Po radě ni vidu,
v zmatení jsem jat.
Tvé však vůli naslouchat, můj Bože,
hojí moji bídu,
dodává mi klidu,
objasňuje pat.

Stalo se a obdržel jsem vizi.
A hle, náhle věda kudy plout,
nejsem více malátný ten bloud.
Smysl poznal jsem já předivný a ryzí.

Lačně čekám na každičký tah
partie života. Všechno je dané.
A rozum i srdce mi tvrdí to samé.
A štěstí již není jak jazýček vah.
A ani pád vlasu né, ani ten není ve hvězdách.

Dodatek

Poslední tři básně tvoří de facto monotematický celek, který jsem nazval „Pat natřikrát“.

Jsou to tyto kousky:

1. Zvláštní stav duše na tři sloky
2. Krize obecné mentální a emocionální soudržnosti
3. Konkluze v pátrání po mimomateriální útěše i smyslu bytí (výše)