ČTRNÁCT LET TO BUDE
VIDÍM NEBE RUDÉ
NA NĚM KOMETU
ZLOU, CO SVĚTY ŠKUBE
DŘE O VLASY HRUBÉ
DRTÍ V KORZETU 

lidožravý chvost
komety má zlost
žes otevřel oko
na tu jinakost
přibije ti kdos
rozžhavený okov

I. PLANETA

sejměte mu plášť
vyvrhněte kůru
jádro protni peň
oblohu spal žhář
biom do sulfuru
budiž utopen

modré nebe pryč
celá fauno kvič
floro, praskej žárem
hvězda nese klíč
šesticípý bič
šleh ti bude darem

moře spláchne wc
vody světa přece
do krve se ztrácí
z chleba dělá klece
za řetěz má pecen
a za kládu práci

II. KOSMOS

bídou, lží a hovnem
kosmos budiž prostřen
světlo oslepte
pak si bulvy protřem
jako zrůdy ovšem
zlé a prokleté

ocelový řev
páře zbytky střev
vnitřku stvoření
zradu, klišé, hněv
schovej za úsměv
dorozumění

zniká slunce svit
barvou přestal být
není spektrum vln
odseknutý kmit
nalomený beat
studu, trapna pln

atomové síly,
co se v látkách skryly
hrůzou zkoprní
čas a rozměr šílí
jak se do něj vryly
struny obrny

III. SMRT

černý kořen pní
v záři polední
jedovaté, rudé
a tvůj pohled k ní
bude poslední
co z tebe pak zbude?

až za velký krach
za to za ním v tmách
se kometa sápe
budeš Nikomach?
ctnost je mrzký prach
co chceš dělat, chlape?

mizí koncept numer
jak z bordelu prudér
jako ze švu nit
doveze tě Uber
až do Bohnic? to ber!
jak se nezbláznit?

IV.

vidím hořet svět
dvakrát sedm let
očma podmletýma
nepůjde to zpět
nejde ani klejt
je na to moc zima

čtrnáct let a tejden
rozežráno červem
všecko už to čert vem
my se s tím nějak servem
nashledanou, brej den
a kesenem seipen!