Vydavatelství Danielknihy.cz přichází s nenáročnou a užitečnou knihou zaměřenou na druhý příchod Krista: Porozumění druhému příchodu. Její autor David Pawson (1930–2020) u nás není příliš známý, nicméně jinde oblíbený biblický kazatel a učitel z britského baptistického prostředí.

Kniha má pouze dvě kapitoly. V první kapitole chce Pawson zakreslit druhý příchod pomocí otázek kdo, kam, jak, kdy a proč. Bude to A/ Ježíš, který se opět vrátí jako člověk, a to B/ do Jeruzaléma. (Jak se do Jeruzaléma vejdou s Ježíšem všichni křesťané? Budeme mít oslavená těla, která nám umožní pohybovat se i nad zemí.) Druhý příchod bude na rozdíl od prvního C/ velmi viditelný. Nevěřící budou Ježíše vnímat jako vetřelce, věřící jako svého vlastního panovníka. Ježíš jako přicházející král přijde na svět zároveň jako na návštěvu do jednoho ze svých vlastních panství i jako dobyvatel cizího království. Oba aspekty bude druhý příchod obnášet.

Pokud jde o D/ čas příchodu, ten nikdo nezná. Jedni říkají, že to může být v každém okamžiku, jiní se soustředí na hledání znamení. Pawson se domnívá, že znamení Kristova příchodu lze rozdělit do čtyř kategorií: 1/ Katastrofy (Mt 24,4–8), 2/ odpadlictví (Mt 24,9–14), 3/ diktátor na Blízkém východě (Mt 24,15–18), který vyvolá velké soužení a 4/ temnota na nebi (Mt 24,29–31), čili opravdové zatmění přirozeného světla. Potom bude vytržení.

Pokud jde o reálnou blízkost Kristova příchodu, je Pawson spíše rezervovaným prognostikem. Domnívá se, že v krátkém časovém horizontu k druhému příchodu dojít spíše nemůže. „Naděje, že to bude ještě za našeho života, závisí na mimořádném zrychlení světových událostí. Konec by mohl přijít rychleji, než si myslíme.“ Apoštolé si sice mysleli, že k tomu může dojít již za jejich života (např. 1Te 4,17), avšak sama Bible obsahuje náznaky, dle nichž je nebeské počítání času jiné než naše očekávání (J 21,23; 2Pt 3,8).

E/ Proč druhý příchod? Jak dlouho Ježíš zůstane na zemi? A proč musíme být na zemi s ním? My musíme na zem proto, abychom obdrželi nová těla a aby tak bylo završeno naše spasení. Ježíš mimo jiné proto, aby byl obnoven jeho vlastní národ Izrael. Církev dle Pawsona nenahradila Izrael. Pawson uznává, že by to mohlo z řady veršů vyplývat (Mt 21,43; Sk 13,46; 15,17; 28,28; Ř 9,24–26; 1Pt 2,9n; Žd 13,5n), ale trvá na tom, že smlouva s Abrahamem je věčná a tudíž bezpodmínečná (Gn 17,7). Pawson tedy očekává probuzení mezi Židy, až se Ježíš vrátí do Jeruzaléma, čili až po druhém příchodu, nikoli před ním.

Důvodem Ježíšova návratu na zem je dále přemoci Ďábla. Posledním aktem Ďáblova vzdoru bude, když se satan, antikrist a falšený prorok pokusí vyvraždit Boží lid shromážděný v Jeruzalémě. (Proroctví z 11. kapitoly Daniele je dle Pawsona stále nenaplněné.) Dalším důvodem Ježíšova návratu bude vládnout světu. Nastane doba prosperity a nebývalého pokroku. V závěru tohoto období dojde k ještě jedné poslední vzpouře, která bude potlačena a nastane soudný den. Ten musí nastat, aby byl ospravedlněn Bůh, Ježíš a jeho lid před velkým bílým trůnem čili před soudnou stolicí Kristovou (Zj 20,11; 2Kor 5,10). Následovat bude nové stvoření.

Ve druhé kapitole Pawson doporučuje sedm způsobů, jimiž se můžeme na druhý příchod připravit:

1. Víra a pokání, které jsou správnou reakcí na setkání s evangeliem a s Bohem,
2. vytrvat ve věrné a nepřetržité službě,
3. neustále usilovat o svatost,
4. držet se svého církevního společenství,
5. usilovat o celosvětovou evangelizaci,
6. věnovat se milosrdné sociální činnosti,
7. zůstat věrni jako vítězové a mučedníci.

Pawson je bezesporu velmi bystrý a ukázněný písmák. Nebojí se jít do detailu, ale zároveň si zachovává nadhled a vyhýbá se bizarním konstrukcím. Jeho úvahy jsou biblické a nechybí jim vyváženost a vnitřní logika. Pokud bych chtěl s Pawsonem zapříst další dialog, mohl bych se ptát:

1. Pokud nedojde k probuzení mezi Židy před druhým příchodem, na koho bude antikrist v Jeruzalémě útočit? Proč by se do Jeruzaléma shromažďovala církev?
2. Pokud existují takovéto zeměpisné a politické danosti druhého příchodu, proč se přeci jen nepokoušet předvídat ho na základě palcových titulků z rubriky blízkovýchodního zpravodajství?

Dále bych se spíše vymezil proti Pawsonovu pojetí abrahamovské smlouvy, která dle něj „byla ‚věčná‘, a tedy bezpodmínečná (Genesis 17,7)“. Situace Abrahamovy smlouvy dnes se nemění proto, že by Bůh své slovo porušil, ale protože ho naplnil. Abrahamova smlouva je naplněna v Kristu. Na Pawsonovi dlužno docenit, že se nedopouští adorace Izraele. V jeho podání je obrácení židů až během milénia vlastně jakýmsi bonusem spíše než hlavním bodem programu. Mou otázkou by bylo, zda je v tom případě potřeba trvat na doslovném naplnění abrahamovské smlouvy (srov. Ga 4,22–26; Fp 3,3; apod.). Podle mého názoru nikoli. Jelikož však Pawson na doslovném naplnění abrahamovské smlouvy nelpí křečovitě, neměl jsem ani v tomto bodě pocit nesouhlasu. Na rovině prognózy lze očekávat, že se po druhém příchodu opravdu obrátí i řada Židů.

Mnoha předpojatým čtenářům se Pawson nezavděčí. Pokud jde o židy, Pawson sice uznává jejich zvláštní scénář v závěru dějin, avšak nehovoří o státu Izrael jako o prvku zvláštního eschatologického významu. Klasičtí dispenzacionalisté nepoděkují za Pawsonův názor, dle nějž je i pretribulaci­onismus odpadlickým učením, protože zanechává mnoho křesťanů nepřipravených. Spokojeni nebudou všichni ti, kdo pro druhý příchod stanovují časový horizont, protože i tomu se Pawson brání.

Právě proto tedy mohu tuto knihu doporučit k přečtení a k základnímu vyučování na dané téma. Některé mé výše uvedené dotazy mohou být zodpovězeny v Pawsonových ostatních publikacích na dané téma, které jsem ještě nečetl.