kalendářem a 3/ hereze zbožštění židovského kalendáře a astronomických jevů, které vede k 4/ nesoudnému předpovídání doby vytržení.

1) Sporný výklad eschatologických pasáží

Sergej Miháľ zastává takzvaný dispenzační premilenialismus, čili premilenialismus vycházející z dispenzacio­nalismu. Dispenzacionalismus učí, že Bůh během dějin spásy rozdělil čas do dispenzací. Dispenzace jsou období, v nichž Bůh pokaždé nanovo a jinak definuje kdo je jeho lid a jaké jsou jeho podmínky a požadavky. Mnoho zastánců dispenzacionalismu věří, že celé dějiny mají sedm dispenzací (1/ nevinnost, 2/ svědomí, 3/ lidská vláda, 4/ zaslíbení, 5/ zákon, 6/ milost, 7/ tisícileté království). V současnosti se nacházíme v dispenzaci milosti. Proč musí přijít dispenzace tisíciletého království? Dle dispenzacionalistů je to i proto, že během tisíciletého království se mají naplnit zaslíbení daná Izraeli během dispenzace zákona. Bůh dal své slovo fyzickému Izraeli. To se dle dispenzacionalistů musí na Izraeli také naplnit.

Dispenzacionalismus odmítá, že by církev nahradila Izrael nebo že by byla duchovním Izraelem. Odmítá, že by se měla starozákonní zaslíbení naplnit na církvi nebo na Kristu. Většina se jich bude muset naplnit na fyzickém Izraeli během velkého soužení a milénia. Podle dispenzacionalistů je dispenzace milosti, v níž se nachází církev, tak trochu „v závorce“. Během předchozí dispenzace totiž Bůh jednal s fyzickým Izraelem a ještě s ním neskončil. Proto musí v určitém bodě dojít k vytržení církve, jehož smyslem je, aby Bůh mohl obnovit své jednání s Izraelem. K tomu má dojít během takzvaného velkého soužení.

Miháľ v souladu s dispenzacio­nalismem zastává tyto důrazy:

• Útěk před hněvem. Církev musí být vytržena před velkým soužením, aby nezakusila vylití Božího hněvu.
• Klíčová role státu Izrael. Izrael je „hodinami světa“. Vznik státu Izrael je potvrzením toho, že jsme v poslední generaci této dispenzace.
• Naplnění starozákonních proroctví dnes a během milénia. Většina starozákonních proroctví ukazuje na dnešek a na Izrael v budoucnu.

Toto Miháľovo učení je sporné, ale v našem kontextu nikoli neobvyklé. Dispenzaci­onalismus je silný biblicko-teologický směr, který v minulosti zastávala řada evangelikálů a letničních. I u nás známí teologové jako John Walvoord a Charles Ryrie byli představiteli dispenzacionalismu. Já osobně dispenzacionalismus nezastávám mj. z těchto důvodů:

1. Podřizuje Písmo systému. Řada biblických pasáží se musí přiohnout, aby v dispenzačním systému „seděla“. Kupříkladu nauka o vytržení před velkým soužením není stanovena žádnou biblickou pasáží. Ta nauka nemá oporu v Bibli, ale v systému, který Bibli porcuje dle mimobiblických kritérií.
2. Nový zákon nás dle mého názoru učí, že církev je Boží lid, protože je jediným skutečným a legitimním pokračováním biblického Izraele. Izrael se opět stává Božím lidem pouze natolik, nakolik se stává církví, takže mezi církví a biblickým Izraelem není rozdíl. Pro dva různé Boží národy není v Novém zákoně místo. O státu Izrael se v Bibli vůbec nepíše a proroctví, která dispenzacionalisté a jiné křesťanští sionisté pokládají za předpovědi obnovy státu Izrael, je daleko lépe aplikovat na Krista a církev nebo je pokládat za naplněná v minulosti.

2) Omyl v práci s židovským kalendářem

Za pomoci zpětného dopočítávání dat židovských svátků přišel Miháľ na to, že mezi lety 2000 př. Kr a 3000 po Kr. se nalézá celkem sedm případů, kdy se tzv. tetráda krvavých měsíců (běžný a pravidelný astronomický úkaz) nejenže kryje s židovskými svátky, ale je navíc doplněna úplným nebo částečným zatměním Slunce, které se během tetrády opět kryje s některým židovským svátkem. K tomuto zákrytu podle Miháľa došlo zatím pouze šestkrát, a to v letech 1643 př. Kr., 1625 př. Kr., 1596 př. Kr., 1949 po Kr., 1967 po Kr. a 2014 po Kr. K sedmé tetrádě má dojít roku 2600 po Kr., podle autora to však bude již během Kristova tisíciletého kralování na Zemi.

Omyl tohoto přístupu spočívá v tom, že moderní židovský kalendář pochází ze čtvrtého století po Kristu. Přesná data minulých událostí dle židovského kalendáře např. v Ježíšově době tudíž není možné zjistit. Přidruženým omylem je, že údaje o uplynulých astronomických jevech čerpá Miháľ ze stránek NASA, kde jsou do roku 1582 po Kr. uvedeny dle juliánského kalendáře. S tímto však Miháľův použitý výpočetní nástroj prokazatelně nepočítal, pročež jsou jeho výpočty chybné a jejich údajný význam nulový.

K tomu se přidává skutečnost triviálnosti celého tohoto počítání. Židovský kalendář je lunární a židovské svátky jsou odvozeny od pohybu měsíce. Je tedy zřejmé, že měsíční úkazy budou zcela jistě tu a tam v zákrytu s nějakým židovským svátkem. Není na tom nic zázračného a vyplývá to z povahy židovského kalendáře.

3) Hereze zbožštění židovského kalendáře a astronomických jevů

Předpokladem, který za těmito fakticky chybnými výpočty stoji, je heretické zbožštění židovského kalendáře. Miháľ doslova pokládá komplexní výpočetní pravidla současného židovského kalendáře za Bohem inspirované vodítko k propojení měsíčních úkazů, Bible a dějin. Právě toto mu umožňuje užívat jej s takovou mírou jistoty. Logika základního argumentu knihy Vytržení, jak mu rozumím, je asi takováto:

1. Židům byl dán inspirovaný vzorec pro výpočet jejich kalendáře.
2. Bible obsahuje předpovědi stran možných jevů na obloze, které máme interpretovat doslova (čili ne symbolicky) a futuristicky (čili ne tak, že se už naplnily).
3. Izrael je stále zvláštní Boží lid, nebyl nahrazen Církví. Proto jeho dějiny reflektují Boží jednání se světem a musí se na něm doslova naplnit všechna starozákonní proroctví, která se dosud doslovně nenaplnila.
4. (1) Je-li židovský kalendář inspirovaný a (3) je-li Izrael stále Boží lid, jehož dějiny reflektují zvláštní Boží prozřetelnost, můžeme se domnívat, že po dosazení (2) biblických předpovědí jevů na obloze do židovského kalendáře získáme pevný bod pro chronologické zařazení biblických proroctví, která pokládáme za futuristická.

Povýšení židovského kalendáře na roveň inspirovanému Božímu slovu je dle mého názoru důsledkem křesťanského sionismu (radikálního filosemitismu), s nímž se mezi Miháľovými přívrženci setkáváme. Toto zbožštění je hereze, která nahlodává nauku o posloupnosti zjevení, když přirozené zjevení, jakým je kterýkoli astronomický jev a lidskou reflexi tohoto zjevení, čili výpočetní vzorec židovského kalendáře, povyšuje na úroveň zvláštního zjevení, které máme v Písmu a v poznání Krista.

4) Nesoudnost v předpovědích

Jak však Miháľ dospěje k roku 2024? Je to proto, že konjunkce souhvězdí Panny, Lva, Merkuru, Marsu, Venuše, Slunce a Jupitera, k níž došlo 23. září 2017 těsně po svátku Roš hašana (2. tišrí 5778), je dle Miháľa naplněním Zjevení 12,1 („žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd“). Jelikož se na Roš hašana troubí na beraní rohy, apeluje Miháľ na 1. Korintským 15,52 a upozorňuje, že právě toto troubení v roce 2017 bylo v kombinaci s naplněním Zj 12,1 troubením, které má předjímat vytržení církve. Má jít o jakési troubení do posledního kola, které doběhne během sedmi let od roku 2017.

Na základě těchto indicií lze spočítat, že v našem časovém pásmu nastane vytržení nejpozději 4. 10. 2024 v 17 hodin a 19 minut. (Ovšem dle Miháľa k němu může dojít i kdykoli dříve.) I bez tohoto počítání nenechává Miháľ svého čtenáře tápat, když v knize Vytržení píše, že vytržení „dokonale zapadá mezi roky 2017 a 2024“. Přesné datum sice nestanovuje, trvá však na platnosti indicií, z nichž lze toto datum vypočítat a je si toho dobře vědom.

Je výpočet času vytržení či Kristova příchodu hříchem?

Jakkoli je chronologie nejspíše nejkontroverznějším rysem učení Sergeje Miháľa, dlužno podotknout, že předpovídat data budoucích událostí není samo o sobě zapovězeno. Bible nás od toho nepřímo odrazuje (Sk 1,7; Mt 24,36), není to však hřích. Je to nesoudnost. Když za necelý rok kniha Vytržení expiruje, bude autorův omyl definitivně obnažen a ona nesoudnost vyjde najevo.

Bible nás vyzývá, abychom na Pána Ježíše čekali. Je také možné říci, že Pán klidně může přijít během následujícího roku. Když o tom ale přemýšlíme, nesmíme se nechat zlákat různými bludy a svody, jejichž cílem není posílit naši víru a očekávání na Pána, ale rozptýlit nás a svést od naděje k neplodným spekulacím. Kniha Vytržení nakonec vyšumí do ztracena, ale svody budou přicházet stále. Musíme se naučit reagovat na ně přiměřeně (to platí např. pro mě) a umět uznat chybu, když je prokázána (to platí pro všechny, ale zejména pro přívržence Sergeje Miháľa). Chce to trpělivost a opatrnost vůči všemu, co se nám nabízí jako biblické a bohulibé, ale není, protože je to jako kniha Vytržení bludné a heretické.

Nyní tedy nezbývá než vyčkat dalších 365 dní.